Září 2008

Říše Turkutů 8. část. "Světová válka" a dopad na kaganáty

29. září 2008 v 17:44 | milasko |  Turkuti

Ve 20. letech 7. stol. n. l. se vytvořily v Eurasii mohutné koalice, zahrnující většinu významných mocností. Jádrem prvního uskupení byla Byzanc, západní Turkuti a čínská dynastie Tchang, tedy mocnosti, které měly zájem na neomezeném obchodu s hedvábím. V západním kaganátu totiž v této době převážil vliv svazu Nušibi, orientovaného na podporu karavanního obchodu. Základem druhého paktu byla Persie, východní Turkuti a Avaři. Na Byzanc se spojenecky vázali Slované, ohrožovaní Avary, tedy Srbové, Chorvati a utvářející se Sámova říše a dále říše Franků, nepřítel Vizigótů, bojujících s Byzancí o Hispánii. Dalším nepřítelem Byzance pak byli Langobardi, snažící se zbavit Byzanc zbytků jejich držav v Itálii. Celému konfliktu věnuji ještě další samostatný článek, nyní se soustředím jen na hlavní účastníky.
V létě 626 byla Byzanc na pokraji zániku. Z celé říše vlastně zůstala jen Konstantinopol, obklíčená z evropské strany obrovským avarským vojskem, na asijském břehu stála perská armáda. Jen silné byzantské loďstvo znomožnilo nepřátelům úplné spojení. Přesto se zdálo, že konec je nevyhnutelný. V téže době zaůtočili východní Turkuti se stotisícovou armádou do Číny, byli ale před hlavním městem poraženi. To umožnilo západním Turkutům přesunout armádu z východu na západ a spolu s Chazary zaútočit na Persii. Ta musí stahovat vojska ke své obraně. Byzantský císař Herakleios porazil Avary před Konstantinopolí a přechází do velké ofenzívy proti Persii. Turkuti rychle dobyli perskou Arménii a při obléhání gruzínského Tbilisi se už k nim připojil Herakleitos. Ten poté postupuje k Tigridu a poblíž Ninive porazil v prosinci 627 drtivě Peršany. To vyvolalo v únoru 628 v Persii státní převrat, Chusrav II. byl zavražděn, jeho nástupce Kavád žádá o mír. Persie byla v podstatě vyřízená, přesto Herakleitos souhlasil, protože v této době byla ještě byzantská Sýrie a část Malé Asie okupována Peršany, navíc věděl, že východní Turkuti mezitím uzavřeli mír s Čínou. Hrozilo, že znovu zaútočí na západní Turkuty, kteří by ho poté logicky opustili. I tak byl pro něho mír velice výhodný, Persie musí vyklidit všechna dobytá území, Byzanc se vrací na výsluní slávy.

Pokračuje ale komplikovaná situace v obou kaganátech. 627 odpadli od západních Turkutů Sejanto, velmi silný kmen patřící k Teleskům. Poddali se východnímu kaganovi, ten měl ale stěží velký důvod radosti. Získal tím sice severní Džungarsko a mnoho nových poddaných, zároveň se tím ale výrazně posílil problematický element Telesků v říši. Sejanto se rychle stali spojenci Ujgurů, kteří bojovali proti kaganovi. Proti těmto spojencům zaútočil 628 syn kagana Kat-Il-chána Jukuk-šad, ale byl poražen schopným ujgurským vojevůdcem Pusou. Poté povstali další poddaní, Kitanové a podrobili se Číně.
Lepší situace není ani u západních Turkutů. Zde povstali nejprve Karlukové a po nich mocný svaz Dulu. Ten si do svého čela zvolil kaganova strýce. Ten kagana v roce 630 zabil a sám se prohlásil vládcem. Převrat ale vyvolal vnitřní válku. Turkuti museli vyklidit čerstvě dobyté Zakavkazsko, které rychle znovu ovládla Persie. Proti nové vládě stojí svaz Nušibi, povstávají také Teleskové. Ostře nepřátelská je též Čína, pro níž je změna orientace kaganátu krajně nevýhodná.
Na převratu ale vydělal vládce té části Bulharů, která byla závislá na Turkutech, Kubrat. Ten byl pravděpodobně po ženské linii synovcem nového kagana. Podpořil ho, ale zároveň využil velké vzdálenost svého svazu od centra kaganátu a osamostatnil se. Odehrálo se to bez bojů. Povstání bulharských Kutrigurů proti Avarům na počátku 30. let pak dalo Kubratovi do rukou černomořské stepi. 635 Avary porazil, posílá poselstvo do Konstantinopole a obdržel odtud titul patricius. Kubrat spojil "turkutské" Bulhary s částí "avarských" a vytvořil tak základ budoucího bulharského národa. Jeho dynastie se nazývala Dulo, což zní až nápadně podobně jménu svazu Dulu, k němuž měl nový chán velmi blízko.
Bojová taktika Turkutů
Stěhování národů
Předchozí část

Bojová taktika Turkutů

16. září 2008 v 19:32 | milasko |  Turkuti
7. část vyprávění o Turkutech
Blankytní, Modří či Nebeští Turci, to jsou jen jiná jména pro Turkuty, potomky Hunů, kterým se znovu podařilo sjednotit pod modrou vlajkou se zlatou hlavou vlčice kočovné kmeny Velké stepi. Některé si získali jako spojence, jiné tvrdě porazili. Jakmile posílili, okamžitě obrátili pozornost na bohatou Čínu. Jejich říše i cíle byly ale větší než u Hunů. Kromě Číny ovládli i Střední Asii a část východní Evropy. Pro Byzanc se stali natolik důležitými, že císař Herakleios vdal svou dceru za kagana. Podobně se ale turkutští vládcové spříznili s perskými šáhy a pochopitelně i s čínskými císaři. V 7. a 8. století byli jedni z nemnohých, kdo se byli schopni úspěšně postavit novou vírou vyzbrojeným Arabům. Arabové o nich tvrdili, že vystřelí deset šípů, než Arab přiloží jeden k tětivě. Prý mají čtyři oči, dvě vpředu a dvě vzadu.
Číňani nazývali jejich kavalerii buli (tur. Buri = vlk). Turkuti se pokládali za potomky prince a vlčice ( což zajímavě připomíná Římany - Romula a Rema). Byli schopni ve velkých bitvách vzdorovat armádám Číny i Persie. Co ale neuměli, bylo dobývání měst. Ta mohli ovládnout jen nečekaným nájezdem.
Jejich taktika se dost lišila od hunské. Zatímco Hunové hlavně manévrovali, vedli boj na větší vzdálenost a vyčerpávali protivníka, vsázeli Turkuti na rychlý čelní útok. Vedli tvrdý úder panceřováných jezdců, rozbili formaci protivníka, obrátili ho na útěk a plánovitě pak ničili menší oddíly. Kromě kvalitních pancířů používali kopí a hlavně úplnou novinku ve vojenství, jejich vlastní vynález - šavli. To vše jim umožňoval dostatek železné rudy na Altaji, z níž uměli uměli vyrábět mimořádně kvalitní ocel. Jejich strategie se ale od hunské nelišila. Šlo o to, přinutit s minimálními ztrátami Čínu a další bohaté země platit co největší poplatky výměnou za mír. A to se dařilo. Například v roce 727 poslala Čína kaganovi 100 000 balíků hedvábí.

Při válce s říší Suej nejprve přinutili Číňany, aby kvůli obraně roztáhli armádu podél celé nekonečné zdi. Tím byly ale pohraniční síly málo koncentrované. Pak stačilo jen zjistit, kde je obrana nejslabší. V takovém místě pak Velkou zdí prorazili, vpadli do země, nabrali obrovskou kořist, odehnali dobytek a včas se stáhli zpět. Něco podobného uplatňovali dříve i Hunové. Dále Turkuti často využívají různé dezinformace, podporují častá povstání, která uvnitř Číny opakovaně propukala - povstalcům pak posílají vlajku s vlčí hlavou.
Čína se musela znovu naučit proti kočovníkům bojovat. Aby získala čas, uplatňovala i ona některé staré osvědčené praktiky. Zavaluje vládce i velmože bohatými dary, učí je žít v přepychu, dává jim princezny za ženy a postupně si takovými úplatky získává některé spojence i uvnitř vládnoucí dynastie. Ani sama Čína nezůstala úplně ušetřena turkutských vlivů. Turkutské oblečení i jídlo se staly módou, čínští velmožové si dokonce stavěli jurty a v zimě v nich žili. Vojáci se ale také postupně učili zvládat odlišný způsob živata a boje ve stepi a postupně se jim to dařilo. Zejména pohraniční šlechta, částečně kočovnického původu, z níž pocházel i zakladatel říše Tchang, měla k tomu velmi blízko.
V roce 599 se nová čínská taktika poprvé osvědčila ve velké bitvě. V předcházejících střetnutích postupovali čínští generálové velmi opatrně, vytvářeli složité obranné formace, ve kterých se vzájemně chránily pěchota, válečné vozy a jízda. Ta byla umísťována až vzadu. Tentokrát byla ale v čele sestavy dobře vycvičená jízda. Turkuti se domnívali, že Číňani ještě nejsou zformováni k boji a předem děkovali nebi za to, že jim dalo vítězství. Okamžitě zaútočili, ale čínská jízda přešla do protiútoku a zpomalila jejich úder. Pak zasáhla i čínská pěchota, která bitvu svou početní přesilou bitvu rozhodla.
Jiného vítězství dosáhla Čína zajímavou lstí. Během bitvy vystoupili poblíž bojiště hudebníci a krásné tanečnice. Turkuti se do nich tak zakoukali, že si nevšimli oddílů, které je obešly, vpadly jim do týla a všechny bez milosti pobily.
Číňani byli ale hlavně mistři v rozeštvávání kmenů proti sobě. Sami nebyli schopni dovést válku ve stepi do úplného vítězného konce. Podobně jako v případě Hunů i u Turkutů udělaly nakonec tu hlavní "špinavou práci" za ně kočovné kmeny, sousedící s Turkuty.
1. část vyprávění

Vinobraní na Kuksu. Reportáž

15. září 2008 v 15:13 | milasko |  Soutěže, ochutnávky, akce
Vinobraní někde na jižní Moravě, to až taková vzácnost není, ale ve východních Čechách, to je něco úplně jiného. 13. 9. 2008 se konal 2. ročník vinobraní v překrásném areálu hospitálu na Kuksu u příležitosti obnovení vinohradu hraběte Šporka a panenské sklizně. ( 0,5 ha, jediná registrovaná vinice v Královehradeckém kraji, navíc vysazená raritou, Tramínem bílým - Brynštem.)
Loňský rok jsem se na první ročník nedostal, druhý už jsem si nechtěl nechat ujít. Pak jsem viděl video z akce a byl jsem trochu zviklaný, moc se mi nelíbilo, jak si tam dav myje ruce při nabírání vína, tekoucího po schodech. Potom jsem ale hovořil s důvěryhodným známým, který tam byl a líbilo se mu to. Nakonec jsme si doma řekli, že až zase tak moc neriskujeme, uděláme si rodinný výlet vláčkem, prohlédneme si krásný areál s unikátními sochami a možná se potkáme i se slušným vínem.
Krátce před jednou hodinou odpolední jsme spolu s velkým davem vystoupili z vlaku a po zaplacení vstupného (150 Kč za osobu) jsme spolu s většinou směřovali přes celý areál přímo ke kaskádovému schodišti, po němž mělo ve 13 hodin téci víno. Ne že bych právě o tohle víno stál, ale vidět jsem to chtěl.V programu bylo uvedeno, že po zakoupení sklenky je na schodišti konzumace vína zdarma. Mylně jsem se domníval, že se ty sklenice budou na místě prodávat, ale chyba. Někteří sklenky měli, jiní ne, další vytáhli různé kelímky a čekali. Ve 13 hodin začaly projevy mnoha významných osobností z politické, církevní a kulturní oblasti. Nikoho z nich jsem neviděl, stejně jako většina lidí, stojících na schodišti a pod ním. Dav ostatně nebyl na projevy příliš naladěn, ozývalo se brblání, evidentně byl větší zájem o víno. Jedná mladá dáma čekání nevydržela a na prudkém sluníčku omdlela. Po necelé půlhodince se lidé přece jenom dočkali. Teklo jakési bílé, pravděpodobně Milerka.
Skleničky jsem nakonec objevil celkem snadno, prodávaly se na úplně opačné straně areálu, bohužel pár kroků od trasy, kterou musela směrem ke schodišti projít většina lidí od vlaku. Za 100 Kč jsem dostal sklenku a tři žetonky ( po 10 Kč) na ochutnávku. Na nádvoří hospitálu bylo osm stánků se zajímavými víny z našich i zahraničních vinařství ( např. Oldřich Drápal, Maděřič, ČEBAV). Ochutnávky se pohybovaly mezi 1-4 žetonky, počet stánků byl ale na to množství lidí docela malý. ČEBAV dával vše za jeden žetonek, vína měl dobrá, tudíž tu byla docela fronta.
Na programu byla po celý den prohlídka celé expozice hospitálu. Kdo se ale domníval, že se dovnitř podívá, měl trochu problém. Vše bylo zavřené, nikde žádný informační nápis a občas se odněkud vyhrnula skupina návštěvníků. Pak jsem od známého zjistil, že bylo nutné se předem na pokladně zaregistrovat na přesný čas. Určitě rozumné opatření, které zcela chápu, méně už, proč o tom nebyla nikde informace.
Kdo měl zájem o muziku, konalo se několik zajímavých koncertů různých žánrů, vystupoval i houslista Jaroslav Svěcený. Děti se mohly podívat na loutkové představení , vystoupili i Hofcomoedianten. Večer byl na programu i vzlet horkovzdušných balónů, to už jsem neviděl.
Dost rozpačitý dojem se potvrdil i v samotném závěru, kdy se do dvou malých vagonků motoráčku doslova narvalo asi milion mírně ovíněných návštěvníků. Nevím, zda to přičíst na vrub organizátorům, či nepružnosti ČD, ale přidat jeden vagon asi šlo.
Přesto bych nechtěl, aby to vyznělo úplně negativně. Chápu, že organizátoři se zajištěním tak velké akce se spoustou doprovodných programů museli mít spoustu práce. Možná se prostě jednalo o nevychytané mouchy ještě ne úplně zaběhnuté záležitosti. Pokud by se odstranily, mohly by být další ročníky opravdu pěkné.
Na závěr na vylepšení chuti alespoň tři pěkná vína:
Dornfelder 2007 pozdní sběr ČEBAV Tvrdonice. Velmi tmavé víno se zajímavou vůní, připomínající oregano.
Alibernet 2007 neskorý sber Vinné pivnice Svätý Jur, Slovensko. Karmínová barva, vůně švestkového kompotu, v chuti černý rybíz a višně.
Castillo Santa Barbara 2001 Gran reserva, Bodegas Fernando Castro, Španělsko. Silné tmavé mohutné voňavé stoprocentní Tempranillo.
Příbuzné články:
Galerie Rýnských ryzlinků
Pardubický festival vína

Bojová taktika kočovných Severoíránců

11. září 2008 v 20:26 | milasko |  Kočovní Severoíránci
Šesté pokračování vyprávění o Severoíráncích, věnované tentokrát jejich válečnictví.
Po celá staletí ohrožovali kočovníci velké a mocné říše. I když jich bylo poměrně málo, jejich vojenské úspěchy byly často omračující. S malým množstvím bojovníků, často ne nijak skvěle vyzbrojených, způsobovali těmto říším obrovské škody. Jména kočovných kmenů se postupně měnila, problémy pro usedlé obyvatelstvo v jejich sousedství zůstávaly. Bojová taktika možná nebyla dokonalá, kočovníci ale dovedli maximálně využít všechny výhody, které dával jejich způsob života. Navíc se také dokázali dokonale adaptovat.
Informace o bojové taktice nejstarších severoíránských kmenů jako byli Skythové a Sakové jsou z pochopitelných důvodů poměrně vzácné, navíc jsou někdy spojeny s mýty. Autoři navíc nedokázali tyto kmeny jednoznačně odlišit, často není úplně jasné, kterou skupinu vlastně popisují. Zajímavé je, že nejstarší informace popisují při jejich výpravách početné kontigenty pěchoty, které dokonce počtem několikanásobně převyšují jízdu. Faktem je, že vždy se jednalo o kmenové svazy, v nichž vedle vládnoucích kočovníků žily i kmeny polousedlé i usedlé. V tomto období se asi ještě taktika kočovníků a jejich sousedů nijak zásadně nelišila. Kočovní Skythové bojovali hlavně jako lehká jízda, vyzbrojená hlavně kvalitními luky (dostřel až 500 metrů), krátkými kopími a meči.
Za řecko-perských válek sloužila část severoíránských kmenů v perské armádě. V bitvě u Marathonu patřila sakská jízda k nejlepším oddílům. U Thermopyl vynikla pro změnu sakská pěchota a u Platají opět jízda. Řekové sice oceňovali jejich bojovnost, bližší údaje o jeich taktice ale neuvedli. Také Alexandr Makedonský se Severoíránci opakovaně bojoval. Zde máme již některé konkrétnější údaje o jejich způsobu boje, ve kterém v této době hrála již jednoznačně prim jízda. Ta se pokoušela obchvátit makedonská křídla, pak se jí předstíraným útěkem podařilo vylákat část pěchoty k pronásledování. Následně ji oddělila od jízdy. Dlouhá kopí falangistů byla sice vynikající zbraní v sevřeném útvaru s chráněnými křídly, v obklíčení ale spíše překážela. Jezdci vpadli mezi pěšáky a pobili je zblízka krátkými meči do posledního. Alexandr si těchto bojovníků vysoce cenil a využíval je později jako těžkou jízdu.
Více informací máme od Římanů. Hlavními soupeři byli Sarmati a Parthové. S nimi se opakovaně střetávali přibližně od přelomu letopčtu. Tehdy již taktika vykrystalizovala do poměrně dokonalé podoby. Boj byl zahajován na velkou vzdálenost masivním ostřelováním nepřítele šípy. Následoval čelní útok těžké jízdy s cílem rozbít formaci nepřítele. Jezdci i koně byli chráněni kovovým pancířem. Výzbroj tvořilo hlavně dlouhé těžké kopí. Údajně jím byli schopni probodnout dva nepřátele naráz. Pokud první útok nevyšel, následoval předstíraný útěk. Když se nepřítel nechal vylákat k pronásledování, byly jeho jednotlivé oddíly obklíčeny, postupně rozstříleny a nakonec doraženy těžkou jízdou. I když lest nevyšla, neměl nepřítel vyhráno. Následovalo znovu ostřelování z povzdálí, které pokračovalo až do úplného vyčerpání protivníka. Například v bitvě u Karrh to byl právě tento moment, kterým Parthové úplně podlomili bojovou morálku Římanů.
Parthové jsou známí i používáním různých psychologických zbraní. Nesmírně demoralizující vliv měly údajně jejich bubny, vydávající velice temný nízký zvuk. Jindy si před bojem na sebe oblékli ubohé hadry, aby vypadali velmi slabě, těsně před bitvou je ale shodili a pod nimi se ukrývalo vynikající zářivé brnění, chránící i koně.
Pokud nepřítel vpadl na území severoíránských kmenů, ustupovali a lákali ho za sebou do stepi. Zasypávali ale studně, spalovali trávu, odháněli dobytek, takže brzy neměl nepřítel vodu, potraviny ani píci pro koně. Přitom se od něho drželi jen na den cesty, aby v něm budili dojem, že je může brzy dostihnout. Zároveň neustále napadali menší oddily, hlavně ty, které měly zajišťovat zásobování.
Tak tedy vypadala bojová taktika severoíránských kočovníků. Dějiny prokázaly, že byla velmi účinná, jejich následovníci v eurasijských stepích, Hunové, Turkuti a další, ji už mohli jen dále rozvíjet a zdokonalovat.
1 Úvodní část

Val de Loire a jiné vůně konce léta.

10. září 2008 v 7:49 | milasko |  Soukromé koštování, odrůdy
Koncem léta se vyskytlo tolik zajímavých větších vinařských akcí, že na soukromé domácí ochutnávání nebylo tolik prostoru. Nějaký se ale přece jenom našel, tady je malé hodnocení koštovaných vín.
Cuvée Francois 1er 2001 Domaine La Grange Tiphaine, Appellation Touraine Amboise Contrôlée. 12 % . Tohle víno z údolí Loiry představuje trochu záhadu. Na etiketě nebylo označeno, o jakou barvu se jedná. V uzavřené lahvi to vypadalo jako růžové, po nalití jsme se dlouho dohadovali. Při pohledu zespoda světlejší granát, zeshora ale hnědooranžové. Vůně dost výrazná, nejspíše jahodový kompot. Z čeho to bylo se vyčíst taky nedalo, v této apelací se k červeným a růžovým cuvée používá hlavně Cabernet Sauvignon a Cabernet Franc. Může být. Viskozita střední, v chuti výraznější kyselinky, dochuť střední. 7 bodů.
Ryzlink rýnský 2007 odrůdové jakostní Víno Mikulov. 11,5 % alkoholu. Barva světle zlatavá, lehká vůně citrusů a rynglí, viskozita nízká, krátká dochuť. 5 bodů.
Aurelius 2006 pozdní sběr Vinum Moravicum Bzenec. 13 % alkoholu. Zlatavá barva, slabší vůně exotického ovoce, Bon Pari a limetek. Příjemná svěží chuť, opět exotické ovoce. Viskozita nízká, dochuť střední. Stříbrná medaile výstavy vín Slovácka Prušánky 2007. 7 bodů.
Frankovka 2006 výběr z hroznů Vinařství Blanka Ďurinová Bzenec. 12 % alkoholu, polosuché. Višňová barva, nízká viskozita, výrazná vůně hřebíčku a skořice, lehké perlení.Chuť vychladlého "svařáku", lehce nahořklá středně dlouhá višňová dochuť. 6 bodů.
Višňové víno 2007 Štěpán Maňák Žádovice. 11,5 %, suché. Vyrobeno ze 100% ovocné šťávy z odrůdy Ujfehértoi Fürtös. Velmi tmavá barva do fialova. Vyšší viskozita , výrazná příjemná višňová vůně, chuť višňovéhu džusu, alkohol není při pití moc zřejmý, rychle se ale dostane do hlavy. Příjemné překvapení, 7 b.
Malbec 2005 Las Marías, Nieto Senetiner, Mendoza, Argentina. 12,5 % alkoholu. Velmi tmavá barva, téměř neprůhledné. Těžké, plné, vůně švestek a fíků. Vysoká viskozita, dlouhá dochuť. 7 b.
La TerreRouge 2006 French Table Wine, GCF Petersbach, Francie. 12 % alkoholu. Zajímavě vyhlížející lahev, určená zřejmě pro vína neznalé Angličany. Jinak ale celkem slušně udělané stolní víno, které úplně neurazí. Barva rubínová, viskozita nízká, dochuť krátká, slabá neurčitá ovocná vůně. 5,5 b.
Chardonnay 2006 regionální víno, Edoardo Miroglio, Nova Zagora, Thrácká nížina, Bulharsko. 14 % alkoholu. Světle zlatavá barva, nižší viskozita, méně výrazná ovocná vůně, která dost rychle odchází. 6,5 b.
Muškát moravský 2006 výběr z hroznů - suché, Patria Kobylí. 14 %.Tmavší zlatožlutá barva, výrazná příjemná vůně, hrozny, růže. Viskozita vysoká, chuť ne tak přesvědčivá jako vůně, zřejmý vysoký alkohol, dochuť dlouhá, ale hořčí. Trochu zklamání, 6,5 b.
Takže tentokrát neplatilo "doma nejlíp", vína vesměs průměrná, ale stěžovat si nebudu, na různých akcích jsem v této době ochutnal vínečka prvotřídní.
Příbuzné články:
Petit Verdot, Alibernet aj.
Vína z Korsiky
Vinselekt Michlovský aj.
Cesta kolem světa

Pardubický festival vína. Reportáž z ochutnávky pro veřejnost

2. září 2008 v 19:33 | milasko |  Soutěže, ochutnávky, akce
Poslední srpnový víkend se v Pardubicích konala druhá část Pardubického festivalu vína. Po soutěži, která proběhla koncem července, přišla část určená veřejnosti. Po dva dny bylo možno ochutnávat naše i zahraniční vína v překrásných prostorách pardubického zámku. Ve 34 stáncích vystavovalo více než 50 vinařství, dovozců vín a vinoték. Nabídka se úplně neshodovala s víny, která soutěžila. Na jedné straně se tu objevila vína a vinařství, která v soutěži nebyla, na druhé straně pro mě trochu překvapivě chyběla vína ze Slovenska, která v soutěži nedopadla špatně. Přesto byl výběr velice bohatý, snad každý si musel přijít na své. Přehlídka domácích vinařství byla skutečně reprezentativní (např. Znovín, Ampelos, Patria, Maděřič, Skoupil, Lahofer, Hort, Plešingr, Tetur, Spielberg aj.), zahraniční byla z Evropy i ze zámoří. Příjemnou atmosféru doplňovala stylová hudba, různé soutěže a další doprovodné akce. Kromě toho se ještě v historickém centru města konala Pernštýnská noc, kde bylo možné shlédnout další zajímavé programy, nakoupit něco na zub i pro potěšení. V kašně pak bylo volně k disposici 400 litrů vína, které se prý rychle vypilo.
Ale zpět k dění na zámku. Za 50 Kč vstupného dostal návštěvník skleničku s logem festivalu a mohl si nakoupit žetonky po 5 Kč, za které si pak u jednotlivých stánků mohl vybírat vína, která ho zaujala. Většina ochutnávek se pohybovala mezi 2-4 žetony. Obsluhující byli velmi ochotní, kromě ústních informací o nalévaných vínech nabízeli i různé propagační materiály o vinařstvích. Návštěvníků bylo více než dost, ale vzhledem k velkému množství stánků nebylo nutné nikde moc čekat. Prostě pohoda. Jediný problém byl, co vypustit. Všechno se prostě ochutnat nedalo.
Uvedu několik vín, která mě nejvíce chutnala, je ale jasné, že to není výběr úplně reprezentativní. Připojuji bodové ohodnocení desetibodovou stupnicí, opět spíše orientační, na nějaké poctivé zkoumání nebyly podmínky ideální.
Nejprve dvě pro mě asi nejzajímavější:
Pálava 2007 výběr z hroznů Vinařství U Kapličky 9,5 b.
Bobulky cuvée 2005 slámové víno Oldřich Drápal 9,5 b.
Následuje skupinka velmi dobrých vín:
Ryzlink rýnský 2006 výběr z hroznů Spielberk 9 b.
Sauvignon 2007 pozdní sběr Víno Hort 9 b.
Ryzlink vlašský 2006 kabinet Spielberk 8,5 b.
Sauvignon 2007 pozdní sběr Agrodružstvo Nový Šaldorf 8,5 b
Chardonnay 2006 jakostní odrůdové Thomas-Rüb, SRN 8,5 b
Kerner/ Riesling 2007 Spätlese Thomas-Rüb, SRN 8 b.
Hibernal 2006 výběr z bobulí Ampelos 8 b.
Sauvignon 2005 výběr z hroznů Vinařství Plešingr 8 b.
Müller Thurgau 2007 kabinet Petr Skoupil 8 b.
Merlot výběr z hroznů 2006 Petr Skoupil 8 b.
Dornfelder Classic 2006 Weingut Anselmann, SRN 8 b.
Alibernet 2006 pozdní sběr Vinařství Plešingr 8 b.
Přidám ještě pár vín, která mě zaujala odrůdou nebo zpracováním:
Ortega 2006 Spätlese Thomas-Rüb. Německá odrůda, kříženec Müller Thurgau a Siegerrebe. Koštoval jsem ji prvně, chutnala, voněla.
Palava 2007 Landwein Weinhof Koller, Rakousko. Trochu něvěřícně jsem zíral na tuto rakouskou Pálavu. Popovídal jsem si o tom s paní Kollerovou, která u stánku obsluhovala. Domnívala se, že jsou jediní v Rakousku, kdo tuto odrůdu dělá. Révu mají pochopitelně z Moravy. Ukazovala mi fotografii svého syna, pečujícího na vinici o Pálavu. Vysvětlovala, že podle cukernatosti víno odpovídá Auslese tj. výběr z hroznů. Víno nebylo špatné, i když na Moravě umějí logicky tuto odrůdu lépe.
Verdelho 2007 Bleasdale, Austrálie. Odrůda portugalského původu, pěstovaná hlavně na ostrově Madeira, kde se z ní vyrábějí stejnojmenná vína. Tohle mělo příjemnou hroznovou vůni.
Maury 2005 Apellation Maury Contrôlée, Earl La Pleiade, Saint Paul de Fenouillet, Vin doux naturel. V této jihofrancouzské apelaci se dělají sladká vína s vyšším obsahem alkoholu. Jedná se vždy o cuvée s hlavním podílem Grenache. Sladké, těžké, možná trochu moc vystupoval ten alkohol (16 %).
Zklamání ochutnávky:
Negroamaro 2007 Angelo Rocca, Itálie. Na soutěži mi chutnalo od této firmy Primitivo di Manduria, chtěl jsem tedy ochutnat i jiná jejich červená a začal tímto. Chuť sice celkem ušla, ale ta vůně. Něco mezi Ironem a Okenou! Raději jsem zde výzkum ukončil.
Poznámka na závěr. Zaujalo mě, že většina velmi dobrých vín německé firmy Thomas-Rüb stála kolem 150 Kč. Obávám se, že u mnoha našich vinařství bych za to žádný zázrak nepořídil. Hned jsem si vzpomněl na story, kterou mi před pár dny vyprávěl známý, dovážející vína z Moravy. Jistý moravský vinař nakupuje cisterny laciného rakouského vína, doveze to domů, nalahvuje a za draho prodává Pražákům. Že by přišla doba, kdy nám naši sousedi začnou i ve víně konkurovat cenou?

12. Čínské kroniky o bojích se Siung-nu. 2. část

2. září 2008 v 19:22 | milasko |  Hunové Siung-nu
Čína ale nebyla se stávajícími poměry spokojena a roku 133 ale vymyslel nový císař Wu-ti na Huny léčku. Na jeho pokyn slibují obyvatelé pohraničního města Ma-ji Hunům, že jim vydají město a lákají je na obrovskou kořist. Šan-jü se nechal nalákat a se 100 000 jezdci spěchal k městu. Poblíž něho ale bylo skryto 300 000 Číňanů. Naštěstí se ale Hunům podařilo zajmout jednoho čínského důstojníka, který celý plán vyzradil. Hunové rychle ustoupili a důstojník dostal titul knížete.
R. 129 vyslala Čína proti Hunům čtyři vojevůdce. Jeden nedosáhl ničeho, druhý byl poražen, třetí padl do zajetí a pouze čtvrtý - Wej Čin - se vrátil s hubeným výsledkem - zajal 700 lidí.Ten se ale nakonec ukázal jako schopný, roku 128 dobyl pro Čínu zpět významný Ordos. Za dalšího šan-jü Ičisje ale pokračují v letech 126 a 125 úspěšné hunské vpády. R. 124 dostal Wej Čin k dispozici 100 000 jezdců . Vyrazil z Ordosu a podařilo se mu dokonale překvapit Západního Čžukiho, který žádný útok neočekával a opíjel se. Knížeti se sice podařilo z obklíčeného tábora uprchnout, ztratil ale 15 000 lidí. O rok později Wej Čin útok zopakoval se stejnou silou. I tentokrát zajal hodně Hunů, sám ale ztratil dva generály ze šesti a mnoho mužů. Úspěšné bylo čínské tažení z roku 121. Po něm se Číně dobrovolně podrobilo 40 000 Hunů v čele s knížetem rodu Hunše. Šan-jü se pak stahuje na sever za Písečnou poušť v Mongolsku, další čínské vpády už tak úspěšné nebyly. Proto přichází Čína roku 119 s novým plánem. Pro boj ve stepních oblastech bylo vycvičeno 100 000 jezdců s dobře připravenými koňmi a množstvím náhradních koní, jak to používali sami Hunové. Jedné armádě velel Wej Čin. Ten se střetl s vojskem šan-jü a podařilo se mu ho obklíčit. Hunský vládce se probil jen s několika sty muži, asi 19 000 bylo zajato. Druhý generál, Ho Ču-ping , dobyl hlavní stan Východního Čzukiho a zajal asi 70 000 lidí. Poté žádali Hunové pokorně o mír, Čína ale požadovala vasalství, to Ičisje odmítl. Raději ustoupil ještě více na severozápad, hranicí pak byla špatně prostupná Gobi.
Čína si ale postupně podrobuje sousedy Hunů a ti se dostávají do isolace. Roku 104 byl v jejich říši velký hlad a Východní Duji připravoval zradu. Chtěl zavraždit šan-jü Ušilu a poddat se Číně. K uskutečnění plánů žádá Čínu o vyslání pomocného sboru. R. 103 bylo skutěčně vypraveno 20 000 jezdců. Zrada byla ale mezitím odhalena, zrádce popraven a Číňani obklíčeni 80 000 Huny. Celá intervenční armáda byla ztracena. Boje se opět rozhořely, střídají se nájezdy z obou stran. 99 byly zničeny dvě čínské armády. Velitel jedné z nich, generál Li Lin se podrobil, dostal za ženu dceru šan-jü, knížecí titul a vládu nad Chakasy. Jeho potomci jim poté vládli několik set let.
R 97 př. n. l. vyslala Čína tři armády o 200 000 mužích, aniž dosáhli nějakého úspěchu. Největší útok přišel roku 90. Tentokrát se ho účastnily tři armády o celkovém počtu 250 000 mužů. Velel jim nejschopnější čínský generál Li Guan-li Eršiský. Dvě armády na křídlech ničeho nedosáhly, hlavní armáda svedla desetidenní bitvu. Li Guan-li byl zajat a popraven. Čína byla vojensky vyřízena, navíc brzy poté umírá velký císař Wu-ti.
Hunskou říši ale začala stíhat série pohrom. Epidemie , masové hynutí dobytka, hladomor. To vše měla způsobit kletba, kterou pronesl čínský generál před svou popravou. Začínají spory uvnitř vládnoucí dynastie, její autorita klesá. 77 vyplenili hunští poddaní Wuchuani mohyly zemřelých šan-jü.
Společný útok proti Hunům poté navrhli Číně západní sousedi Hunů Wu-sunové. Ten se uskutečnil roku 72 př. n. l. a účastnilo se ho dohromady 210 000 bojvníků. Byla získána obrovská kořist - 700 000 kusů dobytka a koní a mnoho zajatců. Následná trestná výprava proti Wu-sunům skončila úplnou katastrofou. Říše byla na kolenou. Toho využili sousedi. 71 současně zaútočili ze severu Tinglingové, ze západu Wu-sunové a z východu Wuchuani. Hunové utrpěli obrovské ztráty, následně ještě asi dvě třetiny obyvatel zemřely hlady.
Nadále se komplikuje i situace uvnitř vládnoucího rodu. 60 př. n. l. se převratem dostal k moci Západní Čžuki Tucitan, vládl jako Ujan-Gjujdi. Ten rozpoutal velký teror, vraždí mnohé příslušníky dynastie. Když se od něho všichni odvrátili, spáchal 58 sebevraždu. Novým šan-jü se stal Chuchanje. I ten byl velmi nepopulární, část Hunů podpořila jeho bratra Chutuuse, který se prohlašuje za šan-jü Č´-č´. V kritické situaci se Chuchanje podrobil v roce 52 př. n. l. Číně a stává se vasalem císaře Süan-tiho.
1. část vyprávění