Květen 2010

Dělení Indoevropanů 2. Stěhování „mořských národů“ a utváření evropských skupin

31. května 2010 v 10:47 | milasko |  Pravěk - archeologické kultury
    
mořské

    Východní Indoevropany na pomezí střední a východní Evropy představuje ve starší a střední době bronzové lid kulturního komplexu Otomani-Wietenberg, jehož potomky se později zřejmě stali Thrákové a Frýgové. Západní Indoevropané si ve střední Evropě ve starší době bronzové (přibližně 1900-1500 př. n. l.) vytvořili zejména únětickou kulturu, nazvanou podle naleziště v Úněticích na našem území, dále maďarovskou a o něco mladší věteřovskou.
Ve střední době bronzové se rozšiřuje ve střední a východní Evropě způsob pohřbívání pod umělými návršími - mohylami. Tato nová "móda" zasáhla zde žijící západní a východní Indoevropany. Zatímco západní se skrývali pod hornodunajským a středodunajským okruhem mohyl, karpatské mohyly vznikly zřejmě míšením skupin západního i východního původu. Vlivy z oblasti středodunajských a karpatských mohyl přispěly k dotváření protoslovanských kultur předlužické a třtiněcké v Polsku a na Ukrajině. Souběžně se vyvíjejí pozdně šnůrové kultury v Pobaltí.
mohyla

            Dění, které zcela zásadně ovlivnilo vývoj velké části Evropy, ale i západních částí Asie a Egypta, mělo své kořeny na přelomu střední a mladší doby bronzové, tedy kolem poloviny 13. století př. n. l. ve střední Evropě. Tady se zrodil nový způsob pohřbívání v popelnicových polích, ale mají tu počátek i rozsáhlé přesuny obyvatelstva, které jsou svými důsledky srovnatelné se známým stěhováním národů ve 4.-6. století n. l. Nejznámější součástí tohoto procesu jsou přesuny tzv. mořských národů, které způsobily zánik říše Chetitů a zlomily moc Nové říše v Egyptě. To ale byl jen vrcholek ledovce.
          
meč

Počátky těchto přesunů je třeba hledat ve středním Podunají v kulturách karpatské mohylové, doznívající otomanské a středodunajských popelnicových polí, tj. na území na pomezí Moravy, Slovenska, Maďarska a Rakouska. Právě tlaky z této oblasti uvedly do pohybu kmeny sídlící jižně od nich na Balkáně. Ty pak pronikaly do Malé Asie, kde zničily Tróju VII b a říši Chetitů, některé se zde usadily, jako například Frýgové, jiné pokračovaly přes Sýrii dále na jih. Po cestě zničily Ugarit, v Palestině se usadili Filištíni, kteří ji dali jméno. Další skupiny pokračovaly po souši i po moři a vpadly do Egypta. Ten s nimi koncem 13. a v 1. polovině 12. století př. n. l. vedl dlouhou válku, zejména ze Ramesse III. Právě od Egypťanů pochází označení "mořské národy", protože pro ně tito útočníci přicházeli ze zemí za mořem. Nakonec se Egypt sice ubránil, rozlet Nové říše byl ale nenávratně podlomen. Některé poražené oddíly (Šardanové, Filištíni) byly už během těchto bojů zařazeny do egyptské armády a jako žoldnéři pak bojovali proti dalším vlnám svých soukmenovců.
           
Do širšího kontextu stěhování "mořských národů" však je možné dát i celou řadu dalších přesunů v Evropě, spojených s komplexem kultur popelnicových polí. Z oblasti hornodunajských jihoněmeckých popelnicových polí vyšli ve 12. století Latinové, kteří se přesunuli do střední Itálie, kde část z nich později založila Řím. Další italické kmeny jako Oskové a Umbrové vyšly z příbuzných středodunajských popelnicových polí. Z jiných skupin jihoněmeckých polí se postupně začali utvářet Keltové a odštěpením od tohoto okruhu ještě později, v 6. století př. n. l. Germáni. Z oblasti středodunajských popelnicových polí vzešli s největší pravděpodobností Dórové, poslední vlna řeckých kmenů, která pronikla do Řecka koncem 12. století př. n. l.
dýka

            Velmi zajímavou skupinou na přelomu střední a mladší doby bronzové na středním Dunaji byli Veneti. Ti jednak výrazně ovlivňovali severně od nich se vytvářející kulturu lužickou. Jejich jméno (snad něco jako Lidé) se pak stalo v podobě Venedi jedním z označení pro staré Slovany. Další skupina Venetů se ale přesunula do severovýchodní Itálie do oblasti dnešních Benátek (Venetia, Venezia). Veneti byli příbuzní s další indoevropskou skupinou - s Illyry, kteří se usadili na obou březích Jadranu.
            Ve výčtu důležitých indoevropských skupin tu chybějí Slované a Baltové a vysvětlení jejich poněkud záhadného zařazení k satemovým jazykům, i když genetický původ i geografické umístění by napovídaly pro jejich příslušnost k západním Indoevropanům a tedy k jazykům kentumovým. Protože se jedná o mimořádně složitý problém, pokusím se to vysvětlit v samostatném článku.
           
kelt


    

Vinařské aktuality - V. 2010

27. května 2010 v 7:05 | milasko |  Úvahy o víně
win

Import vína ve světě
            Noviny Financial Times publikovaly informace o světovém importu vín. V letech 1998-2008 import postupně rostl až na finanční objem 30 miliard dolarů. Finanční krize ale toto číslo poněkud snížila. V současné době jsou největšími importéry Velká Británie, USA a Nemecko. Podíl prvních dvou na světovém importu tvoří celou jednu třetinu. Na počet obyvatel dováží Angličané třistakrát více vína než Čína. Ta ale zároveň představuje zemi s nejrychleji rostoucím dovozem, druhá je Austrálie. Z evropských vín dávají Angličané přednost stále ještě vínům francouzským (celkově je ale už těsně předhonila vína jihoafrická), zatímco Američané a Němci italským. Čína dováží hlavně z Francie, Austrálie z Nového Zélandu.
vin

Druhák z Bordeaux
            Možná si někdo myslí, že tzv. druháky se dělají jen u nás. To je ale omyl, dělají je běžně třeba i v Bordeaux a začali s tím už v 18. století. Ale pozor! Jedná se o něco zcela jiného než u nás. Nejde ale o podruhé vylisované hrozny. Druhým (a případně i třetím) tam označují vína z méně kvalitních hroznů. Celá sklizeň se roztřídí na nejlepší, horší a případně ještě i nejhorší hrozny.
            Stará tradice se do praxe navrátila ve 20. století, hlavně od jeho konce, kdy narůstající konkurence
přinutila na jedné straně pečlivěji vybírat hrozny pro "základní" vína, postupný nárůst objemů sklizně zároveň vytvářel velký přebytek. Po prvotním vytřídění zbývalo ještě 50-70 % hroznů! Ty pocházely často z mladších keřů nebo horších poloh a dávaly logicky méně koncentrovaná vína s méně zřetelnou typickou charakteristikou daného terroiru. Pochopitelně pro taková vína neplatí tak přísné předpisy.
            V horších letech vinař ty hrozny, které mají alespoň trochu přijatelnou kvalitu použije na "první" víno, druhák je pak pochopitelně dost špatný. V dobrých ročnících může ale i "druhé" víno dosahovat poměrně velmi slušné kvality. Pro méně movité zákazníky se tak objevuje možnost ochutnat vína slavných chateau za trochu přijatelnější ceny. Jde například o značku Les Forts de Latour z Chateau Latour nebo Pavillon Rouge z Chateau Margaux.
            Příkladem opravdu povedeného druháku je Clos du Marquis, které se podle hodnocení Wine Spectatoru dostalo v roce 2003 dokonce do stovky nejlepších vín - bylo čtrnácté. Přitom základní víno vinařství Leoville Las Cases bylo páté. Cena zdejšího druháku se ale v průběhu let zvýšila z přibližně 30 dolarů asi na 50 za láhev. Nyní ovšem chystá vinařství ještě levnější variantu - Le Petit Lion du Marquis de Las Cases. Ta by měla stát kolem 16 dolarů. Přitom základní víno se podle ročníku pohybuje mezi 100-300 dolary za láhev.

ra

Alkohol, po kterém vám nebude špatně
           Korejští vědci našli způsob, jak po pití alkoholických nápojů nemít kocovinu. Když se tyto nápoje nasytí kyslíkem, urychlí se proces odbourávání toxických látek a takovým způsobem se veškeré nežádoucí efekty zmenší. Člověk po jejich konzumaci není méně opilý, jen se z opilosti dostane rychleji a s méně nepříjemnými následky. Otázkou ale zůstává, zda takový nápoj půjde pít.
bo
Svatá válka alkoholu
            V Machačkale a dalších městech Dagestánu se objevily letáky, v nichž mudžáhidi, bojovníci za islám, vyhrožují všem obchodníkům s alkoholem svatou válkou - džihádem. Tvrdí, že se jedná o ďábelský obchod, způsobující jen hoře a slzy. Prodejci mají okamžitě ukončit svou činnost, jinak jim hrozí žhářské a pumové útoky. Dále vyzývají autoři letáků všechny muslimy, aby v Dagestánu pomohli v Alláhově díle a zastavili rozvrat.

Vandalové 3. Armáda a společnost

23. května 2010 v 18:09 | milasko |  Germáni
vadal

           Ještě v době, kdy Vandalové vpadli do severní Afriky, byli prakticky na stejně nízkém stupni rozvoje jako ve svých původních sídlech a prakticky nezasaženi romanizací. Lid a vojsko byli pojmy prakticky identické. Kmen se dělil na skupiny po tisíci mužích, župy, v jejichž čele byli volení náčelníci, kteří je vedli do bitev, ale měli právo soudního rozhodování i v mírových časech. Byli váženi skoro jako králové. Tisícovky se dále dělily na stovky, které opět měly volené vůdce a utvářely se na rodovém principu. Šlechta existovala, ale mezi její příslušníky mohli výjimečně proniknout i schopní bojovníci neurozeného původu.
            Král, velitelé tisícovek a stovek mohli soudit. Nejvážnějším proviněním byla zrada. Nejtěžší zločiny se trestaly stětím, kterému ještě mohlo předcházet různé mučení, dále upálením, utopením, usmýkáním koňmi, předhozením dravé zvěři, později třeba vyhnáním do pouště. Dále mohl být člověk odsouzen k otroctví nebo k bičování. Jako pohana platilo odstřižení vlasů, případně ve zostřené formě odříznutí vlasů i s kůží na hlavě, ale také vození na oslovi.
V nejstarších dobách měli Hasdingové souběžně dva krále, po roce 270 vždy již jen jednoho, který ale zřejmě pocházel stále ze stejného rodu. Byl volen lidovým shromážděním a to si teoreticky mohlo vybrat jakéhokoliv svobodného muže. Královská moc vyplývala hlavně z pozice vrchního velitele armády. Žádné zásadní rozhodnutí nemohl ale král udělat bez souhlasu lidového shromáždění.
ring

            Původně se živili Vandalové hlavně chovem domácích zvířat a lovem, pěstování plodin mělo jen malý význam a bylo oblastí, kterou se zabývaly hlavně ženy, zatímco muži obstarávali maso. Každá župa měla svůj díl země, jehož části byly přidělovány jednotlivým rodům na jeden rok, potom se půda znovu přerozdělila.
Po usazení v Africe se ale poměry dost změnily. Vládce se prohlašuje za krále Vandalů a Alanů (Rex Vandalorum et Alanorum). Jeho moc postupně narůstá. Geiserich před svou smrtí ustanovil, že král může pocházet jen z jeho rodu. Význam staré šlechty ustupuje do pozadí. Nově se utváří služebná šlechta, zastávající různé funkce na královském dvoře. Ty jsou jí propůjčovány králem. Vstup do jeho služeb tak mohl zajistit společenský vzestup. Veliteli větších vojenských uskupení bývají obvykle jmenováni nejbližší královi příbuzní. Lidové shromáždění je svoláváno jen při dělení kořisti. Prostí svobodní Vandalové se usadili poblíž Kartága, kde dostali přidělené pozemky, osvobozené od daní. Župy (tisícovky) se udržely, protože dobytá půda byla opět přidělena jim a dále dělena mezi její příslušníky. Velká část původního římského obyvatelstva v zemi zůstala. Dostali se do pozice polosvobodných kolónů, kterým zůstaly pozemky, museli z nich ale živit nové vandalské pány. Kdo nechtěl, mohl ze země odejít. Část bývalých vlastníků získala lepší postavení, protože Vandalové se o nově získané hospodářství neuměli moc starat a tak některé původní obyvatele využili jako správce statků.
vand

                
            Nově se ve vandalské společnosti objevují otroci, kteří byli považováni za věc a majitel si s nimi mohl dělat, co chtěl. Ti v římské Africe samozřejmě existovali již dříve, jejich počet se při dobývání ještě zvětšil o různé zajatce.
            Vandalská armáda byl od počátků jízdním vojskem, pěší boj byl pro ně zcela nezvyklý. Koně si později brali s sebou i na námořní výpravy. Výzbroj byla tvořena kopím, mečem a vrhacími oštěpy. Luk a šípy sice používali, neuměli je ale používat za jízdy, jako to dělali kočovníci. Pancíře a štíty byly zřejmě málo obvyklé. Mimořádný význam měla vandalská flotila. Byla tvořena hlavně menšími plachetnicemi, na nichž bylo umístěno asi 40 mužů. Většina flotily kotvila v Kartágu, menší skupiny v dalších přístavech. Uplatnění našla ve vandalské armádě i berberská jízda, zatímco Římané byli z vojenské služby vyloučeni.
            V souvislosti s armádou si zaslouží zmínku i to, že magister militum Vandal Stilicho byl kolem roku 400 prakticky nejvlivnější osobností Západořímské říše.

           

Vinařský Nový Nový svět 2. Indie

20. května 2010 v 8:03 | milasko |  Úvahy o víně
i1

           K zemím, které začínají být zahrnovány do skupiny označované jako tzv. Nový Nový svět ve vinařství se zařadila i Indie. Nedávno byla přijata do mezinárodní organizace OIV (L'Organisation Internationale de la Vigne et du Vin), kam patří zatím skutečně jen několik zemí z Asie. Členství není zadarmo, i když poplatky, které bude Indie odvádět jsou mnohonásobně nižší než třeba francouzské nebo italské. Přesto to ukazuje na to, že indická vláda má zájem o vážné zapojení země do vinařského světa. Zatím zde ale neexistují vůbec žádné zákony, které by poměry ve vinařství upravovaly. Centrem produkce vína je provincie Maharaštra. Za nejlepšího výrobce je pokládána firma Indage Vintners, vlastnící asi 2 500 ha vinic a produkující přibližně 40 značek vína.
            Indické firmy mají zájem o pomoc ze strany zkušených vinařů. Například známý francouzský enolog Stéphane Derenoncourt se stal konzultantem nového indického vinařství Alpine Winery, které začalo pěstovat odrůdy Cabernet Franc, Cabernet Sauvignon, Syrah, Chardonnnay a Sauvignon blanc a v roce 2011 očekává první sklizeň. V plánu má ale vybudovat i centrum pro turisty a postupně začít organizovat i sommelierské kurzy. V nedávné době začaly do indického vinařství investovat také některé italské firmy.
indie

           
          Indie momentálně produkuje asi 14,4 milionů lahví ročně (další 2,4 mil. dováží) a zařadila se do desítky zemí s nejrychlejším nárůstem spotřeby vína ve světě. Do čtyř let by se spotřeba měla zdvojnásobit. Celková spotřeba je ale zatím vlastně směšná. Při obrovském počtu obyvatel to vychází asi na 12 ml (!) vína na osobu ročně. Úplně obráceně to ale ukazuje, že zde jsou zatím obrovské možnosti pro vývozce.
i2

           

Dělení Indoevropanů. 1. Nejstarší historie a vývoj indoevropských skupin v Asii

17. května 2010 v 9:32 | milasko |  Pravěk - archeologické kultury
indoe

           Indoevropské jazyky představují nejrozšířenější rodinu vzájemně příbuzných řečí. Patří k nim naprostá většina jazyků Evropy (výjimkami jsou třeba maďarština, finština, estonština a baskičtina), ale mluví jimi i velké množství Asiatů - obyvatelé Indie, Íránu, Pákistánu a dalších. A pochopitelně i potomci přistěhovalců v celé Americe, Austrálii nebo na jihu Afriky. Tradičně se dělí do dvou skupin na jazyky kentumové a satemové. Kritériem je výslovnost číslovky sto. V předpokládané původní indoevropštině vypadala asi jako k´mtom, na začátku bylo měkce vyslovované k. To se u kentumových změnilo jen málo - na k. Příkladem je latinské centum (původně vyslovované kentum). U satemových jazyků se zde ale vyvinula sykavka s - satem v avestštině (ale také naše sto). K satemovým patří zejména jazyky indické (indoárijské), íránské a severoíránské (východoíránské), slovanské a baltské. Kentumové jsou hlavně jazyky románské, germánské, keltské a řečtina.
            Původ Indoevropanů je třeba hledat v severním Černomoří. Ve 3. tisíciletí před naším letopočtem se zde rozvíjela kultura okrových nebo též jámových hrobů, považovaná za původní, ještě nerozlišené Indoevropany. Své mrtvé pohřbívali do jam, které vysypávali okrem. V průběhu 3. tisíciletí dochází k rozdělení celého uskupení na východní a západní areál, následně k rozšiřování některých skupin z této pravlasti do nových oblastí  a zřejmě asi až ke konci tisíciletí k výše popsaným změnám ve výslovnosti. Ještě před jazykovými změnami odešli z východního areálu do Malé Asie Chetité a do Řecka první řecké kmeny, dříve označované (spíše chybně) jako Iónové, po nich pak ještě druhá vlna Řeků - Achájové. Příbuzná skupina se usadila v Tróji. Všichni pocházeli z východního areálu, protože ale odešli dříve, než zde proběhla ona zásadní jazyková změna, mluvili jazykem kentumového charakteru.
zvoncovité poh

            Západní areál Indoevropanů představoval lid šňůrové keramiky, zdobící své nádoby otiskem šňůry, který se ve druhé polovině 3. tisíciletí začal šířit z Ukrajiny směrem na západ. Došli až k nám a postupně obsadili východnější oblasti Evropy mezi Ukrajinou a Holandskem. Pro další vývoj byl ale ještě významný vklad neindoevropského lidu s kulturou zvoncovitých pohárů, který se přibližně ve stejnou dobu šířil z jihozápadní Evropy směrem na východ, postupně obsadil západní polovinu kontinentu a také dorazil na naše území. Ve střední Evropě mezi oběma skupinami došlo k míšení. Ve výsledku se sice kulturně o něco více projevily vlivy zvoncovitých pohárů, jazykově ale převládla indoevropská složka.
indoíránci

            V první polovině 2. tisíciletí se ze severního Černomoří, kde v té době existovala kultura katakombních hrobů, představující východní areál Indoevropanů a navazující na jámové hroby, začínají stěhovat Indoíránci. Ti se šíří na východ a jihovýchod. Všude kam přicházejí, získávají převahu nad původním obyvatelstvem díky rozvinutému chovu koní, které zapřahují do obávaných válečných vozů. Ty pak od nich přebírají všechny sousední civilizace. Ve druhé polovině 17. století př. n. l. začínají svou říši v severní Mezopotámii a Sýrii budovat Mitannci, kolem poloviny 2. tisíciletí pronikají Íránci do Persie a Árjové do Indie. Protože jejich vydělení z východního areálu proběhlo později, jsou jejich jazyky již satemové.
            Ve druhé polovině 2. tisíciletí na katakombní kulturu navazuje lid kultury srubové, šířící se částečně i západním směrem. Její představitelé tvořili základ obyvatelstva černomořské Skythie (ale ne jeho vládnoucí vrstvu) v 1. tisíciletí př. n. l. Na východ za Volhu se současně šíří další příbuzná andronovská kultura, jejíž nositelé osidlují Sibiř a Střední Asii. Kolem přelomu tisíciletí přecházejí ke kočovnému způsobu života. Byli to předkové Skythů, Sarmatů, Saků a Massagetů, tedy Severoíránců.
skyt

Gruzínské vinařství – krize a perspektivy

13. května 2010 v 9:10 | milasko |  Úvahy o víně
gruz


tbil

V březnu tomu byly čtyři roky, co Rusko zavedlo embargo na dovoz gruzínských vín. Pro Gruzii to byla velká rána, protože do té doby sem směřovalo až 80 % jejího exportu. Od té doby zaniklo skoro 200 vinařství. Celkový objem exportu v roce 2005 byl 59,3 milionů lahví, od té doby se pohybuje kolem 11-12 milionů.
Oficiální důvody embarga byly sanitární, gruzínské víno údajně neodpovídalo normám a bylo nízké kvality. Podobně zdůvodněno bylo i dočasné omezení dovozu moldavských vín, to ale nyní již může být opět dováženo. Gruzie ovšem tvrdí, že důvody byly čistě politické. Celé to začalo, když Gruzínci v roce 2006 uvěznili čtyři ruské důstojníky a obvinili je ze špionáže. Následoval vojenský konflikt a prakticky úplné přerušení spojení mezi oběma zeměmi.
Gruzie poté začala velmi intenzivně hledat nová odbytiště, hlavně v Anglii, Německu,
zemích východní Evropy, ale třeba i v Číně. Jistých úspěchů sice bylo dosaženo, ale podařilo se vyvézt jen malou část množství, které by bylo potřeba. V prosinci loňského roku sice ruský prezident Medveděv prohlásil, že nevidí problém v obnovení gruzínského importu, nic konkrétního se ale nestalo. Gruzínský ministr financí Bajndurašvili dokonce kontroval, že obnovení exportu do Ruska by prý velké ekonomické výhody nepřineslo, protože země úspěšně hledá nové trhy. To ale je spíše zbožné přání. Pouze momentálně nejsilnější a v exportu nejúspěšnější gruzínská společnost Tbilvino může být relativně spokojená. Stejně jako před krizí vyváží asi 1,3 milionu lahví. Jiné firmy jsou na tom ale podstatně hůře. Vývoz dříve nejsilnější Georgian Wine & Spirits poklesl ze tří milionů na 1,3 mil.
zat

Embargo mělo i určité pozitivní důsledky. Ve snaze proniknout na nové trhy museli gruzínští vinaři podstatně zvýšit kvalitu svých vín. Předtím to nemuseli příliš řešit, protože Rusko odebíralo prakticky cokoliv. Pro Rusko by dnes asi bylo celkem výhodné, kdyby embargo zrušilo. Gruzínská vína by byla levnější než ta, která dováží z Evropy a Jižní Ameriky a kvalita se zlepšila.
Viz též: Portvejn
abch

Vandalové 2. Vandalsko-alanské království v Africe

10. května 2010 v 8:03 | milasko |  Germáni
invase
Brzy po nástupu krále Geisericha (Pán oštěpu) začali Vandalové hledat nové území, kam by se mohli přesunout. Hispánie jim neposkytla tolik potravy a bohatství, jaké očekávali, ale hlavně stále hrozilo vážné nebezpečí ze strany Vizigótů, s nimiž se navíc spojili i Svévové. I když jejich společný útok Geiserich odrazil, rozhodl se Hispánii opustit. Velmi lákavá byla pro něho severní Afrika. Dnešní člověk si ji nejspíše představí jako nekonečnou poušť, v tehdejší době to byla ale úrodná země, která představovala prakticky nejdůležitější obilnici pro Řím.
V roce 429 se 80 000 Vandalů a Alanů přeplavilo do Mauretánie. Z celkového počtu bylo přibližně 16 000 bojovníků. Podél pobřeží se na lodích přesunovali směrem na západ, přičemž drancovali a pustošili. Hodně se přitom soustřeďovali na kostely a kláštery, které byly velmi bohaté. Část berberských kmenů z Mauretánie se k nim připojila. Římský generál Bonifatius se je pokusil zadržet, ale v rozhodující moment odtáhl do Itálie, protože se zde rozhořel boj o moc s dalším vojevůdcem Aetiem. V bitvě u Rimini byl  v roce 432 smrtelně raněn, což mělo pro Řím tragické důsledky, neboť ztratil klíčové dodávky afrického obilí a navíc mu v utvářející se vandalské říši  vznikl velmi nebezpečný nepřítel. Římané byli v roce 435 nuceni uzavřít s Vandaly smlouvu, kterou jim přiřkli Mauretánii a Numidii. To ale Vandalům nestačilo. V roce 439 dohodu porušili a dobyli Kartágo, po Římu největší město Západořímské říše. To se stalo jejich hlavním městem. Navíc zde získali římskou flotilu, která tu kotvila a stali se tak jedinou germánskou říší, která vlastnila významné loďstvo. Díky ní ovládli Baleáry, ale také Sardinii a Korsiku. Ohrožovali také Sicílii, poslední obilnici Říma. Císař Valentinianus III. Byl nucen novou smlouvou potvrdit i další vandalské výboje. Poté se vzájemné vztahy sice na čas uklidnily, jsou ale známá tajná jednání, která v roce 450 vedl Geiserich s hunským vládcem Attilou. Společný útok měl vést k rozdělení Západořímské říši na vandalskou a hunskou sféru. V roce 451 se ale Vandalové k Attilově tažení proti impériu nepřipojili.
vanal
Výbornou záminku k přímému útoku na Řím dala ale Geiserichovi násilná Valentinianova smrt v roce 454. Mohl vystupovat jako mstitel, ale zároveň si vynutit slibovaný sňatek Valentinianovy dcery se svým synem. V roce 455 Vandalové vcelku snadno dobyli Řím. Díky papežovým prosbám sice nedošlo k velkým ztrátám na životech, město bylo ale velmi důkladně vyrabováno. V pozdějších líčeních jsou Vandalové popisováni jako barbaři, cíleně ničící římské památky. To je ale značně zkreslené. Vandalové prováděli jen to, co v té době dělali všichni dobyvatelé - odvezli z města všechno cenné. Že se ale nejednalo o nějaké tupé barbary, o tom svědčí, že si s sebou odvedli i mnoho umělců a řemeslníků, které pak doma využili. Cennou kořistí byla i císařovna vdova Eudoxie a její dvě dcery. Až po mnoha letech byla spolu s mladší dcerou propuštěna do Konstantinopole, zatímco starší dcera Eudocie si musela vzít Geiserichova nástupce Hunericha.
geis
Geiserichova moc dosáhla jednoho ze svých vrcholů. Do Kartága přijíždějí vyslanci z mnoha říší. V roce 455 přistoupil Geiserich také k rozsáhlým konfiskacím majetku katolické církve. Brzy poté ale hrozila jeho říši zkáza. Císař Maiorianus získal významnou pomoc z Byzance, přinutil ke spolupráci Vizigóty a s velkou armádou a loďstvem o 300 lodích zaútočil v roce 458 na Vandaly. Geiserich proti nepříteli použil taktiku spálené země. Zpustošil území, kterými museli Římané táhnout a otrávil zde studny. Zároveň se mu podařilo obratným přepadem zmocnit se římských zásobovacích lidí. Maiorianus se octl v pasti a musel z Afriky ustoupit. Další, ještě nebezpečnější útok následoval v roce 468. Obě římské říše vyslaly flotilu 1 100 lodí a tři armády, které údajně čítaly 100 000 mužů, což je ale jistě číslo značně přehnané. Hlavní flotila se přiblížila ke Kartágu a Geiserich požádal o příměří. Římané souhlasili, protože chtěli počkat na posily, ale Vandalové v noci zaútočili zápalnými loděmi, které většinu nepřátelského loďstva zničily. Zbylé armády byly odvolány. Geiserich triumfoval. Vítězství zpečetila smlouva s byzantským císařem Zenonem z roku 474, která Geiserichovi zaručovala nejen držení západní poloviny severní Afriky, ale i ostrovů v západním Středomoří, dokonce včetně Sicílie. Tu ale brzy poté přenechal za poplatek novému vládci Itálie Odoakerovi, který v roce 476 sesadil posledního západořímskho císaře. Když v roce 477 Geiserich zemřel, patřila vandalsko-alanská říše k nejmocnějším útvarům tehdejšího světa.

Vína, která přinesl duben

7. května 2010 v 6:35 | milasko |  Soukromé koštování, odrůdy
tramín

Dubnové domácí koštování bylo poměrně pestré co do odrůd, barev i zemí. Na druhé straně jsem narazil jen na vína lepšího průměru, nic mě výrazně neoslovilo.
Tramín červený 2008 výber z hrozna, polosladké - Agro Movino Velký Krtíš, Slovensko. Vinohradnická obec Záhorce, hon Pod jablonkami. Láhev o obsahu 0,5 l byla uzavřena korkem dlouhým 45 mm. Obsah alkoholu 12 %. První dojem dobrý - hezká sytá zlatožlutá barva, velmi vysoká viskozita. Dále ale už to takové nebylo - intenzivnější naoxidovaně působící vůně, totéž bohužel i v chuti. Tělo nepříliš plné, víno působilo dost "vodově". Jen dochuť byla trochu delší. Celkově jednoznačně zklamání, dávám 6 bodů z deseti možných.
Isabella 2009, polosladké - Asconi, Kišiněv, Moldávie. O této odrůdě, někdy uváděné jako Isabela, jsem tu psal vícekrát, tak už se nebudu opakovat. Neobvyklá, trochu jarmarečně působící láhev byla uzavřena krátkým korkem z drti. Obsah alkoholu 10 %. Zvláštní tmavočervená barva s měděným nádechem, viskozita nižší. Středně intenzivní vůně už trochu "chycených" jahod. V těle méně plné, chuť dosti sladká. Opět jsou v ní lesní jahody. Dochuť kratší až střední. Je to spíše dámské pití, které ale neurazí, dávám 6,5 bodu.
verdic

Verdicchio dei Castelli di Jesi. Classico 2007 DOC (Denominazione di origine controllata), Bardolino, Itálie. Víno z italské oblasti Marche. Odrůdu Verdicchio zde údajně pěstovali už ve starověku Etruskové. Vína z ní bývají někdy přirovnávána k Chablis. Neobvyklá láhev ze zeleného skla byla uzavřena plastovou zátkou. Obsah alkoholu 12 %. Hezká jasná zlatá barva, viskozita nižší až střední. Slabší vůně, která trochu připomíná petrolejové tóny Ryzlinku rýnského. V těle poměrně plné, chuť svěží, ovocná s výraznějšími kyselinkami. Dochuť středně dlouhá. Získává 6 bodů.
Carmenére 2006 Reserva - Viña Tarapaca, Maipo Valley, Chile. Odrůda Carmenére patří k tomu nejosobitějšímu, co Chile nabízí. Láhev ze zeleného skla byla uzavřena korkem dlouhým 44 mm s potiskem vinařství. Byl od vína úplně tmavý. Vysoký obsah alkoholu - 14,5 %. Barva černofialová, o moc tmavší už být nemůže. Viskozita velmi vysoká. Víno leželo sedm měsíců ve francouzských barikových sudech a chce vydýchat. Druhý den bylo určitě po všech stránkách příjemnější. Intenzivnější vůně, která patří k těm nejpodivnějším, na jaké jsem zatím narazil (přičemž tuto odrůdu rozhodně nekoštuji prvně). Je nesmírně široká, lze v ní najít úplně všechno možné, od všeho trochu. Nejvíce asi švestková povidla, dřevo, trochu malinového džemu, čokoládu a višně. V těle středně plné. Chuť hodně kořenitá. Je v ní tmavé ovoce a tóny kávy. Trochu výraznější třísloviny, dochuť delší. Víno jistě zajímavé, přesto jsem čekal trochu více, hlavně v chuti. Dostává 7 bodů.
tarap
hort

Veselé víno 2009 zemské víno - Vinařství Hort. Vinařská obec Dobšice, viniční trať U Hájku. Vyrobeno z odrůdy Müller Thurgau. 8 gramů zbytkového cukru. Po pěti měsících se vracím k tomuto mladému vínu svatomartinského typu, které je určeno ke spotřebě do jednoho roku. Zelená láhev typu Bordo byla uzavřena plastovou zátkou s logem vinařství. Obsah alkoholu 12,5 %. Barva bledá s nádechem do zelena, viskozita nižší. Intenzivní příjemná vůně sladkých broskví a meruněk. Svěží ovocná chuť. V kratší dochuti jsem tentokrát našel nepatrnou hořčinku. Hodnotím 7 body.
            Poslední dvě vína trochu vylepšila celkovou dubnovou bilanci, přesto ani u nich se o nějakou špičku nejednalo. Až na první víno, které navíc nebylo úplně levné, bych ale ta ostatní mohl doporučit alespoň k vyzkoušení pro zajímavost.
carm

Vandalové. 1. Nejstarší dějiny

4. května 2010 v 6:43 | milasko |  Germáni
ger

Vandal. Asi málokteré jméno barbarského národa má tak špatný zvuk. Ne každý ale ví, že běžně používané slovo "vandalové" vzniklo z "Vandalové", tedy jména jednoho z národů, které se výrazně podílely na stěhování národů.
Jejich jméno znamená "Pohybliví" nebo "Tuláci". Patřili k východogermánským kmenům. Jazykově byli blízcí Gótům. Původní sídla snad ležela na Jutském poloostrově. Na počátku našeho letopočtu žili v dnešním Polsku. Antičtí autoři sem v 1. století n. l. umisťují Lugie. Je pravděpodobné, že Vandalové byli jejich součástí, případně se jedná o synonymum. V roce 50 n. l. se spolupodíleli na zničení říše Svévů v Pomoraví. Kolem poloviny 2. století n. l. začínají pohyby germánských kmenů, v jejichž pozadí byl pravděpodobně přesun Gótů z Povislí směrem na jih. Jeho důsledkem byly zřejmě známé markomanské války ve druhé polovině 2. století, kdy některé barbarské kmeny možná spíše než kořist hledali na římském území nová sídla.
Vandalové byli v té době už rozděleni na dva kmeny. Siligové žili ve Slezsku, jemuž dali zřejmě jméno, Hasdingové nebo Asdingové v Potisí na pomezí jihovýchodního Slovenska a Maďarska. V roce 171 zaútočili Hasdingové do římské Dacie. Vpád se nezdařil a oni poté zaútočili na Římu nepřátelské Kostoboky, sídlící na horní Tise, severně od Dacie. Toto území si podrobili. Na čas sice uzavřeli s Římem spojeneckou smlouvu, 177 zaútočili znovu, ale roku 180 byli nuceni se opět stáhnou na sever od římských hranic.
Když se v polovině 3. století začali na jihovýchod směrem k římským hranicím přesouvat Burgundi, připojili se k nim Silingové. Společně pronikli na území mezi dolním Mohanem a Bodamským jezerem, kde se usadili. Přibližně v téže době se Hasdingové podíleli na taženích Gótů na římský Balkán. Zároveň ale stále toužili po získání Dacie, kterou gótští Tervingové mezitím obsadili. Proto mezi nimi nakonec došlo asi v roce 290 k válce, v níž ale Vandalové nebyli úspěšní. Kolem roku 350 proniklo k Vandalům křesťanství v ariánské formě.
grab
Kolem roku 400 ale Hasdingové svá sídla v Potisí pod vedením krále Godigisela opouštějí. S největší pravděpodobností prchali před Huny, kteří se právě v této době přesouvali z východní do střední Evropy. Připojili se k nim i středoevropští Svévové. Přesná trasa není známá, ale pravděpodobně táhli podél Mohanu k Rýnu. Během tažení se k nim přidali ještě Silingové. Po cestě se srazili s římskými spojenci Franky, kteří jim bránili v dalším postupu. K boji zřejmě došlo někde těsně před římským limitem. Vandalové byli málem poraženi, padl i Godigisel. V poslední chvíli je zachránili sarmatští Alani, vedení králem Respendialem, kteří Franky odrazili a připojili se k Vandalům. Na Silvestra 406 překročilo celé uskupení římskou hranici na Rýně poblíž Mohuče. Barbaři vpadli do Galie. Zde se zdrželi necelé tři roky a v roce 409 pronikli přes Pyreneje do Hispánie. Nějaký čas zemi společně pustošili, pak si ji údajně losem rozdělili a vytvořili říše, které vydržely jen velmi krátkou dobu. Z nich měla trochu trvalejší charakter jen říše Svévů na severozápadě. V této části poloostrova se zpočátku usadili i Hasdingové, zatímco Silingové žili na jihu. Největší území - střed a východ získali pravděpodobně nejpočetnější Alani.
sp

V roce 416 ale uzavřel vizigótský král Wallia smlouvu s Římany, podle níž měl pro ně Hispánii dobýt zpět. První obětí útoku se stali Silingové, jejichž král Fridubald byl zajat a předán Římanům, naprostá většina národa byla vybita, zbytky se připojily k Hasdingům. Poté zaútočili Vizigóti na Alany, kteří byli oslabeni do té míry, že po smrti krále Addacse si už nevolili nového panovníka a také se přidali k Hasdingům. Ti využili situace, kdy se Vizigóti v roce 418 na čas stáhli za Pyreneje a obsadili uprázdněný jih Hispánie. Dnešní jméno Andalusie vzniklo asi z označení pro zemi Vandalů. Zde ovládli bývalé římské přístavy a kolem roku 425 si začali budovat námořní flotilu. Práci s dřevem jistě ovládali už dříve, přesto je pozoruhodné, jak rychle se naučili stavět lodě. V roce 428 byl podle rozhodnutí lidu zvolen za krále Geiserich, syn Godigisela a otrokyně, poloviční bratr předchozího krále Gundericha.

Problémy francouzského vinařství

1. května 2010 v 8:12 | milasko |  Úvahy o víně

Poslední údaje o dopadech krize na francouzské vinařství hovoří o dalším propadu prodeje. V roce 2009 se export snížil o celých 19 %. Francie byla po celé 20. století vůdčí vinařskou zemí světa, ale už po druhé světové válce byl nastartován proces postupného oslabování této pozice. Spotřeba vína začala zřetelně klesat i v samotné Francii, podobné to bylo i v dalších zemích s vinařskou tradicí. Tradičně vinařská kultura byla postupně nahrazována pivní a v poslední době u mladých lidí koktejlovou na bázi tvrdého alkoholu. Kolem roku 1975 tento problém začaly zaznamenávat i země Nového světa (s výjimkou USA). Ty se postupně pustily do boje o vinařské trhy v Evropě i jinde, hlavně pomocí levných vín. Nárůst světové spotřeby sice ještě nějaký čas pokračoval, ale v roce 1999 se zastavil. Francii postihla vinařská krize dlouho před započetím světové hospodářské - už asi před pěti lety - kdy po oslabení domácího trhu prohráli i boj v cizině. Přednostní zaměření na elitní vína se ukázalo jako chybné. Objem jejich prodeje totiž poklesl a ceny ještě více. Když pak začala v roce 2008 hospodářská krize a poklesla spotřeba vína ve světě, problémy Francie se ještě prohloubily. Kromě poklesu množství exportovaného vína klesla v roce 2009 i průměrná cena lahve z 3,72 na 3,3 euro. Nejhorší situace je u šampaňského, kde prodej poklesl o 28 %. Export z oblasti Bordeaux se snížil o 23 %, z Burgundska o 22,5 %. Přitom u levnějších vín to tak zlé nebylo. Regionální vína VdP zaznamenala pokles jen o 2 % a stolní dokonce nepatrný nárůst o 0,3 %. Nejhorší situace je u tradičních největších odběratelů francouzských vín - v USA nastal pokles o 30 % a ve Velké Británii o 23 %. Zákazníci si namísto návštěvy restaurace raději koupili laciné víno v supermarketu a vypili ho doma.