Červen 2010

Počátky Slovanů. 1. Protoslovanské kultury v době bronzové

29. června 2010 v 12:14 | milasko |  Pravěk - archeologické kultury
         
ná

           Slované dnes představují velkou skupinu národů, obývající značnou část Evropy a také rozsáhlá území v Asii. Je překvapivé, že jejich původ dodnes není spolehlivě vysvětlen. Objevili se dosti pozdě - až v období stěhování národů - a rychle začali zaplavovat mnohé oblasti. Přitom až do té doby o nich vzdělané sousední národy nevěděly. Je sice jasné, že předtím žili v krajích, které byli poněkud stranou jejich zájmu, přesto jejich rychlé a masové rozšíření během velmi krátké doby muselo již tehdy působit trochu jako zjevení. Ani dnes nemůžeme se stoprocentní jistotou říci, které archeologické kultury byly jejich předky v dobách předcházejících jejich expanzi. Samozřejmě je ale možné podle archeologických nálezů, které vykazují jisté příbuzné znaky s památkami raných Slovanů najít určité více či méně "podezřelé" skupiny, které pak můžeme s jistou mírou pravděpodobnosti považovat za jejich předky. Podobným způsobem pak lze jít i dále do minulosti, přičemž míra nejistoty pak pochopitelně stále narůstá.
bůž

            Slovanské jazyky patří k satemové větvi indoevropských jazyků. Už zde je první záhada. Podle toho bychom měli být bližší třeba Indům nebo Íráncům než třeba Germánům nebo Keltům. Na první pohled se Slované zdají bližší spíše západní než východní větvi Indoevropanů. Jak by se dal tento rozpor vysvětlit? Pokusím se tedy přiblížit vývoj jedné ze skupin Indoevropanů, která zřejmě dala vzniknout Slovanům. (Pro pochopení předchozího dění viz články a schéma o dělení Indoevropanů.)
            První pohled i selský rozum úplně neklamou, Slované jsou skutečně geneticky bližší západním než východním Indoevropanům. Jejich prapůvod lze hledat v lidu šňůrové keramiky, který se v eneolitu šířil z východní do střední Evropy a náležejícímu k západnímu areálu Indoevropanů. Ve starší a střední době bronzové se rozvíjely dvě kultury, které patřily jejich potomkům a které zřejmě měly na etnogenezi Slovanů podíl. V Polsku a na Ukrajině třtiněcká (trziniecká), navazující přímo na šňůrovou, vykazující ale zároveň vlivy kultur otomanské a karpatské mohylové. V Německu a Polsku to byla předlužická, vycházející z kultury únětické, ovlivněné středodunajskou mohylovou. Již v nejstarších dobách se tedy projevily určité vlivy východního areálu Indoevropanů, který zasahoval do východního Podunají.
            V mladší době bronzové se na rozsáhlém území od východních Čech a Lužice přes Polsko až po Ukrajinu rozvíjela významná kultura lužická. Ta byla dříve obecně považována za praslovanskou, později to bylo zpochybněno, aniž by se ovšem našla přijatelná náhrada. Tedy kultura, která by v daném období mohla reprezentovat prapředky Slovanů. Přijatelným kompromisem je názor, že na utváření Slovanů se podílely pouze některé její skupiny, zejména východní. Kolem roku 1 000 př. n. l. se lid lužické kultury šíří dále na východ na Ukrajinu na teritorium příbuzné komarovské kultury. Lužická kultura bývá někdy též spojována s Venety, což je jedno z jmen, kterým antičtí autoři označovali staré Slovany. To je samozřejmě neprokazatelné, stejně jako spojení se severoitalskými Venety, kteří ale v této době ze střední Evropy skutečně přišli.
kom

           




            Z ukrajinských kultur, které také mohly mít jistý podíl na etnogenezi Slovanů se ještě z mladší doby bronzové uvádějí vysocká a bělogrudovská, obě zřejmě vzniklé pod vlivem lužického a komarovského lidu. Na bělogrudovskou pak v rané době železné navazuje černoleská, u níž jsou zřetelné vlivy Skythů.









osada

Vega Sicilia. Španělská vína nedoceněna?

26. června 2010 v 8:49 | milasko |  Úvahy o víně
vega
        To si myslí majitel jednoho z nejslavnějších španělských vinařství Vega Sicilia z oblasti Ribera del Duero. Vlastní zde 125 ha vinic v průměrné nadmořské výšce 765 m. Původně to byla půda, patřící klášterům. Moderní historie vinařství se začíná odvíjet od poloviny 19. století, kdy se pozemky dostaly do soukromých rukou. Ale slávu si získalo až po druhé světové válce, kdy zdejší vína víceméně náhodně objevil pro svět sir Winston Churchill, což ale fungovalo jako spolehlivá reklama.
alvarez
        I dnes ovšem návštěva tohoto vinařství připomíná obtížné proniknutí do kláštera. Ostatně rekonstruovaná kastilská kaple tvoří stále centrum usedlosti (Natáčely se zde také některé části filmu Jméno růže.) Vinařství je obehnáno vysokými zdmi, nahoře ještě chráněnými ostnatým drátem. Dovnitř je možné se dostat jen po předchozí domluvě, ve společenském oblečení a po předložení průkazu totožnosti ozbrojené ochrance. Roční produkce se pohybuje mezi 40-100 000 lahvemi v jednotlivých letech, v závislosti na úrodě. Většina je už předem rozprodána asi čtyřem tisícovkám stálých soukromých klientů. Proniknout do této vybrané skupiny je velmi obtížné. Například ani princ Charles při slavné svatbě s princeznou Dianou nedostal požadované množství lahví. Zbylá vína pak už vůbec není snadné sehnat - většinou za velmi vysoké ceny na prestižních aukcích. Ty jsou přesto jsou ještě asi 2-5x nižší než ceny lahví z nejslavnějších francouzských vinařství. Proto se majitel Pablo Álvarez domnívá, že jejich vína nejsou ještě stále dostatečně doceněna. 
vega

Vinařské aktuality - červen 2010

22. června 2010 v 19:26 | milasko |  Úvahy o víně
skl

           Spotřeba vína ve světě
            Kalifornský Wine Institute zveřejnil zprávu o spotřebě vína v různých zemích světa v roce 2008. Některé údaje mi sice přijdou dost podivné, ale přesto je uvedu. Pokud budete hádat, kde se vypije nejvíce, určitě se spletete. Je to Vatikán! Zdejších 932 obyvatel vypije ročně 66,67 litrů vína na osobu. (Část z toho ale asi vypijí různé oficiální návštěvy.) Také druhé místo je zajímavé. Patří 1828 obyvatelům tichomořského ostrova Norfolk - 57,44 l na hlavu. Až třetí je Francie s 53,22 l následovaná Lucemburskem a Andorrou. Šestí Italové zvládnou 50 litrů na osobu, pak už je to slabší. Do první desítky se ještě vešlo Portugalsko, Slovinsko, Falklandské ostrovy a Chorvatsko. Patnáctí Španělé vypijí 32,92 litrů ročně. V USA už je to jen 9,68 a v Rusku 7,45. Ze středoevropských zemí je čtrnácté Maďarsko a šestnácté Rakousko. Velmi záhadné údaje se týkají nás. Jsme až na šedesátém místě s pouhými 8 litry, což považuji za nesmysl. Nulovou spotřebu vína vykazuje například KLDR. Největší nárůst od roku 2004 je v Nigérii - o 1236 % - na "závratných" 0,33 l na člověka. Světový průměr pak je 4,25 litrů na osobu ročně.

sklep

           

            Smlouva mezi Concha y Toro a Manchester United
            Známé chilské vinařství Concha y Toro podepsalo smlouvu se světoznámým fotbalovým klubem Manchester United, podle které se stane jejich oficiálním vinným partnerem. Dohoda má vést k ještě větší popularizaci tohoto největšího chilského vinařství ve světě, zejména pak na trzích v Asii, Latinské Americe, severní a východní Evropě. To bude umožněno například díky velkým reklamám na hřišti klubu, prodeji jejich vína v čestných lóžích, ale také v občerstveních a barech na stadionu.

manch

            Britský vinařský barometr
            Anglický vinařský trh je již dlouho považován za jistou formu barometru pro výhledy na mezinárodní
scéně. V Anglii existuje obrovská nabídka produkce z celého světa, působí zde mnozí slavní vinařští kritici, organizuje se tu mnoho uznávaných výstav vín. Milovníci vína zde mají skvělou možnost srovnání a poměrně velmi dobře se orientují ve vztahu mezi kvalitou a cenou. Proto experti vinařského trhu bedlivě sledují tendence, které se zde projevují. Výzkumná skupina Wine Inteligence provedla anketu se více než tisícovkou milovníků vína s cílem zjistit, jak se jejich názory a preference změnily za poslední tři roky. Zde jsou výsledky:
            Poměrně výrazně poklesl zájem o bílá vína - z 45 % na 37 % nakupovaných. Naopak vzrostl zájem o růžová z 10 na 18 %. Nákupy červených se prakticky nezměnily - tvoří 45 %.
            Ze zemí, vyvážejících své víno do Anglie, si výrazně polepšila JAR, jejíž produkci s oblibou nakupuje stále větší množství milovníků,
a také Nový Zéland. Vedoucí pozici si ale ještě udržuje Austrálie, zatímco Francie ztrácí. Tuto tendenci potvrzují i oficiální údaje z trhu.
            Nejoblíbenější odrůdou je Chardonnay, následovaný Sauvignon blanc a Pinot grigio. Modré odrůdy jasného vítěze nemají.
            Posiluje se tendence dávat přednost vínům s nižším obsahem alkoholu kolem 10 %.
            A co ovlivňuje zákazníky při nákupu nejvíce? Ukazuje se, že je to i zde reklama, jejíž vliv přiznalo 70 % nakupujících, což je o 9 % více než před třemi roky. Dalšími faktory je země původu a region. Při nákupu dražších vín pak hrají důležitou roli i dosavadní zkušenosti.
sklo

Schéma dělení Indoevropanů

20. června 2010 v 9:29 | milasko |  Pravěk - archeologické kultury
         Každé schéma musí být nutně schematické, ani toto není výjimkou. Přesto alespoň orientačně naznačuje vztahy mezi archeologickými kulturami, které se podílely na utváření jednotlivých indoevropských skupin.



Vinná fontána v Anglii

15. června 2010 v 17:04 | milasko |  Úvahy o víně
wine


            V roce 1520 došlo na jednom poli poblíž města Calais, které v té době ještě patřilo Anglii, k setkání anglického krále Jindřicha VIII. a francouzského Františka I. Pro početné hosty tu byly postaveny honosné stany, ale také jedna pozoruhodnost. Jindřich VIII. nechal zbudovat čtyři metry vysokou fontánu, ze které si každý mohl nabrat červené, bílé i růžové víno. Celá scéna byla velmi podrobně zachycena jeho dvorním malířem Hansem Holbeinem. Díky tomu se ví nejen to, jak fontána vypadala, ale i to, že některým hostům se po nemírném pití udělalo dost špatně.
holb
detail




            Právě tento obraz se stal základem pro vytvoření moderní kopie, která nyní stojí v paláci Hampton Court v Anglii. Vyrobena byla ze dřeva, bronzu a zlata. Je vysoká čtyři metry a vejde se do ní asi 320 litrů vína. To pochází z Gaskoňska, není ale zadarmo, právě naopak. Koupit si sklenku bílého nebo červeného je navíc možné jen jednu hodinu denně o svátcích a víkendech.
font

Saxa loquuntur 2006 uno, DOCa Rioja

10. června 2010 v 18:31 | milasko |  Soukromé koštování, odrůdy

Saxa loquuntur 2006 uno, Denominacion de origen calificada Rioja - Bodegas y viñedos Ortega Ezquerro, Tudelilla, Španělsko.

Latinský výrok Saxa loquuntur znamená kameny mluví. Používá se jako společný název pro tři druhy pozoruhodných vín, která v podoblasti Rioja Baja, části proslulé oblasti DOCa Rioja, vyrábí španělský vinař Carmelo Ortega. Vzájemně je odlišil velmi jednoduchým označením: uno, dos, tres - jedna, dvě, tři. Liší se hlavně délkou ležení v barikových sudech: 4-6, 9-12 nebo 12-15 měsíců. Všechna jsou vyrobena z odrůd tradičních pro tuto oblast, tedy Tempranillo a Garnacha, tres má v sobě navíc ještě Mazuelo. Vinice Pedriza de Tudelilla a El Monte, z nichž pocházejí hrozny pro tato vína, jsou velmi kamenité. Nacházejí se poblíž vesnice Tudelilla v nadmořské výšce 500-700 metrů nad mořem. Kameny akumulují teplo, udržují stálé klima ve vinicích a pozitivně tak ovlivňují výslednou kvalitu hroznů. To je důvod pro zvolený název vín. Keře jsou zde velmi staré, až 65 let a vysadil je praděd nynějšího majitele. Samotné vinařství Bodegas y viñedos Ortega Ezquerro bylo založeno už v roce 1896.




Carmelo Ortega se osobně stará o vše od sklizně po vlastní výrobu. Hrozny jsou sklízeny výhradně ručně a pro tato vína jsou vybírány jen ty nejlepší. Průměrná sklizeň je 3 000 kg z hektaru. Víno zraje v sudech z francouzského a amerického dubu. Hotová vína tvoří limitované série a každá láhev má vlastní číslo.
Vína všech tří typů již získala četná mezinárodní ocenění. Uno dostává podle ročníků od Wine Spectoru 90-91 bodů, zde recenzovaný ročník 2006 91 bodů a má i stříbrnou medaili z jedné z největších mezinárodních výstav International Wine Challenge 2008 v Londýně. Dos 2005 získalo například zlatou medaili na Concours Mondial de Bruxelles 2008, tres 2005 stříbrnou na International Wine Challenge 2008.



A nyní již o uno 2006. Láhev z tmavohnědého skla byla uzavřena poctivým korkem úctyhodné délky 50 mm se známkou oblasti Rioja. Jednoduchá přední etiketa stříbrné barvy působí vkusně. Je na ní vyobrazení kamene. Zadní etiketě s číslem láhve 007479 bych vytkl to, že na poměrně velké ploše jsou jen nejzákladnější informace, i když v mnoha jazycích. Obsah alkoholu je 14 %. Barva je na pomezí granátu a rubínu, viskozita velmi vysoká. Na stěnách sklenice se vytvářejí krásné, pomalu stékající mosty. Ve vůni střední intenzity dominuje dřevo, dále jsou zde lehké tóny malin, sušených švestek a vanilky. Tělo je plné, chuť velmi kořenitá, ovocná, dají se v ní najít třešně a zralé maliny. Třísloviny jsou sametové, uhlazené, dochuť delší.


Celkově se tedy jedná o velmi pěkné, těžší kořenité víno, které samozřejmě chce trochu vydýchat, určitě však vydrží v dobré formě i do druhého dne. Nejedná se o nic komplikovaného, je docela "srozumitelné", dobře pitelné. Dostalo ode mě 8,5 bodu.



Vandalové 4. Zánik říše

7. června 2010 v 9:08 | milasko |  Germáni
       
vadre

          Po smrti Geisericha nastoupil na trůn jeho nejstarší syn Hunerich. Již od počátku jeho vlády bylo zřejmé, že vrcholný rozmach má říše již ze sebou. Vandalové si v Africe velmi rychle zvykli na zahálčivý luxusní život a přestali být těmi obávanými drsnými válečníky. Berberské kmeny se brzy začaly proti Vandalům bouřit a podařilo se jim odtrhnout se. Hunerich vystupoval jako nesmiřitelný náboženský fanatik, ale též jako despotický tyran, který neváhal vraždami a popravami odstraňovat i nejbližší příbuzné. Stínání, vyhnání do pouště nebo upálení za živa byly tehdy celkem běžné tresty. Za jeho vlády se vystupňovalo pronásledování katolíků. Dekret, vydaný 484, v roce jeho smrti dokonce požadoval okamžité přestoupení k arianismu. To se samozřejmě nestalo a náboženský rozkol představoval zásadní problém. Automaticky stavěl původní obyvatelstvo proti Vandalům. V případě cizích vpádů to nejen narušovalo jednotu říše, ale přímo ohrožovalo její samotnou existenci.

         Po Hunerichovi nastoupil v roce 484 Gunthamund. Tomu se podařilo vzbouřence alespoň zatlačit. Další král Thrasamund, proslulý svou moudrostí ale i krásou, navázal spojenecké vztahy s Ostrogóty. Vzal si za manželku sestru jejich krále Theodoricha Velikého Amalafridu, která jako věno dostala část Sicílie a s ní přišla do Kartága velká družina více než 5 000 Gótů. Ani on nebyl ale úspěšný v bojích proti Berberům.
vankig


        Nástupcem Thrasamunda byl od roku 523 málo schopný změkčilý stařec Hilderich, syn Eudocie, která před svým manželem Hunerichem uprchla do Byzance. Za Hildericha se zásadně změnila vandalská vnitřní i zahraniční politika. Hned na počátku vlády povolil katolictví a spojence si našel v Byzanci. Přerušil předchozí spojenectví s Ostrogóty, Amalafridu uvěznil a později ji nechal zavraždit, členy její družiny dal pobít. Thedorich chystal pomstu, ale připravovanou výpravu proti Vandalům přerušila na poslední chvíli jeho smrt. Král se navíc vyhýbal bojům proti vzbouřeným kmenům, které za jeho vlády již ohrožovaly i centrum říše. Větší výpravu proti nim vedl v roce 529 jeho synovec Hoamer, skončila však naprostou katastrofou, znamenající téměř zhroucení vandalské vojenské moci. Nakonec došla vandalským vojenským velitelům trpělivost a v roce 530 Hildericha svrhli a uvěznili (později byl popraven). Novým králem byl provolán Gelimer, pravnuk Gieserichův. Represe proti katolíkům byly obnoveny.
jizda


         Pro byzantského císaře Justiniána, který plánoval obnovu Římské říše v původních hranicích, to vše představovalo ale vynikající záminku k útoku proti Vandalům. V roce 533 se do severní Afriky přepravila na 600 lodích armáda s 10 000 pěšáky a 5 000 jezdci. Velel jí vynikající vojevůdce Belisar, později zvaný Vandalský. Tažení nebylo snadné, Vandalové se tvrdě bránili, ale v roce 534 byl Gelimer poražen, zajat a se svou rodinou poslán do Byzance. V Malé Asii dostal ale statek, kde mohl v klidu dožít. Mnoho zajatých Vandalů bylo následně zařazeno do byzantské armády. Podíleli se na dalších Justiniánových výbojích, jejich ženy si ale většinou rozebrali vítězové. Vandalové jako národ zanikli.

Vandalští králové

Godigisel (?-406)
Gunderich (406-428)
Geiserich (428-477)
Hunerich (477-484)
Gunthamund (484-496)
Thrasamund (496-523)
Hilderich (523-530)
Gelimer (530-534)


Znovín, Springer, Ampelos a Hort

3. června 2010 v 8:11 | milasko |  Soukromé koštování, odrůdy







hort


























































           Květen byl ve znamení několika známých moravských vinařství. Polovina z šestice vín byla ze Znovína, který jen opravdu málokdy zklame.

Svatovavřinecké 2007 odrůdové jakostní - Znovín Znojmo. Vinařská obec Hostěradice, viniční trať Volné pole. Zelená láhev typu Bordo byla uzavřena korkem dlouhým 40 mm (plátek - drť - plátek). Tradičně dobře zpracovaná zadní etiketa, poskytující prakticky všechny potřebné informace včetně doporučeného snoubení s jídlem. Překvapila mě doporučená archivace 7-11 let. Víno bylo vyrobené z hroznů z velmi starých keřů. Obsah alkoholu 12 %, 4,5 g zbytkového cukru, 4,9 g kyselin. Popis vína poměrně dost věrně odpovídal tomu, co jsem v něm opravdu našel. Barva tmavého granátu, vyšší viskozita. Výraznější vůně, v níž dominují višně v čokoládě a povidla. V chuti zřetelnější, ale příjemné kyseliny a hezky uhlazené třísloviny. Opět v ní převládají višně. Víno spíše lehčí se středně dlouhou dochutí. Pěkné jakostní víno, dávám 7 bodů z deseti možných.
spring

Svatovavřinecké 2005 známkové jakostní - Stapleton & Springer Bořetice. Obsah alkoholu 13 %. Zelená Bordo láhev uzavřená korkem dlouhým 38 mm, který byl více než do poloviny prosáklý. To nevypadalo moc dobře, bohužel první dojem byl správný. Tmavofialová barva, kalná, bez jiskry. Divná nepříjemná "vůně", chuť ale ještě horší. Nesířené a nefiltrované víno už to mělo jasně za sebou. Ani pokus se svařákem nevyšel, putovalo do výlevky, 2,5 bodu.

Ryzlink rýnský 2008 jakostní odrůdové - Znovín Znojmo. Vinařská obec Hostěradice, viniční trať Volné pole. Zelená Bordo láhev byla uzavřena korkem dlouhým 42 mm (plátek - drť - plátek). Obsah alkoholu 12 %. Doporučená archivace 6-8 let. 5,9 g zbytkového cukru, 7 g kyselin, 25,3 g bezcukerného extraktu. Velmi světlá barva s lehkým nádechem do zelena, nízká viskozita, ve vzhledu lehké perlení. Vůně velmi lehká, ovocná, nějaké zelené ovoce a náznak banánu. V ovocné chuti zelená jablka a pro mě až moc výrazné kyseliny. Dochuť kratší. Moc mě neoslovilo, 6 bodů.

Sauvignon 2008 VOC Znojmo - Víno Hort, polosladké. Vinařská obec Dobšice, viniční trať U hájku. 19,7 g zbytkového cukru, 8,2 g kyselin. Zelená Bordo láhev byla uzavřena korkem dlouhým 45 mm. Světlejší zlatavá barva, viskozita střední. Intenzivnější vůně černého rybízu a angreštu. V těle středně plné. Sice sladší, ale zároveň dostatečně svěží. Středně dlouhá dochuť. Dostalo 8 bodů.

Modrý Portugal 2009 odrůdové jakostní - Znovín Znojmo. Vinařská obec Vrbovec, viniční trať Walberk. Zelená Bordo láhev byla uzavřená korkem dlouhým 40 mm. 3 g zbytkového cukru, 5 g kyselin, 26,4g bezcukerný extrakt. Doporučená archivace 5-7 let. Barva světlého rubínu, nižší viskozita. Slabá, málo výrazná ovocná vůně. V chuti až příliš jemné, chyběly mi třísloviny, v těle méně plné, dochuť kratší, dal jsem 6,5 bodu.

kor

Veritas 2007 pozdní sběr - Ampelos, Šlechtitelská stanice Znojmo. Vinařská obec Vrbovec, viniční trať Nad Sklepy. 2,1 g zbytkového cukru, 6 g kyselin a 19,3 g bezcukerného extraktu. Zelená Bordo láhev uzavřená korkem 38 mm dlouhým. Odrůda byla vyšlechtěna ve znojemské šlechtitelské stanici křížením Ryzlinku červeného a Bouvierova hroznu. Do Státní odrůdové knihy byla zapsána v roce 2001. Zlatavá barva s odlesky do zelena. Nižší viskozita. Jemná, spíše neutrální vůně. Chuť svěží, čistá, harmonická, tělo méně plné. Dochuť kratší až střední. Láhev jsem koupil kvůli odrůdě, kterou jsem zatím neměl možnost ochutnat. Víno to sice nebylo špatné, ale spíše skromnější, na běžné pití. I tentokrát jsem dal 6,5 bodu.

            Znovínská vína znám spíše v podobě těch přívlastkových, tentokrát jsem se ale podíval na samé "jakostky". Zatímco Svatovavřinecké bylo pěkné, poněkud mě zklamal Ryzlink rýnský, který jinak patří mezi mé oblíbené odrůdy. Hortův Sauvignon jsem už pil vícekrát a stále se mi líbí. Veritas představovala spíše takovou zajímavůstku, zpestření, od kterého jsem po pravdě ani sám nějaké velké zázraky nečekal. Největším zklamáním pak bylo rozkvašené Springerovo Svatovavřinecké.
amp