Únor 2009

Říše Chazarů 1. Nejstarší dějiny

27. února 2009 v 10:50 | milasko |  Říše Chazarů
Jméno Chazarů je u nás poměrně neznámé, přitom ve 2. polovině 1. tisíciletí n. l. bychom ve východní Evropě jen těžko hledali významnější říši. Existovala tři století a měla v této oblasti podobnou úlohu, jakou měli v téže době v západní Evropě Frankové. Ty zná asi většina lidí a každý člověk s humanitním vzděláním má představu o roli, kterou sehrál Karel Martell, jemuž se v roce 732 podařilo v bitvě u Poitiers zastavit Araby. Ti předtím snadno a rychle obsadili většinu Pyrenejského poloostrova. Nebýt vítězství Franků, zřejmě by postupovali dále do nitra Evropy. Žádná silná říše by jim pak již v cestě nestála. Jak by se asi vyvíjely evropské dějiny dále?
Většina kočovných národů ale pronikala do Evropy z východu. Hunové, Avaři, Maďaři, Kumáni, ti všichni přicházeli stejnou cestou přes stepi severního Černomoří. Proč tak neučinili i Arabové? Jednoduše jim stála v cestě říše natolik silná, že museli hledat jiné možnosti. Touto překážkou byla říše Chazarů. Dalo by se snad konstatovat, že z pohledu Evropanů byla ve správný čas na správném místě. Vznikla v polovině 7. století, kdy byli Arabové nejnebezpečnější. V době jejího zániku ve 2. polovině 10. století byl již počáteční elán Arabů minulostí, tehdy již nemohli Evropu zásadně ohrozit.
Kdo tedy vlastně byli Chazaři? Jejich počátky nejsou úplně spolehlivě prozkoumány. Jejich jazyk patří do turecké větve altajských jazyků. Chazaři se do Evropy zřejmě dostali v době stěhování národů a byli pravděpodobně součástí hunské říše. Od kočovných Hunů se ale lišili. Předpokládá se, že se smísili s částí severoíránských Alanů, kteří na pomezí východní Evropy a Asie žili před příchodem Hunů. Nebyli také typickými kočovníky, ale polousedlým národem. V zimě žili na jednom místě, obývali i několik velkých měst. Na jaře se pak začali přesouvat se svými stády, důležitou úlohu mělo ale též zahradnictví a rybolov.
V době vládyAttily kolem poloviny 5. stol. n. l. byli zřejmě známí jako Akacirové. Na trochu pevnější půdu se dostáváme o století později, kdy byli pravděpodobně součástí svazu Sabirů a žili na území dnešního Dagestánu. Sabirové útočili proti perským Sásánovcům. Šáh Chusrav I. vybudoval na obranu proti těmto vpádům právě v Dagestánu pevnosti Belendžer a Semender. Obě se později staly významnými chazarskými městy. Ve 2. polovině 6. stol vzniká obrovský turkutský kaganát, rozkládající se od Žlutého po Černé moře. Jeho poddanými se stali i Chazaři. Když na počátku 7. století došlo k jeho rozdělení, stali se součástí západoturkutského kaganátu. Ten se na straně Byzance zapojil do byzantsko-perské války. Klíčovou úlohu v turkutských pomocných sborech měli právě Chazaři, kteří nájezdy přes Kavkaz proti Persii vlastně pokračovali v předchozí politice Sabirů. Největším úspěchem bylo společné dobytí Tbilisi v roce 627, jež bylo počátkem v obratu ve válce, kterou nakonec Byzanc vyhrála. Právě z této doby máme jeden z prvních údajů o chazarském vládci Džebu-kaganovi, v byzantské podobě Ziebelovi, což ale pravděpodobně byl ve skutečnosti západoturkutský vládce Tun-jabgu (618-630).
Když se na počátku 30. let 7. století začíná kaganát v důsledku vnitřních rozporů rozkládat, začínají se v západní části jeho původního území utvářet dvě nové državy. Chán Bulharů Kubrat vytváří v severním Černomoří Velké Bulharsko, které se za jeho vlády vyvinulo ve významnou regionální mocnost. O Chazarech toho z této doby mnoho nevíme, ale dá se předpokládat, že i oni se vydali na cestu k samostatnosti.

Vína z Mikrosvína 1. část

24. února 2009 v 11:06 | milasko |  Soukromé koštování, odrůdy
Tentokrát jsem ve svých zápiscích vyhledal vína z vinařství Mikrosvín Mikulov, které patří u nás ke špičce. Rozdělil jsem to na pokračování. Nejprve se podívám na ta nejstarší, kde mám ale někdy poznámky trochu skromnější, takže semtam něco chybí.
Ryzlink vlašský 2002 pozdní sběr. Zelenožlutá barva, střední viskozita. Vůně velmi příjemná, bylinky, máta, vyrovnaná chuť, trochu kratší dochuť. Jinak ale velmi příjemné, harmonické, dobře pitelné víno, které jsem ocenil na 8,5 bodu ( z 10 možných).
Chardonnay 2003 výběr z hroznů. Obsah alkoholu 15 %, barva světle zlatavá, viskozita střední. Velmi výrazná hroznová vůně, příjemná chuť. Oceňuji 8 body.
Cabernet Sauvignon 2003 výběr z hroznů. Velmi tmavá, neprůhledná barva, vysoká viskozita. Vůně černého rybízu, delší dochuť. Pěkné víno, které jsem ohodnotil na 7,5 bodu.

Müller-Thurgau 2004 kabinet. Barva velmi světlá, skoro vodová se zelenkavými záblesky, viskozita nízká.Vůně nevýrazná. V chuti sice šťavnaté, ale málo extraktivní, krátká dochuť. Celkově spíše průměrné víno. Dávám jen 5 bodů.
Ryzlink vlašský 2004 výběr z hroznů. Obsah alkoholu 13,5 %. Barva zářivá, zlatavě zelenkavá, viskozita střední až vyšší. Zvláštní výrazná citrusově pampelišková vůně. Víno má jiskru, je šťavnaté, určitě zajímavé. Střední až delší dochuť. Dávám 8,5 bodu.
Rulandské bílé 2005 výběr z hroznů, Premium line. Obsah alkoholu 13,5 %. Víno s 31 gramy zbytkového cukru a 6,9 g/l kyselin. Zelenožlutá barva, viskozita střední. Vůně kupodivu méně výrazná, příjemně sladká chuť, dochuť dlouhá. Oceňuji 8 body.
Premium line je prémiová řada vybraných vysoce kvalitních vín, jejichž cena je ale též prémiová.
Ryzlink vlašský 2005 výběr z hroznů, Premium line. Obsah alkoholu 11,5 %. Zbytkový cukr 68 g/l, kyseliny 6,9 g/l. Zlatavá barva, vysoká viskozita. Vůně prostě nádherná, dlouhá dochuť. Dostává 8,5 bodu.
Rulandské modré rosé 2006 pozdní sběr, Flower line. Obsah alkoholu 11,8 %. Lososová barva, kratší až střední viskozita. Vůně není ani tak ovocná jako spíše smetanová. V chuti cítím mírné perlení, je ale pikantní, příjemné. Dochuť krátká. Dávám 7,5 bodu.
Flower line je základní "květinová" řada voňavých vín, určených spíše k rychlejší spotřebě s cenami zhruba do dvou set..
Ryzlink vlašský 2006 pozdní sběr, Flower line. Obsah alkoholu 12,6 %. Světlá zelenkavá barva, nižší viskozita. Příjemná sladkokyselá vůně, med, lípa, ovoce, citron. V chuti lehké perlení, ananasový kompot. Dochuť kratší až střední. Dostane 7,5 bodu.




Vládcové západních Siung-nu, Hunů a Bulharů

22. února 2009 v 19:22 | milasko |  Hunové Siung-nu
Vztah mezi Siung-nu a evropskými Huny, stejně jako vztahy mezi Huny a Bulhary zůstávají spornou otázkou. Také jména mnohých vládců a data jejich vlády se v různých pramenech značně liší. Celý tento seznam je tedy třeba brát s jistou rezervou.


Panghu (98-118)
Hujan I. (kol.125-150)
Hujan II. (kol.150-175)
Hujan III. (kol.175-200)
Barin (kol. 225)
Kadča ( kol.250)
Opoš (kol. 265)
Ethei (kol. 300)
Szemen ( kol. 310)
Kama Tarchan (kol. 325)
Džilka (kol. 343-363)
Balamber (363-378)
Alypbi (378-402), Uldin (390-410, západní král)
Karaton (402- 414)
Mundzuk(415-420)
Ruga (420-434), Oktar (422-430)
Bleda (434-445)
Attila (445-453)
Ellak (453-454)
Dengizik (454-469)
Ernak (Bel-Kermek) (463-489)
Džuraš Masgut (489-505)
Tatra (505-520)
Bojarkyz (520-535), Zabergan (531-563)
Bojan Chelbir (535-590), Sandilch (kol.540-560)
Tubdžak (590-605)
Organa (Bu-Urgan) (605-620)
Kubrat (Kur-Bat) (620-?641 n. 651)
Bat Bojan (?641 n. 651-663)
Šambat (Samo)(663-672)
Bat Bojan (672-690), Asparuch (?643-701), Kotrag, Kuber, Alcek
Bu-Timer (690-700), Tervel (701-718)

Nejlepší vína podle Wine Spectatoru

20. února 2009 v 8:29 | milasko |  Soutěže, ochutnávky, akce


Magazín Wine Spectator zveřejnil stovku nejlépe hodnocených vín zauplynulý rok. Bylo přezkoumáno skoro dvacet tisíc vín a z nich více než čtvrtina dosáhla 90 a více bodů ve stobodové stupnici. Pro výběr do TOP 100 se pak ještě přihlíželo k poměru mezi kvalitou a cenou ( například Chateau L´Evangile Pomerol 2005 - 100 (!) bodů, 260 dolarů za láhev - "až" 21. místo), dostupnosti a ještě k jakémusi X-faktoru - vzrušení, které víno přinášelo. Do vítězné stovky se tak dostala vína ze čtrnácti zemí s průměrnou cenou za láhev kolem 52 dolarů. Našla se zde ale i o dost levnější. Na desátém místě bylo Seghesio Zinfandel Sonoma County 2007 (93 b.) za 24 dolarů. Nejlevnější bylo Leasingham Riesling Clare Valley Magnus 2007 (91 b.) za 12 dolarů a dále St.-Urbans-Hof Riesling QbA Mosel-Saar-Ruver 2007 (90 b.) za 15 dolarů.

A teď ta nejlepší: 1. Casa Lapostolle Clos Apalta Colchagua Valley 2005 (96 b.), 2. Chateau Rauzan-Ségla Margaux 2005 (97 b.), 3. Quinta do Crasto Douro Reserva Old Vines 2005 (95 b.), 4. Chateau Guiraud Sauternes 2005 (97 b.), 5. Domaine du Vieux Télégraphe Chateauneuf-du-Pape La Crau 2005 (95 b.).

Kaganát Türgešů. 2. Ústup ze slávy a zánik.

18. února 2009 v 17:36 | milasko |  Ujguři, Kyrgyzové a další kočovníci

Soge ale nakonec přecenil své síly. V roce 710 se pokusil využít těžkých bojů, které na východních hranicích své říše sváděli jeho západní sousedé, Modří Turci, a nečekaně na ně zaútočil asi se 100 000 muži. I když byli Turci asi pětkrát slabší, zvítězili a kagana zajali. To vedlo k dočasnému rozpadu kaganátu. Toho samozřejmě využili Arabové. V roce 713 ovládli Taškent, Ferghanu a Chodžent. Türgešové se ale postupně vzpamatovávají. Od roku 715 vládne představitel nové dynastie, Sulu. Na rozdíl od svých předchůdců pocházel z "Černých" Türgešů. Ti získávají v kaganátu převahu a novým hlavním městem se stává Taraz, na řece Talas. Novému vládci se daří další postup Arabů zastavit, nachází se ale ve velmi složité situaci. K Arabům a Modrým Turkům přibyl další, pro Türgeše vlastně netradiční nepřítel - Čína. Ta se pokouší obnovit svou nadvládu nad Západním krajem a prosadit sem namísto Sulu na sobě závislého prince z rodu Ašina. To se kaganovi podařilo odvrátit a mohl se znovu soustředit na západ. Roku 723 uštědřil společně s Karluky Arabům další těžkou porážku. Až ve 30. letech se situace mění. 732 dobyli Arabové Bucharu a 737 kagana porazili. Když se po neúspěšném tažení vracel, byl v roce 738 jedním ze svých vojevůdců, Baga-tarchanem, zavražděn. Ten dokonce ani nebyl türgešského původu. Pocházel z hunského kmene Čchu-mu-kun, přesto se stal předákem "Žlutých".


V říši začínají boje mezi "Černými" a "Žlutými". Toho se opět pokouší využít Čína k prosazení Ašiny China z vládce "Deseti šípů", jemuž by byli podřízeni i Türgešové. Ti se tomu se sice ještě ubránili, jejich síly byly ale již podlomeny. Když se v roce 746 se do Sedmiříčí přestěhovali Karlukové, nebyli již schopni tomu zabránit. V roce 751 se prakticky v bývalém centru jejich říše odehrála grandiozní pětidenní bitva mezi Araby a Číňany u města Altach na řece Talas.
Türgešové se ji tentokrát zúčastnili na straně Arabů, ale nehráli již zde nijak významnou úlohu. Naopak zásadní roli zde měli Karlukové, kteří v rozhodující chvíli vpadli Číňanům do zad a bitvu tak rozhodli. Türgešský kaganát je v této době již v agónii, jako datum jeho zániku se uvádí rok 756, někdy až 766. V každém případě se dědici jádra jejich území stali Karlukové.



Vládci Türgešů


Uč-elig (699-708)
Soge (708-710)
Čžen (711-715)
Sulu (715-738)
Tuchosjan Kut-šor (738-739)
Baga-tarchan (738-742)
Il Itmiš Bilge-kagan (742- 753)
Ilmiš Kutlug-kagan (753- 766)


Ochutnávka bulharských vín vinařství Damianitza a Edoardo Miroglio

16. února 2009 v 10:01 | milasko |  Soutěže, ochutnávky, akce
14. února 2009 se zase po nějakém čase konala ochutnávka vín v přeloučském hotelu Bujnoch. Bulharská vína zde představili pan Kiril Berovski s manželkou Ivankou, autoři knihy Bulharská vína z řady Cesty za vínem. Měli jsme možnost ochutnat vína dvou významných bulharských vinařství, Damianitza a Edoardo Miroglio. Na úvod se pan Berovski snažil trochu přiblížit bulharské vinařství. Dozvěděl jsem se například, že asi rok a půl platí nový vinařský zákon, rozlišující jen dva druhy vín, a to stolní a jakostní.
Edoardo Miroglio je jméno, které je především spojené s jedním z největších světových tvůrců textilu, ale od roku 2002 je to i synonymum pro jedno z významných bulharských vinařství, které zde z hlediska vybavení moderními technologiemi patří mezi absolutní špičku. Momentálně je roční produkce kolem půl milonů lahví, výhledově by měla dosáhnout asi milionu. Mají 210 ha vlastních vinic a pěstují hlavně Cabernet Sauvignon, Syrah, Cabernet Franc, Pinot noir, Chardonnay, Sauvignon Blanc. Vedle francouzských odrůd mají ale i typicky bulharské jako Mavrud, Melnik nebo Rubin. Vinice se nacházejí V Thráckém regionu kolem obce Elenovo poblíž Staré Zagory, kde jsou půdy dosti podobné těm v Burgundsku.
Damianitza patří mezi největší ale i nejkvalitnější vinařství v Bulharsku. Firma vznikla již v roce 1940. Vinice se nacházejí v kopcovitém terénu a na sopečné půdě na jihovýchodě země v údolí Strumy. Je to nejslunnější a nejteplejší vinařská oblast. Celková produkce představuje asi 2 miliony lahví, přesto patří vína k těm nejvyšším kategoriím a úspěšně se vyvážejí do mnoha evropských zemí, do USA a Kanady. Vedle mezinárodně uznávaných odrůd jako je Cabernet Sauvignon, Cabernet Franc nebo Merlot jsou jejich specialitou vynikající vína z domácího Melniku (Široka melniška loza) či Rubinu.
Na a teď již konkrétně k ochutnávaným vínům:
Chardonnay 2007 Edoardo Miroglio. Obsah alkoholu 13,5 %. Hezká světle zlatá barva se zelenkavými záblesky. Vůně se mi ale už tak nelíbila, bylo v ní něco cizího, co z nás ale nikdo neuměl zařadit. Viskozita nižší. Chuť svěží, mírně kořenitá, ale též lehounce nahořklá. Dochuť kratší až středně dlouhá. Víno není vhodné k archivaci, ale já bych ho moc nemusel ani k okamžitému pití. Ohodnotil jsem na 5,5 bodu z 10 možných.
Muscat Ottonel 2007 Edoardo Miroglio z řady Saint Ilia Estate. 12,5 % alkoholu. Světlince zlatavá barva se zelenkavými odlesky. Jemná muškátová vůně, nízká viskozita. Chuť celkem příjemná, pikantní. Kratší až střední dochuť. Přítomným dámám dosti chutnalo. Já dávám 6 bodů.
Rosé de Noir 2007 Edoardo Miroglio. Vyrobeno, jak už naznačuje název z Pinot Noir. Obsah alkoholu 12 %. Bava trochu do oranžova, viskozita nižší. Slaboučká vůně jahod a peckovin. Chutí ale moc nezaujalo, zdálo se nám dost vodové. Dochuť krátká. Pro mě nejslabší víno večera, jen 5 bodů.
No Man´s Land Gold Rosé 2007 Damianitza. Zajímavý název naznačuje jakousi zemi nikoho na pomezí Bulharska a Turecka. Cuvée Merlotu a Cabernetu Sauvignon s 13 % alkoholu. Sytější růžová barva, vyšší viskozita. Krásná vůně jahod se šlehačkou. Mnohem kulatější než předchozí víno, zároveň ale příjemně pikantní se středně dlouhou dochutí. I když nejsem moc přítelem růžových vín, tohle se mi líbilo, dávám 7 bodů.
Pinot Nero 2006 Edoardo Miroglio. Obsah alkoholu 13,5 %. Tmavě granátová barva, vysoká viskozita. Příjemná těžká vůně tmavých peckovin a ostružin, plná chuť se stopami bariku. Hezké, vcelku harmonické víno, dámám se zdály trochu výraznější třísloviny. Dostává 7,5 bodu.
Merlot& Mavrud 2005 Edoardo Miroglio, Saint Ilia Estate. 13 % alkoholu. Barva velmi tmavá, skoro neprůhledná, střední až vyšší viskozita. Neobvyklá výrazná vůně, ve které se mísily ovocné tóny černého rybízu s jitrocelovým sirupem. V chuti méně plné, trochu kouřové, s lehce vystupujícími tříslovinami. Nejde o žádné velké víno, je spíše určené na běžnější pití, ale je celkem zajímavé, a to i příměsí u nás přece jen ne tolik známého Mavrudu. Oceňuji 7 body.
No Man´s Land Gold Red 2006 Damianitza. Cuvée Cabernetu Sauvignon a Merlotu s 13,5 % alkoholu. Barva velmi tmavého rubínu, viskozita střední. Těžká, trochu živočišná vůně s převažujícím tmavým ovocem. Středně plná chuť s opět trochu vystupujícími tříslovinami. Středně dlouhá dochuť. Dostává 8 bodů.
ReDark 2005 Damianitza. Neobvyklé cuvée Cabernet Sauvignon, Ruen a Rubin. Bulharskou odrůdu Rubin už jsem několikrát koštoval, ale o Ruenu jsem dosud ani neslyšel.Obsah alkoholu 13,5 %. Barva velmi tmavá, viskozita vysoká. Středně intenzivní těžká vůně lesních plodů. Plné tělo, chuť ostružin, zřetelný barik. Nepatrně lepší než předešlé, ale opět 8 bodů.
Uniqato Melnik 2006 Damianitza. 13,5 % alkoholu. Barva tmavého granátu, vysoká viskozita. Ve vůni jistá podoba s předchozím vzorkem. Opět tmavé lesní ovoce, ale navíc višně. Plné extraktivní víno (je nefiltrované) s dlouhou dochutí. Určitě lahůdka. Pro mě vcelku očekávaný vrchol večera, tohle víno znám a velmi oceňuji. Tentokrát mu ale možná trochu uškodila ta řada velmi těžkých předchozích vín, takže "jen" 8.5 bodu.
Ještě snad orientačně cenovou hladinu. Ta se pohybovala od 155,- u Muškátu po 415,- za ReDark.
Atmosféra v hotelu byla tradičně velmi příjemná, personál ochotný, jen mi tentokrát (zde poprvé!) chyběly tradiční kousky chleba a sýra. Na závěr sice přišlo velmi chutné menu, což ale drobné zakousnutí mezi jednotlivými vzorky nemůže nahradit. To byla asi jediná vada na kráse jinak příjemně stráveného večera.


I Microsoft má své víno

13. února 2009 v 12:30 | milasko |  Úvahy o víně
Vinařská firma Stormhoek vyrábí speciálně pro Microsoft, jeho klienty i pracovníky víno pod názvem Blue Monster. Nápis na etiketě hlásá: "Změň svět nebo jdi domů." Víno by mělo hlavně podporovat snahy o inovace a vyšší kreativnost u pracovníků. Že by lehce připitý znamenalo kreativnější?

Související článek: Alfa Romeo začala produkovat ...

Jenisejští Kyrgyzové. 1. Život v cizím područí

11. února 2009 v 13:49 | milasko |  Ujguři, Kyrgyzové a další kočovníci

Tajemný národ, o kterém se toho mnoho neví. Europoidní plemeno, hovořící ale tureckým jazykem. Patří sice k předkům současných Kyrgyzů, ale liší se od nich jak jazykem, tak zejména fyzickým vzhledem. Už jejich jméno vzbuzovalo strach. Znamená ničitel, hubitel či likvidátor. Na vrcholu moci byli schopni postavit stotisícovou armádu. Ta vynikala železnou kázní, ale také i na poměry doby a místa nevídanou krutostí. Uctívali božstvo smrti Erklik. Velmi rychle vytvořili obrovskou říši, která ale brzy - a za ne zcela jasných okolností opět zmizela.


V 6. století žili na Jeniseji v Minusinské kotlině. Byli vysocí, světlovlasí, zelenoocí nebo modroocí. Neživili se jen pastevectvím, byli spíše polousedlí, i zemědělství bylo pro ně důležité. Žili ale prakticky neustále ve stavu permanentní války s jižními sousedy. V letech 554-555 si je podrobil turkutský kagan Mugan. Svým pánům odváděli hlavně ceněné, mimořádně ostré zbraně, kožešiny a panny. Už 581 se jim podařilo využít turkutských vnitřních sporů a osvobodit se. 629 si je ale podmanili Teleskové - kníže Inan. Tato nadvláda trvala do roku 647. Koncem 8. století pak začaly těžké boje s Modrými Turky, kteří si je chtěli podrobit. Pomoc hledali Kyrgyzové u čínské dynastie Tchang. V roce 708 už se zdálo, že zvítězili, ale v zimě 710-711 uskutečnili turkutští vojevůdcové Tonjukuk a Kül-tegin zcela neočekávaný a pro jezdeckou armádu dost unikátní přechod zasněžených hor a překvapili Kyrgyzy v jejich táboře v Černi Sunga. Následovala několikadenní bitva, která skončila smrtí kagana Bars-bega a totální porážkou Kyrgyzů. Ta byla natolik drtivá, že i když si Kyrgyzové udrželi formálně jistou formu nezávislosti, faktické aktivní zahraniční politiky nebyli schopni až do roku 745, kdy turecký kaganát zanikl.
Období následující samostatnosti bylo velmi krátké, protože už v roce 758 si je podrobili Ujgurové, noví páni ve stepi.Jejich nadvláda byla pravděpodobně ještě tvrdší, kyrgyzský vládce nepoužívá na přelomu 8. a 9. století titul kagana, ale pouze knížete "ažo". Protože se ale Ujgurové vyčerpávali boji v Číně, proti Tibeťanům a nakonec i vnitřními spory, mohli Kyrgyzové opět zesílit. Počátkem 10. století došlo k reorganizaci armády. Byla budovaná na desítkovém principu. Jejím základem byla těžká jízda, tvořená pouze Kyrgyzy. Ti bojovali ve velkém sevřeném útvaru. V prvních dvou řadách byli dobře chráněni jezdci i koně, další řady už postrádaly ochranu koní a i panceřování jezdců bylo o něco horší. I když byla výzbroj ve srovnání s Turkuty, Modrými Turky nebo Ujgury poněkud archaická (některé součásti ochrany jezdce byly dřevěné, málo byla využívána šavle), bylo jejich vojsko díky velké početnosti a pevné disciplíně velmi obávané.
Základní údernou zbraní bylo dlouhé kopí, pro boj zblízka pak využívali hlavně palaše a meče. V armádě sloužili i příslušníci podmaněných národů - tzv. kyštymové, kteří tvořili většinu lehké jízdy. Ta byla vyzbrojena hlavně luky a šípy, pro boj na krátkou vzdálenost pak zejména sekerami s úzkým ostřím. Typickou taktikou bylo počáteční vyčerpání nepřítele útoky lehké jízdy, předstíranými útěky, lákáním do pastí. Nakonec následoval drtivý úder těžké jízdy.

Je libo Pálavu či Dornfelder?

9. února 2009 v 9:53 | milasko |  Soukromé koštování, odrůdy
Tentokrát se blíže podívám na dvě u nás poměrně nové odrůdy, které si ale získávají stále více příznivců - Pálavu a Dornfelder. Pálava byla u nás do Státní odrůdové knihy zapsána v roce 1977 a v poslední době se zařadila mezi ty velmi oblíbené, zvláště u těch, kteří mají rádi aromatická vína. Na různých akcích jsem zaregistroval, že tam, kde se Pálava nalévá, je vždy plno a zejména dámám chutná. Byla vyšlechtěna Ing Veverkou ve Šlechtitelské stanici ve Velkých Pavlovicích, a to křížením mezi Tramínem červeným a Müller Thurgau. Po Tramínu je víno velmi aromatické, hrozny dosahují vysoké cukernatosti a jsou tedy vhodné pro výrobu přívlastkových vín.
Už jsem jich stačil ochutnat mnoho, obvykle mi dost chutnaly a popsal jsem je v dřívějších článcích. Nedávno jsem se blíže "podíval" na dvě a tady je jejich hodnocení:

Pálava 2006 výběr z hroznů Víno Rakvice, polosladké. Vinařská obec Rakvice, viniční trať Krefty.Zlatá medaile z Grand Prix Austerlitz 2007. Obsah alkoholu 13 %. Zvláštní atypická, dosti atraktivně působící láhev s vkusnou etiketou se znakem raka. Je uzavřena plastovou zátkou. Barva žlutozlatá, víno trochu perlí. Viskozita střední. Výrazná příjemná sladká vůně, hrozny a hodně zralé banány. Chuť o něco horší než vůně. Je dost plná, cítím v ní ale nějakou hořčinku. Dochuť delší. Dávám 7,5 bodu ( z 10 možných).
Pálava 2006 kabinet Vinselekt Michlovský Rakvice. Víno z nižší řady s obsahem alkoholu 12 %. Viskozita nižší, barva velmi světlá. Vůně slabší, pomeranče a jiné citrusy. Totéž v méně výrazné chuti. Dochuť krátká. Hodnotím 6 body.
Dornfelder je u nás nováčkem. Do Státní odrůdové knihy byl zapsán teprve v roce 2004. Byl vyšlechtěn Augustem Heroldem ve Weinsbergu v Německu docela složitým křížením. Z Jakubského a Trolínského vznikl Helfensteiner a ten byl zkřížen s Heroldrebe, vytvořené z Modrého Portugalu a Frankovky. Výsledkem bylo velmi tmavé víno, využívané jednak do různých cuvée ke zvýraznění barvy, ale v poslední době se objevuje i samostatně a dává středně plná víno ovocné vůně.
Platí totéž, co o Pálavě. Chutnal jsem ho již mnohokrát, dost jsem si ho oblíbil a také uvádím příklady dvou naposledy vypitých:
Dornfelder 2006 Qualitätswein Rotwild Cellars Weinkellerei Bernkastel-Kues Rheihessen, SRN. Právě oblasti kolem Rýna mají ideální podmínky pro pěstování této odrůdy. Obsah alkoholu 12,5 %. Typická velmi tmavá, prakticky neprůhledná barva. Viskozita nízká. Jemná příjemná vůně višní a ostružin, totéž v příjemně natrpklé chuti. Dochuť kratší až střední. Dostává 6,5 bodu.
Dornfelder 2006 pozdní sběr Chateau Valtice, Vinné sklepy Valtice, polosladké. Vinařská obec Valtice, viniční trať Hintertály. Zlatá medaile z Weinparade Poysdorf. Typická láhev z průhledného skla. Obsah alkoholu 13,5 %. Barva velmi tmavého rubínu. Prapodivná, ne moc příjemná vůně. Dlouho jsme o ní diskutovali a nakonec jsme ji zařadili jako uzený sýr. Chuť byla lepší, celkem kulatá, ale také nijak nenadchla. Taková šťávička zahradní směs, snad nějaké hořčí višně a červený rybíz. Viskozita nižší, dochuť kratší. Přes tu zlatou medaili jen 6 bodů.
Asi jsem tentokrát nenarazil na úplně nejlepší zástupce vín z vybraných odrůd, což ale jistě neodrazuje od jejich dalšího zkoumání v blízké budoucnosti.


Ústup láhve ze slávy?

6. února 2009 v 9:59 | milasko |  Úvahy o víně
Včera jsem četl o úžasném zážitku s "vynikajícím" Chardonnay v plechovce. Tato inovace zatím naštěstí moc rozšířená není, ale víno v krabicích a plastu ano.
Tradičně se do kartonů rozlévalo jen to nejlacinější víno (nechvalně známý krabicák). V poslední době se ale jejich použití rozšiřuje. U nás se třeba začínají objevovat vína z Jižní Ameriky, která působí dojmem, že by nemělo jít o ty nejhorší patoky. (Tedy nezkoušel jsem to a ani nehodlám, ale na větší nabídku vín v tomto balení minimálně v marketech si asi budeme muset zvyknout.)
Za posledních 5 let spotřeba vína ve světě vzrostla asi o 10 %, v USA o 20 %. Velmi výrazně vzrůstá spotřeba i ve vinařsky poměrně netradičních zemích jako je Rusko nebo Čína, které by se brzy měly zařadit do první desítky na světě ve spotřebě.
Vedle lahví teď někteří výrobci začínají používat nové druhy obalů jako doplňkového nástroje marketingu. Zejména pro mladou generaci by balení do plastikových lahví nebo kartonů s vhodným uzávěrem mohlo být zajímavé. Karton je navíc mnohem lehčí a nerozbitný, náklady jsou o dost nižší. Nabídka vína v těchto obalech se na světových trzích rozšiřuje.
Jistě ale (naštěstí!) zůstane početná obec spotřebitelů, která bude na lahvi trvat. Tato (nevhodně?) tvrdohlavá skupina by se měla stát předmětem dalšího zkoumání marketingových odborníků, kteří by i na ni rádi vyzráli.
Faktem je, že i v Evropě roste podíl standardních vín v tomto balení. V Itálii se v něm objevují i vína známých firem jako Giacobazzi, Castellano nebo Morando. Ročně je zde takto nabízeno asi 320 milionů litrů vína. Je ovšem snaha proniknout s takto balenými víny i na cizí trhy. Španělská firma J. Garcia Carrión, která by se ráda dostala na vedoucí místo v evropském trhu stolních vín, vsází právě na toto balení.
Velký úspěch přineslo použití kartonů na kvalitní vína známé jihoafrické firmě Robertson. Celých 51 % z 250 milionů litrů vína, které se za rok vypijí v Chile, se už prodává v kartonech. Ve východní Asii se ve stále větší míře začíná v kartonech prodávat rýžové víno.
Pro mě osobně to není právě sympatický vývoj, ale cimrmanovsky musím konstatovat, že to je asi vše, co proti tomu můžu dělat.

Kaganát Türgešů. 1. Počátky kaganátu a vrchol moci

4. února 2009 v 18:27 | milasko |  Ujguři, Kyrgyzové a další kočovníci
Slovo Türgeš znamená mladší nebo menší Turek. Türgešové jsou známí již z dob Západoturkutského kaganátu. Ten byl tvořen dvěma svazy kočovných kmenů, Dulu a Nušibi. Nejpočetnějším národem svazu Dulu byli europoidní turecky mluvící Türgešové. Vznikli spojením dvou kmenů: autochtonních obyvatel Džúngarska Abarů a později sem z Poamuří přišlých Mekrinů. I nadále se vnitřně dělili na dvě skupiny: "Černé" - potomky prvních - a "Žluté" - potomky druhých.
Oba svazy mezi sebou neustále soupeřily o moc, někdy přímo bojovaly, a to přesto, že po národnostní stránce si byly dost blízké. V obou měli významný podíl středoasijští Hunové, kmeny skupiny Čchu. Vnitřní boje nakonec podlomily síly kaganátu a ten byl Čínou do roku 659 zničen. Na jeho území byly zřízeny dvě provincie, obě svěřené princům z turkutského vládnoucího rodu, kteří podléhali náměstkovi císaře, sídlícímu v Kuče. Hranice provincií vcelku odpovídaly původním územím obou svazů. Kmeny Dulu spravoval Ašina Miše, Nušibi Ašina Bučžen. Oba byli dost neschopní a navíc proti sobě intrikovali a pomlouvali se, takže Miše byl nakonec popraven. To vyvolalo nespokojenost Dulu, kteří se proti Číně spojili s Tibeťany. Bojů mezi Čínou, Tibeťany a postupně povstávajícími turkutskými princi obratně využili Türgešové k rozšiřování svého vlivu. Syn Bučženův, Ašina Chušelo, nakonec pod jejich tlakem odchází se zbytky svého lidu do Číny. Historie Turkutů tím vlastně končí ( pokud bereme dějiny Modrých Turků jako samostatnou kapitolu) a vzniká kaganát Türgešů.
Talentovaný vůdce Uč-elig ovládl hlavní město západních Turkutů Sujab na řece Ču a vytvořil říši s centrem v v Sedmiříčí (Žetysu), rozkládající se od Taškentu po Turfan. Zemi rozdělil na 20 údělů. Každý z nich měl 7 000 bojovníků. Právě v této době přistupují Arabové k rozhodujícímu úderu na Střední Asii. Namísto dosavadních nájezdů se snaží zemi trvale podrobit. V roce 705 se na jižních hranicích kaganátu objevuje početná arabská armáda. Uč-elig uzavřel dohodu s Čínou a spojenectví se sogdskými městy a dvakrát Araby porazil - u Pajkendu a Buchary. Krátká vláda jeho syna a nástupce Soge byla zároveň vrcholem moci Türgešů. Jemu se podařilo Araby na čas ze Střední Asie vyhnat a ovládal říši od Altaje po Aralské jezero. Síla jeho vojska byla odhadována na 300 000 mužů. Čína i Tibet si pospíšily a poslaly mu své princezny za manželky. Protože centra kaganátu ležela na hedvábné stezce, byl obchod pro říši velmi významný. Kagan proto nechal razit zajímavé vlastní mince s kruhovým otvorem uprostřed.

Hospodářská krize a vinařství

1. února 2009 v 8:57 | milasko |  Úvahy o víně
Aby byly omezeny důsledky krize, hledají velká vinařství různé způsoby, jak ušetřit. To se projevilo už v roce 2008. Ve větší míře se například začaly používat PET-lahve, například významná firma Boisset Family Estates u Beaujolais Nouveau pro dodávky do USA a Japonska. Ceny tím dokonce poklesly asi o polovinu. (Tedy tento způsob úspor by mě příliš nenadchl. Doufám, že u nás se touto cestou nepůjde.) Francouzská federace exportérů vína ale očekává, že rok 2009 bude jedním z nejhorších za několik posledních desetiletí. Projevilo se to už například ve velkých vinných aukcích v New Yorku, jaké provádí například Sotheby, kde došlo oproti minulému roku k velkému poklesu výtěžků z exklusivních francouzských vín. Ještě před dvěma lety zde přitom padaly cenové rekordy.



Vinařský koncern Crushpad ze San Francisca zase hodlá krizi vzdorovat "antikrizovým" vínem Bailout, což znamená v překladu východisko z krize. Je to Cabernet Sauvignon ze sklizně 2007 s neobvyklým vyobrazením medvěda (což ve slangu označuje ty, kteří "hrají" na změny kurzů.) Bude lahvované až v srpnu 2009. Momentální cena pro objednávky je 39 dolarů, ale v závislosti na změnách kurzů na burze může být i nakonec zákazníkovi účtováno i výrazně méně.
Ve známém americkém vinařství Ernest & Julio Gallo však uvažují o propuštění části zaměstnanců.
Naproti tomu vinaři v sousedním Rakousku jsou poměrně optimističtí. Stále zde rostou příjmy z exportu z vína. Nejvíce vín je vyváženo do SRN (cca 57 %), dále do Švýcarska a USA. V tomto směru by měl být i nadcházející rok úspěšný. Zvyšuje se také podíl prodeje domácích vín na trhu. Zdá se, že zde tedy krize nehrozí.
Foto dole vpravo ukazuje "takyzáchranu" z krize: