Červen 2008

Říše Turkutů 4. S Byzancí proti Persii

29. června 2008 v 9:23 | milasko |  Turkuti
Roku 589 začal společný útok byzantsko-turkutské koalice proti Persii. Cílem bylo vyřadit tuto mocnost z obchodu s hedvábím a umožnit jeho nerušený tok z východu na západ. Ze západu útočí byzantská vojska, do perské Arménie a Azerbajdžánu vpadají turkutsko-chazarská vojska. Největší ohrožení ale přicházelo z východu. Zde útočí strýc šáha Hormizda IV. Turkzáda (= syn Turkyně, turkutské princezny Kákin), syn Kara Čurina Jang Souch, kterého Peršané označují Save šáh.
Perská válečná korouhev
Peršané se brání dost úspěšně. Ještě v roce 589 zatlačili zpět Chazary. Vzápětí ale zaútočili Gruzíni, pronikli do Azerbajdžánu a spojili se s útočící byzantskou armádou. Jang Souch porazil 70 000 perskou armádu, bránící pohraničí a vpadá do Persie. Východní provincie byly vážně ohroženy. Proti Turkutům je poslán vynikající vojevůdce Bahrám Čovén (Čubín , = dřevěný, podle vysoké hubené postavy), pocházející ze starého parthského šlechtického rodu Mihranů. Ten měl velmi zajímavé požadavky na složení armády, jíž měl velet. Vyžádal si 12 000 vojáků ve věku 40-50 let. To byli v této době jednoznačně veteráni (ostatně představme si to i dnes, kdy se lidé dožívají daleko vyššího věku a mnozí jsou do 50 ještě docela fit). Tahle překvapivá žádost měla ovšem svou logiku. Jestliže dnes se může voják vycvičit poměrně rychle a naučit se používat nějakou střelnou zbraň zvládne slušně i kluk, dosáhl tehdejší lučištník na vrchol svých schopností až po 20 letech. Dostřel perských lučišníků byl 700 metrů a jejich šípy prorážely i pancíře. Tito bojovníci už měli řadu zkušeností z bitev, nedali se lehce zastrašit a navíc si uvědomovali, že ve svém věku by se útěkem asi nezachránili. Dalo se na ně tedy spolehnout. Podle perských pramenů měla turkutská armáda 300-400 tisíc mužů. To je jistě silně přehnané, přesto měla určitě obrovskou početní převahu. Na obou stranách se objevily i některé neobvyklé bojové prostředky. Turkuti použili válečné slony, Peršané je zaháněli pomocí ohňometů s naftou. Jang Souch táhl na významné město Herát. Musel projít údolím, sevřeným mezi řekou Herirúd a horami. Zde se Bahrámovi podařilo překvapit jeho armádu nebo její část ( ve skutečnosti jen asi 20 000 jezdců). Jang Souch okamžitě poznal hrozící katastrofu a pokusil se to vyřešit vskutku originálně - nabídl Bahrámovi perskou korunu. Ten to ale odmítl a tak začala bitva. Peršané ohněm splašili slony, kteří začali ničit vlastní armádu. Ta se dala brzy na útěk, ale většina včetně Jang Soucha zahynula. Turkuti se pak naopak museli bránit. Odpor organizoval Jang Souchův syn Nili-chán, kterému říkali Peršani Parmuda. Ten byl ale u Pajkendu poražen a zajat. Peršani získali obrovskou kořist. Šáh Hormizd Parmudu propustil a zajistil tak Persii mír na východní hranici na 15 let. Klid ale nenastal.
Válka na západě proti Byzanci se nevyvíjela dobře, proto sem Hormizd poslal Bahráma, ten byl ale tentokrát poražen. Šáh mu poté poslal vřeteno a ženské šaty, na znamení, že je zbabělý jako žena. Navíc ho obvinil, že si nechal část kořisti získané od Turkutů. To Bahrám nesnesl. Povstal a velká část armády ho podpořila. Následně vyhlásil vládcem Hormizdova syna Chusrava. Ten se zpočátku v situaci moc neorientoval, když se ho ale otec pokusil zavraždit, snažil se dohodnout s Bahrámem. Jejich vzahy se ale velmi rychle vyostřily a Chusrav uprchl do Byzance. Když byl Hormizd zavražděn svými švagry, prohlásil se Bahrám šáhem.
Chusrav se mezitím dohodl s císařem Maurikiem. Ten mu dal svou dceru Marii za manželku a poskytl mu 60 000 mužů, aby mu dobyli zpět trůn. Rozhodující bitva se odehrála roku 591 u říčky Baljarat. Bahrám měl na své straně 40 000 bojovníků.
V tehdejších dobách byly bitvy často zahajovány soubojem vynikajících jednotlivů z obou stran.Tentokrát se utkal sám Bahrám s elitním gótským bojovníkem v byzantských službách. Gót byl jistě velmi zkušený válečník, neznal však Bahrámovu novou zbraň, získanou od Turkutů - šavli. Bahrám ho rozťal až po hruď. Bitva přesto skončila vítězstvím Chusrava a ten je Byzantinci dosazen na trůn. Bahrám uprchl k Turkutům, kde byl přijat s poctami. Nový šáh Chusrav II. okamžitě žádá o jeho vydání, ale Turkuti to odmítli.
Chusrav musel za pomoc odevzdat Byzanci některé pohraniční pevnosti a válka skončila. Problémy, kvůli kterým začala, vyřešeny nebyly.

Alsaská vína. Ochutnávka

23. června 2008 v 22:08 | milasko |  Soutěže, ochutnávky, akce
21. června 2008 se v hotelu Bujnoch v Přelouči konala ochutnávka vín alsaského vinařského družstva Cave Vinicole d´Orschwiller. Večerem provázeli hoteliér pan Oldřich Bujnoch a dovozce těchto vín pan Ing. Jiří Rolenc. Vína byla seřazena dost přesně od slabších po lepší, takže moje hodnocení s postupným přidáváním půl bodu bude působit dost schematicky, ale myslím, že to odpovídá realitě. Trochu netradičně se ale začalo červeným.
PINOT NOIR, Rouge les Faitieres, AOC, 2007, 12,9% alkoholu. Překvapivě nízký zbytkový cukr - jen 0,5 g/l. Jak říkal pan Rolenc, není možné od Alsasanů zjistit extrakt, údajně je celá analytika pro ně nezajímavou a nedůležitou věcí, takže mohu jen odhadovat, že u tohoto vína byl dost nízký. Barva na červené víno dost světlá, spíše odpovídá tmavšímu růžovému, je to prý dost běžná barva alsaských Pinotů. Vůně slabší, nejasná, nějaká ovocná, viskozita nízká, dochuť kratší. Jedná se o svěží lehké "letní" víno, ne sice špatné, ale cena 210,- mi za takové víno přijde trochu vyšší. Hodnotím 6 body (z max. 10). Pinot Noir ( u nás Rulandské modré) je jediným zástupcem červených vín AOC v Alsasku, takže dále jsme pokračovali už jen bílými.
SYLVANER, AOC, 2007, 11,8% alkoholu. Údajně jedno z nejtypičtějších vín oblasti, u nás známé jako Sylvánské zelené. Světlá vodová barva s zelenkavým nádechem, nízký extrakt, slabá vůně kyselého jablka. Opět lehké ovocné víno, nízká viskozita, krátká dochuť. Hodnotím stejně 6 body.
Přikládám ukázky etiket některých alsaských vinařství.
PINOT BLANC, AOC, 2007, 12,1% alkoholu. Český název Rulandské bílé. Barva vodová se zelenkavými záblesky, slabá ovocná vůně, nižší viskozita, kratší dochuť, 6,5 bodu.
RIESLING, AOC, 2007, 12,3% alkoholu. Jedná se o Ryzlink rýnský. Zlatavá barva se záblesky do zelena, slabší lipová vůně. Chuť o něco bohatší než u předcházejících vín. Dochuť kratší až střední s lehkou hořčinkou, viskozita nižší. Zůstávám u 6,5 b.
RIESLING, AOC, Medaile d´Or, 2004, 11,8% alkoholu. Víno středního extraktu, barva světle zlatavá, plnější říznější chuť. Vůně dost nevýrazná, viskozita nízká, dochuť střední. 7 bodů.
RIESLING, GRAND CRU Praelatenberg, 2005, 13% alkoholu. Zde byl už extrakt zřetelně vyšší, barva žlutozelená, výraznější lipová vůně + nějaké ovocné bonbóny. Chuť plná, bohatá. Viskozita i dochuť střední, dost jasný kvalitativní posun, zde už cena 255,- celkem odpovídala. Dávám 8 bodů.
PINOT GRIS, AOC, 2007, 12,7% alkoholu. Další z typických alsaských odrůd, dříve označovaná také jako Tokay d´Alsace nebo Tokay Pinot Gris, což se ale teď už nesmí. U nás se nazývá Rulandské šedé. Světlá zalenožlutá barva, vyšší extrakt, vůně sladká, výrazná, plná harmonická chuť, viskozita nižší, dochuť střední. Opět 8 bodů.
PINOT GRIS, AOC, Chateau de Kintzheim, 2005, 12,9% alkoholu. Vyšší extrakt a tentokrát i zbytkový cukr - 18 g/l. Zelenkavá barva, sladká nejasná vůně, sladší chuť, ale v delší dochuti hořčinka. Viskozita nízká, moc mě nezaujalo, dávám 6,5 b.
GEWURZTRAMINER, AOC, 2007, 13,2% alkoholu. Tohle je Tramín kořenný, další z odrůd povolených pro AOC. Vyšší extrakt, 11 g zbytkového cukru. Barva zlatavá, sladká výrázná vůně, příjemná bohatá chuť, dlouhá dochuť. 7,5 bodu.
GEWURZTRAMINER, AOC, Medaile d´Or, 2005, 13,1% alkoholu, 14 gramů zbytkového cukru. Extrakt vysoký, barva zlatavá, výrazná hroznová vůně, bohatá plná kořeněná chuť, dlouhá dochuť. Hodnotím 8 body.
GEWURZTRAMINER, GRAND CRU Praelatenberg, 2004. polosladké víno s 45 g/l zbytkového cukru. Zlatavá barva, těžká sladká vůně, plná chuť, dlouhá dochuť, 9 bodů.
Celkový dojem z ochutnávky není zcela jednoznačný. Vína byla dobrá až velmi dobrá, přesto tu byla nějaká ALE:
  1. Vinaři z tohoto alsaského družstva produkují 60-70 hl/ha, což je docela dost. Naše dobrá vinařství mají výnosy nižší a je to znát. Zvláště vína z první části ochutnávky působila dost krátce.
  2. Alsaští vinaři nemají velké problémy s odbytem, spoustu toho od nich nakoupí Němci, takže asi není nutné si tolik dělat hlavu s cenou. Mně se ale přece jen místy poměr mezi kvalitou a cenou nepozdával.
  3. Některým dámám se zdála vína až moc suchá a poměrně málo voňavá ( což vadí dost i mně). Možná chyběla další z typických aromatických alsaských odrůd Muscat d´Alsace.

Říše Turkutů 3. Krize v kaganátu i mezinárodních vztazích

19. června 2008 v 17:58 | milasko |  Turkuti
Na poč. 80. let 6. stol vládl kaganátu Šetu, známý jako Šabolio. Tak mu říkali Číňani a znamená to lupič, protože drancoval severní Čínu. Říše byla rozdělena na mnoho údělů a vztahy mezi jejich vládci nebyly dobré. Toho obratně využívají právě Číňani, jejich špioni vnášejí mezi členy vládnoucího rodu rozkol. Povedlo se jim poštvat Šabolia proti Toremenovi. 584 přepadla Šaboliova vojska Toremenův hlavní stan a byla zabita jeho matka. To vyvolalo odpor u dalších příslušníků rodu, někteří se postavili na Toremenovu stranu. Klíčové bylo, že ho podpořil i Kara Čurin, syn Istemiho, vládce západu a fakticky nejmocnější ze všech. Protože za této situace neměl Šabolio žádnou šanci, uznává závislost na Číně. Stal se tak vazalem, ale vztah byl velmi volný, naopak dostává od Suej skrytou daň v podobě hedvábí a potravin. Protože se to ukázalo jako velmi výhodné, prohlašuje se vazalem i Kara-Čurin. To ovšem zlomilo vaz Toremenovi, Šabolio ho porazil, Toremen ustoupil do Buchary. Boj dokončil až Šaboliův syn a nástupce Čulochou v roce 587. Toremen skončil ošklivou smrtí. Byl zašit do pytle s rozzuřenými včelami. Bohužel tím ale mír nenastal, vzápětí začala válka mezi východními a západními Turkuty. Východní chtěli nadvládu, západní usilovali o nezávislost. V zimě 587/588 vytáhl Čulochou proti Kara Čurinovi, byl však poražen a zabit. Charakter války se změnil. Zatímco předtím to byly vpodstatě spory uvnitř dynastie Ašina, po smrti mnoha členů družiny Čulochou se o slovo přihlásila krutá krevní msta. Těžké boje trvaly až do roku 593, kdy byl uzavřen kompromisní mír. Jednota byla zachována, vládne Jun-Ulug, největší moc ale zůstává v rukou Kara Čurina. Ten navíc stále bohatne, protože ovládá hedvábnou stezku.
Obchod s hedvábím je faktor, který zásadně ovlivňuje tehdejší mezinárodní vztahy. Pro Čínu byl jeho export existenční otázkou, závisela na něm prosperita země. Turkuti ho měli díky poplatkům z Číny velký nadbytek a měli též zájem na maximálním objemu obchodu. O to také usilovali bahatí kupci ze Sogdiany, kteří měli v kaganátu značný vliv. O hedvábí měla obrovský zájem Byzanc. Nejen jako luxusní zboží pro vlastní privilegované vrstvy. Hedvábí bylo v této době vlastně strategickou surovinou. Neexistoval totiž lepší dar pro vládce různých barbarských kmenů, které si Byzanc potřebovala naklonit a získat jejich vojáky do vlastních služeb. Bez různých barbarských žoldnéřů se byzantská armáda neobešla.
Byl tu ale jeden velký problém. Hedvábí muselo na své cestě z Číny projít také přes Persii. Ta byla odvěkým nebezpečným nepřítelem Byzance. Obě říše toto nepřátelství vlastně zdědili po svých předchůdcích - Římské říši a Parthii. ( Persie dokonce přímo převzala 240 parthských aristokratických rodů, jež tvořily základ jejich těžké jízdy.) Peršané si uvědomovali, že čím víc hedvábí přes své území propustí, tím více vojáků proti nim bude moci Byzanc postavit. Ani oni si ale nemohli dovolit obchod přerušit. Stejně jako jejich předchůdci Parthové, financovali i Peršané svoji armádu do značné míry z cel na hedvábí. Jejich obchodní politika byla tedy celkem jednoduchá: propustit přes své území co nejméně hedvábí za co nejvyšší ceny.
Ta bylo zcela proti zájmům Byzance a Turkutů. Není divu, že obě mocnosti si rychle vyměnily poselstva a dohodly se na spojenectví proti Persii. Situace byla pro spojence dosti příznivá, protože šáh Hormizd měl v té době ostré spory s vlastní aristokracií. Četné popravy oslabily armádu. Ideální podmínky pro kombinovaný útok, vždyť Persie byla vlastně svými nepřáteli obklíčena.

Vína z Moravy, Vinselekt Michlovský aj.

16. června 2008 v 20:56 | milasko |  Soukromé koštování, odrůdy
Tentokrát je to hlavně o vínech z Vinselektu Michlovský, nějak se k tomu připletl jeden Kovacs na závěr.
MÜLLER THURGAU, kabinet, Vinselekt Michlovský Rakvice, 2006, 13,5% alkoholu. Milerka nepatří k mým favoritům a tuto jsem navíc koupil v nějaké akci dost levně, takže jsem od ní moc neočekával. Docela mě ale překvapila, a to příjemně. Barva světlince zlatavá, vůně ne moc jasná, květinově-ovocná, ale chuť velmi příjemná, osvěžující, ovocná. Viskozita a dochuť střední, toto víno bych (zvláště za tu cenu!) koupil klidně znovu. Dávám 7 bodů ( z max. 10).
FRANKOVKA, kabinet, nefiltrované víno, Vinselekt Michlovský Rakvice, 2000, 12,3% alkoholu. Nefiltrovaná vína se dostávají do lahve se všemi zdraví prospěšnými látkami, významný je zvýšený obsah resveratrolu, který je důležitý při ochraně kardiovaskulárního systému a působící i protinádorově. Pro konzumenta je ale podstatné, jak chutnají. Tohle má velmi, velmi tmavou barvu a vysokou viskozitu. Po otevření byla vůně skutečně mohutná, neobvyklá, něco ovoce, ale hlavně nějaké opálené dřevo. Tato silná vůně sice poměrně brzo vyprchala, ale i pak mi to vonělo dost příjemně. Chuť také nebyla špatná, i když na to, že už to není žádný mladík, vystupovaly třísloviny ještě dost výrazně. Pozoruhodné bylo i množství usazenin na dně.Tělo se mi ale zdálo překvapivě trochu tenčí, dochuť poměrně krátká. Přesto se jedná o určitě zajímavé víno, hodnotím 7,5 b.
LAUROT, biovíno, jakostní, Vinselekt Michlovský Rakvice, 2002, 12,9% alkoholu. Barva zajímavá, tmavý rubín se záblesky do fialova. Vůně nezralých švestek a brusinek, viskozita vysoká, ale tělo tenčí. 7.5 b.
SEMILLON, zemské víno, Vinselekt Michlovský Rakvice, 2005. Určitě rarita, tahle odrůda se u nás moc nepěstuje, z domácí produkce jsem ji pil poprvé. Barva světlejší, vůně příjemná, i když ne moc výrazná, nějaké ovoce, snad meruňky + angrešt. Chuť také nebyla špatná, ale v dochuti mě rušila trocha hořčinky. 6,5 b.
HIBERNAL, jakostní, polosladké,Vinselekt Michlovský Rakvice, 2005 13% alkoholu. Také ne moc běžná odrůda a pro mě úplná premiera. Musím říci, že nadmíru úspěšná, na "pouhé" jakostní víno až překvapivě dobré. Barva dost tmavá, ani si netroufám napsat, co připomíná, ale vůně velmi výrazná, příjemná, sladká, meruňky a broskve, chuť pikantní, kořeněná. Přirovnal bych to k povedenému Sauvignonu. Nakonec se z toho vyklubala jedna z doposud nejlepších "jakostek". Dávám 8,5 bodů.
ZWEIGELTREBE, jakostní, oak aged. Chateau Litomyšl, Vinselekt Michlovský Rakvice, 1999, 12,9 % alkoholu. Chateau Litomyšl je označení malých serii kolem 1 000 lahví, které získávají lahvovou zralost v klimaticky příznivých podmínkách sklepení litomyšlského zámku. Hezká sytá barva, příjemně uhlazené, vyšší viskozita. Dávám 8 bodů.
SAUVIGNON, výběr z hroznů, Chateau Litomyšl, Vinselekt Michlovský Rakvice, 2002, lahev 0,5 l. Krásná zlatá barva, výrazná sladká hroznová vůně, vysoká viskozita, dlouhá dochuť. Zaslouží 9 bodů.
Je vidět, že ve Vinselektu umějí dobře nejen tradiční odrůdy, ale s úspěchem zkoušejí i různé novinky. A to jsem v jejich nabídce viděl i jiná naše novošlechtění jako Arianu nebo Agni nebo francouzskou odrůdu Viognier. Určitě je ještě co zkoušet ochutnávat.
SVATOVAVŘINECKÉ, jakostní, rosé, řada Exclusive, Kovacs Novosedly, 2007. Hezká sytější barva, viskozita nízká, vůně ne moc příjemná, postupně se z toho uvolňuje něco jako červený rybíz a snad třešňová marmeláda. Chuť je o něco lepší, přesto mě nijak neoslnilo, 6 b.
Vinařství Kovacs Novosedly je dost vyhlášené svými rosé. Já jsem zatím koštoval jen dvě ( nevím, jestli naštěstí nebo naneštěstí ), ale zatím mě moc neoslovila. Ale může to být prostě tím, že růžová vína nijak zvlášť nemusím.

Říše Turkutů 2. Šavle, novinka ve vojenství

11. června 2008 v 10:03 | milasko |  Turkuti
Organizace říše byla poněkud komplikovaná. Kaganát se dělil na dvě křídla: východní - Tolos - a západní - Tarduš. Zástupce kagana měl titul jabgu, nemusel být ale následníkem. Ten měl titul tegin. Princové byli titulováni šad. Následnictví bylo popořadě, nedědil syn po otci, ale mladší bratr po starším. Členové vládnoucího rodu se postupně střídali v údělech, přitom se obvykle podle údělu či úřadu měnilo i jejich jméno. Téhož vládce tedy můžeme znát pod několika jmény. Systém údělů se vytvořil po smrti Mugana, jejich počet se měnil podle potřeby. Elitu říše dále tvořili tarchanové, muži se zvláštními výsadami od panovníka, vládci podrobených kmenů (většinou titul idykut) a rodová šlechta (beg, bujuruk). Nejvyšší šlechta se scházela v kaganově poradním orgánu - kurultaji. Svou říši označovali Turkuti jako Věčný il (el), což je výraz těžko a různě překládaný. Vládce sídlil na Zlaté hoře na Altaji. Uctíván byl duch modrého nebe - kok tengri.
Nneuvěřitelné počáteční úspěchy Turkutů nelze vysvětlit jen velkou bojovností. K té se přidala jedna mimořádně významná novinka ve vojenství. Turkuti totiž vynalezli šavli. Technika boje s ní je značně odlišná od boje s mečem. I zkušený bojovník, který šavli nikdy neviděl, měl v prvním střetnutí obrovské problémy. Pokud byl chráněný pancířem a štítem, mohl se domnívat, že protivníkovi může dovolit první úder. Pokud by byl soupeř vyzbrojený mečem a méně zkušený, využil by pak jistého odkrytí při větším rozmachu, který úder mečem vyžadoval, ránu zachytil a pak nepřítele zabil. Protivník s šavlí mu však už takovou příležitost nemusel dát. Stačil obratný lehký sek šavlí někam mezi pláty zbroje - a souboj byl ukončen.
Vedle šavle byli Turkuti vyzbrojeni kopími, složitými kompozitními luky a šípy. Na hlavě nosili kožešinovou čapku s kovovými destičkami, oblékali si dlouhé chaláty, přes ně pancíře z kovových destiček až po kolena s krátkými rukávy. Destičky byly vzájemně spojeny koženými řemínky. Na nohou měli široké šarovary z leopardí kůže. Jezdili na vysokých koních s krátkou šíjí a mohutnou hlavou, tedy zcela jiných než jaké měli například Mongolové. Používali široká dřevěná sedla. Jednalo se tedy spíše o těžkou jízdu. Na rozdíl od mnoha jiných kočovníků byla schopna i přímého úderu, nejen postupného vyčerpávání protivníka na dálku. Přitom si ale uchovala značnou pohyblivost. Lehkou jízdu většinou zajišťovali příslušníci podmaněných kmenů. Číňani odhadovali sílu jejich voska na 100 000 mužů.
Turkuti ale nevymysleli jen šavli. Zvláštností, u kočovníků zcela neobvyklou, je i to, že si vytvořili i vlastní písmo. Jejich runové nápisy jsou zachovány na kamenných stélách.
V 60. a 70. letech, kdy probíhá obrovská expanze Turkutů na západě, bojuje se i na východě v Číně. 563 byl poražen jejich spojenec Pej Čou od Pej Čchi. Aby si udržela spojenectví Turkutů, platí jim Čou obrovské poplatky v hedvábí. Počátkem 70. let uzavřeli Turkuti mír s Čchi - a i ta musí odvádět nesmírná množství hedvábí. Když se ve 2. pol. 70. let začalo válečné štěstí obracet na stranu Čou, začínají Turkuti podporovat pro změnu Čchi, protože neměli zájem na přílišném posílení ani jedné strany. Stávající situace jim nesmírně vyhovovala. 578 porazili Čou a 580 s ní uzavřeli další výhodný mír. Tato pro ně ideální situace ale neměla dlouhé trvání. Od roku 581 začíná Čínu sjednocovat nová, čistě čínská dynastie Suej, která je vůči kočovníkům nesmírně nepřátelská.

Kagani Žuan-žuanů a Avarů

9. června 2008 v 11:14 | milasko |  Žuan-žuani Avaři
Jugluj (Ügülüj)(50. léta 5. stol.)
Guljuchoj (2. pol. 5. stol.)
Šelun ( ?-410)
Chuluj (410-414)
Datan (414-430)
Udi (430-445)
Tuchečžen (445-464)
Jujčen (464-485)
Doulun (485-492)
Nagaj (492)
Futu (492-508)
Čeunu (508-520)
Polomyn ((520-521)
Anachuan(Anakuej)(522-552)
Dynšuczy (552-554)
Janločen (554-555)
Kandik 555-562)
Bajan (562-602)
? (602-617)
? (617- asi 630)
2. dynastie (asi 635-685)
3. dynastie (685-795)
Jugurus (?-795)
4. dynastie
Kajd Tudun (795-803)
Zodan (803-805)
Žuan-žuani Avaři

Říše Turkutů 1. Potomci Hunů na Altaji

7. června 2008 v 9:33 | milasko |  Turkuti
Turkuti představují národ, který historii Eurasie ovlivnil zásadním způsobem, přesto zůstavají téměř neznámí. Určitě ale stojí zato, trochu blíže se s nimi seznámit.
Nápis v turkutském runovém písmu: Türk
Slovo "türk" znamenalo v staroturečtině silný, "ut" je sufix pro množné číslo. Jádro skupiny, která tento národ vytvořila, ale zpočátku hovořilo staromongolsky. Šlo o poměrně malý kmen, asi 500 rodin, vzniklý patrně spojením různých drobných skupin. V čele byl kníže Ašina (= vlk). Podle něho je označována celá dynastie, vlčí hlava byla i na jejich praporu. Poč. 5. stol. n. l. žili západně od Chuang-che a byli podřízeni hunskému knížeti Muganovi, vládci Severní Liang. Když byla 439 tato říše rozbita Tabgači, uprchl Ašina se svou družinou k Žuan-žuanům. Usadili se na jižní straně Altaje. Zde žila řada turecky hovořících kmenů, potomků Hunů. Ašinova skupina se s nimi postupně mísí a poměrně rychle poturečťuje.
Protože se jednalo o velmi obratné kováře, patřilo k jejich povinnostem dodávat Žuan-žuanům železářské výrobky. 100 let byli vůči svým pánům loajální. Na rozdíl od dalšího podřízeného kmene, Telesků, kteří stále povstávali. Když došlo v roce 545 k jejich dalšímu povstání, potlačil ho iniciativně a samostatně tehdejší vládce Turkutů Bumyn. Protože se mu ale početní Teleskové podrobili, cítil se natolik silný, že za to žádal od kagana Žuan-žuanů Anachuana ruku jeho dcery. Tím by se dostal do jeho rodiny a byl by mu téměř rovný. To kagan jednoznačně odmítl s poukazem na to, že Bumyn je pouhý jeho kovář.
Údolí na Altaji
V téže době probíhá válka v Číně mezi říšemi vzniklými z Pej Wej. Vládce Východní Wej (později Pej Čchi) získává spojenectví Anachuana. Západní Wej (pak Pej Čou) se obrací na Bumyna, který za spojenectví dostává čínskou princeznu Čanle. Turkuti zaútočili 552 na Žuan-žuany a zcela je rozdrtili. Bumyn přijímá titul Il-chán, ale v témže roce umírá. Začíná se vytvářet říše Turkutů, jejíž vládci jsou označováni jako kagani nebo chánové. Agonie Žuan-žuanů trvala do roku 555, kdy prchají na západ do Evropy. Po Bumynovi vládl kratince jeho starší syn, který ale brzy zemřel, poté mladší syn Mugan.
V prvních letech ovládli Turkuti bývalé území Žuan-žuanů, na východě porazili roku 544 mongolsky hovořící Kitany a rozšířili se až po Žluté moře. V témže roce začalo velké tažení Bumynova bratra Istemiho, který byl nejvyšším vojevůdcem, na západ. Postup byl mimořádně rychlý, kromě dobývání bylo cílem i definitivní podrobení zbytků Žuan-žuanů. Už 555 dorazili k Aralskému jezeru, 558 k Volze. Tu už nepřekročili a Avaři tak měli možnost se odpoutat, protože mezitím se aktivizovali bývalí spojenci Žuan-žuanů Hefthalité, s nimiž teď Turkuti na jihu sousedili. Boje proti nim začaly asi 560. Turkuti navazují kontakty s tradičním nepřítelem Hefthalitů - s Persii. 562 porazil Hefthality perský šáh Chusrav Anúšírván. Zároveń útočí Turkuti. Hefthalitský vládce Gatfar před nimi nejprve ustoupil do hor, pak ale přijal 565 boj u Necefu. Bitva trvala údajně 8 dní a skončila úplnou porážkou Hefthalitů. Ti poté sesadili Gatfara a novým vládcem se stal Fagoniš. Ten se pokoušel podrobit se Chusravovi a tím se zachránit, Chusrav ale na jeho žádost neodpověděl a pokračoval v boji. Do roku 567 byla říše Hefthalitů zcela zničena a rozdělena mezi vítěze. Ti se tak stali sousedy - a logicky i nepřáteli.V 70. letech pak je dokončena expanze na západ -až po Krym. Důležitými poddanými ve východní Evropě se stali Chazaři v Povolží a východní větev Bulharů - Uturgurové na Kubáni. Ve střední Asii byla ovládnuta Sogdiana s bohatými obchodními městy. Zdejší kupci začali významně ovlivňovat turkutskou politiku.
Bojová taktika Turkutů

Žuan-žuani - Avaři 2. část

3. června 2008 v 15:20 | milasko |  Žuan-žuani Avaři
Počátkem 40. let 6. století se zdálo, že říše Žuan-žuanů má nejhorší krizi za sebou a její pozice je pevná. Vedle tradičně problémových Telesků ale do hry vstoupil úplně nový faktor. Dalším důležitým podmaněným národem byli Turkuti. Kromě vojenské síly spočíval jejich význam pro Žuan-žuany v tom, že byli mimořádně zdatnými kováři a své železářské výrobky odváděli jako daň svým pánům. Po celou dobu existence kaganátu vystupovali loajálně. Když v roce 545 opět povstali Teleskové a táhli z Džungarska do Mongolska, Turkuti na ně neočekávaně zaútočili, porazili je a Teleskové se jim podrobili. Tím obrovsky vzrostla moc Turkutů a jejich vládce Bumyn žádá po kaganovi jeho dceru. To bylo pro Anachuana zcela nepřijatelné, Bumyna odbyl s tím, že je jeho kovář. Turkuti vzápětí povstali a 552 Žuan-žuany zcela rozdrtili. Jejich zbytky uprchly do Pej Čchi, odtud jsou ale 555 vyhnány do stepi, kde je opět porazili Turkuti. Tím říše Žuan-žuanů zanikla.
Předpokládá se, že část Žuan-žuanů ustupuje velmi rychle z Asie a přesouvá se po vzoru Siung-nu - Hunů do Evropy. Zde jsou známí jako Avaři.Celý přesun byl velmi rychlý, už 562 se objevují v deltě Dunaje, odkud podnikli nájezd proti Frankům. Při průchodu Černomořím si podmanili západní větev kočovných Bulharů - Kuturgury. Ti s nimi pokračují v cestě na západ. Ve středním Podunají tehdy probíhalo letité soupeření mezi dvěma germánskými kmeny - Langobardy a Gepidy. Avaři se stávají spojenci Langobardů a společně roku 567 říši Gepidů zničili. Langobardi získali gepidský poklad, Avaři ovládli jejich území v Potisí.
Tak vznikla v Evropě nová významná mocnost. Zakladatelem byl kagan Bajan. Obyvatelstvo říše bylo velmi pestré, žili zde kočovníci i usedlí rolníci. Základem armády byla kočovnická jízda, tvořená 5 tümeny po10 000 jezdcích. Z nich tvořili vlastní Avaři jen 2 tümeny. Další dva byly vytvořeny z Bulharů, kteří měli v říši privilegované postavení, téměř na úrovni Avarů. Poslední tümen vznikl z bojovníků různých kmenů či spíše jejich částí, které se ještě během migrace k Avarům připojily (např. Ujgurové, Sabirové, Zalové). Koncem 6. stol se připojil ještě jeden podobný smíšený tümen, opět vzniklý z menších skupin, které uprchly před Turkuty o něco později. Celkový počet kočovného obyvatelstva se tak mohl pohybovat kolem 300 000. V avarské armádě ale sloužily i početné skupiny podmaněných Gepidů a také Slovanů, kteří bojovali většinou jako pěchota. Je známo, že v bitvách Avaři posílali do boje nejprve pěchotu, jejich jízda pak zasáhla až v rozhodující moment. Tak si připsali hlavní zásluhu za vítězství a přitom jejich ztráty nebyly tak velké. Centry jejich moci byly tábory, chráněné hliněnými valy, tzv hrinky. Hlavní centrum leželo asi u Debrecína.
Po kratinké etapě spojenectví se Avaři stávají jedním z hlavních nepřátel Byzance. Opakovaně pustoší jejich državy na Balkáně, 602 také zničili jejich spojence, říši slovanských Antů v Podněpří. Největší nebezpečí ovšem nastalo, když v roce 626 uspořádali velkou výpravu proti Konstantinopoli, které se účastnilo asi 80 000 Avarů, Gepidů a Slovanů.(Současně stála na asijské straně Bosporu spojenecká perská armáda.) Proti očekávání skončilo toto tažení těžkou porážkou Avarů. Pozemní vojsko nebylo schopno ohrozit mohutné hradby a na moři byli Slované na loďkách vydlabaných z jednoho kmene sndnou kořistí byzantského loďstva. Neúspěch zásadně otřásl postavením Avarů. Začínají proti nim bojovat Srbové a Chorvati , spojenci Byzance, kteří je postupně vytlačují z Balkánu. Také vznik Sámovy říše souvisí s těmito událostmi. (Tradiční datum 623 není úplně stoprocentní, mohlo to být i o něco později.) Rozhodující bylo ale povstání Bulharů, kteří chtěli využít oslabení Avarů a po smrti kagana v roce 631 povstali s cílem prosadit se do čela kaganátu. Avarům se je sice podařilo porazit, Bulhaři se ale od nich odtrhli. Část hledala ochranu u Franků. Podrobili se králi Dagobertovi, ten je ale pro jistotu nechal povraždit. Ztráta Bulharů byla pro Avary nenahraditelná. Od té doby hrají v evropské politice jen málo významnou roli.
745 proti nim povstali korutanští Slované pod vedením knížete Boruta a pak následuje už velmi strmý pád. Mezi léty 791-799 je několikrát porazila vojska Karla Velikého, dobyla i hlavní hrink a získala obrovský poklad. Poslední zbytky zlikvidoval roku 805 bulharský chán Krum. Poté Avaři definitivně mizí.
1. část
Přehled vládců


Žuan-žuani - Avaři 1. část

1. června 2008 v 7:59 | milasko |  Žuan-žuani Avaři
Příchod Avarů do Evropy ve 2. pol. 6. stol. n. l. představuje jeden z rozhodujících faktorů poslední etapy hlavní fáze stěhování národů. Odkud vlastně Avaři přišli, není dosud zcela jasné, ale za velmi pravděpodobné se pokládá, že jejich původ je třeba hledat v centrální Asii v říši Žuan-žuanů.
V polovině 4. stol n. l. ji vytvořily různé skupiny, které ustupují do stepi hlavně před expanzí Tabgačů (Toba). Jejich etnický původ tedy nebyl jednotný, byly to asi různé zbytky kočovných kmenů, ale i uprchlí rolníci, které ale nutnost spolupráce brzy stmelila. Kol. r. 359 je sjednocuje bývalý Űgülüj, otrok, odsouzený k trestu smrti. Říše se nacházela v dnešním Mongolsku, centrum leželo v pohoří Changaj. Vládce měl titul kagan (chán). Jak se vlastně obyvatelé této říše sami nazývali, to nevíme. Zcela určitě ne Žuan-žuani. To byla vlastně čínská nadávka. Její význam je něco jako "hemžící se červi", "hmyz" nebo "havěť". Tahle "havěť" byla ale velmi bojovná a dobře organizovaná. Základní jednotkou armády byl pluk o 1000 mužích, jemuž velel muž určený kaganem. Pluk se dělil na 10 praporů po 100 lidech. Jednou ze základních otázek síly a existence říše bylo, zda a do jaké míry ovládali kmeny Telesků. To byl početný svaz kmenů, z nichž nejdůležitější byli Ujguři. Teleskové byli vojensky velmi silní, ale na rozdíl od většiny ostatních kočovníků nebyli příliš agresivní a tvořili jen volnou konfederaci. Obvykle je ovládal nějaký bojovnější národ.
Ve 2. pol 4. stol. je ovládali Tabgači, ale na přel. 4. a 5. stol se Teleskové odtrhli a odkočovali na pomezí záp. Mongolska a Džungarska. Zde si je podrobil kagan Žuan-žuanů Šelun, nepřítel Tabgačů. Tím velmi výrazně posílil. Jeho bratr a nástupce Chuluj si podmanil Jenisejské Kyrgyzy. Kolem r. 420 jsou Žuan-žuani hegemony ve stepi.
Od 20. let 5. stol. ale probíhá krutá válka mezi Žuan-žuany a Tabgači (Pej Wej). Nejprve ovládl kagan Datan na čas wejské hlavní město, poté ale přichází mohutná a zničující protiofenziva Tabgačů. Toba Dao zatlačil Žuan-žuany za Gobi, Teleskové přestávají své pány podporovat, spojencem Tabgačů se stalo hunské středoasijské knížectví Jüeban. Říše se téměř úplně rozložila. Od konce 30. let se ale boje obnovily. Ve 2. pol. 5. stol. začínají Žuan-žuani obsazovat některá města Západního kraje (např. Turfan). Dalšímu rozšiřování sice bránili Hunové Hefthalité, kteří se sem šíříli ze střední Asie a také některá města ovládli ( Kašgar, Chotan, Karašahr, Kuča), ale mezi oběma říšemi panovaly po celou dobu existence překvapivě dobré vztahy, podpořené i vzájemnými sňatky. Krajně nepříznivé dopady to ale mělo na Pej Wej, protože nepřátelé ovládali klíčové body hedvábné stezky.
Do hry ale opět vstoupili Teleskové. Ti odmítali další boje proti Tabgačům a 487 se znovu otevřeně postavili proti Žuan-žuanům. Jejich spojencem se stala Pej Wej. Roku 490 začal jejich společný útok. Říše se opět dostala do hluboké krize. Tu pomohli částečně omezit Hefthalité, protože začali útočit na Telesky. Ti sice na jedné straně uznávají vazalskou závislost na Hefthalitech, ale proti Žuan-žuanům útočí se střídavými úspěchy i nadále. K prohloubení krize přispěly i vnitřní rozpory, protože část chánského rodu přijala buddhismus, ale ostatní to tvrdě odmítají. Došlo ke spiknutí, kagan byl zabit, jeho bratr Anachuan musel uprchnnout do Číny, nový vladce byl ale hned poté rozdrcen roku 521 Telesky. Říše je v rozkladu. Přesto se ještě jednou vzpamatovala, dokonce obnovila velmocenské postavení. Napomohla tomu příznivá mezinárodní situace. Také Pej Wej se začíná rozkládat a vládnoucí rod Telesků se úspěšně vyvražďuje navzájem. Z Číny se vrací Anachuan, opakovaně poráží Telesky a znovu si je podrobuje. Obě nástupnické říše po Pej Wej se všemožně snaží naklonit si ho. Zdálo se, že říše je zachráněna a opět velmi mocná.
2. část
Přehled vládců

Vína z Korsiky, vína z Moravy ...

1. června 2008 v 7:57 | milasko |  Soukromé koštování, odrůdy
V názvu článku o nedávno koštovaných vínech jsem si dovolil parafrázovat jeden známý reklamní slogan, ale ono se mi to nějak přímo vnucovalo. Tak nejdříve rozeberu dvě korsická vína a přidám něco málo o vinařství na Korsice. Mají zde 9 apelací, z nichž asi nejlepší je Appellation Patrimonio (cru) v závěsu s Ajaccio (cru). Z dalších určitě stojí za povšimnutí Cap Corse se známým ( a dobrým) Muscat du Cap Corse a Sarténe, město v minulosti proslulé důsledně prováděnou krevní mstou. Nejnižší apelací je pouhé Corse, což už žádnou velkou kvalitu nezaručuje. Tvrdý korsický nacionalismus se projevuje i ve zvláštních názvech odrůd, které považují za zcela specifické. Ty ale mají obvykle obdoby v Itálii. Nejrozšířenější odrůdou pro červená vína je Niellucciu, což je vlastně známé italské Sangiovese. U bílých je to Vermentinu, které se na Sardinii nazývá Vermentino. Skutečně originální odrůdou je ale Sciaccarellu, určené pro výrobu červených a růžových vín. V překladu to je něco jako "křupavé". Korsická vína jsou určitě zvláštní, ale v rámci francouzského vinařství to určitě špička není.
Domaine LAZZARINI PATRIMONIO, Appellation Patrimonio Controlée, 2005. Alkohol 13%, barva rubín-granát, vůně slabší, nějaké dřevo, viskozita vyšší, chuť plná, bohatá, trochu výraznější třísloviny. Odrůda na lahvi neuvedena, ale podle dostupných informací by to mělo být NIELLUCCIU, tedy Sangiovese. Domaine Lazzarini je předním vinařstvím v Patrimoniu, víno získalo zlatou medaili na vinařské soutěži v Paříži 2007, přesto u mě nijaké velké nadšení nevzbudilo. Podle mého názoru jen dobré, dávám 7 bodů (z max 10).
Domaine COMTE PERALDI, Apellation Ajaccio Controlée, 2005. 13,5% alkoholu, barva velmi světlá, skoro jako tmavší růžové. Vůně skoro žádná, to co se dá rozpoznat, není nic moc. Vyrobeno z odrůdy SCIACCARELLU. Viskozita velmi vysoká, chuť celkem příjemná, dochuť delší. Hodnotím 6,5 b.
To by z Korsiky zatím stačilo, pokračování někdy příště. Teď se ještě podíváme do Bordeaux, Bulharska, Moldávie, Německa a skončíme na Moravě.
CHANTET BLANET, Appellation Saint-Emilion Controlée, 2004, Francie. Saint-Emilion je jedna ze slavných apelací v Bordeaux. Červená vína se zde dělají hlavně z MERLOTU, s přidáním CABERNETU FRANC a CABERNETU SAUVIGNON. Na lahvi nebyly odrůdy označeny, ale podle barvy i vůně se dá usuzovat, že by toto složení mohlo odpovídat. Alkoholu 12,5 %, barva neobvyklá, velmi tmavý granát s nádechem do hněda. Vůně výrazná, těžká, připomíná starší třešňový kompot. Viskozita vysoká, chuť harmonická, plná, dochuť střední. Zasloužených 8 bodů.
MUSKAT Menada, Thracian Valley, Bulharsko, 2006. 12% alkoholu, slabší muškátová vůně, trocha černého bezu, barva světlince zlatavá, viskozita nízká, dochuť střední s menší hořčinkou. 6 bodů.
MERLOT, VCC, Asconi Moldávie, polosuché, 2006. Alkoholu 10%, barva tmavého rubínu, viskozita nižší, vůně velmi slabá, červený rybíz. Také chuť je nevýrazná, dochuť kratší. Takže pouhých 5 bodů
NACHTGOLD Beerenauslese (výběr z bobulí), Edelsüss. Peter Mertes Weinkellerei Bernkastel- Kues, Rheinhessen, SRN. Alkoholu 10%, zlatavá barva se zelenkavými záblesky.Silná sladká vůně bezinkového likéru, viskozita střední, hodně sladké středně plné, dochuť delší. Odrůda neuvedena. 8 bodů.
NEUBURSKÉ, kabinet, Ravis Rakvice, řada Exclusive, 2005. 12% alkoholu, světle zlatavá barva, vůně slabá, málo výrazná, angrešt, oříšky. Viskozita vyšší, chuť plná, příjemná, působí trochu olejovitě. Dochuť velmi dlouhá, kořenitá, trochu připomíná griotku. 6,5 b.
SYLVÁNSKÉ zelené, kabinet, Ravis Rakvice, řada Exclusive, 2005. 12% alkoholu, světlince zlatavá barva. Viskozita vysoká, vůně slabší, ne moc jasná, trocha květin, pomeranč, možná perník. Chuť kořenitá, podobně jako předcházející víno i tohle působí nějak olejovitě. Dochuť delší. Hodnocení stejné, tedy 6,5 b.
FRANKOVKA , pozdní sběr, Ravis Rakvice, řada Exclusive, 2005. 13% alkoholu. Barva rubín- granát, výrazná sladká vůně, mléčná čokoláda. Viskozita vysoká, plná chuť, výraznější třísloviny, dochuť střední. Hodnotím 7 body.
FRANKOVKA, jak. Templářské sklepy Čejkovice, 2007. 12% alkoholu. Barva velmi tmavá, do fialova. Vůně příjemná, švestky, třešně. Chuť pikantní, ale nízká viskozita a krátká dochuť. Dávám 6 b.
IRSAI OLIVER, jakostní, polosuché, Znovín Znojmo, 2006. 11,5% alkoholu. Výrazná sladká hroznová vůně, muškát a černý bez. Barva světle zlatavá se zelenkavým nádechem. Viskozita nízká, chuť příjemná, dochuť střední. Hodnotím 7 body.
Výsledek utkání HOSTÉ : DOMÁCÍ je nerozhodný, na úplnou špičku jsem tento měsíc sice nenarazil ( s výjimkou Tokaje od Macíka), ale na druhé straně nic z těchto vín rozhodně chuťové a čichové buňky neurazilo.