Říše Turkutů 3. Krize v kaganátu i mezinárodních vztazích

19. června 2008 v 17:58 | milasko |  Turkuti
Na poč. 80. let 6. stol vládl kaganátu Šetu, známý jako Šabolio. Tak mu říkali Číňani a znamená to lupič, protože drancoval severní Čínu. Říše byla rozdělena na mnoho údělů a vztahy mezi jejich vládci nebyly dobré. Toho obratně využívají právě Číňani, jejich špioni vnášejí mezi členy vládnoucího rodu rozkol. Povedlo se jim poštvat Šabolia proti Toremenovi. 584 přepadla Šaboliova vojska Toremenův hlavní stan a byla zabita jeho matka. To vyvolalo odpor u dalších příslušníků rodu, někteří se postavili na Toremenovu stranu. Klíčové bylo, že ho podpořil i Kara Čurin, syn Istemiho, vládce západu a fakticky nejmocnější ze všech. Protože za této situace neměl Šabolio žádnou šanci, uznává závislost na Číně. Stal se tak vazalem, ale vztah byl velmi volný, naopak dostává od Suej skrytou daň v podobě hedvábí a potravin. Protože se to ukázalo jako velmi výhodné, prohlašuje se vazalem i Kara-Čurin. To ovšem zlomilo vaz Toremenovi, Šabolio ho porazil, Toremen ustoupil do Buchary. Boj dokončil až Šaboliův syn a nástupce Čulochou v roce 587. Toremen skončil ošklivou smrtí. Byl zašit do pytle s rozzuřenými včelami. Bohužel tím ale mír nenastal, vzápětí začala válka mezi východními a západními Turkuty. Východní chtěli nadvládu, západní usilovali o nezávislost. V zimě 587/588 vytáhl Čulochou proti Kara Čurinovi, byl však poražen a zabit. Charakter války se změnil. Zatímco předtím to byly vpodstatě spory uvnitř dynastie Ašina, po smrti mnoha členů družiny Čulochou se o slovo přihlásila krutá krevní msta. Těžké boje trvaly až do roku 593, kdy byl uzavřen kompromisní mír. Jednota byla zachována, vládne Jun-Ulug, největší moc ale zůstává v rukou Kara Čurina. Ten navíc stále bohatne, protože ovládá hedvábnou stezku.
Obchod s hedvábím je faktor, který zásadně ovlivňuje tehdejší mezinárodní vztahy. Pro Čínu byl jeho export existenční otázkou, závisela na něm prosperita země. Turkuti ho měli díky poplatkům z Číny velký nadbytek a měli též zájem na maximálním objemu obchodu. O to také usilovali bahatí kupci ze Sogdiany, kteří měli v kaganátu značný vliv. O hedvábí měla obrovský zájem Byzanc. Nejen jako luxusní zboží pro vlastní privilegované vrstvy. Hedvábí bylo v této době vlastně strategickou surovinou. Neexistoval totiž lepší dar pro vládce různých barbarských kmenů, které si Byzanc potřebovala naklonit a získat jejich vojáky do vlastních služeb. Bez různých barbarských žoldnéřů se byzantská armáda neobešla.
Byl tu ale jeden velký problém. Hedvábí muselo na své cestě z Číny projít také přes Persii. Ta byla odvěkým nebezpečným nepřítelem Byzance. Obě říše toto nepřátelství vlastně zdědili po svých předchůdcích - Římské říši a Parthii. ( Persie dokonce přímo převzala 240 parthských aristokratických rodů, jež tvořily základ jejich těžké jízdy.) Peršané si uvědomovali, že čím víc hedvábí přes své území propustí, tím více vojáků proti nim bude moci Byzanc postavit. Ani oni si ale nemohli dovolit obchod přerušit. Stejně jako jejich předchůdci Parthové, financovali i Peršané svoji armádu do značné míry z cel na hedvábí. Jejich obchodní politika byla tedy celkem jednoduchá: propustit přes své území co nejméně hedvábí za co nejvyšší ceny.
Ta bylo zcela proti zájmům Byzance a Turkutů. Není divu, že obě mocnosti si rychle vyměnily poselstva a dohodly se na spojenectví proti Persii. Situace byla pro spojence dosti příznivá, protože šáh Hormizd měl v té době ostré spory s vlastní aristokracií. Četné popravy oslabily armádu. Ideální podmínky pro kombinovaný útok, vždyť Persie byla vlastně svými nepřáteli obklíčena.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama