Srpen 2008

11. Čínské kroniky o bojích se Siung-nu. 1. část

28. srpna 2008 v 18:34 | milasko |  Hunové Siung-nu
Vpády Hunů do Číny jsou doloženy ještě z dob před jejím sjednocením, na intenzitě získaly boje od konce 3. stol. př. n. l. První šan-jü Tuman (mong. "10 000") se nemohl udržet proti sjednocené Číně a ustoupil na sever. Když se ale říše Čchin začíná rozkládat, přesouvají se Hunové znovu na jih od Žluté řeky a boje se obnovují. To platí zejména o době po nástupu druhého šan-jü Mote (znamená možná "Les"). Ten využil těžkých bojů nastupující dynastie Chan proti vojevůdci Chan-czi a dobyl zpět Ordos. Podrobil si též všechny sousední kočovné kmeny, moc Hunů neobyčejně vzrostla. 200 př.n. l. vpadl Mote do Číny. Císař Kao-ti proti němu sebral 320 000 vojáků, hlavně pěchoty. Mote měl asi 400 000 mužů poblíž města Pinčen. Skryl ale svá nejlepší vojska a vystavil nejhorší oddíly. Císař se nachal zmást, spěchal za ním pouze s předvojem, byl ale obklíčen a musel uzavřít smlouvu, uznávající Huny jako rovnocennou říši. Mote dostal čínskou princeznu. Číňané si od princezny slibovali, že jejím prostřednictvím budou moci ovlivňovat šan-jü a pak i jejich potomky. Navíc začali Hunům posílat dary - hedvábí, rýži a víno. Hunové pak skutečně už tolik neútočili.
Když císař zemřel a Mote požádal vdovu o ruku, vedlo to málem k válce, nakonec ale byla smlouva o rovnosti obnovena. 177 př. n. l. začal Čínu drancovat Západní Čžuki. Čína vyslala armádu 85 000 mužů, kníže se ale stáhl a šan-jü poté napsal císaři, že k vpádu došlo bez jeho vědomí. Čžuki byl za trest poslán na západ bojovat proti Jüe-č´. Tam se pak přesunul i šan-jü a podrobil řadu dalších národů. O těchto vítězstvích informuje císaře, mimochodem přitom upozorňuje, že všechny podrobené kmeny nyní slouží v jeho armádě - a navrhuje novou mírovou smouvu. S dopisem poslal nízkého úředníka a jako dar jen jednoho velblouda a dva koně. Obojí chápali v Číně jako urážku, chvíli uvažovali o válce, poté ale došli k tomu, že Hunové jsou moc silní, i kdyby je porazili, jejich země je jim k ničemu, lepší je mír. Císař poté posílá bohaté dary a přimlouvá se, aby Čžuki nebyl dále trestán. Žádá pouze, aby šan-jü zakázal svým podřízeným svévolně na Čínu útočit.
Mote brzy poté zemřel, nastoupil jeho syn Gijü, pod jménem Laošan. I ten dostal čínskou princeznu. S ní sem byl poslán kníže Čžun-chin Jüe. Ten k Hunům jít nechtěl. Když ho k tomu císař přinutil, přešel na jejich stranu, získal si důvěru a mnohému je naučil. Od něho pochází řada informací o jejich zvycích.
166 př. n. l. vpadl Laošan se 140 000 jezdci do Číny. Císař Wen-ti proti němu postavil 1 000 válečných vozů, 100 000 jezdců a 3 sbory pěchoty. Čínská armáda byla ale velmi pomalá, Hunové beze ztrát ustoupili a odvezli si obrovskou kořist. To pak úspěšně opakovali každý rok. Roku 162 k nim vysílá císař posla. Opakuje, že Hunové a Čína jsou dvě rovnocenné říše, navrhuje zapomenout na minulé křivdy a slibuje velké dodávky potravin a látek. Tuto daň zakrývá vysvětlením, že Hunové žijí na severu, kde je nepříznivé klima. Když roku 161 Laošan zemřel a nastoupil Gjunčeng, císař smlouvy potvrdil. Ale již 158 Hunové znovu zaútočili a severní Čínu opět vydrancovali. Poté byly v pohraničí umístěny dvě velké armády, aby zabránili dalším vpádům. 152 obnovuje císař Ťing-ti smlouvu a posílá princeznu. 140 pak byla uzavřena nová smlouva. Na jejím základě byly otevřeny pohraniční trhy, jak už Hunové dlouho požadovali. Ti si stále více zvykají na luxusní zboží, které zde mohou nakoupit, situace v pohraničí se na čas uklidnila.

Hunové Siung-nu v čínských kronikách

25. srpna 2008 v 14:07 | milasko |  Hunové Siung-nu
10. Organizace říše a zvyky
Informace o Siung-nu pocházejí pochopitelně hlavně z čínských kronik. Ty jsou jistě jednostranně nepřátelsky naladěné, ne všemu lze stoprocentně věřit, ale lepší pramen neexistuje.
Od Číňanů známe nejvyšší hunské tituly a úřady. V čele říše byl šan-jü, čínsky sjan-tchan, nejvyšší. Z jeho rodiny pocházali nejvyšší úředníci. Říše se dělila na východní a západní křídlo, všechny tyto tituly byly proto zdvojené.Východní a západní v sobě nesou zároveň význam starší a mladší.
  1. Východní a Západní kníže Čžuki. Čžuki znamená moudrý, Vých. Čžuki byl následníkem trůnu.
  2. Východní a Západní kníže Luli (význam neznámý)
  3. Východní a Záp. Velký vojevůdce ( čínsky Da-gjan)
  4. Vých. a Záp. Velký Duji
  5. Vých. a Záp. Velký Danchu
Každému z těchto úředníků podléhalo asi 10 000 jezdců. Zdá se, že neměli vlastní dědičná území, úděly dostávali vždy podle úřadů. V nich se postupně posouvali podle stupně příbuznosti s šan-jü směrem nahoru.
Dále zde bylo 24 kmenových stařešinů, obvykle též s 10 000 jezdci. Nejvýznamnějšími byli předáci kmenů Hujan a Sjujbu. Z jejich rodin obvykle pocházely manželky šan-jü. Stařešinové jmenovali tisícníky, setníky a desátníky. Vlivní pomocníci nejvyšších knížat měli titil guduchou a také nepocházeli z rodu šan-jü.
První úplněk v roce se velmožové scházeli v Lun-čenu, kde obětovali předkům, nebi, zemi a duchům. Znovu se sešli na podzim. Tehdy probíhalo sčítání lidu, koní a dobytka a také se soudilo. Soudy netrvaly dlouho, maximálně 10 dní. Za vytasení ostré zbraně na jiného se trestalo smrtí, za únos ztrátou rodinného majetku. Za lehčí přestupky byla odsouzenému pořezána tvář. Vězňů bylo v celé říši jen několik desítek.
Šan-jü vycházel vždy ráno z ležení, klaněl se vycházejícímu slunci, večer měsíci. Sedal vždy nalevo, tváří k severu.
Pokud se Hunové chystali na válečnou výpravu, snažili se výsledek věštit podle polohy hvězd a měsíce. Kdo na tažení usekl nepříteli hlavu, byl odměněn pohárem vína. Kdo přivezl zabitého z bitvy, dostal jeho majetek. Po smrti otce nebo bratra si bral Hun jejich pozůstalé manželky, aby rod zůstal zachován. Mrtvé vybavovali do hrobů zlatem, stříbrem a kožešinami. Z vpádů do cizích zemí si mimo jiné kořisti přiváděli také zajatce, z nichž se stávali nevolníci.
Když se v polovině 1. století n. l. Siung-nu rozdělili a jejich část - Jižní Hunové- se podrobila Číně, převzala tato skupina mnohé z organizace původní jednotné říše. Bylo zde 19 kmenů, kterým vládl šan-jü, pro Číňany používal titul wang - král. Ten pocházel z rodu Ljuanti, později Tuge. Nejvýznamnější úřady opět zastávali jeho nejbližší příbuzní. Také zde existovalo rozdělení na lévé (východní) a pravé (západní) křídlo. Čtyři nejvýznamnější úředníci (tzv. čtyři rohy) byli Levý Sjan-wang (= následník trůnu), pravý Sjan-wang, Levý a Pravý Luli-wang. Dále následovali Levý a Pravý Žičžu-wang, Levý a Pravý Venjuti-wang a Levý a Pravý Čžanczjan-wang (tzv. šest rohů). Ti byli všichni z rodu šan-jü.
Další významné úřady byly např. guduchou, žičžu, danchu (vše opět dvakrát). Ty byly obsazovány předáky dalších významných rodů, jako například Hujan, Sjujbu, Cjao.

Střípky ze Slovácka

23. srpna 2008 v 21:53 | milasko |  Úvahy o víně
Letos v srpnu jsem pobyl pár dní na Slovácku. Mimo jiné jsem samozřejmě poznával i zdejší víno. Bydleli jsme v Bzenci, tudíž jsem chtěl poznat některá zdejší vinařství. Protože jsem se setkal s velice příjemnými lidmi, ale zároveň s něčím pro mě málo pochopitelným, nebudu konkrétní. Našel jsem si předem na internetu adresy vinařství včetně polohy na mapě. V jednom případě jsem tam objevil obyčejný rodinný dům, kde se víno určitě neprodávalo, v druhém pak firmu, produkující něco vínu na hony vzdáleného. Přesto jsem se k hledaným vínům dostal. Prodejní místo první firmy jsem objevil sám, ač nebylo nijak označené, ale byl jsem velmi spokojený s cenami i ochotou zdejších lidí. (Mimochodem i v běžném obchodě byly v Bzenci ceny i velmi slušného vína velice příznivé, dobré přívlastkové těsně nad stovku.) Ještě zajímavější to bylo v druhém případě. Tady jsem si na internetu na příslušné adrese našel i prodejní dobu, a tak jsem očekával nějakou prodejničku, kde si pár lahviček v klidu vyberu. Jak už jsem uvedl, žádné vinařství tam nebylo, šel jsem se zeptat na vrátnici firmy, kterou jsem tam objevil, kde by se tak mohlo nacházet. Dozvěděl jsem se, že jsem správně. Pak už jsem si připadal trochu jako ta slepička ve známé pohádce. Stačilo jen zavolat jedné paní, ta zavolala jednomu pánovi, ten mě velmi ochotně dovezl k druhému pánovi, který mě dovezl do sklípku, kde mě předal třetímu pánovi. Všichni byli velmi milí, i když jsem vysvětloval, že chci jen několik lahví.
S ochotou v Čechách nevídanou jsem se setkal i jinde. Vyjeli jsme si prohlédnout areál historických sklepů v Petrově-Plžích. Jedná se o barokně pojaté sklípky s modrou podrovnávkou, tvořící památkovou rezervaci. Mají velmi příznivé vnitřní klima, takže víno se v nich stále uchovává. Přijeli jsme brzy po poledni, neočekával jsem moc, že tu někoho zastihneme. Zkusil jsem se ale zeptat mladšího muže, projíždějícího od sklípku na kole, zda by někde nešlo něco ochutnat. I když jsme byli jen dva a velké obchody se asi nedaly čekat, bez problému otočil a vzal nás k sobě do sklípku.Ochutnali jsme pět vzorků (veltlín, sylván, bílou rulandu, Rýnský ryzlink a Svatovavřinecké), všechny byly dobré, džbáneček veltlínu jsme si vzali na bližší průzkum. Přitom jsme si velmi pěkně popovídali s majitelem, panem Ing. Tomanovským. Sklípek před námi navštívila řada známých osobností, ukázal nám dopis od Karla Kryla, fotografii s režisérem Dušanem Kleinem. Dozvěděli jsme se, že se v zdejších sklepech točila spousta známých filmů a seriálů ( jen namátkou 3. díl Básníků, Četnické humoresky, Slovácko sa nesúdí aj.). Dále se nám povedlo zjistit, že takový sklípek se čistě teoreticky prodává asi od 300 000, ale v praxi ho nikdo neprodává. Bohužel jsme se museli poměrně brzy rozloučit, bylo to ale velmi příjemné.
Vrcholem vinařského zkoumání Slovácka pak byla Galerie Rýnských ryzlinků, o které pojednávám samostatně. K Bzenci ale ještě dvě zajímavosti, které se k vínu také vztahují. Mají tam unikátní tisíciletou lípu. Zdejší známé víno Bzenecká lipka, vyráběné z Ryzlinku rýnského, má název jednak kvůli typické lipové vůni, ale též jako upomínka tohoto symbolu města. V době Galerie se ve městě také koná krojovaný průvod, zobrazující příjezd Karla IV. Ten vyhlašuje tzv. zarážení hory, tedy moment, od kterého se dříve pod přísným trestem nesmělo do vinohradu. Při té příležitosti se také konaly rytířské souboje. Hezká podívaná, která přinutila mnohé opustit alespoň na chvílí sklepení, kde se konala Galerie.
Na Slovácku se mi moc líbilo, určitě se tam ještě vrátím.

Galerie Rýnských ryzlinků. Postřehy

21. srpna 2008 v 20:59 | milasko |  Soutěže, ochutnávky, akce
Již sedmý ročník Galerie Rýnských ryzlinků České republiky proběhl v srpnu 2008 v Bzenci. Nejprve 10. 8. soutěžní část a o týden později dvoudenní akce pro veřejnost. Ta se konala v zajímavém prostředí rozsáhleho sklepení pod zdejší Sokolovnou. Velkou zlatou medaili získal Znovín Znojmo za ročník 2006, slámové víno sladké a Sonberk Popice za ročník 2006 pozdní sběr suché. Vedle domácích ryzlinků zde byla i vína ze SRN, Rakouska, Francie, Slovenska, Itálie, Chorvatska a Řecka.
Ochutnat bylo možné téměř 400 vzorků. Jen pro zajímavost: vstupné bylo 200,- pro muže a 150,- pro partnerku. V ceně byla hezká sklenka od Bohemie a katalog. Bzenec je pro soutěž v této odrůdě určitě dobrým místem. Tu tady umí hodně vinařů, vždyť zde bylo zastoupeno více než 20 zdejších vinařství asi 60 vzorky. Ze známých místních vinařů jsem zde zahlédl třeba pana Bunžu. Atmosféru příjemně doplňovala cimbálovka, která našla nejen dost posluchačů, ale i dalších zpěváků z řad publika.
Vybírat bylo opravdu z čeho, vedle našich vín tu byly opravdu skvělé vzorky hlavně z Porýní a Alsaska. Ochutnával jsem po oba dny, celkově asi 2x 40. Vše jsem tedy určitě zvládnout nemohl. Uvedu několik těch, které mě zaujaly nejvíce. Je mezi nimi převaha vzorků zahraničních, což ale neznamená, že by naše vína byla horší. Jen jsem se první den zaměřil více na "cizince", protože jsem předpokládal, že tyto vzorky zmizí nejrychleji. Doufal jsem, že si druhý den zase vychutnám naše vína, ale trochu jsem se přepočítal. Ta zajímavější už byla pryč, včetně těch lepších bzeneckých. To bych asi považoval za jedinou slabinu jinak velmi hezké akce.
Na nějaký podrobnější rozbor vybraných vzorků jsem se v rumraji, který tam panoval, nezmohl, tak jen přibližné ohodnocení desetibodovou stupnicí.
Viticole D. 2004 Grand Cru, Colmar, Francie (ZM) 9,5 b.
Schloss Johannisberg 2006 jakostní, SRN (ZM) 9 b.
Buecher P. 2002 Grand Cru, Wettolshain, Francie (ZM) 9 b.
ZD Sedlec 2006 výběr z hroznů sladké, (ZM) 9 b.
Haas 2007 ledové víno, Unterretzbach, Rakousko, (SM) 9 b.
Sonberk 2006 výběr z hroznů, Popice (ZM) 8,5 b.
Baur F. 2005 Grand Cru, Turckheim, Francie (SM) 8,5 b.
Beck-Hartweg 2004 Grand Cru, Dambach, Francie (SM) 8,5 b.
Bründlmayer 2007 jakostní suché, Langenlois, Rakousko (SM) 8,5 b
Laurentiushof 2007 jakostní suché, Bremm, SRN (SM) 8,5 b.
Vinařství Skoupil P. 2007 kabinet polosuché, V. Bílovice (SM) 8,5 b.
Vinařství Kraus 2007 polosladké, Mělník, (ZM) 8,5 b.

Cesta kolem světa za 40 dní. 2. část

7. srpna 2008 v 8:58 | milasko |  Soukromé koštování, odrůdy
Další velký přesun mě čeká přes půl zeměkoule do Jižní Ameriky. Návštěvu začnu v Chile. Merlot 2005 El Emperador, Valle Central , Chile. 13,5 % alkoholu. Barva tmavého granátu, vysoká viskozita. Temná intenzivní vůně, jošta, přezrálý černý rybíz, v chuti sametové, s příjemnými tříslovinami, jen dochuť trochu kratší. Slušné víno, dávám 7,5 b.
Vynechat nemohu pochopitelně ani Argentinu. Chardonnay 2007 Reserve - Kuorio, Les Yeux San Martín. 13 % alkoholu, světle zlatavá barva, viskozita nízká, slabá ovocná citrusová vůně, krátká docela hořká dochuť. To mě tedy nenadchlo, dávám jen 5 bodů.
A už se vracím přes Atlantik zpět do Evropy. Nejblíže je to do Portugalska. Zkouším zdejší víno Serradayres 2004 Reserva, Denominacao de origem controlada - Ribatejo. Červená vína se v oblasti Ribateju vyrábějí převážně z odrůdy Periquita ( =Castelao Frances), kterou jsem ale zatím nepil. Na lahvi není o odrůdě ani zmínka, tak netuším. Obsah alkoholu je vyšší - 14 %. Barva je hezká, velmi tmavý granát, viskozita vysoká - ale vůně divná, nějaká velmi stará kniha, chuť nepříliš harmonická, dost vystupují třísloviny. První den bych mu dal jen 5 bodů. Něco jsem nechal do druhého dne a docela mu to delší vydýchání pomohlo. Zlepšila se nejenom vůně, ale trochu překvapivě i chuť, obojí nejspíš přezrálé třešně. Přesto žádný zázrak, s jedním zavřeným okem 6 bodů.
O moc lepší to nebylo ani v sousedním Španělsku: Cariñena 2000 Gran Reserva, Denominación de origen, Zaragoza. Alkoholu 13 % , opět velmi tmavá barva, lehká vůně tmavého ovoce, viskozita i dochuť střední, mírně kořenité. I když je asi o chlup lepší než předcházející víno, dávám také 6 bodů.
Přes Pyreneje se dostanu do jižní Francie a zde ochutnám Côtes du Rhône 2005 Appellation Côtes du Rhône Controlée - Noemie Goichot Beaune. Víno je vyrobeno z odrůd Grenache a Syrah a v roce 2006 dostalo zlatou medaili na výstavě Foire aux Vin´s d´Orange. No, já bych mu ji nedal. Má 13 % alkoholu, pěknou barvu tmavého rubínu, příjemnou vůni červeného ovoce s trochou čokolády a vyšší viskozitu. Až potud vše hezké, ale chuť o dost horší, taková dost trpká, neharmonická, znovu příliš vystupující třísloviny, dochuť kratší až střední. Znovu 6 bodů.
Náladu jsem si překvapivě zlepšil v Německu. Zde měla u mě premiéru odrůda Bacchus, ročník 2006. Kabinetní víno - Winzergemeinschaft Franken, Kitzingen. Víno bylo oceněno střibrnou medailí Fränkische Weinprämierung a tentokrát si ji podle mého názoru zasloužilo. Zajímavá, i když dost nepraktická je i lahev - Bocksbeutel, typická pro francká vína. Alkoholu 12 %, polosuché, hezká zlatavá barva.Viskozita vyšší, výrazná příjemná vůně pomeranče a černého bezu, dochuť střední. Plné, pikantní a osvěžující víno, ke kterému se jistě rád vrátím. Zasloužilo si 8 bodů.
Cesta se chýlí ke konci, vracím se do Čech. Kerner 2006 pozdní sběr - Školní statek Mělník. Na závěr tedy ještě jedna ne zcela běžně známá odrůda. Je to německý kříženec Trolínského a Ryzlinku rýnského, který ostatně docela připomíná. 13,5 % alkoholu, světle zlatá barva se zelenkavými záblesky, středně silná hroznová vůně, svěží chuť, viskozita střední, totéž dochuť s lehounkou hořčinkou v závěru. Konec putování nebyl tak špatný, 7 bodů.
Cesta (tedy vína) mě moc nestála, nemohl jsem tudíž čekat žádný zázrak. Ten se ostatně nekonal. Někde to bylo dokonce o něco horší, než jsem čekal. Alespoň jsem tedy po vzoru nejgeniálnějšího Čecha, mistra slepých uliček, vyzkoušel, kudy cesta nevede.

Pardubický festival vína. Postřehy ze soutěžní části

2. srpna 2008 v 9:32 | milasko |  Soutěže, ochutnávky, akce
Pardubický festival vína má dvě části. První probíhá na konci července a jedná se o soutěž převážně domácích, ale i zahraničních vín. Poslední srpnový víkend se pak koná v krásných prostorách pardubického zámku prezentace pro veřejnost, kdy na nádvoří i uvnitř otevřou své stánky domácí i zahraniční vinařství a návtěvníci mohou ochutnat vítězné vzorky, ale i řadu dalších vín. Soutěžní část proběhla letos 29. a 30 . 7. 2008 v hotelu Zlatá štika. Čtyři cirka sedmičlenné komise posuzovaly necelé čtyři stovky vín. Předsedou a odborným garantem soutěže byl prof. Ing. Fedor Malík, DrSc. Z dalších známých osobností se tu objevila například paní Helena Baker. Hodnotilo se v pěti kategoriích. Zde jsou nejlépe hodnocená vína:
Bílá tichá suchá vína
1. Chardonnay 2006 jakostní - Weingut Thomas-Rüb, Rheinhesse, SRN, 87,80 b. (vnitřní průměr, po odečtení nejvyššího a nejnižšího ohodnocení)
2. Ryzlink vlašský 2007 PS - Vinařství Galant Mikulov, 87,00 b.
3.-4. Ryzlink vlašský 2006 kabinet - SPIELBERG CZ, 87,00 b.
3.-4. Ryzlink rýnský 2007 PS - Pavel Binder rodinné vinařství, 87,00 b. ( to chutnalo v této kategorii mně nejvíce)
Bílá tichá polosuchá a polosladká vína
1. Sauvignon 2007 PS - Vinařství Zaječí, 83,00 b.
2. Chardonnay 2007 VH - Vladimír Tetur, 83,00 b.
3. Aurelius 2007 VH - Rodinné vinařství Košut, 82,80 b.
Bílá tichá sladká vína
1. Bobulky cuvée 2005 slámové víno - Oldřich Drápal, 90,20 b.
2. Ryzlink vlašský 2007 výběr z cibéb - Martin Šebesta, 89,80 b.
3. Tokaji Harslevelü-Lipovina 2003 jakostní FABES s.r.o., 89,40 b.
Růžová tichá bez omezení zbytkového cukru
1. Dornfelder 2007 ledové - Weingut Thomas-Rüb, SRN, 86,80 b.
2. Rosé cuvée 2007 PS - Vinohradnictvo Pavelka a Sobolič, SK, 84,40 b.
3. Pinotage rosé 2007 - African Pride Wines, 83,00 b.
Červená tichá bez omezení zbytkového cukru
1.Uniqato 2005 - Damianitza Winery, Bulharsko, 90,00 b. (To je opravdu skvělé víno, viz článek Regionální a "národní" odrůdy. 1. část.)
2. Frankovka 2006 slámové - Oldřich Drápal, 89,60 b.
3. Alibernet 2006 VH - Vinohradnictvo Pavelka a Sobolič, SK, 88,20 b.
A co mě kromě vítězných vín ještě zaujalo? Jako zajímavůstky bych uvedl například: Regner 2006 PS - Weingut Thomas-Rüb (tuhle odrůdu jsem vůbec neznal)
Faberrebe 2006 kabinet - od téhož vinařství. Oba vzorky ale představovaly spíše slušný průměr. Chutnalo mi ale třeba:
Primitivo di Manduria 2005 DOC - Angello Rocca, Itálie
Cabernet Sauvignon 2006 VH - Petr Skoupil Vinařství
Pinot noir 2006 VH - Zámek Mělník a vinné sklepy J. Lobkowicze
Ryzlink rýnský 2007 PS - Ing. Jiří Hort - Víno Hort
Rulandské bílé 2007 PS - Čebav
Harmonie 2007 kabinet - Martin Šebesta
Co ještě na závěr? Atmosféra v hotelu byla velmi příjemná, personál milý, ochutnávalo se v pohodě. Vydařená akce!