Leden 2011

Zajímavosti z dějin sexuality 10. Panovníci 18. a poč. 19. stol.

30. ledna 2011 v 9:10 | milasko |  Přehledy dějin
august
petr
























kateřina



         I věhlasný svůdník Ludvík XIV. by mohl závidět množství nemanželských dětí svému současníkovi, saskému kurfiřtovi Augustovi II. Silnému. Připisuje se mu jich až 354! Další slavný současník, ruský car Petr I. Veliký sice možná až tolik milenek neměl, jedna byla ale opravdu schopná. Jednalo se prostou dívku velmi pochybného původu, zřejmě markytánku, se kterou se Petr seznámil během svých vojenských tažení. Jmenovala se Marta a nejprve se stala milenkou Petrova přítele Menšikova, ten ji ale později carovi musel přenechat. Petr si ji vzal a po jeho smrti dokonce krátce samostatně vládla jako Kateřina I. Čtvrtým významným současníkem byl švédský král Karel XII., jeden z nejslavnějších evropských vojevůdců moderních dějin a protivník Petra Velikého. O něm je pro změnu známo, že do jeho života nevstoupila ani jedna žena, i když nabídek měl pochopitelně mnoho. Zajímala ho ale jen válka.
karel

         Když v Rusku zemřela carevna Alžběta I., dcera Petra I., nastoupil na trůn zcela neschopný, ošklivý a dětinský Petr III., carevnin synovec. Alžběta mu za nevěstu vybrala Žofii Augustu z malého německého knížectví Anhalt-Zerbst. Ta v Rusku přijala pravoslaví a nové jméno Kateřina. Zdá se, že manželé spolu sexuálně nežili a Kateřina si brzy našla milence. Zřejmě první z nich, Sergej Saltykov, se stal otcem pozdějšího cara Pavla I. Půl roku po smrti Alžběty byl car Petr III. přinucen palácovým převratem vzdát se trůnu. Byl uvězněn a s největší pravděpodobností na přímý pokyn Kateřiny zavražděn. Vrah Grigorij Orlov se stal novým favoritem novopečené carevny Kateřiny II. Ta své milence velmi bohatě odměňovala. Všeobecně známý je Grigorij Potěmkin, který byl sice poměrně schopný, ale neblaze proslul díky tzv. Potěmkinovým vesnicím, tedy krásným kulisám, které měly při carevniných inspekčních cestách zdálky dokazovat, jak dobře spravuje svěřenou zemi.
kateřina

          Mnohé se povídá o náruživosti císařovny Marie Terezie. Ve skutečnosti ale velmi milovala svého muže Františka Štěpána Lotrinského. A byl to on, kdo v tomto manželství byl neustále nevěrný. Měl svůj vlastní palác, který často využíval k milostným schůzkám. Marie Terezie to jen velmi špatně snášela, rozhodla se proto na mravnost ve Vídni dohlížet. Zřídila speciální mravnostní policii, která pronásledovala prostitutky ale také číšnice. Postižené dívky čekalo ostříháni dohola, bičování, případně deportace na nucené práce. O velkém soupeři Marie Terezie, pruském králi Bedřichu Velikém zase panují dohady, zda nebyl homosexuálně orientovaný. Kdyby ho jeho hrubý vojácký otec násilím nenutil, nikdy by se nestal slavným dobyvatelem a mnohem raději by se věnoval hudbě a filosofii se svými přáteli.
isabela

         Syn Marie Terezie císař Josef II. to také neměl jednoduché. Oženil se s Isabelou Parmskou, kterou opravdu miloval.Ona se ale zamilovala do Josefovy sestry Marie Kristiny. Zachovaly se její skutečně vášnivé dopisy, dokazující, že nešlo jen o platonický vztah. Josef to až do její předčasné smrti netušil a upřímně ji oplakával. Poté ho matka přiměla k sňatku s ošklivou Marií Josefou Bavorskou. Tu Josef neměl rád, ona však brzy zemřela. Pak se již nikdy neoženil. Své sexuální potřeby pak obvykle řešil pomocí vídeňských prostitutek. Nevěstince navštěvoval inkognito a údajně platil málo.
metternich

          Císař Napoleon chtěl být proslulý nejen jako dobyvatel zemí, nýbrž i žen. Hnala ho k tomu ješitnost , možná ale i jistý komplex. Jeho postava vůbec mužně nepůsobila. Byl malý, obtloustlý, s úzkými rameny a drobnými svaly, s řídkými vlasy a téměř bez ochlupení. Své první manželce císařovně Josefíně věrný nebyl, ona mu ale také ne. Měl jistě alespoň dva nelegitimní syny, z nichž poměrně známý byl Alexandr, syn polské hraběnky Marie Walewské. Napoleon chtěl ale dědice trůnu, proto si vzal habsburskou princeznu Marii Luisu, s níž měl syna, který ovšem nikdy nevládl.
zaháňská

         Tento Napoleonův druhý sňatek vyjednal rakouský kancléř kníže Metternich. Ten také patřil k nejslavnějším milovníkům své doby. Nepatří sice mezi panovníky, v 1. polovině 19. století byl ale jedním z nejmocnějších politiků v Evropě. K jeho milenkám patřily například manželky Napoleonových generálů Murata (Napoleonova sestra Karolina) a Junota, manželka ruského generála kněžna Kateřina Bagrationová, ale také kněžna Kateřina Vilemína Zaháňská, známá z Babičky od Boženy Němcové.

Vinařské aktuality – leden 2011

26. ledna 2011 v 6:29 | milasko |  Úvahy o víně


roter

      Vinařský incident v Číně
      V čínském víně byly zjištěny nepovolené chemické příměsi a také se přišlo na falšování etiket známých značek. Několik osob bylo zatčeno, bylo uzavřeno 30 vinařství.
      Co to tam vlastně prováděli? Zjistilo se, že v lahvích bylo jen 20 % vína, někdy vůbec žádné. A co tam tedy čínští výrobci nalili? Slazenou vodu, barviva, umělé aroma apod. Některé z těchto látek mohou způsobit bolesti hlavy, srdeční onemocnění a jiné dokonce rakovinu.
zeď

         Top 100 vín podle odborného časopisu Weinwirschaft
         Německý časopis Weinwinrschaft zveřejnil nejlepší vína za rok 2010. Německými vinaři a obchodníky s vínem bylo nominováno 550 vín, z nichž vítěznou stovku vybrali pracovníci redakce. Rozhodně přitom nezapomínali na domácí produkci. Bylo vybráno celkem 40 bílých vín a z nich 23 pocházelo z Německa. Pochopitelně mezi nimi kralovaly ryzlinky. Jako Bílé víno roku byl oceněn Riesling 2009 Weingut van Volxem, Wiltingen (Mosel). Druhý byl Schloss Johannisberger Riesling 2009 Silberlack Erstes Gewächs, Fürst von Metternich-Winneburg'schen Domäne (Rheingau) a třetí Riesling 2009 Deidesheimer Paradiesgarten Dr. Deinhard Kabinett, Weingut Winning (Pfalz). Jako nejlepší německé červené bylo ohodnoceno Blauer Spätburgunder 2008, Weingut Knipser (Pfalz).
deut
(Foto: deutscheweine.de)

         6000 let starý vinařský lis
         Asi nejstarší vinařský lis na světě byl nedávno objeven týmem amerických, arménských a irských archeologů v horách na východě Arménie. Našly se tu i konvice a číše na víno. Předpokládá se, že víno tu bylo vyráběno pro rituální účely související s pohřby.
why
(Foto: whywhywine.ru)

          Vinařství v Argentině
nicanor
          V loňském roce zaznamenala Argentina velké úspěchy v exportu vína. Došlo k jeho nárůstu o 12 % oproti roku 2009. Nejdůležitějším je pro argentinské vinaře trh v USA, kde zaujímají celkově čtvrté místo (za Itálií, Francií a Austrálií). Zatímco hospodářská krize měla negativní dopady na dovoz evropských vín do USA, Argentina se svým Malbecem zde slaví úspěchy. Tato odrůda byla v loňském roce prohlášena za argentinský národní nápoj.
           Argentina je v současné době pátým největším výrobcem vína na světě. V exportu je až na devátém místě, protože tři čtvrtiny vyrobeného zvládnou vypít doma sami.

demon

       Světový trh s vínem
       Organizace International Wine and Spirit Research zveřejnila údaje o světovém trhu s vínem, zejména britském a francouzském. Analyzovali hlavně situaci v roce 2010 a přinesli i prognózy na nejbližší čtyři roky. Podle uvedených údajů se Francie v roce 2010 měla znovu vrátit na první místo na světě ve vinařské produkci. V roce 2009 ji totiž předběhla Itálie, ale do roku 2014 by si už Francie měla prvenství udržet. Zajímavé ale je, že Francouzi sami utratí za víno méně než Britové, kteří v roce 2010 za něho zaplatili 8,64 miliardy liber (průměrná cena láhve je zde něco přes 5 liber). V Anglii je nejoblíbenější bílé víno, stoupá obliba růžového. Poptávka po červeném klesá, což by mělo pokračovat i v dalších letech.
       Nyní se ve světě vyrábí asi 36 miliard lahví ročně, z čehož jde asi čtvrtina na export. V celém světě od roku 1960 spotřeba vína klesá asi o dvě procenta ročně, v posledních letech ale velmi výrazně vzrůstá v Číně. Za posledních pět let se asi zdvojnásobila, přičemž domácí produkce vzrostla asi o 77 %. Pijí tam tedy hlavně své vlastní víno (asi 90 %).
       Předpokládá se, že v nejbližších letech by k zřetelnému nárůstu vinařské produkce mělo dojít v Argentině, Chile a JAR. Nejvíce vína v absolutních číslech by se mělo vypít v USA, i když v přepočtu na hlavu se jedná jen asi o 9 litrů. Zde by ale měla celková spotřeba zaznamenat i největší nárůst. Za USA by v tomto ukazateli měla následovat Čína a Rusko.

Civilizace Chórezmu 3. Vzestupy a pády

23. ledna 2011 v 8:54 | milasko |  Starověký Orient
chiva

            Během nadvlády arabského chalífátu zůstali chórezmští Afríghovci jako místní vládcové u moci. Vnitřní situace se uklidnila, což se odrazilo v opětovném rozvoji řemesel. To umožnilo obnovu měst, jejichž počet se zdesateronásobil. V 10. století jich zde bylo 30-40. Vznikala kolem hradů, v některých případech na ruinách starověkých měst. Postupně se rozrůstala, takže nakonec bývá opevněné jádro obklopeno neopevněnými předměstími. I když se část obyvatelstva zpočátku bránila islámu a některé skupiny raději emigrovaly, například k Chazarům, kde začaly hrát významnou roli, nová víra je nakonec obyvatelstvem přijata. V politické oblasti nehrál Chórezm dlouho moc významnou úlohu, překvapivě důležitý se stal ale v následném šíření islámu k dalším národům, zejména středoasijským kočovným kmenům, jako byli Oguzové nebo Pečeněhové. Existovaly snahy rozšířit nové náboženství i na Kyjevskou Rus a kolem roku 986 o tom zdejší kníže Vladimír skutečně uvažoval, nakonec ale přijal v roce 988 raději křesťanství z Byzance. To vedlo k následné devítileté válce s Pečeněhy, kteří už islám přijali a byli proti Rusi štváni právě z Chórezmu.
boj


hlava

            V roce 995 byl zabit poslední Afríghovec a země ovládnuta emírem z Urgenče Mamúnem I., který obě země spojil a nadále používá titul chorézmšáh. Za jeho syna Mamúna II. nastává na počátku 11. století kratinké období rozkvětu . Je zde vytvořena dvorní akademie, jejímiž členy byla řada světoznámých učenců. Nejslavnějším byl lékař a přírodovědec ibn-Sína, v Evropě známý jako Avicenna, dále historik al-Bírúní a řada dalších. Chórezm je ale brzy poražen a podroben dalším mocným muslimským vládcem Mahmúdem z Ghazny, Mamún je zabit a učenci násilně přesídleni do Ghazny. Kolem roku 1040 se ale ve Střední Asii vytváří nová mocnost, říše Seldžuků, která pohltila jak Ghaznu, tak i Chórezm. Ten se pak na několik desetiletí pod správou seldžukovských místodržících opět ocitá na periferii politického dění, počátkem 12. století ale jeho význam znovu roste.
šavle

             Zakladatelem nové dynastie chórezmšáhů byl původně strážný otrok Kutbuddín Muhammad I. Jeho syn Atsyz velice obratně lavíroval mezi dvěma mlýnskými kameny - mezi doznívající mocí Seldžuků a novou středoasijskou mocností - Kara-Kitany. Formálně sice uznával vliv obou, fakticky buduje samostatný stát. Skutečnou říší se Chórezm stává koncem 12. století za Aláuddína Tekeše. Ten porazil Seldžukovce Toghrula a získal nadvládu na Íránem. Porážka chalífy Násira mu získala východ Iráku. Na severu zatlačuje Oguzy a na východě Kara-Kitany. Výboje úspěšně dovršil jeho syn Aláuddín Muhammad II. (1200-1220), který definitivně porazil Kara-Kitany, získal tak bohatá středoasijská města jako byl Samarkand, který se stal jeho novým hlavním městem, rozšiřuje svou moc do Afghánistánu, Azerbajdžánu a Kazachstánu. Sám sebe označuje za druhého Alexandra a Chórezm se za něj stává velmocí. Vojenská síla byl odhadována až na 300 tisíc mužů. Důležitou součástí říše i vojska byly turecky mluvící kočovné kmeny. Z nich nejvýznamnější byli Kypčakové.
mong

             Říše byla obrovská, vnitřně ale dost nesourodá, a tudíž i nepevná. To se projevilo, když na ni v roce 1219 zaútočili Čingischánovi Mongolové. Chorézmšáh se neodvážil utkat se s nimi v rozhodné bitvě, přestože je početně asi dvojnásobně převyšoval. Jádro armády ustoupilo na jihozápad za Amu-Darju, velká část byla rozptýlena v posádkách měst. Muhammad netušil, že Mongolové jsou mistři v obléhání, domníval se, že se pouze rozptýlí při hledání lupu. Mongolové ale jeho města poměrně rychle dobyli, což jeho armádu domoralizovalo. Brzy pronikli za ním za Amu-Darju. To už byla jeho armáda v rozkladu. On sám zemřel na útěku.
mongolové

             Tím to ale ještě neskončilo. Jeho nástupce Džaláluddín se ukázal jako mnohem schopnější. Podařilo se mu v Ghazně sebrat určité vojenské jednotky a postavil se Mongolům. Porazil je nejprve v několika menších střetnutích, pak ale i ve velké v bitvě u Parvánu v roce 1221, kde poměrně nečekaně přikázal svým lučištníkům sesednout z koní a využít výhod terénu. Mongolové ztratili asi polovinu vojska. Byla to jedna z mála porážek, které při svých výbojích utrpěli. Poté se do bojů osobně zapojil Čingischán s hlavními silami a zvítězil v bitvě na řece Indus. Džaláluddín poté ustoupil do Indie, odkud se snažil říši znovu vybudovat. Dobyl část Íránu, Iráku,Azerbajdžán, část Arménie a Gruzie. Následně se proti němu spojila řada místních vládců ze Sýrie, Malé Asie, Arménie. Společně ho v roce 1230 porazili u Chelatu. Toho okamžitě využili Mongolové a znovu zaútočili. V roce 1231 byl Džálaluddín na útěku zavražděn neznámým Kurdem. Chórezm byl Mongoly zpustošen, mnohá města byla srovnána se zemí, rozsáhlé plochy úrodné půdy se nenávratně změnily v poušť. To byl definitivní konec této civilizace.
hrad




  
  


     

Ryzlink, ryzlink!

19. ledna 2011 v 6:31 | milasko |  Soukromé koštování, odrůdy
popela

bobule

            Není ryzlink jako ryzlink. Mnoho laiků se domnívá, že Ryzlink rýnský a Ryzlink vlašský bude asi něco příbuzného. Každý vínomil dobře ví, že tomu tak není. Ryzlink rýnský pochází z Německa, kde asi vznikl samovolným křížením odrůd Tramín a Heunisch. Pěstuje se prakticky po celém světě a dává vína, patřící k těm mezinárodně nejuznávanějším. Původ Ryzlinku vlašského je poněkud nejasný, ale nejspíše pochází z Francie. Nyní se ale pěstuje prakticky jen v oblasti střední a jihovýchodní Evropy, v podstatě se jeho rozšíření dost kryje s hranicemi bývalého Rakouska-Uherska. Ve světě sice není uznáván tolik jako předchozí odrůda, pokud se povede, dává (třeba na Mikulovsku) skutečně lahodná vína.
            Nějak se mi zrovna sešlo šest lahví z obou odrůd, po třech od každé, dokonce všechny byly z jednoho ročníku. To přímo vyzývalo k článku.

Ryzlink vlašský 2008 pozdní sběr, suché - Vinné sklepy Valtice, Chateau Valtice. Vinařská obec Dolní Dunajovice, viniční trať Dunajovský kopec. Láhev z průzračného skla byla uzavřena korkem plátek-drť-plátek o délce 45 mm s logem vinařství. Obsah alkoholu 12 %, světlejší zlatavá barva s lehkým zelenkavým nádechem, viskozita střední. Vůně méně výrazná, připomínající angrešty. Chuť ale jasně lepší, harmonická, kořenitá, opět s tóny angreštů, velmi svěží, se zřetelnými ale velmi příjemnými kyselinkami. Slabinou byla kratší dochuť. Celkově tedy oceňuji na 7,5 bodu.

Ryzlink vlašský 2008 pozdní sběr, polosladké - Vinařství Popela Perná. Vinařská obec Perná, viniční trať Železná. Vysoká štíhlá láhev se zajímavou etiketou vypadala docela lákavě. Navíc vinařská obec i trať se zdály slibovat dost. Korek plátek-drť-plátek s logem vinařství měl délku 45 mm. Barva sytější zlatavá, viskozita střední. Nevýrazná nasládlá vůně angreštů a květin. Chuť sice lepší než vůně, ale ne moc zajímavá. Kupodivu nepůsobila příliš sladce, spíše ostřeji, tvrdě. Dochuť středně dlouhá. Víno mě moc nepřesvědčilo, čekal jsem více, dávám pouze trochu lepších 6 bodů.
spielber


Ryzlink vlašský 2008 výběr z bobulí, sladké - Vinné sklepy Valtice. Vinařská obec Jevišovka, viniční trať Dražice. Vítěz kategorie Grand Prix Vinex 2010. Láhev o obsahu 0,5 l ze zeleného skla byla uzavřena korkem dlouhým 45 mm s logem vinařství. Obsah alkoholu 11,5 %. Hezká sytě zlatá barva, viskozita spíše nižší. Středně intenzivní vůně, v níž dominoval pampeliškový med. Pod tím ale vystupovaly i jahody. V těle středně plné, příjemná chuť medu a proslazeného ovoce. Dochuť středně dlouhá. Pěkné víno, kterému jsem dal 8 bodů.

Ryzlink rýnský 2008 pozdní sběr, suché - Spielberg Archlebov. Vinařská obec Žarošice, viniční trať Maliny. Zelená láhev Bordolesse byla uzavřena korkem plátek-drť-plátek o délce 45 mm. Obsah alkoholu 12 %. Krásná zářivá sytější zlatavá barva, vysoká viskozita. V méně intenzivní vůni náznak lípy a meruněk. V těle plné, chuť lahodná se svěžími kyselinkami, tóny meruněk a angreštu, s lehkou mineralitou. Dochuť středně dlouhá. Velmi příjemné víno, kterému i přes slabší vůni dávám 8,5 bodu.

hort

Ryzlink rýnský 2008 výběr z hroznů, Ego No 81, polosladké - Moravské vinařské závody Bzenec. Na etiketě bylo uvedeno, že se jedná o víno exklusivní kvality a bylo vyrobeno limitované množství. Těžká láhev ze zeleného skla byla uzavřena korkem dlouhým 45 mm. Obsah alkoholu 12 %. Zlatavá barva, viskozita nižší až střední. Středně intenzivní, poměrně neobvyklá vůně, nejspíše broskvový kompot. V těle středně plné. Chuť nebyla přehnaně sladká, opět připomínala kompot, tentokrát ale spíše meruňkový. Dochuť kratší až střední. Dal jsem 7,5 bodu.

Ryzlink rýnský 2008 VOC, suché - Víno Hort. Vinařská obec Dyjákovičky, viniční trať U Sklepů. VOC - víno originální certifikace. Cukernatost při sklizni odpovídala pozdnímu sběru. Zelená Bordo láhev byla uzavřena masivním korkem dlouhým 45 mm s logem vinařství. Obsah alkoholu 12 %, 5,2 g zbytkového cukru, 7,5 g kyselin. Zlatavá barva, viskozita vyšší. Hodně sladká vůně medu, zpod které se postupně klubaly citrusy, nejspíš červený pomeranč. V těle středně plné. Chuť svěží, ovocná s lehkou mineralitou, náznakem meruněk a výraznějšími kyselinkami, v archivu by určitě ještě vydrželo. Dochuť kratší až střední. Poslední víno dostává takových trochu lepších 7 bodů.


           Šest vzorků není dost k nějakému objektivnímu srovnání, přesto je vidět, že celkem dobře zabodovaly obě odrůdy a jejich souboj skončil zhruba remízou.
no 81

Civilizace Chórezmu 2. Vývoj do podrobení země Araby

16. ledna 2011 v 9:00 | milasko |  Starověký Orient
město rek

             Kolem roku 250 př. n. l. došlo ve Střední Asii k velmi významným změnám. Od říše Seleukovců, jedné z nástupnických říší, vzniklých po smrti Alexandra Makedonského, se na východě odtrhly dva velké celky: říše řecko-bakterská a Parthie. Říši Parthů založili dva bratři, Arsak a Tiridates, kteří pocházeli z massagetského kmene Dahů. Vládnoucí dynastie se nazývala Arsakovci. Zatímco Parthové stále sílili a dále zvětšovali své území, hlavně na úkor Seleukovců, řecko-bakterská říše postupně slábla. Toho využily kolem roku 140 př. n. l. massagetské kmeny Sakaravaků, Apasiaků, Asianů a Tochárů a říši zničily. Z čínských pramenů jsou tyto kmeny známé jako Jüe-č´. Čínský hodnostář Džang Tien informuje krátce poté o mocné říši Kang-jü, která má velmi těsné vztahy s Jüe-č´ a většinou uznává nad sebou vládu jejich králů. Její geografické vymezení dost přesně odpovídá Chórezmu. Vojenská síla byla odhadována asi na 100 tisíc mužů. Samotné jméno země znamená cosi jako Země kanálů. Kang-jü postupně sílí a svůj vliv rozšiřuje severovýchodním směrem ke Kaspickému a možná až Černému moři. Rozmachu zdejších měst hodně napomohlo, že přes ně vedle velká hedvábná stezka z Číny. Do závislosti na Kang-jü se dostávají příbuzné severoíránské kmeny Alanů. V polovině 1. stol. př. n. l. se říše stala spojencem západní větve Hunů. Někdy kolem přelomu letopočtu pak dokonce dosáhla převahy nad Jüe-č´, to ale trvalo jen krátkou dobu, protože na počátku našeho letopočtu nahrazuje volný svazek Jüe-č´ nová mocná říše Kušánů., která si Chórezm podrobuje. Pod jejich nadvládou pak byl asi do konce 2. stol. n. l.
keram

            Období existence říší Kang-jü a Kušánů přineslo opět změny v architektuře. Objevují se pevnosti a města s četnými věžemi. Uvnitř najdeme chrám ohně a palác, našly se i pozůstatky nástěnných maleb a soch. Mince choresmijské dynastie Sijávušovců a prvních kušánských vládců jsou ovlivněny řecko-makedonským mincovnictvím.
mince

            Po osamostanění od Kušánů byl sídlem Sijávušovců palác v městě Toprak-Kala. Počátkem 4. století pak přesídlila jejich mladší větev, Afríghovci, do Kjatu. Právě v tomto období se architektura opět změnila. Objevují se dva druhy sídlišť. Jednak malé opevněné usedlosti zemědělců a dále mohutné hrady šlechty. Jsou si v principu docela podobné, liší se hlavně velikostí. Šlechtické byly budovány nejčastěji u odboček zavlažovacích kanálů, čímž si šlechta zajišťovala nadvládu nad prostými rolníky. Půdorys hradů je nejčastěji čtvercový, u těch velkých se délka strany blíží 100 m. Příliš se již nepoužívají cihly, namísto toho jsou stavby budované z upěchované hlíny. Zmizelo množství střílen, typických pro předchozí opevnění, ubylo i věží, které zůstaly zachovány jen na nárožích a mají většinou okrouhlý tvar. Uprostřed bývá masivní obytná věž, obdoba donjonu ve středověké Evropě. Úplně zmizely neopevněné vesnice, veškeré obyvatelstvo žilo v hradech, případně ve městech. To svědčí o velmi neklidné době plné válek. Odrazem neklidné doby je zhoršení kvality řemeslné produkce. Neklidná situace v zemi pak zřejmě vedle cizí obchodníky k tomu, aby hledali jiné obchodní cesty. Důsledkem tohoto faktu je zřetelný úbytek zboží cizího původu.
hrad

              V 5. století se někde při severozápadních hranicích říše začíná vytvářet svaz Hunů Hefthalitů. Ti postupně vytvořili obrovskou barbarskou říši, sahající od Aralského jezera až po severní Indii. Chórezm byl její součástí, i když místní dynastie si vládu udržela. Následný úpadek obchodu pak měl velmi negativní dopad na zdejší města. Ta postupně mizí a podle arabských zpráv zde zůstala na počátku 8. stol. n.l. jen tři: Kjat, Hazárasp a Urgenč. Hefthalitská vláda sice neměla dlouhé trvání, už v 60. letech 6. století jejich říši zničili Turkuti a Střední Asie se dostala pod jejich nadvládu. Následující období bylo ale mimořádně neklidné, přelom 6. a 7. století byl ve znamení obrovského konfliktu, do něhož se zapojila většina mocností Eurasii. V 7. století pak o tuto oblast začínají projevovat zájem dvě velmoci: Čína a říše Arabů. Nakonec ale v roce 712 dobyl říši arabský vojevůdce Kutajba ibn Muslim a tato oblast je postupně začleněna do muslimského světa. Sám Kutajba vyhnal ze země mnohé místní učence, zničil místní literaturu a mnohé z kulturní tradice tak bylo nenávratně ztraceno. Na dlouhou dobu se tak Chórezm stal v politické oblasti periférií, i když zdejší města začala opět prosperovat. Přesto zemi ještě čekalo jedno období, kdy se na čas zařadila mezi velmoci.
hrad rek


    
  


    

TOP 10 VÍN 2010

12. ledna 2011 v 6:29 | milasko |  Soukromé koštování, odrůdy
         
sedlec

Jako v předchozích letech i tentokrát jsem sestavil seznam nejlepších bílých a červených vín za uplynulý rok. A podobně jako vloni jsem měl problém s "převisem" u bílých, kde jsem musel pár velmi pěkných škrtnout, protože se mi už do výběru prostě nevešla, sestavení desítky červených bylo trochu obtížnější. V rámci obou desítek je pořadí náhodné.

Bílá
Velké dobré bílé 2005 cuvée - Dobrá vinice
Neuburské 2009 pozdní sběr - Lahofer
Rulandské šedé 2008 výběr z hroznů - Lahofer
Sylvánské zelené 2007 pozdní sběr - Sedlecká vína, ZD Sedlec u Mikulova
Ryzlink rýnský Steinmassl 2009 DAC - Winzerhof Sax, Langenlois, Kamptal
Rulandské šedé 2009 výber z hrozna, barrique - Fedor Malík & syn, Slovensko
Clos du Chai du Roy 2003 Sauternes - Appellation Sauternes Controlée, Francie
Rulandské bílé 2008 kabinet - Vinařství Štěpán Maňák Žádovice
Sauvignon blanc 2006 Národní park - Dobrá vinice
Sauvignon 2008 pozdní sběr, barrique - Vinařství Plešingr
dobré
Červená
Svatovavřinecké 2006 jak. odr., barrique - Malý vinař - František Mádl Velké Bílovice
Saxa loquuntur 2006 uno, DOCa Rioja - Bodegas y viñedos Ortega Ezquerro, Španělsko
Cabernet Sauvignon 2008 Ernest & Julio Gallo, Sonoma County, Kalifornie, USA
Merlot 2008 výběr z hroznů, barrique - Vinařství Štěpán Maňák Žádovice
Cabernet Sauvignon 2008 výběr z hroznů, barrique - Vinařství Štěpán Maňák Žádovice
Grand Reserve Cuvée 2008 - Weingut Schulz, Rakousko
Hrom 2008 akostné značkové - Fedor Malík & syn, Slovensko
Svatovavřinecké 2009 jakostní odrůdové - Koráb - vína starých vinic
Carmenére 2006 - Terranoble, Central Valley, Chile
saxa
Neronet 2008 výběr z hroznů, barrique - BM Vinařství Tvrdonice
gallo

Zajímavosti z dějin sexuality 9. Doba Ludvíků

9. ledna 2011 v 9:19 | milasko |  Přehledy dějin
XIV

valliere

          Asi nejvýraznější osobností Evropy na přelomu 17. a 18. století byl "král slunce" Ludvík XIV. Je známý bezpočtem milenek. Jaký vlastně byl? Měřil jen 162 cm, proto nosil stále vysoké podpatky. Po nepovedené operaci čelisti mu v horním patře zůstal otvor a když jedl, vytékalo mu jídlo z nosu. Nesnesitelně páchl, čehož si byl vědom, proto vždy všude nechával větrat. Přesto byl pro ženy neodolatelný a už před svatbou poznal mnoho milenek. Patřila k nim třeba neteř mocného kardinála Mazarina Marie Nanciniová. Když mu bylo 21, oženil se s malou nehezkou Marií Terezou. Už rok po sňatku se ale zamiloval do Louisy de La Valiére, která sice lehce kulhala, krále ale nezištně milovala. Porodila mu několik dětí a ve třiceti letech se uchýlila do kláštera. Král našel brzy útěchu v jedné z jejích přítelkyň, madam de Montespan. Ta byla ale úplně jiná. Nestačily jí drahocenné šperky, král jí musel postavit celý zámek. Byla náročná nejen finančně, ale i sexuálně. Král býval po nocích s ní velmi vyčerpaný. Měl s ní celkem sedm dětí. Když se ale dozvěděl, že se účastní černých mší, rozešel se s ní. Poslední významnou milenkou byla paní de Maintenon, která se původně starala o královy děti s madam de Montespan. S ní se údajně i potají oženil, protože tato horlivá katolička s ním jinak odmítala spát.
montespan

         Svou manželku král poněkud zanedbával a zdá se, že mu to velmi vydařeně oplatila. Dostala pro potěšení černošského trpaslíka jménem Nabo, který měřil jen 69 cm, královně se ale zřejmě velice věnoval. V roce 1664 se královně narodila černá holčička. Král byl poněkud v šoku. Lékař ho sice uklidňoval, že k tomu údajně stačí, aby se žena na černocha podívala, král ale odtušil, že to musel být velmi hluboký pohled. Bylo veřejně vyhlášeno, že holčička brzy po porodu zemřela, ve skutečnosti byla vychovávána v klášteře. Jmenovala se Ludvík Marie Tereza. Sama královna celou záležitost později vysvětlovala tak, že černoušek na ni jednou vybafl, aby ji překvapil, což se mu povedlo až moc dobře.
XV

         Nástupcem Ludvíka XIV. se stal až jeho pravnuk Ludvík XV. Ve 14 letech byl oženěn s devatenáctiletou polskou princeznou Marií. O svatební noci jí údajně podal sedm "důkazů něžnosti". Vedle manželky měl ale 15 oficiálních milenek. První byla starší paní de Mailly, se kterou pořádal jeden flám za druhým. Ta mu později dohodila svou mladší sestru Felicité de Nesle. Obě sestry dost výrazně ovlivňovaly francouzskou politiku a měly velký podíl na tom, že Francie zaútočila proti císařovně Marii Terezii a pokusila se rozbít habsburskou monarchii. Ještě více však král zahořel pro třetí a nejmladší ze sester, Marii Annu de Mailly-Nesle. Ta ho stála obrovské peníze a kvůli ní zapomínal na vládu.
pompadour

         Nejvýznamnější z králových milenek byla ale markýza de Pompadour, které zcela podlehl. Ta ovlivňovala politiku ještě výrazněji, o její přízeň se ucházeli vyslanci všech mocností. Dopisovali si s ní ruská Kateřina Veliká, pruský Bedřich Veliký i rakouská Marie Terezie. Podporovala i mnohé učence, jejím přítelem byl i filosof Voltaire. Zároveň ale zemi finančně ruinovala. Odhaduje se, že se jí podařilo utratit asi dnešních 200 milionů dolarů - samozřejmě z královy kapsy.
dubarry

        Když ve čtyřiačtyřiceti letech zemřela, nahradila ji madam du Barry. Také ta uměla provokovat. Nosila na sobě šperky za pět milionů franků. Otevřeně se snažila svést budoucího Ludvíka XVI. a jeho manželku Marii Antoinettu urážela. Nechávala se malovat nahá a králi vodila pro rozptýlení holky z ulice, z nichž jedna ho ale nakazila neštovicemi a on zemřel.
XVI

         Poslední představitel této epochy, Ludvík XVI., za svými předky jednoznačně zaostával. Trpěl zúžením předkožky a operovat se nechal až sedm let po svatbě. Do té doby s manželkou nespal. Zoufalá Marie Antoinetta, dcera Marie Terezie, se proto utápěla v různých výstřelcích, které způsobily, že ji Francouzi upřímně nenáviděli. Měla asi i nějaké milence, pravděpodobně k nim patřil švédský hrabě Fersen. Za velké francouzské buržoazní revoluce skončili král i královna pod gilotinou.
poprava

Civilizace Chórezmu 1. Vývoj v 8.- 4. stol. př. n. l.

5. ledna 2011 v 6:35 | milasko |  Starověký Orient
           Před nějakým časem jsem zveřejnil sérii fotografií pozoruhodných hradů z Chórezmu. Tak trochu jsem slíbil, že o této civilizaci napíši více, nějak jsem se k tomu ale nemohl dostat. Tak až teď.
mapa

            Civilizace Chórezmu patří k těm velmi starým, už ve starověku byla velmi vyspělá. Její centra ležela hlavně na řece Amu-Darje ve Střední Asii, dále je možné ji geograficky přibližně vymezit Aralským jezerem a Syr-Darjou. Střetávaly se tu vlivy z vyspělých civilizačních center na jihu, Mezopotámie a Persie, ovlivňovaly ji i stepní kmeny ze severu a východu. Její jméno je známé v mnoha podobách: v Babylonii jako Humariama, v Elamu Marazmiš, v Persii Uvárazmiš, ve starověké Indii jako Chvárizam, Řekové a Římani ji znali pod jménem Chorasmia, později ji Arabové říkali Chwárizm. Tento název se moderní učenci snaží přeložit buď jako Země Slunce, Úrodná země nebo Nížinatá země. Co se týče obyvatelstva, stýkaly se zde zřejmě zejména různé prvky severoíránské, tedy hlavně blízké Massagetům a Sakům. Temné období zde končí v 8. -7. století př. n. l., poté začíná období historické, počátky vyspělé civilizace.
pevnost

            Počátky historického období jsou spjaté s budováním hradišť z velkých nepálených cihel. Celková délka hradeb se pohybuje kolem 6-7 km. Brány bývají chráněny složitým labyrintem. Obyvatelé žili v dlouhých úzkých místnostech, zabudovaných přímo do široké hradby. Jejich bohatství se opíralo hlavně o velká stáda dobytka, která mohla být v případě nebezpečí ukryta uvnitř hradiště, které ohraničovalo vždy velkou, fakticky pustou a prázdnou plochu. Nejednalo se ale o kočovníky, spíše o polousedlé kmeny, které si jídelníček vylepšovaly i rybolovem a částečně i zemědělstvím. Předpokládáme, že majetková diferenciace nebyla v počátcích ještě nijak velká, postupně se ale největší stáda soustřeďují v rukou několika aristokratických rodin. Postupně přibývá i otroků. Dochované bronzové hroty šípů připomínají skythské, keramika je již vyráběna na hrnčířském kruhu, ale je ještě poměrně hrubá. Společnost byla ve stádiu postupného přechodu od matriarchátu k patriarchátu, postavení žen bylo ještě významné. Nedědí ještě děti po otci, ale majetek připadne dětem jeho sestry, podobně tomu bylo i s trůnem.
hradba

            V Chórezmu existovala koalice massagetsko-sakských kmenů, v jejímž čele byly Chorasmiové, dále sem zřejmě patřili Apasiakové, Sakaravakové, Derbikové, Asiani a Dahové (Tocháři). Kolem roku 530 př. n. l. proti nim uspořádal vojenskou výpravu perský král Kýros. Chórezm zřejmě sice uznal jistou míru závislosti a odváděl pak perským Achajmenovcům poplatky, k úplné porážce však zřejmě nedošlo. Kolem roku 517 př. n. l. proti nim vytáhl další král Dareios I. Ani tentokrát neskončila výprava jasným výsledkem. Zřejmě až Dareiovu nástupci Xerxovi se podařilo získat si v této oblasti faktickou nadvládu. Chorasmiové a další kmeny koalice se pak účastnili jeho tažení proti Řecku v roce 480 př. n. l. V průběhu 4. století před naším letopočtem se ale asi Chórezm (nebo alespoň Chorasmiové) znovu osamostatnil, protože zdejší vojáci nejsou uváděni v jinak dost podrobných seznamech perské armády za bojů proti Alexandrovi Makedonskému. Po porážce Dareia III. navštívil v roce 329 př. n. l. Alexandra v Marakandě (Samarkand) král Chorasmiů Farasman a uzavřel s ním spojeneckou smlouvu. Chtěl tím asi odvrátit Alexandrův útok. V následujícím roce ale Farasman podporoval vůdce protimakedonského povstání v Sogdianě Spitamena.
město

            Přibližně v této době začínají ustupovat dosavadní hradiště s obytnými hradbami. Pokroky v zavlažování umožnily přechod od dobytkářství k zemědělství a novým typem sídliště se stalo město. Má mohutné vnější hradby, uvnitř nichž se ukrývá několik obrovských domů se 150-200 místnostmi. V každém domě zřejmě sídlil celý rod s 500-1000 lidmi. Městské opevnění ještě většinou nemá věže, obrana je zajišťována různě zkosenými střílnami. Došlo k velkému rozmachu řemeslné výroby, keramika je podstatně dokonalejší, rozvíjí se metalurgie, jako vzácná novinka se vyrábějí také skleněné perly.
šperky

Žlahtina, Pošip, Mavrodaphne, Primitivo a co ještě?

1. ledna 2011 v 11:25 | milasko |  Soukromé koštování, odrůdy
pošip
(Odrůda Pošip, foto: viganj.org.dalmatin)

           Prosincové koštování mě přivedlo na Balkán, a to do Chorvatska a Řecka. Kromě toho jsem se podíval i na jih Itálie a jedno mimořádně zajímavé víno bylo domácího původu.
žlahtina

           Do Chorvatska sice míří každé léto statisíce Čechů, přesto nejsou chorvatská vína u nás příliš dobře známá. Tedy pokud nepočítám ty příšerné patoky, které jsou turistům v hojné míře nalévány třeba při výletech lodí. Chorvatsko je zemí s mimořádně velkým množstvím původních odrůd, které se obvykle jinde nepěstují. Já tentokrát ochutnal dvě z nich, obě původem z dalmatských ostrovů: Žlahtinu a Pošip. Pokusil jsem se o nich něco najít, ale informací jsem mnoho nenalezl. Chorvatština není zrovna mojí silnou stránkou, takže za výsledek úplně neručím.
            Žlahtina pochází z ostrova Krk a nejlepší je z okolí Vrbniku., kde dává svěží a kulatá bílá vína. Její název by měl být odvozen od žlahten - ušlechtilý. Pošip býval sice někdy ztotožňován s maďarským Furmintem, ve skutečnosti je to také autochtonní chorvatská odrůda z ostrova Korčula, dávající bílá vína sytější barvy, obvykle s vyšším obsahem alkoholu. Jako první získala v Chorvatsku označení chráněného zeměpisného původu (kontrolirano podrijetlo). Název je snad odvozený z protáhlého tvaru hroznů.

Zlatna Vrbnička Žlahtina 2008 Kvalitetno vino, kontrolirano podrijetlo - P.Z. Vrbnik, vinogorje Krk, Chorvatsko. Atypická láhev ze zeleného skla byla uzavřena plastovou zátkou. Obsah alkoholu 11,2 %. Sytější zlatá barva, ve vzhledu zřetelné perlení. Viskozita spíše nižší. První dojem tedy ne úplně nejlepší, k čemuž přispěla i velmi slabá vůně. Ta se ale postupně uvolňovala a přes nízkou intenzitu byla poměrně široká. Byl zde včelí vosk, pomeranče a vanilka. Tělo bylo docela plné, chuť hodně kořenitá. Celkově mi to náznakem vanilkového krému připomínalo barikovaná bílá vína, postrádal jsem ale deklarovanou svěžest. Dochuť byla středně dlouhá. Do vína se dalo postupně vpít, přesto, i vzhledem k vyšší ceně, zůstalo za očekáváním. Nakonec ještě 7 bodů (z deseti možných).
pošip

Pošip 2008 Kvalitetno vino, kontrolirano podrijetlo - Jeruzalem vino, vinogorje Brač, Chorvatsko. Zelená bordo láhev s etiketou vinařského družstva na ostrově Brač byla uzavřena korkem z drti dlouhým 38 mm. Obsah alkoholu 12,8 %. Barva sytě zlatá, vysoká viskozita. Slabá vůně pomerančové kůry a koření. V těle dosti plné, chuť sice hodně kořenitá, ale zároveň nějak málo výrazná, jakoby unavená. Středně dlouhá dochuť. Také tentokrát jsem očekával trochu více, ještě 6,5 bodu.

Mavrodaphne 2008 Appellation d´Origine Controlée, Patras, Řecko, likérové víno. Vyrobeno ze stejnojmenné odrůdy + Černé Korinthiaki. Absolutně neobvyklá tmavá láhev, která snad nebyla souměrná z žádného pohledu, byla uzavřena korkem z drti. Obsah alkoholu 15 %. Temná matná barva, připomínající višňový kompot. Viskozita mimořádně vysoká. Slabá nevýrazná vůně, připomínající proslazené ovoce. Chuť peckovin a rozinek byla pro mě až příliš sladká, chyběla svěžest. Dochuť spíše kratší. Dostalo 6 bodů.
mavro

Rulandské bílé 2008 kabinet - Vinařství Štěpán Maňák Žádovice. Vinařská obec Kostelec, viniční trať Stará Hora. Láhev z hnědého skla typu Bordo Amerika byla uzavřena korkem dlouhým 45 mm s logem vinařství. Obsah alkoholu 12,5 %, 2,1 g zbytkového cukru, 6,9 g kyselin, zrálo v bariku. Víno bylo na prestižní soutěži AWC Vienna 2009 oceněno dokonce zlatou medailí. Určitě se nejedná o prvoplánové víno, a to i přes uvedenou zlatou medaili. Zářivá sytější zlatá barva s nepatrným zelenkavým nádechem. Viskozita nižší a ž střední. Intenzivnější, mimořádně lákavá nasládlá vůně medu a vanilky. Až sem by se to zdálo vyvracet mé předchozí tvrzení, první napití ale znamenalo trochu šok. Po té vůni jsem čekal i něco nasládlého v chuti, ale první dojem byl spíše natrpklý. To bylo ale asi opravdu dané spíše nečekaným kontrastem vůně a chuti. Přesto jsem se ale do vína postupně velmi úspěšně propíjel a chutnalo mi čím dál více. Na jazyku hladilo náznakem másla a bylinek, dále zde ale byly i výrazné citrusy, které vínu dodávaly svěžest. Pro mě se jednalo jednoznačně o typ vína, lákajícího k dalšímu doušku. K dokonalosti snad chyběla jen trochu delší dochuť. I tak dávám 8,5 bodu.
rulanda

Faunus. Primitivo di Manduria. 2007 Denominazione di origine controllata - Monte Porzio, Itálie.
Pro nás trochu divně znějící název Primitivo neznamená nic hanlivého, označuje raně zrající odrůdu révy. Manduria je město na jihovýchodě Itálie, kolem něhož se tato odrůda, příbuzná s kalifornským Zinfandelem, pěstuje. Láhev ze zeleného skla byla uzavřena korkem dlouhým 45 mm. Obsah alkoholu 14 %. Tmavá granátová barva, vysoká viskozita. Středně intenzivní vůně, velmi příjemná a hodně široká, na pomezí ovocné a květinové. Bylo v ní dřevo, koření, šípek a rybízová marmeláda. Tělo plnější, chuť harmonická s krásně uhlazenými tříslovinami, hodně kořenitá se švestkovými tóny. Dochuť dlouhá. Velmi pěkné víno, které by snad mohlo mít intenzivnější vůni, přesto jdu až na 8 bodů.
primitivo

            Jak je vidět, balkánská vína mě úplně nenadchla, v Apulii se mi líbilo podstatně více, ale doma je doma