Říjen 2008

Z archivu: 2. Vůně Středomoří

27. října 2008 v 18:14 | milasko |  Soukromé koštování, odrůdy
Tentokrát jsem ze svých poznámek vybral vína ze středomořské oblasti, konkrétně z Itálie a z Korsiky. Ta sice patří Francii, ale její vína se odrůdami i stylem více blíží právě Itálii.
Salice Salentino 2003 Denominazione di Origine Controllata, Riserva, Allini, Itálie. Apulie produkovala velké množství vína už ve starověku. Tak je tomu i v současnosti, ale v poslední době zde přibývají také vinařství, která se více soustřeďují na kvalitní vína. Určitě zajímavé je odsud Primitivo di Manduria DOC, vyráběné z odrůdy blízké kalifornskému Zinfandelu. V oblasti kolem Salenta se nachází známá apelace Salice Salentino, produkující bílá, růžová i červená vína. Červená se vyrábějí z odrůd Negroamaro a Malvasia nera. Riserva znamená, že zrálo delší dobu v sudu a na láhvi (obvykle dva roky), než bylo dáno do prodeje. Víno má 13 % alkoholu, je inkoustově tmavé. Vůně je méně výrazná, růže, včelí vosk, kandované ovoce. Celkem harmonické víno s nižší viskozitou a kratší dochutí. Hodnotím 6 body ( z max. 10).
Vino Nobile di Montepulciano 2002 Denominazione di Origine Controllata e Garantita, Coli, Tavarnelle Val de Pesa, Itálie. "Noblesnímu" vínu z Montepulciana poblíž Sieny v Toskánsku se dokonce v 17. století říkalo "král toskánských vín". Vyrábí se z 60-80 % z odrůdy Sangiovese (klonu Prugnolo), dále Canaiolo nero a dokonce může být přidáno do 10 % bílých hroznů Trebbiano. V mládí bývají vína dosti tříslovitá, později plná, kulatá. Toto má 13 % alkoholu, nádhernou temnou barvu do fialova. Vůně je velmi příjemná, jemná, fialky, tmavé ovoce. Chuť plná, bohatá, viskozita velmi vysoká, dochuť dlouhá. Hodnotím 8 body.
Chianti 2004 Denominazione di Origine Controllata e Garantita, Sardelli, Castelina in Chianti, Itálie. Chianti je asi nejznámějším italským vínem vůbec. Vyrábí se ve středním Toskánsku hlavně z odrůdy Sangiovese. Podobně jako u předchozího vína i zde se do kupáží přidává Canaiolo, Trebbiano a někdy dokonce Cabernet Sauvignon. Chianti bývají různorodá stylem, bohužel někdy trochu i kvalitou. Víno má 12,5 % alkoholu a tmavou granátovou barvu. Vůně poměrně slabá, peckoviny, fialky. Chuť plná, trochu připomíná červený rybíz. Trochu výraznější, ale příjemné kyseliny, totéž třísloviny. Dochuť delší. Dávám 7,5 b.
Niellucciu 2005 Appellation Corse Controlée, Vigneron Uval Borgo Rasognani, Korsika, Francie. Apelace s pouhým označením Corse je nižším typem než ty, které jsou nazvány konkrétním místem (podobně jako třeba v Bordeaux). Niellucciu je místní variantou italského Sangiovese. Víno má 12,5 % alkoholu, barvu tmavě rubínovou a příjemnou vůni tmavého ovoce, ostružin. Plná chuť, vysoká viskozita, v dochuti jsou cítit maliny. 7 bodů.

Patrimonio Appellation Patrimonio Controlée. Domaine Giacometi, Patrimonio, Korsika, Francie. Ročník jsem při nejlepší vůli neobjevil. Toto je naopak asi nejlepší korsická apelace. Víno je kupáží odrůd Niellucciu, Grenache a zdejší speciality Sciacarellu. Barva velmi tmavá, neprůhledná, viskozita nízká až střední. Lehká příjemná ovocná vůně, ostružiny. Výraznější, ale příjemné třísloviny, dochuť středně dlouhá. Tentokrát 6 bodů.

Muscat du Cap Corse 2007 Appellation Muscat du Cap Corse Controlée, Vin Doux Naturel, Domaine Lazzarini Patrimonio, Korsika, Francie.Víno od jednoho z předních vinařství v Patrimoniu získalo stříbrnou medaili na Vinalies Internationales Paris. Alkoholu 15,5 %, vysoká viskozita, zlatá barva. Příjemná vůně sladkých hroznů, trocha citrusů, sladké, ale zároveň osvěžující, lehce kořenité, plné. Přesto působí docela lehce, pije se velmi dobře. Dostává 8,5 bodu.
Snad tato návštěva Středomoří trochu zahřála v současném ne moc vlídném počasí.
Viz též: Vína z Korsiky


Polabští Slované. 1. Kmeny, svazy, centra

24. října 2008 v 19:26 | milasko |  Polabští Slované
Lužičtí Srbové, to je dnes nepatrný zbytek Polabských Slovanů, velké skupiny západoslovanských kmenů, sídlících severně od nás na území, které přibližně odpovídá bývalé NDR. Pokud by osud byl k nim milosrdnější, mohli vytvořit národ početnější než jsme my a mapa střední Evropy by vypadala zcela jinak. To se ale z mnoha důvodů nestalo. Svůj staletý zápas o existenci nakonec prohráli. Patřili nejenom k našim sousedům, ale zároveň i k našim nejbližším příbuzným, přesto o nich u nás něco bližšího ví jen málokdo, ani na školách se o nich skoro neučí. Proto bych jim chtěl toto vyprávění věnovat.
V době stěhování národů a krátce po něm pronikli Slované hluboko na území dnešního Německa, až po ústí Labe do Severního moře a jejich osídlení šlo po linii, kterou bychom mohli přibližně vytýčit dnešními městy Hamburg, Magdeburg, Halle. ( Ta linie pokračovala západně od našich hranic dále na jih a Slovany bylo tedy osídleno i Rakousko a část Bavorska, to už ale do mého příběhu nepatří.)
Polabští Slované se dělili na mnoho kmenů, a protože byli zlikvidováni dříve, než dospěli do stádia národů, je v jejich označování řada zmatků. Různě je označovali tehdejší kronikáři, kmeny se postupně spojovaly, ale jejich svazy opětovně zase štěpily, proto můžeme najít tutéž skupinu pod více názvy, stejné jméno může označovat jen vlastní kmen, ale i svaz. Podíváme-li se do historických atlasů, najdeme na stejném místě postupně jiná jména, aniž by to znamenalo, že zde došlo nějakému stěhování.
Lze tu přesto vydělit tři velké, i když proměnlivé útvary. Na severozápadě to byli Obodrité, východně a jižně od nich Veleti (Lutici), nejjižněji - na sever od nás - Srbové. (Existovala ještě čtvrtá skupina, která se k nim někdy také počítá, Pobaltští Slované, jejichž potomky jsou Kašubové. Ti ale zůstanou mimo mou pozornost.)
Obodrité sestávali ze čtyř hlavních kmenů: Vlastní Obodrité, jejichž centrem byl Veligrad (Mecklenburg), Vagrové - Lubica (Alt-Lübeck) a Starigard (Oldenburg), Varnové - Warnow a Polabané - Ratiboř (Ratzenburg). K nim blízko měli ještě Liňané (Gliňané) - Lenčice (Lenzen).
Veletská skupina se ještě dále dělila. Nejvýznamnější byli Lutici, tvoření též čtyřmi kmeny. Nejsilnějším byli vlastní Lutici, neboli Rataři. Na jejich území ležela ústřední svatyně - Retra. Dále sem patřili Chyžiné (Vostrov - Güstrov), Črezpěňané (Wolgast) a Dolenci(Dymín - Demmin). Tento svaz obýval severovýchod bývalé NDR. Na ostrově Rujána sídlil další silný kmen, patřící k Veletům - Ránové. Jejich centrem byla svatyně Arkona.
Střed bývalé NDR obýval velký kmen, počítaný také k Veletům - Havolané či Stodorané s centrem v Breně ( též Branibor, Brandenburg). Na nich byl zřejmě závislý menší kmen Sprévanů, jejichž střediskem byl Berlín-Köpenick.
Také Srbové nebyli zdaleka jednotní. Patřili sem jednak vlastní Srbové, sídlící na západ od Labe, důležitým centrem byla Dobrogora, dnešní Halle. (Dnešní Lužičtí Srbové nejsou tedy jejich potomky, pouze blízkými příbuznými.) K Srbům se počítali, ale zároveň se z nich jako svébytná skupina vydělovali Daleminci či Glomači. Východně od Labe žily ještě dvě skupiny: v Dolní Lužici kolem Chotěbuzi Lužičané a v Horní Lužici kolem Budyšína a Zhořelce Milčané. Zejména srbské kmeny byly Čechům velmi blízké, skupiny na pomezí bylo velmi obtížné jasně odlišit. Ostatně někdy se uvádí, že kmen, ze kterého pocházela manželka přemyslovského knížete Bořivoje, pozdější sv. Ludmila, tedy Pšované na Mělnicku, byli vlastně srbskou, konkrétně milčanskou enklávou na území Čech.

Vinselekt Michlovský. Ochutnávka

19. října 2008 v 12:08 | milasko |  Soutěže, ochutnávky, akce
Dne 16. 10. se konala v restauraci Bonté v Pardubicích ochutnávka vín známého vinařství Vinselekt Michlovský. Byl jsem sice zrovna docela nastydlý, ale zvědavost zvítězila, i když ucpaný nos určitě možnosti vychutnání a ohodnocení omezoval.
Firmu zde zastupoval pan Zdeněk Sklenský. Napovídal toho skutečně hodně a bylo vidět, že opravdu rozumí. Některá jeho odbočení o různých odrůdách by skoro stála za samostatný článek. Nejdříve trochu představil vinařství. Momentálně produkují asi 1,4 mil. lahví, z čehož přibližně polovinu dodávají do marketů, zbytek do gastronomie a privátním zákazníkům.Měli jsme možnost ochutnat 13 vzorků, převahu měly pochopitelně ty z druhé skupiny. Vína byly velmi inteligentně seřazena po sobě, byla tu jasná vzestupná tendence, takže hodnocení jsem měl značně ulehčené. Skoro pravidelně se dalo u každého následujícího vzorku jednoduše přihodit půl bodíku.
Začali jsme Cremantem de Vinselekt 2005, vyrobeným klasickou šampaňskou metodou, ale z odrůd Chardonnay a Pinot blanc. Vzhledem k tomu, že já sekty moc nemusím, hodnocení vynechám. Moc mě to ale neoslovilo. Dále už to ale bylo pro mě podstatně zajímavější. Jen mi trochu vadilo, že na degustační listině byly jen ty nejzákladnější údaje, chyběl i obsah alkoholu.
Ryzlink rýnský 2007 kabinet z řady Parallele 49. (název je podle 49. rovnoběžky, procházející jižní Moravou). Ukázka lacinějšího vína, určeného do marketů. Myslím, že Michlovského vína, patřící do této kategorie patří k tomu nejlepšímu. Znám podstatně horší vína od jiných vinařství. Víno světlé barvy, nízké viskozity, ale vcelku výrazné a příjemné vůně - lípa, ale i trocha švestek a romarýnu. Svěží chuť, kratší dochuť. Lehké víno na delší pití, které za cenu kolem 100 Kč není špatné. Pan Sklenský říkal, že jeden známý market občas tato vína prodává dokonce za cenu nižší, než za jakou ji od Vinselektu koupil. Na to jsem skutečně narazil a to je pak docela dobrá koupě. Začal jsem 6,5 b. ( z max. 10)
Malverina 2006 pozdní sběr, biovíno. Světlá barva se zelenkavými záblesky, nižší viskozita. Na první přivonění mi tam něco vadilo. U vedlejšího stolu reklamovali korek, u mě to ale bylo něco jiného, měl jsem vzorek z jiné láhve. To něco postupně vyprchalo, pak už to docela šlo. Sladká krémová vůně s trochou kouře. Chuť příjemná, bohatá, dochuť středně dlouhá. Dávám 7 bodů.
Chardonnay 2005 pozdní sběr, řada Vinium Palaviense. Tato řada reprezentuje exklusivní vína z vybraných hroznů z nejlepších lokalit. Hezká zlatavá barva, vysoká viskozita. Vůně zpočátku výrazná, bohatá, sladká. Poměrně rychle ale zmizela, ani jsem nestačil určit, co vlastně cítím. Chuť plná, zřetelně vysoký extrakt, dlouhá dochuť, ve které jsem ale cítil slabou hořčinku. Poskočím tedy opět o půl bodu na 7,5 b.
Ryzlink rýnský 2006 výběr z hroznů, Vinium Palaviense. První víno z kolekce, se kterou letos obsadil Vinselekt ( už poněkolikáté!) druhé místo v soutěži Vinař roku. Měli jsme možnost ochutnat celou kolekci, další vína z ní proto označím (VR). Barva zlatavá se zelenkavými záblesky, viskozita trochu nižší, než bych čekal. Vůně sladká hroznová, ale trochu zaražená, uvolňovala se dost pomalu. Šťavnaté plné víno, trochu kořenité, se středně dlouhou dochutí, 8 bodů.
Ryzlink vlašský 2006 výběr z bobulí, řada Premier. Vína z této řady by se měla stát vlajkovou lodí vinařství. Víno zlatavé barvy, středně viskozní. Vůně velmi bohatá, zařadit jsem ale neuměl. V těle hezky plné, dochuť dlouhá. Zcela jistě velmi pěkné, za cenu 1 199 Kč bych si ho ale nekoupil, dávám opět 8 bodů.
Svatovavřinecké 2007 kabinet, řada Parallele 49. Prvním červeným jsme se vrátili k nižší marketové řadě, nějaký velký propad jsem ale nezaznamenal. Víno hezké granátové barvy s poměrně vysokou viskozitou i dosti výraznou vůní sušených švestek. V chuti byly příjemné třísloviny. Lehké víno, které bych docela dobře mohl pít celý večer. Hodnotím 7 body.
Laurot 2006 pozdní sběr, biovíno. Tuhle odrůdu možná nikdo jiný u nás nedělá, určitě je to rarita. Velice tmavá, neprůhledná barva, viskozita střední. Velmi výrazná příjemná vůně, fialky, švestky, pikantní chuť, jen dochuť mohla být trochu delší. Takže (to už je trochu nuda!) jdu o půl bodu nahoru, 7,5 b.
Frankovka 2006 výběr z hroznů, Vinium Palaviense. Hezká tmavofialová barva, střední viskozita. Vůně méně výrazná, ovoce, asi trocha čokolády. Tělo plné, delší dochuť. 7,5 b.
André 2006 kabinet, Chateau Dowina, (VR). Tato řada zahrnuje velmi kvalitní, barikovaná vína. Barva tmavého granátu, střední viskozita. Sladká intenzivní vůně, borůvky, sušené ovoce, trocha gumy, vanilka. Plné, velmi dobré, určitě by mohlo ještě vyzrát. Dochuť středně dlouhá. 7,5 b.
Frankovka 2005 pozdní sběr, Chateau Dowina (VR). Neprůhledné, průměrně viskozní víno. Středně silná vůně peckovin, kávy a vanilky. V chuti trochu výraznější třísloviny, dochuť nižší až středně dlouhá. 7 bodů.
Cabernet Sauvignon 2005 pozdní sběr, Vinium Palaviense, (VR). Neprůhledné fialovočerné víno, viskozita střední. Neobvyklá těžká velmi výrazná vůně, hliněný substrát, houby + tmavé ovoce, borůvky. Příjemná pikantní chuť s trochu výraznějšími tříslovinami, které se ale pravděpodobně ještě zaoblí. Dochuť dlouhá, 8,5 b.
Rulandské šedé 2006 výběr z hroznů, Vinium Palaviense, (VR). Správně zařazeno až na závěr, nejlepší víno ochutnávky. Barva zlatá, vysoká viskozita. Nádherná sladká hroznová vůně. Nesmírně plné šťavnaté víno, vybízející k dalšímu doušku. Středně dlouhá až delší dochuť, 9 bodů.
Celkově tedy velmi pěkná vína a musím opakovaně zalitovat, že jsem je kvůli nachlazení nemohl vychutnat stoprocentně. Možná bych pak i v hodnocení šel o malinko výše.
Příbuzné články:

Z archivu: 1. D.O. Montsant, Tarragona aj.

15. října 2008 v 19:55 | milasko |  Soukromé koštování, odrůdy
V tomto článku popíšu některá vína, která jsem vypil už asi před rokem, tedy v době, kdy tato stránka ještě neexistovala. Objevila se sice ve zveřejněném několikadílném přehledu koštovaných červených a bílých vín, který ale právě díky svému rozsahu obsahuje jen nejzákladnější informace. Vína, ke kterým se vracím nemusí být nutně vynikající, spíše jsou něčím zajímavá, např. původem nebo odrůdou. Nejprve se podívám na tři španělská a tři portugalská vína.
Campo de Vides 2004 Denominación de Origen Montsant, Crianza, Cooperation de Cornudella del Montsant, Španělsko. U nás málo známá, nedávno vytvořená D.O. Montsant leží v provincii Tarragona v blízkosti mnohem známější D.O.Ca Priorat. Je zde asi 1 800 ha vinic a pěstuje se tu hlavně Cabernet Sauvignon, Carignan, Merlot, Syrah, Chardonnay a Macabeo. Zdejší vína jsou odborníky vysoce oceňována. Toto víno bylo vyrobeno z odrůd Grenache, Carignan a Cabernet Sauvignon. Má 13,5 % alkoholu. Označení Crianza znamená, že zrálo nejméně 6 měsíců v novém barikovém sudu. Má granátovou barvu, střední viskozitu, těžkou ovocnou vůni, středně plnou chuť a též dochuť střední. Ohodnotil jsem 6 body ( z max. 10).

Baturrica 2002 D.O. Tarragona, Reserva, Španělsko Provincie Tarragona leží v Katalánsku, má asi 9 000 ha vinic a produkuje vína hlavně z odrůd Garnacha Tinta, Tempranillo, Garnacha Blanca a Macabeo. Reserva by měla označovat vína z nejlepších ročníků, která zrála alespoň 12 měsíců v nových barikových sudech z amerických nebo francouzských dubů. Víno má 12,5 % alkoholu, je vyrobeno z odrůdy Tempranillo. Má velmi tmavou barvu, je středně viskozní, vůně je méně výrazná s náznakem ovoce, v chuti lehce štiplavé, dochuť kratší. Dostává jen 5,5 bodu.



La Llanura 2001 D.O La Mancha, Reserva, Vinicola de Castilla Manzanares, Španělsko. La Mancha je největší vinařskou oblastí na světě, zahrnuje 1/3 plochy vinic ve Španělsku s 600 000 ha a 50 % celkové produkce země. Klima zde je extrémní, pěstují zde hlavně bílé odrůdy Airen, Sauvignon a Chardonnay, z modrých Tempranillo, Garnacha a Moravia. Reserva i zde znamená rok zrání v dubovém sudu. Víno je vyrobeno z odrůdy Tempranillo, má velmi tmavou, téměř neprůhlednou barvu. Vůně je velmi příjemná, tmavé ovoce, ostružiny, maliny, trocha kouře. Viskozita střední, chuť by mohla být trochu plnější, ale není špatná, dochuť středně dlouhá. Oceňuji 7,5 b.

Lusitano 2005 Selection Ervideira, Alentejo Portugalsko. Alentejo je seskupení několika menších vinařských oblastí ve velmi suché jižní části země s celkově asi 13 000 ha vinic. Produkuje velmi dobrá, převážně červená vína, i když podíl bílých odrůd postupně roste.Víno má 13,5 % alkoholu a je vyrobeno z odrůd Castelao a Trincadeira. Barva granátová, víno působí těžce až olejovitě, vůně se nechce dlouho uvolnit, pak je ale výrazná. Plná bohatá chuť, viskozita střední, dochuť delší. Dávám 8 bodů.
Monte de Pintor 2004 Vinho Regional, Alentejo, Portugalsko. Vyrobeno z odrůd Trincadeira a
Aragonez, které patří v Alenteju k nejrozšířenějším. 14,5 % alkoholu. Barva granátová, neprůhledná. Těžká vůně zralého ovoce, vysoká viskozita, v chuti švestky. Velmi dobré víno, dávám 8,5 bodu.

Quinta de San Joanne 2003 Cassa de Cello, Minho, Portugalsko. Minho je známé především svými Vinhos Verdes. Nachází se na severozápadě Portugalska, poblíž Porta. Nejrozšířenějšími odrůdami jsou Alvarinho, Avesso a Loureiro. Toto víno je z odrůd Chardonnay, Avesso a Alvarinho a má 13 % alkoholu. Barva zlatavá, vůně příjemná, ale nejasná. Vysoká viskozita, hroznová vůně, plná chuť, lehounká hořčinka v dochuti. Dostává 7 bodů.

