Mongolská říše. 2. Vývoj ve 12. stol., mládí Čingischána

3. dubna 2011 v 19:54 | milasko |  Mongolové


Mongolové vstupují do historie počátkem 12. století, kdy Chajdu-chán začal budovat první mongolský kmenový svaz zvaný Chamag Mongol. Dotvořil ho Chabul-chán, který zahájil válku proti džürčenské říši Ťin v Číně. Ta probíhala v letech 1135-1147. V roce 1139 zvítězil nad Džürčeny u hory Chaj-lin. Tím je přiměl skoro zastavit ofenzivu proti jihočínské říši Sung a přesunout větší síly na sever. 1141 uznala Sung vazalskou závislost na Ťin a Džürčenové pak soustředili armádu proti Mongolům. Ani to nepomohlo, Mongolové zvítězili a vynutili si určité poplatky. Chabul-chánův nástupce Ambagaj-chán byl ale poražen a zajat Tatary, poté předán Džürčenům, kteří ho umučili. První mongolská říše se v roce 1161 rozpadla.

Vnukem Chabul-chána byl Jesügej-baatur, který stál v čele kmene Tajčiutů. Podařilo se u mu ukrást jednomu bojovníkovi z kmene Merkitů nevěstu Hőelün. Poté v čele svých Tajčiutů zastavil útok Tatarů a zabil jejich vůdce Temüdžina. Toto jméno pak dal svému synovi, který se Hőelün narodil brzy po únosu. (Je vidět, že určité problémy s jistotou otcovství měl jak Jesügej, tak později i Temüdžin - Čingischán.)
Kdy přesně se Temüdžin, později celému světu známý jako Čingischán, narodil, není zcela jisté. Údaje se poněkud rozcházejí, bylo to někdy mezi 1152 -1162. Pocházel z kmene Tajčiutů a rodu Bordžiginů. Tento rod (Modroocí) odvozoval svůj původ od Šedého vlka (Bőrte-čino) a Krásné laně (Choaj-maral). Jeden z jejich vzdálených potomků, Dobun-mergen se oženil s krasavicí Alan-choou. Té se po smrti manžela narodili tři synové, které měla s mužem světlých vlasů. Ten k ní přicházel otvorem pro kouř ve střeše jurty. Vyzařoval světlo, z něhož otěhotněla. Tato legenda může mít jistý reálný základ, naznačující že se rod utvářel smíšením s příslušníky nějakého světlejšího plemene. Ostatně i jméno Alan-choa se dá přeložit jako Alanská krasavice, tedy příslušnice severoíránského národa Alanů. Bordžiginové se od svých sousedů dost lišili a rozhodně neodpovídají současným představám o Mongolech. Byli poměrně vysocí, se světlými nebo rezavými vlasy, modrýma očima a mohutnými plnovousy.

Počátkem 70. let pomohl Jesügej-baatur získat zpět trůn vyhnanému chánovi Kerejtů Togrilovi, později zvanému Wang-chán. Někdy v té době také zasnoubil malého Temüdžina s Bőrte, dcerou vůdce mongolského kmene Chongirátů. Na zpáteční cestě se ale setkal s Tatary. Ti ho pozvali na hostinu, při níž ho otrávili. Tajčiutové, Jesügejův kmen, se ale o zbytek rodiny odmítli starat a sebrali jí prakticky veškerý majetek. Zůstala malá skupinka dvou žen a sedmi dětí. Zoufale se protloukali divočinou, lovili ryby, ptáky, krysy. Uvnitř skupinky byly ale rozpory. Temüdžin a jeho vlastní mladší bratr Chasar se postavili proti staršímu nevlastnímu bratrovi Bekterovi, který by se měl až dospěje stát hlavou rodiny. S tím zřejmě počítala i Hőelün, kterou by si Bekter podle tehdejších zvyků vzal za ženu, proto stála na jeho straně. Temüdžin s Chasarem bratra společně zastřelili šípy.(Je zajímavé, že velmi bojovní Mongolové neradi zabíjeli zblízka, protože si ošklivili pohled na krev.)
Tajčiutové, kteří předtím rodinu o vše obrali a lhostejně přihlíželi jejímu strádání, nehodlali trpět vraždu a Temüdžina zajali. Nechali ho sice žít, ale kolem krku mu připevnili velké dřevené kolo. Člověk s ním byl skoro bezmocný, sám se ani nenajedl nebo nenapil. Přesto se Temüdžinovi podařilo uprchnout. Na útěku se skrýval i s kruhem ponořený v jezeře. Jeden prostý muž ho tam našel, pomohl mu zbavit se kruhu a dokonce mu věnoval koně a zbraně. Temüdžin našel svou rodinu a dále se skrývali. V té době se velmi spřátelil s Džamuchou, pozdějším vůdcem kmene Džadžirát (Džadaran). Oba chlapci se stali pobratimy, což bylo považováno za ještě pevnější pouto než mezi přímými příbuznými. Poté se konečně oženil se svou snoubenkou Bőrte. Ta mu jako věno přinesla nesmírně cenný sobolí kožich. Temüdžin daroval kožich kerejtskému chánovi Togrilovi. Ten si vzpomněl, jakou pomoc mu kdysi poskytl chlapcův otec a vzal ho pod ochranu. To umožnilo, že si Temüdžin začal budovat vlastní malý klan. Přicházeli k němu mladí bojovníci - lidé dlouhé vůle - a společně prováděli menší loupeživé nájezdy proti sousedům.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Margarita Margarita | Web | 4. dubna 2011 v 22:08 | Reagovat

Ahoj Milane, moc pěkný článek. Japonštinu opravdu na blogu nechci, byl to jen Apríl, ale řeknu ti, chudák děti u nich, když se učí ty znaky kreslit. Zlatá Čeština!!
Přeji ti krásný nový týden. Hanka

2 Milan Milan | E-mail | Web | 6. dubna 2011 v 12:40 | Reagovat

Ahoj Mílo! Důvod k radosti opravdu máme, dlouho očekávaný Adámek se nám narodil v sobotu a je to kluk jako buk. Vážil 3 970 gramů a měřil 53 centimetrů. Zatím je moc hodný a maminku nezlobí! Tvé články do mých odkazů zařazuji rád, určitě zajímají i mnoho jiných blogerů, vždyť máš všechno tak pěkně a poutavě napsané! Pěkný týden ti přeje Milan

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama