Září 2011

Když léto předávalo štafetu podzimu

30. září 2011 v 10:56 | milasko
Na přelomu srpna a září jsem měl celkem šťastnou ruku při výběru vín. Protože kolem bodování se dost často objevují různé diskuse, rozhodl jsem se, že začnu bodovat dvěma způsoby: desetibodovou i stobodovou stupnicí. Ať si to každý přebere.


Merlot 2008 Grand Reserve - Chateau Los Boldos, Alto Cachapoal, Chile. Zelená Bordo láhev byla uzavřena korkem (plátek-drť-plátek) o délce 45 mm. Víno z jednoho z nejstarších rodinných podniků v Chile. Kořeny majitelů leží v Alsasku a firma se proto orientuje na tradiční francouzské odrůdy. Víno zrálo 8 měsíců v dubových sudech a poté 6 měsíců v láhvi. Obsah alkoholu 13,5 %. Tmavě rubínová barva, viskozita střední. Méně intenzivní ale celkem zajímavá vůně, ve které jsou cítit lesní plody, hlavně maliny a také neobvyklý tón tmavých oliv v nálevu. V těle středně plné, v chuti tmavé ovoce a lehká kouřovinka. Trochu výraznější ale příjemné třísloviny. Dochuť středně dlouhá. Poměrně pěkné víno, od kterého bych ale, vzhledem ke kategorii Grand Reserve bych asi očekával ještě trochu více. Dávám lepších 7 bodů z deseti, 81 ze sta.


Hibernal 2009 výběr z hroznů - Vinařství Štěpán Maňák Žádovice. Láhev z hnědého skla byla uzavřena kokem dlouhým 45 mm. Obsah alkoholu 13 %, cukernatost při sběru 25° NM, 19,9 g zbytkového cukru, 6,3 g kyselin. Odrůda vznikla křížením Ryzlinku rýnského a Seibelu. Velmi světlince zlatavá barva s našedlým nádechem, viskozita nižší až střední. Méně intenzivní vůně hruškového kompotu, středně plné tělo. Zajímavá chuť, která vůbec nepůsobila sladce, spíše naopak. Byl tam takový nahořklý, nicméně velmi příjemný tón. Něco podobného bylo i ve středně dlouhé dochuti. Trošičku rozporně působící víno, které se mi ale nakonec docela líbilo a hodnotím ho přibližně stejně jako předchozí, tedy lepšími 7 body, (81).


Carmenere 2008 - Cono Sur, Colchagua Valley, Chile. Láhev ze zeleného skla s bicyklem na etiketě měla šroubovací uzávěr. Barva na hranici rubínu a granátu, střední až vyšší viskozita. Intenzivnější lákavá vůně višní v čokoládě, švestek a ostružin. Plnější tělo, ovocná, hezky kořenitá příjemně natrpklá višňová chuť. Středně dlouhá dochuť. Víno se mi líbilo, dávám 7,5 (83) bodů.


Pinotage 2008 - Swartland Winery, Western Cape, JAR. Zelená Bordo láhev byla uzavřena plastovou zátkou. Obsah alkoholu 14 %. Tmavá granátová barva, viskozita vyšší. Středně intenzivní těžší vůně sušených švestek, borůvek a hořké čokolády. Plnější tělo, v chuti opět hlavně švestky, hezky uhlazené třísloviny. Delší, hodně kořenitá dochuť. Dostává horších 7 (79) bodů.


Pálava 2009 výběr z hroznů - Vinařství Vajbar. Vinařská obec Rakvice, viniční trať Trkmansko. Zelená Bordo láhev byla uzavřena plastovou zátkou. Zlatavá barva, vysoká viskozita. Intenzivní velmi lákavá a široká vůně. Bylo v ní hlavně exotické ovoce, papája, ananas, ale také sladké hrušky. Středně plné tělo, lahodná chuť medu, švestek a koření. Delší dochuť. Velmi pěkné a bohaté víno, které jsem ocenil 8 (86) body.


Muscat White Dessert - Lion-Gri, Moldávie. Ročník neuveden. Atypická láhev ze zeleného skla, ozdobená pytlovinou, byla uzavřena krátkým korkem z drti. Obsah alkoholu 16 %, 120 g zbytkového cukru. Krásná jantarová barva, velmi vysoká viskozita. Středně intenzivní vůně laku a dřeva. Plné tělo, příjemná , i když hodně sladká chuť. Středně dlouhá dochuť. Trochu horších 7,5 (82) bodů.


Jak je vidět, měl jsem tentokrát docela šťastnou ruku. Sešla se mi vesměs pěkná vína, ať už z domova nebo ciziny.

Vinařské aktuality - září 2011

26. září 2011 v 6:30 | milasko |  Úvahy o víně
Hvězdy a víno

Že mnohé hudební a herecké hvězdy i další celebrity produkují svá vína, není žádnou novinkou. Podívejme se, jaká nová vína se objevila na trhu.

V Austrálii se objevila nová série vín, připomínající slavnou kapelu AC/DC. Ta se tentokrát sice přímo na vytváření vína nepodílela, ale propůjčila své jméno vinařství Warburn Estate. Jednotlivé láhve nesou jména podle slavných hitů. Na regálech se tak objevil: AC/DC «Back in Black» Shiraz, AC/DC «You Shook Me All Night Long» Moscato, AC/DC «Highway to Hell» Cabernet Sauvignon a AC/DC «Hells Bells» Sauvignon Blanc. O víno byl velký zájem ještě před uvedením na trh mezi sběrateli vína i fanoušky skupiny.
Také David Coverdale, bývalý člen Deep Purple a Whitesnake, se rozhodl vytvořit vlastní víno, a to ve spolupráci s De La Montanya Winery.
Skupina KISS spolupracovala už dokonce s několika vinařstvími, takže existuje celá kolekce různých vín, na nichž je vyobrazena.
Skupina Motörhead se domluvila s australským vinařstvím Broken Back Winery a na trhu se objevil Motörhead Shiraz. Vedoucí kapely "Lemmy" doporučuje přistupovat k tomuto vínu velmi opatrně.


Skandál kolem Brunello di Montalcino DOCG

V roce 1980 získala vína Brunello di Montalcino status DOCG, tedy nejvyšší kategorii mezi italskými víny. Zásadním pravidlem ale je, že vína pod touto značkou smějí být vyráběna pouze z hroznů odrůdy Sangiovese, vyprodukovaných v daném regionu. Místní vinaři si ale začali pomáhat přidáváním hroznů z jiných oblastí nebo z méně uznávaných odrůd. Když se na to přišlo, muselo být velké množství vín přejmenováno na Rosso di Toscana IGT, tedy posunuto o dvě kategorie níže.


Vinný "sklep" na mořském dně

Italský vinař Piero Lugano, žijící v přímořském městečku Chiavari, měl velký problém. Absolutně se mu nedostávalo místa na ukládání produkce svých šumivých vín. Nakonec se rozhodl ukládat ho na mořské dno. Místní úřady tomu nebyly moc nakloněné, protože plánované místo se nacházelo v chráněném území. Nakonec se to ale povedlo prosadit a v roce 2009 uložil do hloubky 60 m 6 500 lahví, chráněných klecí z nerezavějící oceli. Když byly po 13 měsících vyzdviženy, byly pochopitelně obrostlé vším možným, po očištění se ale ukázalo, že skrývají zajímavé víno. Proto v tomto experimentu vinař pokračuje. Je to sice určitě obratný marketingový tah, víno má ale na dně skutečně dobré podmínky.


Je libo obleček ze zátek?

O obkládání fasády domu zátkami od vína jsem již psal, korkové oblečení je ale novinkou. Pochlubil se s ním jeden muž v Nevadě. Použil k němu 2 500 zátek z vín, která s přáteli vypil. To trvalo jistě déle než výroba obleku. Ta zabrala asi týden. Zátky rozřezal na půlky a zachoval při tom loga vinařství. Poté je k sobě lepil. Sám připouští, že ne vše domyslel. Oblečení je sice slušivé, nemůže v něm ale zdvihnout ruce. Má tedy problém s otvíráním a konzumováním dalších lahví vína.

Tanguti. Říše Si-Sia. 2. část

21. září 2011 v 6:56 | milasko |  Čína
V roce 1048 byl císař Toba Jüan-chao zavražděn vlastním synem a v zemi začaly vnitřní rozbroje a dokonce i válka s kitanskou říší Liao. Toho se pokusila využít k prosazení svého vlivu Čína, což ale vedlo koncem 11. století k další válce.
Říše Sung ale zároveň začala bojovat i proti Tübötu. Ten sice porazila, Tanguty ale ne. Těm nakonec dost pomohla změna mezinárodní situace. V roce 1125 zničili Džürčenové říši Liao a poté úspěšně bojují proti Číně. Naopak s Tanguty navázali přátelské vztahy. Pozoruhodné je, že v této době zesílil kulturní vliv Číny, jejíž kultura již není programově odmítána. V roce 1146 se v zemi oficiálně zavádí čínský nábožensko-filosofický směr konfucianismus. Čínský vliv je zřejmý i na kodexu tangutského práva, který byl zaveden v roce 1169, i když jsou zde zachovány jisté svébytné tangutské rysy. Zákoník se zachoval a má 1460 článků. Obyvatelstvo se dělilo na tři skupiny. Privilegované, kteří měli nějakou hodnost, osobně svobodné prosté lidi a nesvobodné. Půda a dobytek byly v soukromých rukou, ale vlastníci země měli povinnost pracovat na budování a údržbě zavlažovacích kanálů. Podle výše majetku byli muži povinni pořídit si různě kvalitní výzbroj do války. Bohatší bojovali jako jezdci, chudší jako pěšáci. Vojsko se dělilo na pravidelnou armádu a pomocné oddíly, které zajišťovaly služby pro oddíly pravidelné armády.
12. století bylo obdobím vrcholného rozkvětu tangutské kultury. Rozvíjel se knihtisk, vydávala se buddhistická a konfuciánská díla, různé slovníky, sbírky výroků a rčení apod. Předpokládá se, že obyvatelstvo bylo v relativně dost vysokém stupni gramotné, zejména ti, kteří byli ve státních službách. Ti obvykle vedle tangutského jazyka ovládali i čínštinu.
Počátek 13. století znamenal ale zvrat. Objevil se nový, mimořádně nebezpečný nepřítel - Mongolové. V roce 1209 se jim podařilo obsadit tangutské hlavní město Edzin-aj. Císař Ankuan uznal vazalskou závislost na Čingischánovi. Tanguti pak bojovali jako mongolští spojenci proti džürčenské říši Ťin, i když nepříliš aktivně. Když ale chtěl Čingischán, aby podpořili jeho tažení na západ proti Chórezmu, Tanguti odmítli. Za to je Čingischán v čele hlavních mongolských sil v roce 1226 znovu napadl. Sám sice těsně před kapitulací hlavního města v roce 1227 zemřel, to se ale jeho vojevůdcům podařilo před Tanguty utajit. Následně byl poslední tangutský císař popraven a pobito mnoho obyvatel. Na tomto území se pod mongolskou nadvládou postupně rozšířil islám, obyvatelstvo jazykově splynulo s Číňany. Vyspělá svébytná civilizace zanikla.

Jak hodnotím vína

15. září 2011 v 6:43 | milasko
Na toto téma jsem sice již jednou psal, ale protože se kolem toho stále dost diskutuje (jestli používat jen stobodovou stupnice, pokud i desetibodovou, co vlastně jednotlivá čísla znamenají), rozhodl jsem se k tomu ještě jednou vrátit.
Stobodová stupnice je mezinárodně uznávaná a používaná, přesto má určité nevýhody. Pokud by ji člověk měl používat poctivě, měl by mít k ruce tabulku, což ale není nejpohodlnější. Když to bude dělat jen intuitivně, asi to není úplně ono. Navíc je tu velký problém v tom, že stobodová stupnice nemá v žádném případě sto bodů. Úplně nejméně se dá udělit 40 bodů, někdy se ale za čirost a barvu dává automaticky nejvyšší počet bodů ("není jasné, jak to vlastně vinař zamýšlel"), potom se prostor zúží od 52 do 100 bodů. A takhle málo se stejně nedává, to už se pak víno rovnou vyřadí, že má nějakou zjevnou vadu.

V této stupnici mají vynikající vína nad 90 bodů a při soutěžích jsou hodnocena zlatou medailí, velmi dobrá od 85 bodů mají stříbrnou a od 80 bronzovou medaili. Zhruba nad 75 bodů je víno ještě dobré, nad 60 průměrné a pod 50 nepitelné.
V běžném životě používám desetibodovou stupnici, která je jednodušší, používá se od 1 do 10 (nejde tedy o vydělení stobodové stupnice deseti) a pro jemnější nuance ještě využívám půl bodu. To mi dává dostatečnou možnost vyjádřit rozdíly v kvalitě vín.
Co tedy jednotlivé body znamenají?

  1. Víno na první pohled odpuzuje, nestojí ani za ochutnání.
  2. Víno může na první pohled vypadat normálně, ale vůně i chuť jsou natolik závadné, že nejde ani svařit.
  3. Velmi špatné víno, které jde pít jen se sebezapřením, vhodné tak na svaření.
  4. Víno jde s trochou dobré vůle pít, je ale podprůměrné.
  5. Průměrné víno, které neurazí, ale určitě taky nenadchne.
  6. Víno pro běžné pití, které ale není určené k nějakému vychutnání.
  7. Dobré víno, kterému lze částečně něco vytknout v chuti, vůni či dochuti.
  8. Velmi dobré víno, hezky vyvážené, stojí za další nákup.
  9. Vynikající víno se skvělou vůní i chutí a dlouhou dochutí.
  10. Sen každého milovníka vín. Něco, čemu nelze absolutně nic vytknout.

Mongolská říše 9. Další výboje a počátky štěpení

9. září 2011 v 7:06 | milasko |  Mongolové
V roce 1246 byl Ögödejův syn Güjük konečně zvolen chánem, ale nadále přetrvávalo jeho nepřátelství s Batuem. Güjük se opíral hlavně o nestoriánské křesťany z řad Najmanů a Kerejtů a pokoušel se získat na svou stranu i pravoslavné Rusy. Pozval k sobě velikého knížete Jaroslava, ten byl ale na příkaz Törögene zavražděn. Proto se Jaroslavův nástupce Alexandr Něvský raději spojil s Batuem. Když se již schylovalo k otevřenému střetnutí, Güjük náhle za nejasných okolností v roce 1248 zemřel. Následovalo ještě jedno krátké mezivládí, kdy se regentkou stala další nevzdělaná a neschopná žena, Güjükova vdova Ogul-kajmiš, která se u moci udržela do roku 1251.
Na velkém churalu v roce 1251 byl chánem zvolen Tolujův syn Möngke. Jeho přítel Batu byl uznán jako nejstarší v rodě. Jeho ulusu se začalo říkat Zlatá horda. Ta si získává stále větší autonomii. Když v roce 1256 Batu zemřel, začaly v Zlaté hordě krátké boje o moc, z nichž nakonec vyšel vítězně Batuův bratr muslim Berke. Po churalu byla pobita část potomků Čagataje a jeho ulus byl rozdělen mezi Batua a velkého chána.
Mezitím další chural v roce 1253 rozhodl o nových taženích. Chubilaj (Kublajchán), další Tolujův syn, byl pověřen dokončit tažení proti Číně. Třetí z bratrů Hülegü měl zaútočit proti muslimům na Blízkém východě a jeho cílem byl Jeruzalém. Möngke se dosti oprávněně obával dalších separatistických tendencí. Aby se bratři po dobytí nových území nemohli snadno opřít o vojsko z místních národů, přidělil Chubilajovi vojáky z východní Evropy, hlavně Alany a Kypčaky, zatímco Hülegü dostal Ujgury a Číňany. Ani to však nepomohlo. Tažení na východě bylo zdlouhavé, Mongolové neútočili přímo ze severu, ale z jihozápadu, přičemž v 50. letech úspěšně pronikli do Tibetu, Barmy a Vietnamu.
Vlastní řízení operací na západě měl na starosti vojevůdce najmanského původu, křesťan Kit-buka-nojan. Mongolům se podařilo získat si proti muslimům křesťanské spojence. Na jejich stranu se přidal arménský král Hethum I. a také jeden z křižáckých vládců kníže Bohemund z Antiochie. Byl za to ale papežským legátem exkomunikován. I když zbylé křižácké státečky ve Svaté zemi na tom v této době byly velmi špatně a nutně potřebovaly proti muslimům spojence, byli křižáci spíše připraveni proti Mongolům bojovat než se s nimi spojit. Vlastní západní tažení začalo po pečlivé přípravě v roce 1256. Mongolové postupovali přes Írán do dnešního Iráku. V roce 1258 dobyli Baghdád a poslední chalífa z rodu Abbásovců byl popraven. Mongolové se během tohoto tažení chovali vůči muslimům hodně krutě, ničili i jejich mešity. Zajímavé je, že chalífův palác v Baghdádu dostal křesťanský arménský patriarcha. V roce 1259 pronikli Mongolové do Palestiny a dostali se k Gaze. Situace muslimů začala být skutečně kritická, ale jejich pevnou oporou ještě zůstával Egypt.
Tam vládli mamlúci. Byli to původně vlastně otroci, kupovaní egyptskou vládnoucí dynastií Ajjúbovců hlavně na Krymu. Nejčastěji se jednalo o válečné zajatce kypčackého původu. Ajjúbovci z nich vybudovali velice kvalitní armádu. Jejich postavení bylo skutečně zvláštní. I když zůstávali státními otroky, jejich hospodářská situace byla nesrovnatelně lepší než většiny svobodného egyptského obyvatelstva. Navíc si postupně získávali stále větší politický vliv, k čemuž přispěla i jejich vítězství nad západními křižáky. V roce 1250 uchopili převratem v zemi faktickou moc, 1259 pak stínové vládce z rodu Ajjúbovců svrhli úplně. Sultánem se stal vojevůdce kypčackého původu Kutuz, nepřítel křižáků i Mongolů.

Pardubický festival vína 2011

3. září 2011 v 8:18 | milasko
Již počtrnácté se koncem srpna konal na pardubickém zámku Pardubický festival vína. O měsíc dříve proběhla soutěž, na které pět komisí hodnotilo celkem 228 vín z mnoha zemí. Garantem soutěže byl prof. Ing. Fedor Malík, DrSc. Vína byla rozdělena do osmi kategorií.
V kategorii bílých suchých zvítězilo Chardonnay 2009 akostné barrique - Fedor Malík a syn (Ochutnal jsem a bylo výborné). Mezi bílými polosuchými Rulandské šedé 2009 pozdní sběr - Chateau Lednice, bílými polosladkými Tramín červený 2009 výběr z hroznů - Znovín Znojmo (champion výstavy). Mezi bílými sladkými zvítězil Ryzlink rýnský 2009 ledové - Znovín Znojmo, mezi růžovými suchými Svatovavřinecké rosé 2010 pozdní sběr - Chateau Lednice, růžovými ostatními Modrý Portugal 2010 pozdní sběr - Vinařství Štěpán Maňák, mezi červenými suchými Cabernet Sauvignon/ Merlot 2008 Weingut Familie Auer, Rakousko a mezi červenými ostatními Primitivo di Manduria 2008 Angelo Rocca & Figli, Itálie. Jako nejúspěšnější vinařství byl hodnocen Znovín Znojmo.
Akce pro veřejnost přilákala opravdu hodně návštěvníků, ti se naštěstí mohli rozdělit k mnoha stánkům, nabízejícím vína z mnoha zemí světa a desítek vinařství. Vstupné bylo sto, za to byla sklenička s taštičkou na krk a pět žetonů do začátku. Ty se jinak prodávaly po 5,- a nejběžnější ceny ochutnávek se pohybovaly kolem 2-3 žetonů. Těch stánků, kde se prodávalo víno, bylo asi 40. Některé prezentovaly jediné vinařství, což dávalo možnost promluvit si s vinařem, jiné zastupovaly několik vinařství nebo se jednalo o stánky vinoték, které zase obohatily nabídku i o vína ze zahraničí. Podobně jako v loňském ročníku byla zde i tentokrát velká expozice rakouských vinařství v několika stáncích, trochu menší bylo zastoupení slovenských vinařství, kterých tu před rokem bylo dost a velmi kvalitních. I letos jich mělo přijet více, ale nakonec to nějak nevyšlo. I tak se mi líbila vína dvou přítomných - Karpatská Perla a Vinařské závody Topolčianky. U obou stánků jsem navíc ocenil velkou vstřícnost.
Organizace fungovala dobře, u stánků byl chléb a sýr na zakousnutí i voda, kterou bylo také možné si nalít ze zásobníků. To bylo tentokrát docela zapotřebí, protože zvláště v pátek panovalo obrovské horko. Všiml jsem si, že návštěvníci už se v úrovni jednotlivých vinařství docela orientují. U některých stánků bylo docela prázdno, k některým bylo obtížné se propracovat. To byl třeba případ Znovínu Znojmo. Návštěvu u nich jsem nakonec vzdal, protože jejich vína docela dobře znám a nechtělo se mi tam tlačit. Stánky se nacházely v sálech, sklepení i na nádvoří zámku. Zde dotvářela správnou atmosféru cimbálovka a probíhaly tu ještě prezentace jednotlivých vinařství a soutěže pro diváky.
První den jsem se věnoval bílým vínům. Nejvíce nabízených bylo z ročníku 2010 a i když jsem narazil i na několik pěkných vín, celkově jsem ale úplně nadšený nebyl, spíše se jednalo o takový lepší průměr. Určitě bych se měl zmínit o vínech pana Maděřiče, u něhož jsem přechutnal velkou část jeho nabídky bílých. I když ani tady jsem na nějakou "bombu" nenarazil, určitě musím ocenit, že úplně všechna vína byla pěkná, měla velmi vyrovnanou solidní úroveň za velmi rozumné ceny. Zajímavostí byla dvě vína blanc de noir z Topolčianek, jedno z Rulandského modrého, druhé z Modrého Portugalu, což jsem viděl prvně. Celkově jsem u bílých tentokrát docela "ujížděl" na veltlínech, které jinak u mě patří jen k průměrně oblíbeným odrůdám. Tak nevím, jestli se v roce 2010 povedly nějak více než jiné odrůdy nebo to byla náhoda.
Druhý den jsem si nechal na ochutnávání červených. Tohle rozdělení má sice výhodu, že se mi tolik netlučou chutě, nevýhodou ale je, že těch červených bývá přece jen o něco méně a druhý den již některá opravdu zajímavá mohou chybět, což se mi tentokrát trochu vymstilo. Konkrétně u stánku s bulharskými víny, který jsem první den úplně vynechal. Červená zde byla až nečekaně dobrá, patřila k tomu nejlepšímu, na co jsem ten den narazil. Bohužel ale již zbylo jen něco málo na ochutnání, lahve na prodej už ale u těch nejzajímavějších vzorků skoro nebyly. Nedivím se. Pochopitelně jsem ochutnal i červená od nás, z Francie, Rakouska nebo Chile. U posledně jmenované země jsem sice narazil na velmi dobrou kvalitu, nicméně 10 žetonů za ochutnávku mě přece jen dost překvapilo. Prezentace na festivalu by asi měla lidi přilákat k ochutnání a následné koupi. Nevím, jestli to může fungovat, když návštěvníci mohou u vedlejšího stánku koštovat pěkná vína třeba za dva žetony. Přišlo mi to obchodně trochu nešikovné, i když nešlo o levné víno. Červená i bílá mám zhruba stejně rád, tentokrát se mi ale červená, na která jsem narazil, zdála o něco lepší.

A co patřilo k tomu nejlepšímu z koštovaných vín? Uvedu jen seznam bez nějakého pořadí:


Bílá vína

Ryzlink rýnský 2010 VOC - Vinařství LAHOFER

Veltlínské zelené 2010 pozdní sběr - Velkobílovická vína

Veltlínské zelené 2010 - Karpatská perla, Slovensko

Weissburgunder 2010 - Weingut Hirtl, Rakousko

Muškát moravský 2010 pozdní sběr - Ludvík Maděřič

Veltlínské zelené 2010 kabinet - Vinařství Čech



Červená vína

St. Laurent 2008 - Winzerhof Landauer-Gisperg, Rakousko

Cuvée Neptun 2008 - Winzerhof Landauer-Gisperg, Rakousko

Frankovka 2009 pozdní sběr - Karpatská perla, Slovensko

Cadarissima 2008 - Wine Princess, Rumunsko

The Horse Valley 2006 - Raynoff Winery, Bulharsko

Mavrud 2003 Rothenberg Reserve - Trakia Estate, Bulharsko

Pirineos 2009 Reserva - DO Somontano, Španělsko

Cabernet Sauvignon 2009 Max Reserva - Errazuriz, Chile


Celkově to byla opět velmi pěkná akce, kterou mohu určitě doporučit. Kromě možnosti ochutnat spoustu vín z mnoha vinařství se tu pochopitelně dalo i za rozumné ceny nakoupit, což jsem samozřejmě bohatě využil.