Listopad 2008

Vinařství Petr Skoupil. Ochutnávka

29. listopadu 2008 v 12:38 | milasko |  Soutěže, ochutnávky, akce
27.11. se v restauraci Bonté v Pardubicích konala další z ochutnávek,
představujících vína z vinařství, která letos uspěla v soutěži Vinař roku. Tentokrát se jednalo o Vinařství Petr Skoupil z Velkých Bílovic, které svou kolekcí soutěž vyhrálo. Některá vína z tohoto vinařství jsem již měl možnost ochutnat, ale nebylo jich zatím mnoho. Byl jsem tedy docela zvědavý. O to více, že jsem v poslední době četl několik článků, kde reakce na tato vína byly celkem rozporuplné, od chválících až po téměř zatracující. Tady je tedy moje hodnocení.
Vína si představoval sám vinař, což je vždy zajímavé. Samozřejmě se dost povídalo o Vinaři roku. Nevýhodou bylo přílišné "intimčo" osvětlení v restauraci, takže barvy mi přišly skoro všechny stejné. Sice nějaké uvádím, ale je třeba to brát s rezervou. Ochutnali jsme celkem 14 vzorků, pro mě bylo trochu nepříjemným překvapením, že z vítězné kolekce jsme měli možnost seznámit se jen se dvěma vzorky. Degustační list poskytoval o vínech jen ty nejzákladnější informace, chyběl obsah alkoholu i zařazení podle zbytkového cukru.
Nultý vzorek byl trochu překvapením, protože jsme se až později dozvěděli, co to vlastně bylo: Veltlínské zelené 2008! kabinet. Barva snad zlatavá, viskozita nižší, vůně velmi výrazná a skutečně příjemná, černý bez. Sladší též příjemná, jemně kořenitá chuť, fíky. Dochuť trochu kratší. Celkový dojem pozitivní, velmi dobře pitelné 7 bodů ( z 10 možných).
Ryzlink vlašský 2007 kabinet. Barva asi světle zlatavá, viskozita nízká. Vůně dost slabá, pomalu se uvolňovala, nějaké kyselejší žluté ovoce. Svěží víno s příjemnými kyselinkami pro běžnější i delší pití. Dávám 6,5 bodu.

Muškát moravský 2007 kabinet. První víno z vítězné kolekce. Světle žlutá barva, viskozita nižší až střední. Středně silná typická muškátová vůně s trochou limetek. Harmonické víno, lehce kořenité s trochu kratší dochutí, 7 bodů.
Sauvignon 2007 pozdní sběr. Barva světlejší, zato viskozita o něco vyšší než předchozí vzorky. Středně silná vůně broskví s trochou rybízu a meruněk. Pikantní víno, v chuti spíš ten rybíz, malinko vystupující kyseliny, dochuť také střední, znovu 7 bodů.

Následovala menší tramínová smršť: Tramín červený 2007 kabinet. Barva trochu tmavší, viskozita nízká. Středně intenzivní sladká vůně růží. Jemná harmonická lehce kořenitá chuť. Středně dlouhá dochuť s lehkou hořčinkou. Dávám 7,5 bodu.


Tramín červený 2007 pozdní sběr. Tmavší zlatá barva, výrazná těžká sladká vůně. Plnější tělo, i v chuti takové těžší. Dochuť středně dlouhá, hořčinka ale trochu výraznější, 7 bodů.
Tramín červený 2008 kabinet. Tentokrát světlejší zlatavá barva. Středně silná, příjemná, spíše muškátová vůně. Chuť jemná, mírně kořenitá, velmi harmonická. Středně dlouhá dochuť. Pro mě druhé nejlepší bílé večera, 8 bodů.
Bílá jsme na čas přerušili. Předposledním bylo Chardonnay 2007 v pozdním sběru. Druhé - a poslední víno z vítězné kolekce. 10 % zrálo v bariku. Barva světle zlatavá, viskozita nižší. Lehčí příjemná vůně manga a citrusů. Pikantní kořenité víno, které mi sice celkem chutnalo, ale za špičku bych ho nepovažoval. Vracím se k 7 bodům.

