Hunové Siung-nu 8. Bojová taktika 1.

17. července 2008 v 9:37 | milasko |  Hunové Siung-nu
Po delším čase se vracím k tématu Hunové Siung-nu. Rozhodně v něm ale budu pokračovat i nadále. Osmé pokračování tentokrát nebude popisem jejich dějin, ale zastavím se u jejich válečnictví. O tom kolují i na internetu některé zkreslené informace.
Hunská armáda nebyla nějakým neorganizovaným houfem, naopak. Celá říše byla vlastně vojensky organizovaným státem, každý Hun byl zároveň vojákem s přesně stanoveným postavením. Byl cvičen pro boj ve formacích a okamžitou reakci na pokyny velitele. Zajímavé je, že podle čínských informací byla hunská jízda rozdělena do čtyř skupin, odlišených barvou koní: na východě měli Hunové koně šedé, na západě bělouše, na severu vraníky a na jihu ryzáky.
I když počet obyvatel říše Hunů Siung-nu byl ve srovnání s Čínou nepatrný a ani výzbroj nebyla dokonalá, dosahovali přesto až neuvěřitelných úspěchů. Dokázali ale maximálně využít jak své lidské zdroje, tak i výhody, které jim dávala velmi pohyblivá jezdecká armáda, bojující většinou na bezpečnou vzdálenost. Díky tomu se jim podařilo vytvořit jednu z největších říší starověku.
Hunové Siung-nu vůbec neměli vlastní pěchotu. Ta se v jejich armádách objevovala jen vzácně a jednalo se výhradně o spojence, využívané navíc jen v obranných bojích. Jejich armáda byla tak mimořádně mobilní, každý z jezdců měl navíc několik náhradních koní, které mohl podle potřeby střídat. Základem jejich strategie ve vztahu k Číně byly nájezdy, často relativně nevelkých oddílů, pronikajících ale mnohdy i hluboko na území nepřítele a hlavně získávajících velkou kořist obvykle témeř beze ztrát. Číňani na to reagovali budováním velkých pohraničních pevností a nakonec i Velké čínské zdi. Pevnosti a zeď měly početné posádky, svůj účel ale příliš neplnily. Čína neměla kvalitní koně, její armády neměly šanci Huny dohnat a ani Velká zeď nebyla dokonalá. Ani nesmírně lidnatá Čina neměla dost obyvatel, aby tisíce kilometrů její délky obsadila všude dostatečným počtem obránců. Kočovníci si nakonec vždy našli cestu, jak se přes ni dostat.
To vše nakonec nutilo císaře, nějakým způsobem se s Huny domluvit. Dávali své dcery za manželky vládcům Siung-nu (titul šan-jü), posílali jim bohaté dary - vlastně skrytou daň. A dokonce označovali hunské šan-jü za své bratry, což bylo vlastně uznáním jejich rovnosti.
Následovat bude: Bojová taktika 2.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama