Srpen 2010

Modrý Fěruňk a další vína, která přinesl srpen

29. srpna 2010 v 9:22 | milasko |  Soukromé koštování, odrůdy

uni

     
fěruňk
    Léto je doba, kdy se dost často posedí někdy u grilování a podobných akcí. Přitom se pijí vína nejrůznější úrovně, ale většinou žádné zázraky. Obvyklá vedra taky přirozeně vedou k výběru spíše lehčích vín, takže cennější poklady čekají zatím někde ve sklípku, i když studenější polovina srpna možná vedla i k výběru něčeho těžšího nebo sladčího. Já jsem tentokrát pil vína spíše průměrná, většinou domácí.

Rulandské šedé 2007 pozdní sběr - Mendelova zemědělská a lesnická univerzita Brno. Školní zemědělský podnik Žabčice, trať Koválov. Zelená bordo láhev byla uzavřena korkem dlouhým 43 mm (plátek-drť-plátek), ozdobeným logem univerzity. Obsah alkoholu 13,5 %. Sytá zlatožlutá barva, velmi vysoká viskozita. Ze sklenice se dosti dlouho linulo cosi zapoceného, po vydýchání zůstala slabounká vůně, připomínající angrešt. Tělo poměrně plné, chuť ovocná, hodně kořenitá, ananas. Dochuť delší. Ohodnotil jsem na 6,5 bodu.

Rulandské šedé 2008 výběr z hroznů - Znovín Znojmo. Genus regis, polosladké. Vinařská obec Stošíkovice na Louce, viniční trať U Tří dubů. Štíhlá zelená láhev o obsahu 0,5 l byla uzavřena korkem 42 mm dlouhým (plátek-drť-plátek). Obsah alkoholu 12 %. Sytá zlatožlutá barva s narůžovělým nádechem, vysoká viskozita. Méně intenzivní vůně rozinek, středně plné tělo, chuť poměrně bohatá, kořenitá i sametová, vyzrálé broskve. Středně dlouhá dochuť. Dávám 7,5 bodu.
sádek

Rulandské bílé 2008 jakostní odrůdové - Vinařství Sádek. Láhev o obsahu 0,375 l byla uzavřena korkem z drti dlouhým 35 mm. Obsah alkoholu 11,5 %. Barva zlatavá, vyšší viskozita, ve vzhledu lehké perlení. Výraznější vůně pečiva s rozinkami a tymiánu. Středně plné tělo, velmi kořenitá chuť, dochuť kratší až střední. Pouze nepatrná hořčinka v dochuti trochu kazila jinak dobrý dojem. Dávám 7 bodů.

Cabernet Sauvignon 2009 jakostní odrůdové - Víno Mikulov. Láhev ze zeleného skla byla uzavřena plastovou zátkou taktéž zelené barvy. Obsah alkoholu 12 %. Světlejší rubínová barva, nízká viskozita. Vůně prakticky žádná, méně plné tělo, v chuti peckoviny, krátká dochuť. Nedávno jsem z této řady s motýlkem pil Tramín, který mě dost příjemně překvapil, ale tento Cabernet je opět zcela nudným marketovým vínem, nejslabší vzorek měsíce. Dostává 5 bodů.

Modrý Portugal 2009 jakostní odrůdové - Chateau Valtice. Tmavozelená láhev s červenou plastovou zátkou. Obsah alkoholu 11,5 %. Barva granátová, nižší viskozita. Slabší vůně švestek a višní, méně plné tělo, chuť neurčitá ovocná, kratší dochuť. Ani toto víno mě nijak nenadchlo. Dal jsem mu 6 bodů.

Grenache-Shiraz 2007 - Jacob´s Creek. Orlando Wines, Barossa Valley. South Eastern Australia. Zelená láhev se šroubovacím uzávěrem, jak je v Austrálii celkem běžné. Obsah alkoholu 14 %. Barva velmi tmavého rubínu, vysoká viskozita. Středně intenzivní vůně malin a kůže. Ovocná chuť s náznakem kouře. Celkově ale méně výrazné, trochu fádně působící. Dochuť středně dlouhá. Dostalo 6,5 bodu.

Cabernet Sauvignon rosé, reserve, polosuché 2008 - Lion-Gri Moldávie. Láhev z průzračného skla byla uzavřena plastovou zátkou. Obsah alkoholu 11 %. Vyšší viskozita, barva malinová, příjemná vůně jahod a rybízu, podobné tóny i v chuti. Středně dlouhá dochuť. Ocenil jsem 7 body.       
lion

Modrý Fěruňk 2007 jakostní víno známkové červené, suché - Vinařství Štěpán Maňák Žádovice. Hnědá Bordo America láhev byla uzavřena kvalitním korkem s logem vinařství. Obsah alkoholu 12,5 %, 4,4 g zbytkového cukru, 5,4 g kyselin. Jedná se o cuvée odrůd Rulandské modré, Svatovavřinecké a Cabernet Moravia. Název je podle trati Fěruňk. Barva na pomezí rubínu a granátu, vyšší viskozita. Zajímavá květinově ovocná vůně střední intenzity. Trochu mi připomínala italská vína z odrůdy Sangiovese. Středně plné tělo, v chuti velmi uhlazené, středně dlouhá dochuť. Určitě pěkné víno, takových lepších 7,5 bodu.

            Posledně jmenované víno představovalo to nejlepší, co jsem v uvedeném období otevřel. Nezklamalo ale ani znovínské Rulandské šedé z celkem osvědčené řady Genus regis.
creek
























maňák

Vinařské aktuality – srpen 2010

25. srpna 2010 v 6:40 | milasko |  Úvahy o víně
vn1

Španělské ledové víno
            Ve španělské vinařské oblasti Penedés byla vytvořena nová apelace DO Vino dulce de hielo neboli sladké ledové víno. To je samozřejmě dosti překvapující, vezmeme-li v úvahu, že sníh a mráz tu moc nemají. Jdou na to jinou cestou - umělým mražením hroznů. Tento způsob je v zemích, které mají tradici výroby ledových vín, zakázán. U nás nebo v Německu prostě musí být na vinici přirozený mráz -7°, v Kanadě -8°.
            Odborníci tvrdí, že umělou cestou nelze kvalitní ledové víno vyrobit. I v samotném Španělsku se objevují hlasy, zpochybňující toto rozhodnutí. Přesto lze taková vína počínaje ročníkem 2009 vyrábět a to z odrůd Chardonnay, Gewürztraminer, Malvasia de Sitges, Moscatel de grano menudo, Moscatel de Alejandría, Riesling, Sauvignon blanc a Merlot.

vín

Nejlepší biovína v Německu
           681 vín z 11 zemí bylo přihlášeno na mezinárodní soutěž Internationaler Bioweinpreis 2010. Bylo uděleno celkem 115 medailí, z toho polovinu získala vína domácí. Převahu mezi oceněnými víny měla bílá. K nejúspěšnějším patřila vinařství Schloßgut Hohenbeilstein (Württemberg), Weingut Forster (Nahe) a Weingut Lorenz (Rheinhessen), z ostatních zemí např. Fattoria Majnoni Guicciardini z Itálie nebo Weinberghof Fritsch z Rakouska.

vn2

Export vína ve světě
           Jisté zlepšování ekonomické situace ve světě se odráží i na trhu s vínem. Za první pololetí roku 2010 se ve srovnání s rokem předchozím zvýšil vývoz prakticky ze všech významnějších vinařských zemí. Export ze zemí EU představoval 36 % celkového objemu, z Austrálie 17 %, z Chile, 15 %, JAR 10 % a USA 9 %.  Hlavními dovozci byly opět země EU - 32 %, USA 23 %, Rusko 11 % a Kanada 8 %. Problémem zemí EU zůstává i nadále nadprodukce. Předpokládá se, že dalšímu zlepšování poměru mezi nabídkou a poptávkou by měl napomoci vzrůstající zájem o víno v Rusku a Číně.

yquem

Změny v Bordeaux
           V oblasti Bordeaux plánují změny, týkající se kvality produkce. Ta by sice celkově měla vzrůst, zároveň by ale mělo dojít k poměrně výraznému omezení výroby tzv. "základních" vín, tedy levných, která se v samotné Francii prodávají do 2 euro za láhev. I určité dotace by měly napomoci tomu, aby réva na méně kvalitních pozemcích byla vyklučena a aby výrobci se mohli přeprofilovat. Celková plocha vinic by se měla zmenšit o 7 %. Dále se vážně uvažuje o zjednodušení etiket, aby se zákazníci ve vínech snáze orientovali.

petrus

Problémy německých vinařů
           Nejnovější údaje ukazují, že Němci se docela zřetelně přeorientovali na levnější vína, která mnohem častěji kupují v marketech než ve specialisovaných vinotékách a u výrobců. To sice napomohlo prodeji vín z Itálie a Španělska, na druhé straně se méně nakupují vína francouzská - a také německá. Zatímco třeba italských vín se prodalo v uplynulém půlroce asi o 7 % více, poklesl prodej domácích zhruba o stejné množství (u francouzských vín jsou ukazatele ještě horší). Úplně nejlépe si pak vedou vína španělská, u nich byl nárůst asi 16 %. Přesto si ale domácí vína stále udržují na trhu prvenství - jejich objem je zde 52 %. Italská a francouzská vína představují shodně 13 %, španělská si polepšila na 8 %.
v

Starověká Sýrie. 1. Počátky civilizace v syrskopalestinské oblasti

22. srpna 2010 v 9:03 | milasko |  Starověký Orient
       
jericho3

         
jericho2

Území, ležící mezi Malou Asii a Egyptem a ohraničené Středozemním mořem a Eufratem, se ve starověku označovalo jako Sýrie. Jedná se tedy o oblast podstatně větší než současný stát s tímto jménem. Protože ale v minulosti prakticky nikdy netvořilo samostatný stát, ale buď bylo rozděleno na několik více či méně samostatných celků, nebo bylo pod nadvládou některé sousední mocnosti. Většinou opět ne celé, ale častěji rozdělené mezi několik říší. Proto také pojmenování značně kolísá a pod pojmem Sýrie se může skrývat celé toto území, případně bývá děleno na Fénicii a Palestinu, označováno jako Syropalestina nebo velká Sýrie. Někdy se ale jako Sýrie označuje pouze území na východ od Palestiny a Fénicie. To samozřejmě dost ztěžuje výklad a chápání dějin tohoto regionu. Pokud některý sousední panovník provedl tažení do Sýrie, případně Sýrii dobyl, není příliš jasné, o čem je vlastně řeč. A obráceně: o úplně stejném tažení se může psát, že směřovalo do Sýrie nebo také do Fénicie. Fénicií se obvykle rozumí oblast mezi Ugaritem a Akkonem, dále na jih ležela Palestina. V celé oblasti se velmi brzy vytvořilo mnoho bohatých a vyspělých městských států, větší a trvalejší celky byly však spíše výjimkou, což sousedům usnadňovalo výboje.




megiddo


         
mapa

Již v 8. tisíciletí před naším letopočtem se zde objevily první protoneolitické osady (předkeramický neolit). Lov sice hrál v obživě zdejších obyvatel ještě mírně převažující úlohu nad zemědělstvím, jeho role se ale postupně snižovala. Osady , jako bylo z bible dobře známé Jericho, se už začínají obklopovat hradbami. Spolu s územími na horním toku Eufratu a Tigridu patří tato oblast ke kolébkám zemědělství. To zde plně převládlo od 6. tisíciletí, kdy se také začala vyrábět keramika. Koncem 4. tisíciletí př. n.l. sem přicházejí západosemitské kmeny Kanaanejců, které si začínají vytvářet první skutečná města, jako např. Ugarit, Byblos, Megiddo. Jericho mělo v této době hradby silné 8 metrů! Zároveň zde začala doba bronzová. Města si záhy vytvořila městské státy. Město, které byl hospodářským, náboženským a politickým centrem určité oblasti, ovládlo nevelké zemědělské zázemí.
megiddo brána

          Od 3. tisíciletí př. n. l. se zde projevují jak kulturní, tak i politické vlivy sousedních vyspělých zemí - Egypta a Mezopotámie. Jsou prokázány kontakty mezi Byblem a Starou říší v Egyptě, ve 24. a 23. stol. př. n. l. do Sýrie úspěšně útočí králové Akkadů z Mezopotámie, Sargon a Narám-Sín. Brzy poté ale následoval mohutný vpád dalšího západosemitského obyvatelstva, Amorejců, kteří zřejmě pod vlivem sucha opustili svá předchozí sídla v polopouštních oblastech Přední Asie a pronikli do Mezopotámie a Sýrie. Byli podstatně primitivnější než předchozí syrské obyvatelstvo, jednalo se o pastevce, kteří městskou civilizaci neznali a také většinou měst v Sýrii zničili. Další početnou skupinou, která se zřejmě na přelomu 3. a 2. tisíciletí usadila zejména v severních částech Sýrie, byli Churrité, obyvatelstvo etnicky nezařaditelné, jazykově snad blízké některým dnešním kavkazským národům.





































naramsin

Reportáž ze soutěžní části Pardubického festivalu vína 2010

17. srpna 2010 v 9:55 | milasko |  Soutěže, ochutnávky, akce

prof. Malík

           Ve dnech 3. a 4.8. 2010 se v pardubickém hotelu Euro konal již XII. ročník soutěže Pardubický festival vín. Garantem, dohlížejícím na správnost, byl prof. Ing. Fedor Malík DrSc. Vína byla rozdělena do dvanácti kategorií. Posuzovala je přibližně třicítka degustátorů, mezi nimiž bylo i mnoho známých osobností. Namátkou: paní H. Baker, pánové Nazarčuk, Šetka, Plešingr, Maděřič, Dvořák a spousta další známých vinařských osobností. Práce bylo opravdu dost, vždyť vín bylo skoro 350, z deseti zemí. Nejvíce přihlášených a tedy i největší konkurence byla u červených suchých a bílých suchých vín. Od 90 bodů získávala vína zlatou, od 85 stříbrnou a od 80 bronzovou medaili.
           Tady jsou výsledky těch nejzajímavějších kategorií (vypustím ty, do nichž bylo přihlášeno málo vzorků):

Bílá vína suchá
  1. Ryzlink vlašský 2009 bobulový zber Janoušek, Pezinok, Slovensko, 90,33 b.
  2. Saxess IV Chardonnay 2006 Winzerhof Sax, Rakousko, 90,33 b.
  3. Grüner Veltliner 2009 Weingut Hirtl, Rakousko, 90,00 b.
  4. Grüner Veltliner 2009 Winzerhof Sax, Rakousko, 90,00 b.

Bílá vína polosuchá
  1. Sauvignon 2009 pozdní sběr Vinařství Volařík, 86,33 b.
  2. Rulandské šedé 2009 pozdní sběr Rodinné vinařství Sedlák, 86,00 b.
  3. Grüner Veltliner Weinviertel DAC 2009 Weingut Hirtl, Rakousko, 85,33 b.

Bílá vína polosladká
  1. Muškát moravský 2009 pozdní sběr S.O.Č. Velké Bílovice, 87,33 b.
  2. Pinot blanc 2009 pozdní sběr Vinařství Kořínek, 87,33 b.
  3. Rulandské šedé 2008 výběr z hroznů LIVI Dubňany, 87,00 b.

Bílá vína sladká
  1. Ryzlink rýnský 2008 ledové Znovín Znojmo, 90,67 b.
  2. Sauvignon 2009 slámové Vinařství Štěpán Maňák, 88,00 b.
  3. Riesling 2008 Weingut Schulz, Rakousko, 87,67 b.

Růžová vína suchá
  1. Zweigeltrebe rosé 2009 pozdní sběr Rodinné vinařství Sedlák, 86,00 b.
  2. Zweigeltrebe klaret 2009 kabinet Vinařství Volařík, 80,33 b.
  3. Cuvée La Guerre 2009 Ing. Karel Válka, 78,33 b.

Růžová vína ostatní
  1. Frankovka 2009 slámové Vinařství Štěpán Maňák, 93,00 b. Šampion výstavy
  2. Dornfelder 2007 Weingut Thomas-Rüb, Německo, 92,00 b.
  3. Cabernet Sauvignon rosé 209 pozdní sběr vinařství Štěpánek, 88,33 b.

Červená vína suchá
  1. Zweigeltrebe 2009 pozdní sběr Znovín Znojmo, 88 b.
  2. Carmenére 2007 reserve Tabali, Chile, 87,00 b.
  3. Grand Reserve Cuvée 2008 Weingut Schulz, Rakousko, 86,67 b.

Červená vína ostatní
  1. Zweigelt 2009 Weingut Wimmer, Rakousko, 83,67 b.
  2. Rulandské modré barrique 2009 výběr z hroznů Vinařství Žůrek, 83,33 b.
  3. Dornfelder 2007 Vinařství Plešingr, 83,33 b.

Šumivá vína suchá
  1. Sekt Charles Sealsfield 2008 brut Znovín Znojmo, 83,00 b.
  2. Znovín de lux 2007 brut Znovín Znojmo, 82,33 b.
  3. Sekt "Chardonnay" 2007 brut Chateau Vartely, Moldávie, 81,33 b.
deg1

           Jak je vidět, bylo z čeho vybírat, zvláště v kategorii bílých suchých nebyla nouze o zlaté medaile. Spokojení s výsledky mohli být určitě ve Znovínu, u Maňáků, ve vinařstvích Volařík a Sedlák, z cizinců pak hlavně rakouská vinařství Sax a Hirtl.
           Co se ještě líbilo mně? Ze suchých bílých například Ryzlink vlašský 2007 pozdní sběr KOLBY, Veltlínské červené rané 2009 2009 pozdní sběr Pavel Binder - Rodinné vinařství a Veltlínské zelené 2009 jakostní S.O.Č. Velké Bílovice. Z bílých polosuchých Sauvignon 2009 jakostní Vinařství Plešingr a Rulandské šedé 2009 výběr z hroznů ze Znovínu Znojmo. No a ochutnal jsem i něco sladkého, co též nebylo k zahození - Kagor z Chateau Vartely (vítěz sladkých likérových). Vedle vín se mi ale líbila i příjemná atmosféra celé akce, perfektní organizace i obsluha.
           Zájemci o dobrá vína a hezké vinařské akce by si pak neměli nechat ujít výstavu vín, která v rámci Pardubického festivalu vín navazuje na tuto soutěžní část a koná se 27.-28.8. 2010 na zámku v Pardubicích. Více podrobností o této výstavě naleznete na www.pardubickyfestivalvina.cz.
deg2Viz též:

Dákové 3. část

15. srpna 2010 v 8:24 | milasko |  Přehledy dějin
        

dacia3
       
destička

         Po porážce Decebala se Dacie stala v roce 106 n. l. římskou provincií. Střediskem bylo nové město Colonia Ulpia Traiana Sarmizegetusa, které ale neleželo přesně v místě původního hlavního města. Zbylé obyvatelstvo bylo romanizováno, přicházejí sem také římští kolonisté. Jsou budována nová města a silnice, z Říma sem pronikají nové technologie, provincie hospodářsky prosperuje. Pro Řím měly největší význam bohaté zlaté doly, dále se zde těžilo i stříbro, měď, železná ruda a sůl. V polovině 3. století začínají do Dacie násilně pronikat Germáni, hlavně Gótové. Císaři Aureliánovi se je sice ještě na čas podařilo zatlačit, v roce 272 n. l. však Řím tuto provincii vyklidil definitivně. Většina obyvatelstva si ale i nadále udržela románský charakter. Tak tomu bylo až do 6. století, kdy zemi, podobně jako všechny sousední, obsadili Slované. Poté se dnešní Rumunsko stalo vlastně jednou ze slovanských zemí. (Staroslověnština se jako jazyk církevních obřadů udržela až do 18. století, cyrilicí se psalo až do roku 1860.) Tento ráz si země udržela asi do 10. století, kdy se za nevyjasněných okolností jazykově znovu prosadilo původní románské obyvatelstvo. Vlivy slovanských jazyků jsou ale v rumunštině zřejmé. Zato dácké slovní zásoby se udrželo jen minimum. Něco z ní se ale při valašské kolonizaci ve 14.-17. století dostalo až k nám. Jsou to například slova bača, brynza a vatra.
dacicus





       
fals

        
dá + sarmati

        Na závěr ještě něco k vojenskému potenciálu Dáků. Země byla bohatá, s rozvinutou metalurgií, což umožňovalo, aby se bojovníci dobře vyzbrojili. Zvláštností byl neobvyklý meč - fals. Ten je severoíránského původu. Byl dlouhý až 1,5 metru a na konci zahnutý dovnitř. Pro Římany to mohla být docela strašná zbraň, vždyť jejich vlastní meče byly poměrně krátké, spíše takové delší dýky. Dácká opevnění byla kvalitní, kamenná, vybudovaná podle helénistický a římských vzorů. Do značné míry se na jejich budování přímo podíleli odborníci římského a řeckého původu. Podobně, co se týče válečných strojů, měli Dákové k dispozici prakticky totéž, co sami Římané. Zdroj byl opět samotný Řím. Bohatý Decebal si mohl dovolit zaplatit římské specialisty, sloužilo mu i hodně přeběhlíků. Disponoval i něčím, co v té době Řím ještě neměl, těžkou jízdou. Tu tvořili jeho spojenci Roxolani. Dobře pancéřováni byli jak jezdci, tak i koně. Římské reliéfy zachycují okamžiky boje s těmito nebezpečnými protivníky.
roxolani

       


         Římská vyobrazení dokazují, že celé tažení proti Dákům bylo mimořádně náročné a krvavé, jsou zachyceni i ranění legionáři, což je velká zvláštnost. Dákové i sám Decebal jsou zobrazeni s úctou, jako důstojní protivníci. 
decebal

Letní vinařské toulky

11. srpna 2010 v 6:57 | milasko |  Soutěže, ochutnávky, akce


centrum

        V létě jsem vedle poznávání památek taky navštívil některá místa spojená s vínem. Za zmínku stojí návštěva Sádku a Hustopečí.
sádeček

Vinařské centrum Sádek
            Na pomezí Vysočiny a znojemské vinařské podoblasti vzniklo v roce 2003 vinařské centrum. Kromě hotelu je tu restaurace s terasou, ze které se otvírá krásný pohled přímo do vinice - čtyřhektarové trati Pod Sádkem. Ta je zajímavá velkou pestrostí odrůd, z nichž některé jsou dosti unikátní např. Modrý Janek, Festivalnyj, Damascenka, Bianca. Vedle toho jsou zde ale i ty běžné jako Veltlínské zelené, Sauvignon, Modrý Portugal nebo Frankovka. Návštěvníci mohou po domluvě absolvovat asi dvoukilometrovou naučnou stezku vinicí. Na Sádku vyrábějí také vlastní vína, která je zde možné koupit nalahvovaná nebo ochutnat sudová. Byl jsem tam spíše jen na skok, tak jsem si jen na chvíli poseděl na terase, kochal se pohledem na vinici a pocucával vínečko. I když sudovým vínům moc nekloněný nejsem a piji je opravdu vzácně, ochutnal jsem po jedné sklence Sauvignonu a Cabernetu Sauvignon. Jestli byl posledně jmenovaný opravdu místní, byl až překvapivě dobrý. Na terase byl stánek s prodejem lahví vína. Tady jsem utrpěl lehký šok. Vše bylo za jednotnou cenu 100,-. Od místních zemských, přes příšerná italská stolní po přívlastková předních moravských vinařství. I když jsem měl původně v plánu koupit pro zajímavost jen nějaké místní, odvážel jsem si nakonec lahviček podstatně více. Velmi příjemný výlet!
vinohrad
freiminer
tabule
terasa

Na návštěvě v Hustopečích
            Další menší výlet směřoval do Hustopečí, města obklopeného mnoha vinicemi. Na náměstí je v hezkém domě U Synků, postaveném v 16. století, umístěna stálá vinařská expozice. Právě tu jsme hodlali navštívit. I když měla už být otevřená, nic se nedělo. Nějaký ochotný muž mi sdělil, že pán, který to má na starosti, se zdržel na obědě. Expozici by prý mohla otevřít i děvčata ze sousedního Infocentra, ta že ale o víně nic neví, zatímco zmiňovaný pán je vinař. A že by mu mohl zavolat, pokud jsme ochotní ještě chvíli počkat Tato varianta se nám zdála o dost lepší. Počkali jsme, ale po čase dorazilo mladé děvče, sice sympatické, které ale o víně také mnoho nevědělo. Expozici, která zachycuje vývoj místního vinařství a proces výroby vína nám sice ukázala, ale jen s minimem komentářů. Vedle toho zde měli pěkný sklípek, plný vín. Něco málo jsem ochutnal. Moc pěkná byla Frankovka 2002 pozdní sběr z Vinařství Petr Skoupil Velké Bílovice. Pak jsme se ještě podívali po městě, vymetli jednu pěknou místní vinotéku s ochotnou a zasvěcenou paní. Zaujal nás i supermoderní kostel, který si místní postavili poté, co jim starý v roce 1961 spadl po průjezdu dvou tankových kolon. I když nás už čas docela tlačil, zastavili jsme se ještě na skleničku celkem pěkného veltlínku ve sklípku u pana Sedláčka. Objevil jsem tu obrázek mě zcela neznámé odrůdy - Slankamenky červené. O té jsem nikdy neslyšel, tak jsem si ji alespoň vyfotografoval (Případné informace uvítám). Hustopeče letos poprvé zkoušejí akci "otevřené sklepy". Na seznamu jich bylo celkem 13, bylo by z čeho vybírat, bohužel na to tentokrát nebyl čas. Tak snad příště.
   
u synků
sklep
slunkamenka
kostel

Dákové 2. Vrchol moci a pád za Decebala

8. srpna 2010 v 8:22 | milasko |  Přehledy dějin
       
boj

     
sloup
          Druhé sjednocování Dáků začalo ve 2. polovině 1. stol. n. l. za bratrů Skorila a Diurpana. V roce 85 n. l. za císaře Domitiána začal velký konflikt mezi Římany a Dáky. Král Diurpanes tehdy zaútočil velkými silami do římské Moesie. Až římské posily vytlačily v následujícím roce Dáky zpět za Dunaj. Poté byla připravena velká římská výprava, která je měla podrobit. Za této situace Diurpanes odstoupil a předal vládu nadanému synovi svého bratra Skorila Decebalovi. Ten se hned na počátku vlády musel bránit římskému útoku. V roce 87 n. l. pronikli Římani na dácké území, byli ale obklíčeni v nějakém karpatském průsmyku a poraženi. Nevzdali se a v roce 88 zaútočili znovu. Decebal je očekával v soutěsce u Tapae (dnešní Železná vrata), tentokrát byl ale poražen. Nakonec byl ale v roce 89 n. l. uzavřen kompromisní mír, pro Dáky dosti výhodný, díky němuž přicházejí do Dacie i někteří římští odborníci. Decebal je využil k vylepšení soustavy opevnění kolem Sarmizegetusy. Byl v té době na vrcholu moci a díky těžbě drahých kovů i velmi bohatý. I když byla jeho říše menší než Burebistova, vojensky byla velmi silná a jednotná, protože uvnitř nežily prakticky žádné cizí kmeny.


         Římani prostě nemohli takovou mocnost na svých hranicích trvale tolerovat. Definitivně vyřešit tento problém se rozhodl císař Traianus, za něhož proběhly dvě dácké války. Obě tažení líčí Traianův sloup v Římě, který obtáčí dlouhý pás reliéfů. První válku zahájil císař v roce 101 n. l. K disposici měl snad až 150 000 vojáků, s nimiž překročil Dunaj. I tentokrát došlo k velké a krvavé bitvě u Tapae. Římani zvítězili, i oni ale utrpěli velké ztráty, proto v tažení hned nepokračovali. Rozhodli se v Dacii přezimovat a počkat na posily. Ani Decebal nezahálel. Pokusil se boj přenést na římské území a vpadl do Moesie. Došlo zde k těžkým bojům, zdejší posádky se ale udržely.
hlavy

         Následujícího roku pokračoval Traianus v tažení. Po mnoha bojích se mu podařilo probojovat se až k Sarmizegetuse a obklíčit ji. Decebal byl nucen kapitulovat. Tentokrát byly mírové podmínky velmi tvrdé. Musel uznat závislost, odstoupit některá území, zničit opevnění a válečné stroje a nesměl nadále přijímat do svých služeb římské přeběhlíky. Traianus obdržel v Římě za vítězství čestný titul Dacicus.

tapae

         Obě strany ale považovaly i toto řešení za dočasné. Traianus asi byl dosavadními boji také dost vyčerpán a nemohl ještě dokončit úplné podrobení země. Decebal doufal, že pomocí nových spojenectví se mu podaří změnit poměr sil.Vedl tajná jednání s říší Parthů, tradičním silným soupeřem Říma. Konkrétní spojenectví ale uzavřeno nebylo. Získal však pomoc od sarmatských Roxolanů z jižní Ukrajiny a podle vyobrazení na římských reliéfech můžeme soudit, že v jeho vojsku sloužili i nějací Germáni.
traianus

         Ani Traianus nezůstal nečinný. I on evidentně chystal další útok, protože v klíčových oblastech budoval nové silnice a mosty, které měly umožnit rychlé přesuny vojsk. V roce 105 n. l. zaútočil znovu a zahájil tak druhou dáckou válku. Jako záminka mu posloužilo to, že Decebal, v rozporu s mírovou smlouvou, začal obnovovat některá opevnění. Římani postupovali rozděleni na několik armád, které pomalu pronikaly k Sarmizegetuse. Dákové se zoufale bránili, římské reliéfy zobrazují hromadné sebevraždy poražených. Převaha byla ale na římské straně. V roce 106 byla Sarmizegetusa obklíčena a Římanům se podařilo přerušit vodovod, zásobující město. Město kapitulovalo a bylo zničeno. Decebalovi se však ještě podařilo uprchnout. Chtěl se pokusit organizovat další odpor, ale římská jízda ho neúnavně pronásledovala. V beznadějné situaci se nakones raději sám probodl. Jeho hlavu donesli vojáci Traianovi. Ten také získal obrovský Decebalův poklad, asi 500 tun(!) zlata a stříbra, což mu umožnilo slavit po návratu velkolepý triumf s gladiátorskými hrami, trvajícími 123 dní.
smrt Dec

České Auxerrois a jiné červencové zajímavosti

5. srpna 2010 v 8:13 | milasko |  Soukromé koštování, odrůdy
valtice

          Červenec mi přinesl převážně domácí vína, připletlo se i jedno slovenské a jedno španělské. Vesměs mě dokázala nějak překvapit. Někdy pozitivně, jindy trochu negativně. Ve výsledku jsem pak bodově hodnotil všechna skoro stejně, což bych předem nehádal.
auxerrois

Auxerrois 2008 české zemské víno - Výzkumná stanice vinařská Karlštejn. Auxerrois patří do okruhu burgundských odrůd a je typická také pro Alsasko. U nás je to záležitost dosti unikátní, což byl asi hlavní důvod pro koupi. Zelená bordo láhev byla uzavřena lisovaným korkem dlouhým 44 mm. Obsah alkoholu 12,5 %. Hezká jiskrná zlatavá barva, viskozita střední. Výraznější sladkokysele působící vůně, připomínající zelená jablka. V těle poměrně plné, extraktivní, s příjemnými kyselinkami v ovocné chuti zelených jablíček a tropického ovoce. Dochuť delší. Jak jsem uvedl, víno jsem koupil spíše ze zvědavosti, žádné velké zázraky jsem neočekával. Nakonec jsem ale byl docela příjemně překvapený, ocenil jsem 7 body ( z deseti možných).
Veltlínské zelené 2007 pozdní sběr - Modrý sklep, Agrodružstvo Nový Šaldorf. Viniční trať Kraví hora. Zelená bordo láhev byla uzavřena korkem dlouhým 40 mm (plátek-drť-plátek). Obsah alkoholu 12,5 %. Světlá barva se zelenkavým nádechem, viskozita nižší. Ve vzhledu mírné perlení. Středně intenzivní, kořenitá, trochu nahořkle působící vůně. Středně plné tělo, dochuť kratší až střední. Dávám 6,5 bodu.
Sauvignon 2008 pozdní sběr - Chateau Valtice, Vinné sklepy Valtice, polosladké. Vinařská obec Novosedly, viniční trať Stará hora. Číslo šarže 444/8. Typická láhev z čirého skla byla uzavřena korkem dlouhým 45 mm (plátek-drť-plátek). Světlinká nazlátlá barva, viskozita střední. Ve vzhledu zřetelné perlení, které bylo trochu cítit i v chuti. Vůně zpočátku dosti nepříjemná s dominujícími kvasnicemi, po vydýchání se zlepšila na typicky sauvignonovou s převahou broskví. Plné, extraktivní víno s jinak celkem harmonickou ovocnou chutí. Dochuť delší. Nakonec dávám 7 bodů.
topol

Tramín červený 2007 jakostní odrůdové - Víno Mikulov. Původ hroznů Malokarpatská oblast, Slovensko. Láhev z čirého skla byla uzavřena plastovou zátkou. Víno z řady s motýlkem, které lze koupit v každém marketu, jsem dostal, sám bych si ho asi nekoupil. Původně jsem ho dal manželce k vaření, pak jsem ale zbytek ochutnal - a byl jsem docela příjemně překvapený. Obsah alkoholu 11,5 %. Sytá zlatožlutá barva, vyšší viskozita. Poměrně intenzivní ovocná vůně. I v těle docela plné. Chuť velmi kořenitá, dochuť delší. Objektivně mu tedy nebylo moc co vytknout (pokud nehovořím o původu hroznů). Dal jsem 6,5 bodu.
Chardonnay 2008 bobulový výber, sladké - Chateau Topolčianky, Slovensko. Nitrianská vinohradnická oblast, Šintavský vinohradnický rajon, vinohradnická obec Velké Zálužie, vinohradnický hon Kezidomby. Hnědá láhev o obsahu 0,5 l. Jaký byl vlastně korek, to nevím. Stalo se mi něco, co jsem zatím nezažil - tím spíše u vína s tak vysokým přívlastkem. Vývrtka při vytahování plynule projela korkem a ten se ani nehnul. Veškeré další pokusy byly marné, nakonec jsem korek potupně zarazil do láhve. Obsah alkoholu 11 %, 65 g zbytkového cukru, 6,5 g kyselin, doporučená archivace 4 roky. Sytá zlatožlutá barva, viskozita překvapivě spíše nižší. Intenzivnější sladká vůně ananasu a hrušek. Poměrně plné tělo, chuť hodně sladká, med, tropické ovoce. Nad hodnocením jsem dost váhal, ale nakonec jsem dal 7 bodů.
castillo

Castillo de la Cruz 2002 Gran Reserva, Denominación de Origen Valdepeñas - Bodegas Fernando Castro, Santa Cruz de Mudela, Španělsko. Vyrobeno z odrůdy Tempranillo. Tmavozelená bordo láhev byla uzavřena korkem dlouhým 45 mm. Obsah alkoholu 13 %, 2 g zbytkového cukru. Barva višňová, viskozita nižší až střední. Zajímavá vůně, v níž převažovaly višně, za nimiž se dal vystopovat i med, možná vosk a také kouř. Tělo méně plné, chuť kořenitá, opět s převahou višní. Dochuť středně dlouhá. I tentokrát 7 bodů.
            Z bodového hodnocení je vidět, že červencová vína vítěze (ale vlastně ani jasně poraženého) neměla. Všechna byla sice poměrně pěkná, zároveň jim ale většinou něco k dokonalosti chybělo, od některých bych čekal trochu více.
  
     
modrý

Dákové 1. Počátky a první rozmach za Burebisty

1. srpna 2010 v 9:13 | milasko |  Přehledy dějin
dacie m

         Kolem přelomu letopočtu vedla Římská říše těžké války s Dáky. Kdo byli vlastně Dákové? Jejich předky můžeme od doby bronzové najít na území dnešního Rumunska. Byli blízce příbuzní Thrákům, sídlícím přibližně na teritoriu současného Bulharska. Buď se jednalo o dvě větve jednoho národa nebo o dva příbuzné národy. K jejich oddělení došlo asi v polovině 1. tisíciletí př. n. l. Patřili k východnímu areálu Indoevropanů, jejich jazyk patřil k satemové větvi, byli zřejmě dost blízcí Severoíráncům, i když žili, na rozdíl od nich, usedlým způsobem života. Jejich jméno bylo snad odvozeno od daos - vlk. Řekové je označovali jako Getové, Římané jako Dákové. I zde je určitá nejasnost. Řekové se stýkali s východními kmeny, sídlícími poblíž jejich černomořských kolonií, zatímco Římané hlavněmi s těmi z oblasti Sedmihradska. Zdá se však, že spíše jde o synonyma.
dákové

         Ze 4. a 3. století př. n. l. máme doklady o jejich kontaktech s Makedonci. Zatímco jedna z manželek Filipa II. byla getského původu, jeho syn Alexandr proti Getům vedl poměrně úspěšnou výpravu, která mu pomohla zajistit si severní hranici před chystanou výpravou proti Persii. Po Alexandrově smrti se někteří z diadochů pokoušeli toto území podrobit, byli však poraženi králem Dromichaitem, ovládajícím Valašsko a Dobrudžu.
         Ve 2. století př. n. l. pokročil nejdále rozvoj v Sedmihradsku. Vznikají zde pevná hradiště, jako například Costesti, společnost je již značně diferencovaná. Na jedné straně je prostý lid ("vlasatí") a na druhé straně šlechta, která nosila kožené frygické čapky. Bylo zde rozvinuté železářství, zlatnictví a hrnčířství, které využívalo hrnčířský kruh. Doložený je export soli, dobytka a koní. Dákové uctívali více bohů, nejvyšším byl Zamolxis (Zalmoxis).
kelt

         Od 2. století př. n. l. také znovu narůstá vnější nebezpečí. Ze střední Evropy se sem snažili pronikat Keltové, na Balkáně vzrůstá hrozba ze strany Římanů, kteří v polovině století ovládli Řecko a Makedonii. Byly to zřejmě právě tyto faktory, které vedly k prvnímu sjednocení Dáků, i když šlo zřejmě o postupný a ne zcela osvětlený proces. Sjednotitelem byl král Burebista, který vládl pravděpodobně mezi léty 82-44 př. n. l.
dacie

         
dák

Sjednocení vyšlo právě ze Sedmihradska, kde v Orastijských horách leželo nové hlavní město - Sarmizegetusa. Jednalo se o velkou pevnost, chráněnou celým systémem dalších pevností a pevnůstek, střežících přístup k ní. K upevnění kázně dáckých bojovníků prý tehdy přispěl Burebistův zákaz pití vína a s tím související vyklučení révy. Kromě podrobování dáckých kmenů vedl král i velmi aktivní vnější politiku. V roce 60 př. n. l. porazil středoevropské Bóje. (Když pak byli v roce 58 př. n. l. znovu poraženi Caesarem, nastal soumrak jejich moci.) Vítězství využil Burebista k rozšíření říše ke střednímu Dunaji a Moravě. V roce 55 př. n. l. přenesl svou pozornost na východ. Podnikl velkou výpravu proti řeckým černomořským městům. Většinu významných center dobyl a přinutil je uznat závislost a odvádět poplatky. V dalších letech pak prováděl úspěšné výboje jižním směrem, kde pronikl za Dunaj. Po jistou dobu mu nahrávala pro něj příznivá situace v Římě, kde probíhala občanská válka mezi Caesarem a Pompeiem. Když skončila, chystal Caesar zřejmě výpravu proti mohutné sousední říši. Burebista na to reagoval ukončením expansivní politiku a budováním sítě pevností, zajišťujících obranu země. K střetnutí nakonec nedošlo. V roce 44 př. n. l. byl Caesar zavražděn a zřejmě téměř ve stejnou dobu došlo i ke spiknutí mezi dáckou šlechtou, které se zřejmě nárůst moci krále nelíbil. I Burebista byl zabit.
dák1

         Aristokracie si pak říši rozdělila, vzniklo několik nezávislých celků, řecká města se odtrhla. Důležitou pozici mělo i nadále původní centrum říše v Sedmihradsku. Po Burebistovi zde vládl Deceneus, pak Comosicus, Skorilo a Diurpanes. Ostatní státečky vedly boje s vojsky prvních římských císařů. Na jedné straně se jim sice dařily občasné loupeživé výpravy na římské území, na straně druhé se ale postupně jasně projevovala římská převaha a některé části bývalé Burebistovy říše, jako například Dobrudža, byly Římem podrobeny. Vzrůstající ohrožení ze strany Říma zřejmě připravilo cestu pro opětovné sjednocení Dáků.
dácká mince