Březen 2010

2. Čínští kronikáři o obyčejích Tu-kju (Turkutů)

30. března 2010 v 7:52 | milasko |  Turkuti

Obyčeje Tu-kju (Turkutů) uvedu téměř bez zásahů a úprav, tak jak je popsali čínští kronikáři: Rozpouštějí si vlasy, žíjí ve stanech a jurtách, stále se stěhují a hledají, kde je dostatek trávy; chovají dobytek a loví zvěř; živí se masem, pijí kumys, nosí oděvy z kůží a kožešin. I když nemají stálá sídliště, má každý vlastní pastviny. Nejsou čestní a spravedliví, podobně jako staří Hunové. Když si zvolí vládce, posadí ho na houně a devětkrát ho nesou do kruhu. Přitom se mu pokaždé pokloní. Pak ho posadí na koně, kolem krku mu ovážou hedvábnou látku. Tu utahují až zeslábne. Poté se ho zeptají, jak dlouho bude chánem.

K jejich výzbroji patří: rohovinové luky se svištícími šípy, pancíře, kopí, šavle a palaše. Na vlajkách mají zlatou vlčí hlavu, členům osobní stráže se říká vlci. Skvěle střílejí z luku za jízdy. Od přírody jsou zuřiví a nemilosrdní. Písmo neznají ( pozn. To ovšem není pravda.). Místo podpisu posílají šíp se zlatým hrotem a voskovou pečetí. Lidi, koně a dobytek sčítají pomocí zářezů na dřevě. Před úplňkem obvykle konají nájezdy a loupeže. Smrtí se trestá: vzpoura, zrada, cizoložství, často i krádež koně. Za zmrzačení při rvačce platí nějakou náhradu, podle stupně zmrzačení. Kdo druhého připravil o oko, musí mu dát svou dceru. Pokud nemá dceru, odevzdá ženino věno. Za ztrátu rukou a nohou se platilo koňmi. Krádež se obvykle trestala náhradou v desetinásobné hodnotě.

Když Turkut zemře, uloží ho ve stanu. Jeho synové a vnuci zabíjejí nožem před stanem koně a ovce jako oběti. Potom vezmou jeho oblíbeného koně a osobní věci a vše spálí společně s mrtvým. Popel později uloží do mohyly. Pokud zemřel na jaře a v létě, udělají to, když začne listí žloutnout, pokud na podzim a v zimě, koná se pohřeb, až když začnou kvést květy. Opět obětují zvířata a rozřezávají si obličeje, na nichž se mísí krev a slzy. Hlavy zabitých zvířat vystaví na kůlech. Podle toho, kolik nepřátel zemřelý pobil, vztyčí kolem hrobu odpovídající počet kamenů, někdy jeden, jindy stovky. Vymalují též nejdůležitější události z jeho života, hlavně bitvy. Všichni účastníci jsou svátečně oblečení. Pokud se při té příležitosti muži zalíbí nějaká dívka, požádá její rodiče po pohřbu o její ruku. Po smrti otce, starších bratrů a strýců si pozůstalý muž bere jejich ženy.

Chán žije u pohoří Dugin. Vchod do jeho stanu je na východ, z úcty ke slunci. Chán každoročně spolu s velmoži koná oběť svým předkům v posvátné jeskyni a u řeky duchovi nebe. Turkuti se klaní duchům a věří v kouzelníky. Písně zpívají v kruhu čelem k sobě. Rádi se opíjejí do němoty. Smrt v boji pokládají za čest, kvůli nemoci za hanbu.

Vinařské sympozium v Uherském Hradišti

26. března 2010 v 7:56 | milasko |  Soutěže, ochutnávky, akce
sklep

19.-21.3. se v Uherském Hradišti konalo vinařské sympozium (z řeckého symposion - společnost pijáků), tedy sraz vínoblogerů, které zorganizoval Tomáš alias Neználek. Čekal jsem trochu větší účast, ale kdo nepřijel, jeho chyba. Nakonec nás bylo celkem jedenáct, z toho ale dvě partnerky a jeden partner. (Něžné pohlaví mezi autory zdatně zastupovala Evas, jejíž články si vždy s velkým zájmem přečtu.)
skl

Program byl velice nabitý. V pátek večer po setkání a večeři v restauraci U Koníčka jsme se přesunuli do nedalekého vinného sklepa U Musilů. Pan Ing. Musil, když zjistil, že jsme se nepřišli jen bohapustě namazat, ale že máme o víno opravdový zájem a snad i trochu nadprůměrné znalosti, snažil se velmi poctivě přelít do nás obsah celého sklepa. Původně jsme si snad měli ve vlastním sklepě jen něco ochutnat, vybrat a pak se vrátit do přední části s krbem, ale hostitel stále naléval a naléval: " Ještě vám naleju tohle…Toto byste taky měli ochutnat…" Výsledkem je, že jsem psaní nějakých poznámek vzdal, v tom tempu to prostě nešlo, tak se mohu spoléhat jen na po tom maratonu ne zcela nejspolehlivější paměť. Vína pana Musila jsou takového spíše selského charakteru, bez nějakých příkras. Ne všechna se mi líbila, nicméně našla se i pěkná, pro která jsem se pak dodatečně v neděli vrátil a za skutečně symbolický peníz koupil domů. Protože nebyla vína oficiálně zatříďovaná (podle cukernatosti většinou někde mezi kabinetem a pozdním sběrem), uvedu jen odrůdu těch, která mě zaujala nejvíce, vše ročník 2009 - Cabernet Moravia, Sauvignon z panenské sklizně a Rulandské šedé. Vedle toho se mi moc líbilo Rulandské bílé 2001 od Musilova souseda Miloslava Bečici.
sk2

Druhý den dopoledne jsme vyrazili do nedalekých Buchlovic, kde se ve sklepě zdejšího zámku skrývá Galerie vín. Zde nás přivítal jeden ze zdejších vinařů, pan Ing. Knopf, který nám představil jednak vína svoje a také dalšího místního vinaře pana Ing. Černého. Tady se koštovalo v přiměřeném tempu, takže jsem se dostal i k poznámkám, i když mi při tom málem mrzly ruce. Ve sklepě byla opravdu slušná zima. Více se mi líbila vína hostitelova, celkově nejvíce Chardonnay 2008 výběr z cibéb. Z druhého vinařství pak Rulandské šedé 2008 pozdní sběr.
sk2

Po obědě jsme se přesunuli do Popovic, kde se konala Výstava vín. Na ní se přechutnávala vína ze soutěže vinařů z okolních obcí. Výběr byl opravdu bohatý, asi 450 vzorků. To samozřejmě nešlo vyzkoušet všechno, tak jsem celkem jednoduše šel podle velmi přehledně vypracovaného katalogu, kde se dalo najít celkové pořadí podle bodů (dvacetibodová stupnice), pořadí v rámci jednotlivých odrůd i seznam vinařů podle obcí. Prostě jsem se dost spolehl na hodnocení porotců a vybíral z lepšího umístění těch odrůd, které mě zajímaly. Úplně zruinovat jsem se nechtěl, tak jsem ochutnal jen asi pětadvacet vzorků. Někde jsem trochu zaváhal a příslušný vzorek už místní, kteří šli asi podle stejného klíče, stačili úplně vypít. Většinu plánovaných jsem ale zvládl. Tady je seznam toho, co se mi líbilo nejvíce:
Rulandské šedé 2009 pozdní sběr - Agro Zlechov (šampion bílých vín)
Hibernal 2009 - Víno Sýkora Čejkovice
Pálava 2008 výběr z hroznů - Tománek Boršice
Sauvignon 2007 pozdní sběr - Hanák Tupesy
Neuburské 2006 - Sigismondi Virginio Staré Město
Svatovavřinecké 2006 pozdní sběr - Abrahám + Habarta KPV - Míkovice
Neronet 2009 pozdní sběr - Ing. Ponížil Dolní Němčí
Aby si snad někdo nemyslel, že jsme v Popovicích jen pili. Byli jsme se také podívat do hezkého místního muzea krojů, které se nám opravdu líbilo.
kroj

Večer jsme se mírně unaveni vrátili do Uherského Hradiště, kde jsme ještě společně poseděli u večeře. Několik nejzdatnějších, ke kterým jsem ale já už nepatřil, pak ještě vyrazilo do jednoho zdejšího komerčního sklípku. Jak to tam dopadlo, o tom již nic nevím. Pro mě tím celé povedené setkání skončilo. Velmi příjemné bylo, že jsem si konečně mohl popovídat s lidmi, které jsem zatím znal jen podle přezdívek a článků.
vůz

Vínomarket – březen 2010

24. března 2010 v 9:52 | milasko |  Úvahy o víně
market

Jak jsem slíbil, začnu se probírat víny, která nám nabízejí různé markety. V poslední době sice žádná větší nabídka nebyla, ale dvě přece jen stojí za zmínku. První je v Tescu a pár vín by tam za bližší prozkoumání asi stálo, spíše těch zahraničních. Jsou tu třeba Rieslingy z Alsaska a Mosely za celkem rozumnou cenu 120,- nebo Rioja Reserva. Byl jsem se na to podívat v obchodě. Měli tam s akčními slevami i pár dalších celkem zajímavých kousků, které v letáku nebyly, ale zato už první den chybělo docela lákavé Sangre de Toro (sleva z 229,- na 150,-).
S další nabídkou přišel Lidl. Tenhle obchod navštěvuji skutečně vzácně, ale když už, tak většinou kvůli vínu. On se totiž od ostatních marketů právě v této oblasti docela liší. Ty ostatní mají sortiment (alespoň v našem městě) vzájemně dost podobný. Zdejší nabídka, i když co se týče počtu nabízených značek nemůže třeba Albertu a jiným konkurovat, nabízí čas od času vína dost neobvyklých regionů a odrůd, například vína ze Sardinie. Nejedná se sice určitě o nějaké špičkové kousky, kdo ale chce ochutnat taky něco jiného než je Frankovka nebo Milerka, může zkusit alespoň úvodní seznámení třeba s Cannonau di Sardegna nebo Nuragus di Cagliari. Riziko zklamání není vzhledem k nízkým cenám velké a rodinné finance takový nákup určitě nerozvrátí. Už jsem párkrát podobné věci zkusil a úplně rozčarovaný jsem nikdy nebyl. Současná nabídka je plná takových rarit, ale najdou se tam i známější věci jako moselský Riesling, Chianti DOCG Riserva nebo slušné Porto Armilar. Nejspíš tu zase nějakou raritku vyzkouším.
canno
chia

Armáda a vojenské umění Džürčenů.

22. března 2010 v 7:58 | milasko |  Čína

V 10. století nebyli Džürčenové jednotní a neexistovala ani skutečná armáda. Každý kmenový vůdce měl nevelkou družinu. Až Aguda na počátku 12. století ji měl dosti početnou - asi 2-2500 mužů. Jednalo se výhradně o jezdce a dělili se na oddíly po 50. Vyzbrojeni byli hlavně lukem, kopím a mečem. Chránili se koženým nebo železným pancířem. Zřejmě nejčastěji byl vyroben z kovových lamel, přišitých na koženém podkladě. Přilby možná ještě neměli úplně všichni, ale byly již známé a také se vyráběly z kovových lamel.


Opravdová armáda se utvářela až v průběhu války proti Kitanům. Nově se dělila na skupiny po 5, 10, 100 a 1000 a nakonec měla několik set tisíc bojovníků. Disciplína byla mimořádně tvrdá. Podřízeni svým životem ručili za svého nadřízeného. Znamenalo to, že když zemřel nejnižší velitel, byla popravena celá pětka, u větších oddílů pak nesli tuto zodpovědnost nejbližší nižší velitelé. Pokud tedy zemřel setník, popravili všechny desátníky.
Po vytvoření říše vznikla z nejlepších bojovníků císařská garda, jádro armády. Základem vojska byla nadále těžká jízda, rozvíjí se i lehká jízda a úplně nově i pěchota z řad Číňanů.

Důležitou zbraní byl luk s dostřelem asi 320 kroků. Během válek s Čínou se začala používat i kuše. Pro boj zblízka se používaly různé typy kopí a vrhacích oštěpů, meče, palaše, bojové sekery a palcáty. Tělo chránil pancíř ze železných destiček, hlavu kovová přilba. Obránci měst využívali speciální ochranné železné masky, umožňující bezpečnější ostřelování nepřítele.
V boji stála na čele armády těžká jízda. Bojovníci byli vycvičeni, aby se střelbou proti nepříteli vyčkali do poslední chvíle, pak naráz vystřelili asi z 50 metrů, pochopitelně se zničujícím účinkem. Oddíly obratně manévrovaly, napadaly nepřítele z boků, rychle se stahovaly a znovu útočily. Při taženích si budovala džürčenská armáda tábory chráněné hliněnými valy, které v zimě polévali vodou. Při obléhání měst používali katapulty, vrhající velké kameny, případně zápalné nálože. Měli i jakési primitivní dělostřelectvo, pálící z rour za pomoci střelného prachu vybuchující granáty. Pro samotné dobytí pak využívali pohyblivé obléhací věže, beranidla a žebříky. V okolí svých měst vykáceli všechny stromy a odstranili vše, co by nepřítel v případě obležení mohl využít. Zdi chránili proti cizím střelám pomocí sítí a býčích kůží.

K nejslavnějším vojevůdcům patřil pochopitelně zakladatel říše Aguda, který v samých počátcích porážel jen s několika tisíci muži početné armády Kitanů. Konečného vítězství se již nedožil. O to se zasloužili jeho spolubojovníci Vanjan Esykuj, který podrobil sever Koreje a Vanjan Čžanmocha, který do roku 1127 ovládl severní Čínu. Posledním velkým vojevůdcem byl Vanšan, který počátkem 13. století bránil říši před náporem Mongolů. V roce 1226 s pouhou tisícovkou mužů rozbil velkou mongolskou armádu a na čas zastavil jejich postup. To bylo ale poslední vítězství Džürčenů.
Že však byli Džürčenové vynikající válečníci, dokazuje fakt, že se neporazitelným Mongolům dokázali bránit 25 let. To se nikomu jinému nepodařilo.

Vinařství a Nový Nový svět

19. března 2010 v 6:34 | milasko |  Úvahy o víně

Zatímco pod označením vinařského Nového světa se doposud rozuměla celá Amerika, Austrálie, Nový Zéland a JAR, pod tímto zvláštním názvem se skrývají státy jako Čína, Brazílie a Indie, do jisté míry i severní Afrika a východní Evropa. Hovoří se o nich jako o zemích s rychle rostoucím, perspektivním vinařským trhem. Zároveň ale je zde velmi intenzivně rozvíjeno domácí vinařství, a to nejen, co se týče kvantity, ale i kvality. Zejména první tři země by se do budoucna mohly stát hlavními konkurenty dosavadních vinařských velmocí.

Prognózy vinařského trhu v Číně
V souvislosti s poklesem poptávky po víně v Evropě se stále častěji objevují informace o tom, že asijský trh se jeví jako velmi perspektivní. Zejména se pak mluví o Číně, kde by prodej měl v dalších 20-30 letech růst. Podle současných odhadů tam nyní nejbohatší vrstvu spotřebitelů tvoří asi 34 milionů (!) lidí, v roce 2025 by jich mělo být asi 82 milionů. Růst prodeje vína za minulý rok představoval 18,5 %. To na jedné straně vypadá velmi slibně. Na druhé straně je ale nutné si uvědomit zatím málo známý fakt, že už nyní je Čína na čtvrtém místě na světě v produkci vlastního vína. Pokud to takhle půjde dále, mohla by za 50 let být klidně první na světě.
Zatím je v zemi zájem hlavně o červené. Bílého a šumivého vína se vypije jen asi 10 %. Doposud spotřebuje Čína 90 % svého vína doma. Nárůst počtu bohatých lidí ale vede k předpokladu, že tyto vrstvy se začnou postupně orientovat na kvalitnější zahraniční vína. Mezi 20-30letými Číňany se víno stává velice oblíbeným nápojem. Co ale s těmi kvanty vyrobeného vína? Při čínské obchodní dravosti by se nabylo čemu divit, kdyby vedle laciného zboží všeho druhu začala zaplavovat svět i levným vínem. Existují ale i odhady, že do deseti let by se zde mohla začít vyrábět i kvalitní vína a Čína ba se mohla stát asijským Chile.


Novinky brazilského vinařství

Koncem února se v New Yorku představila se svými víny skupina brazilských vinařů z asociace Wines from Brasil. Její představitelé se netajili optimismem ohledně budoucnosti brazilského vinařství. Mají k tomu důvod: V období mezi léty 2003-2008 vzrostl export brazilského vína o 2 000 %! Je sice třeba brát v úvahu, že začínal skoro z nuly, i tak je to neuvěřitelný úspěch. V současné době je možno dostat brazilská vína v USA i v Evropě, zatím zejména v restauracích, zaměřených na brazilskou kuchyni.
Většina vína se pěstuje na jihu země ve Vale dos Vinhedos, rozkládající se na 29° jižní šířky, což je jižní hranice pro zrání révy. Je zde 31 vinařství a bylo tu zavedeno označení geografického původu vína - Indicação de Procedência. Vinice se nacházejí ve výšce 445-740 metrů nad mořem. Na rozdíl od sousedních chilských a argentinských mají brazilská vína výraznější kyseliny a jsou více ovocná. Poměrně dobrou úroveň mají místní šumivá vína.


Ochutnávka Dobré vinice

16. března 2010 v 8:30 | milasko |  Soutěže, ochutnávky, akce



10.3 se ve Vinném baru Nálada v Pardubicích konala ochutnávka vinařství Dobrá vinice, které zde zastupoval pan Petr Nejedlík. Jeho vyprávění bylo nejen poučné, ale také mimořádně zábavné. Tu záplavu informací ale nebylo dost dobře možné zpracovat, něco mi prostě uteklo ("Mluvím tak rychle, že občas nerozumím sám sobě").
Společnost Dobrá vinice obhospodařuje necelých 20 ha vinic v Národním parku Podyjí na Znojemsku a ve Velkých Bílovicích. Výrobní základny má ve sklepích v Novém Šaldorfu a Velkých Bílovicích. Hrozny jsou pěstovány v souladu s přírodu a úrodnost je regulována pod 60 q/ha. Vína kvasí na vlastních kvasinkách v nových dubových sudech, jsou jen minimálně filtrována a obsahují jen velmi malé množství síry. Ochutnali jsme deset vín, z nichž jen jedno bylo červené. Podrobnější údaje o vínech jsem na degustačním listu nenašel. Ostatně přišlo mi, že ani pro pana Nejedlíka nejsou čísla nejdůležitější. Přívlastky se u vín vůbec neuváděly, i když by podle cukernatosti do této kategorie patřila.
Ryzlink rýnský 2008 "korunka". Začali jsme opravdu neobvyklým vínem. Bylo v láhvi, která snad nejvíce připomínala minerálku a byla uzavřena korunkovým uzávěrem. To by mohlo na první pohled docela mýlit, tak že by ho bylo možné považovat za něco laciného, což ale není pravda. Patřilo k nejdražším vínům večera. Když už jsem to zmínil, podobným způsobem mohou klamat i další vína Dobré vinice, protože etikety, zvláště nejnižší řady, jsou hodně jednoduché. Víno mělo 12,8 % alkoholu, světle zlatavou barvu a nižší až střední viskozitu. Lehce perlilo, což bylo znát i v chuti. To bylo ale úmyslné. Jednalo se ale o vskutku lehounké, nepatrné perlení. Vůně nebyla příliš příjemná, cítil jsem kvasnice. Až po dopití jsem z prázdné sklenky cítil docela příjemnou medovou vůni. Chuť byla ale příjemná, odpovídající odrůdě, s dosti plným tělem a delší dochutí. Dal jsem mu 7 bodů ( z deseti možných).
Cuvée Kambrium 2008. Je nazváno podle ojedinělého prvohorního podloží vinice Pod Lesem ve vinařské obci Popice. Domácky vínu říkají VŘSR podle použitých odrůd ("veltlín říznutý sauvignonem a ryzlinkem"). Světlá zlatavá barva, střední až vyšší viskozita. Dost intenzivní zvláštní krémově vanilková vůně. V těle plné, chuť velmi příjemná, i když opět poněkud neobvyklá, je poznat zrání v dubových sudech. I když to bylo víno z nižší řady Natura a bylo z celé ochutnávky nejlevnější, mně se dost líbilo. Kdybych měl vzít poměr kvalita/cena, vyhrálo by. Ocenil jsem na 7,5 bodu.
Ryzlink rýnský 2007. První víno z vyšší řady Prémium, jejíž vína zrají převážně v nových barikových sudech. U tohoto vína mi bližší údaje úplně utekly, tak se musím spokojit jen s tím, jak se mi zdálo. Světlinká zlatavá barva se zelenkavými odlesky. Ve vzhledu zřetelné perlení. I tady jsem zpočátku zaznamenal lehký závan kvasnic, ale pod tím byla znát dost typická lipová ryzlinková vůně s náznakem citrusů. Středně plné tělo, v harmonické chuti už žádný náznak perlení nebyl. Ocenil jsem 7 body.
Chardonnay 2005 z řady Prémium. Vinařská obec Velké Pavlovice, trať Zadní hora. Obsah alkoholu 13,7 %, cukernatost při sběru 24,3° NM. Zrálo 14 měsíců v nových francouzských barikových sudech. Vína z čistého Chardonnay už pan Nejedlík v nejbližší době dělat nechce, chystá jen cuvée. Barva zlatá, vysoká viskozita. Znovu ona zvláštní krémově vanilková vůně s trochou exotického ovoce. Středně plné víno s jemnou uhlazenou minerální chutí. Ve středně dlouhé dochuti mi trochu vadil náznak hořčinky. Ještě také 7 bodů.
Velké dobré bílé 2005 cuvée. Jakási vlajková loď vinařství, vytvořená z Chardonnay (40 %), Pinot gris (30 %), Pinot blanc (20 %) Sauvignon (10 %). U tohoto vína se doporučuje dekantace. Obsah alkoholu 13,7 %. Zlatá barva, vysoká viskozita. Vůní připomínalo předchozí víno, jen vanilka byla ještě zřetelnější a celkově působila dost sladce, i když zbytkového cukru bylo jen 0,9 g. V těle středně plné, šťavnaté, harmonické. Dochuť středně dlouhá. U mě jedno ze dvou nejlepších vín večera, dal jsem 8,5 bodu.

Sauvignon blanc 2006 Národní park. Vinařská obec Popice, viniční trať Pod Lesem. Obsah alkoholu 13,5 %. Barva zlatavá, vysoká viskozita. Intenzivnější vůně, ve které bylo možno najít broskve, černý rybíz a vanilku. Plné tělo, lahodná chuť s lehkou mineralitou. Středně dlouhá dochuť. Moc pěkné víno, které bych hodnotil skoro stejně jako předchozí, tedy 8,5 bodu.
Sauvignon blanc 2005 cuvée. Vinařská obec Velké Bílovice, viniční trať Přední hora. Cukernatost 26,2° NM, zbytkový cukr 1 g, obsah alkoholu 14,5 %!. Sytější zlatavá barva, vysoká viskozita. Velmi intenzivní a hodně sladká vůně, taková skoro rána do nosu. Cítil jsem hlavně med a vanilku. Tělo dosti plné, chuť se mi ale zdála méně výrazná a dochuť spíše kratší. Ještě 7 bodů.
Pinot gris 2005. Vinařská obec Velké Bílovice, viniční trať Zadní hora. Obsah alkoholu 13,7 %. Také tato odrůda by se prý do budoucna neměla objevovat jinak než v cuvée. Sytější zlatožlutá barva, vysoká viskozita. Méně intenzivní a dost neurčitá vůně s náznakem medu. Středně plné tělo. Chuť mě moc neoslovila, dochuť kratší. Takových lepších 6,5 bodu.
Velké dobré červené 2005 cuvée. Víno z odrůd Zweigeltrebe (40 %), Pinot noir (30 %), André ( 20 %), Frankovka ( 10 %) zrálo v nových barikových sudech. Hrozny byly na úrovni pozdního sběru. I když jsem stoupencem toho, aby červená vína na ochutnávkách přicházela až po bílých, tentokrát to asi nebylo úplně nejšťastnější. Všechna předchozí bílá byl hodně těžká, hutná, toto červené naopak lehčí. To byl docela handicap. Nebyl jsem jediný, komu se
(asi právě proto) zdálo málo výrazné. Barva červeného rybízu, vyšší viskozita. Méně výrazná vůně červeného rybízu. V chuti mi scházely třísloviny, dochuť byla dost krátká. Docela zklamání, 6,5 bodu.
Tramín 2006 cuvée. Vinařská obec Velké Bílovice, viniční trať Zadní hora. Byl zde použit Tramín červený a pravokořenný. Obsah alkoholu 13,2 %. Zlatavá barva, vyšší viskozita. Středně intenzivní sladká vůně, v níž byl med a růže. V těle plnější, v jemné chuti náznak citrusů. Dochuť kratší až středně dlouhá. Končím hodnocení 7 body.
Ochutnávka to byla zajímavá. Poptal jsem se i na Oxanu, o které se poměrně dost diskutovalo na internetu. (Nemluvili jsme ale o mladé ukrajinské pokladní z hypermarketu, jak navrhoval jeden z hostů.) Podle pana Nejedlíka se jednalo o velmi hutný Sauvignon, který byl ale mimořádně neposlušný. Ležel v sudech 22 měsíců. Láhev potom nechal ještě nějaký čas stát za sporákem a teprve pak otevřel, nicméně mu chutnala. Určitou slabinou ochutnávky bylo, že vína (vesměs velmi dobrá) vykazují velmi silný rukopis vinaře, což trochu stírá rozdíly mezi odrůdami. Řada po sobě následujících vín pak může působit malinko fádně, i když samostatně otevřená by určitě nezklamala.




Džürčenové 4. Kultura říše Ťin

13. března 2010 v 18:41 | milasko |  Čína

Říše Ťin měla velmi vyspělou kulturu, neboť Džürčenové mohli navazovat na znalosti a umění Číňanů, Kitanů, Korejců a dalších národů. Všechny národy a národnosti říše se aktivně podílely na kulturním rozvoji a výsledkem bylo, že ťinská epocha přinesla významný vklad středověkému umění a vzdělanosti.
V říši Ťin se psalo několika jazyky. Zpočátku v jazyce Kitanů, v roce 1119 vytvořil Vanjan Siin džürčenské písmo tzv. "velké", které mělo asi 3 000 znaků. V roce 1138 pak bylo vytvořeno "malé písmo" s několika sty znaky. To do konce 12. století zcela nahradilo "velké písmo". Džürčenské znaky nejsou dodnes úplně rozšifrovány, z obou písem je jasných asi 700 znaků. Nápisů je zachováno poměrně málo. Jedná se hlavně o stély. Postupně se hodně rozšířilo používání čínského písma, které sloužilo i pro dorozumění mezi různými národy říše. Džürčenského původu jsou zřejmě slova šaman nebo uzda, která převzali Mongolové a od nich Rusové. Sporný je původ bojového pokřiku "urá" (hurá), který je spíše hunský (=udeř!), případně džürčenský. Zde by měl označovat záda a údajně byl používán, když protivník začal ustupovat.
Poměrně brzy se Džürčenové seznámili s knihami a knihtiskem. Už v době válek proti Liao začali v rámci kořisti přivážet knihy a to pokračovali i během válek se Sung. Sami začali později tisknout vlastní knihy. Je známých 9 státních tiskáren, nejvýznamnější byla univerzitní. Vydávaly se knihy historické, náboženského charakteru, verše. Vznikaly také divadelní hry. Bylo vytvořeno Literární kolegium, založena byla císařská knihovna. Knih bylo vydáno velké množství, ale téměř všechny byly zničeny během válek s Mongoly. Vrcholný rozkvět literatury spadá do období 1160-1214 a podíleli se na něm vedle Džürčenů také Kitanové a Číňani. Jsou známá jména několika set spisovatelů a básníků.

Džürčenové měli i rozvinutou architekturu, stavěli stavby různého charakteru. Většina z nich byla ale zničeny Mongoly, menší část budov, které se výrazněji lišily od čínských, pak zbořili i Číňani. Do současnosti se zachovalo asi 15 džürčenských staveb církevního charakteru. Jedná se o chrámy, části klášterů a pagody. Mísí se v nich prvky džürčenské, čínské a korejské.
Památek džürčenského sochařství se zachovalo jen velmi málo. Většinou mají charakter náboženský a ceremoniální, nejčastěji se jedná o buddhistická božstva. Na důležitých místech byly vystavovány sochy vojevůdců a úředníků, vedle toho ale i různých zvířat, často žab, dále lvů, psů, opic a beranů. Hrobky bývaly vyzdobeny basreliéfy.
O malířství se toho mnoho neví, ale rozvíjela se krajinomalba, portréty, malby koní a démonů. Chrámy a hrobky byly vyzdobeny freskami. Jsou známá jména asi 50 malířů, mezi nimi i císaře Digunaje.
Když Džürčenové ovládli severní Čínu, získali tak přístup i k rozvinuté čínské vědě. Státem podporovanými vědními obory byly historie, astronomie, farmakologie, filosofie, matematika, zeměpis, botanika, medicína, hornictví a zemědělství, nejvíce uznávané byly první tři z uvedených. Historikové měli za úkol kromě archivování, sepisování a hodnocení události i radit císaři ve státních záležitostech. Studium historie podporoval zejména císař Ucimaj. Astronomové pracovali v observatořích a vedle vlastního pozorování nebeských těles měli podle jejich polohy i odhadovat dění budoucí, zabývali se tedy i astrologií. Farmakologie úzce spolupracovala s botanikou a medicínou. Přípravou budoucích lékařů se zabývala odborná škola, jejíž stěny po absolvování závěrečných zkoušek opouštěli lékaři deseti různých specializací (např. dětští lékaři, gynekologové, zubaři atd.). Na vědecké činnosti se podíleli příslušníci všech národů říše a úroveň věd byla na středověké poměry velmi vysoká.

Rozhodujícím náboženstvím byl u Džürčenů šamanismus, mezi elitou byl ale rozšířen i buddhismus. Šaman byl velmi vážený, v rámci rodu byl po stařešinovi druhou nejvýznamnější osobností. Dokázal rozmlouvat s duchy, léčit a hrál samozřejmě klíčovou roli při různých obřadech. Při pohřbech si pozůstalí nařezávali kůži na čele. Tekoucí krev se pak mísila se slzami. Mrtvým též obětovali zvířata, pokud byla pohřbívána nějaká významná osobnost, obětovali nejen oblíbené koně, ale i sluhy a služebnice. Vše spálili a pohřbili do hrobek pod mohylami. Někdy byli beznadějně nemocní odváženi do nějakého vzdáleného údolí a tam ponecháni.
Zajímavé zvyky byly spojeny se svatbou. U bohatých lidí navštívili příbuzní případného ženicha rodiče nevěsty s vozem plným dobrých jídel a nápojů a jako dary s sebou vedli i desítky koní. Pokud se dohodli, musel ženich pracovat tři roky v rodině nevěsty. Poté dostal ženu a k ní věno v podobě otroků a skotu. U chudých lidí si ale dívka hledala muže sama. Chodila po městě a zpívala píseň, ve které vychvalovala přednosti manželského života a slibovala, co pěkného čeká jejího ženicha. Pokud zaujala, pozval ji muž k sobě a následoval prostý svatební obřad.

Bílá z Moravy, zahraniční červená

10. března 2010 v 8:56 | milasko |  Soukromé koštování, odrůdy





Když už ty šílené mrazy konečně začaly polevovat, ochutnal jsem postupně pár moravských i zahraničních vín. Až na moc pěknou rulandu od Michlovského jsem se tentokrát do moravských úplně netrefil.
Ryzlink vlašský 2006 pozdní sběr - Vinařství Volařík Mikulov. Vinařská obec Dolní Dunajovice, trať Plotny. Štíhlá láhev z průzračného skla. Obsah alkoholu 12,5 %. Světlá zlatavá barva, nižší viskozita. Méně intenzivní vůně, spíše neutrální s náznakem kandovaného ovoce. V těle středně plné, chuť ovocná, dochuť kratší. RV 2008 PS od Volaříka je v letošním Salonu vín, ale 2006 se mi zdá jen slušná, přece jen trochu kratší. Dávám 6,5 bodu z deseti možných.
Pinotage 2007 Wine of Origin - Robertson Winery, JAR. Vysoký obsah alkoholu - 13,5 %. Láhev uzavřena 42 mm dlouhým korkem (plátek - drť - plátek). Barva tmavého rubínu, vysoká viskozita. Méně intenzivní, velmi zvláštní vůně, ze které vystupuje hlavně dřevo, dále švestky a trocha malin. Něco podobného lze najít i v chuti, která působí poněkud drsně. Není to ale tříslovinami, ty jsou celkem pěkně uhlazené. Je to v samotné chuti, která je těžká, tělo plné. Dochuť středně dlouhá. Dávám 7 bodů.

Viña Albali 2004 Reserva - Denominación de Origén Valdepeñas, Španělsko. Zelená láhev typu Bordo, uzavřená 45 mm dlouhým korkem. Obsah alkoholu 13 %. Bylo vyrobeno z odrůdy Tempranillo. Barva na pomezí rubínu a granátu, vysoká viskozita. Poměrně málo výrazná vůně, dřevo, višně, náznak vanilky. Chuť uhlazená, ovocná, kořenitá. Dochuť středně dlouhá. Vínu bych nic podstatného nemohl vytknout, nicméně působilo na mě poněkud fádně, příliš mě nezaujalo. Ještě 7 bodů.
Rulandské šedé 2006 pozdní sběr - Vinselekt Michlovský Rakvice. Vinařská obec Perná, viniční trať Věstoňsko. Bordo láhev z tmavozeleného skla, uzavřená 40 mm dlouhým korkem (plátek - drť - plátek). Zařazeno do Salonu vín české republiky 2008. Obsah alkoholu 13 %. Hezká slámová barva, vysoká viskozita. Středně intenzivní, velmi bohatá a lákavá vůně, med, sladké hrozny. Plné tělo. V ovocné, hodně kořenité chuti připomínající červené pomeranče byly příjemné kyselinky. Velmi pěkné víno, snad jen dochuť mohla být trochu delší. Moje dojmy hodně odpovídají popisu na etiketě (což se zase tak často nestává). Oceňuji 8 body.

Děvín 2007 pozdní sběr - Víno Rakvice. Vinařská obec Velké Pavlovice, viniční trať Nadzahrady. Reprezentativně vypadající láhev s vkusnou etiketou, která byla ale uzavřena plastovou zátkou. Zadní etiketa poskytuje hodně údajů, včetně dost podrobného popisu, co bychom měli očekávat ve vůni a chuti. Na rozdíl od předchozího vína jsem ale tentokrát musel konstatovat, že jsem z toho objevil spíše menšinu. Obsah alkoholu 12,5 %. Zlatavá barva, střední viskozita. Málo intenzivní, sladká a hodně kořenitá vůně s náznakem růže po jednom z rodičů odrůdy - Tramínu. Vůně dost rychle vyprchala. Tělo dosti plné, chuť ale méně výrazná, zato s hořčinkou. Dochuť kratší až střední. Čekal jsem rozhodně více, dávám 6 bodů.

Vranac - Cabernet Sauvignon 1995 Reserve, barrique - Negotino Winery, region Povardarie, Makedonie. Zelená láhev typu Bordo byla uzavřena dost obyčejnou korkovou zátkou, dlouhou 38 mm. Město Negotino leží v jižní části Makedonie poblíž řeky Vardar. Zajímavá kombinace kvalitní balkánské odrůdy Vranac a mezinárodně uznávaného Cabernetu Sauvignon. Víno zrálo dlouho v sudech z makedonského dubu - bylo nalahvováno až v roce 2002. Obsah alkoholu 12 %. Světlejší granátová barva, vysoká viskozita. Středně intenzivní kořenitá ovocná vůně, višně a jahody. Středně plné tělo, chuť mi trochu připomínala třešňovou bowli. Dochuť kratší až střední. Docela zajímavé, dobře pitelné víno, kterému jsem dal 7,5 bodu.
Tak tedy červená zahraniční mi vyšla celkově maličko lépe. Nepředstavovala sice nějakou špičku, ale všechna se dala docela příjemně pít. Bílá měla trochu větší rozptyl, nicméně ani tady jsem úplně nespokojený nebyl. No a co se týče Rulandského šedého, to bylo velmi pěkné.

Vinařské aktuality – III. 2010

7. března 2010 v 19:11 | milasko |  Úvahy o víně


Vinaři starověku
Nedaleko Jeruzaléma byl nedávno objeven starověký lis na víno. Podle velkých rozměrů lze usuzovat, že víno odsud bylo exportováno i do jiných zemí, například do Egypta. Lis má neobvyklý, osmiúhelníkový tvar, který snad nebyl úplně nejpraktičtější. Konstrukce ale dokazuje, že byl výsledkem dlouhého vývoje, kdy mnoho pokolení po sobě postupně technologii vylepšovalo. Před časem byl nalezen identický lis v místě asi 20 km vzdáleném. Archeologové předpokládají, že oba vytvořil stejný mistr.



Nové etikety vín z Latinské Ameriky
Úplně odlišný styl představují nové etikety dvou vinařství. Zatímco argentinská vína značky Paraiso del vino mají etikety se zářivými barvami s vyobrazením exotických ptáků, které mají zákazníka okamžitě upoutat a vyvolat v něm emoce a sny, britská společnost The General Wine Company, prodávající v restauracích a na letištích chilská vína, zvolila velice nenápadné až skromné černobílé etikety s vyobrazením stromů. Ty mají vyjadřovat určitou nadčasovost.

Ukrajinský rekordman
Ukrajinské vinařství je u nás asi téměř zcela neznámé. Tak jen pro zajímavost: Nejúspěšnější vinařskou firmou je tu Inkerman, zpracovávající vína z oblasti Krymu. V roce 2009 vzrostla jejich výroba oproti 2008 o 40 % a prodali 6,64 milionů litrů vína. Z hlediska financí představuje jejich produkce asi 11 % zdejšího trhu s vínem.

Víno jen na ochutnání
Firma WineSide přišla na trh s úplně neobvyklým balením vína. Jedná se vlastně o malé zkumavky se šroubovacím uzávěrem, do kterých se vejde dávka jen na jednu skleničku. Cílem je, aby zákazník měl možnost ochutnat víno, dříve než si koupí celou láhev. To má samozřejmě smysl jen u drahých vín.


Jak vypadal německý trh s vínem v roce 2009
Německý trh s vínem se nezdá být nějak výrazně postižený krizí, protože v loňském roce dokonce obrat mírně vzrostl - o 1,2 %. Boom červených vín je zřejmě trochu na ústupu, i když se jich stále prodává nejvíce - 51 %. Růžových se prodalo 9 % a bílých 40 %. Dobrou pozici si udržují domácí vína. Jejich odbyt sice lehce poklesl, díky lepším prodejním cenám si ale podíl na celkovém obratu udržela. Německá vína představují přibližně polovinu všech prodaných. Na druhém a třetím místě jsou Francie s Itálií, obě stabilně se zhruba 13% podílem. Vína z Nového světa německý trh zatím nedobyla, drží se asi na 5 %.

Zemětřesení v Chile a vinařství
Největší chilská vinařská společnost Concha y Toro, vyvážející do více než 130 zemí světa, ohlásila omezení výroby i dodávek v souvislosti se zemětřesením. V loňském roce dodala tato společnost spotřebitelům 26,6 milionů lahví vína v ceně 590 milionů dolarů.Vinařské závody ale nyní utrpěly značné škody. Podle prohlášení zástupců společnosti má být minimálně na týden zastaveno veškeré odbavování. Experti ale odhadují, že veškeré dodávky chilských vín budou přerušeny asi na dva týdny až měsíc.






