Červen 2009

Terakotová armáda 2

28. června 2009 v 9:01 | milasko |  Čína



Postavy bojovníků jsou v nadživotní velikosti, 180-200 cm vysoké. Mnohé z nich jsou ale rozbité. K tomu došlo již velmi dávno, brzy po dokončení komplexu. První císař sice pro vytvoření jednotného státu v Číně udělal skutečně mnoho, zároveň ale vládl velmi krutě. Stále hledal elixír nesmrtelnosti a po jednom takovém lektvaru náhle zemřel. Jeho syn a nástupce byl velmi neschopný, proto okamžitě propukla řada povstání. Jedna z povstaleckých armád pronikla i do podzemních komor s terakotovou armádou. Některé sochy povstalci rozbili, vzali si jejich funkční zbraně, ale hlavně zapálili dřevěné opěrné konstrukce komor. Následné zřícení stropů poté mnoho soch zničilo. Zbraně, které se zachovaly, jsou stále ostré a lesklé. Byly pokryty vrstvou chromové směsi, která je chránila před zrezivěním. Je to další příklad řemeslného mistrovství a vyspělosti, ale též důkaz vojenské síly říše Čchin. Právě takové zbraně jí dávaly převahu nad sousedy. (Bude pokračovat.)

Seznam fotografií:
1. Kamenná přilba
2. Kamenné brnění
3. Útočná formace
4. Meč
5. Meče
6. Hroty kopí
7. Halapartna

Kypčakové – Polovci – Kumáni 1

26. června 2009 v 6:42 | milasko |  Ujguři, Kyrgyzové a další kočovníci
1. Původ, šíření, vnitřní struktura říše
Z těchto tří jmen je trochu známější jen to poslední, nicméně jedná se vlastně o synonyma. Kypčakové vstupují do dějin v polovině 8. století jako součást kaganátu Kimaků. Jejich předchozí dějiny nejsou úplně jasně, ale pravděpodobně lze jejich původ hledat v říši Sejanto. Její obyvatelé označovali sami sebe jako Sirové. V polovině 7. století utrpěli katastrofální porážku od Ujgurů a byli značně zdecimováni. Brzy poté se objevují Kypčakové. Jejich jméno se dá přeložit jako smolaři, nicotní, neblazí či nešťastní. Velmi zvláštní jméno pro silný národ. Ve skutečnosti se jednalo o jakési krycí jméno. U tureckých kmenů existoval podivný zvyk. Pokud někdo přežil nějakou vážnou chorobu nebo smrtelné nebezpečí, dostal nové jméno, obvykle s nějakým záporným významem. Šlo o to, zmást nadpřirozené síly, které na něho předchozí zlo seslaly. Sejanto nemohli pochopit, jak mohla být jejich silná říše tak snadno zničena o oni utrpěli takové ztráty. Domnívali se, že šlo o hru nějakých vyšších sil. Proto začali používat označení Kypčakové.

Poměrně dlouhou dobu byli v kimakském kaganátu v podřízeném, i když významném
postavení. Od konce 8. století se postupně začali rozšiřovat po obrovském teritoriu od Irtyše až k Volze. Přitom asimilovali některé místní kmeny, většinou turecké jazykové skupiny, jako byli oni sami, ale také kmeny ugro-finské a též severoíránské. Počátkem 11. století se pak šíří i mimo původní územi kimakského kaganátu. Zatlačují Oguzy, kteří byli do té doby spojenci Kimaků, z přikaspických a přiaralských stepí na jih, Pečeněhy na západ, překračují Volhu a dostávají se až k Dunaji. V této době jméno Kimaků úplně mizí, kypčačtí chánové přebírají moc a říše začíná být označována jako Dešt-i-Kypčak. Má rozlohu asi 2 miliony km2. V této době se dostávají do kontaktu s Rusy, Byzantinci, Uhry a dalšími evropskými národy. Rusové je označují jako Polovce, Byzantinci jako Kumány, Uhři jako Kumány nebo Kuny. Na východě jsou nadále označováni jako Kypčakové.
Rozlehlá říše byla ale dosti volným svazkem. Dělila se na dvě části, z nichž každá měla opět dvě křídla. První celek, dosti volná konfederace, obýval přibližně evropskou část území mezi Dunajem a Kavkazem. Vrchní moc zde měli chánové z rodu Toksaba. Ti přímo vládli východnímu křídlu mezi Volhou a Kavkazem. V čele západního křídla, obývajícího severní Černomoří byli chánové z rodu Šarukana. Zejména pro tuto poslední skupinu přísluší označení Polovci či Kumáni. Také Kypčakové v Asii měli dvě křídla, i když jejich říše byla mnohem centralizovanější. Vládla zde dynastie El-borili (Elbori). Pravé, západní křídlo obývalo stepi mezi Volhou a Syr-darjou. Na tomto území sídlil v Torgaji nejvyšší chán. Mezi Syr-darjou a Irtyšem sídlilo levé křídlo. Hlavním městem této části bylo město Sygnak, kde vládli chánové, pocházející z kmene Uran.
Kypčakové byli dosti vyspělým národem, používali písmo, existují svědectví o jejich básnících a učencích, kteří měli kontakty s učenými Indy, Číňany, Peršany či Araby. Obývali i řadu měst např. Sygnak nebo Džend na Syr-darje, Saksin na Volze, Tmutarakaň na Tamaňském poloostrově. Jejich společnost byla ve stádiu rozkladu rodové a utváření feudální společnosti. Všechny důležité pozice zaujímali představitelé rodové šlechty, tzv. "bílá kost". Rozhodující bylo vlastnictví stád, zejména koní. Ti nejmocnější vlastnili i desetitisíce kusů. Vedle toho chovali i krávy, ovce a velbloudy. V menší míře pěstovali proso, žito a rýži. Existovali zde i otroci, hlavně váleční zajatci, s nimiž obvykle obchodovali, jen v omezené míře je využívali jako sluhy.

Vinařské střípky

24. června 2009 v 7:40 | milasko |  Úvahy o víně

Na mezinárodní degustaci Judgment of Montreal v Kanadě posuzovali odborníci nejlepší Chardonnnay z USA, Kanady, Francie (Burgundska) a Itálie. Asi trochu překvapivě zvítězilo víno v ceně asi 34 dolarů z malého kanadského vinařství Le Clos Jordanne. V této souvislosti se připomíná dopad podobné degustace, která před 33 lety nastartovala zájem o kalifornský Cabernet Sauvignon a Chardonnay, které byly tehdy označeny za lepší než ty z Francie, i když to mnohé znalce šokovalo. Že by Evropa začala ustupovat Novému světu?


Moldávie má obrovské problémy s odbytem vína. Pomalu se blíží další vinobraní a na skladech je ještě obrovské množství nenalahvovaného vína. Uvažuje se, že by bylo vyvezeno v této podobě a využito k destilaci na tvrdý alkohol, dále na výrobu džusů, octa apod.
Na londýnské aukci Sotheby´s se objeví vína z Bordeaux, jaká ještě dosud Francii neopustila. Jedná se o staré a velmi staré ročníky Chateau Cheval Blanc (1900-1995), špičkových vín ze Saint Emilionu. Za nejlepší z nich jsou považována ta, která byla vyrobena převážně z odrůdy Cabernet Franc. Jejich hodnota se pohybuje v tisících liber. Šéfka mezinárodního oddělení Sotheby´s nepochybuje o úspěchu aukce. Hodně sází na nové zákazníky z Číny a Ruska, kteří i v době světové finanční krize nelitují vydat takovou sumu za láhev.

Argentinská vláda vydělila 230 milionů dolarů na pomoc menším vinařům. Mohlo by ji získat až 26 tisíc z nich.

Terakotová armáda 1

22. června 2009 v 10:44 | milasko |  Čína



Informace o celém pohřebním komplexu zde(předchozí část).
Terakotová armáda je pohřbena ve třech obrovských podzemních objektech, vzdálených asi 1,5 km od pyramidy. V tom největším je hlavní armáda, seřazená v útočné formaci, s pěchotou, jezdci a válečnými vozy. Zajímavostí jsou boční řady, otočené proti případnému útoku z křídla, a podobně i zadní řada chrání před nenadálým útokem zezadu. V další jámě je zřejmě jakási záloha, připravená k protiútoku. Velmi zajímavá je i třetí jáma, která představuje štáb armády. Vojáci drželi původně v rukou funkční zbraně, ty jim byly ale brzy po dokončení ukradeny. Vše není ještě zdaleka vykopané, odhaduje se, že celkově se jedná asi o 8 000 vojáků. Z různých fotografií si asi každý vojáky představuje v hnědé "hliněné" barvě, oni ale, podobně jako starořecké sochy, byly všichni původně barevní. Tyto barvy sice přečkaly více než dva tisíce let, ale po vykopání se během pár okamžiků rozpustily. Jen místy se zachovaly zbytky. Nutno ještě dodat, že některé části soch, třeba brnění bojovníků, byly sice vyráběny jakýmsi velkovýrobním způsobem, obličeje jsou naprosto individuální. Jedná se o portréty skutečných císařových válečníků, kteří museli mistrům sedět modelem.

Seznam fotografií:
1.-2. Bojová formace
3. Lučištník
4. Vozataj
5. Kuše
6. Jezdec s koněm
7. Hlava koně
8. Čestná stráž




Bude pokračovat

Pohřební komplex prvního císaře Číny

20. června 2009 v 8:48 | milasko |  Čína


Sjednotitel a první císař Číny Čchin Š´chuang-ti si během svého života nechal vybudovat obrovský pohřební komplex, který co do nákladů i počtu nasazených pracovníků předčil i pověstnou Cheopsovu pyramidu. Stavělo ho mezi léty 246-210 př. n. l. 700 000 lidí. Ve všeobecném povědomí je jeho terakotová armáda, považovaná za osmý div světa. Ta je ale jen částí celého monumentu. Ústřední stavbou byla vlastní hrobka, ve které byla kromě sarkofágu i jakási plastická mapa Číny ze zlata, s řekami z rtuti a hvězdami z drahokamů. To celé bylo chráněno systémem důmyslných pastí. Většina těch, kteří tajemství hrobky znali, byla pohřbena s císařem. Podobně i ty ženy, které mu nedaly děti. Hrobku kryla hliněná pyramida 115 metrů vysoká, obehnaná dvojitou hradbou s branami a věžemi. Šlo tedy o jakési pohřební město s pyramidou uprostřed. Popis této vlastní hrobky známe ze staročínských záznamů, ale archeologický průzkum zde ještě ani nezačal. Jestli se toho někdy dočkáme, mohly by tam být nepředstavitelné poklady. Poblíž pyramidy se nacházely další "pohřební komory" v nichž ale byly pohřbeny pouze sochy úředníků, ale též herců, kteří sloužili k obveselení dvora. V jedné z velkých jam byly zase cenné předměty z bronzu.


Úředníci















































Herec

Naleziště v Číně, které bylo pro veřejnost zpřístupněno v roce 1979, navštívilo už 50 milionů návštěvníků z celého světa, včetně mnoha hlav států.
O samotné terakotové armádě napíši příště, bude i více fotografií.






