Květen 2008

Epocha 5 barbarských kmenů v Číně

26. května 2008 v 8:00 | milasko |  Čína
4.-6. stol. n. l. se v Evropě označuje jako období stěhování národů, kdy se rozkládá Římská říše a vzniká řada nových barbarských říší. Je zajímavé, že přesně stejné období v Číně je charakterisováno obdobnými zmatky a bývá označováno jako období pěti barbarských kmenů. Jednalo se o Huny (Siung-nu), Tanguty, Tibeťany, Sien-pi a Kuly. Kulové byli pohunštělí Číňani, kteří kolem přelomu letopočtu prchali z Číny před obrovskými daněmi k Hunům. Ti je celkem ochotně přijímali. Kulové si vytvářeli zemědělské osady, postupně přijali hunskou řeč, ale s vlastními Huny nesplynuli. Hunů a Sien-pi žilo poč. tohoto období v severní Číně asi 400 000. Tangutů a Tibeťanů bylo dohromady asi 500 000. Ti nenáviděli asi stejně Číňany jako stepní kočovníky. Obyvatelstvo Číny bylo po vnitřních válkách ve 3. stol zdecimované. Z 56 milionů obyvatel ve 2. pol 2. stol poklesl konc. 3. stol počet na 7,6 milionů.
Jižní Hunové žili již stovky let v závislosti na Číně, jejich nejvyšší šlechta žila na čínském dvoře fakticky jako rukojmí. Poč. 4. stol. ale využívají slabosti Číny, povstávají a do r. 325 ovládli celou severní Čínu. Číňani začali úspěšně intrikovat, podařilo se jim vnést rozkol mezi Huny a Kuly. Ti 329 pobili většinu hunské šlechty, ale 350 je potkal podobný osud, došlo k převratu, při němž byli vyvražděni prakticky všichni Hunové. Vzápětí ale zaútočila jadna z větví Sien-pi - Mu-jungové - a pro změnu ovládli severní Čínu oni. V témže roce ale také došlo ke sjednocení Tangutů, národa blízkého Tibeťanům. Také oni začali pod vedením císaře Fu Tiena dobývat severní Čínu. 370 ovládli hlavní město Mu-jungů.
Čínské poselstvo k stepním barbarům
Aby situace nebyla tak jdnoduchá, přesouvá se ze Zabajkalí druhá větev Sien-pi -Tabgači (Toba). Ti ovládli koncem 60. let Ordos, ale v 70. letech byli i oni podrobeni Tanguty. Ti ale přecenili své síly, v 80. letech utrpěli těžkou porážku při pokusu o ovládnutí jižní Číny a poté jejich říši zničili 391 Tibeťani, kteří také na čas část sev. Číny ovládli, později ale ustupují před Tabgači na západ. Kolem r. 400 tedy panoval v Číně dokonalý zmatek a existovalo zde celkem 9 různých říší. Situace se ale přece jen postupně zjednodušovala.
Tabgači okamžitě využili vyřazení Tangutů k rozšiřování své říše. Před nimi ustupuje konc. 4. stol do severního Mongolska nová národnost, Žuan-žuani, vzniklá sloučením nejrůznějších menších skupin. V polovině 90. let pak Tabgači definitivně zlikvidovali Mu-jungy a zmocnili se severní Číny. 398 se chán (slovo tabgačského původu) Tabgačů Toba Guj prohlašuje císařem říše Pej Wej.
Od počátku vedli Tabgači tvrdé boje s Žuan-žuany. Střídají se vzájemné vpády, postupně se ale projevuje převaha Tabgačů. Ti také pronikají do Západního kraje, kde do té doby přežívala drobná hunská knížectví a postupně je ničí. Pej Wej byla silným státem, ve kterém ale tvořili Tabgači nepatrnou menšinu. Většinu tvořili pochopitelně Číňani a jejich vliv postupně rostl. Tabgači se bez nich neobešli v administrativě, postupně také dochází k míšení, zejména císařský rod byl silně počínštěn. Příčinou byl zvláštní zákon, vydaný Toba Gujem, přikazující zabít matku následníka trůnu okamžitě po jeho narození. Tento zdánlivý nesmysl byl vynucen tím, že příbuzní chánovy ženy si tradičně vynucovali důležité posty, které jim vládce nového státu nechtěl přenechat. Příslušníci šlechty ale poté odmítali dodávat své dcery do císařova harému a ten musel být doplňován Číňankami. Už koncem 5. stol je vydán císařem Toba Chunem II. zákon, zakazující používání sien-pijského jazyka, obleku a také copu, který byl doté doby typickým znakem právě Tabgačů. I jména se musela změnit na čínská.

Od poč. 6. stol. ale říše slábne, dochází k četným vzpourám, ve 30. letech propuká hladomor, který zahubil asi 80 % obyvatelstva. Faktickou moc postupně získávají dva vojevůdci čínského původu, kteří vládnou za dva nezletilé tabgačské prince. Říše se tak rozdělila. Ve východní části je vládnoucí rod vyvražděn 550 a vzniká tak říše Pej Čchi, na západě se totéž opakuje 557 a vznikla Pej Čou. Obě jsou slabé a navzájem znepřátelené. Této situace brzy využila nově se utvářející velmoc - říše Turkutů.

Vládcové Kušánů, Hunů Hefthalitů a Siung-nu

21. května 2008 v 20:34 | milasko |  Hunové Siung-nu
Heraios (přel. letopočtu)
Kuzula Kadfises ( 1. pol. 1. stol. n. l.)
Vima Kadfises ( 2. pol. 1. stol. n. l.)
Kaniška ( přel. 1. a 2. stol. n. l.)
Vasiška ( pol. 2. stol. n. l.)
Huviška ( 2. pol 2. stol. n. l.)
Vasudeva (přel. 2. a 3. stol. n. l.)
Kaniška II. ( 1. pol. 3. stol. n. l.)
Kaniška III. ( 2. pol 3. stol. n. l.)
Vasudeva II. ( přel. 3. a 4. stol. n. l.)
Šaka ( 1. pol. 4. stol. n. l. )
Kipunada ( 2. pol. 4. stol. n. l.)
HUNOVÉ HEFTALITÉ
Akšuvar ( kol. 420)
Chingila I. ( 430- 490)
Toramana I. ( 490- 502)
Mihiragula ( 502-530)
Toramana II. ( Indie, 530-570), Gatfar ( stř. Asie do 565)
Lachana ( 2. pol. 6. stol), Fagoniš (stř. Asie 2. pol. 60. let)
Chingila II. ( konec 6. stol.)
JIŽNÍ HUNOVÉ (SIUNG-NU)
Chuchanje II. ( 48-55)
Mo ( 55-56)
Čžen ( 56-59)
Tuntuche ( 86-93)
Ango ( 93-94)
Šigu ( 94-98)
Tchen (98-124)
Ba (124-128)
Hiuli ( 128-141)
Čemen (141-142)
SIUNG-NU v sev. Číně
Liou Juan ( 304-318)
v Šan-si
Liou Kužen ( 2.pol. 4. stol)
Liou San ( do 386)
V Ordosu ( říše Sia)
Liou Wejčen ( 2. pol 4. stol. -391)
Cheljan Bobo (411-425)
Cheljan Din ( 425-431)
V Záp. kraji (Severní Liang)
Meng Sun ( 397-433)
Mugan ( 433-439)

Obsah stránky - přehled všech článků. Klikni!

21. května 2008 v 20:11 | milasko
Vítejte na mé stránce!
Má dvě rubriky, které jsou navzájem nezávislé, nijak spolu nesouvisejí, nejde tedy o nějakou historii vína. Pokusím se trochu usnadnit vyhledávání.
Je zde dobře vyřešeno okénko HLEDAT, protože umí rozlišit vyhledávání na internetu , na celém blogu a na tomto blogu. Tak se dají rychle najít jednotlivé pojmy, zejména jednotlivá vína.
Zde jsou články z rubrik HISTORIE a VÍNO:
I. HISTORIE
1. HUNOVÉ
2. HISTORICKÉ MAPY

Tokajská vína z Vinařství Macík

16. května 2008 v 23:23 | milasko |  Soutěže, ochutnávky, akce
15. 5. 2008 se v restauraci Bonté v Pardubicích konala ochutnávka vín slovenského vinařství Macík z Malé Trně. Tokajské má každý spojené s Maďarskem, ale pravé Tokajské se dělá i na Slovensku, i když se o to vedou mezinárodní spory. Tokajská vinařská oblast byla vymezena v době, kdy bylo Slovensko součástí Uher. Když pak vzniklo Československo, zůstalo sedm obcí z této oblasti na Slovensku. Vznikají tady vína ze stejných odrůd jako v Maďarsku, tedy: Furmint, Lipovina a Muškát žlutý. Též kvalita je srovnatelná. Maďaři se tedy zřejmě zlobí zbytečně. Ostatně - jak tvrdí pan Macík - oni sami prý připouštějí, že po rozdělení zůstaly ty nejlepší polohy na Slovensku!
Rodinné vinařství Macík obhospodařuje momentálně 15 ha vinic, plánuje ale výrazné zvětšení. Vína vyrábí ve dvou stylech: tradiční oxidativní metodou, zde používá klasické baňaté půllitrové lahve a moderní reduktivní metodou. Tato vína jsou stáčena do velmi elegantních štíhlých lahví s vkusnou černou etiketou a zajímavým firemním logem slunce a měsíce - dvou faktorů, které kvalitu vína ovlivňují. Mně lépe "seděla" vína nového stylu, která působí výrazně svěžeji, i když mají údajně jednu drobnou slabinu - nelze je tak dlouho archivovat, jako ta klasická.
O všech těchto podrobnostech vyprávěl osobně pan Macík. Přidal řadu veselých historek, které jsou nutně s vínem spojeny. Ochotně také odpovídal na dotazy. Mně zaujaly zdánlivé nesrovnalosti mezi uváděnými přívlastky a cukernatostí. Např. výběr z hroznů s cukernatostí 23° ( u nás min. 24°). Dozvěděl jsem se, že 2005 byla na Slovensku celá kategorizace posunuta o 1 stupeň směrem dolů. Vzhledem ke globálnímu oteplování se také třeba mohou hrozny na ledové vína sklízet při vyšších teplotách, než je tomu u nás.
Teď tedy konkrétně k ochutnávce. Mohli jsme posoudit 12 vzorků. Takhle jem je viděl já.
Vstupním zavíňovacím vzorkem bylo Tokajské samorodné, suché, ročník 2000, cukernatost 21°. Barva tmavě žlutá až jantarová, vůně těžká naoxidovaná. Velmi pomalu se uvolňovala, nakonec citrusy a včelí med. Viskozita velmi vysoká, vyšší kyseliny, dochuť kratší. Víno mě příliš neoslovilo, hodnotím 6 body ( z max. 10).
Furmint Grand (vyšší řada, reduktivní metoda), suché, pozdní sběr, sur lie, 2007. Barva světlá se zelenkavým nádechem, vůně příjemná, zajímavá, med a citron, totéž v chuti.Viskozita vyšší, dochuť delší. Dávám 7,5 b.
Furmint Grand, suché PS, sur lie, 2006. Velmi světlá barva, ve vůni něco zeleninového, ne moc příjemného. Chuť lepší než vůně, ale poněkud mdlejší, v dochuti trocha citrusů. Viskozita vysoká. Oceňuji 6,5 b.
Lipovina, polosuché, PS, 2006. Barva velmi světlá, vůně slabá, nevýrazná, opět citron. Viskozita nízká. Chuť zase lepší než vůně, příjemné kyselinky, dochuť střední. Velmi dobře pitelné. 7 b.
Muškát žlutý, polosladké, výběr z hroznů, 2006. Světlince zlatavá barva. Slabší, ale velmi příjemná květinová vůně. Též černý bez. Viskozita vyšší, chuť velmi bohatá, plná, nijak přeslazená, ovocná, svěží. Dochuť delší. Hodnotim 8,5 b.
Furmint, sladké, VH, 2006. Světle zlatavá barva, vůně velmi výrazná, sladká, hroznová. Viskozita vyšší, Chuť díky vyšším kyselinkám stále svěží, perník s třešněmi. Dochuť delší. Dávám též 8,5 b.
Lipovina, sladké, výběr z bobulí, 2006. Barva zlatá, vůně neurčitá, sladká, viskozita vyšší. Plná svěží chuť, delší dochuť. 8 b.
Lipovina, sladké, výběr z cibéb, 2006. Vyrobeno ze silně botrytických hroznů. Barva zlatá, vůně jitrocelového sirupu. Viskozita vysoká. Chuť velmi sladká, těžká. Dochuť dlouhá. 8 b.
Tokajské samorodné, sladké, 1996, cukernatost 24°. Návrat k staršímu oxidativnímu stylu. Barva tmavě zlatá.Vůně vyzrálých hroznů, viskozita vysoká, chuť příjemně sladká, ale v dochuti lehce nahořklé. Hodnotím 7 b.
Tokajský výběr 4. putnový 1999. O tomto víně říkal francouzský král Ludvík XIV.: "Víno králů, král vín." Tmavě zlatá barva, výrazná naoxidovanost ve vůni. Vysoká viskozita, příjemná sladká chuť, dlouhá dochuť. 8 b.
Tokajský výběr 6. putnový 1996. Tohle víno prý pro změnu dával Ludvík XV. svým milenkám a dnes ho z jistých důvodů rádi pijí starší muži. Barva tmavého jantaru. Vysoká viskozita. Sladká plná chuť, dlouhá dochuť. Zaslouží 9 bodů.
Na závěr přišlo "prekvapenie" v podobě ještě velmi mladého 5. putnového výběru 2007. Na rozdíl od předcházejících výběrů byl vyroben reduktivní metodou. Barva světle zlatavá, vůně velmi příjemná, černý bez. Viskozita vyšší. Chuť sladká, ale velmi příjemně svěží. Dochuť střední. Dávám opět 9 bodů.
Anketa na závěr ochutnávky ukázala, že celkově nejúspěšnějšími víny byly poslední dva výběry a Muškát žlutý.
Příbuzné články:
Alsaská vína

