Říše Turkutů 2. Šavle, novinka ve vojenství

11. června 2008 v 10:03 | milasko |  Turkuti
Organizace říše byla poněkud komplikovaná. Kaganát se dělil na dvě křídla: východní - Tolos - a západní - Tarduš. Zástupce kagana měl titul jabgu, nemusel být ale následníkem. Ten měl titul tegin. Princové byli titulováni šad. Následnictví bylo popořadě, nedědil syn po otci, ale mladší bratr po starším. Členové vládnoucího rodu se postupně střídali v údělech, přitom se obvykle podle údělu či úřadu měnilo i jejich jméno. Téhož vládce tedy můžeme znát pod několika jmény. Systém údělů se vytvořil po smrti Mugana, jejich počet se měnil podle potřeby. Elitu říše dále tvořili tarchanové, muži se zvláštními výsadami od panovníka, vládci podrobených kmenů (většinou titul idykut) a rodová šlechta (beg, bujuruk). Nejvyšší šlechta se scházela v kaganově poradním orgánu - kurultaji. Svou říši označovali Turkuti jako Věčný il (el), což je výraz těžko a různě překládaný. Vládce sídlil na Zlaté hoře na Altaji. Uctíván byl duch modrého nebe - kok tengri.
Nneuvěřitelné počáteční úspěchy Turkutů nelze vysvětlit jen velkou bojovností. K té se přidala jedna mimořádně významná novinka ve vojenství. Turkuti totiž vynalezli šavli. Technika boje s ní je značně odlišná od boje s mečem. I zkušený bojovník, který šavli nikdy neviděl, měl v prvním střetnutí obrovské problémy. Pokud byl chráněný pancířem a štítem, mohl se domnívat, že protivníkovi může dovolit první úder. Pokud by byl soupeř vyzbrojený mečem a méně zkušený, využil by pak jistého odkrytí při větším rozmachu, který úder mečem vyžadoval, ránu zachytil a pak nepřítele zabil. Protivník s šavlí mu však už takovou příležitost nemusel dát. Stačil obratný lehký sek šavlí někam mezi pláty zbroje - a souboj byl ukončen.
Vedle šavle byli Turkuti vyzbrojeni kopími, složitými kompozitními luky a šípy. Na hlavě nosili kožešinovou čapku s kovovými destičkami, oblékali si dlouhé chaláty, přes ně pancíře z kovových destiček až po kolena s krátkými rukávy. Destičky byly vzájemně spojeny koženými řemínky. Na nohou měli široké šarovary z leopardí kůže. Jezdili na vysokých koních s krátkou šíjí a mohutnou hlavou, tedy zcela jiných než jaké měli například Mongolové. Používali široká dřevěná sedla. Jednalo se tedy spíše o těžkou jízdu. Na rozdíl od mnoha jiných kočovníků byla schopna i přímého úderu, nejen postupného vyčerpávání protivníka na dálku. Přitom si ale uchovala značnou pohyblivost. Lehkou jízdu většinou zajišťovali příslušníci podmaněných kmenů. Číňani odhadovali sílu jejich voska na 100 000 mužů.
Turkuti ale nevymysleli jen šavli. Zvláštností, u kočovníků zcela neobvyklou, je i to, že si vytvořili i vlastní písmo. Jejich runové nápisy jsou zachovány na kamenných stélách.
V 60. a 70. letech, kdy probíhá obrovská expanze Turkutů na západě, bojuje se i na východě v Číně. 563 byl poražen jejich spojenec Pej Čou od Pej Čchi. Aby si udržela spojenectví Turkutů, platí jim Čou obrovské poplatky v hedvábí. Počátkem 70. let uzavřeli Turkuti mír s Čchi - a i ta musí odvádět nesmírná množství hedvábí. Když se ve 2. pol. 70. let začalo válečné štěstí obracet na stranu Čou, začínají Turkuti podporovat pro změnu Čchi, protože neměli zájem na přílišném posílení ani jedné strany. Stávající situace jim nesmírně vyhovovala. 578 porazili Čou a 580 s ní uzavřeli další výhodný mír. Tato pro ně ideální situace ale neměla dlouhé trvání. Od roku 581 začíná Čínu sjednocovat nová, čistě čínská dynastie Suej, která je vůči kočovníkům nesmírně nepřátelská.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama