Listopad 2010

Casillero del Diablo, Cawarra a další exotika

28. listopadu 2010 v 9:50 | milasko |  Soukromé koštování, odrůdy
diablo



casi char

           Listopadové domácí koštování bylo ve znamení klasických,
torino
mezinárodně uznávaných odrůd, zejména Cabernetu Sauvignon a Sauvignonu. Tentokrát tu pro změnu bylo více vín cizí provenience, i když vesměs z u nás známých a běžně dostupných značek, původem z Chile, Argentiny a Austrálie.

Cabernet Sauvignon 2007 Reserva - Concha y Toro, řada Casillero del Diablo, Chile. K názvu této řady, který znamená Ďábelský pán statku, se vztahuje zajímavá historka. Aby zabránil tomu, že by zaměstnanci potají upíjeli ve sklepě víno, rozšířil původní majitel statku myšlenku, že ve sklepeních se potuluje sám ďábel. Jeho hlava se pak objevuje i na samotné láhvi a záklopce. Láhev ze zeleného skla byla uzavřena korkem o délce 45 mm. Obsah alkoholu 13,5 %. Vysoká viskozita. Hezká, mimořádně tmavá barva, která, jak jsem se přesvědčil, i opravdu vydatně barvila. Intenzivnější vůně marmelády z červeného rybízu a lakovaného dřeva. To vůbec neodpovídalo slibovanému (a očekávanému) černému rybízu, višním a čokoládě. Třísloviny působily dosti tvrdě. Nepříliš plné tělo a spíše kratší dochuť. S tím byly trochu v rozporu poměrně masivní usazeniny ve sklence na závěr. Ocenil jsem 7 body ( z deseti možných).

Chardonnay 2008 Reserva - Concha y Toro, řada Casillero del Diablo, Chile. Zelená láhev burgundského typu byla uzavřena korkem dlouhým 45 mm s označením řady. Obsah alkoholu 13,5 %. Zlatá barva, viskozita střední. Středně intenzivní těžší vůně, poměrně typická, trochu sladce působící. Byly v ní banány, ananas a lehký dotek vanilky. Plnější tělo, svěží výrazná ovocná chuť. Dochuť delší. Líbilo se mi více než červené, dávám 7,5 bodu.
cawarra

Sauvignon 2008 pozdní sběr, polosuché - Znovín Znojmo, řada Genus regis. Viniční trať Kraví hora. Vysoká elegantní štíhlá láhev ze zeleného skla, která má tu nevýhodu, že v případě nedopití se do ledničky nevejde. Uzavřena byla korkem (plátek-drť-plátek) dlouhým 40 mm s logem. Méně výrazná vůně angreštu, viskozita střední. V těle nepříliš plné i ovocná chuť byla poměrně málo výrazná. Také dochuť spíše kratší. Nic úplně zásadního bych sice tomuto vínu vytknout nemohl, působilo na mě ale trochu unaveně, poměrně málo zajímavě. Zcela určitě patří v rámci této řady k tomu horšímu, co jsem zatím pil. Ještě 6,5 bodu.

Sauvignon 2008 VOC - Lahofer Dobšice. Viniční obec Dobšice, viniční trať U Hájku. Štíhlá láhev ze zeleného skla byla uzavřena skutečně masivním korkem o délce 45 mm. Obsah alkoholu 12,5 %, 6,8 g zbytkového cukru, 7,6 g kyselin a 18,1 g bezcukerného extraktu. Cukernatost při sběru byla 22° NM. Světlinká barva s lehkým zelenkavým nádechem, vyšší viskozita. Středně intenzivní vůně, řadící tento Sauvignon spíše k trávově-květinovým než k ovocným. Plnější tělo, v chuti velmi svěží, ovocné, trochu trpčí, připomínající méně zralá jablka. Kyseliny dosti výrazné, dochuť spíše kratší. Lepších 7 bodů.
genus

Rulandské bílé 2009 jakostní odrůdové - Vinné sklepy Lechovice. Zelená bordo láhev. Obsah alkoholu 12 %. Světlince zlatavá barva s zelenkavým nádechem, viskozita nízká. Méně intenzivní, trochu chemicky a působící vůně, guma, křemen. Nepříliš plné tělo, ostřejší chuť zelených jablek, v závěru mírně pálící na jazyku. Dochuť krátká. Tohle víno moc nepotěšilo, 5,5 bodu.
laho

Cabernet Sauvignon 2007 - Michel Torino, vinařská oblast Salta, Argentina. Údolí Cafayete, odkud pocházejí hrozny, se nachází v neuvěřitelné nadmořské výšce 1700 metrů nad mořem. Láhev ze zeleného skla byla uzavřena plastovou zátkou s mapkou Argentiny. Obsah alkoholu 13,5 %. Tmavofialová barva, vysoká viskozita. Velmi zajímavá, lákavá vůně višní v čokoládě. Plnější tělo, velmi lahodná plná a kořenitá chuť s příjemně sládnoucími tříslovinami. Tak toto víno se mi líbilo a dal jsem mu 8 bodů.

Cabernet-Merlot, Cawarra 2007 - Lindemanns, South East Australia. Zelená bordo láhev byla uzavřena plastovou zátkou. Obsah alkoholu 13,5 %. Hodně tmavá, matná, neprůhledná barva, viskozita vysoká. Středně intenzivní hodně kořenitá vůně višní a perníku. V těle středně plné. Chuť opět hodně kořenitá, trochu trpčí, s dominujícími višněmi. Dochuť kratší. Dostává 7 bodů.

            Tak vítězem listopadového koštování je víno z Argentiny. Jedno australské i obě chilská
prokázala příznivý poměr mezi kvalitou a cenou u vín z těchto zemí. Ze tří domácích jsem byl tentokrát nejspokojenější u Lahoferů.  
  





casi kor

Svatá říše římská. 3. Boj o investituru

25. listopadu 2010 v 6:31 | milasko |  Přehledy dějin
jindř iv

          Vláda sálských císařů je nejvýrazněji spojena s bojem o investituru, zápasem o moc mezi císaři a papeži o to, kdo bude hlavou křesťanstva. Investitura je uvádění osob do církevních úřadů a oběma soupeřům záleželo na tom, aby si do významných postů dosazovali své lidi. Spor začal za císaře Jindřicha IV. a papeže Řehoře VII. Ještě za císařova otce, Jindřicha III., bylo naprosto běžné, že panovník dosazoval a sesazoval papeže. Řehoř VII. chtěl tuto praxi změnit. Vydal Dictatus papae (Papežský diktát), kde tvrdil: 1. Papež může sesadit špatného císaře a zprostit jeho poddané poslušnosti. 2. Jen papež může dosazovat a sesazovat biskupy. 3. Papež je osobou posvátnou a nemůže být nikým souzen. Kromě toho ještě papež vehementně prosazoval celibát, tedy že církevní úřady nesmějí zastávat ženatí muži. Naléhal na Jindřicha, aby po této stránce říši očistil, ten to ale odmítal. Poslední kapkou pak bylo, když Jindřich bez papežova souhlasu obsadil úřad strategicky významného lombardského arcibiskupa. Když mu papež pohrozil exkomunikací, reagoval císař svoláním církevní synody do Wormsu, kde papeže sesadil. Papež následně dal císaře do klatby, prohlásil ho za zbaveného vlády nad říší a jeho leníci ho tedy nemuseli poslouchat.
Řehoř VII


           Situace císaře byla velmi vážná. Řada leníků mu skutečně odmítla poslušnost, připojila se i řada církevních prelátů a také říšská města. Svolaný říšský sněm dal císaři ultimátum, že si musí do roka vyprosit rozhřešení, jinak bude skutečně zbaven vlády. Císaři nezbylo, než se podrobit. Na počátku roku 1077 navštívil papeže na hradě Canossa v Itálii. V zimě, oblečený do prostého roucha kajícníka, bos. Papež ho nechal tři dny čekat o hladu před bránou, pak ho ale klatby zprostil. To císařovi leníci nečekali. Zvolili si proto vzdorocísaře Rudolfa Švábského, kterého ale papež neuznal. Ten ale hned v následujícím roce vydal další edikt, zakazující laickou investituru biskupů a opatů. Na to ale Jindřich nemohl přistoupit, protože církevní hodnostáři byli jeho důležitou oporou proti odbojné šlechtě. Trochu štěstí měl císař v případě vzdorocísaře, protože ten byl v roce 1080 v jedné z bitev smrtelně raněn. Brzy ale přišla další papežská klatba. Jindřich opětovně prohlásil papeže za sesazeného. V roce 1084 pak dobyl s pomocí věrného českého knížete Vratislava II. Řím. Ten za to byl v roce 1085 povýšen na prvního českého krále. V témže roce Řehoř VII. zemřel. Jeho nástupce Urban II. je nejvíce znám tím, že vyhlásil v roce 1095 1. křížovou výpravu do Svaté země.
Jindřich IV

V roce 1106 byl Jindřich IV. zbaven moci svým synem Jindřichem V., který se proti němu vzbouřil. I ten ale považoval investituru za své právo, což vedlo k obnovení konfliktu.
Až v roce 1122 došlo ke kompromisnímu míru s dalším papežem Kalixtem IV. - ke konkordátu wormskému. Investitura byla rozdělena na církevní a světskou. Nejprve předával budoucímu biskupovi papež berlu a prsten jako symboly duchovní vlády a následně císař předával žezlo jako odznak světské moci. Boj tedy skončil kompromisem výhodnějším pro papeže, protože církevní hodnostáře vybíral on. Trvale si ovšem papež tuto výhodu neudržel.
12

            Když v roce 1125 zemřel Jindřich V. a nenechal po sobě mužského následníka, sálská dynastie vymřela. V říši vznikly další velké problémy. O trůn bojovaly dva urozené rody: Welfové a Štaufové, vévodové švábští. Nejprve vládl krátce Lothar ze Supplinburgu, spřízněný s Welfy, pak
Štauf Konrád III. Pokusem o určité usmíření byla volba Fridricha I. Barbarossy (Rudovous), který byl po otci Štauf, matka byla ale spřízněna s Welfy.

1

Vinařské aktuality – listopad 2010

21. listopadu 2010 v 10:30 | milasko |  Úvahy o víně
decanter

TOP 10 sladkých vín světa podle Decanteru
            I když hodně vínomilů se dušuje, že rádi pijí jen vína suchá, každý si určitě alespoň občas "zahřeší" i s nějakým tím sladkým. Takto vidí nejlepší sladká vína na světě časopis Decanter:
ryzlink

1. Chateau Bouscasse, Vendemiaire, Pacherenc du Vic-Bilh Moelleux 2005 (Francie, jihozápad)
2. Paul Cluver, Weisser Riesling, Noble Late Harvest 2009 (JAR)
3. Seifried, Sweet Agnes Riesling 2009 (Nový Zéland)
4. Znovín Znojmo, Ryzlink rýnský, ledové víno 2008 (ČR)
5. Donnhoff, Oberhauser Brucke Riesling Eiswein 2008 (SRN, Nahe)
6. Dobogo, Tokaji Aszu 6 Puttonyos 2005 (Maďarsko)
7. Inniskillin, Sparkling Icewine Vidal, Niagara Peninsula 2007 (Kanada, Ontario)
8. Weingut Rabl, Grüner Veltliner Eiswein 2007 (Rakousko, Kamptal)
9. Chateau Doisy-Vedrines, Sauternes 2005 (Francie, Bordeaux)
10. Domaine Joseph Cattin, Gewurtztraminer Vendanges Tardives 2007 (Francie, Alsasko)
doisy


            Potěšit může určitě zařazení moravského znovínského ryzlinku mezi tuto vybranou společnost a to na skvělém čtvrtém místě. Jinak je vidět, že právě tato odrůda se zdá být jednou z nejvhodnějších pro výrobu kvalitních sladkých vín.


Sklizeň révy 2010 v Německu
            Němečtí vinaři letos sklidili nejmenší úrodu za posledních 25 let, přibližně o čtvrtinu méně než v roce 2009. Nejnižší byla v oblastech Hessische Bergstrasse (- 35 %) a Pfalz (- 30 %), relativně nejvíce sklidili ve vinařsky méně známém Sasku (- 12 %). Po kvalitativní stránce panuje ale celkem spokojenost. Asi 25 % sklizených hroznů lze použít na přívlastková vína. Pokud byli vinaři trpěliví, odměnily se jim později zrající odrůdy díky teplému říjnu dobrou kvalitou. Bílá vína roku 2010 budou zřejmě trochu tenčí, ale s výraznou svěží vůní. U červených by se měly podařit hlavně sladší speciality, protože bylo v některých případech dosaženo rekordní cukernatosti. V obchodech se očekává mírný, avšak nikterak radikální růst cen.
kapellen


Německý "Vinař roku"
            Na slavnostním galavečeru v Heilbronnu byli vyhlášeni vítězové německé soutěže Winzer des Jahres 2010. Jimi se stali u nás už poměrně dobře známí Ralph a Gerd Anselmannovi z falckého vinařství Wein- und Sektgut Gebrüder Anselmann z Edesheimu. Stříbrnou medaili dostalo Weingut Andreas Laible z Durbachu v Badensku. Bylo vyhlášeno TOP 100 vinařů a TOP 100 vín, nejlepší kolekce roku a uděleny čestné ceny za nejlepší vína z jednotlivých odrůd. Nejlepší kolekcí bílých suchých vín mělo Weingut Bastianshauer Hof, Sebastian & Ralf Erbeldinger, Bechtheim (Rheinhessen), nejlepší suchá červená Weingut Darting, Bad Dürkheim (Pfalz). Za nejlepší sortiment ryzlinků byl oceněn Weingut Georg Gustav Huff, Nierstein (Rheinhessen), za Spätburgunder Wein- und Sektgut Wilhelmshof, Siebeldingen (Pfalz) a Gewürztraminer Weingut "Altes Schlösschen" Ludwig Schneider, St. Martin (Pfalz).
ansel


Čínský znak na Chateau Lafite
            V Číně je osmička chápána jako symbol přinášející úspěch. Například olympiáda v Pekingu byla z toho důvodu zahájena 8.8. 2008 v 8 hodin večer. Nyní se čínský znak pro číslovku osm objeví na lahvích Chateau Lafite 2008. Je to odraz spolupráce s největší čínskou investiční společností CITIC. Spolu s ní Francouzi pečují o 25 ha vinic v oblasti, která bývá označována jako čínské Bordeaux.
lafite


novello

Mladé víno v Itálii
            Také Itálie má svá mladá "svatomartinská" vína, označovaná jako Novello. Letos jich přichází na trh asi 8 milionů lahví s průměrnou cenou kolem 5 euro. Nejvíce těchto vín se vyrábí v oblasti Veneto, dost jich produkuje také Toskánsko a Sardinie. Celkově je dodává asi 200 výrobců. Tato aromatická vína má v oblibě hlavně mládež. I o nich platí, že je potřeba vypít je co nejdříve.
we

Skandál u Templářů
Společnost Templářské sklepy Čejkovice nemůže doložit původ asi tisíce tun hroznů. Ty ji dodala firma BJ Vitis, která není pěstitelem hroznů a dováží je hlavně z Maďarska a Moldávie. "Templáři" je zřejmě přidali k jiným hroznům známého původu a vyrobili z nich vína, která pak prezentovali, jako by všechny hrozny pocházely od nás. Proto vydala Státní zemědělská a potravinářská inspekce zákaz prodeje vín ročníku 2009 z odrůd Rulandské modré, Modrý Portugal Muškát moravský, Sauvignon, Chardonnay, Cabernet Sauvignon, Ryzlink vlašský, Rulandské šedé a Irsai Oliver. Ředitel Templářských sklepů Pavel Pastorek ale tvrdí, že mají ale na všechny hrozny potřebné doklady a že kauza je součástí konkurenčního boje. Nemůžu si odpustit jeden komentář, který jsem našel na diskusi na seznamu cz. Pan Karel Čaník na tuto informaci reagoval: "Piju jedině víno Temlářů z Čejkovic, je nejlepší a má pěkný obal". Tak co se vzrušovat!

Zajímavosti z dějin sexuality 5. Od raného křesťanství po renesanci

18. listopadu 2010 v 6:45 | milasko |  Přehledy dějin

da vinci

          Rané křesťanství bylo vůči sexualitě krajně nepřátelské. Panoval odpor k "hříšnému masu",
origenes
jen myšlenka na sex již byla hříchem a hlavně žena byla pokládána za nádobu hříchu. Sex měl sloužit výhradně k plození potomků, přísně se dbalo na zákaz předmanželského pohlavního styku. Sílila však snaha o úplnou askezi a často ovšem žily bez sexu i manželské dvojice. Významný křesťanský myslitel Órigenés z Alexandrie tvrdil, že tělesná láska je ďábelská, pohlaví je nečisté. Proto se raději sám zbavil mužství. Takový přístup ale nezůstal bez následků na populaci pozdní římské říše. Rodilo se méně dětí, tudíž chyběli vojáci, což usnadňovalo barbarům útoky.
            Zajímavá byla i situace u muslimů. Prorok Mohamed si ve svých 25 letech vzal bohatou vdovu Chadídžu, která ho finančně zajistila. Po její smrti si pak vzal šestiletou Ajšu. Celkově se oženil čtrnáctkrát a vytvořil si velký harém. Později však vymyslel, že by měly muslimům stačit pouze čtyři ženy. Turečtí sultáni měli ale oficiálních manželek sedm, k tomu další desítky vedlejších žen.
tomáš a

            Vraťme se však ke křesťanské Evropě. V 10. století hovoříme v souvislosti s papežstvím o tzv. pornokracii, kdy byli na papežský stolec dosazováni milenci vlivných žen. V průběhu 11. století se ale prosadil celibát u kněží. Známý teolog Tomáš Akvinský ve 13. století opět zdůrazňuje, že sex by měl sloužit pouze k plození dětí. Flagelantství (sebemrskačství), které se rozšířilo ve 13. a 14. století zejména v Itálii, mělo vést ke zbavení touhy po hříchu. Přibližně v téže době se ve Francii objevili adamité. Ti chodili nazí, protože chtěli žít jako Adam a Eva a tvrdili, že lidé by se před sebou neměli stydět. Sex pro ně rozhodně nebyl tabu. Tato sekta se objevila u nás ve 13. století. Jejich původ je hledán v jižní Francii u sekty albigenských. Později se objevili mezi husity. Roku 1420 byli ale Žižkou vyhnáni z Tábora. Skupinový sex chápali jako jistou formu bohoslužby. U některých skupin ale vedle heterosexuálních styků převládla homosexualita. I když sám Žižka je nakonec v roce 1421 tvrdě zlikvidoval (bojovali proti němu skutečně nazí), nezmizeli adamité úplně. Jejich tajné skupiny se udržely ještě v 19. a dokonce 20. století, zejména na Chrudimsku, Královéhradecku a Vysokomýtsku. Sami husité byli tvrdě proti prostituci. Například jednou z podmínek pro jejich účast na jednání v Basileji bylo uzavření všech veřejných domů zde.
adamité

             
templáři

Úplně opačný přístup k této problematice měl rytířský řád templářů. Jejich účty dokazují, že v jednom roce platili až 13 000 prostitutek. Podle jejich názoru tyto ženy pomáhaly při taženích držet vojsko pohromadě. Ze 13. století máme zachované pokyny pro prostitutky. Ty měly být zdravé, nesměly na loži spočinout s Židem, Turkem či cikánem. Obecně se ve středověku na prostituci pohlíželo poměrně shovívavě. Panovala představa, že nevěstinec plní funkci ochrany před sváděním dívek a vdaných žen. U nás nosily nevěstky žlutou stuhu na rukávě nebo ve vlasech. Říkalo se jim svobodné dcery, láryně nebo hurvy.
leonardo

Velké uvolnění mravů nastalo ze renesance. Možná tomu napomohly i předchozí strašlivé morové epidemie, které otřásly dosavadními hodnotami, ale také způsobily obrovský pokles počtu obyvatel, který prostě bylo třeba nahradit. Proto se také v této době poměrně velmi dobře prosazovaly i nemanželské děti, které to v předcházejících dobách (s výjimkou potomků panovníků a nejvyšší šlechty) měly hodně těžké. Nemanželského původu byli například i takoví velikáni jako Leonardo da Vinci nebo Giovanni Boccaccio. Umělci začali zobrazovat nahé lidské tělo, což bylo dříve skoro nemyslitelné. I mnohé bohaté dámy se nechaly portrétovat nahé. V literatuře i malířství se objevují nejen erotické motivy, ale dokonce náznaky pornografie (např. u Pietra Aretina). Ženy a milenci jsou zobrazováni jako sexuálně nenasytní. Ženy měly poměrně dobré postavení, přesto ale ještě výrazněji do veřejného života nepronikly. Zajímavou výjimkou byla Lucrezia Borgia, dcera papeže Alexandra VI., která snad byla milenkou svého otce i bratra.
aretino

Pochopitelně i prostituce v této době kvetla. Stavba baziliky sv. Petra v Římě byla z velké části financována díky zvláštní dani pro prostituky, která vynášela více než odpustky.

Ochutnávka rakouských vín

14. listopadu 2010 v 10:09 | milasko |  Soutěže, ochutnávky, akce
s

           11.11., v den, kdy spousta vínomilů vychutnávala první letošní mladá svatomartinská vína, vyrazil jsem na ochutnávku rakouských vín, kterou pořádala firma Stabrix v restauraci U Hrbaté kozy v Pardubicích. Po příchodu do restaurace jsem byl trochu překvapený. Uviděl jsem totiž známého, který je z úplně jiného města. Je to ale velký fanda rakouských vín, který o nich pod pseudonymem Mara rád píše. Takže to zase až tak velké překvapení nebylo. Pochopitelně jsme se usadili spolu a dělili se o dojmy.
aigner, mara

            Na úvod jen stručně o rakouském vinařství. Na to, že je Rakousko náš soused a vyrábějí se zde velmi dobrá vína, nejsou láhve s typickou rakouskou vlaječkou na hrdle u nás nijak moc známé. V současnosti má země asi 51 000 ha vinic. Ty se nacházejí ve čtyřech vinařských regionech, které se dále dělí do 16 oblastí. Pěstují se převážně bílé odrůdy (70 %). Schváleno jich je 22 a jsou to většinou běžně známé odrůdy jako Veltlínské zelené, Ryzlink rýnský, Ryzlink vlašský, Rulandské bílé, Chardonnay atd. Z u nás méně známých je to Gelber Muskateller nebo Zierfandler. Podíl modrých odrůd v posledních letech roste. Většinu zde pěstovaných opět dobře známe. Jsou to například Zweigeltrebe, Modrý Portugal, Frankovka, Svatovavřinecké, Rulandské modré apod. Mezi 13 schválenými je ale třeba i Blauer Wildbacher. Rakouská vinařství patří v průměru spíše k těm menším. Zaměřují se na vysoce kvalitní produkci a jsou i exportně úspěšná. Kvalitativní kategorie vín jsou velmi podobné těm našim. Trochu jinak než u nás se zde ale třeba posuzují vína suchá, která mohou mít až 9 gramů zbytkového cukru, pokud není obsah kyselin nižší o více než 2 gramy.
vína

            A teď už k vlastní ochutnávce. Ochutnali jsme 11 vzorků z 9 vinařství. Ani my jsme úplně neunikli mladým vínům, které ale ani já ani Mara moc nemusíme. To byl ale naštěstí případ jen prvního vzorku. Předem ještě musím uvést jeden nedostatek ochutnávky. V restauraci bylo poměrně slabé osvětlení, takže barvy jsme mohli jen velmi přibližně odhadovat, u bílých se prostě až na jedno všechna jevila hodně světlá. Nedostatek světla ovlivnil i kvalitu mých doprovodných fotografií.Vína byla dobře seřazena ve vzestupné řadě podle kvality, nejprve bílá, pak červená. Na závěr pak sladká tečka. Názvy odrůd budu uvádět tak jak byly i na degustačním listě, tedy většinou v češtině.
young

Young 2010 - Weingut Steininger, Langenlois, Kamptal. Toto vinařství patří k předním producentům sektů. Mladé víno bylo kupáží Grüner Veltliner (70 %), Muskateller a Sauvignon blanc. Obsah alkoholu 11,5 %, 6 g zbytkového cukru a 7 g kyselin. Světlinká barva, lehké perlení. V lehké květinově-ovocné vůni byl náznak černého rybízu ale také kvasnic. Chuť poněkud svíravá, dochuť krátká. Tohle víno se nám příliš nelíbilo, dal jsem 5 bodů z deseti možných.

Ryzlink vlašský 2009 -Weingut Wimmer, Poysdorf, Weinviertel. Obsah alkoholu 13 %, 3,8 g zbytkového cukru. Světlinká barva, nižší viskozita, poměrně slabá nevýrazná ovocná vůně. V chuti výraznější kyseliny, dochuť kratší. Ani tohle víno nás příliš neoslovilo, naštěstí pak už se to zřetelně zlepšovalo. Ještě 5,5 bodu.

Veltlínské zelené Sonnleiten 2009 - Weinhof Luckner, Falkenstein, Weinviertel. Obsah alkoholu 12,5 %, 5,1 g zbytkového cukru. Opět světlinká barva, ostatně pro rakouská vína dost typická, viskozita vyšší. Vůně kyselejšího ovoce, nejspíše zelených jablek. Lehčí, živé, kořenité, typicky pepřové se středně dlouhou dochutí. Tentokrát poctivých 6 bodů, následovalo další zřetelné zlepšení.


Veltlínské zelené Franz 2009 DAC - Weingut Hirtl, Poysdorf, Weinviertel. Víno získalo letos stříbrnou medaili na Pardubickém festivalu vína. Obsah alkoholu 12,5 %, 5,7 g zbytkového cukru. Světlá barva, vysoká viskozita. Výraznější ovocná vůně broskví a hrušek. V těle plné, s harmonickou jemně kořenitou chutí a středně dlouhou dochutí. Jasný skok nahoru, 7,5 bodu.

Sauvignon blanc 2008 - G. & R. Nastl, Langenlois, Kamptal. Obsah alkoholu 12,5 %, 2,1 g zbytkového cukru. Světlá barva, vysoká viskozita. Pro sauvignon netypická, málo výrazná, spíše zeleninová vůně. V chuti ovšem bylo výrazně lepší. Plné kořenité víno se středně dlouhou dochutí. Oproti předchozímu vínu sice malinký krok níže, ale ne o mnoho, takových lepších 7 bodů.

Ryzlink rýnský Steinmassl 2009 DAC - Winzerhof Sax, Langenlois, Kamptal. Obsah alkoholu 13 %, 6,3 g zbytkového cukru, 7,4 g kyselin. Světlejší barva, vysoká viskozita. Intenzivní vůně broskví, pod nimiž ale bylo cosi, co nejvíce připomínalo nové pneumatiky. Přitom to ale vůbec nepůsobilo špatně. Víno plné, extraktivní, s bohatou chutí broskví a nektarinek a delší dochutí. Nejlepší vzorek večera, 8,5 bodu.

Chardonnay Kremser Kerschbaum 2008 - Weingut Türk, Stratzing, Kremstal. Také toto víno získalo stříbrnou medaili na Pardubickém festivalu. Obsah alkoholu 12,8 %, 5,2 g zbytkového cukru. Světlejší barva, viskozita vysoká. Těžká vůně tropického ovoce a medu. Víno velmi plné, bohaté, s trochu výraznějšími kyselinkami a delší dochutí. Další velmi pěkný vzorek, tentokrát 7,5 bodu.
vína
Blauer Portugieser 2007 - Weinbau Woditschka, Weinviertel. Obsah alkoholu 13 %, 3,8 g zbytkového cukru. Granátová barva, vysoká viskozita. Intenzivní příjemná vůně brusinek a malin. V těle středně plné, třísloviny méně výrazné. Dochuť krátká. Po velmi pěkných bílých vínech představovalo první červené jasný pokles. Nebylo sice špatné, určitě by se hodilo na příjemné běžné pití, bylo však přece jen trochu fádní, jednodušší. Dal jsem 6,5 bodu.

Zweigelt Rosenberg 2008 - Weinhof Luckner, Falkenstein, Weinviertel. Obsah alkoholu 13,5 %, 2,7 g zbytkového cukru. Barva tmavšího rubínu, viskozita vysoká. Vůně méně výrazná, náznak švestek a třešní. Středně plné tělo, ve velmi pikantní chuti jsem cítil ostružiny a švestky. Dochuť kratší a ž střední. Toto červené se mi líbilo už více, 7 bodů.

Merlot Exklusiv 2008 - Weingut Hirtl, Poysdorf, Weinviertel. Obsah alkoholu 13 %, 2,9 g zbytkového cukru. Barva tmavšího rubínu, vyšší viskozita. Středně intenzivní bohatá lákavá vůně tmavého ovoce. V těle středně plné, s jemnými tříslovinami a příjemnou ovocnou chutí višní. Dochuť středně dlouhá. Dostalo 7,5 bodu.

Roter Veltliner 2007 Beerenauslese (výběr z bobulí) - Weingut Setzer, Hohenwarth, Weinviertel. Obsah alkoholu 11,5 %, 96 (!) g zbytkového cukru, 9 g kyselin. Sladké víno z u nás málo známé odrůdy bylo závěrečnou tečkou. Jantarová barva, velmi vysoká viskozita. Těžká medová vůně, opravdu plné, bohatá chuť kandovaného ovoce, delší dochuť. Velmi pěkný závěr, 8 bodů.
sál


            Porovnávat jednotlivá vinařství po 1-2 vzorcích vůbec nejde, u dvou vín od Hirtla se mi ale zdál velmi dobrý poměr mezi kvalitou a cenou. Celkově se nám vína dost líbila, zejména bílá. Ochutnávka neměla nějakého přednášejícího, který by hostům o vínech a regionech povyprávěl něco bližšího, ale při tom množství vinařství a oblastí by to bylo asi docela komplikované. Zástupci společnosti Stabrix to ale pojali trochu jinak. Neomezili se jen na pouhé nalévání jednotlivých vzorků, ale u stolů vždy chvíli pobyli, něco k vzorkům uvedli, poptali se, jak to chutná. My měli velkou výhodu, protože si nás vzal na starost velmi hezky česky mluvící Rakušan, pan Aigner, protože věděl, že máme o vína hlubší zájem. Strávil u našeho stolu velkou část večera, o vínech toho věděl dost, hezky jsem si popovídali. Celkově se mi takové spíše rodinné pojetí líbilo, bylo to zase trochu něco jiného, odcházel jsem spokojený.










Svatá říše římská. 2. Počátky říše

11. listopadu 2010 v 6:30 | milasko |  Přehledy dějin
10

           Když byl v roce 936 slavnostně korunován na krále Jindřichův syn Ota I., později zvaný Veliký, podílelo se na aktu korunovace a na králově obsluze při následné hostině sedm nejvyšších představitelů říše: tři arcibiskupové (mohučský, trevírský a kolínský) a čtyři vévodové. To se stalo předobrazem pro pozdější výsadní postavení sedmi volitelů římského krále, tzv. kurfiřtů.
            Ota pokračoval v úspěšné východní politice a spolu s Čechy definitivně zbavil Evropu nebezpečí maďarských nájezdů díky jejich porážce na řece Lechu v roce 955. Nově se ale také začal zajímat o Itálii. V roce 951 sem podnikl výpravu, při níž se nechal korunovat na krále Franků a Langobardů. Při dalším tažení byl v roce 962 papežem Janem XII. korunován na císaře římského. Opět se jednalo o vzájemně výhodný obchod. Papež dostal potvrzené držení Patrimonia sancti Petri, musel se ale zavázat, že každý další z jeho nástupců před oficiálním nástupem složí přísahu svému suverénovi, tedy římskému králi nebo císaři. V té době byla ještě světská moc jasně nadřazena té církevní. Sám Ota v roce 965 papeže sesadil a nahradil ho jiným. Podobně dosazoval další významné církevní hodnostáře jako arcibiskupy, biskupy a opaty, často příslušníky své rodiny či oblíbenci. Na druhé straně církevní instituce bohatě obdarovával územími a tak se vytvářela říšská církevní knížectví, jakési polosamostatné celky uvnitř říše. Na jejich vládce ovšem císař pohlížel úplně stejně jako na světské leníky. Již v této době započal proces vnitřního štěpení říše a narůstání počtu celků, z nichž se skládala. Na jedné straně se původní vévodství dělila na menší útvary, na straně druhé přibývaly i nové země v důsledku výbojů (např. Braniborská marka na území Polabských Slovanů nebo Východní marka v dnešním Rakousku).
Lech

            Korunovace na císaře opět zkomplikovala vztahy s Byzancí. Tam si sice již zvykli na císaře na západě z rodu Karlovců, nástup panovníka z německého rodu jí ale nebyl po chuti. I tentokrát se ale vztahy poměrně brzy normalizovaly. Otovo císařství bylo Byzancí uznáno a dokonce dostal pro svého syna Otu II. princeznu Theofano za manželku. Podobně jako Karel Veliký, snaží se i Ota I. Byzanc neprovokovat více než bylo nutné a obvykle používal pouze titul imperátor augustus.
Ota I.

            Ota III., syn Theofano, se snažil obnovit Římskou říši. A chtěl, aby Řím byl opět jejím centrem. Na jeho dvoře se zavedl ceremoniál, připomínající Byzanc. Jeho plán Renovatio imperii byl ale ve své době již jen pouhou utopií. V jeho představách měla být říše tvořena čtyřmi provinciemi - Římem, Germánií, Gallií a Sclavinií (zemí Slovanů). Po jeho předčasné smrti nastoupil na trůn jeho příbuzný Jindřich II. Za něj se říše zvětšila o další důležité území. Opilec na trůně českých knížat Vladivoj potřeboval upevnit svoji velmi vratkou pozici a dobrovolně přijal od císaře Čechy jako léno. Z toho se okamžitě stala "stará tradice" a císařové potom již vyžadovali slib lenní poslušnosti po všech jeho nástupcích. Tak se Čechy staly na 800 let nedílnou součástí říše.
Ota III

            Jindřichem II. vymřela saská dynastie a na trůn nastoupil první představitel sálské nebo též franské dynastie Konrád II. I jemu se povedlo říši významně zvětšit. Přiměl burgundského krále Rudolfa III., aby mu zemi odkázal. Po jeho smrti Burgundsko skutečně v roce 1032 získal. Takovým způsobem získala říše základní obrys hranic.

Víno a daně. Minulost a současnost.

6. listopadu 2010 v 8:20 | milasko |  Historie vína
old

           Už od starověku bylo státem daněno víno, a to v různých stádiích - jako hrozny na vinicích, nápoj, jeho výroba a prodej. Na to, jaké výhody to přináší státní kase, přišli už v Egyptě, Mezopotámii a starém Řecku. V Římě platili vinaři daně podle kvality půdy a to jednak vínem samotným tak i penězi.
červ

            Ve středověku patřila slavná vinařská oblast Bordeaux Anglii. Angličtí králové vybírali daně za vývoz vína z této oblasti do Anglie a pak bylo víno znovu zdaněno v Anglii. Příjmy to nebyly vůbec zanedbatelné. Počátkem 14. století, kdy export z Bordeaux vrcholil, převyšoval úhrn daní odsud dokonce sumu královských příjmů z celé Anglie. Když v polovině 15. století získala toto území Francie, byl vývoz do Anglie jakožto nepřátelské země na čas přerušen, ale ani francouzští králové nechtěli o zisky z daní přijít, nechtěli také obchodníky a vinaře z Bordeaux ruinovat, proto se obchod brzy obnovil.
čer

            Daně z vína ve Francii v období feudalismu stále rostly. Poplatky z každého sudu se vybíraly u bran do Paříže. Následně pak cena vzrostla několikanásobně. To vyvolávalo velkou nespokojenost, protože víno bylo v této době pokládáno za životní nezbytnost. Bezprostředně před branami proto vyrostlo ohromné množství náleven pro pařížskou chudinu. Víno tu stálo jen pětinu ceny oproti městu. Z prodeje vína žily celé vesnice v okolí hlavního města. Obrovské tlupy Pařížanů nebyly líné chodit celé kilometry daleko, aby se mohly levně napít.
            I v minulosti existovali lidé, kteří daně neplatili. Byli to například členové královské rodiny, nejvyšší šlechta a církev. Samozřejmě existovaly i různé snahy ostatních lidí, jak zdanění obejít. Sudy s vínem se ukrývaly pod jiné zboží, menší nádoby přenášely ženy pod širokými sukněmi. Z blízké vesnice byl dokonce tajně postaven jakýsi vínovod o délce asi 700 metrů, vedoucí pod hradbami. Když byl objeven a zničen, brzy byl vybudován nový.
            Málo známým faktem z období velké francouzské buržoazní revoluce (1789-1794) je, že tři dny před dobytím Bastily vyhodily tlupy Pařížanů do vzduchu hlavní brány, kterými dosud přicházelo do Paříže víno a kde bylo také daněno. Nová revoluční vláda daně za víno v roce 1790 zrušila, což bylo obyvatelstvem velice vítáno. Na druhé straně tak přišla Paříž o velký zdroj příjmů, což se okamžitě projevilo nedostatkem peněz na špitály ale i na výplaty úředníků. Paříži hrozil bankrot.
            V současnosti se daně na víno v Evropě v jednotlivých zemích dost liší. V zásadě ale platí pravidlo, že stoupají se vzdáleností od producentské země (Portugalsko 8 %, Rakousko 22 %, Švédsko 58 %). Velmi vysoké daně jsou ve Skandinávii a Anglii. Není podstatné, zda víno bylo původně levné nebo drahé, daň se neliší. Je proto paradoxně výhodnější kupovat vína dražší. V zemích produkujících víno jsou daně nižší a proporcionálně rostou podle kvality a ceny vína. Dražší víno je i více zdaněno.
            Tato politika má zajímavé dopady. Tam, kde je alkohol příliš drahý, pijí lidé také dost, ale méně kvalitní lacinější alkohol, což vede rychleji k alkoholismu. Ten je třeba ve Francii menším problémem než v severní Evropě. Když se Američané brzy po vzniku USA chystali zavést daň na víno, komentoval to prezident Thomas Jefferson tak, že je chybou odůvodnit daň na víno jako daň z přepychu, protože se vlastně jedná o daň ze zdraví občanů.
Viz též: Víno a zdraví
bílé

           

Svatá říše římská. 1. Co jí předcházelo

4. listopadu 2010 v 6:30 | milasko |  Přehledy dějin
           Následující čtyřdílná série není zaměřena na nějaký podrobný výklad dějin Svaté říše římské. Jde spíše o přehled základních okolností, které vedly k jejímu vytvoření a nástin její organizace.
karel v

            Tento celek, jehož jádro leželo na území dnešního Německa, ale patřily k němu i další země včetně té naší, se postupně utvářel v období raného feudalismu a přetrval až do roku 1806. Navazoval sice na Římskou říši, měl s ní ale poměrně málo společného.
boj

            Když v roce 476 sesadil barbarský vůdce Odoaker posledního západořímského císaře Romula Augusta, přetrval titul římského císaře i nadále, a to v říši východořímské - Byzanci. Formující se papežství by sice bylo na jedné straně rádo co nejsamostatnější, fakticky si to ale velmi dlouho nemohlo dovolit, protože bylo i nadále ohrožováno různými barbary. Proto zůstávalo i nadále v jisté závislosti na Byzanci. Vážné ohrožení přišlo v roce 568, kdy většinu Itálie ovládli germánští Langobardi. Byzanc si zde udržela území na jihu země a na Sicílii, dále pak na pomezí severní a střední Itálie exarchát ravennský, s nímž sousedilo papežovo panství kolem Říma. Byzantský císař vystupoval jako ochránce papežství. Byzanc ale měla stále méně sil, které by v Itálii mohla proti Langobardům postavit, protože sama byla ve smrtelném ohrožení ze strany Arabů. Aby měl císař dost peněz na boj proti muslimům, zahájil tzv. obrazoborectví, tedy ničení svatých obrazů. Zákaz jejich uctívání byl však jen záminkou pro vydrancování bohatých církevních institucí. Papež Řehoř II. ale obrazoborectví odmítl. Namísto vzdálené a nejisté podpory ze strany Byzance začal hledat nového ochránce. Našel ho ve Francích. Vzájemně výhodná dohoda umožňovala faktickému vládci říše Franků, majordomovi Pippinovi III., aby svrhl posledního loutkového krále z rodu Merovejců a sám se stal králem. Za to Pippin zaútočil proti Langobardům a vážně je oslabil. Odebral jim ravennský exarchát, který krátce předtím dobyli a předal toto území papeži. Spojením s dosavadním papežskými državami tak vzniklo Patrimonium sancti Petri, Dědictví svatého Petra, tedy území církevního státu v podobě, která jen s menšími změnami vydržela do 19. století. Pippinův syn Karel Veliký pak koncem 8. století tuto říši zcela zničil, severní Itálii ovládl a nechal se korunovat langobardskou korunou. Při další výpravě do Itálie byl v roce 800 papežem Lvem III. prohlášen za Augusta, Bohem korunovaného císaře Římanů. Papež to zdůvodnil tím, že v Byzanci právě vládla císařovna Irena a žena nemůže být ochránkyní papežství. Byzanci se nový císař na západě nelíbil. Došlo k válce, ale Byzanc nakonec Karla uznala. Ten se jí snažil příliš neprovokovat a obvykle používal pouze titul císař, král Franků a Langobardů. Jeho syn Ludvík I. se označoval jako imperátor augustus. Říše Franků ale v průběhu 9. století postupně slábla, 843 se smlouvou verdunskou rozdělila na tři části, v roce 870 pak došlo meersenskou smlouvou k přerozdělení a nadále existovaly dvě velké říše - východofranská a západofranská. Itálie a Bugundsko se vydaly samostatnou cestou.
meersen

Císařský titul drželi většinou východofranští Karlovci, jako poslední Arnulf Korutanský, který zemřel v roce 899. Za jeho nezletilého nástupce Ludvíka, zvaného Dítě, se říše rozdělila na téměř samostatná vévodství saské, bavorské, švábské, franské a lotrinské. Po Ludvíkově předčasné smrti byl králem zvolen dosavadní franský vévoda Konrád. Ani on nevládl dlouho a pak vévodové vybrali za krále mocného saského vévodu Jindřicha I. zvaného Ptáčník. Silného krále země nutně potřebovala, protože byla nesmírně pustošena nájezdy kočovných Maďarů. Jindřichovi se podařilo jejich útoky výrazně omezit a úspěšný byl i ve vlastní expanzivní politice. Zaútočil proti českému knížeti Václavovi a přiměl ho k placení poplatků. Zahájil podrobování Polabských Slovanů, které pak Němcům zabralo 250 let. Znovu k říši přičlenil Lotrinsko, které se předtím pokusilo připojit k západofranské říši. A založil dynastii, která bývá považována za první německou, i když se její vládcové v souladu s tradicí i nadále označovali jako králové Franků. Už v této době se ale také objevují označení jako Teutonia nebo regnum Teutonicum, tedy Německo.
poč