Duben 2011

Zajímavosti z dějin sexuality. 12. Vládcové 20. století.

26. dubna 2011 v 6:32 | milasko


Slavný vůdce bolševiků Vladimír Iljič Lenin nepřemýšlel stále jen o revoluci a třídním boji. Ani sex mu nebyl úplně cizí. Když už byl ženatý s Naděždou Krupskou, zamiloval se do francouzské sociální demokratky Inessy Armandové. Problém vyřešil tak, že se Krupské přiznal a žil pak několik let s oběma ženami zároveň. Soudruh Lenin měl tak současně soudružku manželku a soudružku družku. Je možné, že milenka ho nakazila syfilidou.

Mnohem náruživější byl ale jeho nástupce Stalin. Nebyl nijak pohledný.Měřil 165 cm, obličej měl znetvořený od neštovic, trochu kulhal, jednu ruku měl kratší, jako revolucionář příliš nedbal o svůj zevnějšek. Přesto o něho měly ženy zájem a on sám měl mimořádný sexuální apetit. S první manželkou Kateřinou Svanidzeovou měl syna Jakova, který se za války dostal do německého zajetí a Stalin ho odmítl vyměnit za maršála Pauluse. Syn poté spáchal sebevraždu. Dále měl nemanželského syna Konstantina s vdovou, u které na čas bydlel. S tímto chlapcem se nikdy nesetkal, ale pomáhal mu na dálku. Poté znásilnil třináctiletou dívku. Rodiče uklidnil tím, že si ji vezme, ale neudělal to. Měl s ní syna, ke kterému se nijak nehlásil. Další jeho milenkou byla manželka jeho přítele Sergeje Allilujeva, jejíž sedmnáctiletou dceru Naděždu si později vzal. S ní měl syna Vasilije, který se stal vojenskm pilotem, ale skončil jako alkoholik. Stalinovi musely být samozřejmě po vůli četné sekretářky a jiné pracovnice z Kremlu.Když jednu z těchto svých milenek přistihl s jiným mužem, nechal je oba zastřelit. K stáru si s oblibou vybíral ze svého sekretariátu do postele hned dvě dívky, které musely být mladší dvaceti let.


Ještě mnohem horší byl Lavrentij Berija, jakási Stalinova pravá ruka. Ten měl rád velmi mladá děvčata kolem 15 let, která si vybíral ze své limuzíny. Na jeho pokyn mu je pak jeho nohsledové přivedli do jeho vily. Tam je znásilnil, velmi často následně poslal do gulagu. Celkově jich byly stovky.
Fidel Castro dnes sice na velkého svůdce nevypadá, měl ale desítky milenek po celém světě i u nás.
Velký sexuální apetit měl i Benito Mussolini. Přes svou holou lebku byl pro ženy velmi přitažlivý a měl mnoho milenek. Už v devatenácti letech jednu dívku znásilnil, pak udržoval poměr s několika vdanými ženami, brzy se nakazil pohlavní chorobou. Jeho poslední láskou byla Claretta Petacciová, která byla v roce 1945 spolu s ním popravena italskými partyzány.

To Adolf Hitler žádný velký milovník nebyl, i když i po něm pochopitelně ženy šílely. Měl pouze jedno varle, proto se odmítal svléknout. Jednou z jeho prvních milenek byla zřejmě neteř Geli Raubalová. Zdá se, že po ní požadoval některé velmi neobvyklé sexuální praktiky. Ona nakonec spáchala sebevraždu, s čímž se Hitler nikdy úplně nevyrovnal. Poslední milenku Evu Braunovou si nakonec těsně před společnou sebevraždou vzal.

Jeho ministr propagandy Goebbels byl nehezký a kulhal, přesto ženy neodolatelně přitahoval. Připisuje se mu 36 milenek, mezi nimi i známá česká herečka Lída Baarová, kvůli které se chtěl dokonce rozvést, ale Hitler mu to zakázal.
Vůdce čínských komunistů Mao Ce-tung byl sexem přímo posedlý. Byl celkem čtyřikrát ženatý, ale kromě manželek musela být kolem něho neustále spousta mladých děvčat. V jeho zvláštním vlaku s ním cestovala skupina dívek, oficiálně vydávaná za soubor písní a tanců. Kromě deseti manželských dětí musel mít desítky nemanželských, které ale končily v sirotčincích. Mao věřil, že čím více bude souložit s mladými dívkami, tím déle bude žít. V stáří se mu to stávalo přímo posedlostí. Obvykle si bral do postele alespoň dvě najednou, raději čtyři až pět, s oblibou sestry. Údajně byl ale skutečně velmi výkonný, a to i po sedmdesátém roce života. I v té době obvykle spal se dvěma dívkami, pro které to byla velká čest. Jedna z milenek ho ale nakazila pohlavní chorobou. On se odmítal léčit a šířil chorobu dále.

Vinařské aktuality – duben 2011

18. dubna 2011 v 18:34 | milasko |  Úvahy o víně


(Foto:whywhywine.ru)

Vína ze 40 odrůd
Skupina vinařů z Asociace italských enologů a enotechniků vytvořila dvě hodně neobvyklá vína, po jednom červeném a bílém se společným názvem Una. Každé vzniklo z 20 původních italských odrůd. Překřtili je na encyklopedii italských autochtoních odrůd. Vše rozlili do 6 800 speciálních lahví různých velikostí. Vína měla premiéru na výstavě Vinitaly ve Veroně. Údajně byla pěkná, plná, ani jedna z odrůd v nich nedominovala.

Víno pomáhá vyrovnávat tržní bilanci Argentiny
Argentinská vláda přijala zajímavé rozhodnutí. Každé luxusní auto Porsche dovezené do země musí být kompenzováno vývozem vína za odpovídající sumu. Import takových aut totiž velmi výrazně vzrostl. Dá se tedy očekávat, že pro změnu německý trh bude zaplaven argentinským vínem.





Atomová energie a víno
Na stránkách časopisu Decanter se objevila studie o vzájemném vztahu atomové energetiky a vína. Havárie v japonské Fukušimě pochopitelně znovu rozvířila otázky o vlivu jaderných elektráren na okolí. Hodně důležité je toto téma ve Francii. 58 jaderných reaktorů tam dodává 79 % potřebné energie. V roce 2008 tam došlo k menšímu úniku radioaktivity z elektrárny v Tricastin. Ta leží ve vinařské apelaci Coteaux du Tricastin. I když zdejší vinaři tvrdili, že jejich hrozny jsou zcela v pořádku, poptávka po zdejších vínech poklesla natolik, že nakonec došlo k přejmenování apelace na Grignan-Adhemar. V Blayais na březích řeky Gironde leží významná jaderná elektrárna, která zdejší vodou chladí své reaktory. Mnohé z nejslavnějších apelací Bordeaux leží od ní vzdušnou čarou jen asi 10 km. To je méně než oficiálně stanovená zamořená zóna okolo Fukušimy. I když přírodní katastrofa podobná té v Japonsku není v této oblasti příliš pravděpodobná, případná havárie elektrárny by mohla celou oblast vyřadit z vinařského světa na desítky let.


Zajímavé obaly a etikety
Některá vína možná zaujmou více obalem než chutí. Jde prostě o to, přitáhnout zákazníka.
Tak například obaly Mini Garage Wines připomínají plechovky na motorový olej. Vinařství se totiž nachází v bývalé opravně traktorů.
Boarding Pass Shiraz zase připomíná palubní lístek do letadla. Místo návodu co dělat v případě havárie instruuje, jak víno pít. Šroubovací uzávěr dalšího vína zase připomíná řadící páku automobilu.



Kalifornská "Bordeaux" se 100 body od Parkera
Dva roky po sobě získala od obávaného vinařského kritika Roberta Parkera plných 100 bodů vína v Kalifornii působícího francouzského vinaře Pierra Seillana Vérité Bordeaux. Nejprve to bylo Le Joie 2007, cuvée s převahou Cabernetu Sauvignon, nyní Le Desir 2008, kupáž Cabernetu Franc a Merlotu.






Vinařské lahůdky z chřestu a z racků
Skupina farmářů z Michiganu vyrobila víno z chřestu, do něhož přidali kvasnice a cukr. Vzniklo cosi nasládlého s vůní chřestu. Asi to bude ale lepší než eskymácké víno z racka. Zde je návod: Vezmete mrtvého racka a necháte ho ležet s trochou vody v nějaké prohlubni pár dní na slunci. Údajně velmi opojné. Dobrou chuť!

Zajímavosti z dějin sexuality. 11. Panovníci éry soumraku monarchií.

14. dubna 2011 v 17:23 | milasko |  Přehledy dějin



I panovníci v novodobých dějinách měli své hříšky. Ty měly někdy u velké politické důsledky. Bavorský král Ludvík I. se v šedesáti letech úplně zbláznil do pětadvacetileté tanečnice Loly Montez, která byla předtím pro různé skandály vypovězena z mnoha metropolí. Král ji věnoval luxusní palác, změnil kvůli ní závěť a věnoval ji v krátké době dárky v hodnotě odpovídající dnes asi 60 milionům. Lola byla ale v Mnichově velmi neoblíbená a její vztah s králem zde přispěl k revoluci v roce 1848, kdy byl Ludvík nucen vzdát se trůnu.
Záletníkem byl i ruský car Alexandr II. Vedle manželky měl dlouholetou milenku Jekatěrinu Dolgorukou. Měl s ní v té době čtyři děti. Když manželka zemřela (i s ní měl osm dětí), oženil se s milenkou. Protože se ale jednalo o nerovný sňatek, neměly děti z tohoto svazku nástupnická práva. Vedle toho měl ale ještě řadu dalších milenek a s nimi minimálně dalších sedm dětí.

Předposlední císař Rakouska-Uherska František Josef I. se v mládí doslova zbláznil do šestnáctileté Alžběty z bavorského rodu Wittelsbachů, i když si měl původně vzít její starší sestru Helenu. Alžbětu, zvanou Sisi si vzal, ale manželství nebylo šťastné. Ta s ním spala jen velmi nerada a nepůsobilo jí to žádné potěšení. Zdá se, že spolu měli sex jen vzácně. U posledního dítěte Marie Valerie, která přišla na svět až deset let po narození předchozího dítěte, existuje určité podezření, že by otcem mohl být významný uherský šlechtic Gyula Andrassy. Také císař si asi brzy začal hledat potěšení jinde. Mezi jeho milenkami byla například dvorní dáma, baletka, švadlena. S prostou vídeňskou dívkou Annou Nahowskou udržoval dlouhý poměr a s velkou pravděpodobností byl i otcem nejméně jednoho z jejích dětí, dcery Heleny, možná i syna Františka. Poté byla jeho dlouholetou favoritkou herečka Kateřina Schrattová.









Císařův legitimní syn a nástupce Rudolf hodně holdoval alkoholu a často navštěvoval nevěstince. Zde se nakazil kapavkou. Bolesti, které mu nemoc způsobovala, překonával pomocí morfia. Když byl oženěn s belgickou princeznou Stefanií, byl již téměř impotentní. Přesto měl i milenky. V roce 1889 spáchal společně se sedmnáctiletou Marií Vetserovou sebevraždu.



Novým následníkem trůnu se stal císařův synovec František Ferdinand d´Este. Ten byl za mlada asi také dosti veselý a měl s židovskou prodavačkou nemanželského syna Kurta Ferdinanda. Pak si prosadil nerovný sňatek s hraběnkou Žofií Chotkovou, které byl zřejmě až do jejich společné smrti při atentátu v Sarajevu v roce 1914 věrný.
Nedlouho předtím došlo v nedalekém Srbsku k velké aféře krále Alexandra I. Obrenoviče, který si vzal svou milenku, vdovu po českém inženýrovi Dragu Mašínovou. Při následné vzpouře v armádě byli oba zabiti.

Francouzský císař Napoleon III. byl známý sukničkář a milenky si vybíral ze všech vrstev společnosti. Měl mnoho nemanželských dětí. Jednou z jeho známých milenek byla hraběnka Castiglionová, mládá a krásná neteř sardinského ministerského předsedy Cavoura, který ji do Paříže vyslal s jasným cílem. Měla okouzlit Napoleona a přesvědčit ho, aby Italům pomohl v boji za sjednocení proti Rakušanům. Postarší císař se skutečně nechal lapit a do bojů osobně zasáhl.

Zatímco ve Francii byla v této době morálka dosti uvolněná, v Anglii královny Viktorie panovala obrovská prudérie. Byly zcela nepřípustné, aby ženám byly vidět nohy, byť i malá část. Vše nasvědčuje tomu, že anglické ženy v té době vůbec nohy neměly. I v módních žurnálech byly kalhotky zobrazovány bez otvorů pro nohy ve spodní části. Žena bez doprovodu manžela nebo matky nemohla ani navštívit lékaře. Za nesmírně škodlivou byla považována onanie u mladých chlapců. Proto jim na noc rodiče zavírali penis do zvláštní klícky opatřené zvenku hroty. Při erekci pak rodiče varoval zvonek.

Ochutnávka Vinařství Tomáš Krist

10. dubna 2011 v 19:10 | milasko |  Soutěže, ochutnávky, akce

Poslední březnový den jsem asi po měsíci znovu vypravil do kavárny Mucha café v Přelouči na ochutnávku, kterou pořádala vinotéka Dobré víno Cestrovi. Tentokrát bylo na programu Vinařství Tomáš Krist. Jejich vína sice samozřejmě znám, zatím jsem ale neměl možnost posoudit je na souvislé degustaci. Docela jsem se a těšil a byl zvědavý, jaká vína budou prezentována. Zklamaný jsem rozhodně nebyl. Už první pohled ukázal, že jde výhradně o vína přívlastková, navíc olepená spoustou medailí z různých, mnohdy i dost prestižních soutěží. Večerem provázel obchodní zástupce vinařství pan Oldřich Cuták.


Nejprve několik slov o vinařství. Jedná se o mladou firmu, sídlící v Miloticích nedaleko Kyjova. Vlastní 10 ha vinic, část hroznů nakupují od dlouholetých partnerů. Proto na lahvích vedle slovácké podoblasti najdeme i velkopavlovickou a mikulovskou. Nejdůležitějšími odrůdami jsou Rulandské šedé, Tramín, Chardonnay a Pálava z bílých a Rulandské modré, Modrý Portugal a Frankovka z modrých. Vína se vyrábějí metodou řízeného kvašení a jedná se hlavně o vysoce kvalitní přívlastková. Podle slov obchodního zástupce je nejlepší vypít je do dvou let, i když na stránkách vinařství bývá doporučená archivace delší, někdy podstatně. Vína získala ocenění například na Vinalies internationales Paris, Vinitaly Verona, International Wine Challenge London nebo Concours mondial de Bruxelles.


My jsme mohli ochutnat deset vzorků, z toho čtyři červené.
Sauvignon 2008 pozdní sběr. Obsah alkoholu 12 %, 5,6 g kyselin, 3,7 g zbytkového cukru, bezcukerný extrakt 21, 47 g. Začali jsme možná trochu netypickým Sauvignonem, který byl zároveň na vstupní "zavíňovací" vzorek velmi dobrý. Světlinká zlatavá barva s jemným nazelenalým nádechem, viskozita nižší až střední. Lehká příjemná vůně, v níž nebyly ani kopřivy ani broskev, nýbrž citrusy, nejspíše červený grep. Chuť velmi harmonická, jemná, opět s tóny citrusů a angreštů. Středně dlouhý sametový odchod. Začínám nezvykle vysokým, nicméně zaslouženým hodnocením - dávám 7,5 bodů.
Rulandské šedé 2008 výběr z hroznů. Vinařská obec Milotice, viniční trať Šidleny. Obsah alkoholu 11,5 %, 5,8 g kyselin, 2,9 g zbytkového cukru, 19,8 g bezcukerného extraktu. Víno z nejprodávanější odrůdy vinařství. Barva zlatavá, viskozita vysoká. Výraznější sladká vůně zralých hroznů, plnější tělo. Chuť o trochu horší než slibovala vůně. Byla kořenitá s lehkou hořčinkou. Středně dlouhá dochuť. Dostalo od mě 7 bodů.
Chardonnay 2008 pozdní sběr. Vinařská obec Ratíškovice, viniční trať Hrubé Pole. Obsah alkoholu 11,5 %, 6,8 g kyselin, 10 g zbytkového cukru, 22,4 g bezcukerného extraktu. Sytější zlatavá barva, velmi vysoká viskozita. Lákavá vůně exotického ovoce, citrusů a jahod, k tomu jemný náznak vanilky. Mimořádně příjemná, harmonická, jemně kořenitá chuť, v níž byly opět zřetelné citrusy. Plné tělo, dochuť středně dlouhá. Víno si odneslo zlatou medaili z Bruselu. Pro mě vrchol večera, 8,5 bodu.
Neuburské 2009 pozdní sběr. Vinařská obec Čejkovice, viniční trať Stará Hora. Obsah alkoholu 11,5 %, 7,7 g kyselin, 11,8 g zbytkového cukru, 20,7 g bezcukerného extraktu. Zlatavá barva se zelenkavým nádechem, vysoká viskozita. Středně intenzivní, sladší, skoro exoticky působící citrusová vůně, vysoká viskozita. Lahodná chuť citrusů s lehkou zajímavou hořčinkou. Dochuť kratší až střední. Víno získalo stříbrnou medaili na Valtických trzích, v závěrečném hodnocení mezi návštěvníky ochutnávky zvítězilo mezi bílými. Já jsem mu dal 7,5 bodu.
Ryzlink rýnský 2009 pozdní sběr. Vinařská obec Milotice, viniční trať Šidleny. Obsah alkoholu 11,5 %, 7 g kyselin, 12,8 g zbytkového cukru, 21,3 g bezcukerného extraktu. Velmi světlá, skoro vodová barva, vyšší viskozita. Vůně slabounká, lehce nasládlá, lipově-medová. Vůně sice neoslnila, chuť byla ale o dost lepší. Byla svěží, harmonická. V těle bylo plné, dochuť delší. Opravdu pěkné víno, které získalo zlatou medaili v Paříži, já ho ocenil 8 body.
Pálava 2008 pozdní sběr. 11,5 % alkoholu, 6,1 g kyselin, 22,8 g cukru a 19,76 g bezcukerného extraktu. Barva zlatavá, viskozita vysoká. Intenzivní, přímo opojná, hodně sladce působící vůně vyzrálých hroznů a ananasu. V těle plné, chuť připomínala červené pomeranče. Dochuť středně dlouhá. Na můj vkus bylo sice dost sladké, přítomným slečnám se ale velmi líbilo. Tentokrát jsem dal 7 bodů.
Frankovka rosé 2009 pozdní sběr. Vinařská obec Vacenovice, viniční trať Vinohrádky. Obsah alkoholu 11 %, 5,7 g kyselin, 29,8 g zbytkového cukru, 19 g bezcukerného extraktu. Barva i na růžové víno hodně světlá, viskozita vyšší. Vůně poměrně slabá, náznak malin a jahod. Středně plné tělo, chuť lepší a výraznější než vůně. Byla ovocná, jemně kořenitá. Dochuť kratší až střední. Víno dostalo stříbrnou medaili v Poysdorfu. Přestože nejsem velkým přítelem růžových vín, tohle špatné nebylo, dal jsme mu 6,5 bodu, dámy by ho ale asi ocenily více.
Cabernet Sauvignon 2008 pozdní sběr. 2,3 g zbytkového cukru, 5,9 g kyselin a 28 g bezcukerného extraktu. Barva velmi tmavá, skoro neprůhledná, s narezlými menisky. Viskozita vysoká. Méně intenzivní vůně švestek a černého rybízu. V těle mohutné, třísloviny jemné, v chuti mi přišlo lehce natrpklé. Dochuť kratší až střední. Víno si odneslo zlatou medaili z Vinum juvenale. Já ho ocenil na 7,5 bodu.
Merlot 2009 výběr z hroznů. Vinařská obec Uherský Ostroh, viniční trať Plachty. Obsah alkoholu 13 %, 5 g kyselin, 2,6 g zbytkového cukru, 28,9 bezcukerného extraktu. Barva hodně tmavého granátu, viskozita vysoká. Vůně sice méně intenzivní, přesto ale velmi příjemná. Byly v ní lesní plody a povidla. Plné tělo, chuť bohatá, pikantní, ovocná, jemně kořenitá s dotekem čokolády. Dochuť delší. Víno bylo zařazeno mezi Top 77 vín ČR. Tady jsem se s přítomnými na ochutnávce shodl v tom, že se jednalo o nejlepší červené z ochutnávky. U mě celkově druhé za Chardonnay, dal jsem mu lepších 8 bodů.
Rulandské modré 2009 výběr z bobulí. Vinařská obec Milotice, viniční trať Šidleny. Obsah alkoholu 14 %, 5,9 g kyselin, 6 g zbytkového cukru. Láhev o obsahu 0,5 l. Barva poměrně neobvyklá, a to i na rulandu, nahnědlá. Viskozita velmi vysoká. Středně intenzivní vůně mi nejspíše připomínala nějaký léčivý sirup. Tělo středně plné. Tento výběr z bobulí byl možná překvapivě suchý a skutečně nijak sladce nepůsobil. Zato tu lehce vystupovaly třísloviny a docela zřetelně alkohol. Dochuť středně dlouhá. Víno sice nebylo špatné, nijak mě ale neuchvátilo a slyšel jsem na něj i dost odmítavé reakce. Na každý pád mi zde poměr mezi kvalitou a cenou (na rozdíl od všech ostatních) moc dobře nevycházel. Hodnocení končím 7 body.


Celkově mohu večer hodnotit jako velmi vydařený, i když jeho průběh byl možná trochu atypický. Obvykle se začíná průměrným zavíňovacím vzorkem a končí nějakou "bombou", nejčastěji sladkou. Tady měla všechna vína vcelku vyrovnanou, velmi dobrou až vynikající úroveň, úvodní vzorek patřil podle mě k těm nejzdařilejším, jen to poslední víno jasným vyvrcholením nebylo, i když mu jistou zajímavost upřít nemohu. A kolik tato vína stála? Kromě posledního vzorku platila pro tento večer jednotná cena - 220,- Kč. To mi přišlo vzhledem ke kvalitě odpovídající.

Mongolská říše. 3. Sjednocování

7. dubna 2011 v 6:50 | milasko |  Mongolové


Brzy po svatbě s Bőrte přepadli Temüdžinovo ležení Merkité, jimž kdysi Jesügej-baatur unesl ženu. Jako odvetu unesli právě Bőrte. Temüdžin ji nemohl osvobodit hned, Merkité byli silní. Nakonec se mu podařilo získat pomoc chána Togrila a Džamuchy-sečena, společně je porazili a Bőrte osvobodili. Ta byla ale těhotná a nebylo jasné, zda syn, který se ji brzy poté narodil, byl skutečně Temüdžinův. Ten chlapce pojmenoval Džoči, což znamená cosi jako Cizí nebo Host. Jejich vztahy nikdy nebyly příliš dobré.

Asi rok a půl pak žil Temüdžin v Džamuchově kmenu. Obnovili své pobratimství. Postupně ale začal Temüdžin na svou stranu přetahovat mnohé Džamuchovy muže a nakonec se od něho oddělil. Začal si budovat vlastní hordu. Jeho předními muži byli Boorču, Dželme a Sübetej-baatur. Někdy v té době se mu také narodili další synové Čagataj a Ögedej. Jeho armáda se v 80. letech 12. století rozrostla na tři tümeny, tedy 30 000 mužů. Jeho muži ho zvolili chánem s titulem Čingis ve významu pevný, silný, vítězný či neporazitelný. Džamucha ho sice hned nepronásledoval, rozpory ale narůstaly a poslední kapkou bylo zabití jeho mladšího bratra, který se pokusil Čingischánovým lidem ukrást koně. Džamucha přitáhl se 30 000 muži. O výsledku bitvy u Dalan-baldžutu panují protichůdné údaje, zdá se však, že zvítězil Džamucha-sečen. Údajně prý nechal část zajatých nepřátel uvařit zaživa v kotlích. Válka tím ale zdaleka neskončila, k Čingischánovi přecházeli další lidé, dokonce celé kmeny, například velmi bojovní Manguti a Uruti. Zdá se, že Mongolové si v této době začali vybírat, zda podpoří zaběhnutou kmenovou organizaci s přežívajícím rodovým zřízením nebo se přidají k nové vojensko-politické organizaci - hordě. To s sebou sice neslo velká rizika, na druhé straně dávalo velké možnosti schopným lidem bez ohledu na původ. Urozeným i neurozeným to slibovalo bohatou kořist.

V roce 1196 se Čingischán společně s Togrilem připojili k ofenzivě Džürčenů proti Tatarům. Opakovaně zvítězili a získali bohatou kořist. Odměnou od Džürčenů byly i nové tituly. Togril získal titul wang, což odpovídá králi. Od té doby byl označován zvláštním spojením Wang-chán. Čingischán byl povýšen na válečného komisaře. V této době se stává Wang-chánovým vazalem.
Mongolská rodová aristokracie se obávala rostoucího Čingischánova vlivu, proto si v roce 1201 zvolili Džamuchu za gür-chána, tedy vůdce kmenového svazu. Na volbě se podílely jak kmeny mongolské v užším slova smyslu, tak i Najmani, Merkité, Tataři a Ojrati. Čingischán neváhal, okamžitě zaútočil a porazil novou koalici v bitvě u Kőjtenu. Pomohla mu i obrovská bouře, která zmařila spolupráci jednotlivých nepřátelských kmenů a byla přičítána působení šamanů, příznivě nakloněných Čingischánovi. Ten vzápětí ještě zvítězil na řece Ononu nad Tajčiuty. V roce 1202 porazil Wang-chán Merkity a Čingischán Tatary, které následně nechal vyvraždit kromě malých dětí. Poté oba společně zaútočili na Najmany. Toto tažení mělo zajímavý průběh. Nejprve sice snadno porazili najmanského Bujiruch-chána a zabili ho. Poté ale na ně zaútočily hlavní najmanské síly. Wang-chán v noci před bitvou Čingischána tajně opustil a spojil s Džamuchou, který se tam náhle objevil. Najmani se ale nečekaně rozhodli pronásledovat Wang-chána, porazili ho a zajali mnoho jeho bojovníků. Poté do boje překvapivě zasáhl zrazený Čingischán, Najmany porazil a zajatce osvobodil. Za to ho Wang-chán adoptoval a slíbil mu nástupnictví.

Kerejtská šlechta v čele s Wang-chánovým synem ale připravila spiknutí, při kterém měl být Čingischán pozván na hostinu a zabit. Tomu se ale podařilo uprchnout. Následně se proti němu spojil Wang-chán s Džamuchou a přepadli jeho ležení. Čingischán byl poražen a jen s malou částí vojska ustoupil. Krátce poté ale v noci nečekaně na nepřítele zaútočil a zcela ho porazil. Wang-chán se pokusil uprchnout k Najmanům, ale byl zabit. Kerejtský chanát tak v roce 1203 zanikl.
Džamucha se zbytky svých věrných ustoupil k Najmanům. V roce 1204 proti nim vytáhl Čingischán se 45 000 muži. Porazil je a v boji padl i jejich vládce Dajan-chán. Jeho syn Küčlük uprchl k Merkitům, kteří ustoupili na západ za Altaj. Poslední Čingischánův protivník Džamucha se nakonec ani boje neúčastnil a skrýval se. V roce 1205 ho ale jeho vlastní muži vydali Čingischánovi. Ten je za to jako zrádce nechal popravit. Džamucha bývalého pobratima požádal o rychlou smrt bez krve a za to slíbil, že bude Čingischána i po smrti ochraňovat. Znovu si složili přísahu věrnosti. Džamucha pak byl zabit, ale pohřben s poctami. Tím bylo sjednocování mongolských kmenů prakticky dokončeno.
V roce 1206 se na březích řeky Ononu sešlo velké shromáždění bojovníků všech mongolských kmenů, chural. Zde byl Čingischán zvolen za svrchovaného vládce nově sjednoceného národa, kterému se začalo říkat Mongolové.

Mongolská říše. 2. Vývoj ve 12. stol., mládí Čingischána

3. dubna 2011 v 19:54 | milasko |  Mongolové


Mongolové vstupují do historie počátkem 12. století, kdy Chajdu-chán začal budovat první mongolský kmenový svaz zvaný Chamag Mongol. Dotvořil ho Chabul-chán, který zahájil válku proti džürčenské říši Ťin v Číně. Ta probíhala v letech 1135-1147. V roce 1139 zvítězil nad Džürčeny u hory Chaj-lin. Tím je přiměl skoro zastavit ofenzivu proti jihočínské říši Sung a přesunout větší síly na sever. 1141 uznala Sung vazalskou závislost na Ťin a Džürčenové pak soustředili armádu proti Mongolům. Ani to nepomohlo, Mongolové zvítězili a vynutili si určité poplatky. Chabul-chánův nástupce Ambagaj-chán byl ale poražen a zajat Tatary, poté předán Džürčenům, kteří ho umučili. První mongolská říše se v roce 1161 rozpadla.

Vnukem Chabul-chána byl Jesügej-baatur, který stál v čele kmene Tajčiutů. Podařilo se u mu ukrást jednomu bojovníkovi z kmene Merkitů nevěstu Hőelün. Poté v čele svých Tajčiutů zastavil útok Tatarů a zabil jejich vůdce Temüdžina. Toto jméno pak dal svému synovi, který se Hőelün narodil brzy po únosu. (Je vidět, že určité problémy s jistotou otcovství měl jak Jesügej, tak později i Temüdžin - Čingischán.)
Kdy přesně se Temüdžin, později celému světu známý jako Čingischán, narodil, není zcela jisté. Údaje se poněkud rozcházejí, bylo to někdy mezi 1152 -1162. Pocházel z kmene Tajčiutů a rodu Bordžiginů. Tento rod (Modroocí) odvozoval svůj původ od Šedého vlka (Bőrte-čino) a Krásné laně (Choaj-maral). Jeden z jejich vzdálených potomků, Dobun-mergen se oženil s krasavicí Alan-choou. Té se po smrti manžela narodili tři synové, které měla s mužem světlých vlasů. Ten k ní přicházel otvorem pro kouř ve střeše jurty. Vyzařoval světlo, z něhož otěhotněla. Tato legenda může mít jistý reálný základ, naznačující že se rod utvářel smíšením s příslušníky nějakého světlejšího plemene. Ostatně i jméno Alan-choa se dá přeložit jako Alanská krasavice, tedy příslušnice severoíránského národa Alanů. Bordžiginové se od svých sousedů dost lišili a rozhodně neodpovídají současným představám o Mongolech. Byli poměrně vysocí, se světlými nebo rezavými vlasy, modrýma očima a mohutnými plnovousy.

Počátkem 70. let pomohl Jesügej-baatur získat zpět trůn vyhnanému chánovi Kerejtů Togrilovi, později zvanému Wang-chán. Někdy v té době také zasnoubil malého Temüdžina s Bőrte, dcerou vůdce mongolského kmene Chongirátů. Na zpáteční cestě se ale setkal s Tatary. Ti ho pozvali na hostinu, při níž ho otrávili. Tajčiutové, Jesügejův kmen, se ale o zbytek rodiny odmítli starat a sebrali jí prakticky veškerý majetek. Zůstala malá skupinka dvou žen a sedmi dětí. Zoufale se protloukali divočinou, lovili ryby, ptáky, krysy. Uvnitř skupinky byly ale rozpory. Temüdžin a jeho vlastní mladší bratr Chasar se postavili proti staršímu nevlastnímu bratrovi Bekterovi, který by se měl až dospěje stát hlavou rodiny. S tím zřejmě počítala i Hőelün, kterou by si Bekter podle tehdejších zvyků vzal za ženu, proto stála na jeho straně. Temüdžin s Chasarem bratra společně zastřelili šípy.(Je zajímavé, že velmi bojovní Mongolové neradi zabíjeli zblízka, protože si ošklivili pohled na krev.)
Tajčiutové, kteří předtím rodinu o vše obrali a lhostejně přihlíželi jejímu strádání, nehodlali trpět vraždu a Temüdžina zajali. Nechali ho sice žít, ale kolem krku mu připevnili velké dřevené kolo. Člověk s ním byl skoro bezmocný, sám se ani nenajedl nebo nenapil. Přesto se Temüdžinovi podařilo uprchnout. Na útěku se skrýval i s kruhem ponořený v jezeře. Jeden prostý muž ho tam našel, pomohl mu zbavit se kruhu a dokonce mu věnoval koně a zbraně. Temüdžin našel svou rodinu a dále se skrývali. V té době se velmi spřátelil s Džamuchou, pozdějším vůdcem kmene Džadžirát (Džadaran). Oba chlapci se stali pobratimy, což bylo považováno za ještě pevnější pouto než mezi přímými příbuznými. Poté se konečně oženil se svou snoubenkou Bőrte. Ta mu jako věno přinesla nesmírně cenný sobolí kožich. Temüdžin daroval kožich kerejtskému chánovi Togrilovi. Ten si vzpomněl, jakou pomoc mu kdysi poskytl chlapcův otec a vzal ho pod ochranu. To umožnilo, že si Temüdžin začal budovat vlastní malý klan. Přicházeli k němu mladí bojovníci - lidé dlouhé vůle - a společně prováděli menší loupeživé nájezdy proti sousedům.