Stěhování národů 4. Doznívání

16. května 2008 v 19:08 | milasko |  Stěhování národů
Boj ruského knížete Igora proti Polovcům
Události v Asii znovu způsobily, že se Evropa musela bránit novým invazím kočovníků. V 9.-12. stol. však přestávají mít národy východní Asie podstatnější vliv na evropské dějiny, postačí tedy věnovat pozornost kmenům, jejichž stěhování život Evropy bezprostředně ovlivňovalo. Jedná se téměř bez výjimky o kmeny, kočující v středoasijských, kaspických a černomořských stepích.
Počátkem 9. stol zatlačili turečtí Pečeněhové Uhry z Uralu na západ, nejprve za Don, v pol. 9. stol za Dněpr. Uhři se dostávají do oblasti vlivu chazarské říše. Ve 2. pol. 9. stol se ale Chazaři spojují s Oguzy, kočovnými kmeny sídlícími kolem Aralského jezera, společně porážejí Pečeněhy a ti ustupují mezi léty 885-890 do Černomoří. Útočí na Maďary, kteří se nejprve pokoušejí ustoupit do Bulharska. To se nezdařilo, proto pronikají kol . r. 900 do Panonie. Zde do r. 906 zničili Velkomoravskou říši. Dalších 50 let pak pustošili velkou část Evropy, dokud je 955 na Lechu drtivě neporazili Němci a Češi.
Mezitím se ve východní Evropě vytvořil nový významný stát. R. 882 dobývá novgorodský kníže Oleg Kyjev a vzniká tak Kyjevská Rus.
10. a poč. 11 stol. vyplňují války mezi Byzancí, Chazary, Rusy, Pečeněhy a Bulhary, přičemž se tito spojují a zneřátelují podle svých momentálních potřeb a situace.
965 je Rusy zničena říše Chazarů a jejich stepi obsazuji Oguzové. Byzanc připojuje 971 jihových. Bulharsko a 1018 i zbytek. 1036 porážejí Rusové Pečeněhy a ti ustupují na západ k Dunaji. Ve 40. letech 11. stol. obsazuje část Oguzů -Turci Seldžukové střední Asii, 1055 obsazují Írán, Irák, poté pronikají do vých oblastí Byzance. 1071 utrpěla Byzanc těžkou porážku a ztrácí většinu Malé Asie.
Polovecká socha tzv. " baba"
Rusi vyvstal nový nepřítel Polovcích, zčásti potomcích Hunů. Ti obsazují v 60. letech jihoruské stepi. 1086 překročili Pečeněhové Dunaj a porážejí Byzanc. Poté se spojují se Seldžuky. Byzanc se v smrtelném ohrožení spojuje s Polovci a 1091 společně Pečeněhy porazili. Porážka byla tak krutá, že byl tento kmen téměř úplně vyhlazen. Část se smísila s Bulhary, zbytek se po dohodě usazuje v Uhrách na Slovensku, kde také postupně splynuli.
Aby bylo toto období uzavřeno, nutno jěště dodat, že říše Seldžuků se brzy rozkládá na menší části. K jejich oslabení přispěla i 1. křížová výprava, kterou papež vyslal po prosbách Byzance o pomoc. Polovce porazili Rusové 1115 tak, že jim od té doby přestali být nebezpeční.
Těmito událostmi vpodstatě stěhování národů končí, i když později ještě dochází k velkým pohybům, zejména v období předcházejícím mongolské expanzi a během ní. Zde ale jde, až na některé výjimky v Asii a nejvýchodnějších částech Evropy spíše o plánovanou okupaci cizích území armádou, než o hledání nových vhodných oblastí pro život celých národů. Jedinou změnou, kterou tehdy Evropa zaznamenala, byl ústup Polovců- Kumánů před Mongoly do Uher.
3. část

Stěhování národů 3. část "Světová válka"

14. května 2008 v 19:59 | milasko |  Stěhování národů
Rokem 568 bývá považováno stěhování národů za ukončené, ale to ve skutečnost ještě řadu následujících staletí doznívá. I během nich dochází k velikým přesunům a změnám na politické mapě Eurasie.
Na přelomu 6. a 7. stol dochází k prudkému zostření situace v celé Eurasii. Čína je mezi léty 581-589 sjednocena dynastií Suej a přechází k protiútoku proti turkutskému kaganátu. Ten se kol. r. 600 rozpadá na východní a západní, vzájemně znepřátelené. Rozpory mezi mocnostmi tehdejší Eurasie vedou k válce, kterou by bylo možno nazvat světovou, pokud tehdejší "svět" zúžíme na Eurasii a sev. Afriku. Mezi jednotlivými říšemi dochází k uzavírání spojeneckých dohod nebo se jednoduše stávají spojenci podle hesla: " Nepřátelé našich nepřátel jsou našimi přáteli." Vznikají mohutné pakty, osudy jednotlivých říší se stávají značně závislé na situaci jejich spojenců. Podrobnosti tohoto nesmírně zajímavého a velmi proměnlivého konfliktu si jistě vyžadují samostatný článek, takže zatím opět jen stručně.
Výsledkem dlouholeté války je nesmírné oslabení většiny hlavních účastníků. 630 se rozpadl za bojů proti Číně i vnitřním nepřátelům východní turkutský kaganát, podobný osud postihl o 30 let později i kaganát západní. Do dějin vstupuje nová velmoc, arabský chalífát, jehož obrovské počáteční úspěchy je třeba přičíst hlavní měrou totálnímu vyčerpání dvou dosavadních soupeřů- Byzance a Persie. Ti do té doby Araby za žádné nebezpečí nepovažovali. Protože jim ale nezbyla žádná bojeschopná vojska, odňali Arabové Byzanci Sýrii, Palestinu a severní Afriku, Perskou říši mezi léty 636-651 dobyli a obsadili. Proti Avarům, oslabeným neúspěšnými boji proti Byzanci se bouří jejich poddaní Bulhaři a odtrhávají se. Vytváří se též Sámova říše. Avarský kaganát se z velmoci změnil v mocnost druhého řádu. To napomohlo i k posílení Franků. Langobardi se snaží rozšířit svá území v Itálii na úkor Byzance a Visigotům se podařilo vytlačit Byzantince z jihu Hispánie. Čína znovu obsazuje Západní kraj a získává vliv i ve střední Asii. Sousedí tak s chalífátem.
Druhá polovna 7. a 8. stol. jsou pak charakterisovány změnami a posuny, které měly spíše místní význam a dění ve vzdálenějších částech Eurasie tolik neovlivnily.
Kolem r. 650 se na části západního turkutského kaganátu začíná vytvářet kaganát chazarský. 679 obnovují východní Turkuti svou říši. Čína opět ztrácí Západní kraj. 678 ustupují do oblasti Dobrudže kočovní Bulhaři, spojují se s místními slovanskými kmeny a 681 pod vedením chána Asparucha porážejí Byzanc. To je považováno za počátek Bulharska. Byzanc také pokračuje v těžkých bojích s Araby. Ti v r. 711 vyvracejí říši Visigotů v Hispánii a obsazují většinu Pyrenejského poloostrova.
V pol. 8. stol se definitivně rozpadá východoturkutský kaganát a pány ve stepi se stávají Ujgurové. Začíná se také rozpadat arabský chalífát na jednotlivé státy. Koncem 8. stol zničil Karel Veliký království Langobardů v Itálii a také Avarský kaganát.
Období 7. a 8. stol. není tedy až na vytvoření Bulharska a rozsídlování Arabů tolik charakterisováno stěhováním národů, je však vyplněno tolika dobyvačnými válkami, které zásadně změnily tehdejší politické uspořádání, že není možné se jím nezabývat, chceme-li mít správnou představu o situaci, za které dochází k poslední fázi stěhování národů.

Stěhování národů 2. Léta 375-568

12. května 2008 v 19:23 | milasko |  Stěhování národů
Události roku 375 jsou dost zamlžené, není úplně jasná jejich následnost a je možné, že se ve skutečnosti odehrály v několika letech. Jisté je, že po porážce Greutungů byli poraženi i Athanarichovi Tervingové (Visigoti). Část Greutungů i Tervingů ustupuje na římské území a zde se brzy dostávají s Římany do konfliktu. Roku 378 u Hadrianopole pod vedením Fritigerna (Terving), Alathea(Greutung) a Safraxe( snad Alan) zničili římskou armádu. Z hlediska dlouhodobějších důsledků to byla jedna z nejdůležitějších porážek Římanů vůbec. Na rozdíl od např. Kann nebyl již Řím schopen tyto ztráty plně nahradit a je nucen se ve stále větší míře spoléhat se na barbary.
Vpád Hunů tak spustil řetězovou reakci, protože řada kmenů opustila svá sídla, strhává s sebou další národy. Druhá, pro Řím ještě nebezpečnější fáze stěhování přichází kolem roku 400, kdy se Hunové z východní Evropy přesunují do Panonie. Tehdy začíná mezi barbarskými kmeny obrovská panika a ty se tentokrát snaží ustoupit na římské území za každou cenu. Na Silvestra 406 je Vandaly a Svévy prolomen rýnský limit a řada barbarských kmenů proniká do Gallie. Po jistou dobu se Římu daří situaci částečně kontrolovat tím, že platí Hunům, kteří v jejich službách Germány masakrují.
Postoj Hunů k Římu se zásadně změnil, když se do jejich čela dostal Attila. Ten po zavraždění svého bratra Bledy sjednotil říši, která se rozkládala od Volhy po Rýn. Roku 451 dochází k obrovské "bitvě národů" na Katalaunských polích, kde na obou stranách bojovalo mnoho kmenů, hlavně germánských. Římskému vojevůdci Aetiovi se sice podařilo zastavit hunský postup do západní Evropy, ale následujícího roku Hunové strašlivě zpustošili severní Itálii. Až Attilova smrt o svatební noci v roce 453 dala Západořímské říši možnost, trochu si oddechnout, protože hunská říše se vzápětí rozpadla díky rozporům mezi Attilovými syny a povstání porobených národů, v jejichž čele stáli v bitvě na řece Nedao dosavadní nejvěrnější Attilovi spojenci Gepidové.
Roku 476 zanikla Západořímská říše a na jejím bývalém území vznikly (částečně již dříve) germánské říše Visigotů, Franků, Burgundů, Ostrogotů, Svévů, Vandalů, Anglosasů, v Itálii Odoakerova. Významnějšími říšemi, vzniklými mimo bývalé západořímské území, byly gepidská v Potisí a Langobardů ve středním Podunají. Většina těchto říší měla velmi krátké trvání, což bylo způsobeno hlavně náboženskými, kulturními a jazykovými rozdíly mezi nepočetnou vrstvou dobyvatelů a původním obyvatelstvem. Z východu pronikly na bývalá germánská území Slované.
Východořímská říše, která se nehodlala smířit s vládou barbarů v Itálii, vyslala proti Odoakerovi svého problematického spojence, ostrogotského krále Theodoricha. Ten zemi v r. 493 ovládl, ale i když formálně vystupoval jako císařův náměstek, fakticky vládl samostatně. To Byzanci vůbec nevyhovovalo, byl však příliš silný, aby na tom mohla něco změnit. Theodorich se snažil vládnout ve shodě s ostatními germánskými vládci, v rámci toho prováděl velmi aktivní sňatkovou politiku.
V téže době však mohutní i říše Franků, která sleduje vlastní cíle. Do pol. 6. stol. si podrobuje prakticky celou Gallii (poráží Visigoty a Burgundy)) a velké části dnešního Německa, kde si podrobila Alamany, Durynky a Bavory. Z východu útočí proti germánským říším Byzanc. Ta dobyla 534 říši Vandalů v severní Africe, 535-555 říši Ostrogotů v Itálii a 553 jihovýchod říše Visigotů v Hispanii.
V polovině 6. stol. měly tedy evropské národy dost vlastních starostí, ale mezitím došlo v Asii k procesům, jejichž důsledky Evropu opět velmi citelně zasáhly.
Ve 4. stol. n. l., kdy se Evropa seznamuje se západní větví Hunů, ovlivňují ostatní jejich větve spolu s dalšími kmeny dění ve východní a střední Asii. Čína, podobně jako Řím, najímá konc. 3. stol. kočovníky k ochraně hranic. Mezi nimi též Jižní Huny (Siung-nu). Ti si poč. 4. stol. vytvářejí v sev. Číně vlastní stát. Poté začíná boj mezi kočovnými kmeny nadvládu nad Čínou. Nakonec zvítězil konc.4. stol. sien-pijský svaz , který si na severu vytvořil silnou říši Pej Wej.
Ve vých Mongolsku a záp. Mandžusku se přibližně ve stejné době vytvořila říše Žuan-žuanů, jejíž centrum se pod tlakem Pej Wej posouvá na západ. Ve střední Asii sousedí s říší Hunů Hefthalitů. Ti obsazují v 5. a poč. 6. stol střední Asii, vých. Írán a sev. Indii.
V polovině 6. stol. ale dochází k prudkému úpadku těchto tří mocností. 552 porážejí své dosavadní pány - Žuan-žuany - Turkuti a zabírají jejich území. 563- 567 porážejí Turkuti ve spolupráci s Persií Hefthality a ovládli střední Asii. Pej Wej se mezitím rozpadla na dva znepřátelené státy, oba jsou nuceny platit Turkutům obrovské poplatky. Zrodila se nová velmoc, rozkládající se od Černého po Žluté moře.
Část Žuan-žuanů ustoupila do Evropy, kde jsou znamí jako Avaři. Roku 567 společně s Langobardy zničili říši Gepidů a obsadili její území. Langobardi se v jejich sousedství necítili bezpeční, proto r. 568 vpadli do Itálie. Tento přesun bývá považován za konec stěhování národů.
1. část
3. část

Stěhování národů 1. Prolog

10. května 2008 v 20:47 | milasko |  Stěhování národů
Pod tímto pojmem jsou obvykle chápány velké přesuny v Evropě, vymezené léty 375-568 n. l. Zde uvedený částečně odlišný pohled zabírá širší časové období i teritorium. Je mi jasné, že podrobný výklad by zabral velmi mnoho stran a tudíž to, co zde uvedu bude trochu připomínat Zlaté stránky a nemusí to být úplně nejsrozumitelnější a čtenářsky nejatraktivnější. Chci prostě jen vytvořit jistý přehled. Část dějů, zde uvedených je ale podstatně podrobněji rozebrána v předcházejících statích ( viz. rubrika Historie, zejména články o Hunech), o dalších národech se rozepíšu později. Jde mi o popis historie Eurasie v trochu širším kontextu, než tomu bývá obvykle - tj. NE: izolované dějiny země X maximálně s částečnými souvislostmi s vývojem bezprostředně sousedících zemí Y a Z. Ve skutečnosti bývaly dějiny evropských zemí po dlouhá staletí výrazně ovlivňovány událostmi v Asii. Nezřídka lze najít přímé souvislosti mezi rozvojem či úpadkem evropských mocností a vývojem až ve vzdálené Číně.
Je pravdou, že ve 4. až 6. století se nejvíce měnila politická mapa Evropy. Pod tlakem Hunů se daly do pohybu hlavně germánské kmeny, mnohé národy se usazovaly i tisíce kilometrů od svých původních sídel. Hroutí se Západořímská říše, vzniká řada barbarských říší, z nichž některé mizí tak rychle, jak se objevily. Tento jev měl ale své počátky v dobách mnohem starších a na územích v Asii, která často neměla přímý kontakt s Evropou. Té je přesto tradičně věnována nepoměrně větší pozornost než Asii, i když je jasné, že dějiny obou kontinentů byly spolu odjakživa pevně spojeny tak, jako jsou oba světadíly spojeny v jeden - v Eurasii.
Tak, jak je začátek stěhování národů třeba hledat dříve, než ve 4. stol. n. l., nelze 6. stol považovat za jeho úplné ukončení. Ve staletích následujících nedochází již na mapě ke změnám tak výrazným, přece však ještě především východní Evropa a oblasti bývalých sovětských středosijských republik byly svědky důležitých procesů, způsobených doznívajícím stěhováním národů.
Stěhování národů bylo zásadním způsobem ovlivňováno asijskými kočovnými kmeny, vliv na mnohé přesuny měly ale i národy, jejichž sídla se během celého období nezměnila.
Již koncem 1. poloviny 1. tisíciletí př. n. l. ovlivňovaly kočovné kmeny významně život některých staroorientálních říší. Například Skythové sehráli důležitou úlohu při zničení Asýrie a říše Urartu. Tehdy však ještě nedochází k oné řetězové reakci, typické pro stěhování národů, kdy ustupující kmeny s sebou strhávají další.
Ve 2. pol 1. tis. př. n. l. patřily nejvýznamnější kočovné kmeny k severoíránské jazykové rodině. K těm nemocnějším náležely ty ze svazu Massagetů. V oblasti dnešní severozápadní Číny byly nazývány Jüe-č´. K jejich vazalům patřili i Hunové. Koncem 3. stol. př. n. l. se do čela hunského svazu dostává energický vládce Mote, provádí reformu armády, útočí na Čínu, která Huny předtím vytlačila z některých území. Získává je zpět a zároveň poráží Jüe-č´. Jeho synLaošan je kolem roku 165 př. n. l. přinutil k ústupu na západ. Jüe- č´ s sebou strhávají další kmeny (Saky), společně obsazují střední Asii, ničí říši řecko-bakterskou a ohrožují říši Parthů.
Koncem 2. a v 1 pol.1. stol. př. n. l. ale moc Hunů upadá jednak vlivem nepříznivých klimatických podmínek, ale též díky posílení Číny. V pol 1. stol. př. n. l. uznává část Hunů závislost na Číně, část se přesouvá na západ. Rozmach Číny však pokračuje, jejím významným spojencem se stávají kočovné kmeny Sien-pi. V r. 93 n. l. se hunská říše rozpadá. Další skupiny Hunů se posouvají na západ do střední Asie. Kol r. 155 n. l. je ale velká sucha a rozmach říše Sien-pi přinutily opustit i tuto oblast. Během následujících dvou staletí došlo k jejich smíšení s Uhry a ke zprimitivnění. Po dlouhotrvajících bojích si tento nově vzniklý národ podrobil kolem r. 372 Alany, kteří do té doby obývali stepi na pomezí východní Evropy a Asie. Zmohutnělý hunský kmenový svaz překročil r. 375 Don a napadl Hermanarichovy Greutungy ( Ostrogoty). Touto událostí tradičně začíná stěhování národů.
2. část

Kočovní Severoíránci: 5. Sarmati

6. května 2008 v 8:12 | milasko |  Kočovní Severoíránci
alani

Další skupina kmenů severoíránské jazykové rodiny žila původně ve stepích severně od Kaspického moře a Aralského jezera. Byli o něco primitivnější než Skythové. Od 4. stol. př. n. l. se pod tlakem Massagetů posouvají na západ a útočí na Skythy. Jejich tlak sílí ve 3. a 2. stol. př. n. l., kdy pronikají za Don. V 1. a 2. stol. n. l. již hrají rozhodující úlohu mezi Volhou a Dněprem. Na rozdíl od skythských lučišníků bojovali hlavně dlouhými kopími a používali brnění. Podobně jako u Massagetů se i u nich postupně objevují i pancířem chránění koně.
Skythské kmeny, včetně usedlých jsou jimi postupně podmaněny, částečně zařazeny do jejich kmenového svazu. Obyvatelstvo Černomoří se pak dělí na tzv. "velké" tj. kočovné a "malé" - usedlé kmeny. Nejvýznamnějšími kočovnými kmeny byli Jazygové, Roxolani a Alani.
V 1. stol. n. l. se Jazygové posouvají na západ, nejprve na území mezi Dunajem a Tisou, poté do Dacie. (Perličkou je, že za národního obrození byli Slováky považováni za jejich předky. Ze jména Jazyg bylo vyvozováno, že měli stejný jazyk.) Ve 3. stol. se do karpatské oblasti přesunuli i
Roxolani. Sarmatské kmeny opakovaně bojovaly proti Římanům, účastnily se i známých markomanských válek, které bývají mylně spojovány jen s Germány.
Sarmatské kmeny se určitě podílely i na etnogenezi Slovanů. Protoslovanská černjachovská kultura, která se rozvíjela v severním Černomoří ve 2.- 4. stol. n. l. jimi byla částečně vytvořena. Poslovanštělí Sarmati - Antové - představují ve 4.- 7. stol. první známý slovanský kmenový svaz. Také příslušnost Slovanů k satemovým jazykům bývá připisována právě severoíránskmu vlivu.
Ve 3. a 4. stol. n. l. hraje rozhodující roli ve stepích mezi Donem a Aralským jezerem svaz Alanů. Patřily sem kočovné i usedlé kmeny, náležející předtím k sarmatskému svazu. Základem byli kočovní Aorsi. Jejich armáda byla tvořena jízdou i pěchotou, hlavní zbraní byly dlouhé železné meče. Jejich východními sousedy byli Hunové. Ti si Alany kolem roku 372 podrobili. Část kmenů ale ustupuje spolu s germánskými Vandaly na západ. Počátkem roku 407 vtrhli do Gallie. Zde se opět rozdělili. Část se zde usazuje, zbytek pokračuje nejprve do Hispánie a poté se přepravují do severní Afriky. Zde vytvářejí spolu s Vandaly říši. Ta zde vydržela do r. 534, kdy ji ve službách byzantského císaře Justiniána zničil vojevůdce Belisarius. Alani usazení v Gallii byli důležitou, i když ne zcela spolehlivou složkou armády římského vojevůdce Aetia ve slavné bitvě na Katalaunských polích. Aetius je umístil do středu sestavy mezi Visigoty a vlastní Římany, protože se obával zrady jejich krále Sangibána. Přibližně v téže době dosazuje na byzantský trůn magister militum Alan Aspar císaře Leona I. Ten se mu za to později odměnil tím, že jej nechal zavraždit.
Zbytek Alanů zůstal v Černomoří, kde o nich máme zmínky ještě ve 13. století, kdy byli podrobeni Mongoly. V jejich službách se objevují až v daleké Číně.