Čínské pyramidy


Vína s jižním sluncem

18. června 2009 v 18:19 | milasko |  Soukromé koštování, odrůdy
Tato doma koštovaná vína jsou vesměs jižního původu: ze Středomoří, Rumunska, Kavkazu a Austrálie.
Monica di Sardegna 2006
Denominazione di origine controllata., Sardinie, Itálie. Jedno z typických sardinských vín, jehož jméno nepřipomíná nějakou místní krásku, ale mnichy, kteří ho původně pěstovali. Obsah alkoholu 13 %, hezká rubínová barva, vyšší viskozita. Vzhledem i lehkou ovocnou vůní dost připomíná povedený Modrý Portugal, liší se ale v chuti. V ní cítím višně, třísloviny jsou výraznější. Víno je šťavnaté, dobře pitelné, dochuť kratší až střední. Dal jsem mu 7 bodů z deseti možných.
Nero d´Avola 2006 Indicazione geografica tipica, Sicílie. Víno s tímto původem, ovšem výrobce je německý, Peter Mertes, Bernkastel-Kues. Je označené jako biovíno. Obsah alkoholu 13,5 %. Barva je velmi tmavá až do černa, jak napovídá název. Vůně dosti výrazná, těžší, tmavé ovoce, čokoláda. V chuti třešňový kompot, poměrně plné. Dochuť středně dlouhá, velké usazeniny na dně. Dostalo 7,5 bodu.
Domaine Fiumicicoli 2006 Appellation Corse Sartene Controlée, Korsika, Francie. Vinařství Fiumicicoli hospodaří na 45 hektarech v jedné z nejznámějších korsických apelací a patří zde k nejlepším. Víno je poměrně typickou kupáží zdejších odrůd Niellucciu, Sciacarellu a Vermentinu (posledně jmenovaná odrůda je bílá). Obsah alkoholu je 13 %. Barva je hezká, tmavá, na pomezí rubínu a granátu. Viskozita vyšší. Středně intenzivní , těžká vůně tmavého ovoce, višně s čokoládou. Dosti plná chuť. Těžké kořeněné víno s výraznými tříslovinami. Dochuť dlouhá. Ohodnotil jsem 7 body
Rawson´s Retreat 2005 Penfolds Wines, Magill, South Eastern Australia. Cuvée Semillonu a Chardonnay. Obsah alkoholu 13 %. Sytá slámová barva, nižší viskozita. Velmi bohatá a nesmírně příjemná vůně, banán, med. Pak jsem dlouho přemýšlel, protože mi to něco hodně připomínalo a nemohl jsem si vzpomenout, ale nakonec jsem na to přišel. Exotické ovoce cherimoya, které kombinuje ovocnost se sladkou krémovitostí. Plná, sladce či hořkosladce působící chuť, i když se jedná o suché víno, grep. Jediné, co bych vínu mohl vytknout je trochu kratší dochuť. I tak jsem dal 8,5 bodu.
Saperavi 2005
Mtsiri, Zegaani, region Kachetie, Gruzie. Obsah alkoholu 12 %. Tmavá barva na pomezí rubínu a granátu. Viskozita nižší, výraznější třísloviny, příjemná natrpklá chuť. Spíše lehčí, dobře pitelné víno. Dochuť středně dlouhá. Dostalo 6,5 bodu. Mimochodem, jak je na tom teď gruzínské vinařství? V Gruzii se katastrofálně zmenšily plochy vinic. Zatímco v roce 1985 jich zde bylo 130 tisíc hektarů, nyní jen 38 tisíc. Řada zdejších vinařských firem je před bankrotem. Jednou z hlavních příčin je ztráta ruského trhu v roce 2006, současná finanční krize pak způsobila obrovský pokles odbytu i na ukrajinském trhu, který byl z hlediska objemu na druhém místě.
Aligote 2005 D.O.C.- C.M.D., Premium Wine, Bucium Podgoria Iasi, Rumunsko. Zkratky na etiketě znamenají Vin cu denumire de origine controllata, Tedy asi totéž, co známe ze západní Evropy jako DOC, víno s kontrolovaným původem.
Cules la maturitate deplina vyjadřuje cukernatost při sběru, která odpovídá našemu kabinetu. Obsah alkoholu 11 %. Víno z u nás méně známé burgundské odrůdy Aligote. Viskozita nízká, světlá zlatavá barva. Lehké, spíše letní víno s výraznějšími kyselinami a kratší dochutí. Nijak neoslnilo, ale pilo se docela dobře. Dal jsem 6,5 bodu.





Kaganát Kimaků

17. června 2009 v 10:35 | milasko |  Ujguři, Kyrgyzové a další kočovníci


Kimakové byli zřejmě alespoň částečně potomci Čchu-mu-kunů, jednoho z kmenů středoasijských Hunů skupiny kmenů Čchu. Ti byli v 7. století důležitou součástí Západoturkutského kaganátu a patřili do svazu Dulu. V polovině 7. století, když se kaganát rozkládal, odkočovali do stepí severozápadně od Altaje do oblastí kolem Irtyše. Zde se začalo formovat jádro nového kmenového svazu. V čele byl vládce s titulem šad-tutuk. V polovině 8. století, po vzniku říše Ujgurů, sem z Altaje přicházejí další kmeny, které se staly důležitou součástí nové říše - Kypčakové. Jejich původ opět není úplně jasný, ale jejich předky byli pravděpodobně Sejanto, jeden z kmenů, patřících mezi Telesky. Kimakové ale hrají nadále vedoucí úlohu a říše se tedy nazývá po nich. Od 2. poloviny 8. století, po rozpadu říše Modrých Turků, se začíná kimaksko-kypčacká koalice rychle rozšiřovat dokonce ve třech směrech: na jih k Sedmiříčí, na jihozápad k Syr-darje a na západ k Uralu (tímto směrem se šířili Kypčakové).

Dalším důležitým zlomem byl rok 840, kdy Jenisejští Kyrgyzové zničili dosud nejmocnější říši ve stepi, kaganát Ujgurů. Kimakové znovu posilují, část kmenů, patřících dosud do ujgurské říše se připojila k nim. Svaz měl v polovině 9. století devět kmenů a vládce se začal titulovat jabgu. Posilování pokračuje i nadále, na přelomu 9. a 10.století se svaz přetváří v raně feudální stát. Tvořilo ho dvanáct kmenů a vládce už je označován jako kagan. Právě změny titulů vládce velmi dobře dokumentují vzrůst jejich významu. Hlavním městem říše byla Kimakije na Irtyši, rozloha byla 1,5 milionu km2. Rozkládala se od řek Tobol a Irtyš ke Kaspickému moři. Kaganové byli dědičnými vládci jejich moc byla značná. Jmenovali jednotlivé údělné vládce, kteří za to byli povinni odvádět určený počet bojovníků, vybírat pro kagana daně a zajišťovat ve svých údělech dodržování zákonů a pořádku.

Obživu poskytovalo Kimakům hlavně pastevectví, v menší míře ale už také pěstovali pšenici, ječmen a rýži. Rozvíjela se také řemesla., hlavně ta, která pracovala s kovy a kůží, dále šperkařství. Podobně jako Turkuti uctívali boha nebes Tengri a přírodní síly jako slunce, hvězdy, řeky, hory. Význačným osobnostem vztyčovali kamenné sochy, tzv. baby. Od Turkutů také převzali runové písmo.

V 10. století se hranice na čas ustálila, též vztahy se sousedy byly dosti přátelské, doložené je například, že měli společná pastviště s Oguzy severně od Aralského jezera a Kaspického moře. Postupně ale upadala moc kaganů, kteří se mění v pouhé vojenské vůdce s nevelkou vlastní družinou. Vedle nich ale existuje řada kmenových vůdců, chánů, kteří mají vlastní armády a jsou dosti samostatní. Centrální moc upadá.
Zásadní změny přicházejí na počátku 11. století, a to jak uvnitř říše, tak i navenek. Znovu přichází expanze v mnoha směrech, která zasáhla většinu jejich sousedů. Oguzové jsou zatlačeni na jih, Pečeněhové na západ, Karlukové na jihovýchod. Zároveň dochází k dalšímu posunu Kypčaků společně s menší částí Kimaků západním směrem. Kypčakové zaujímají vedoucí postavení, zabírají nejlepší pastviny, jejich chánové přebírají vládu, naopak jméno Kimaků mizí. Od té doby označují muslimští autoři nový útvar, ještě větší než byl kaganát Kimaků jako Dešt-i-Kypčak. Důsledky těchto přesunů a změn pocítili velmi silně obyvatelé mnoha států východní a jihovýchodní Evropy.





Moderní luddité

15. června 2009 v 10:46 | milasko |  Úvahy o víně
V počátcích kapitalismu se nejprve v Anglii a potom i v jiných zemích objevili tzv. luddité, dělníci ničící stroje, o nichž se domnívali, že jim berou práci. V současné době se ve Francii objevila velmi radikální skupina vinařů CRAV (Výbor pro vinařskou akci), používající podobné, vskutku neortodoxní metody boje proti evropským reformám vinařství a konkurenci. Nevyhýbá se ani ničení a paličství. (viz též). Organizace existuje už dva roky a je známá svým ultimatem vládě a prezidentovi, kde vyzývá k tomu, aby se vinařství stalo jednou z priorit jejich činnosti. Nejaktivněji vystupuje v Languedocu, kde se problémy francouzského vinařství projevily nejmarkantněji: krize z nadprodukce, tvrdá konkurence z Itálie, Španělska a Nového světa. Tito vinaři tvrdí, že vzít do rukou zbraně je donutilo to, že vláda ignoruje jejich potíže a neřeší otázku levného dovozu cizích vín. Dále dokazují, že každá láhev australského nebo amerického vína je bombou, ničící bohatou kulturu výroby vína v Evropě. Její problémy samozřejmě nejsou nové, existují už několik let, hospodářská krize jim ale dala nové rozměry, včetně přeorientování se části spotřebitelů na levnější vína. Dosavadní reformy Evropské unie by se daly vykládat jako: soustřeďme se v Evropě na drahá vína a levná přenechejme Novému světu. Protože ale v důsledku krize zájem o levná vína zřetelně vzrostl, hrozí ve svých důsledcích ztráta nejenom trhu levných, ale i drahých vín - což si asi vynutí v nejbližší době nějaký nový přístup a změny.

Říše Sejanto. Další ze zapomenutých.

13. června 2009 v 20:43 | milasko |  Ujguři, Kyrgyzové a další kočovníci

Konfederace Sejanto vznikla ve 2. polovině 4. století n. l. ve stepích západně od Ordosu. Vytvořily ji dva kmeny - Se (Sir) a Janto. Janto byl hunský kmen, který do této oblasti přikočoval v 50. letech 4. století pod vedením vládce Chalatou. Krátce poté byli ale podrobeni svými sousedy, kmenem Se. Ti vybili vládnoucí rody Janto a zbytek kmene ovládli. Nový název jim dali čínští historikové, kteří mechanicky spojili oba názvy. Vlastním jménem si zřejmě říkali Sirové, nicméně čínské označení je běžnější. Protože byli Sejanto později počítáni k Teleskům, dá se předpokládat, že k nim mohl patřit i původní kmen Se.V čele nového uskupení stála dynastie Ilter (Ilitu), která pak vládla až do poloviny 7. století.

Všichni Teleskové se stali nejprve vazaly Žuan-žuanů (Avarů), od 2. poloviny 6. století, po vzniku Turkutského kaganátu, byli Sejanto součástí této říše. Po rozdělení kaganátu na přelomu 6. a 7. století podléhali západoturkutským kaganům. Byli ale poddanými velmi problematickými.V roce 605 nechal kagan Taman pobít řadu předáků Sejanto, protože se obával jejich povstání. K tomu ale stejně došlo. Připojili se i další Teleskové, kmen Kibi. Dočasně byli úspěšní a vytvořili si říši, v jejímž čele byl vládce Kibi - Kibi Gelen - který vládl jako Moche-chán. V roce 619 se ale on i vůdce Sejanto Išbar poddali dalšímu kaganovi Tun-jabgu. Nebylo to nadlouho. Už 627 se Sejanto pod vedením Inanču-irkina (Inana) přestěhovali do Mongolska a podřídili se východoturkutskému kaganovi Kat Il-kaganovi. Ten je podřídil svému synovi, Jukuk-šadovi. Oni se ale proti němu kvůli vysokým daním vzbouřili a spojili se s dalším silným kmenem Telesků, s Ujgury. Pod vedením schopného ujgurského vládce Pusy v roce 628 Turkuty porazili a do roku 630 byl s čínskou pomocí Východoturkutský kaganát zničen.


Ujguři a Sejanto, bývalí spojenci, začali okamžitě mezi sebou bojovat o nadvládu nad Mongolskem. Oba kmeny též posílají poselstvo do Číny, kde hledají podporu. Přestože ve vzájemných bojích zvítězili Ujgurové, rozhodl se císař Tchaj-cung z dynastie Tchang podpořit Inana jako vrchního vládce. Nový vůdce Ujgurů Tumidu se tomu podrobil i ostatní kmeny Telesků se tomu podřídily. Inan tak získal nadvládu nad celou konfederací devíti kmenů Telesků (tzv. Tokuz-Oguzové). Prohlásil se kaganen a vládl pod jménem Čženču Bilge-kagan. Na severu si podrobil Jenisejské Kyrgyzy, jimž vládl jeho náměstek, elterbeg. Vznikla tak rozsáhlá říše, rozkládající se od Altaje po Chingan a od Gobi po Bajkal. Vnitřní struktura říše byla velmi podobná Turkutskému kaganátu. Dělila se na dvě křídla,nazvaná podle turkutského vzoru Tölös a Tarduš. Rozdíl byl jen v tom, že se nejednalo o křídla východní a západní, ale severní a jižní. Vládli jim kaganovi synové s titulem šad.

Tchaj-cung byl nepříjemně překvapen přílišným posílením Sejanto. Tak silného souseda nehodlal tolerovat. Dokonce kvůli tomu obnovil už v roce 630 Východoturkutský kaganát, byť ve značně okleštěné podobě. Turkuty, kteří byli nedávno podrobeni a přesídleni na jih od Chuang-che, vrátil zpět do stepí severně od Ordosu. Kaganem jim ustanovil příbuzného Kat Il-kagana, Ašinu Symo. Ten byl jeho vazalem, byl císaři osobně oddán. Centrum bylo v Chejšačenu (Městě Černých písků). Říše nebyla příliš silná, přesto tvořila vhodný nárazníkový stát proti Sejanto
To se zase nelíbilo Inanovi. Navíc v jeho říši zůstaly zbytky Turkutů a on se obával, že by se mohly s novým sousedem spojit. Proto sebral velkou armádu z Tokuz-Oguzů a Sejanto a v roce 641 zaútočil. Ašina Symo ustoupil beze škod za Velkou čínskou zeď a podařilo se mu vtáhnout Sejanto do války s Čínou. Začala vyjednávání, která se táhla několik let. Během nich zemřel v roce 645 Inan. Za nástupce určil svého levobočka Imana. Proti tomu se ale okamžitě vzbouřil legitimní syn Bačžo a zavraždil ho. Bačžo se pokusil využít situace, kdy Čína byla zaměstnána válkou s Koreou, a znovu zaútočil, byl ale poražen. S jeho tvrdou nadvládou byli nespokojeni Tokuz-Oguzové. Ti se v roce 646 vzbouřili, spojili se s Čínou a kagana zabili. Byl vyvražděn celý vládnoucí rod ale i mnoho dalších Sejanto. Říše zanikla. Jejich zbytky žily v pohoří Changaj. Když začalo v roce 679 povstání Turkutů proti Číně, stali se Sejanto jejich spojenci. Přes několik počátečních těžkých porážek nakonec uspěli a spolu s Turkuty se stali privilegovanou vrstvou kaganátu Modrých Turků.

Odhalování padělaného vína pomocí analýzy DNK

11. června 2009 v 13:21 | milasko |  Úvahy o víně
Identifikace pomocí DNK už nebude jen pro zjišťování totožnosti osob v kriminalistice, ale začíná být využívána i ve vinařství. Jednak ke zjišťování původu a příbuzenství různých odrůd, ale nově by to mohlo sloužit i k odhalování padělků a jiných podvodů. To alespoň tvrdí odborníci z amerického centra výzkumu DNK APDNK. Je možné odhalit jednotlivé ingredience, odrůdu i původ hroznů. Je vytvářena databáze genotypů jednotlivých odrůd révy vinné a to pak půjde využít například pro zjištění, že do drahého vína bylo přidané určité množství lacinějších komponentů. Naopak, poctiví producenti mohou pomocí nové technologie potvrdit autentičnost svých kvalitních vín. Dalším místem, kde by se novinka mohla začít využívat, jsou i celnice.

Karlukové. Zapomenutá říše.

9. června 2009 v 17:01 | milasko |  Ujguři, Kyrgyzové a další kočovníci


Karlukové byli kočovným kmenem, náležejícím k turecké větvi altajských jazyků. První zmínky o nich jsou z 5. století, kdy byli označováni jako Bulakové nebo Uč-Karlukové, což znamenalo, že se tehdy jednalo o svaz tří kmenů. Kočovali mezi Altajem a východními břehy jezera Balchaš.Vůdce měl titul elterbeg. V 6.-8. století byli závislí na Turkutech a Modrých Turcích. V roce 742 se během bojů proti Modrým Turkům vytvořila na krátký čas říše, tvořená koalicí Basmalů, Ujgurů a Karluků, která sehrála rozhodující roli při likvidaci bývalých vládců stepi. V čele této nové říše byl vládce Basmalů s titulem kagana, zbylí dva vůdcové dostali titul jabgu ( Karlukové tento titul vyslovovali džabgu). Oba se ale brzy proti kaganovi spojili a už v roce 744 vládu Basmalů svrhli. Vedoucí úlohu ve stepi pak měli na sto let Ujgurové.

Karlukové prováděli dočasně samostatnou politiku, využili současného rozkladu další středoasijské mocnosti - Türgešů a 746 obsadili bohatou oblast Sedmiříčí, kde si vytvořili centrum své moci v Sujábu. V roce 751 pomohli u Talasu Arabům zvítězit v klíčové bitvě o nadvládu ve Střední Asii, když v rozhodujícím okamžiku vpadli do zad Číňanům. Druhá polovina 8. století byla pak obdobím prvního rozkvětu moci Karluků. Arabové uvádějí, že tehdy tvořilo jejich svaz devět kmenů a ovládali rozsáhlé území od města Kašgar v Západním kraji až po střední tok Syr-darji, tedy i mimořádně bohaté území Ferghany.

