Prosinec 2008

Vína Pierra Richarda

30. prosince 2008 v 13:38 | milasko |  Soukromé koštování, odrůdy
Slavný francouzský komik si vedle herctví našel ještě jednoho koníčka - věnuje se i vinařství. Jeho Chateau Bel Eveque se nachází na jihu Francie v oblasti Languedoc-Roussillon, konkrétně na poloostrově St. Martin poblíž města Gruissan. Má zde 20 ha vinic, z toho 17,5 ha je zařazeno do AOC, zbytek jako Vin de Pays. Hrozny jsou sbírány výhradně ručně, výnosy se pohybují mezi 25-30 hl/ha a celková produkce je asi 80 000 lahví ročně. Zajímavostí je i vlastní výroba dubových sudů. Jeho vína netěží jen ze slavného jména. Jsou skutečně kvalitní a získala už řadu francouzských i mezinárodních ocenění.


Ochutnal jsem dvě jeho vína, obě byla zajímavá.
Le Démon de l´Eveque 2005 Appellation Corbiéres Controlée, Pierre Richard Gruissan, Francie. Jedná se o cuvée odrůd Mourvédre, Carignan, Grenache a Syrah. Tady pravděpodobně. Na lahvi to uvedeno není. Lahev je klasické bordo zelené barvy a je uzavřena dlouhým kvalitním korkem. Přední etiketa je celkem prostá, ale vkusná, ze zadní na mně trochu zadumaně hledí již zestárlý šedivý herec. Obsah alkoholu je 13,5 %. Barva je tmavá, na pomezí rubínu a granátu. Vůně je skutečně nádherná, cítím ostružiny a zároveň nějaké hodně sladké jahody nebo cukroví. Také chuť nezklamala. Je plná, bohatá, se sametovými tříslovinami. Viskozita je velmi vysoká, dochuť středně dlouhá. Víno se mi po všech stánkách moc líbilo a cena kolem 300,- odpovídá kvalitě. Je doporučováno ke grilovanému i pečenému masu, zvěřině a měkkým sýrům. S hodnocením jdu velmi vysoko, na 9 bodů, nemám co bych vytkl.
Mon Rouge Pif 2007 Vin de Pays de l´Aude, Domaine de l´Eveque Gruissan, Francie. Tady byla trochu zábava se složením. Domovská stránka uvádí 40 % Carignanu, 30 % Grenache a 30 % Cabernetu Sauvignon. Předpokládám, že to je správně, ale když jsem se podíval na některé jiné internetové stránky, našel jsem zcela rozdílné údaje. Shodly se jen v tom, že je to cuvée tří odrůd a jako druhou vždy uváděly Grenache. Na dalších místech se objevily vedle již zmíněných Carignanu a Cabernetu Sauvignon teké Cinsault a Syrah. Bůh suď, jak k tomu přišly. Lahev je opět bordo, tentokrát průzračná. Je uzavřena modrou(!) plastovou zátkou. Veselá etiketa s kresbou rozevlátého a napájejícího se Richarda. Je to prý jeho první a údajně též jím velmi oblíbené víno. Prodejce mi tvrdil, že sám Richard spořádá 5-6 lahví denně. To tedy předávám bez záruky. Určitě by se ale mělo jednat o lehčí víno. Po pravdě řečeno, ani tato charakteristika mi úplně neseděla. Víno má 12,5 % alkoholu a barvu tmavého granátu. Viskozita je překvapivě dost vysoká, pěkně slzí. Vůně vůbec nepůsobí lehce, jak jsem čekal. Spíše naopak. Na pozadí jsou sice ovocné tóny, ty jsou ale zastřeny něčím velmi, velmi zvláštním. Těžká, hutná zemitá vůně, snad uzené maso s nějakým exotickým kořením. Také chuť je dost nezvyklá. Je docela plná a nacházím v ní červený angrešt hodně zralé višně. Taniny jsou příjemné, měkké. Doznívání je takové griotkové. Vůbec to není to, co jsem očekával, tedy lehké pití na celý večer. Alespoň já bych si ho na delší sezení nevybral. Tím ale vůbec nechci tvrdit, že by bylo špatné. To určitě ne, je jen zvláštní. Je doporučováno k vepřovému masu a měkkým sýrům. Nad hodnocením docela váhám, opravdu je dost neobvyklé, nakonec dávám 7,5 bodu.
Vína rozhodně nezklamala, určitě ještě nějaké od Richarda rád ochutnám. Možná by bylo zajímavé porovnat je s víny jiného známého francouzského herce, Gerarda Depardieu, který má stejnou zálibu.

Ujgurský kaganát. 1. část Turkutské dědictví

29. prosince 2008 v 18:09 | milasko |  Ujguři, Kyrgyzové a další kočovníci
Ujgurové byli v I. tisíciletí našeho letopočtu součástí významných říší ve stepích Asie: Žuan-žuanů (Avarů), Turkutů a Modrých Turků. Tvořili vždy důležitou součást armád těchto říší, jejich opakovaná povstání ale přispěla k jejich zániku. Do poloviny 8. století měli roli spíše destruktivní, v době rozkladu říše Modrých Turků si ale vytvořili vlastní kaganát. Jeho základem byli Ujgurové v užším slova smyslu a dalších 6 kmenů, které stejně jako oni patřili k Teleskům (Bugu, Chun, Bajirku, Tongra, Syge a Kibi). Jako rovnocenní byli brzy do kaganátu přijati ještě Basmalové a východní Karlukové.
I když to byli právě Ujgurové, kteří měli velký podíl na zničení kaganátů Turkutů i Modrých Turků, trochu paradoxně se k jejich odkazu otevřeně hlásí. Vystupují vlastně jako jejich zdánlivě legitimní dědici. Nebyli ale blízkými příbuznými původních Turkutů, i když hovořili stejným jazykem.
Ujguři se hlásí k zakladateli turkutské říše Bumynovi a vybírají si stejné sídlo vládce mezi pohořím Changaj a řekou Orchon. Přejali také turkutské runové písmo a jejich způsob dělení říše na východní (váženější) a západní křídlo. Hranicí na východě bylo Mandžusko, na západě Džungarsko. Vládnoucí dynastie se jmenovala Jaglakar. Zakladatel říše Pejlo (jako kagan Kül Bilge, 744-747) brzy umírá. Pak vládl jeho syn Mojančur (747-759). Ten musel v počátcích vlády svést těžkou občanskou válku, protože ho z neznámých důvodů část národa odmítla uznat, i když byl zákonným následníkem. Zárovň s vnitřními boji probíhají války i se sousedy, kteří v některých případech podpořili povstalce. 750 byli poraženi Kitanové a Tataři a 752 koalice Basmalů a Türgešů. Poslední stepní odpůrci byli Kyrgyzové. I ti se museli 758 podrobit, i když si udrželi autonomii. Zdá se, že kagana podporovali mimo jiné i stoupenci manichejismu, vyhnaní předtím z Číny. Tím si získali důvěru kagana a silné postavení.
Jak Pejlo, tak i jeho syn se dobrovolně prohlásili za vazaly Číny, za Mojančura se ale situace dost změnila. V Číně došlo k velkému povstání pohraniční armády, vedené An Lu-šanem. Ten byl zpočátku velmi úspěšný a ovládl i hlavní město. Jeho profesionální vojáci ale zemi strašlivě ničí. 756 do bojů na straně císaře zasáhli najatí Tibeťané a Ujguři. Také ti ale zemi drancují. V zoufalé situaci byl císař v roce nucen dát 758 starému Mojančurovi svou nezletilou dceru za ženu a uznat ho sobě rovným. Po kaganově smrti nastupuje jeho syn Idigan. Také za něj bojují Ujguři v Číně proti povstalcům, ovšem chovají se zde jako vládci. Následník čínského trůnu se musí klanět kaganovi. Povstání bylo sice nakonec potlačeno, Čína byla ale totálně rozvrácena. Před povstáním měla 53 milionů obyvatel, po něm jen 20 milionů. Navíc boje pokračují, protože Ujguři a Tibeťané zemi dále pustoší. V roce 778 musel císař uznat i rovnost tibetského vládce.
Během těchto bojů došlo i k zásadní změně uvnitř ujgurského kaganátu. Někdy v polovině 60. let se manichejismus stává státním náboženstvím. Ten je ovšem natolik nesmiřitelný k ostatním náboženstvím, že to znamenalo nepřátelství ze strany všech sousedů.

Itálie opět první v produkci vína

25. prosince 2008 v 11:11 | milasko |  Úvahy o víně
Po deseti letech se podle výsledků roku 2008 dostala Itálie znovu na první místo v objemu vyrobeného vína a předehnala tak Francii. Podle informací italské zemědělské organizace Coldiretti by měla italská produkce představovat 47 milionů hektolitrů vína, což je o 8 % více než v uplynulém roce. Naopak ve Francii došlo k poklesu o 5 % a výsledkem je "jen" 44 milionů hektolitrů. Naposled byla Itálie na prvním místě přesně před deseti lety - v roce 1998. Italská vláda se ale poté více zaměřila na kvalitu a došlo dokonce ke snížení počtu vinařů.
Podle Asociace italských enologů (Assoenologi) tvoří v současnosti italská produkce vína 17 % světové a 35 % evropské. Třetí místo v Evropě zaujímá Španělsko, následované Portugalskem, Rumunskem a Řeckem.
O něco méně příjemné je pro Italy to, že jako odpověď na některá omezení ze strany Evropské unie zakázala Čína dovoz alkoholických nápojů z Itálie.

Polabští Slované. 4. Naděje a zvraty v 11. století

23. prosince 2008 v 22:33 | milasko |  Polabští Slované
Přes hrozivé obklíčení převážně pohanských Polabských Slovanů Němci a nově se utvářejícími křesťanskými státy nebyla na přelomu tisíciletí
situace ještě zdaleka beznadějná. Srbské kmeny sice už definitivně ztratily nezávislost a staly se od té doby jen objektem vzájemných střetů Němců, Poláků a Čechů. Pokud by však zůstaly natrvalo v rukou polských nebo českých (obě Lužice do roku 1635), mohly si minimálně svůj slovanský charakter ponechat.
Na počátku 11. století ovládal celou oblast srbských kmenů polský kníže Boleslav Chrabrý. To paradoxně dost pomohlo oběma zbylým větvím Polabských Slovanů. Nový císař Jindřich II. se potřeboval soustředit na těžký boj s ním a musel kvůli tomu i zásadně změnit politiku vůči Obodritům a Luticům. Hned v počátcích vlády uznává nezávislost Obodritů. A Lutici - nejzatrvzelejší pohané - se stávají dokonce jeho spojenci. Roku 1018 získal císař zpět zemi vlastních Srbů, které se začíná říkat Míšeňsko. Boje o Milčansko a zemi Lužičanů pak pokračovaly i v počátcích vlády Boleslavova syna Měška II. Ten ale nebyl už zdaleka tak schopný a nakonec obě území do roku 1032 ztratil. To umožnilo opětovnou změnu německé politiky.
Velmi zajímavý vývoj je možné sledovat od konce 10. století u Obodritů. Představitelé zdejšího vládnoucího rodu přijímají pod tlakem okolností křesťanství a s větší či menší aktivitou se pokoušejí postupně ho šířit i dále. Pokud by se jim to podařilo, mohl vzniknout menší raně feudální stát v podobě, jaká tehdy ještě byla ve střední, východní a severní Evropě docela častá. Tedy zemí, kde sice vládli křesťané, ale jistá část obyvatelstva stále zůstávala pohanská. Pak by měli Obodrité celkem podobné šance, jaké mělo třeba knížectví Přemyslovců, kde ještě v 11. století na venkově pohanství také stále přežívalo. Problémem bylo, že zdejší pohané byli podstatně houževnatější a podporu nacházeli u sousedních Veletů-Luticů, u nichž zatím nemělo křesťanství žádnou naději se prosadit.
Křesťanští vládcové Obodritů jsou tak s neúprosnou pravidelností pohany buď vražděni nebo v lepším případě alespoň vyhnáni ze země. V následné pohanské reakci jsou pak veškeré plody jejich práce rychle zmařeny. Nástupci pak mohou začínat tam, kde předek skončil. Čas ovšem hraje proti nim.
995 byl vyhnán křesťanský kníže Mstivoj, 1018 pak s lutickou podporou jeho syn Mstislav. Nastupuje Mstislavův syn Pribygněv, křtěný jako Udo, který byl v roce 1031 zavražděn. Jeho bratr Ratibor padl i se svými syny 1043 v boji proti Dánům. Jejich smrt umožnila nástup Pribygněvova syna Gotšalka, křesťana, který žil do té doby u Dánů, s jejichž králem byl spřízněn. Měl i dobré vztahy se saským vévodou Bernardem. Gotšalk byl nepochybně velkou osobností s dobrými mezinárodními kontakty, schopný politik i válečník (proslavil se při dánských výbojích v Anglii), člověk se solidním vzděláním (byl vychován v klášteře). Tedy někdo, kdo mohl svou zemi vyvést z krize. Zve do země křesťanské duchovní, zakládá kláštery. Údajně při kázáních sám plynně a vtipně překládal, aby křesťanství svým poddaným přiblížil. Při posilování státu mu velmi nahrávala i situace u sousedních Luticů.
Jejich vztahy s Němci se po porážce Měška II. počátkem 30. let 11. století znovu zhoršily. Určitou dobu byli ale Němcům důstojnými soupeři. 1035 je porazili u Werbenu a 1056 jim uštědřili karastrofální porážku u Prěslavi na soutoku Labe a Havoly. Lutický svaz byl na vrcholu moci. Ale již následujícího roku začala bratrovražedná válka uvnitř svazu. Šlo zřejmě o to, že vedoucí kmen svazu, Rataři usilovali o další posílení své pozice na úkor ostatních kmenů. Proti tomu se postavili Črezpěňané a Chyžiné, zatímco Ratary podpořili Dolenci. Protože Ratarům hrozila porážka, pozvali si na pomoc Němce, Dány a Obodrity.Ti toho pochopitelně využili k plenění, Gotšalk si navíc Črezpěňany a Chyžiny podrobil. Síla Luticů byla navždy zlomena.
Moc Gotšalkova byla naopak na vrcholu. Pohané v zemi se ale nevzdávali. V roce 1066 došlo k jejich vzpouře, při níž byl Gotšalk zavražděn. Dochází k ničení kostelů, vraždění a vyhánění křesťanských duchovních. Do toho se zapojili i Rataři, kteří kněze obětují ve své svatyni v Retře bohu Svarožičovi. To ale vyvolalo nový německý vpád, při kterém byla Retra v roce 1068 dobyta a svatyně zničena.

Blogy o víně. Pro koho vlastně psát?

22. prosince 2008 v 11:46 | milasko |  Úvahy o víně
V poslední době jsem narazil na některých stránkách na úvahy o tom, kdo je vlastně u nás průměrným konzumentem vína a zda se vyplatí pro něho psát. Spíše z toho vyznělo, že je to mrhání časem a energií. Blog je záležitostí čistě soukromou a každý má právo psát o čem chce a jak chce, takže tyto názory respektuji. Mohu ale vyjádřit jistý nesouhlas.
Je jasné, že lépe se pije i popisuje nějaké supervíno, ale má to i své omezení. Když na nějaké kvalitní stránce narazím na recenzi luxusního vína třeba za 990,-, určitě si ji pozorně a se zájmem přečtu. Ale předem vím, že do tak drahého vína nepůjdu. Proto je pro mě vlastně zajímavější popis nějakého o něco lacinějšího vína, kde mohu koupi zvážit. Pak je tady ale jedna kategorie - marketová vína - o kterých někdo už z principu skoro vůbec nechce psát - a když už - tak je obvykle dost "zdrbne". Je ale dost lidí, kteří mají prostě hloub do kapsy a přitom víno rádi mají. Kvůli tomu, že nenakupují často a drahá vína, nemusí to ještě být ignoranti. Já tím vůbec nemyslím, že by autoři měli masově nakupovat vína za 59,90 a psát na ně recenze, jen aby uspokojili každého, včetně "průměrného konzumenta". Ono se ale i v tom marketu občas najdou docela slušná vína, zvlášť když člověk trochu ví, co se vzít dá a čemu se raději vyhnout. Při nákupu v akcích pak takové víno ani nemusí být tak drahé. Mám na mysli ceny kolem 120,- -150,-. Vypít takové víno a trochu o tom něco napsat by až tak velká oběť být nemusela. Asi by si to i dost lidí rádo přečetlo. Soudím podle toho, jaká vína třeba lidé hledají na mé stránce. A pokud uvedu příklad (pro někoho možná zvrhlý) z úplně opačného pólu, tak k nejvyhledávanějším vínům patří makedonské Kadarka - Vranac, které patří k těm nejlacinějším, o kterých jsem zatím psal. To je sice asi extrém, ale pokud si lidé hledají na internetu i tak levné víno, je vidět, že prostor pro popis vín, která cenově i kvalitou patří někam ke slušnému průměru, tady určitě je.
Jak už jsem uvedl, nechci se tím ani nikoho moc dotknout, je to prostě můj názor.

Jak se kde pije

18. prosince 2008 v 21:37 | milasko |  Úvahy o víně
Wall Street Journal si objednal sociologickou studii o tom, jak se kde pije alkohol. Studovali situaci v 17 zemích světa. Nejméně pijí Turci, což je dané islámem, zakazujícím pití alkoholu. Abstinenti tu tvoří 83 %. (Jak to těch 17 % Alláhovi vysvětlí, nevím.) Ve Švédsku je abstinentů jen 14 %. Velmi zajímavé výsledky vykázala Itálie. Byla po Turecku druhá v počtu abstinentů. Na druhé straně je zde 16 % lidí, kteří si dopřávají alkohol minimálně dvakrát denně. V tomto směru získali Italové také druhé místo, ale z opačné strany. Vítězi se stali Holanďané, kde je podobných milovníků alkoholu ještě o jedno procento více. Docela zajímavé výsledky byly i v Rusku, kde je takových lidí údajně méně než jedno procento. Faktem ale je, že může být docela rozdíl mezi tím, když si dá někdo denně jednu sklenku vína po obědě a druhou po večeři a někdo jiný si třeba "jen" třikrát týdně vypije půl litru vodky naráz. Ten by z této studie vyšel lépe!
Nejoblíbenějším alkoholem v Evropě je víno, zejména na jihu a na západě kontinentu. Z Italů mu dávají přednost dvě třetiny konzumentů alkoholu. Asi moc nepřekvapí, že více než polovina Čechů a Němců si dá raději pivo. Denně pije asi desetina respondentů.
Mladší lidé pijí o něco méně než jejich rodiče, na druhé straně toho jednorázově vypijí mnohem více, než se pilo o generaci dříve.Vede u nich pivo, a to i v klasických vinařských zemích ve Středomoří. Ženy všude pijí o něco méně než muži a více dávají přednost vínu.


Nové trendy v německém vinařství

16. prosince 2008 v 19:59 | milasko |  Úvahy o víně
Die Bundes-Weinprämierung der Elite des Deutschen Weines je oficiální německou vinařskou soutěží, kde bylo v roce 2008 hodnoceno asi 4 600 vín ze všech německých vinařských oblastí. Úspěšná vína získala bronzové, stříbrné a zlaté medaile. Ta, která dostala nejvíce bodů pokračovala do užšího finále, kde mohla získat Zlatou cenu extra.

Nejvíce nejvyšších ocenění si odnesly:
Pfalz - 14, Rheinhessen - 13 a Baden - 11.
Výsledky naznačují i jisté trendy s potenciálem do budoucna. Zdá se, že vzrůstá zájem o biovína, lehká vína, Blanc de Noirs, rosé a o nové odrůdy. V kurzu zůstávátradiční Riesling. V nedávné době výrazně stoupal zájem o červená vína, na úkor tradičních bílých. Vysazovalo se více modrých odrůd, ale v chladnějším německém podnebí je obtížné vyrobit plná a silná červená. Naopak pro výrobu rosé jsou podmínky poměrně dobré. Také Blanc de Noirs vykazují stoupající kvalitu, což se projevilo v množství zlatých medailí, ale také vzrůstajícím zájmem na trhu. Co se týče zbytkového cukru, nadále jsou hodně žádána suchá vína, nicméně nějaký ten gram cukru navíc se zdá být celkem vítán.

Analogii k boomu biopotravin je nárůst produkce biovín. Používají se zde vedle známých odrůd jako je Cabernet Franc, Syrah nebo Merlot i některé skoro zapomenuté - např. Tauberschwarz nebo Goldmuskateller. Z novošlechtění, která se začínají prosazovat je to třeba Regent, Johannitter nebo Cabernet blanc. Z u nás málo známých odrůd získala například Ortega jedno nejvyšší ocenění a dalších 10 zlatých medailí. Vína Blanc de Noirs získala jedno nejvyšší ocenění a dalších 19 zlatých medailí ( nejvíce z odrůdy Spätburgunder).
Myslím, že výsledky i trendy jsou zajímavé a stálo by to za porovnání s vývojem u nás.

Z archivu: Francouzská a španělská vína

14. prosince 2008 v 12:15 | milasko |  Soukromé koštování, odrůdy

Tentokrát jsem sáhl do archivu pro několik španělských a francouzských vín, patřících spíše k průměru.
Semillon-Sauvignon 2004 AOC Buzet, Buzet-sur-Baise, Francie. 12 % alkoholu. Světle žlutá barva s zelenkavým nádechem, nižší až střední viskozita. Méně výrazná, ale příjemná vůně Studentské pečeti, rozinky, trocha meruněk. Chuť jemná, vyrovnaná, dochuť delší. Dávám 6,5 bodu z 10 možných.
Cuvée Marguerite-Anne, Pinot blanc- Auxerrois 2005 Camille Braun Orschwihr Alsasko, Francie. 12 % alkoholu. Barva světlá, vodová. Vůně velmi výrazná, hroznová, chuť bohatá, plná, trochu kratší dochuť. Celkově pěkné, příjemné víno, 7 bodů.
Muscat d´Alsace Bollenberg 2004 Camille Braun Orschwihr Alsasko, Francie. 12,6 % alkoholu, vyrobeno z Muškátu Ottonel. Barva velmi světlá. Výrazná hroznová vůně, chuť trochu skromnější. Viskozita nižší, dochuť kratší. Dávám 6 bodů.

Gaspa Mora Rosé 2007 Vin de Pays de I´lle de Beauté, Saint- Antoine, Korsika, Francie. Cuvée Grenache a Niellucciu. Dostalo stříbrnou medaili na Concours général Agricole v Paříži 2007. 12,5 % alkoholu. Barva lososová. Slabá, ale vcelku příjemná vůně. Lehké, dobře pitelné. 6 bodů.
Gaspa Mora Muscat 2007 VdP, Saint-Antoine, Korsika, Francie. 12,5 % alkoholu. Světlá, skoro vodová barva. Jemně nasládlá hroznová a muškátová vůně. Chuť sladká s trochou citronu, vhodné jako aperitiv. 6,5 bodu.
Rosiére 2005 Vin de Pays d´Oc, cuvée Chardonnay a Viognier, polosladké. Výrazná, velmi příjemná vůně. Nějaké žluté ovoce, citrusy, meruňky, ananas, angrešt. Podobně příjemná a svěží chuť s trochou másla. Barva světle zlatavá, vyšší viskozita, delší dochuť. Zajímavá kombinace s Viognierem, který se stává trochu módní odrůdou, ale u nás zatím moc známý není. Získává 7 bodů.
Condé Noble 2004 Vino de Mesa, Barcelona, Španělsko. Velmi pěkná rubínová barva, střední viskozita. Příjemná ale nezařaditelná ovocná vůně, středně dlouhá dochuť. Na stolní víno docela dobře pitelné. Dávám 5,5 bodu.
Cabernet Sauvignon 2002 Denominacion de Origén Utiel-Requena, Gandia, Španělsko. 12 % alkoholu. Barva purpurová, vysoká viskozita. Výrazná vůně marmelády z černého rybízu. Tělo trochu tenčí, výraznější třísloviny, středně dlouhá dochuť. Hodnotím 6,5 b.
Vespral 2002 Denominacion de Origén Terra alta, Reserva. Cuvée Tempranillo a Garnacha. 12,5 % alkoholu. Velmi tmavá barva do fialova. Těžká vůně, marmeláda nebo kompot z černého rybízu, trocha kávy a vanilky. Zpočátku poměrně agresivně působící třísloviny. Viskozita velmi vysoká, tělo ale tenčí, i dochuť kratší. 6,5 bodu.

Říše Turkutů 12. Konec Modrých Turků.

12. prosince 2008 v 22:02 | milasko |  Turkuti
Na počátku 30. let 8. století byl kaganát silný a navenek působil dosti stabilně. Situace se ale rychle změnila. 731 zemřel Kül-tegin a 734 Bilge-kagan. Jeho starší syn umírá po pouhých pěti letech a pak nastupuje mladší syn Tengri-chán. Velkou moc měla ale jeho matka Po-beg, dcera Tonjukuka. Ta chtěla prosadit do nejvyššího velení svého favorita. To vyvolalo velkou nespokojenost a
v krátkém čase celou sérii vražd příslušníků vládnoucího rodu. Zahynul kagan i dva jeho synové. Situace využil uzurpátor Kut, který se 741 zmocnil vlády. Na to ale reagují podrobené kmeny. 742 povstávají Ujguři, Basmalové a Karlukové. Turci byli poraženi a ustupují do pouštních oblastí Džungarska, Kut byl zabit. Vítězové vytvořili na čas novou říši, v níž se chánem stal vůdce Basmalů, vládce Ujgurů východním a elterbeg Karluků západním jabgu.
Novým kaganem Turků byl zvolen Ozmyš. Čína se ho snaží přimět k uznání vazalské závislosti. Část Turků se Číně raději opravdu poddává. 744 zabili Basmalové Ozmyše. Zbytky Turků poté postavily do svého čela jeho bratra Bajmeje. Chvíli se zdálo, že by kaganát mohl ještě na čas přežít, protože se mezitím vítězní spojenci pohádali. Ujgurský vůdce Pejlo napadl 744 Basmaly, porazil je a zabil chána. Těsně poté ale na Turky zaútočila Čína a zvítězila. Bajmej byl na útěku dostižen Ujgury a Karluky a 745 zabit. Pejlo odevzdal jeho hlavu Číňanům a sám se poddává jako vazal. Tím kaganát definitivně zaniká. Zbytky Modrých Turků pak odvedla Po-beg do Číny, kde byly postupně asimilovány.
Čína se mohla radovat, ale jen krátce. Její nadvláda nad stepí neměla dlouhého trvání. 751 utrpěla katastrofální porážku od Arabů v bitvě na řece Talas. To znamenalo konec plánů na další rozšiřování směrem na západ. Vnitřní boje od poloviny 50. let pak způsobily její obrovské oslabení a umožnily naopak vzestup stepních kmenů, jako byli Karlukové, ale zejména Ujguři.

Tannat, Marktree a další vína ze zámoří

6. prosince 2008 v 8:49 | milasko |  Soukromé koštování, odrůdy
Tento článek je tentokrát věnován vínum z exotických zemí, i když se většinou nejedná o nějaké špičkové lahve, ale spíše o slušná vínečka na běžnější pití. Podíváme se do Latinské Ameriky, jižní Afriky, Austrálie, na Nový Zéland a Kypr.
Saint Panteleimon 2002 Keo Limasol, Kypr. 12,5 % polosladké. Vyrobeno ze starobylé pravokořenné révy Xynisteri. Sytá zlatá barva, viskozita nižší.Vonělo po melounech, citrusech a ananasu. Lehce zoxidovaná sladká příjemná chuť, dochuť středně dlouhá. Vhodné jako aperitiv. Dávám mu 7 bodů.
Beaukett 2005 Robertson Winery, JAR. 11,5 % alkoholu, polosladké. Víno z odrůdy Bukettraube. Barva zlatavá, vůně velmi příjemná, sladká, muškát, citrusy. Chuť dosti plná, bohatá, sladká, ovocná. Viskozita střední, dochuť středně dlouhá. Hodnotím 7 body.
Shaka 2004 Western Cape JAR. 13,5 % alkoholu. Velmi zdařilá kupáž Pinotage a Cabernetu Sauvignon. Nese název po slavném zulském králi a krvavém válečníkovi. Barva velmi tmavá, neprůhledná. Jiskrné víno s bohatou velmi příjemnou vůní černého rybízu s trochou čokolády. Viskozita vysoká, tvoří ve skleničce krásné mosty. Také chuť je velmi příjemná. Je v ní opět cítit hlavně černý rybíz. Je to takové to víno, co ho je plná pusa. Dochuť středně dlouhá. Oceňuji na 8,5 bodu.

Tannat 2001 Familia Pisano Uruguay. Víno z panenské sklizně, vyrobené z nejoceňovanější uruguayské odrůdy. Obsah alkoholu 13 %. Barva granátová, vůně střední intenzity, silně kořeněná. Jsou v ní ostružiny a dřevo, slabě i čokoláda a vanilka. V chuti výraznější třísloviny. Mohutné, těžké víno se střední viskozitou i dochutí. Dostává 7 bodů.
Sauvignon 2005 El Emperador Valle Central Chile. Obsah alkoholu 12,5 %. Světlá barva se zelenkavým nádechem. Vůně zpočátku dost nepříjemná, totéž i v chuti. Působilo dost unaveně a mdle. Po vydýchání se to trochu zlepšilo. Nakonec slabá vůně broskví nebo meruněk a nějakých bylinek k tomu. Chuť působila poněkud olejovitě, vcelku ale plně.Viskozita střední, dochuť delší. Dávám 6 bodů.
Sauvignon blanc 2006 Tarapaca, Maipo Valley Chile. Víno ze základní řady Varietal. 12,5 % alkoholu. Hezká sytější zlatá barva, slušná viskozita. Výraznější příjemná broskvová vůně s trochou citrusů. První dojem tedy pěkný, chuť mě ale zase tak neoslovila. Dosti kořenitá, zároveň trochu olejovitě působící, ale taky se zřetelnou hořčinkou. Dochuť poměrně dlouhá. Hodnotím 7 body.
Marktree 2004 Victoria, South Eastern Australia. 13,5 % alkoholu. Kupáž Merlotu, Cabernetu Sauvignon a Shirazu. Víno granátové barvy, vysoké viskozity, kořenité s těžkou příjemnou ovocnou vůní. Bylo v ní tmavé ovoce a marmeláda a taky nějaké bylinky. Chuť plná, sametová, jemné třísloviny, dochuť dlouhá. Velmi pěkné víno, 8,5 bodu.
Sauvignon blanc 2005 Vicar´s Choice, Saint Clair, Marlborough, Nový Zéland. Novozélandské Sauvignony jsou vyhlášené a ty z Marlborough bývají považovány za nejlepší na světě. I tento byl velmi pěkný. 12,5 % alkoholu, nižší viskozita. Hezká zlatá barva, výrazná příjemná vůně, v níž lze najít jahody s cukrem, angrešt a trochu citrusů. Asi totéž i v chuti. Dochuť středně dlouhá. Dostává 8 bodů.

Nevím, jestli jsem tentokrát nebyl s těmi body až moc štědrý, ale určitou relaci jsem snad zachoval. Našlo se tu i několik docela pěkných vín. Trochu srovnat by se daly Sauvignony. Chilské nijak neoslnily, zato ten z Nového Zélandu mi opravdu chutnal. Velmi dobré se ostatně najdou i u nás. O tom ale zase v jiném článku.
Související články:

Tsinandali, Postup a to další, co zahřálo v listopadu

3. prosince 2008 v 7:52 | milasko |  Soukromé koštování, odrůdy
V listopadu jsem ze sklípku vylovil vesměs zajímavější vína. Některá překvapila příjemně, jiná trochu méně. Ostatně posuďte sami.
Cabernet Moravia 2006 jakostní odrůdové, barrique Palavín Bavory. Víno tmavě granátové barvy s 12,5 % alkoholu.Velmi příjemná výrazná vůně višní s trochou vanilky. Po zakroužení tvoří ve sklence pěkné mosty. Také chuť sympatická, kompot z tmavých sladkých višní. Tělo dosti plné, středně dlouhá dochuť. Celkově velmi pěkné, dávám 7,5 bodu.
Marqués de Chivé 2003 Tempranillo - Reserva Vicente Gandia Valencie, Španělsko. Denominación de Origen Utiel-Requena. Alkoholu 12,5 %. Vyrobeno z 90 % Tempranilla a 10 % Garnachy. Víno zrálo 12 měsíců v barikovém sudu. Má granátovou barvu, těžkou, pomalu se otvírající, ale příjemnou vůni střední intenzity. Jsou v ní švestky a višně, ty druhé i v chuti. Viskozita střední, slzí docela hezky. Středně plné tělo i dochuť středně dlouhá. Hodnotím 7 body.
Pálava 2005 výběr z bobulí Znovín Znojmo. Terroir Club, vinařská obec Dyjákovice, viniční trať Vinohrady. 11,5 % alkoholu, 0,5 l, sladké.Víno zlatožluté barvy a vysoké viskozity. Nádherná typická opojnávelmi výrazná a lehce kořenitá vůně čerstvých hroznů, ananasového kompotu a růží. Velmi příjemná sladkokyselá chuť, která mi připomněla nedávno vypěstovanou peruánskou mochyni. Dlouhá dochuť. Prostě mu celkem nebylo co vytknout, 9 bodů.
Tsinandali Old Kolkheti 2004 Teliani Valley, Gruzie. Alkoholu 12,5 %. Tsinandali (též Cinanadali) bývá považováno za nejlepší gruzínské bílé víno.Vyrábí se ve východogruzínské Kachetii z typických místních odrůd s převahou Rkatsiteli (Rkaciteli), zbytek je Mtsvane (Mcvane). Má světle slámovou barvu. Ve vůni i chuti je dost komplikované. Vůně středně intenzivní, spíše květinová, růže, ale i lak na starém dřevě, možná i hodně stará kniha + trocha grepu. Ještě složitější bylo hodnocení chuti. Je osvěžující, ovocná, cítím lehounké perlení a je tu i hořčinka. Viskozita vyšší, dochuť středně dlouhá. Cena vzhledem ke kvalitě se mi zdá dost vysoká. Dostává 7 bodů.

Neuburské 2005 pozdní sběr Chateau Valtice, Vinné sklepy Valtice. Velmi hezká zlatá barva, vyšší viskozita, 12 % alkoholu. Poměrně dlouho se z toho linulo něco dost nepříjemného. Přece jen to ale zmizelo. Pak už to nebylo špatné. Vůni jsem sice neuměl k ničemu přiřadit, ale nakonec byla celkem příjemná. Určitě ovoce, nějaké spíše kyselejší, ještě ne úplně zralé. I chuť ovocná, trochu kyselejší, ale také v dobrém slova smyslu. Osvěžující, dalo by se určitě popíjet i déle. Po prvotním zklamání jsem vyšplhal na 7 bodů.
Postup 2005 vrhunsko vino Donja banda, Pelješac, Chorvatsko. Obsah alkoholu 13,5 %. Postup je jedním ze světoznámých chorvatských červených vín, vyráběných z odrůdy Plavac mali na poloostrově Pelješac. Víno je dost mimořádné ve všech ukazatelích, které obvykle posuzuji. Už barva je dost neobvyklá. Takový tmavý granát s fialovohnědými záblesky. Viskozita velmi vysoká, slzičky jen neochotně stékají po skleničce. Vůně střední intenzity připomíná hlavně nějaké tmavé plody, ale je tam i něco živočišného. I chuť na mě působí nezvykle. Nejprve až nezvykle hladce, vzápětí, spíš až jako dochuť velmi výrazné, ale příjemné třísloviny. Dále jsou tu třešně, možná višně. Elegantní plné víno za trochu vyšší cenu. Dávám 8,5 bodu.

Poznámka na závěr: Nedávno jsem byl trochu kritizován, že neuvádím ceny vín. Já to docela beru. Samotnému se mi moc nelíbí, když čtu "skvělý poměr kvality a ceny", aniž by cena byla uvedena. Problém je, že ceny jsou sice i pro mě důležité, ale jen v okamžiku nákupu. Pak už mě zajímá jen to, zda je víno dobré. Pokusím se to částečně napravit, ale vše si už nepamatuji. CM mohl stát něco přes stovku, Marqués asi 100,-, Pálava kolem 180,-, Tsinandali 300,-, Neuburk při nejlepší vůli nevím, snad kolem 150,-. Zato naprosto přesně znám cenu Postupu. Přivezl mi ho kamarád z Chorvatska a dal mně k tomu i účtenku, která se mi natolik líbila, že jsem si ji schoval. No uznejte: 111,74 kun. To je asi jako by u nás stálo víno 383,30. Ceny tedy různé, zato bodové ohodnocení skoro jako přes kopírák. Je vídět, že cena není vůbec určující. Z hlediska poměru kvality a ceny vychází dobře Pálava a Cabernet Moravia.
Související články:

Říše Turkutů 11. Modří Turci (1. pokračování)

2. prosince 2008 v 6:32 | milasko |  Turkuti


V Západním kraji vzniká dost složitá situace. Západ ovládají Türgešové, sever Turci, Čína drží čtyři významné pevnosti: Karašahr, Kuču, Kašgar a Chotan. Síly Číny zde ale byly dosti mizivé, proto se raději smiřuje s posilováním Türgešů jako protiváhy k Turkům. Na vrcholu moci, za chána Soge (708-710) měli Türgešové i s pomocnými sbory asi 300 000 bojovníků. Tím, že získali jádro západoturkutského
kaganátu, zdědili do značné míry i jeho zahraniční politiku. Orientují se na Čínu a jsou nepřátelští vůči Modrým Turkům.
Číně se povedlo Turky významně oslabit tím, že podplatili syna ujgurského Baz-kagana, který se se svými lidmi přesunul do severní Číny a podrobil se jí. Čína se též snaží posílit svůj vliv v Západním kraji. 704 je sem vyslána silná armáda, vedená turkutským princem Ašinou Chjanem. Ten je úspěšný, podrobuje Karluky a část kmenů Čchu. Türgešové zůstávají neutrální, válčili v té době na západě. Do Střední Asie pronikají v této době Arabové. 705 dobyl arabský vojevůdce Kutajba Balch, ale 706 ho Türgešové zastavili. 708 je porazil nový chán Soge u Buchary. Na velmi krátkou dobu se stali Türgešové hegemony Střední Asie. 710 se Soge pokusil využít toho, že většina tureckých sil byla soustředěna na severu a východě, a zaútočil. Měl k dispozici asi 100 000 mužů, Turci jen 20 000. Přesto se Tonjukuk odhodlal k nečekanému protiútoku. Podařilo se mu Türgeše překvapit, na hlavu porazit a zajmout chána. Jejich chanát se poté na čas rozpadá.
Asi v témže roce se Tonjukukovi a Kül-teginovi podařilo podobně překvapit Kyrgyzy. Jejich chán byl zabit a Kyrgyzové museli uznat závislost. Méně úspěšní byli ale Turci na západě. Pokusili se využít zničení Türgešů a rozšířit svůj vliv do Střední Asie, fakticky tak obnovit turkutský kaganát. Vpád do Sogdiany byl ale zastaven arabskou protiofenzivou, následně byli ještě 711 poraženi Karluky. Všechny tyto boje hrály vlastně do karet Arabům. Kutajba právě v této době ovládl Baktrii a Sogdianu.
Kapagan-kagan vládl velmi krutě, podrobené národy byly hodně nespokojené. Na počátku roku 715 povstaly téměř všechny kmeny, včetně Ujgurů, přijatých do hordy. Protože Tonjukuk byl už velmi starý, stál v čele armády Kül-tegin. 716 úspěšně bojuje proti Ujgurům a Karlukům. V témže roce zahynul Kapagan-kagan a začínají spory o trůn. Kagan určil nástupcem svého syna, podle starého turkutského systému nástupnictví měl vládnout starší Kutlugův syn Mogilan, ale faktickou moc měl v rukou mladší Kül-tegin. Ten provedl převrat, kaganova syna zabil, dosadil staršího bratra jako Bilge-kagana a sám si ponechal vrchní velení armády. Vliv si udržel i Tonjukuk.
V této době útočí na Čínu znovu Tibeťané a ta se musí bránit. Toho Kül-tegin využívá a obnovuje tureckou nadvládu nad Velkou stepí. 716 se sice obnovil türgešský chanát, jeho vládce je ale nepřátelský vůči Číně. Zpočátku proti ní bojuje, pak uzavírá mír, aby mohl na západě bojovat proti Arabům. Protože na čas ustaly útoky Tibeťanů, obrací Čína svou pozornost znovu na Turky. Obratnou diplomacií se jí proti nim podařilo poštvat Kitany na východě, Basmaly na západě, sama útočí z jihu. Turci ale nečekanými protiútoky všechny do roku 722 porazili. 727 proti Číně povstaly ty ujgurské kmeny, které se jí na počátku století podrobily. Znovu se vrací do Mongolska a uznávají tureckou nadvládu. V tomto období se doposud dost volná koalice ujgurských kmenů přetváří v jednotný národ.
Kül-tegin