Petit Verdot, Alibernet a další dobrůtky

2. května 2008 v 8:59 | milasko |  Soukromé koštování, odrůdy
Když jsem bilancoval březnové koštování, končil jsem tím, že v dubnu musím otevřít něco lepšího. Docela se to povedlo.Zde je stručné hodnocení vín.
ALIBERNET 2004, kabinet, Vinum de Bozin, Vitis Pezinok, Slovensko, 11.5% alkoholu. Alibernet jsem zatím moc neznal, odrůda vznikla křížením Alicante Bouschet a Cabernet Sauvignon na Ukrajině. Zajímavě vyhlížející lahev i etiketa(nesehnal jsem vyobrazení Alibernetu, tak přináším alespoň podobně vypadající Frankovku). Barva velmi tmavá , granátová, je to barvířka, takže jazyk máte po ní jako po borůvkách. Vůně výrazná, příjemná, borůvky, smetana, čokoláda, trocha černého rybízu. Viskozita vysoká, dochuť delší, třísloviny trochu výraznější, ale příjemné. Plné, sympatické víno, dávám 8 bodů ( z 10 možných).
Dornfelder 2005, PS, Chateau Valtice, Vinné sklepy Valtice, 11%. Dornfelder patří u nás zatím ještě k vzácnějším odrůdám, ale u mě už se stačil zařadit mezi oblíbené.Byl vyšlechtěn v Německu a má docela složitý původ: Helfensteiner(Burgundské červené rané+Trolínské)+ Heroldrebe(Modrý Portugal+Frankovka). Tmavě granátová barva- jazyk vypadá podobně jako po Alibernetu. Vůně výrazná, ale obtížně zařaditelná, nějaké tmavé ovoce, také pečivo, snad perník. Viskozita i dochuť střední, mohlo by být plnější. Dávám 7,5 bodu.
Svatovavřinecké 2001, kabinet, Agrolip Lipov, 11,5%. Barva rubín-granát. Lehká višňová vůně, nižší viskozita, v chuti černý rybíz, dochuť kratší. Lehké, celkem příjemné, stále ještě svěží víno, ale asi se mohlo vypít dříve. Hodnotím 6,5 b.
MODRÝ PORTUGAL 2006, výběr z bobulí, Ampelos,šlechtitelská stanice vinařská Znojmo, 15% alkoholu. Vítěz Štika forum. Barva fialová, viskozita střední, dochuť delší. Vůně těžká, ale nejasná, v chuti nějak až moc sladké, působilo na mě trochu mdle, málo pikantní. Přesto velmi slušné víno, dávám 7 bodů.
PETIT VERDOT rosé 2005, Australian Bush, 12,5% alkoholu. Petit Verdot patří ke klasickým odrůdám z Bordeaux, v menším množství se přidává do slavných vín jako je Chateau Latour nebo Chateau Margaux. Dává tmavá, kořeněná vína , bohatá na tanin. Růžáky vlastně moc rád nemám, připadají mi nějak prázdné, jako by spojovaly spíše to horší z bílých a červených. Tohle víno jsem koupil hlavně kvůli u nás ne úplně běžné odrůdě a taky pro dost neobvyklou barvu. Něco mezi hodně zralými malinami a rubínem. Vlastně mi to ani moc růžová vína nepřipomínalo. Vůně velmi výrazná, sladká, těžká, asi růže. Vysoká viskozita, delší dochuť, plné, velmi příjemné víno, které mě docela oslovilo. Navíc velmi příznivý poměr mezi kvalitou a cenou. Zasloužených 8 bodů.
RYZLINK VLAŠSKÝ 2006, PS, Herbarium Moravicum, Moravské vinařské závody Bzenec, 12,5%. S touhle řadou jsem zatím neměl úplně nejlepší zkušenosti, zajímavá lahev, obsah většinou ne už tak interesantní, ale tentokrát jsem byl spokojený. Hezká zlatavá barva, silná sladká hroznová vůně, vyšší viskozita, plná chuť, delší dochuť jen s mírnou hořčinkou. Dávám také 8 bodů.
RYZLINK RÝNSKÝ 2005, PS, Special Moravian Selection, Vinselekt Michlovský Rakvice, 12,5%. Tahle řada je určena do marketů, místo korku je použit plast, víno není špatné, ale ani nenadchne. Barva světle zlatavá, vůně příjemná, ale slabá, snad lípa. Viskozita střední, v chuti trocha perlení, v dochuti mírně nahořklé. Hodnotím 6,5 b.
CABERNET SAUVIGNON - MERLOT 2005, Iguado, Mexiko, oblast Parras (nejstarší vinařská oblast v Americe), 12,5%. Barva granátová se záblesky do hněda. Vůně slabá, nevýrazná, příjemná, ale těžko určitelná, tmavé ovoce, trocha čokolády. Chuť ale o dost lepší, víno je sametové, harmonické s příjemnými taniny, viskozita vyšší, dochuť střední, zajímavá etiketa s ještěrkou. Dávám 7,5 bodu.
Všechna vína tedy tentokrát dopadla solidně, od mírného nadprůměru po velmi dobrá.