Přestože podléhala vládcům rozsáhlá území, jejich moc byla dosti omezená. Jejich říše byla jakousi konfederací, vůdcové jednotlivých kmenů měli velkou míru samosprávy. Vedle kočovných tureckých kmenů žili v říši i obyvatelé severoíránského původu, většinou polousedlí. U nich ale dochází k postupnému poturečťování. Na přelomu 8. a 9. století se Karlukové dostávají od dvojího tlaku. Ze západu proti nim útočí Arabové a z východu Ujgurové, jejichž nadvládu nakonec museli uznat. To trvalo do roku 840, kdy ujgurský kaganát zničili Jenisejští Kyrgyzové. Situace okamžitě využil karlukský vládce města Isfidžábu džabgu Bilge Kül Kadyr-chán. Tvrdil o sobě, že je potomkem turkutské dynastie Ašina, vyhlásil nezávislost a prohlásil se kaganem. To ale vyvolalo okamžitou reakci středoasijské muslimské dynastie Sámánovců. V témže roce totiž byla proti Karlukům vládcem Samarkandu vyhlášena svatá válka - džihád - a byl dobyt Isfidžáb. Boje s muslimy trvaly velmi dlouho, Karlukové zadržují jejich postup do Sedmiříčí. 893 zde dobyli Sámánovci po dlouhém obléhání další významné centrum - Taraz (Talas). Počínaje syny prvního kagana došlo u Karluků k rozdělení na dvě křídla: východní (váženější) a západní. To bylo běžné u mnoha kočovných kmenů. Vůdce západního křídla, stojící v čele kmene Jagma a označovaný jako bogra-chán se ale postavil proti vrchnímu kaganovi, svému strýci a v roce 940 zvítězil. To je považováno za konec kaganátu Karluků, i když nasledná říše v čele s dynastií Karachánovců byla vlastně jeho přímým pokračováním. Část Karluků odkočovala do severního Sedmiříčí a vytvořila se vlastní chanát s centrem v Kojlyku, nakonec ale museli stejně uznat závislost na Karchánovcích. Kolem roku 960 pak Karlukové přijímají islám.

Novinky z vinařského světa

7. června 2009 v 8:41 | milasko |  Úvahy o víně

Američani si vybírají levnější vína
Objemy prodeje vína, vyjádřené penězi, se v USA poprvé za 15 let snížily, a to přesto, že množství prodané vinařské produkce mírně vzrostlo. Znamená to, že krize sice nezmenšila zájem Američanů o víno, dávají ale přednost tomu levnějšímu. Nejvíce klesá poptávka v restauracích. Přesto zde zůstává víno velice oblíbené, Američané ho vypijí celkově nejvíce na světě, přičemž ale jeho obliba není v zemi vůbec rovnoměrně rozložena: 35 % se vypije v samotné Kalifornii, kde žije 12 % obyvatelstva USA. Zde tedy vypijí asi 27 litrů na hlavu ročně, což je srovnatelné s Evropou. V ostatních státech je spotřeba dost nízká - jen asi 7 litrů na osobu. To ale ukazuje, že perspektivy rozvoje tu určitě jsou, tím spíše že Američani dávají přednost domácím vínům.

Čínský vinařský trh
Obchodníci z celého světa by rádi pronikli na mimořádně perspektivní čínský trh. Zde je ovšem prosazován nový kurz - samozásobování. Uvažuje se o jistém uzavření trhu, zároveň o zvýšení platů, což by zvýšilo poptávku po domácím zboží. Čínské mzdy jsou stále ještě dost nízké a průměrný Číňan vína mnoho nevypije, ale když se vezme obrovský počet obyvatel, dá i to málo u stovek milionů jedinců dohromady velice slušný objem. Proto mají i exportéři vína o čínský trh velký zájem. Už teď je země velmi důležitým cílem exportu australských vín. Čínsko-australská obchodní dohoda umožňuje australským vínům snáze pronikat na čínské trhy. Meziroční nárůst dodávek přesáhl 60 %.

Jistý úspěch zde zaznamenali také gruzínští vinaři. Celková hodnota dovezených lahvovaných vín vzrostla v Číně za poslední rok o 43 %(!) a je už vyšší než v USA. Podíl importovaných vín na trhu přesto tvoří pouze 15 %. Přímo strmý nárůst ale zaznamenává domácí čínské vinařství, každoročně o několik procent, zisky z prodeje domácího vína vzrostly mezi léty 2007 a 2008 o 20 %. Hlavní podíl na trhu mají ale ještě stále vína nízké a průměrné kvality.


Problémy novozélandských vinařů
Zdejší vinaři se snaží hledat nové trhy, protože u nich doma poptávka poklesla. Jsou nuceni jít ale s cenou dolů. V Anglii klesly jejich prodejní ceny o polovinu.

Argentina a její vinařství
I zde mají vinaři stejné starosti. Za uplynulý rok poklesla spotřeba domácího vína o 15 %. Poklesl i vývoz. Zajímavé ale je, že zároveň ve světě stoupá zájem o argentinská vinařství. Zdejší vína mají dobrý zvuk, ceny půdy zde není vysoká a také pracovní síla je levná. I prosperující vinařství zde vyjde až několikanásobně levněji než srovnatelné v Evropě. Tak například někteří bohatí Rusové kupují podniky v Mendoze. Odborníci se domnívají, že to je jen začátek.
Vinařští teroristé ve Francii
Velmi radikálně jsou naladěni francouzští vinaři ze skupiny CRAV (Výbor pro vinařskou akci). Přepadli v květnu v jihofrancouzském městečku Maurelhian vinařství Trilles, které začalo produkovat krabicová vína. Stáčecí linku zničili a objekt zapálili. Zanechali po sobě nápis: "Překupníci = zloději a bandité!". K podobným útokům došlo i v jiných místech země.

Germáni 7. Semnoni, Alamani, Juthungové

4. června 2009 v 10:13 | milasko |  Germáni


Semnoni byli považováni za nejvýznamnější a nejváženější ze svévských kmenů. Sídlili mezi Labem, Odrou a Havolou. Na jejich území se nacházel posvátný háj Svévů, kde byly bohům obětováni i lidé. Dříve než většina ostatních kmenů měli ve svém čele krále. Živili se hlavně chovem prasat, ovcí, hovězího dobytka a koz, méně významnou úlohu mělo pěstování obilí. Poslední zmínka o nich je z z roku 260 n. l. a jejich jméno je zde použito jako synonymum pro Juthungy. Část Semnonů se ve 3. století přesunula na jihozápad a přispěla též k vytvoření Alamanů. Juthungové byli buď samostatnou skupinou, velmi blízkou Alamanům nebo jen samostatněji vystupujícím alamanským kmenem. V každém případě s Alamany po těžké porážce od římského vojevůdce Aetia v roce 430 splynuli. Ve 3.-4. století představovali ale Juthungové velmi silný celek. Římané odhadovali jejich vojenskou sílu na 80 000 pěších a 40 000 jezdců.

Alamani (Alemani) byli kmenovým svazem, vzniklým na počátku 3 stol. n. l. (první zmínka r. 213). Význam jména je všichni muži nebo všichni lidé. To ukazuje na jejich smíšený původ. Jednalo se vlastně o bojovnické družiny z různých kmenů, které se spojily k dalším výbojům. Jádrem byly asi části Hermundurů a Semnonů. Nejednalo se o nějaký pevný celek, ale koalici kmenů s vlastními vládci.

Mezi léty 235-284 prožívá Římská říše období krize, tzv. vládu vojenských císařů. Oslabení využili mimo jiné právě Alamani. Od roku 234 začínají útočit na římské území. Spolu s nimi i Juthungové, kteří žili východně od nich. V roce 259 pronikly obě skupiny až do Itálie. Alamani ale byli u Milána poraženi císařem Gallienem. To sice zachránilo Řím, velké římské území mezi Rýnem a Dunajem, tzv. Agri Decumates bylo ale natolik zpustošeno a nadále nebylo možné je ubránit, proto je v roce 260 Římani vyklidili a bylo ovládnuto Alamany.

Dalších sto let trvaly urputné boje se střídavými výsledky. Právě kvůli útokům Alamanů a Juthungů byly císařem Aureliánem (270-275) vybudovány nové mohutné hradby Říma, jejichž pozůstatky dodnes město obepínají. Jistým zlomem v bojích bylo velké vítězství císaře Juliana Apostaty nad alamanskou koalicí, vedenou králem Chnodomarem v roce 357 u Argentoratu (Strasburku). Tím byla rýnská hranice na čas zajištěna, boje ale pokračovaly a od konce 60. let posilují z těchto důvodů Římané opevnění a posádky na Rýně. Situace Alamanů (i Juthungů) v 1. polovině 5. století, kdy Hunové rozšiřovali svůj vliv z východní Evropy do střední a západní, není úplně jasná, zřejmě si ale nezávislost udrželi. Po pádu hunské říše začínají ale od roku 455 útočit na západ do Galie a na východ do Norika. Až v této době vládl poprvé všem Alamanům a Juthungům pouze jeden vládce, král Gibuld. Jeho svaz se ale již nestačil přeměnit v pevný stát. Alamanská expanze totiž brzy narazila na mohutnící říši Franků. Chlodvík z rodu Merovejců je roku 496 porazil u Tolbiacu. Za toto vítězství údajně v kritické situaci slíbil přestoupit ke katolicismu. Většina Alamanů se poté dostala do závislosti na Francích, menší část dočasně na Theodorichových Ostrogótech. V době války Byzance proti Ostrogótům v roce 536 souhlasil ale tísněný ostrogótský král Vitigis s tím, že Frankové si podřídí i poslední zbytek Alamanů.

Ti si i v rámci Francké říše uchovávali jistou autonomii a vládli jim vlastní vévodové, dosazovaní ovšem Franky. V průběhu středověku se jejich území začalo označovat jako Švábsko, což je odvozené od původu Alamanů ze svébských (svévských) kmenů. Samo jméno Alamanů (Alemanů) se uchovalo v názvu jednoho ze západoněmeckých dialektů - alemanského - jímž se mluví například v německé části Švýcarska.