Čínské kroniky o historii Domu Tu-kju. 1. čast

4. března 2010 v 7:55 | milasko |  Turkuti



1. Nejstarší dějiny
Trochu záhadný název Tu-kju je čínským přepisem slova Turkut a jedná se tedy vlastně o historii obávaného nepřítele, kočovných Turkutů, viděnou očima čínských historiků. O Turkutech jsem toho napsal už hodně, ale předchozí články byly podávány spíše z evropského pohledu. Chci si také všimnout některých událostí, které jsem v předcházejícím vyprávění vynechal. Samozřejmě se občas nevyhnu opakování některých mimořádně významných událostí.
Podle čínských údajů byli představitelé vládnoucí dynastie potomky jedné malé skupiny Hunů, která byla poražena a vyvražděna nějakým sousedním vládcem. Pobiti byli úplně všichni, přežil jen jeden desetiletý chlapec. Nad ním se bojovníci "smilovali" a "jen" mu usekli ruce a nohy a nechali ho ležet ve stepi. Zde se ho ale ujala vlčice a začala ho krmit. Když se vládce dozvěděl, že chlapec přežil a stará se o něho vlčice, chtěl je zabít oba, ale jim se podařilo skrýt v jeskyni. Vlčice později chlapci porodila deset synů, kteří se stali zakladateli samostatných rodů. Ty během následujících pokolení postupně sílily.
Mezi jejich potomky byl i Ašina (Vlk), zakladatel pozdější turkutské vládnoucí dynastie. Ten na počest svých předků začal používat zástavu s vlčí hlavou. Byl nejmladším synem Nadulu-šada. Po otcově smrti mělo o nástupnictví rozhodnout, kdo ze synů vyskočí nejvýše na strom. I když byl Ašina ještě mladý, vyskočil nejvýše a byl uznán za vládce. Podléhalo mu asi 500 rodin. Kolem poloviny 5. století se usadili na jižní straně Altaje a podrobili se kaganovi Žuan-žuanů. Protože Altaj připomíná přilbu, začal svůj Dům nazývat Tu-kju, mongolsky přilba. (Pozn.: To je staročínský výklad významu slova Turkut, který je ale nepravděpodobný.)
Přibližně o sto let později jeden z Ašinových potomků Ili-chán Tumyn (pozn. správně: Il-chán Bumyn; čínští kronikáří vysvětlovali titul jako vládce od řeky Ili, ve skutečnosti to znamená vládce národa.) porazil vojsko Telesků, kteří se vzbouřili a táhli proti Žuan-žuanům. Ti se mu podrobili. Ili-chán zesílil a požádal kagana Žuan-žuanů o ruku jeho dcery. Kagan to považoval za drzost: "Jsi můj kovář! Jak jsi si dovolil udělat mi takový návrh?" Ili-chán povstal. Za ženu dostal čínskou princeznu Čan-le. Poté rozbil Žuan-žuany, jejich kagan Anachuan spáchal sebevraždu. V témže roce (552) ale Ili -chán zemřel.

Jeho syn Isigi-chán (Kara Issyk-kagan) brzo zemřel a nástupcem se stal Kigin (Mugan). Ten prý vypadal velmi zvláštně. Obličej měl stopu dlouhý, neobyčejně červený a oči se skelným výrazem. Byl velmi udatný, ale zároveň surový a ne moc chytrý. O to více se zabýval válčením. Definitivně rozbil Žuan-žuany, podrobil si země od Korejského zálivu až po "Západní" moře (Kaspické či Černé). Říše se táhla od západu k východu na 10 000 li, od severu k jihu 6 000 li a stála se soupeřem Číny.

Čína byla ale v této době rozdělená. Na severu existovaly dvě soupeřící říše Pej Čchi a Pej Čou. Obě usilovaly o spojenectví s Muganem a všemožně ho uplácely. On nakonec podpořil Pej Čou a poslal jí 100 000 jezdců. Čouský vojevůdce, který s jeho armádou spolupracoval, informoval císaře o turkutských bojovnících takto: "Opovrhují odměnami a tresty, málo si váží velitelů. Velet se jim nedá." Doporučoval se jich zbavit, to se ale nestalo. Turkuti vykořisťovali obě čínské říše, střídali strany a nechali si odvádět obrovské "dary", hlavně v hedvábí.

Vínomarket

2. března 2010 v 6:31 | milasko |  Úvahy o víně


Ať chceme nebo ne, máme stále plné schránky různých nabídek ze supermarketů. Mezi vším tím zbožím bývají pravidelně i nějaké lahve vína, někdy i na několika stránkách. Jsou lidé, kteří nad nákupem vína v supermarketu ohrnují nos, ale těch, kteří tam minimálně občas nakupují je i mezi zkušenými vínomily dost. Pro laika, který sice víno má docela rád, ale příliš se v tom nevyzná, musí být docela těžké si v mnohdy opravdu velmi pestré nabídce vybrat. Mezi supermarketovými víny je spousta vyložených šuntů, ale kdo se trochu vyzná v cenách a vinařstvích, občas najde i vínečka docela pěkná. Pokud ví, co vybrat v akci, dají se pak občas koupit pěkná vína i za skoro neuvěřitelné ceny.

Příkladem byl nedávný výprodej v hypermarketu Albert. Vlastně jsem jeho smysl vůbec nepochopil. Nešlo o nějaké staré ležáky, u kterých by se dalo čekat, že nevhodným skladováním v podmínkách marketu budou na hranicích poživatelnosti. Naopak, jednalo se většinou o ročníky 2007-2009, které na skladě ještě klidně mohly vydržet. Velký dlouhý regál nabízel mnoho vín za dvě ceny - 48,- a 98,-. Nejsem si jistý, jestli zvlášť těch 48,- mnohé méně znalé zájemce spíš neodradilo, protože za tyto peníze se obvykle prodávají ty nejhorší hnusy. Tady se ale jednalo o vína, která normálně stojí tak 130-150,- a jsou určitě pitelná. No a mezi těmi za 98,- jsem našel třeba takové, které běžně stojí 299,-. No nekupte to! Mezi nimi byla ale samozřejmě zamíchaná taková, která se za podobné ceny dají koupit normálně.
Konečně se dostávám k tomu, proč o tom vlastně píšu. Prostě jsem si řekl, že by nebylo špatné čas od času na nějakou takovou větší nabídku zareagovat a napsat, co by třeba stálo za nákup. Možná by to mohlo být pro někoho docela zajímavé. Takže tohle je takový nultý díl zamýšlené série.