Flora Olomouc očima vínomila

12. října 2008 v 21:00 | milasko |  Soutěže, ochutnávky, akce

Kdo by se domníval (jako ostatně nedávno i já), že Flora Olomouc je jenom o kytičkách, dost by se mýlil. Těch jsem tam ostatně při návštěvě výstavy počátkem října moc neviděl. Většina vystavovaných exponátů bylo často až neuvěřitelně tvarované a vybarvené ovoce a zelenina. Vedle toho spousta prodejců různých užitkových a okrasných rostlin a další stánky naprosto se vším možným.
Pro mě trochu překvapivě to ale bylo i dost o víně. Vedle burčáku (na každém rohu) se tam dalo ochutnat i dost slušného vína. Na programu byly i přednášky o víně, např. MUDr. Křístek Víno a zdraví, Ing. Machovec Současnost a perspektivy moravského vinařství, dále přiblížení moravských vinařských podoblastí slovem i ochutnávkou. Podařilo se mi strefit se do vyprávění o vínech ze Slovácka, kde byla prezentována vína z Chateau Bzenec, Vinařství Botur a Collegium Vinitorum. Zajímavý byl např. Muškát moravský 2003 výběr z bobulí od Heleny Glosové nebo u nás málo obvyklý Alibernet od Botura. Dále jsem koštoval po několika vzorcích z Vinařství Židek Popice, Morávia Víno Prušánky a Lukrom Sovín Boršice. Vína z Popic a Prušánek byla dobrá, převážně přívlastková, v obou případech mi přišla lepší bílá. Od Židků třeba Pálava 2005 výběr z hroznů, ale špatný nebyl ani kabinetní Cabernet Moravia, z Morávia Vína Sauvignon 2006 výběr z hroznů. U stánku s "víny ze Sovína" byli sice obsluhující při nalévání nejštědřejší, ale vína mě moc nezaujala. Vůní snad jen jakostní Muškát moravský, který připomněl žlutou limonádu z dob socialismu, chuť ale moc slavná nebyla. U dalších stánků jsem ještě viděl vína Blanky Ďurinové z Bzence, Školního statku Mělník a ochutnal jsem i voňavé španělské Verdejo z D.O. Rueda.
Závěr: Flora tedy není zdaleka jen pro oči, ale na své si docela dobře přijdou i ústa a nos.

Historie vína 3. Vývoj vinařství u nás

12. října 2008 v 18:38 | milasko |  Historie vína


Mnoho lidí má počátky vinařství u nás ještě ze školních let neodmyslitelně spojené s Karlem IV. (a Buškem). Vinařská tradice u nás je ale podstatně starší. Už v posledních staletích před naším letopočtem zcela určitě víno konzumovali, ale velmi pravděpodobně i pěstovali Keltové. Ve 2. století n. l. pobývali dočasně za markomanských válek na jižní Moravě Římané. O nich můžeme předpokládat totéž. Spolehlivé doklady o pěstování pak máme z 9. století, z období Velké Moravy. Víme například, že českého knížete Bořivoje obdaroval velkomoravský Svatopluk sudem moravského vínu u příležitosti narození syna Spytihněva. Bořivojově manželce Ludmile se pak připisuje šíření révy vinné na Mělnicku. Zde se prý učil vinařství i její vnuk sv. Václav, který prý víno sám vyráběl pro církevní obřady. Z 11.-13. století máme doklady o pěstování a výrobě vína u některých mnišských řádů, jako byli benediktini a cisterciáci. Ti sem přinášeli tyto zkušenosti ze západní Evropy, hlavně z Burgundska.
Přesto je velký rozvoj vinařství u nás právem spojován s osobností císaře Karla IV. Je známé, že nechal dovážet révu z Burgundska a Rakouska nechal vysazovat vinice kolem Prahy, Karlštejna a Mělníka. Na Moravě pak podporoval rozvoj vinařství jeho bratr, markrabě Jan Jindřich. Z Lucemburských dob pocházejí i některé tradice, jako například zarážení hory, tedy zákaz vstupu do vinic před sklizní.
Neklidné období husitských válek naopak vinařství nepřálo, mnoho vinic bylo zničeno, upadal i obchod s vínem. Opětovný rozkvět pak přichází od konce 15. století za vlády Jagellovců. Vladislav Jagellonský zavedl jako vůbec první v Evropě povinnou kontrolu jakosti vína. Tento rozmach pokračuje i za prvních Habsburků ve století 16. V té době dosahuje rozloha vinic vůbec největšího rozsahu v historii - na Moravě bylo tehdy asi 20 000 ha a v Čechách 3 500 ha.
Třicetiletá válka (1618-1648) ale vedla opět k velkému úpadku, z něhož se vinařství u nás vzpamatovávalo zhruba 100 let. Koncem 18. století, za Josefa II. došlo k rozdělení moravských vín do jakostních tříd. 19. století našim vinicím moc nepřálo. Rozvoj průmyslu vedl zemědělce k výraznější orientaci na průmyslové plodiny. Také rozvoj pivovarnictví a větší spotřeba piva znamenaly snížení zájmu o víno. Pravou pohromou byla pak nákaza révokazem po roce 1860. Tato mšice, náhodně dovezená z Ameriky, postupně zničila velkou část evropských vinohradů, tedy i našich. Úpadek pak završila I. světová válka. Až koncem 30. let 20. století se začala rozloha vinic opět zvětšovat.
Za socialismu se více hledělo na množství než na kvalitu. Vína byla dost uniformní, nepříliš dobré kvality. Teprve po roce 1989 byl tento negativní trend zvrácen a došlo k opětovnému příklonu ke kvalitě.

