Říjen 2011

Dny moravských vín na olomoucké Floře

31. října 2011 v 14:29 | milasko |  Soutěže, ochutnávky, akce
Letošní dny moravských vín na Floře Olomouc byly příležitostí pro setkání tří autorů, kteří píší na portál ovine.cz. V sobotu 15.10. jsme se v hlavním pavilonu výstaviště sešli s Jardou (J.) a Marou. Tradičně tu bývají jednak volné ochutnávky u stánků a pak řízené degustace, věnované jedné z moravských vinařských podoblastí, tentokrát znojemské. Zde jsme začínali. Stejně jako v minulém roce ji vedl Ing. Matula ze Znovínu Znojmo. Díky nějakým problémům po cestě se začínalo o něco později, ale vlastní průběh to nijak negativně neovlivnilo. Jednotlivým vzorkům byl věnován dostatečný prostor. Na úvod jsme byli seznámeni s odrůdovou skladbou podoblasti, problematikou VOC Znojmo (nyní 15 vinařství), pochopitelně jsme se dozvěděli i nějaké novinky o Znovínu, zajímavá byla informace o nákupu nových vinic kolem Hustopečí, což umožní rozšířit sortiment, zejména v nabídce červených vín.

Vzorků jsme ochutnali devět. Tentokrát nebudu uvádět tolik podrobností ohledně tratí, obsahu alkoholu, zbytkových cukrů apod. a spokojím se jen s dojmem, jaký na mě jednotlivá vína udělala.


Začínali jsme sektem Cuvée brut z Vinných sklepů Lechovice. Všiml jsem si, že láhev byla olepená nějakými medailemi, protože ale sektům nerozumím, nebudu ho ani blíže rozebírat. Následovalo osm vzorků tichých vín, která měla všechna vyšší zbytkové cukry. Jednalo se o polosuchá a polosladká vína.

Prvním bylo Rulandské bílé 2008 pozdním sběr z Agrodružstva Nový Šaldorf s méně výraznou, trochu zahlušenou vůní a ne zcela harmonickou ovocnou chutí, z níž poněkud vystupovaly kyselinky. Ohodnotil jsme ho 79 body.

Následoval velmi pěkný Kerner 2009 pozdní sběr - Víno Hort. Hezká sytější zlatavá barva, vysoká viskozita, středně intenzivní lákavá vůně meruněk, hrušek a květin zaujaly a následné ochutnání nezklamalo. Víno bylo svěží, harmonické, poměrně plné, se středně dlouhou dochutí a dobrými předpoklady pro další archivaci. Dal jsem mu 84 bodů.

Sauvignon 2010 VOC - Waldberg Vrbovec. Světlejší zlatavá barva, viskozita nižší až střední. Velmi výrazná vůně černého bezu, která slibovala hodně, ochutnání ale přineslo určité zklamání. V těle středně plné, ještě dost mladě působící s výraznějšími kyselinami. Víno by se mohlo ještě zlepšit, zatím ale 79 bodů.

Ryzlink rýnský 2010 VOC - Vinice Hnanice. Ryzlink rýnský mám rád a toto vinařství jsem zatím znal jen podle jména, tak jsem byl docela zvědavý. Barva světlinká, viskozita vysoká. Středně intenzivní, hodně sladká, pro odrůdu nepříliš typická vůně s převahou ovoce a trochou květin. V těle méně až středně plné, chuti jednoznačně dominoval cukr, který si úplně nerozuměl s vyššími kyselinkami. Středně dlouhá dochuť. Pro mě zklamání a nejslabší víno ochutnávky, 77 bodů.

Veltlínské zelené 2010 VOC - Vinařství Josef Kořínek Hnanice. Toto vinařství mělo na loňské Floře stánek, takže jsme se s jejich víny mohli docela dobře seznámit a docela se nám líbila. Světlejší zlatavá barva, vyšší viskozita. Vůně intenzivnější, kořenitá a hodně sladká. Tělo středně plné, kyselinky oproti předchozím vzorkům už příjemnější. Celkem pitelné víno, které ale bylo dost krátké. Dal jsem 80 bodů.

Rulandské šedé 2010 výběr z hroznů- Vinařství Lahofer. Zlatožlutá barva, vyšší viskozita. Velmi intenzivní, hodně lákavá sladší široká vůně proslazené pomerančové kůry a sladkých hroznů. V těle hodně plné, chuť dosti sladká ale nikoliv přeslazená, byly tu sladké citrusy. Dochuť delší. Víno se mi líbilo, ohodnotil jsem 85 body.

Závěr ochutnávky patřil dvěma vínům ze Znovínu. Nejprve to byla polosladká Pálava 2008 výběr z hroznů - Znovín Znojmo. Zlatavá barva, vysoká viskozita, intenzivnější kořenitá vůně růží. Plnější kořenité víno se středně dlouhou dochutí. Asi spíše dámské pití, které jsem ocenil 82 body.

Úplně poslední vzorek byl Tramín červený 2008 výběr z hroznů - Znovín Znojmo. Barevně podobné jako předchozí, viskozita vyšší. Nádherná intenzivní vůně medu a růží. Středně plné tělo, krásně harmonické s delší dochutí. Velmi povedený, typicky odrůdový tramín. Pro mě vrchol ochutnávky, 87 bodů.


Tato degustace trvala asi hodinu a půl a pak se naše trojka vypravila ke stánkům. Tady nás čekalo dost nepříjemné překvapení. Zatímco v posledních letech jejich počet stále stoupal a na loňské Floře už jich bylo opravdu hodně, tentokrát tu byly vlastně jen dva. Tedy, bylo tu ještě pár dalších, které prodávaly burčák, ale ty nepočítám. Navíc jsme se ze "zaručeného zdroje" dozvěděli, že "vinař", který v jednom z nich burčák prodává, je vlastně pekař, který žádnou vinici nemá. Takže nám zbývala pouze návštěva u Fridrichů a Varmužů, tedy u vinařů, které jsme na této akci navštívili i v uplynulých letech. V obou stáncích nás přivítali s velkou vstřícností a mohli jsme přechutnat téměř celý sortiment. Mně se o trochu více líbila vína Vinařství Fridrich Vracov, zejména Rulandské šedé 2010 zemské patřilo k tomu nejlepšímu, co jsem tento den ochutnal. Jen škoda, že už bylo vyprodané. Z nabídky Rodinného vinařství Varmuža Kobylí se mi docela líbil zemský Cabernet Moravia 2009.

Celkově to byla poměrně hezká akce, je jen škoda, že další vinaři to letos z nějakého neznámého důvodu vzdali. Já jen doufám, že v budoucnu dojde zase k oživení zájmu o Floru ze strany vinařství, protože pouhá dvě (byť solidní) těžko mohou být důstojným reprezentantem vinařského umění na Moravě.

Vinařské aktuality – říjen 2011

26. října 2011 v 8:58 | milasko |  Úvahy o víně
Další úspěch čínských vinařů

Čínské víno He Lan Qing Xue Jia Bei Lan Ningxia China 2009 bylo oceněno podle časopisu Decanter jako nejlepší v kategorii vín z bordeauxských odrůd s cenou nad 10 liber. To by mohlo představovat docela nepříjemnou ránu pro bordeauxské vinaře, kteří zatím v Číně vidí jen odbytiště pro svá drahá vína - a ne konkurenta. Dlouhý název je složen ze jména firmy a výrazu pro mimořádně drahou orchidej. Firma sídlí na severu země, asi 800 km západně od Pekingu. V oblasti je suché a horké kontinentální klima. První réva, dovezená sem z Francie, zde byla vysazena v roce 1998. Sklízí se teprve od roku 2005, ale velký úspěch už se dostavil.


Vína ve stylu sumo

Nová kolekce vín Volcano Wines symbolizuje zápasy sumo. Čím větší láhev, tím složitější druh boje. Názvy jednotlivých lahví jsou Hataki-Komi, Yori-Kiri и Ketaguri.




Bodové ohodnocení vín

Při soutěžích se vína hodnotí podle různých systémů. Nejčastější je stobodová stupnice, i u nás se ale používá také dvacetibodová. Je pochopitelné, že čas od času se objevují snahy vyjádřit nějak přesně poměr mezi nimi. Naposledy zveřejnil podobnou srovnávací tabulku časopis Decanter. Vypadá takto:
(stobodová stupnice zde odpovídá hodnocení podle Parkera)



20 = 99-100 (dokonalé víno)

19 = 97-98 (výjimečné)

18,5 = 95-96 (zlatá medaile)

18 = 93-94 (vynikající)

17,5 = 91-92 (velmi dobré)

17 = 90 (stříbrná medaile)

16,5 = 89 (bez upřesnění)

16 = 87-88 (dobré, harmonické)

15,5 = 85-86 (bronzová medaile)

15 = 83-84 (dobře udělané)

14,5 = 81-82 (dobré)

14 = 80 (harmonické, ale ničím výjimečné)

13,5 = 79-78 (všední)

13 = 76-77 (velmi jednoduché)

11-12=70-75 (ničím zajímavé)

10 = 65-69 (zjevné nedostatky, neharmonické)

Méně než 10 = 65 (defektní)


Existují ale odlišně pojaté stobodové stupnice a také úplně jiné tabulky pro převod bodů. Tak si vyberte.

Konec zákazu gruzínských vín v Rusku

Na základě nedávných jednání se po několika letech budou moci gruzínská vína opět vyvážet do Ruska. To bude ale povoleno pouze vybraným gruzínským exportérům, kteří úspěšně projdou mnoha procedurami včetně laboratorních rozborů, inspekčních návštěv apod.


Jak je to s tím pitím v Čechách

Podle Světové zdravotnické organizace zaujali Češi za Moldávií čestné druhé místo na světě v pití alkoholu při přepočtu čistého lihu na hlavu. Mělo by to činit asi 17 litrů na osobu ročně. Čeští statistici ale tvrdí, že dospělí u nás vypijí jen 10 litrů ročně, při započítání dětí to pak vychází pouze na 7 litrů, z toho 6 litrů zkonzumujeme prostřednictvím piva. Takže to není tak hrozné. Vlastně vůbec nepijeme, jen nás ve světě pomlouvají.

Šíření tureckých kmenů po Eurasii

21. října 2011 v 12:40 | milasko |  Ujguři, Kyrgyzové a další kočovníci
Obrovská říše Hunů Siung-nu byla základnou pro první etapu velkého šíření turkických (tureckých) kmenů, které se za její existence v období kolem přelomu letopočtu rozšířily z původních sídel ve východní části Asie, zejména severní Číně, do stepí střední Asie. Odtud pak část Hunů, mezitím ale smíšená s uherskými a možná i severoíránskými kmeny, pronikla ve 4. století n. l. až do Evropy, kde způsobila stěhování národů. 4. a 5. století n. l. je tak ve znamení úspěšného rozšiřování turkických kmenů po Evropě. Přibližně v téže době, tedy koncem 4. stol. n. l. se v centrální Asii velmi úspěšně šíří důležitá skupina turkických kmenů, Teleskové (později Ujgurové), kteří osídlili rozsáhlé oblasti od Džúngarska až po řeku Selengu.
Další zásadní etapa pro rozvoj turkických kmenů začala v polovině 6. století, kdy vznikl mohutný turkutský kaganát. Turkuti se během několika desetiletí rozšířili od severního Černomoří až po východní pobřeží Číny. Měli v sobě krev hunskou ale i mongolských Sien-pi. Jejich poddaní hovořili mnoha různými jazyky, klíčovou roli opět hrály kmeny jim jazykově příbuzné, bylo tu ale i mnoho Severoíránců. K turkickým kmenům patřili například Teleskové, pozůstatky Hunů, Jenisejští Kyrgyzové, Chazaři, Bulhaři a další. U dvou posledně jmenovaných není původní jazyk úplně jistý, na jejich utváření se mohli podílet i Severoíránci. Doba kaganátů Turkutů a Modrých Turků byla z hlediska vývoje turkické větve důležitá tím, že se utvářely některé významné kmeny a kmenové svazy, jejichž příslušníci původně mluvili prokazatelně úplně jinými jazyky, postupně se ale poturčili. Příkladem mohou posloužit Pečeněhové a zejména Oguzové, kteří měli pro další vývoj celé větve naprosto zásadní význam. Zatímco na utváření Pečeněhů se vedle turkických podílely i kmeny uherské a severoíránské, Oguzové byli svým původem především Severoíránci, kteří ale postupně přijali turecký jazyk. Stali se předky Turků seldžuckých a osmanských, za jejichž vlády se turecký element rozšířil do Malé Asie, velkých oblastí Evropy a dokonce i Afriky.
Dalším důležitým momentem při šíření turkických kmenů je doba Mongolské říše. Mongolové si v počátcích budování svého impéria podrobili své příbuzné, mongolsky hovořící Tatary, které také zařadili do své armády. Protože to byli jejich odvěcí nepřátelé, často je posílali jako přední voj. Tehdy vznikl onen omyl, kdy se celé armádě začalo chybně říkat tatarská. Zmatkům v názvosloví ale nebyl konec. Když si Mongolové podrobovali střední Asii, staly se jejich poddanými mnohé zde sídlící turecky mluvící kmeny. I ty s nimi táhly dále na západ až do Evropy. Když se Mongolům podařilo pokořit ruská knížectví a podrobit je Zlaté hordě, začíná se jméno Tatarů používat i pro turecké kmeny, které s nimi přišly a na pomezí východní Evropy a Asie se usadily. Tak se později v jazykovědě objevilo matoucí označení turkotatarské jazyky pro turkickou větev altajských jazyků. Přitom původní Tataři nemluvili turkicky ale mongolsky. Určitým paradoxem je, že Mongolové, tvůrci obrovské říše, nakonec zůstali omezeni na Mongolsko a Vnitřní Mongolsko v Číně, potomci některých jejich poddaných žijí až v Evropě i dnes - na Krymu a v Povolží - navíc se stále poněkud matoucím jménem Tataři.

V souvislosti s mongolskou expanzí je třeba zmínit i přesun turkických Kumánů na území dnešního Maďarska, kam ustoupili právě před Mongoly. Jednalo se o potomky středoasijských Hunů a Kypčaků, europoidního turkického kmene dosti složitého původu.

V posledních staletích se rozsah území, na kterých turkické národy žijí, sice zmenšil, zejména v Evropě, stále ale vedle Indoevropanů a Semitů patří k těm největším.

Ochutnávka vinařství Stapleton & Springer

16. října 2011 v 12:41 | milasko |  Soutěže, ochutnávky, akce
22.9. se v rytířském sále pardubického zámku konala ochutnávka vín z rodinného vinařství Stapleton & Springer. To hospodaří na 16 ha vinic v okolí Bořetic, které obhospodařuje v bio režimu. Specializují se na odrůdu Pinot noir. Vedle čistě odrůdových vín vyrábějí i cuvée, jejichž základem je také Pinot noir a dále je tu Modrý Portugal a Svatovavřinecké. Tato cuvée nesou název Roučí, což je staré označení pro Pinot noir, které snad vzniklo tak, že tato odrůda prý našim předkům připomínala rouno beránčí. Ve vinařství se snaží, aby vína odrážela daný terroir, nebyla ochuzena filtrací a čeřením, podíl SO2 je minimální. Vína mají velký potenciál, mohou ležet v archivu i mnoho let, je tu přímo snaha o to, aby vína prověřil čas a ne aby byla prvoplánově zajímavá již třeba po roce. Vyrábějí se ve třech kategoriích: mladá vína mají označení Modré hory, zralejší Rezerva a výjimečná se označují jako Grand cru. Roční produkce je asi 30 tisíc lahví, v nepříznivém roce 2010 byla jen asi 5-6 000. Od roku 2007 přestali ve vinařství používat barikové sudy a od té doby používají větší sudy domácího původu. Zajímavé je také odmítání použití ušlechtilých kvasinek. Podle pana Springera by moravská vína raději měla mít drobné nedostatky ale uchovat si jistý svéráz, než aby byla vyráběna zdánlivě dokonalá ale bezcharakterní unifikovaná vína.
Ochutnávku organizoval známý milovník a znalec vín pan Oldřich Bujnoch, vedl ji pan Jaroslav Springer, doprovázený synem Tomášem. Pan Springer hovořil o své práci a vínech velmi zapáleně a zajímavě, což se projevilo až překvapivým tichem, které na ochutnávce panovalo. Zdá se, že tentokrát se sešli lidé, kteří měli opravdu zájem se něco nového dozvědět. V průběhu ochutnávky byli jednotliví hosté vícekrát vyzýváni, aby se vyjádřili k právě ochutnávanému vzorku. Reakce byly vesměs velmi pozitivní a nemyslím, že by to bylo jen ze slušnosti. Ostatně pan Bujnoch, který tyto dotazy kladl, si většinou vybíral lidi, které už znal z předchozích akcí a o nichž věděl, že o víně něco vědí.

Já se musím přiznat k jisté nebezpečné úchylce. Všeobecně velmi uznávaná odrůda Pinot noir nepatří k mým nejoblíbenějším. Jít na ochutnávku, která byla téměř stoprocentně tvořena víny z této odrůdy, byl pro mě trochu otazník, předešlu ale, že jsem byl mimořádně spokojený. Takové pinoty bych si opravdu nechal líbit.


Ale už konkrétně k jednotlivým vzorkům. Bylo jich celkem devět:

Pinot noir 2006 Ben´s Reserve. Obsah alkoholu 13,7 %, 1,9 g zbytkového cukru, 5,4 g kyselin, 25,8 g bezcukerného extraktu. 30 % příměsi Modrého Portugalu. Vrcholu by mělo víno dosáhnou po 10-12 letech. Barva jahodového kompotu, viskozita vysoká. Výrazná těžší vůně třešní a višní. V těle plnější, jemně kořenité, třísloviny příjemné, trochu zřetelnější kyselinky, které ale nerušily. Dochuť delší. Tak tohle určitě nebyl běžný "zavíňovací" vzorek, ale docela pořádná pecka. Víno se líbilo mně i ostatním, já mu dal 7,5 (83) bodů.

Pinot noir 2009 Modré hory. Obsah alkoholu 12,5 %, 1,8 g zbytkového cukru, 5,9 g kyselin a 28,7 g bezcukerného extraktu. I tady bylo přidáno menší množství Morého Portugalu - 15 %. Víno je sice určené ke konzumaci již nyní, mělo by ale vydržet až 10 let. Barva rubínová, viskozita vysoká. Jemná, méně výrazná vůně červeného rybízu a hroznů, která se ale postupně uvolňovala. Oproti předchozímu vínu přece jen méně plné, ještě zřetelně mladé, i když již vcelku uhlazené, třísloviny nijak nedrhly. Dochuť středně dlouhá. Celkem dobře pitelné víno, které přesto pro mě bylo v rámci ochutnávky nejslabší. Dal jsem mu lepších 6,5, tj. 78 bodů.

Pinot noir 2009 Grand cru. Obsah alkoholu 13,5 %, 3,1 g zbytkového cukru, 6,1 g kyselin a 27,6 g bezcukerného extraktu. Světlejší rubínová barva, viskozita vysoká. Velmi jemná vůně střední intenzity s tóny višní. V těle plné, chuť naprosto skvělá, už teď krásně uhlazená, i když víno bylo ještě mladé. Byly v ní opět především višně. Dochuť středně dlouhá až delší. Toto harmonické víno má před sebou jistě velmi dobrou perspektivu. Pro mě poněkud předčasný vrchol celé ochutnávky. Ocenil jsem 8,5 (89) body.

Roučí cuvée 2006. Poměr odrůd je zde: 50 % Pinot noir, 40 %, Svatovavřinecké a 10 % Modrý Portugal. Obsah alkoholu 13,2 %, 1,4 g zbytkového cukru, 5,3 g kyselin a 25,8 g bezcukerného extraktu. Sytější rubínová barva, viskozita vysoká. Středně intenzivní, lehce nasládlá vůně švestek a višní. V těle plné, lahodná chuť s příjemnými sladkými tříslovinami. Dochuť delší. Další velmi pěkné víno, které jsem ohodnotil lepšími 7,5 body (84).

Roučí cuvée 2008. Tentokrát 50 % Pinot noir a 50 % Svatovavřinecké. Obsah alkoholu 12,5 %, 2,2 g zbytkového cukru, 6 g kyselin a 25,5 bezcukerného extraktu. Tmavší rubínová barva, viskozita střední. Trochu méně intenzivní vůně višní a ostružin. Elegantní uhlazené víno se středně dlouhou dochutí. Dostalo lepších 7 (81) bodů.

Roučí cuvée 2009 Grand cru. Obsah alkoholu 12,5 %, 1,8 g zbytkového cukru, 5,7 g kyselin, 28,2 g bezcukerného extraktu. Barva tmavého rubínu, viskozita střední. Méně intenzivní ale přitom těžší vůně s tóny tmavého ovoce. Hodně plné, trochu výraznější třísloviny, v chuti trpčí višně. Dochuť středně dlouhá. Hodnotím stejně jako předchozí víno - lepších 7 (81) bodů.

Pinot noir 2007 Ben´s Reserve. Obsah alkoholu 12,8 %, 2,2 g zbytkového cukru, 5,9 g kyselin, 29,1 g bezcukerného extraktu, 15 % Modrého Portugalu. Toto víno by mělo vydržet i 20 let v dobré formě. Hezká barva světlejšího rubínu, viskozita vysoká. Středně intenzivní těžší vůně švestek. V těle plné, uhlazené, svěže působící, s chutí švestek. Středně dlouhá dochuť. Dávám 7,5 (83) bodů.

Pinot noir 2007 The Best of Jaroslav Springer. Obsah alkoholu 12,9 %, 1,7 g zbytkového cukru, 5,8 g kyselin a 29,9 g bezcukerného extraktu. Tmavá rubínová barva, viskozita vysoká. Středně intenzivní vůně višňového likéru. V těle plné, těžší, hodně hutné, vysoký extrakt byl znát, třísloviny trochu výraznější. Dochuť delší. Znovu 7,5 (83) bodů.

Roučí cuvée 2007. Obsah alkoholu 13 %, 1,9 g zbytkového cukru, 5,7 g kyselin a 31,1 g bezcukerného extraktu. Barva tmavého rubínu, neprůhledné, vysoká viskozita. Intenzivnější příjemná vůně třešní. Velmi plné, trochu jako by připálené, výraznější třísloviny. Středně dlouhá dochuť. Končím hodnocení lepšími 7,5 (84) body.


Po posledním vzorku vína přišel ještě jeden zajímavý bonbónek v podobě tmavého 19° pardubického piva Porter, které se s vínem vůbec netlouklo. Musím také ocenit výborné občerstvení a vzornou obsluhu, večer proběhl v naprosté pohodě, vše mělo vysokou úroveň.



Ještě pár poznámek na závěr. Jak jsem již předeslal, tyto pinoty se mi velmi líbily, i když nějaký milovník této odrůdy by byl při bodování možná ještě štědřejší. Trochu mě překvapila barva vín. Je sice pravda, že osvětlení překrásného sálu spíše dokreslovalo příjemnou atmosféru, ale na dokonalé posouzení barvy úplně ideální nebylo. Marně jsem však hledal typické cihlové odstíny. To nemění nic na tom, že barvy byly pěkné.

Počátky kmenů hovořících turkickými (tureckými) jazyky. 2. část

10. října 2011 v 11:15 | milasko |  Čína
Čínská pojmenování i sídla kmenů při severní hranici se měnila, přibližně však lze situaci na severu dnešní Číny popsat takto: Největší část "severních barbarů" je možné přiřadit k europoidním Žungům. Ti obývali obrovské území od horního toku řeky Tarim v Západním kraji až po řeku Sungari v Mandžusku. Centrální a klíčovou oblastí jejich osídlení byl Ordos v ohybu řeky Chuang-che. Západně od Ordosu žili původně předkové Ujgurů (Telesků), část žungských kmenů označovaná jako Čidi. Na hranicích s Tibetem žila skupina označovaná jako Ti, která se smísila s Tibeťany a dala tak vzniknout Tangutům.Ve Vnitřním Mongolsku, jižním Mandžusku a ve Velkém Chinganu žili Horští Žungové. Jejich severními a východními sousedy byly mongoloidní kmeny Tungchu, jádro pozdějších kmenů, hovořících mongolskými jazyky. S nimi se ve 2. polovině 1. tis. př. n. l. Horští Žungové smísili, což umožnilo výrazné posílení Tungchu. Mezi mongolskými kmeny velmi dlouho přetrvávaly genetické znaky Žungů - ryšavé vlasy a modrozelené oči. Tak vypadal i Čingischánův rod Bordžiginové, u něhož se ale uvažuje i o případných severoíránských předcích.
Dalšími skupinami, které lze pravděpodobně považovat za příbuzné Žungů byli Tinglingové, Wu-sunové, Jenisejští Kyrgyzové a asi i předkové Kypčaků. Tinglingové žili v sajano-altajských horách, tedy hodně daleko od jádra žungských kmenů. Není ovšem vyloučené, že do oblasti severně od Gobi mohli ustoupit před Číňany. Jinak se popis jejich vzhledu od Žungů neliší, byli to také europoidi. Mluvili zřejmě turkickým jazykem. Smíšením části Tinglingů s nějakým dalším neznámým kmenem vznikli Jenisejští Kyrgyzové, další turkicky mluvící kmen, který si velmi dlouho uchovával europoidní rysy. Na severních svazích Altaje žil i další turkicky mluvící europoidní kmen, považovaný za předky Kypčaků. Z oblasti obývané žungskými kmeny v severní Číně se pod tlakem severoíránských Jüe-č´, kteří do této oblasti pronikají v polovině 1. tisíciletí př. n. l., přesunuli na území mezi jezery Bakchaš a Issyk-Kul Wu-sunové.
V 18. století př. n. l. uprchl z Číny se svými stoupenci syn posledního, dynastií Šang svrženého vládce dynastie Sia, princ Šun Wej do stepí na sever. Zde tyto uprchlíky přijali pastevecké kmeny, které považujeme za prapředky Hunů Siung-nu. Ti pohřbívali své mrtvé do mohyl s kamennými deskami, byli europoidní a jednalo se snad o jižní větev Tinglingů.
Ke konci 2. tisíciletí př. n. l. se v jižní Sibiři začíná rozšiřovat kočovný způsob života. Přinesly ho s sebou skupiny, které přišly jihu. Nositelé byli rasově smíšení, částečně mongoloidní, částečně europoidní. Jednalo se o další etapu utváření Siung-nu. Za Gobi ustoupili s největší pravděpodobností kvůli opětovně sílícímu tlaku Číny. Kolem roku 1200 př. n. l. jim Číňani říkají Chu, žili poblíž jezera Barkul a byli v počátcích utváření pevnější organizace. Od konce 9. století začali pořádat nájezdy na Čínu. Pro tu ale ještě dlouho zůstávali hlavními nepřáteli Žungové. Úporné boje s nimi trvaly až do roku 214 př. n. l., kdy Čína, krátce předtím konečně sjednocená dynastií Čchin, definitivně zvítězila. Číňani nemohli tušit, že tím se stali sousedy nepřítele ještě hrozivějšího - Hunů Siung-nu.
Siung-nu mluvili turkickým jazykem. Rychle vytvořili ohromnou říši, táhnoucí se od Střední Asie až po severovýchodní Čínu. Podrobili si velké množství národů, z nichž mnohé také hovořili turkickými jazyky. Ohromná hunská država tak vytvořila prostor pro další úspěšné šíření těchto jazyků po Asii a pak i dále do Evropy.

Počátky kmenů hovořících turkickými (tureckými) jazyky. 1. část

5. října 2011 v 7:40 | milasko |  Čína
Kočovníci altajské jazykové rodiny sehráli ve světových dějinách naprosto mimořádnou úlohu. Namátkou stačí jmenovat třeba Huny, Mongoly nebo Turky. Tato jména zná i každý laik. Je proto až s podivem, že jsem zatím nikde nenarazil na solidní objasnění místa jejich původu, zejména pak u národů hovořících turkickými (tureckými nebo též chybně turkotatarskými) jazyky. Většina informací je velmi nejasných, hovoří se o severní Číně, jižní Sibiři atd., chybí ale propojení těchto informací se jmény národů, které do těchto oblastí jako své sousedy v nejstarších dobách uváděli Číňani. Je jasné, že to není snadná otázka, nicméně už v raně historických dobách se muselo jednat o relativně početné a rozšířené národy, jinak by prostě těžko mohly v následujících obdobích obsadit tak rozsáhlá teritoria Asie i Evropy a sehrát v jejich dějinách tak významnou roli. Přitom existuje dost údajů, aby bylo možno na základě čínských informací o sousedních národech, jejich vzhledu, jazycích a potomcích jmenovat ty skupiny, které se na formování těchto kočovníků s největší pravděpodobností podílely.
Ve 2. a 1. tisíciletí před naším letopočtem existovala v severní Číně hranice mezi dvěma výrazně odlišnými světy. Přibližně od středního toku Chuang-che směrem na jih žili v úrodných nížinách lidé, živící se usedlým zemědělstvím, kteří byli krystalizačním jádrem čínského národa. Severně od nich, v zalesněném horském terénu a stepích dnešní severní a severozápadní Číny a zemích s ní sousedících žily pohyblivé pastevecké kmeny, které se sice v následujících staletích v jisté míře také podílely na utváření Číňanů, lišily se ale od nich výrazně nejen způsobem života, ale i antropologicky a jazykově. Jejich rozdělení a stupeň vzájemné příbuznosti jsou sporné, v něčem jsou ale čínské informace dost jasné. Jednalo se o urostlé lidi světlé pleti, často modrých či zelených očí a ryšavých vlasů. Tyto kmeny nabyly mongoloidní ale europoidní. Tito lidé netvořili velké říše ani pevné kmenové svazy, představovali spíše tříšť menších kmenů, které se jen zřídka vzájemně spojovaly kvůli válce, to však proti jednotným Číňanům nestačilo. Proto byli postupně po velmi dlouhých a těžkých bojích zatlačeni nebo v menší míře asimilováni. Některé skupiny odešly do džunglí na jihu, kde v té době ještě Číňani nežili, jiné ustupovaly na sever a západ. U některých skupin tak je téměř nemožné určit, zda původně patřily k jádru kmenů žijících na severozápadě Číny nebo zda ležela jejich pravlast severněji, kde jsou uváděny v pozdějších dobách. Pravděpodobnější je však to první a severní skupiny se zřejmě v nových sídlech ocitly nejspíše v 5. stol. př. n. l., kdy slavili Číňani v bojích proti severním kmenům velké úspěchy a navíc se ze severozápadu objevil nový silný nepřítel - severoíránské kmeny Jüe-č´. V každém případě se jedná o skupiny kmenů navzájem si velmi blízkých po rasové i jazykové stránce. Tedy o europoidy, hovořící turkickými jazyky.
Předky těchto lidí lze hledat v archeologické kultuře Hongšan, která se v 5. - 3. tisíciletí př. n. l. rozvíjela ve Vnitřním Mongolsku a přilehlých provinciích. Lze je tedy považovat za původní obyvatele severní Číny.