Pokud se někomu zdá, že tentokrát popisuji vína hodně podobně a že mají všechna skoro stejné bodové ohodnocení, má pravdu. Ono to tak na mě ale opravdu působilo. Všechna ta bílá vína představují nadprůměr, jsou si ale navzájem dost podobná. A opravdovou hvězdu jsem mezi nimi ( až na závěrečnou sladkou tečku) nenašel.
Následovalo pět červených. Prvním byl Modrý Portugal 2007 pozdní sběr. Rubínová barva, středně výrazná příjemná vůně jogurtu s jahodami a malinami. V chuti pak třešně a jahody. Celkem dobře pitelné, ale poněkud krátké, 6,5 bodu.
Svatovavřinecké 2006 pozdní sběr. Granátová barva, vyšší viskozita. Hezká výrazná vůně, ve které jsem objevil spoustu lesních plodů: borůvky, ostružiny, ale také jahody a višně + povidla. V chuti hlavně višně, příjemné třísloviny. Kořenité, plné se středně dlouhou dochutí, 7,5 bodu.
Dornfelder 2007 jakostní odrůdové. Velmi tmavá barva, vyšší viskozita. Široká vůně, kde se daly najít višně, ostružiny a borůvky. Plnější víno, kořenité, v chuti višně. Velmi pěkná "jakostka", 8 bodů.
Frankovka 2007 pozdní sběr. Vína z trati Přední hora, kde jsou 45-50 let staré keře. Sklízejí zde pouze 0,8- 1 kg z keře, což je skutečně velmi pěkné. Barva rubínová, viskozita střední. Vůně velmi kořenitá, trochu sladká, hřebíček. Kořenitá, trochu ostřejší chuť. Ještě by mu asi prospělo nějaké to ležení. Středně dlouhá kořenitá dochuť, 8 bodů.
Cabernet Sauvignon 2006 výběr z hroznů - barrique. Barva velmi tmavého granátu, vysoká viskozita. Těžká vůně tmavých plodů, sladkých višní. Plné tělo, kořenité,ovocné s trochou čokolády, sladké třísloviny. Středně dlouhá dochuť, nejlepší červené večera, 8,5 bodu.

Na závěr nás ještě čekalo jedno sladké bílé víno: Sylvánské zelené 2003 výběr z bobulí. Barva světlejší, vysoká viskozita. Nádherná sladká vůně hroznů a exotického ovoce. Šťavnatá svěží chuť žlutého melounu, dlouhá dochuť. Nejlepší bílé večera, 9 bodů.
S výjimkou úplně posledního vzorku byla tedy červená lepší a též více osobitá než bílá. Na doplnění bych ještě uvedl, že mezi vínem byla podávána skutečně vynikající soustíčka, která kuchař opravdu skvěle sladil s víny. Naopak dost mi chyběly jinde běžné kousky chleba a sýra, ideální pro zakousnutí a neutralizaci po každém vzorku.


Související články:
Vinselekt Michlovský. Ochutnávka

Kagor - slaďáček z východu

24. listopadu 2008 v 18:11 | milasko |  Soukromé koštování, odrůdy




Kagor je unikátním typovým vínem, vzniklým na objednávku ruské pravoslavné církve. Měl sloužit jako připomínka Kristovy oběti. Název je podle jihofrancouzského města Cahors, kde jsou vína podobného charakteru doložena od 13. století. Do Ruska se dostal za časů cara Petra Velikého kolem 1700. Protože Rusové byli v té době zvyklí hlavně na sladké alkoholické nápoje z medu, bylo i toto víno objednáno jako sladké. Pili ho ti nejbohatší.
Vyrábí se hlavně z Cabernetu Sauvignon, případně i některých dalších odrůd, hlavně Merlotu a Saperavi. Používají se vyzrálé hrozny o cukernatosti odpovídající u nás přibližně pozdnímu sběru až výběru z hroznů. Někdy se také píše jako Cagor. Trochu připomíná portské, je ale slabší. V současné době ho produje více zemí bývalého SSSR. Pokud vím, tak např. Rusko, Ukrajina, Moldávie, Azerbajdžán, Tadžikistán. Dále existuje i rumunský a údajně snad i španělský. Mívá i různé názvy. V Rusku například Černé oči, Jižní noc, Církevní, na Ukrajině Černý doktor nebo Jihobřežní.
Víno bývá rubínové až granátové barvy, připomínající krev, husté, sametové. Procesem vyzrávání se pak objevují cihlové tóny. V jemné chuti bývají lesní plody, borůvky, maliny, černý rybíz, švestky. U nejkvalitnějších se pak objevuje náznak čokolády. V aromatu lze najít marmeládu, jemnou karamelizaci, kávově-čokoládové tóny, višně a černý rybíz. Mělo být hodně extraktivní a s dostatečným zbytkovým cukrem. Vždy bylo chápáno jako elixír života, pravidelná konzumace má prý prodlužovat život.

Pil jsem jich už několik, vesměs mi to dost chutnalo, i když je to spíš jen taková chuťovčička. Na delší pití to není, leda snad pro některé ženy. Velmi sympatický mi byl Kagor od firmy Asconi, Vin de Consum Current z Moldávie, který jsem ale koštoval už před delší dobou. Nedávno jsem měl jiný moldavský, označený jako Modern. Byl od firmy DK-Intertrade, ročník 2007. Měl méně výraznou vůni černého rybízu, chuť připomínala nějaký višňový likér. Obsah alkoholu 12 %, viskozita vyšší, dochuť středně dlouhá. Celkově takové málo charakterní lepidýlko, které ale pít šlo. Přítomné dámy si ho docela pochvalovaly. Pro mě zatím nejslabší z Kagorů, dávám 6 bodů z 10 možných. Nutno ovšem připustit, že za cenu 80,- Kč jsem zázraky čekat nemohl.

Říše Turkutů 10. Modří Turci

21. listopadu 2008 v 18:23 | milasko |  Turkuti
V roce 682 došlo k velkému povstání kočovných kmenů, usazených v severním pohraničí Číny. Jádrem v podstatě nového národa byli Turkuti, smíšení s některými dalšími skupinami. Tomuto novému uskupení se začalo říkat Modří Turci. V čele byl potomek posledního východoturkutského kagana Kat-Il-chána - Kutlug. Zpočátku vede spíše partyzánskou válku - měl jen asi 5 000 bojovníků. Velmi obratně ale využívá ve svých službách některé mimořádně schopné a vzdělané lidi čínského původu, zejména Tonjukuka.
Nahrála mu též mezinárodní i vnitřní situace Číny. Ta vedla od roku 679 vyčerpávající a zcela neúspěšné války s Tibeťany, v nichž byly do konce 80. let zničeny nejlepší čínské armády. 682 povstali také západní Turkuti, i když ti byli brzy poraženi.V roce 684 uvěznila císařovna-vdova Wu-chou svého syna, ale následně začaly vnitřní boje s jeho stoupenci. Na boj proti Kutlugovi tedy nezbývalo dost sil. Byl sice zatlačen za Žlutou řeku, ale tam už byl pro Číňany téměř nedosažitelný, protože těm chyběla jízda, která by ho mohla pronásledovat. Ale ani Kutlugova pozice nebyla jednoduchá.
Wu-chou se 690 prohlásila císařem. Podporovali ji buddhisté, kteří o ní tvrdili, že je dcerou Buddhovou. Zřejmě právě v tomto roce navrhuje Číně ujgurský vládce Baz-kagan, ovládající území severně od Kutluga, sevřít Turky do kleští a provést současný útok ze severu i z jihu. Situace Turků byla vskutku nezáviděníhodná. Byli obklíčeni ze všech stran. Na východě sídlili na Číně závislí kočovní Kitanové a na západě kmeny, představující zbytky západoturkutského kaganátu, zejména Türgešové, původně náležející do svazu Dulu, dále Karlukové a Basmalové.
Tonjukuk poradil Kutlugovi, aby nečekal, až se nepřátelé spojí. Ten podle Tonjukukova plánu zaútočil první. Měl však jen 3 000 bojovníků. Tisíc jich poslal na západ. V přiuralských stepích si chtěl vybudovat bezpečné útočiště. Tato skupina zde ale narazila na Türgeše a byla poražena. 2 000 mužů vedených Tonjukukem ale zaútočilo na Baz-kagana, který byl asi trojnásobně silnější. Přesto ho porazili a zabili. Ujguři se poté podrobili a byli inkorporováni do hordy. Kutlug se poté usazuje v pohoří Changaj ve středním Mongolsku. 693 umírá a je vystřídán bratrem, Kapagan-kaganem. Situace ale byla stále velmi špatná. Kaganát zůstává i nadále v obklíčení nepřátel. Novým severním sousedem se stali velmi bojovní Kyrgyzové.
Velká část Turků zůstala ještě v podrobeném postavení v severní Číně. Politika nového kagana směřovala k jejich osvobození. Také k naplněné tohoto záměru napomohly poměry v Číně. 695 povstali Kitanové a kagan nabízí císařovně, že je porazí. To se také stalo, ale Turci pak útočí přímo do Číny, aby si vynutili své podmínky. Když Číňani odmítli, Turci se stáhli a Kitanové opět povstali. Tentokrát už císařovna kaganovým požadavkům vyhověla a dosud závislí Turci byli propuštěni z Ordosu. Kagan pak znovu poráží Kitany, ale podrobuje si je sám. Získal tak oblast Mandžuska. Poté se prohlašuje za stoupence uvězněného následníka a začíná pustošit severní Čínu. Aby zmizela tato záminka k útokům, byl 698 následník propuštěn a jmenován velitelem armády. Kapagan-kagan tedy ustupuje. 701 ale podrobili jeho synovci Mogilan a Kül-tegin potomky Hunů v Džungarsku, skupinu kmenů Čchu a do roku 703 několik dalších kmenů zde, zejména Karluky a Basmaly. V téže době pronikají do Západního kraje ze západu, z údolí řeky Ili Türgešové, kteří také výrazně zesílili.

Lingvisticko-antropologická klasifikace kočovných kmenů

20. listopadu 2008 v 18:50 | milasko |  Ujguři, Kyrgyzové a další kočovníci

V historii Velké stepi začaly ve 2. polovině I. tisíciletí po rozpadu turkutského kaganátu namísto velkých uskupení, jako byli Hunové či Turkuti, hrát stále větší úlohu některé menší kmeny. Pro větší přehlednost uvádím jejich přehled. Jazyky kmenů altajské jazykové rodiny se dělí do tří větví:
1. turecké jazyky ( turkické, dříve též dost nelogicky označované jako turkotatarské, viz mongolská jaz. skup.)
2. mongolské jazyky
3. tunguzo-mandžuské jazyky
Mezi národy, hovořícími jazyky tureckými, byly kmeny europidní i mongoloidní, zbylé dvě větve byly mongoloidní. Čtvrtou významnou skupinou pak byly kmeny tibetské.



I. Turecká jazyková skupina
A) Europoidní kmeny
1. Pečeněhové
2. Kyrgyzové jenisejští
3. Türgešové
4. Teleskové - Ujgurové, Jagma aj.
5. Kypčakové ( spojením s Kimaky pak vznikli Kumáni, Polovci)
B) Mongoloidní kmeny
1. Středoasijští Hunové (kmeny Čchu) - Čchu-mu-kun (Kimakové), Čchu-jüe aj.
2. Karlukové
3. Basmalové



II. Mongolská jazyková skupina
1. Mongolové
2. Tataři
3. Kitanové



III. Tunguzo-mandžuská jazyková skupina
1. Džürčenové



IV. Tibetská jazyková rodina
1. Tibeťané

Z archivu: 3. Vína z Chateau Vartely a další z jv. Evropy

16. listopadu 2008 v 21:34 | milasko |  Soukromé koštování, odrůdy

Tentokrát vybírám z archivu několik vín z jihovýchodní Evropy. Nejdříve se podívám na skok do Rumunska a Bulharska na ochutnávku dvou méně známých odrůd.




Feteasca neagra 2001 Special Reserve Prahova Valley, Cramele Halewood, Ploiesti, Rumunsko. Víno z u nás zatím relativně méně známé , i když v Rumunsku naopak velmi rozšířené odrůdy, která je modrou variantou o něco známější bílé Feteasca alba - Dívčí hrozen. Barikové víno s 13 % alkoholu. Barva velmi tmavá, záblesky do fialova a do hněda. Vůně velice široká a příjemná, dá se tam najít všechno možné: brusinky, borůvky, vanilka, švestky. V chuti plné, kořenité, možná ale malinko drsnější, než bych čekal. Určitě zajímavé, dostává 7,5 bodu.
Rubin 2003 Car Assen, Chateau Assena, Assenovgrad, Bulharsko. Kačestveno vino s garantirano najmenovanie za proizchod ( záruka autenticity a původu). Rubín je bulharskou odrůdou, vzniklou křížením Nebbiolo a Syrah. Dává tmavá extraktivní vína, vhodná k archivaci. Zrálo částečně v bariku, má 13 % alkoholu. Barva velice tmavá, neprůhledná. Vůně lesních plodů, vysoká viskozita, delší dochuť, v chuti dost vystupují třísloviny. Dávám 6,5 bodu.

V další části si všimnu několika vín z Chateau Vartely. Je to mladé, ale velmi dynamicky se rozvíjející (450 000 láhví v roce 2005, cirka 3 miliony 2008) moldavské vinařství se silným ruským kapitálem. Ten umožňuje vybavení moderními technologiemi. Zaměřují se hlavně na mezinárodně uznávané modré i bílé odrůdy jako je Cabernet Sauvignon, Merlot, Pinot noir, Sauvignon, Pinot gris či Chardonnay, z regionálních např. Feteasca alba. Vína vyrábějí v několika řadách, ty vyšší přinášejí velmi dobrou kvalitu za rozumnou cenu.
Sauvignon 2006 Vin de Calitate Selectat, Chateau Vartely, Orhei, Moldávie. Jakostní odrůdové víno z nižší řady. 13 % alkoholu. Světlá zelenkavá barva. Lehká nasládlá vůně broskví a černého rybízu. Chuť osvěžující , příjemná, viskozita střední, dochuť kratší. Dostává 6,5 bodu.
Sauvignon blanc 2005 Vin de Calitate Matur, Chateau Vartely. Víno z vyšší řady s 13,5 % alkoholu. Zlatavá barva se zelenkavými záblesky. Sladká příjemná, i když trochu nejasná vůně. Elegantní víno se stopami bariku, střední až vyšší viskozity. Oceňuji 7 body.
Pinot gris 2006 Vin de Calitate Selectat, Chateau Vartely. 13 % alkoholu. Velmi světlá barva, vůně výrazná, ovocná, citrusy a ještě nějaké další tropické ovoce. V chuti je sice cítit mírné perlení, ale je příjemná, osvěžující. Viskozita nížší, dochuť středně dlouhá. Opět 7 bodů.
Muscat Ottonel 2007 ledové víno, Chateau Vartely. Sladké, 0,375 l, 11 % alkoholu. Barva světlá, zlatavá, vysoká viskozita. Velmi příjemná vůně, muškát, med. Vyšší kyselinky způsobují, že víno je dostatečně pikantní, šťavnaté, dochuť dlouhá. Jdu na 9 bodů.

Konec dobrý, všechno dobré!

Čína. Historie. Vláda dynastie Čchin

13. listopadu 2008 v 20:28 | milasko |  Čína


Sjednocení Číny bylo velmi krvavé, po vítězných bitvách byli zajatci obvykle povražděni, protože přinesení hlavy zabitého nepřítele zvyšovalo prestiž každého bojovníka. Byla vybita i velká část civilního obyvatelstva porobených zemí. Zahynuly jistě statisíce, pravděpodobně miliony lidí.
První císař jednotné Číny Čchin Š´chuang-ti (221-210 př. n. l.) provedl ředu reforem. Sjednotil míry, váhy, mince, písmo, dokonce i povozy v celé říši měly stanoven jednotný rozchod kol.Celá země byla nově rozdělena do provincií. Města jsou spojena sítí cest, řeky propojeny kanály. Ty bylo možno využít jednak pro dopravu, ale hlavně pro zavlažování, což vedlo k výraznému zvýšení zemědělské produkce. Obyvatelstvu se ale asi výrazně lépe nevedlo, protože bylo zatíženo vysokými daněmi. Odpadly pouze vražedné vnitřní války. Statisíce lidí byly též násilně přestěhovány. Mnoho úředníků a řemeslníku bylo přemístěno z poražených říší do hlavního města Siang-jangu, tisíce rodin byly přesídleny, aby obdělávaly nově získaná území. Říše byla tvrdě centralizovaná, i úřednici byli pod přísnou kontrolou shora. Pokud přehlédli nějaký nedostatek, byli i oni potrestáni. Když někdo odvedl špatnou práci, byl potrestán nejen on, ale i ten, kdo ho k dané činnosti doporučil. Sám císař provedl několik velkých cest po říši, aby vše osobně kontroloval. Oficiální teorie tehdy hlásala, že člověk je od přírody zlý a potřebuje tvrdou vládu.
Císařova politika byla kritizována stoupenci tradiční čínské filosofie - konfuciány. Na panovníkův rozkaz jich bylo 460 zaživa zakopáno. Je zajímavé, že právě tato stránka císařovy osobnosti se velmi zamlouvala pozdějšímu komunistickému vůdci Číny, Mao Ce-tungovi. Ten se k prvnímu císaři dost vřele hlásil. Chlubil se ale, že svých odpůrců pobil mnohem více.

Roku 215 př. n. l. poslal generála Meng Tchiena s 300 000 muži na sever. Měl dva úkoly. Nejprve vytlačit Huny dále na sever a poté spojit již existující obranné zdi v jeden celek. Na stavbě pracovaly statisíce rolníků, otroků, zajatců i vojáků. Velké množství z nich přitom zahynulo a bylo pohřbeno do zdi, aby jejich duše strašily případné útočníky. Tak vznikla Wan-li čchang-čcheng - Zeď dlouhá 10 000 li, neboli Velká čínská zeď. To však nebyla jediná obrovská stavba této doby. Na stavbě připravované císařovy velkolepé hrobky pracovalo údajně 700 000 lidí. I ti byli asi z velké části pobiti, aby její tajemství nevyzradili. Koncem 20. století byla archeology objevena obrovská pohřbená hliněná armáda. Byly zde věrně vyobrazeny tisíce bojovníků císařova vojska v mírně nadživotní veliosti, vyzbrojených funkčními zbraněmi.
Císař usiloval o nesmrtelnost, proto si nechal připravovat různé elixíry. Ty ovšem obsahovaly i rtuť nebo fosfor. Po jednom takovém nápoji v roce 210 př. n. l. zemřel. Stalo se to na jedné z jeho inspekčních cest. Aby byla jeho smrt co nejdéle utajena, byly před i za kočárem s mrtvolou vezeny vozy s rybami. Jeho hlavní rádce Li-S´ si chtěl ponechat moc, proto zfalšoval císařův rozkaz, kterým byla poměrně schopnému staršímu císařovu synovi přikázána sebevražda mečem. Místo něho nastoupil slabý a neschopný mladší syn Chu-chaj, za něhož chtěl Li-S´ i nadále vládnout.
Již 209 př. n. l. ale propukají proti ústřední vládě obrovská povstání nespokojeného obyvatelstva. Roku 207 př. n. l. spáchal druhý čchinský císař sebevraždu a povstalecký vůdce Liou Pang dobyl hlavní město Sian-jang. Vláda první dynastie Čchin skončila. Následovaly ještě boje mezi povstaleckými vůdci. Roku 202 př. n. l. v nich zvítězil Liou Pang a stává se prvním císařem nové dynastie Chan.
Předcházející část




Vermentino - Vermentinu, White Porto aj. aneb Co přinesl říjen

9. listopadu 2008 v 9:33 | milasko |  Soukromé koštování, odrůdy



V říjnu jsem z domácích zásob koštoval převážně zahraniční vína. Výběr byl docela pestrý: jedno portské a ještě dvě červená z Portugalska, dvě bílá ze středomořských ostrovů, k tomu jedno domácí červené.

Quinta da Garrida 2005 Denominação de Origem Controlada Dão, Reserva, Portugalsko. D.O.C. Dão leží v hornaté vnitrozemské části země. Zdejší červená vína patří k nejlepším v Portugalsku. 13 % alkoholu, cupáž odrůd Tinta Roriz, Jaen a Touriga Nacional. Barva tmavofialová, silná příjemná vůně, višně v čokoládě.Viskozita vyšší, dochuť střední až delší. Dávám 8 bodů.
Porta Fronha 2004 Denominação de Origem Controlada Dão, Casa de Cello, Portugalsko. Tohle víno trochu zklamalo. Nebylo úplně levné, ale nijak neoslnilo. Jedná se o kupáž odrůd Touriga Nacional, Aragonez a Alfrocheiro. 12 % alkoholu, černofialová barva, vysoká viskozita. Po otevření zavanulo zpočátku něco zatuchlého. Naštěstí to postupně vydýchalo, pak už to šlo, objevila se lehká ovocná vůně. Ani chuť ale nebyla úplně harmonická, dost vystupovaly třísloviny i alkohol. Dochuť středně dlouhá. Předchozí Reserva byla jasně lepší. Hodnotím 6,5 b.

White Porto by Gilberts Vila Nova de Gaia, Portugalsko. Láhev 0,5 l. Výrobce uvádí 20 %, česká přelepka "jen" 19 % alkoholu. No, nepoznal jsem, kdo má pravdu. Vyrobeno z hroznů odrůd Malvasia Fina a Codega. Tmavožlutá barva, která trochu připomíná koňak, velmi vysoká viskozita. Vůně poněkud zvláštní, trochu zoxidovaná, trocha citrusů, ale dost vystupuje alkohol. Opět přirovnám k tvrdému alkoholu, tentokrát k vodce. Chuť je ale skvělá, plná, sametová, připomíná broskve, působí dost sladce, ačkoliv je víno deklarováno jako suché. Dochuť velmi, velmi dlouhá. Dostává 8 bodů.
Vermentino di Sardegna 2006 Denominazione di Origine Controllata, Bardolino, Itálie. Na Sardinii se vyrábí spousta zajímavých červených i bílých vín. Z červených zejména Cannonau a Monica, z bílých Moscato a právě Vermentino. 12,5 % alkoholu, zlatá barva, vyšší viskozita. Lehká květinová vůně s trochou manga. Chuť dosti neutrální, dochuť delší. Dostane 6,5 bodu.
Vermentinu 2006 Appelation Corse Controllée, Réserve du Président, Aleria, Korsika, Francie. Víno dostalo stříbrnou medaili na Concours général Agricole Paris 2007. Zásadním rozdílem oproti předcházejícímu vínu je typická korsická koncovka - u. (To byl pokus o vtip.) Jedná se o stejnou odrůdu. 12,5 % alkoholu, zlatožlutá barva, nížší viskozita. Vůně dosti výrazná, sladká, květiny, hrozny, kokos. Středně plné tělo, v dochuti výraznější hořčinka. Svému sardinskému bratříčkovi se moc nepodobá, ale bodově bych ho ocenil stejně, tedy opět 6,5 bodu.
Dornfelder 2006 jakostní odrůdové Palavín Bavory. Pro mě dosud neznámá společnost Palavín vznikla z Vinařství Šťastný v Bavorech. Vyrábí z 20 odrůd asi 150 000 l vína ročně, převážně přívlastkových, většinu lahvuje. Víno má hezkou barvu tmavého rubínu a 13 % alkoholu. Vůně slaboučká ovocná, v chuti náznak pralinek, dochuť kratší až střední. 6 bodů.
S říjnovou ochutnávkou jsem byl docela spokojený, zejména dvě portugalská vína mi přišla k chuti.

Polabští Slované. 3. Agrese Otonů v 10. století.

7. listopadu 2008 v 19:05 | milasko |  Polabští Slované
Jak jsem již uvedl na konci minulé kapitoly, zahájil německý král Jindřich I. Ptáčník rozsáhlou ofenzivu proti všem slovanským kmenům, sousedícím s říší. Nám je dobře známý útok z roku 929 proti sv. Václavovi, který vedl k získání jistého vlivu v Čechách a k pravidelnému posílání volů do Německa ( kde jich zřejmě v té době bylo o něco méně než u nás). Václavova matka Drahomíra pocházela z vládnoucího havolanského rodu. Její spory se sv. Ludmilou, ale i s Václavem mohly být odrazem odlišného postoje k Německu i ke křesťanství, přicházejícímu odsud. Drahomíra byla pravděpodobně podstatně nepřátelštější než Přemyslovci. Měla k tomu jistě své důvody. Již v roce 928 dobyl Jindřich centrum Havolanů Brenu a většinu zde přítomných nechal povraždit, pouze ženy a děti vzal do otroctví. Již v roce 922 si podrobil Milčany a 928 Srby. 929 zvítězil ve velké bitvě u Lenzenu nad Obodrity a Ratary. V témže roce si podrobil Glomače, 930 Lutice a 932 Lužičany.
Jistým problémem Otonů ve vztahu k Polabským Slovanům bylo, že každý z nich musel expanzi na východ znovu opakovat. Slované sice slíbili poslušnost, placení poplatků i přijetí křesťanství, ale tento slib chápali vždy jen vůči konkrétnímu panovníkovi. Jakmile zemřel, automaticky povstali. To se opakovalo pravidelně. Pouze území vlastních srbských kmenů bylo za Jindřicha I. podmaněno natrvalo.
Známá česká bratrovražda se také zdá velmi dobře zapadat do tohoto kontextu. Jistá část českých předáků byla zřejmě nespokojená s podřízeným vztahem k říši. Do svého čela si postavila v té době asi ještě poměrně mladého Václavova bratra Boleslava. K činu se odhodlali v roce 935, kdy byl Jindřich I. po mrtvici fakticky neschopen vlády. Jeho syn Ota I., po němž nese celá dynastie jméno, pak musel téměř všechny slovanské kmeny podmaňovat od roku 936 znovu. V Čechách na to potřeboval 14 let, než se mu podařilo Boleslava I. přimět k jisté (ne zcela jasné) míře poslušnosti. Po roce 950 pak vystupují spíše jako spojenci a podařilose jim dosáhnout vynikajícího vítězství nad Maďary v roce 955 na řece Lechu, čímž byla Evropa zbavena jejich pustošivých nájezdů.
Zároveň ovšem probíhaly tuhé boje s Polabskými Slovany. 936 povstali Obodrité i Lutici. Neblahou proslulost při potlačování odporu získal markrabí Gero. V roce 939 nechal na hostině zrádně povraždit pozvané lutické předáky. Havolanům dosadil 940 knížete Tugumíra, který byl zajat v roce 928 při dobytí Breny, vychován jako křesťan a dostal za ženu saskou šlechtičnu. Ten poté s Němci úspěšně kolaboroval a pomáhal s šířením křesťanství. 940 jsou Polabští Slované přinuceni Otou na čas k míru, ale 955 znovu povstali. Nemusí být náhodou, že právě v tomto roce došlo k velkému vpádu Maďarů do říše, který pro ně ale dopadl velmi něšťastně. Němci svedli s Obodrity a Lutici velkou bitvu na řece Reknici těsně po bitvě na Lechu. I ta pro ně skončila velkým vítězstvím. Byl zajat a popraven obodritský kníže Stojgněv, bratr krále Nakona. Lutici byli ale podrobeni až 960. Roku 963 podrobil markrabí Gero definitivně Lužičany a Milčany.
Nástup Oty II. nebyl v tomto směru tak dramatický, ale po jeho smrti v roce 983 propuklo další velké povstání. Ota III. byl nezletilý a toho chtěli využít Obodrité a Lutici. Ve velké bitvě u Tongery byli sice Slované opět poraženi, v krátkém čase po ní se jim ale podařilo vytlačit Němce z velké části dobytých území, ležících na východ od Labe. Luticům se povedlo 983 dobýt Brenu a získat tak do závislosti havolanské území. V 80. letech, když se zhoršily vztahy mezi českým knížetem Boleslavem II. a polským Měškem I. a začaly jejich boje o Slezsko, postavili se Lutici na stranu Přemyslovců. V 90. letech jsou proti Slovanům pořádány výpravy každoročně, aniž by ovšem dosáhly jasných výsledků. Jen Brena střídá neustále majitele. Jedna z těchto výprav měla významný dopad na situaci v Čechách. Když byl v roce 995 Slavníkovec Soběslav s většinou slavníkovského vojska na jednom z těchto tažení, využili toho Přemyslovci, dobyli jejich centrum v Libici nad Cidlinou a všechny přítomné Slavníkovce vyvraždili.
Přes poměrně výrazné úspěchy, kterých Polabští Slované na přelomu tisíciletí dosáhli, se právě v této době začíná jejich situace výrazně komplikovat. Jejich zásadním problémem bylo, že většina z nich nadále odmítala přijmout křesťanství. To již dříve dávalo skvělou záminku k útokům ze strany Němců. V průběhu 10. století ale přijímají postupně křesťanství všichni jejich sousedé - Češi, Poláci i Dánové. Také oni se pak pod stejnou záminkou a nepochybně i s vidinou bohaté kořisti zapojují do bojů proti Polabským Slovanům. Ti se tak dostávají do obklíčení.
Předchozí část

Kterak se hranice jižní Moravy posunula na 50. rovnoběžku

5. listopadu 2008 v 21:09 | milasko |  Úvahy o víně


Právě to se rozhodl provést milovník vína z Choltic nedaleko od Pardubic, pan Ing. Horák. V Cholticích vybudoval vlastníma rukama pravý moravský sklípek. Koštuje tu hlavně moravská vína od Vinum Romanorum z Dolních Dunajovic, ale i vlastní burčák. Na zahradě pěstuje například Veltlín, Večerku nebo Vavřince. Pokud jsou přátelé unaveni náročným koštováním, mohou si případně provětrat hlavu na soukromé úzkokolejce.


Takhle to začalo.


Po práci zasloužený odpočinek.

Projížďka soukromou železnicí.

Polabští Slované. 2. První agrese za Merovejců a Karlovců

1. listopadu 2008 v 9:31 | milasko |  Polabští Slované
První pokusy o podmanění Polabských Slovanů spadají do období vlády posledního významného Merovejce - franckého krále Dagoberta. Ten při tažení na východ proti Sámovi dočasně přinutil k poslušnosti srbského knížete Dervana. Protože byl ale sám poté Sámem v roce 631 u Wogastisburgu poražen, uznává Dervan závislost na Sámovi. To byla ale pro Polabské Slovany asi celkem málo významná epizoda a delší dobu měli potom (ostatně stejně jako Slované v Čechách) celkem klid. Souběžné útoky proti Polabským Slovanům a do Čech nejsou ale v následujících staletích vůbec výjimečné, dokonce přesně naopak. Kdo zná relativně dobře české dějiny v období raného feudalismu, ale příliš se neorientuje v dějinách Polabských Slovanů, může být překvapen tím, do jaké míry jsme měli společnou historii. K raným dějinám do 9. století je informací poskrovnu, ale i zde jsou paralely v dějinách obou větví západních Slovanů dost zřejmé.
Dalším obdobím zvýšeného zájmu Franků o své východní sousedy je doba vlády císaře Karla Velikého, tedy na přelomu 8. a 9. století. Karel se v té době snaží podrobit stále ještě pohanské Sasy a v tom mu docela vydatně pomáhali Obodrité. Ti ale, stejně jako Veleti a Srbové jsou nuceni platit Karlovi poplatky. Ve stejné době, v letech 805 a 806 vpadla Karlova vojska i do Čech. Pravděpodobně i zdejší kmeny musely pak Karlovi platit. Po Karlově smrti se zřejmě všechny sousední kmeny postupně závislosti a poplatků zbavily, ale po rozdělení říše Franků verdunskou smlouvou v roce 843 obnovuje výbojnou východní politiku východofrancký král Ludvík Němec (843-876). Šlo o ofenzivu podél celé východní hranice.
Už 844 byli poraženi Obodrité a padl jejich král Gostomysl. Protože tradiční záminkou k útokům bylo šíření křesťanství, zareagovaly české kmeny dosti překvapivě. V roce 845 se na říšském sněmu v Řezně nečekaně objevila skupina knížat z Čech, žadající o křest. Šlo jednoznačně o politickou akci, mající za cíl odvrítit nepřátelský útok. To se asi úplně nepovedlo, z následujících let máme doložené vzájemné vpády. Ludvík Němec také pronikl na Moravu, kde dosadil na trůn Rastislava.Velká Morava se ale brzy stává oporou jižního křídla obrany proti Frankům. Útoky proti ní, Čechům a Srbům probíhají ve stejných letech. Například v roce 869 byl odražen jeden z vpádů Moravany, současně bylo ale poraženo spojené vojsko Čechů a Srbů. Při dalším útoku v roce 872 bylo poraženo spojené vojsko českých knížat, mezi nimiž byl prvně jmenován Přemyslovec Bořivoj, zároveň byli znovu přinuceni k poslušnosti Srbové. Severnější kmeny si ale zřejmě v 60. letech vybojovaly nezávislost.
Za Svatopluka (871-894) vyvstává Frankům na jihu rovnocenný soupeř a do sféry jeho vlivu se postupně vedle kmenů jižního Polska, Slezska a Čech dostávají i Srbové. Moravská nadvláda se ale místní šlechtě zřejmě postupně také začíná zajídat, a tak po jeho smrti se Češi, Srbové, ale i Obodrité dobrovolně podrobují východofranckému králi Arnulfovi Korutanskému.
Systematický tlak na východ ale začíná až po přetvoření východofrancké říše na Německo s nástupem Otonů. Jindřich I. Ptáčník (919-936) se snaží slovanské kmeny trvale podrobit. Vysoké poplatky od nich mají mimo jiné pomoci vybudovat silnou armádu proti vážnému ohrožení od kočovných Maďarů, kteří v té době ničí velkou část Evropy pustošivými nájezdy, když předtím zničili 906 Velkou Moravu. Protože k tomuto období je informací již více a také vzájemných konfliktů výrazně přibylo, budu se jím zabývat až v příští kapitole.