Hunové Siung-nu. Přehled vládců (šan-jü)

8. října 2008 v 6:28 | milasko |  Hunové Siung-nu
Tuman (240-209 př. n. l.), (Tumaň, Tu-man, Deman)
Mote (209-174), (Mode, Mo-te, Mao-dun, Mete)
Laošan (174-161), ( Lao-šang, Kokchán)
Gjunčeng (161-126), (Chun-čeng, Kunchán)
Ičisje (126-114), (Elčisje)
Uvej (114-105)
Ušilu (105-102), (Ujšilar)
Gjujlichu (102-101), (Kulighu)
Czjudcheu (101-96), (Kutighu)
Hulugu (96-85), (Chulugu)
Chuandi (85-68), (Chuangdi, Chujente)
Chjujluj-Cjuankjuj (68-60), (Šuluj-Kanghuj)
Ujan-Gjujdi (60-58), (Ujankuti, Tucitan)
Chuchanje I.(65-31) + Č´-Č´ (54-36), (Či-Či, Čži-Čži)
Fučžulej (31-20), (Požulonuti)
Susje (20-12), (Seusje)
Gjuja (12-8), (Kijanoti)
Učžulu (8 př. n. l.-13 n. l.), (Učilonoti)
Chjan (13-18 n. l.) (Ulunoti)
Juj (18-46), (Hudurši Dao-Gao)
Udadicheu (46), (Udadiheu)
Punu (46-83), (Panu) + Chuchanje II. (48-55), (Bi) - dále viz. Jižní Hunové
Ulugh (83-87), (Julü, Juliu)
Mo Chyganje (87-91)
Jujgučan (91-93), (Eltekin)



Unikátní muzeum vína

7. října 2008 v 22:22 | milasko |  Historie vína
Unikátní muzeum vína vzniklo v bulharském městě Pleven. V jeskyni v městském parku je umístěna kolekce 6 000 druhů vína. Jsou zde v sudech vína z celé země, ale též v lahvích vzácná vína se schopností archivace 30-100 let.
Návštěvníci mohou vína ochutnat, některá i koupit. Zajímavostí je i to, že v Plevenu se nachází i údajně nejstarší vinný sklípek na Balkáně.

Historie vína 2. Původ a dělení současných odrůd

7. října 2008 v 15:14 | milasko |  Historie vína

Za centrum, odkud se pravděpodobně rozšířila většina kulturních odrůd révy vinné (Vitis vinifera), je považován Kavkaz a přilehlé oblasti Malé Asie. Ostatně i slovo víno se odvozuje od gruzínského gvino.Lidé si postupně vybírali a šlechtili ty odrůdy, které se ukázaly jako hospodářsky nejzajímavější. Mnoho nových odrůd pak vzniklo i jako samovolné mutace.
Původní odrůdy se dělí do několika skupin:
1. skupina černomořská - ta má dvě podskupiny. 1a) gruzínské odrůdy, vývojově nejstaší - např. Rkaciteli, Mcvane, Saperavi, 1b) balkánské odrůdy - bulharské ( Mavrud, Gamza), rumunské (Grassa, Babeasca), maďarské ( Furmint, Lipovina), řecké, chorvatské aj.
2. skupina západní - nejdůležitější pro výrobu vína. Tyto odrůdy vznikaly v Evropě křížením černomořských odrůd mezi sebou nebo jejich křížením s révou lesní. Hovoří se o dvou genetických pólech, které daly vzniknout současným odrůdám. Jednak jsou to odrůdy "frenč" - francké, protěžované císařem Karlem Velikým (768-814) - a dále odrůdy "hunč" hunské, které se prý dostaly do Evropy během stěhování národů spolu s Huny, tj. ve 4.-5. stol. n. l. (Vzhledem k tomu, že valná část mých článků o historii je věnovaná právě Hunům, nemohu si odpustit jednu poznámku. Hunové byli typičtí kočovníci, zemědělstvím se nezabývali. O tom, že by snad sami pěstovali révu, jsem rozhodně nikde nečetl. Jestli k rozšíření "hunče" došlo v souvislosti s nimi, musel za tím být nějaký podmaněný národ, který se přesunul s nimi.)
Odrůdy "frenč" byly slabého vzrůstu, málo plodné, s malými bobulemi kořenité chuti. Jejich prapůvod se odvozuje od révy lesní typu Gmelin a z ní vzniklé odrůdy Tramín. A dále odrůdy Cabernet Franc, též vzniklé z révy lesní. Odrůdy "hunč" plodily hodně, ale dávaly slabá vodová vína. Ve středověku se hojně pěstovaly, protože poddaní odváděli poplatky vrchnosti mnohem raději z těchto plodných odrůd, než z "frenče". Z nich se nejvíce rozšířila odrůda Heunisch, u nás známá jako Běl velká.
Křížením mezi Heunischem a Tramínem vznikla řada současných odrůd. Za potomky Heunische je považován např. Ryzlink rýnský nebo Frankovka, potomky Tramínu jsou Pinot noir, Pinot blanc, Pinot gris nebo Veltlínské zelené.
3. skupina východní - méně významná z hlediska výroby vína. Tyto odrůdy se používají hlavně jako stolní (Chusajne, Sultanina).

