Srpen 2011

Mongolská říše 8. Dokončení tažení do Evropy a změny uvnitř říše

29. srpna 2011 v 7:01 | milasko |  Mongolové
Porobením Rusi západní tažení zdaleka neskončilo. Mongolové se rozdělili na dva proudy. Severní směřoval do Polska, kde ve velké bitvě u Lehnice v roce 1241 porazili spojenou armádu Poláků, řádu německých rytířů a templářů. Mongolů bylo asi 20 tisíc, křesťanů asi o deset tisíc více, přesto jich většina padla. Mongolové zde zřejmě poprvé v Evropě použili střelný prach v primitivních raketách. V bitvě padl slezský kníže Jindřich II. Pobožný, který udělal chybu, že nepočkal na příchod početných posil z Čech. Následně bylo Slezsko velmi zpustošeno, rozsáhlé oblasti byly skoro vylidněny. Z Polska se útočníci přes Moravu bleskově přesunuli na pomoc druhému proudu, který vlastně pokračoval v pronásledování Polovců, ale protože je uherský král odmítl vydat, napadli Uhry. V čele tohoto uskupení byli Batu a Sübetej-baatur. Rozhodující bitva se odehrála u Mohi na řece Slané. Uherská armáda byla sice nepochybně početnější, odhady se pohybují mezi 60-100 tisíci, přesto byla obklíčena a na hlavu poražena. Ztráty činily asi 50 tisíc mužů. Také rozsáhlé oblasti Uher byly vypleněny a částečně vylidněny. Zdálo se, že Evropu nemůže nic zachránit. Proti síle a organizovanosti Mongolů neměla rozdrobená Evropa šanci. Batu se Sübetejem již připravovali zničení Svaté říše římské a vyplenění Apeninského poloostrova. Zasáhla však náhoda.
V roce 1241 dostal Batu zprávu o smrti velkého chána Ögödeje. Přerušil tažení a vrátil se zpět do Mongolska, protože bylo třeba rozhodnout o dalším osudu říše. Situace totiž nebyla vůbec jednoduchá, začaly zde soupeřit různé skupiny. Jednu z nich představoval sám Batu, jehož podporoval Möngke, velmi nepřátelsky naladění byli proti nim Güjük a Büri. Pak tu byla vdova po velkém chánovi Töregene, původem Merkitka. A konečně skupina cizinců, kteří za Ögödeje získali mimořádně vlivné úřady. Prakticky nejmocnějším člověkem po chánovi byl Jie-lü Čchu-cchaj. Byl to Kitan, potomek bývalé vládnoucí dynastie Liao. Byl mimořádně vzdělaný a měl titul náčelníka velkého císařského sekretariátu, tedy něco jako kancléř. Za jeho správy došlo v říši k mnoha reformám. Jednoduchá správa z doby Čingischánovy byla nahrazena složitým byrokratickým aparátem, jehož členové museli mít dobré vzdělání a před přijetím skládali náročné zkoušky. Kancléř uchránil usedlé obyvatelstvo Číny před mnoha Mongoly plánovanými masakry. Jednoduše chána přesvědčil, že jejich ušetřením získají mnohem více, což se brzy potvrdilo. Příjmy z Číny byly obrovské. Mistrovským kouskem kancléřova snažení bylo prosazení zdanění samotných Mongolů. Dalšími vlivnými cizinci byli například křesťan Činkaj, původem Kerejt, který spravoval západní území říše a muslim Abdurrahmán, který měl na starosti vybírání daní. Dva posledně jmenovaní vytlačili po smrti Ögödeje Jie-lü Čcchu-cchaje z úřadu, skutečnou moc ale nakonec získala klika kolem vdovy Töregene. Ta získala funkci regentky. Byla ovšem nevzdělaná a hloupá a její vláda vyvolávala velkou nespokojenost. Přesto se jí dařilo držet se pět let u moci, protože opozice nebyla jednotná. Na jedné straně tu byli veteráni, kteří původně sloužili Čingischánovi a získali si velitelské funkce. Protože byli ale do armády ve stále větší míře přijímáni příslušníci jiných národů, představovali nakonec veteráni poměrně nepočetnou menšinu. Pro vládce se stávalo nutností ohlížet se stále více na požadavky podrobených národů, což se sice veteránům nelíbilo, nebyli ale už schopni své požadavky prosadit. Když se v roce 1242 pokusili o povstání, byli poraženi a mnoho jich bylo popraveno.

Tanguti. Říše Si-Sia. 1. část

23. srpna 2011 v 7:43 | milasko |  Čína
Tanguti byli příbuzní Tibeťanů. Sami si říkali Miniagové, Číňani jim říkali Tangsiangové, ale postupně převládlo mongolské pojmenování Tanguti. Původně žili v údolích řek Tao-che a Wej-che, ale pod tlakem Tibeťanů se v 7. století přesunuli do Ordosu, úrodné oblasti v ohybu Chuang-che. Zde se jim velmi dařilo a rychle početně přibývali. Koncem 9. století si vytvořili knížectví, které formálně uznávalo čínskou svrchovanost. Ve skutečnosti zde hodně samostatně vládla knížata, která odvozovala svůj původ od sien-pijské dynastie Toba, tedy v říši Pej Wej, která ovládala severní Čínu ve 4.-6. století.
Koncem 10. století se nová čínská dynastie Sung pokusila toto území skutečně podřídit. V roce 982 Tangutové povstali pod vedením Toba Ťi-čchiena. Boje zpočátku probíhaly se střídavými výsledky, pak si ale Tanguti získali podporu kitanské dynastie Liao. V roce 989 dostal tangutský vládce kitanskou princeznu za ženu a byl jimi uznán za krále. O rok později se se situací smířili i Číňani. V roce 1004 zahynul první král v boji proti Tibeťanům. Jeho nástupce Toba Te-min se sice nejprve usmířil se Sung, dokonce se vzdal královského titulu a uznal závislost, fakticky ale směřoval mnohem dále. O několik let později prohlásil svého zemřelého otce za císaře, svou manželku za císařovnu a syna následníkem císařského trůnu. Ten pak zahájil velkou válku proti Ujgurům, která byla z obou stran vedena mimořádně krutě. Tanguti ovládli rozsáhlá území a dobyli významné město Tun-chuang. Další rozšiřování na západě bylo ale znemožněno tím, že Tanguty znovu napadli Tibeťané, kteří si v té době vytvořili stát Tüböt. Brzy ale přešli Tanguti do protiútoku a jejich dobře organizovaná armáda, jejímž základem byla kvalitní těžká jízda, zatlačila Tibeťany do horských pevností.
Nový stát tak obhájil svou existenci a ovládl velké teritorium (asi 8000 000 km2), kde byla úrodná zemědělská půda i kvalitní pastviny. Pěstovala se rýže a další obilniny, chovali se koně, dobytek a velbloudi. Hlavní město bylo Edzin-aj. Tanguti sice logicky přebírali některé čínské vymoženosti, na druhé straně se ale přímo programově od nich snažili odlišit. Toba Jüan-chao provedl řadu reforem, jejichž cílem bylo odstranit to, co bylo převzato z Číny. Zavedl vlastní letopočet, písmo, samostatný úřednický aparát apod. Zvláštností byl jednotný povinný účes mužů, kdy se většina vlasů oholila a zůstaly pouze části vlasů vpředu a po stranách. V roce 1038 pojmenoval svou říši Si-Sia (Západní Sia) a prohlásil se za Syna nebes. To samozřejmě nemohla Čína připustit a zaútočila. Paradoxem je, že to byla hlavně nespokojenost obyvatelstva s nedostatkem čínského čaje a hedvábí za války, která přiměla tangutského vládce k ústupkům. Titulu Syn nebes se vzdal, ale začal používat tangutský výraz pro císaře - uczu. Navíc dostával od Číny velké poplatky v hedvábí, čaji a stříbře. I když byli Tanguti původem stepní kočovníci, postupně vytvořili vyspělou civilizaci, která sice byla na jedné straně dosti svébytná, na druhé straně nutně ovlivněná vyspělejší Čínou. V Číně právě v této době došlo k vyhánění buddhistů. Mnozí odešli k Tangutům a působili zde jako básníci, malíři, sochaři a učenci. Vedle buddhismu zde ovšem pokračovalo i tradiční uctívání duchů a předků.

Vinařské aktuality – srpen 2011

18. srpna 2011 v 8:15 | milasko
Nákupy vína ve slevách
V Anglii zjistili jeden docela zajímavý jev. Docela zřetelně tam narůstá počet lidí, kteří mají víno rádi, ale nakupují ho výhradně při různých slevových akcích. Jedná se až o 55 % zákazníků. Ukazuje se, že stačí slevit - a prodej určité značky výrazně vzroste. Lidé mnohdy ani moc nehledí na to, jaké je to vlastně víno. Podle průzkumu se to trochu překvapivě týká zejména mladých lidí. Starší lidé už mají své ověřené značky a jsou v tomto směru hůře ovlivnitelní.


Supermarkety a vinařský trh
Ještě asi před dvaceti lety měly rozhodující pozici v prodeji vína specializované prodejny. Nyní jsou to ale supermarkety. To pocítili zákazníci i výrobci. Pět největších řetězců v Evropě ovládá asi 55 % trhu s vínem, v Anglii 70 %, ve Skandinávii až 80 %. V USA je situace výrazně odlišná, jde tam "jen" asi o 20 %.
Supermarkety způsobily i určité změny v nákupních zvycích. Například ženy dnes nakupují více vína než muži. V regálech je obrovské množství různých značek, ve skutečnosti jsou si ale prodávaná vína dost podobná. Zákazník se v rozdílech špatně orientuje a rozhodující se pro něho stává cena. To zase vytváří tlak na výrobce. Není tak důležité, aby produkovali opravdu kvalitní vína - důležitější je, aby nebyla drahá. Řetězce tlačí na výrobce, aby se do "vešli" do požadované ceny. Ti na to někdy přistoupí v naději, že jim to dá v budoucnu možnost prodávat v supermarketech i kvalitnější a dražší vína. To se ale nestává.




Sklizeň vína ročníku 2011 v Evropě
Tato sklizeň bude jednou z nejranějších za mnoho let. Těžko říci, bude-li i dobrá. Nejprve bylo velmi teplé jaro, zároveň bylo ale hodně sucho, potom zase přišly téměř nepřetržité deště. Mnohé přední vinařské regiony začínají se sklizní už kolem poloviny srpna.
Další nárůst výroby vína v Číně
Produkce vína v Číně neustále roste, ale to co se děje letos, přece jen vybočuje. Za první pololetí letošního roku vzrostla výroba oproti loňsku o 77 %. Ale plány jsou ještě větší: Za několik desítek let má být Čína největším producentem i spotřebitelem vína na světě. Faktem je, že momentálně se ale v zemi produkuje také veliké množství padělků slavných značek, zejména z Bordeaux. Někdy vypadají etikety přesně jako originální, jindy se "pomůžou" tím, že v názvu přehodí nějaké písmenko.



Podivné názvy vín
Někteří vinaři a obchodníci s vínem ve snaze zaujmout zákazníky dávají svým vínům opravdu prapodivná jména. V USA je momentálně velmi úspěšné francouzské víno s názvem Fat Bastard, tedy něco jako Tlustý parchant. Ročně se ho zde prodá asi 400 000 kartonů. Dalším poněkud neobvyklým názvem je Bitch - Děvka. Tak se pro změnu jmenuje jedno australské víno. A jak by vás lákala Žabí moč (Frog´s Piss) nebo Arogantní žába (Arrogant Grog)? Vrcholem je určitě Víno z hovna (Le Vin de Merde). To by mě tedy moc nepřitahovalo.

Sangre de Toro, Mukuzani a další srpnová vína

14. srpna 2011 v 7:38 | milasko |  Soukromé koštování, odrůdy

V posledním letním měsíci jsem doma absolvoval třetí sedmičku vín, opět převážně domácích, čtyři bílá a tři červená. Žádné velké překvapení se nekonalo.


Ryzlink vlašský 2008 pozdní sběr, polosladké - Vinařství Moravčíkovi Horní Věstonice. Vinařská obec Horní Věstonice, viniční trať Pod Děvínem. Obsah alkoholu 10 %, bezcukerný extrakt 18,38 g, zbytkový cukr 42,9 g, 5,55 g kyselin. Láhev z průzračného skla byla uzavřena korkem dlouhým 43 mm s logem vinařství. Barva velmi světlá, skoro vodová s nazelenalým nádechem, viskozita střední. Méně intenzivní vůně lučního kvítí, meruněk a exotického ovoce. Středně plné tělo, příjemná nasládlá chuť meruněk s lehkým náznakem minerality. Dochuť středně dlouhá. Oceňuji 7 body.

Rulandské šedé 2009 české zemské víno - Antonín Tureček, Praha. Viniční trať Gröbovka. Štíhlá pistole z hnědého skla byla uzavřena korkem z drti o délce 45 mm. Obsah alkoholu 12,8 %. Víno byla zajímavé hlavně místem původu - trať i sklep se nacházejí skoro v centru Prahy. Výsledek byl ale spíše průměrný. Víno hezkého vzhledu s velmi výraznou zlatožlutou barvou a vyšší viskozitou. V nepříliš intenzivní vůni dominoval alkohol a nejvíce mi to připomínalo slivovici. Tělo méně plné, lehčí víno s chutí jablečného moštu a kratší dochutí. Dostává 6 bodů.


Sylvánské zelené 2009 pozdní sběr - Vinařství Černý Valtice. Řada Premium line. Zelená láhev s nápadnou černou etiketou byla uzavřena plastovou zátkou. Světlinka zlatavá barva, viskozita nižší. Jemná, ale velmi lákavě působící vůně květin a medu. Tělo středně plné, chuť výrazně kořenitá s tóny dřeva. Dochuť středně dlouhá s lehkou hořčinkou. Hodnotím 7 body.

Mukuzani 2008 - Georgian Wine House Racha, Gruzie. Zelená Bordo láhev byla uzavřena korkem z drti. Obsah alkoholu 12 %. Víno bylo vyrobeno z odrůdy Saperavi v oblasti Mukuzani v gruzínské Kachetii. Velmi tmavá, neprůhledná barva, po dopití zůstaly ve sklence velké usazeniny. Viskozita vysoká. Středně intenzivní vůně višňové marmelády, perníku a čokolády. Tělo trochu méně plné, v chuti višně, výraznější třísloviny. Dochuť kratší. Dostává 6,5 bodu.

Svatovavřinecké 2007 moravské zemské - Vinum Romanorum Dolní Dunajovice. Zelená Bordo láhev byla uzavřena plastovou zátkou. Obsah alkoholu 12,5 %. Velmi tmavá rubínová barva, viskozita nižší. Středně intenzivní velmi příjemná vůně švestek.Tělo středně plné, poněkud trpčí ovocná chuť. Středně dlouhá dochuť. Opět 6,5 bodu.



Dornfelder 2008 jakostní odrůdové - Vinařství Baloun Velké Pavlovice. Zelená Bordo láhev byla uzavřena korkem z drti o délce 38 mm. Obsah alkoholu 11,5 %. Tohle víno bylo hodně po jahodách. Barva jahodová, vysoká viskozita. Slabší vůně lesních jahod, v těle tenčí, ostřejší jahodová chuť s výraznější kyselinou. Dochuť kratší. Dostává 6 bodů.



Sangre de Torro 2009 Denominació d´Origen Catalunya - Familia Torres, Barcelona, Španělsko. Láhev ze zeleného skla byla uzavřena korkem z drti dlouhým 43 mm s logem vinařství. Toto bílé víno bylo vyrobeno z odrůdy Parellada, která se používá hlavně pro výrobu známého španělského šumivého vína Cava. Obsah alkoholu 11,5 %. Barva zlatavá, viskozita nižší až střední. Velmi slabá vůně, připomínající meruňky a broskve. V těle méně plné, ovocná citrusová chuť. Kratší, lehce natrpklá dochuť. Přiznám se, že jsem čekal více. Dávám 6 bodů.

Třetí série letního domácího koštování byla jasně nejslabší. Nenarazil jsem sice na nic nepitelného, ale vína byla spíše průměrná. Vítězem byl vlašáček od Moravčíků.

Velká ochutnávka rakouských vín

8. srpna 2011 v 9:19 | milasko



Prázdninový čas byl asi příčinou slabší účasti na ochutnávce rakouských vín, kterou v pardubické restauraci Bazalka pořádala firma Stabrix. Sešlo se nás všeho všudy deset. No nevadilo to, prostředí bylo pěkné a vína také. Mohli jsme ochutnat dosti vysoký počet vzorků, celkem třináct, sedm bílých a šest červených. Zastoupeno tu bylo deset vinařství z osmi vinařských regionů, takže docela pestrý vzorek. Vína dovážená touto společností jsem již před časem popisoval, tehdy byla ale prezentována jiná rakouská vinařství.
Welschriesling Klassik 2010 - Weingut Muster, Gamlitz, Südsteiermark. Obsah alkoholu 12 %, 1,8 g zbytkového cukru. Sytá zlatožlutá barva, výraznější perlení ve vzhledu, viskozita nižší. Středně intenzivní, trochu neobvyklá vůně jablek a citrusů. V těle méně plné, perlení i v ovocné chuti, která byla ale lepší než vůně. Víno působilo velmi svěže a je evidentně určeno k lehkému letnímu popíjení. Dochuť kratší. Na úvod dávám lepších 6 bodů z deseti možných.

Sauvignon blanc 2010 Steirische Reverenz - Weingut Muster, Gamlitz, Südsteiermark. Obsah alkoholu 13 %, 2,1 g zbytkového cukru, 7,3 g kyselin. Sytá zlatožlutá barva, vyšší viskozita. Středně intenzivní vůně rybízových listů, černého rybízu a ještě pod tím lehký krémový podtón. V těle středně plné, ovocná, trochu příjemně olejovitě působící chuť. Středně dlouhá dochuť. Docela výrazný kvalitativní skok nahoru, ale i cenový - nejdražší z bílých vín. Dávám 7,5 bodu.

Grüner Veltliner 2010 Obere Steigen - Weingut Markus Huber, Reichersdorf, Traisental. Obsah alkoholu 12,5 %, 3 g zbytkového cukru, 6,4 g kyselin. Zlatavá barva s lehkým zelenkavým nádechem, vysoká viskozita. Méně intenzivní vůně s tóny pepře. Tělo středně plné, v chuti grep a lehká hořčinka. Dochuť kratší. Dávám 6,5 bodu.

Grüner Veltliner 2010 Ernte - Weingut Trapl, Carnuntum. Obsah alkoholu 11,5 %, 3,9 g zbytkového cukru, 7,5 g kyselin. Sytější zlatavá barva, lehké perlení ve vzhledu, viskozita vysoká. Intenzivnější, velmi široká a lákavá sladší vůně, v níž bylo možné najít rozinky, vanilku a přezrálý banán. V těle plné, chuť příjemná, svěží, s tóny tropického ovoce a jemnou kořenitostí. Středně dlouhá dochuť. Trochu lepších 7,5 bodu.

Grüner Veltliner 2009 Sandgrube - Weingut Aigner, Krems, Kremstal. Obsah alkoholu 13 %, 1,4 g zbytkového cukru, 7,3 g kyselin. Zlatavá barva, lehké perlení ve vzhledu, vysoká viskozita. Lehká ovocná vůně sladkých broskví. V těle méně plné i chuť málo výrazná, jakoby trochu unavená. Dochuť krátká s hořčinkou. Toto víno mne zaujalo nejméně, asi již bylo na sestupu. 6 bodů.

Riesling 2010 Steinmassl DAC - Winzerhof Sax Langenlois, Kamptal. Obsah alkoholu 13 %, 3,4 g zbytkového cukru, 7,4 g kyselin. Jasná zlatavá barva, vysoká viskozita. Jemná trochu minerální vůně , pod tím sladký broskvový kompot. V těle plnější, v chuti angrešt, kyseliny dosti výrazné. Dochuť kratší až střední. Toto víno by určitě ještě potřebovalo poležet pravděpodobně se zlepší. Hodnotím 7 body.

Pinot blanc 2009 Heideboden - Anita & Hans Nittnaus, Neusiedlersee. Obsah alkoholu 12,5 %, 3,1 g zbytkového cukru, 5,6 g kyselin. Světlejší zlatavá barva, viskozita vysoká. Jemná vůně kandovaného ovoce a pečiva. V těle středně plné. Harmonické, velmi uhlazené víno s tóny sladkého pečiva. Středně dlouhá dochuť. Lepších 7,5 bodu, u mě nejlepší bílé večera.
Blaufränkisch 2008 Ried Fabian - Weingut Gager, Deutschkreutz, Mittelburgenland. Obsah alkoholu 13,6 %, 1,6 g zbytkového cukru, 5,4 g kyselin. Barva velmi tmavá, prakticky neprůhledná, viskozita velmi vysoká. Víno tvoří ve sklence nádherné mosty. Vůně intenzivní, nádherná, ostružiny, třešně, smetana. Plné tělo, velmi uhlazené, v chuti peckoviny, hlavně višně. Střední až delší velmi příjemně působící odchod. Za nejlepším bílým následovalo nejlepší červené - lepších 8 bodů.

St. Laurent 2008 - Weingut Familie Auer, Tattendorf, Thermenregion. Obsah alkoholu 13 %, 1,4 g zbytkového cukru. Tmavá barva na pomezí rubínu a granátu, vysoká viskozita. Méně intenzivní ale těžce působící vůně fialek a borůvek. V těle plnější, hezky uhlazené, chuť kyselejších švestek. Dochuť středně dlouhá. Lepších 7 bodů.

Cuvée Prickler 2009 - Rotweingut Prickler, Lutzmannsburg, Mittelburgenland. Obsah alkoholu 13,5 %, 2,5 g zbytkového cukru. Cuvée bylo vytvořeno z odrůd Blaufränkisch a Zweigeltrebe. Barva na pomezí rubínu a granátu, viskozita velmi vysoká. Středně intenzivní těžší vůně ovoce a jehličí. Středně plné tělo, harmonické, v chuti višně. Zřetelné ale příjemné třísloviny. Dochuť středně dlouhá až delší. Dostává 7,5 bodu.

Merlot 2008 - Rotweingut Prickler, Lutzmannsburg, Mittelburgenland. Obsah alkoholu 14 %, 2 g zbytkového cukru, 5,2 g kyselin. Zrálo v barikových sudech. Barva tmavého rubínu, viskozita vysoká. Středně intenzivní vůně višní, poměrně zřetelně vystupoval alkohol. V těle středně plné, v chuti opět višně. Středně dlouhá dochuť. Dostává 7 bodů.

Cuvée Mythos 2007 - Weingut Haider, Neusiedlersee. Vyrobeno z odrůd Zweigeltrebe, Cabernet Sauvignon a Merlot. Obsah alkoholu 13,5 %, 2 g zbytkového cukru. Granátová barva, vysoká viskozita. Opět krásné mosty na skleničce. Středně intenzivní těžší vůně lesních plodů. V těle plnější, hezky uhlazené. V chuti švestky, višně, trochu výraznější třísloviny. Dochuť delší. Znovu 7 bodů.

Cuvée Quattro 2008 - Weingut Gager, Deutschkreutz, Mittelburgenland. Cuvée z odrůd Frankovka, Cabernet Sauvignon, Merlot a Zweigeltrebe. Obsah alkoholu 14 %, 2,7 g zbytkového cukru a 5,1 g kyselin. Granátová barva, viskozita velmi vysoká. Intenzivnější vůně tmavého ovoce a mléčné čokolády. Hodně plné, kořenité, s hezky uhlazenými tříslovinami. Delší dochuť. Velmi pěkné víno na závěr, jen cena poměrně vysoká. Dávám lepších 7,5 bodu.
Tak ochutnávka to byla pěkná, na vínech jsme si docela pochutnali, hezky jsme si popovídali s panem Andreasem Aignerem ze Stabrixu, který se o nás celý večer dobře staral. Celkově nám trochu překvapivě vyšla lépe vína červená než bílá. Další věc, která mě docela zaujala se týkala lahví, respektive uzávěrů. Všiml jsem si, podobně jako na nedávné ochutnávce německých ryzlinků, že většina lahví byla uzavřena šroubovacím uzávěrem, korek už byl spíše výjimkou. Zdá se, že v sousedních zemích je to už docela zřetelný trend i u kvalitních vín, u nás na to asi ještě zákazník není úplně připravený.

Mongolská říše 7. Výboje po smrti Čingischána

2. srpna 2011 v 19:27 | milasko |  Mongolové

Krátce před Čingischánovou smrtí byl zavražděn jeho nejstarší syn Džoči. Kdo měl být dědicem? Druhý syn Čagataj byl mimořádně krutý a sám Čingischán ho za nástupce nechtěl. Dostal ulus (úděl) ve Střední Asii a titul ochránce Jasy. Následníkem se tak měl stát třetí syn Ögödej, který byl spíše slabý, pohodlný a rád se napil. Získal přímou vládu nad Mongolskem a Džúngarskem. Menší úděly získali i čtvrtý syn Toluj, který byl z bratrů asi nejschopnější a nejlepší vojevůdce a dále také Džočiho syn Batu. Velkého chána ale musel zvolit velký chural, který se sešel v roce 1229 a podle očekávání vybral Ögödeje, protože jeho slabost mnoha představitelům mongolské aristokracie vyhovovala, považovali ho za neškodného.
Velká kořist, kterou získali při zničení říše Tangutů, přišla Mongolům mimořádně vhod, protože dlouhé války už i je samé dost vyčerpávaly. Mohli poté úspěšně dokončit další klíčová tažení, zahájená už Čingischánem a přerušená kvůli churalu, na kterém samozřejmě nikdo významný nemohl chybět. V roce 1230 se ale boje obnovily. Jednak byla 1230/1231 dokončena válka proti Chórezmu. Tím si Mongolové definitivně zajistili nadvládu nad Střední Asii a mohli se znovu zaměřit na Čínu. Po pádu Chórezmu okamžitě obnovili útok proti Džürčenům, tentokrát plnou silou. Do roku 1234 jejich říši Ťin zničili. V této době bylo již Mongolsko světovou supervelmocí.
V roce 1235 se sešel další velký chural, který rozhodl o dokončení války proti Polovcům, Rusům a také proti Povolžským Bulharům, kteří předtím Mongoly dost překvapivě porazili po prvním boji proti Rusům na Kalce v roce 1223. Tažení vedli Čingischánovi vnukové. Hlavním velitelem byl Batu, jemu byli podřízeni Ögödejův syn Güjük, Čagatajův syn Büri a Tolujův Möngke. Faktickým velitelem, který řídil nejdůležitější operace, byl ale zkušený Čingischánův vojevůdce Sübetej-baatur. Tažení začalo v roce 1236 překročením Volhy. První úder směřoval na bulharské hlavní město Velký Bulgar, které bylo dobyto. Hned poté byli na dolním toku Volhy drtivě poraženi Polovci, vedení chánem Bačmanem. Jejich zbytky vedené Kotan-chánem poté uprchly v roce 1239 do Uher, kde se se souhlasem krále Bély IV. usadily.

Mezitím ale už přišli na řadu Rusové. Útok začal v zimě 1237/1238 a byl veden hlavně proti tehdy nejsilnějšímu z ruských knížectví - vladimírsko-suzdalskému. Na počátku roku 1238 se odehrála asi největší bitva ruského tažení u Kolomny, kde na straně Rusů bojovalo asi 15 tisíc mužů, Mongolů bylo asi 60 tisíc. Po vítězství obsadili Mongolové hlavní město Vladimír, 1238 znovu porazili v rozhodující bitvě hlavní ruské síly v bitvě na řece Siti, kde padl veliký kníže Jurij II. Jeho hlavu předali Batuovi. Poté následoval útok na ruská knížectví na jihu, která byla také poražena. V roce 1239 byl dobyt Černigov, 1240 byl vypleněn Kyjev. Samostatná existence nástupnických knížectví Kyjevské Rusi skončila, i když jako na Mongolech závislé celky fungovaly dále. Vládla zde sice i nadále původní knížata z rodu Rurikovců, ta musela o potvrzení své funkce žádat chány, kteří je potvrzovali zvláštní listinou tzv. jarlykem. Jako první ho dostal Jurijův bratr a nástupce Jaroslav. Batu ho potvrdil ve funkci a podřídil mu ostatní ruská knížata. Pouze daleko na severu ležící a od jihoruských stepí hustými lesy dobře chráněné novgorodské knížectví si dočasně uchovalo nezávislost a bylo ve vztahu k Mongolům spíše spojencem. Ti jeho knížeti Alexandru Něvskému (synovi velikého knížete Jaroslava) dokonce pomáhali v boji proti západním křižákům. Když se ale po smrti svého otce stal Alexandr sám velikým knížetem, podřídil nakonec v roce 1257 dobrovolně Novgorod Mongolům.