Izraelská vína

2. června 2009 v 6:52 | milasko |  Soutěže, ochutnávky, akce

Vinný bar Nálada v Pardubicích pořádal 26. května ochutnávku izraelských vín. Seznamoval s nimi pan Robin Bőhnisch, zástupce společnosti Terra vinifera, která je k nám dováží. Jeho výklad byl mimořádně zajímavý, promítl nám spoustu vlastních fotografií ze Svaté země a kromě informací o prezentovaných vínech doplnil vyprávění i spoustou zajímavých historek, spojených s výrobou košer vína. To je opravdu složitá záležitost, která musí celý výrobní proces dost prodražit, jako by nestačila složitá politická situace v oblasti. Některá ta nařízení by asi leckterého našeho vinaře položila. Musí se například alespoň jedno procento produkce vylít, každý sedmý rok má vinice ležet komplet ladem bez jakéhokoliv zásahu. Údajně se ale některá ta opatření občas obcházejí - například se ten sedmý rok vinice pronajme křesťanovi. Nejvíce mě ale pobavil originální židovský svátek purim, během něhož by se každý Žid měl tak opít, že nerozezná rozdíl mezi zlým a spravedlivým. Ti ortodoxní to údajně důsledně dodržují. Ale teď už k vínům. Celkově působí v Izraeli asi 230 vinařství, z nich je přibližně 30 větších. My jsme ochutnali část produkce pěti z nich: Barkan, Segal, Tabor, Carmel a Yatir. Jednalo se o devět červených vín a tři bílá, která se tu tolik neprodukují.
Yatir Sauvignon Blanc 2007 Yatir. Víno z regionu Negev s 12,5 % alkoholu, které zrálo tři měsíce v starých dubových sudech. Světlinká barva, nižší viskozita, vůně pro mě nepříliš příjemná, i když by se z toho časem asi vyvinulo nějaké jižní ovoce. Chuť byla o dost lepší, ovocná, nepodobala se ale nám známým broskvím ani kopřivám., spíše citrusům. Čistá středně dlouhá dochuť. Ohodnotil jsem na 6,5 bodu z deseti možných.
Galil Chardonnay 2008 Tabor. Vinařství pod horou biblického jména nedávno koupila Coca-Cola. Region Galilea, 14,5 % alkoholu, vyšší viskozita, světlinká barva. Vůně méně výrazná, opět ne zcela příjemná. I tady mi přišla chuť o něco lepší než vůně. Středně plné tělo, dochuť střední s hořčinkou. Pro mě asi nejslabší víno večera, 6 bodů.
Merom Galil Special Reserve Chardonnay 2007 Segal. Vinařství je výrobně samostatnou částí vinařství Barkan. Region Galilea. Obsah alkoholu 13,9 %, zrálo 7 měsíců v americkém i francouzském dubu. Opět velmi světlá barva, střední viskozita. Velmi příjemná, středně intenzivní vůně, ananas, banán a nějaké voňavé exotické dřevo. V příjemné plnější chuti, spíše byliny než ovoce. Harmonické víno se středně dlouhou dochutí. Nejlepší z bílých, dal jsem 7 bodů.
Village Monfort Carignan 2006 Barkan. Region Samson. Carignanu se tu sklízí až 14 tun z hektaru a je to znát. Obsah alkoholu 11,5 %. Viskozita střední, barva dosti bledá. Vůně připomínala trochu připálená švestková povidla. Tělo tenčí, nevýrazné třísloviny, zřetelnější kyseliny, dochuť krátká, dostalo 6,5 bodu.
Appellation Carignan Shomron 2006 Carmel. Region Samaří. Carmel je úplně největším vinařstvím. Úroda Carignanu zde byla redukována na 8 tun z hektaru, zrálo v dubu. 14 % alkoholu, viskozita vysoká, barva hodně tmavá. Vůně velmi výrazná, zajímavá, ořechy, višně, marmeláda. Chuť přes výrazné třísloviny působila trochu mdle a trochu zaostala za vůní. Dochuť delší. Dal jsem 7 bodů.
Galil Merlot 2007 Tabor. Region Galilea.Obsah alkoholu 13,4 %, zrálo čtyři měsíce v dubu. Hezká granátová barva, vysoká viskozita, středně intenzivní příjemná vůně, i když opět jakoby trochu připálená, višně. Chuť velmi příjemná, ovocná, harmonická s jemnými tříslovinami. Středně dlouhá dochuť. Víno spíše k okamžitému pití, velmi dobře pitelné, které jsem ocenil na 7,5 bodu.
Rechasim Dovev Merlot 2005 Segal. Region Galilea. Obsah alkoholu 14 %. Zrálo 15 měsíců v americkém a francouzském dubu. Vysoká viskozita, barva velmi tmavého rubínu. Vůně střední intenzity, kořeněná, těžká, čokoláda. Plné tělo, v chuti višně, výraznější ale velmi příjemné třísloviny. Dochuť středně dlouhá. Dostalo 8 bodů.

Galil Cabernet Sauvignon 2007 Tabor. Region Galilea. Obsah alkoholu 13,5 %. Vyšší viskozita, rubínová barva. Vůně méně výrazná, ale vcelku příjemná, ovocná, rybíz. Tělo středně plné, ovocná chuť, kratší dochuť. Dobře pitelné, ale méně výrazné víno, 7 bodů.
Mescha 2005 Tabor. Region Galilea.Vlajková loď vinařství, vyráběná jen v nejlepších letech, cuvée odrůd Cabernet Sauvignon, Shiraz a Merlot. Název připomíná původní jméno kibucu Tabor. Víno zrálo 16 měsíců v americkém dubu. 14 % alkoholu.Viskozita vysoká, barva velmi tmavého rubínu. Středně intenzivní, velmi příjemná vůně, decentní, ne zcela jednoznačná, půda starého domu, kůže. Tělo plné, harmonická, velmi příjemná chuť, sladké třísloviny. Víno vhodné pro delší archivaci, vrchol ochutnávky, 9 bodů.

Yatir Blend 2005 Yatir. Region Judské kopce. Cuvée Cabernetu Franc, Merlotu, Shirazu a Petit Verdotu. Obsah alkoholu 14 %. Vysoká viskozita, barva velmi tmavá. Vůně střední intenzity, švestky a višně. Středně plné tělo, v chuti švestky, výraznější třísloviny. Dochuť středně dlouhá.Určitě zajímavé víno, kterému jsem dal 7,5 bodu.
Appellation Petit Syrah Judean Hills 2005 Carmel. Region Judské kopce. Obsah alkoholu 14 %. Zrálo v dubových sudech. Vysoká viskozita, velmi tmavá barva. Odrůda, kterou jsem zatím nepil, francouzský kříženec Syrahu a Peloursinu. Středně intenzivní vůně, pryskyřice, dřevo. Příjemná plná chuť, delší dochuť. Dostalo 8,5 bodu.
Kinor Sacramental Carignan (směs ročníků) Barkan, sladké. Region Judské kopce. Obsah alkoholu 12 %. Vysoká viskozita, rubínová barva. Středně intenzivní vůně, pampelišky. Středně plné tělo, v chuti pampeliškový med, rozinky. Dochuť střední. Víno trochu připomínající portské, vhodné nejspíše jako aperitiv. Dal jsem 7,5 bodu.
Celkově na mě velmi dobrý dojem udělala vína červená, bílá mě moc neoslovila. Jako problém bych ale u většiny z nich viděl cenu, ta opravdu dobrá se pohybovala mezi 590-760,-. Tolik bych za ně nedal. Snad jen závěrečný slaďáček by za cenu 120,- určitě stál.