Malé zářijové koštování.

7. října 2008 v 11:04 | milasko |  Soukromé koštování, odrůdy
Vína, která jsem koštoval doma v září měla vesměs k dokonalosti daleko, ale většinou to byly takové dvojičky, které sváděly ke srovnání.
Dvě moravské Rulandy s vyššímy přívlastky patřily k tomu lepšímu:
Rulandské bílé 2005 výběr z hroznů, polosuché Vinařství Blanka Ďurinová Bzenec. Vinařská obec Vracov, viniční trať U Panny Marie. 11,3 % alkoholu. Barva zlatá, vysoká viskozita, svěží příjemná chuť, ale velmi slabá nevýrazná vůně, hrozny, hruškový kompot. Dochuť střední. Hodnotím 7 body ( z max. 10).
Rulandské bílé 2005 výběr z bobulí, polosladké Vinné sklepy Valtice. Vinařská obec Dolní Dunajovice, viniční trať Pod Slunečným vrchem. 13 % alkoholu. Krásná zlatožlutá barva, velmi intenzivní výrazná příjemná vůně, hozny, med. Vysoká viskozita, lehce kořenitá chuť s hořčinkou v dlouhé dochuti. 7,5 b.
Obě vína pěkná, valtické "bobulky" byly o něco lepší, přesto oběma něco málo k dokonalosti chybělo.
Další dvojice je trochu pro usmání. Za pár posledních euro mi ji přivezl ze školního výletu syn. Jedná se o stolní vína z jižní Itálie řady "i vini del Gargano".
Torre Merino vino da tavola de uve moscato Il Mandrione Vieste. 13 %. Barva zlatá, viskozita prakticky nulová, velmi slabá vůně, náznak citrusů. Podivná sladká umělohmotná chuť, středně dlouhá hořčí dochuť. Snad ještě 4 body.
S. Maria di Merino vino da tavola de uve Montepulciano Il Mandrione Vieste. 13 %. Temně granátová barva, nízká viskozita. Vůně celkem příjemná, i když nezařaditelná. Chuť nijak výjimečná, dochuť střední. Oproti bílému bratříčkovi zřetelně lepší, už celkem pitelné, zasloužených 5 bodů.
Ani třetí dvojice neoslnila, asi ani nemohla. Dvě přívlastková vína z Vinia z řady Exclusive jsem koupil spíše pro ověření určitého názoru na tento typ marketových "přívlastků".
Veltlínské zelené 2006 výběr z hroznů Vinium Velké Pavlovice. 11,5 % alkoholu. Zelenožlutá barva, nízká viskozita. Slabší, ale celkem příjemná svěží ovocná vůně, černý rybíz a zelené jablko. Chuť méně plná, dochuť kratší. 6,5 b.
Svatovavřinecké 2006 pozdní sběr Vinium Velké Pavlovice. 12 %. Tmavě rubínová barva, nízká viskozita. Těžká vůně švestek a černého rybízu. Chuť plnější, ale dochuť krátká. Celkový dojem asi stejný jako u předchozího vína, tj. 6,5 b.
Poslednímu vínu partner chybí, už proto, že je svým způsobem výjimečné, ale srovnám ho alespoň s dříve koštovanými víny stejné odrůdy.
Isabella demidulce (polosladké) DK-Intertrade, Moldávie. 10,5 % alkoholu. Hezká rubínová barva, vyšší viskozita. Výjimečnost této odrůdy spočívá ve výrazné vůni i chuti lesních jahod. Pil jsem ji už od několika firem, tohle provedení bylo ale asi zatím nejhorší. Vůně jahod tam byla, ale zároveň někde na pozadí vystupovalo cosi, jako kdyby mezi dobré jahody přidal někdo jednu nahnilou. Chuť byla o něco lepší, dochuť střední. Dávám 6 bodů. O dost lepší Isabelu jsem pil třeba od firmy Asconi.


Říše Turkutů 9. část. Zánik obou kaganátů.

6. října 2008 v 15:20 | milasko |  Turkuti


Ve východním kaganátu začíná od roku 629 přecházet stále více podrobených kmenů na stranu Číny, je ztracen významný Ordos, zrazují i kaganovi příbuzní. Ten je nakonec 630 zajat a odvezen do Číny. Tím kaganát zaniká. Kat-Il-chán je zařazen do císařské gardy, brzy ale umírá. Velká část Turkutů ale v čínské armádě slouží, a to velmi dobře. To oni napomohli mnoha velkým úspěchúm při dobyvatelských výpravach v počáteční fázi dynastie Tchang. Turkuti žili hlavně v Ordosu, ponechávají si svůj způsob života, i když vliv Číny je pochopitelně značný.
Občanská válka v západním kaganátu trvala do roku 635, během ní se vystřídalo několik kaganů. Nakonec došlo k usmíření dvou hlavních soupeřů, svazů Dulu a Nušibi. Získaly větší samosprávou a každý z deseti kmenových vůdců titul šad, čímž byl přirovnán k turkutským princům. Všechny problémy tím ale vyřešeny nebyly, protože v kaganátu žila ještě řada dalších významných kmenů, které do těchto svazů nepatřily a jejichž vládcové podobný titul nezískali. Ti byli pochopitelně nespokojení a po třech letech vyvolali další občanskou válku. V čele odporu byly hunské kmeny Čchu-jüe a Čchu-mi. Ty si zvolily do čela syna bývalého východoturkutského kagana, Jukuk-šada. Tomu se sice 641 podařilo zvítězit a říši znovu sjednotit, ale jen na jeden rok. 642 proti němu povstal svaz Dulu a následujícího roku ho porazil. Říše se štěpí, některé části se podrobují Číně. Ta zahajuje od konce 40. let mohutnou ofenzívu, v jejímž čele je východoturkutský princ Ašina Šono. Důležitou součástí armády byli Ujgurové, kteří se též podrobili Číně. Do roku 657 je západní kaganát zničen a obsazen Čínou.
Velké úspěchy Číny za prvních dvou císařů dynastie Tchang byly umožněny též jejich obratnou politikou vůči kočovníků. Zejména císaři Tchaj-cungovi se podařilo získat si mnoho předáků kočovných kmenů pro čínskou imperiální politiku. Ti se stali význačnými veliteli čínské armády. Po Tchaj-cungově smrti se ale Čína poměrně rychle vrací k přezíravému postoji k obyvatelům stepí. Kmeny, které se předtím poměrně snadno poddaly, začínají být rychle s čínskou nadvládou nespokojené a podporují Tibeťany, kteří ve 2. polovině 7. století začínají intenzivně útočit na čínské území. Čínská nadvláda nad Západním krajem se tak rychle hroutí. Této situace využívají Modří Turci, nový národ kočovníků, který začíná výrazně ovlivňovat historii.
Základem nové národnosti byli východní Turkuti, usazení po zániku jejich kaganátu na čínském území. Těm se zde dařilo poměrně dobře a rychle se rozmnožili. S nimi se spojily části některých dalších kmenů, např. Kypčakové - Sejanto a zbytky Jižních Hunů. Tito kočovníci sice zřejmě nebyli nijak utlačováni, ale nechtěli už dále žít pod čínskou nadvládou a v roce 679 povstali. Do čela si postavili prince z rodu Ašina, Nišu-bega. Po počátečních úspěších bylo ale toto povstání v roce 680 poraženo a chán zabit. Části povstalců se však podařilo přejít Žlutou řeku a zvolili si nového chána. Také ten se musel 681 vzdát, ale už 682 propuklo třetí povstání, tentokrát úspěšné.

Historie vína. 1. Víno v pravěku a starověku

2. října 2008 v 12:42 | milasko |  Historie vína





1. Víno v pravěku a starověku


Nejstarší doklady o konzumaci hroznů jsou staré 14 000 let a pocházejí z oblasti Ženevského jezera. Předpokládá se dokonce, že už v této době pili lidé zkvašenou šťávu. Důkazy o tom máme ale až z doby o dost mladší. Asi před 8 000 lety se už určitě hrozny cíleně pěstovaly v Zakavkazsku a Mezopotámii, před 7 000 lety pak v Íránu prokazatelně vyráběli víno. Ze starověkého Sumeru, z doby před 5 550 lety máme doklady o obchodu s vínem. S oblastí Mezopotámie obchodoval i starověký Egypt, kde je víno doloženo 2 700 let př. n. l.
Víme, že Egypťané uzavírali nádoby na víno keramickými zátkami, opatřovali pečetěmi s hieroglyfy, jakýmisi nejstaršími etiketami. Četné malby umožňují rekonstruovat tehdejší postupy při výrobě. Zdá se, že byly dosti podobné těm, které se ještě poměrně nedávno používaly v některých částech Španělska. Tehdejší vína měla asi vysoký podíl alkoholu a zřejmě i dosti dlouhou trvanlivost.
Staří Řekové pak výrobu i konzumaci vína pozdvihli na úroveň umění. Víno bylo pramenem inspirace pro básníky, výtvarné umělce i filosofy. Vedle vlastních kvalitních vín znali Řekové dobře i dovážená vína z Egypta či Fénicie. Pití vína bylo společenskou záležitostí, při níž se ale vždy míchalo s vodou. Tento způsob byl běžný i u Římanů. Ti pěstovali například Tramín červený nebo Primitivo. Kvalitnější římská vína měla až neuvěřitelnou trvanlivost. Byla chráněna korkovými zátkami, utěsněnými voskem a pryskyřicí. Ta nejoceňovanější pocházela z Falerna. Opravdovým "superročníkem" byl prý rok 121 př. n. l. Vína z něho se prý dala pít ještě za 200 let! Tak kvalitní vína pila ale pouze římská elita. Masy se musely spokojit s podstatně horšími. Jsou známé nářky legionářů na mizerné zoctovatělé víno. Ty byly odbývány s poukazem na to, že takové víno má nejlepší dezinfekční účinky. Římané se zasloužili o rozšíření révy vinné a vinařství prakticky do všech oblastí, do kterých pronikli.


















Bude následovat: