Mongolská říše. 3. Sjednocování

7. dubna 2011 v 6:50 | milasko |  Mongolové


Brzy po svatbě s Bőrte přepadli Temüdžinovo ležení Merkité, jimž kdysi Jesügej-baatur unesl ženu. Jako odvetu unesli právě Bőrte. Temüdžin ji nemohl osvobodit hned, Merkité byli silní. Nakonec se mu podařilo získat pomoc chána Togrila a Džamuchy-sečena, společně je porazili a Bőrte osvobodili. Ta byla ale těhotná a nebylo jasné, zda syn, který se ji brzy poté narodil, byl skutečně Temüdžinův. Ten chlapce pojmenoval Džoči, což znamená cosi jako Cizí nebo Host. Jejich vztahy nikdy nebyly příliš dobré.

Asi rok a půl pak žil Temüdžin v Džamuchově kmenu. Obnovili své pobratimství. Postupně ale začal Temüdžin na svou stranu přetahovat mnohé Džamuchovy muže a nakonec se od něho oddělil. Začal si budovat vlastní hordu. Jeho předními muži byli Boorču, Dželme a Sübetej-baatur. Někdy v té době se mu také narodili další synové Čagataj a Ögedej. Jeho armáda se v 80. letech 12. století rozrostla na tři tümeny, tedy 30 000 mužů. Jeho muži ho zvolili chánem s titulem Čingis ve významu pevný, silný, vítězný či neporazitelný. Džamucha ho sice hned nepronásledoval, rozpory ale narůstaly a poslední kapkou bylo zabití jeho mladšího bratra, který se pokusil Čingischánovým lidem ukrást koně. Džamucha přitáhl se 30 000 muži. O výsledku bitvy u Dalan-baldžutu panují protichůdné údaje, zdá se však, že zvítězil Džamucha-sečen. Údajně prý nechal část zajatých nepřátel uvařit zaživa v kotlích. Válka tím ale zdaleka neskončila, k Čingischánovi přecházeli další lidé, dokonce celé kmeny, například velmi bojovní Manguti a Uruti. Zdá se, že Mongolové si v této době začali vybírat, zda podpoří zaběhnutou kmenovou organizaci s přežívajícím rodovým zřízením nebo se přidají k nové vojensko-politické organizaci - hordě. To s sebou sice neslo velká rizika, na druhé straně dávalo velké možnosti schopným lidem bez ohledu na původ. Urozeným i neurozeným to slibovalo bohatou kořist.

V roce 1196 se Čingischán společně s Togrilem připojili k ofenzivě Džürčenů proti Tatarům. Opakovaně zvítězili a získali bohatou kořist. Odměnou od Džürčenů byly i nové tituly. Togril získal titul wang, což odpovídá králi. Od té doby byl označován zvláštním spojením Wang-chán. Čingischán byl povýšen na válečného komisaře. V této době se stává Wang-chánovým vazalem.
Mongolská rodová aristokracie se obávala rostoucího Čingischánova vlivu, proto si v roce 1201 zvolili Džamuchu za gür-chána, tedy vůdce kmenového svazu. Na volbě se podílely jak kmeny mongolské v užším slova smyslu, tak i Najmani, Merkité, Tataři a Ojrati. Čingischán neváhal, okamžitě zaútočil a porazil novou koalici v bitvě u Kőjtenu. Pomohla mu i obrovská bouře, která zmařila spolupráci jednotlivých nepřátelských kmenů a byla přičítána působení šamanů, příznivě nakloněných Čingischánovi. Ten vzápětí ještě zvítězil na řece Ononu nad Tajčiuty. V roce 1202 porazil Wang-chán Merkity a Čingischán Tatary, které následně nechal vyvraždit kromě malých dětí. Poté oba společně zaútočili na Najmany. Toto tažení mělo zajímavý průběh. Nejprve sice snadno porazili najmanského Bujiruch-chána a zabili ho. Poté ale na ně zaútočily hlavní najmanské síly. Wang-chán v noci před bitvou Čingischána tajně opustil a spojil s Džamuchou, který se tam náhle objevil. Najmani se ale nečekaně rozhodli pronásledovat Wang-chána, porazili ho a zajali mnoho jeho bojovníků. Poté do boje překvapivě zasáhl zrazený Čingischán, Najmany porazil a zajatce osvobodil. Za to ho Wang-chán adoptoval a slíbil mu nástupnictví.

Kerejtská šlechta v čele s Wang-chánovým synem ale připravila spiknutí, při kterém měl být Čingischán pozván na hostinu a zabit. Tomu se ale podařilo uprchnout. Následně se proti němu spojil Wang-chán s Džamuchou a přepadli jeho ležení. Čingischán byl poražen a jen s malou částí vojska ustoupil. Krátce poté ale v noci nečekaně na nepřítele zaútočil a zcela ho porazil. Wang-chán se pokusil uprchnout k Najmanům, ale byl zabit. Kerejtský chanát tak v roce 1203 zanikl.
Džamucha se zbytky svých věrných ustoupil k Najmanům. V roce 1204 proti nim vytáhl Čingischán se 45 000 muži. Porazil je a v boji padl i jejich vládce Dajan-chán. Jeho syn Küčlük uprchl k Merkitům, kteří ustoupili na západ za Altaj. Poslední Čingischánův protivník Džamucha se nakonec ani boje neúčastnil a skrýval se. V roce 1205 ho ale jeho vlastní muži vydali Čingischánovi. Ten je za to jako zrádce nechal popravit. Džamucha bývalého pobratima požádal o rychlou smrt bez krve a za to slíbil, že bude Čingischána i po smrti ochraňovat. Znovu si složili přísahu věrnosti. Džamucha pak byl zabit, ale pohřben s poctami. Tím bylo sjednocování mongolských kmenů prakticky dokončeno.
V roce 1206 se na březích řeky Ononu sešlo velké shromáždění bojovníků všech mongolských kmenů, chural. Zde byl Čingischán zvolen za svrchovaného vládce nově sjednoceného národa, kterému se začalo říkat Mongolové.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Margarita Margarita | Web | 9. dubna 2011 v 10:34 | Reagovat

Ahoj Milane, moc pěkné a zajímavé čtení. Tvoje stránky mohou dobře posloužit studentům, máš dějiny moc pěkně napsané, dobře se to čte! Přeji ti pěkný klidný víkend u vínečka.:o)

2 Jan Ota Jan Ota | E-mail | 7. června 2016 v 15:22 | Reagovat

Mohu poprosit o zdroj obrázku Čingischána na koni s orlem? Z jaké je knihy? Děkuji moc

3 milasko milasko | 7. června 2016 v 19:06 | Reagovat

[2]: To už nevím, je mi líto.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama