Červen 2012

Vinařské aktuality – červen 2012

29. června 2012 v 14:20 | milasko |  Úvahy o víně
Co s nedopitým vínem

Co udělat s nedopitým vínem, to je dost běžná otázka. Jak uchovat víno z otevřené láhve v dobrém stavu, to zajímá hodně lidí. Firma Cascade Designs se to pokouší řešit pomocí zvláštních sáčků, které trochu připomínají ty, v nichž lze dostat třeba hořčici nebo tatarskou omáčku. Sáček má obsah 0,75 l a stěny ze tří různých vrstev. Nedopité víno se sem snadno nalije a přes speciální uzávěr se odsud vytlačí přebytečný vzduch. Víno by zde mělo v dobrém stavu přežít několik dní. Sáček se následně vymyje teplou vodou a dá se opakovaně použít. Není vhodný pouze pro šumivá vína.


Šroubovací uzávěr na šumivá vína

Tak s tímto novým uzávěrem již sabráž nepůjde. Italská firma Guala Closers vyvinula nový typ šroubovacího uzávěru pro šumivá vína. Ta umožňuje již otevřenou láhev znovu uzavřít a vína tak ještě nějaký čas uchovat v slušném stavu.


Červený Sauvignon blanc

Peter Yealands ze známé novozélandské vinařské oblasti Marlborough se rozhodl změnit barvu zdejší nejslavnější odrůdy révy. Jeho "dítě" by se mělo jmenovat Sauvignoir, případně Sauvignon noir a cílovými konzumenty by měli být hlavně Číňani. Víno by mělo být obarveno barvivem ze semen koly a mělo by mít načervenalou barvu. Jde o to, že v Číně nachází odbytiště stále větší množství vinařství a přitom 80 % zde prodaných vín je červených. Nové víno by si mělo zachovat chuťové kvality Sauvignonu, ale barevně by bylo pro zdejší zákazníky atraktivnější.


Kam se ubírá vinařství ve světě

Známá vinařská kritička Jancis Robinson se poměrně podrobně zabývala tendencemi ve světovém vinařství. Tvrdí, že velké množství nových trendů je podmíněno výrazným zlepšením prostředků komunikace mezi lidmi. Za hlavní tendence pokládá všeobecnou snahu o zlepšení kvality vína a to, že vinaři se méně opájejí moderními technologiemi a více pozornosti věnují přírodě, používají méně chemikálií. A jaké jsou další tendence? Například výrazné snižování obsahu alkoholu, které ale někdy vede i ke zhoršení chuťových vlastností. Rozšiřuje se oblast pěstování révy. V tradičních zemích jsou to nové chladnější regiony, ale vinařství se rozvíjí i ve Skandinávii, Anglii či Polsku. Zákazníky už "nelekají" vyšší kyseliny, znovu se vrací obliba Ryzlinku rýnského. Celkově se mění preference u odrůd. V polovině 90. let trh "okupovaly" Chardonnay, Cabernet Sauvignon a Merlot. Mezitím se plně prosadily například Malbec, Carmenère, Carignan, Tempranillo, Viognier nebo Grüner Veltliner, ale zřetelně roste zájem i o méně známé regionální odrůdy. Vzrůstá obliba muškátových odrůd. V současnosti se pro komerční účely využívá asi 1400 odrůd, přitom ještě v polovině 80. let to bylo jen několik set. Vinaři slaďují své práce s fázemi Měsíce, na vinicích se znovu objevují koně, přesto ale celkově mechanizace přibývá, například při třídění hroznů apod. Kvalitní vína celkově zlevnila, ta nejkvalitnější a nejuznávanější ale ještě podražila.

Mongolská armáda a bojová taktika. 2. část.

21. června 2012 v 6:33 | milasko |  Mongolové
Všichni muži měli povinnost sloužit ve vojsku. Armáda byla budována na desítkovém systému až do deseti tisíc. Autorita každého velitele byla všemožně podporována. Už velitel desítky (arbanu) měl vlastní stan, oddělený od zbytku svého oddílu a jeho odměny byly desetkrát větší. V případě neuposlechnutí rozkazu byli všichni popraveni. Totéž je čekalo, pokud připustili zajetí svého velitele. Velitel neustále kontroloval, zda mají jeho podřízení veškerou výzbroj a výstroj v dokonalém pořádku a jsou okamžitě připraveni k boji. Nedostatky se opět přísně trestaly. Deset arbanů tvořilo rotu (zogun), tisíc mužů měl mingan, deset tisíc tümen, jehož velitele vybíral chán osobně.
Lehká jízda byla vybavená často jen luky a šípy, nepoužívala pancíře, přilby a často ani šavle, protože do boje zblízka prakticky nevstupovala. Těžká jízda měla přilbu, pancíř z kovu nebo silné kůže a štít. Pancíř chránil i koně. Výzbroj tvořila šavle nebo meč, kopí, luk a šípy, sekera a palcát. Existovala i středně těžká jízda, která se lišila hlavně tím, že její koně nebyli chráněni pancířem. Ta podporovala v dalších řadách těžkou jízdu, která nebyla příliš početná.
Pěchotu tvořili příslušníci porobených národů, ale v případě potřeby (např. při obléhání) bojovali disciplinovaně jako pěší i sami Mongolové.
Mongolové se brzy naučili dobývat i dobře opevněná města. K tomu často využívali zkušeností vojáků některých poražených národů. Měli k dispozici různá efektivní obléhací zařízení a byli schopni města tvrdě bombardovat. Aby zabránili dodávkám potravin nebo příchodu posil, často v určité vzdálenosti vybudovali dřevěné opevnění, obkličující město. . Hlavně díky spojencům ovládali Mongolové nejmodernější obléhací techniku. Jejich katapulty měly dostřel několik set metrů a metaly obrovské střely. Aby jich měli dostatek, použili, co bylo po ruce: mlýnské kameny, kmeny stromů nasáklé vodou, ale také mrtvoly nakažené morem atd. Pro Mongoly nebylo problémem zasypání ochranných příkopů, budování podzemních štol pod opevněním, přehrad, mostů apod. Pokud bylo potřeba překonat velkou řeku rychle, dovedli vyřešit i to. Zásoby se naložily na lehké vory ze dřeva a rákosu, které přivázali k ocasům koní, lidé použili ovčí žaludky naplněné vzduchem.
Armáda byla velmi mobilní a počítalo se s tím, že se bude živit hlavně na účet nepřítele. Přesto ale za ní táhla karavana velbloudů, vezoucí alespoň nejnutnější zásoby. Brzy ale na cizím území přinutili místní obyvatelstvo, aby je zásobovalo vším potřebným a vykonávalo potřebné práce. Do armády byly také začleňovány stále nové kontingenty spojenců, takže mnohdy byla na konci tažení větší než na počátku. V době Čingischánovy smrti měla 129 000 mužů, později byla několikanásobně početnější. Podíl vlastních Mongolů v armádě logicky výrazně klesal. Odhaduje se, že při dobývání Rusi Čingischánovým vnukem Batuem jich mohla být maximálně třetina, podle některých odhadů snad jen pětina. Asi dvě třetiny tvořili příslušníci středoasijských turecky mluvících kmenů, jimž veleli mongolští velitelé. Bojovníci Zlaté hordy hovořili převážně turecky. Ve štábech armád bývali i cizí odborníci a vědci, čínští chirurgové aj. Od Číňanů se Mongolové naučili navlékat si před bitvou hedvábné prádlo. V případě střelného poranění (šípem a později dokonce i kulkou) zůstala střela obalena hedvábím a dala se poměrně snadno vyjmout.
Jak je vidět, byla mongolská armáda dokonale a všestranně fungujícím organizmem, který ve své době neměl obdoby.
Viz též:

Vino Nobile di Montepulciano, Barolo, Cabernet Franc a další vína z konce jara

15. června 2012 v 7:33 | milasko |  Soukromé koštování, odrůdy
Vína na konci jara byla tentokrát velmi zajímavá. Například odrůdami jako Nebbiolo, Kerner, Cabernet Franc, Dornfelder, Prugnolo Gentile, Carmenere a další. Dvakrát se tu objevila vína nejvyšší italské kategorie DOCG. A takto to nakonec dopadlo:


Barolo 2007 Denominazione di Origine Controllata e Garantita - Traguardo, Castiglione Falleto, Itálie. Víno, které bývá označováno za krále italských vín, bylo vyrobeno z odrůdy Nebbiolo. Tmavá láhev burgundského typu byla uzavřena korkem (plátek-drť-plátek) o délce 44 mm. Obsah alkoholu 14 %. Tmavá barva na pomezí rubínu a granátu, vysoká viskozita. Středně intenzivní vůně švestek a koření, plnější tělo. Hodně šťavnaté, v chuti opět švestky. Výraznější kyseliny i třísloviny. Dochuť středně dlouhá. Oceňuji horšími 7,5 (82) body.

Kerner 2009 výběr z hroznů - Luděk Vondrák Mělník-Mlazice. Viniční trať Liběchovská. Zelená láhev o obsahu 0,5 l byla uzavřena korkem (plátek-drť-plátek) o délce 40 mm. Obsah alkoholu 14 %. Hezká sytější zlatožlutá barva, hodně vysoká viskozita. Velmi slabá vůně s náznakem rynglí. V těle poměrně plné, hodně kořenité, trochu olejovitě působící. Dochuť kratší až střední s lehkou grepovou hořčinkou. Dostává 7 (80) bodů.
Cabernet Franc 2008 - Winery Raynoff and Sons, Nisovo, Horse Valley, Bulharsko. Zelená Bordo láhev byla uzavřena kvalitním plným korkem o délce 45 mm s logem vinařství. Velmi tmavá granátová barva, vysoká viskozita. Zpočátku divná vůně uzeného a dřeva. Pod tím se postupně uvolňovala slabá vůně lesního ovoce, hlavně borůvek. Plnější tělo, chuť o dost lepší než vůně, ovocná s výraznějšími ale celkem příjemnými nasládlými tříslovinami. Dochuť kratší až střední. V láhvi zůstalo na závěr mimořádně velké množství usazenin. Dávám 6,5 (77) bodů.
Dornfelder 2009 kabinet - Spěvák Dubňany. Vinařská obec Milotice. Hnědá Bordo láhev byla uzavřena kvalitním plným korkem o délce 44 mm s logem. Obsah alkoholu 12,5 %. Hezká rubínová barva s fialovými odlesky, viskozita střední. Jemná vůně višní a květin. Pěkně uhlazené středně plné víno s nevýraznými tříslovinami a jemně kořenitou chutí šťavnatých višní a černého rybízu. Středně dlouhá dochuť. Dostává horších 7,5 (82) bodů.
Sauvignon 2008 výběr z bobulí - Vinařství rodiny Nápravovy Nový Šaldorf. Vinařská obec Vrbovec, viniční trať U Sv. Urbana. Vysoká štíhlá láhev z tmavozeleného skla byla uzavřena korkem (plátek-drť-plátek) o délce 45 mm s logem vinařství. Obsah alkoholu 11 %. Cukernatost při sběru 28° NM, 8,2 g kyselin a 116,4 g zbytkového cukru. Zlatožlutá barva s nazelenalým nádechem, vysoká viskozita. Méně intenzivní vůně sladkých hroznů a angreštu. Plnější tělo, hodně sladká chuť přezrálých angreštů, což bylo jen částečně vyrovnáno vyšší kyselinou. Středně dlouhá dochuť. Dal jsem horších 7 (79) bodů.

Vino Nobile di Montepulciano 2008 Denominazione di Origine Controllata e Garantita - Gaggiano Poggibonsi, Itálie. Zelená Bordo láhev byla uzavřena plným korkem o délce 45 mm. Další z vysoce ceněných italských vín. Bylo vytvořeno z odrůd Prugnolo Gentile (klon známého Sangiovese), Canaiolo nero a Mammolo. Obsah alkoholu 13,5 %. Neobvyklá barva krve, vysoká viskozita. Také vůně byla poměrně zvláštní: Široká, středně intenzivní s tóny červeného rybízu, dřeva, třešní, fialek a čehosi živočišného. V těle plnější, šťavnatá chuť třešní s výraznějšími kyselinami a naopak málo zřetelnými tříslovinami. Dochuť delší. Zajímavé víno, kterému jsem dal horších 8 (85) bodů.
Carmenere 2008 - Luis Felipe Edwards, Nancagua, Chile. Zelená Bordo láhev byla uzavřena korkem (plátek-drť-plátek) o délce 44 mm. Tuto zajímavou odrůdu, která patří k chilskému rodinnému stříbru mám rád. Barva na pomezí rubínu a granátu, viskozita vyšší. Intenzivnější, velmi příjemná vůně kompotu z černého rybízu. V chuti poněkud plošší, byl zde opět černý rybíz a višně. Dochuť kratší až střední. Hodnotím 7,5 (83) body.



Jak je vidět, palmu vítězství si tentokrát odneslo jedno z italských vín a celkově vyhrála spíše cizina, nicméně i ostatní vína jsem hodnotil poměrně vysoko a úplně špatné nebylo žádné z nich. Celkově tedy velmi vydařená série.

Mongolská armáda a bojová taktika. 1. část.

10. června 2012 v 13:26 | milasko |  Mongolové
Představovat si mongolskou armádu jako nějaký neuspořádaný houf špatně vyzbrojených kočovníků by byla zásadní chyba. Jednalo se na svou dobu o mimořádně disciplinovaný, skvěle organizovaný a vysoce efektivní útvar.
Před každým velkým tažením se scházel sněm - kurultaj. Zde se probíraly plány a cíle. Špioni, kteří byli předem vysláni do vybraných zemí, o nich zde podávali informace. Pokud se ty zdály nedostatečné, byli tam obratem posláni další. Vrchním velitelem vojska byl chán. Všichni náčelníci a velitelé pověření vedením tažení postupně dostávali instrukce od vládce, i když podrobnosti plánu nechával na nich. Byla vybrána území, kde se armády měly sejít, trasy pochodu s vyznačením vhodných pastvin. Tažení začínalo obvykle počátkem jara, případně na podzim, kdy byli koně v dobré kondici.
Velká pozornost byla věnována propagandě a psychologickému zpracování obyvatelstva nepřátelského území, výjimkou nebylo ani uplácení. Vybraní agenti předem přesvědčovali zdejší lidi, že Mongolové budou nábožensky tolerantní, chudým slibovali pomoc proti bohatým, bohatým kupcům zaručovali bezpečnost obchodních cest. (To poslední Mongolové opravdu dodrželi. Uvnitř jejich říše byli kupci a poslové opravdu v bezpečí, chánové na to velmi dbali.) Všem také tvrdili, že pokud se bez boje vzdají, Mongolové jim zajistí bezpečnost a mír. V opačném případě je čekají kruté tresty.
Armáda vstupovala na nepřátelské území v několika kolonách. Každá z nich se dělila na předvoj, hlavní voj, levé a pravé křídlo a zadní voj. Spojení mezi oddíly i kolonami zajišťovaly jízdní spojky a kouřové signály. Hlavním úkolem bylo zničit rozhodující síly protivníka. Proto byly u jednotlivých pevností nepřítele ponechávány pozorovací oddíly, většina armády se ale valila vpřed k rozhodující bitvě. Nepřátelskou armádu se vždy pokoušeli obklíčit. Nejprve kolem ní utvářely jednotlivé kolony velký kruh, ten pak postupně zužovali. Chovali se přitom trochu jako na lovu, který byl důležitou a povinnou součástí jejich bojové přípravy. (To bylo dokonce zakotveno v jejich zákoníku, v Jase.) Pokud neměli dost sil, aby prorazili linii protivníka, předstírali brzy ústup. Nepřítel se domníval, že prchají, začal je pronásledovat a brzy se dostal do připravené léčky a obklíčení. Jiným častým postupem v přímém střetnutí bylo obchvácení křídel protivníka.
Do boje se většinou nejprve zapojila lehká jízda, která vyčerpávala nepřítele nepřetržitými útoky a ústupy a neustále ho zasypávala množstvím šípů. Pohyby jízdy byly přesně řízeny pomocí praporků, v noci pak svítilnami různých barev. Když už byl nepřítel dostatečně oslaben, zaútočila těžká jízda a zlomila odpor. Ani rozbití hlavní armády nebylo ale důvodem k ukončení akci. Velký důraz se kladl i na pronásledování poraženého nepřítele a jeho definitivní zničení. Tomu se už ale věnovala jen část armády, zatímco zbytek začal systematicky drancovat dobyté území. Evropské armády pronásledování příliš velkou pozornost nevěnovaly. Středověcí rytíři to nepokládali za příliš důstojné a tento princip bychom našli ještě u armád 18. století.
Zásadní význam luku a šípů v boji nebyl dán jen požadavky taktiky, měl i jistou psychologickou příčinu. Mimořádně bojovní Mongolové si totiž dost ošklivili krev a boj z blízka proto moc nemilovali. Zato šípem dokázali zasáhnout nepřítele až na 300 metrů, a to i v plném trysku. Stříleli v okamžiku, kdy se kůň nedotýkal země.
Viz též:

Ochutnávka vín z tokajské oblasti

3. června 2012 v 18:54 | milasko |  Soutěže, ochutnávky, akce
18. května se v pardubické restauraci U Jezera konala ochutnávka vín vinařství Pannon Tokaj. Ochutnali jsme celkem 7 vzorků od suchých po sladká vína. K vínům bylo sestaveno menu doprovodných jídel, většinou ne zcela obvyklých. Např.: tyrolské noky s parmazánem, panenka na karotkovém lůžku s kurkumou, gratinovaný chřest s camembertem nebo steak z tuňáka na zázvorové omáčce. O vínech hovořil jejich dovozce pan Dalibor Salivar.
Tokaji Hárslevelü 2008 suché. Této odrůdě se u nás říká Lipovina. Světlinká barva s nazelenalým nádechem, viskozita nízká. Slabá vůně nejspíše připomínající zelí s náznakem lípy. V těle méně plné, v chuti hodně kořenité, již trochu naoxidované, dochuť kratší. Hodnocení jsem začal 5,5 (70) body.

Tokaji Furmint 2006 suché. Barva stejná jako předchozí vzorek, viskozita nízká. Vůně méně intenzivní, kořenitá, lehce nasládlá. V těle středně plné, poměrně harmonické, s jemně kořenitou chutí rozinek. Byla tu zřetelnější ale příjemná kyselinka. Dochuť kratší až střední. Ohodnotil jsem lepšími 6 (75) body.

Tokaji Muscat lunel 2009 polosladké. Muškát žlutý je třetí odrůdou, z níž se vyrábějí tokajské výběry (spolu s Furmintem a Hárslevelü). 14 % alkoholu, 5,3 g kyselin a 16 g zbytkového cukru. Barva skoro vodová s nazelenalým nádechem, viskozita vyšší. Intenzivnější vůně muškátu a černého bezu, středně plné. V lehce kořenité chuti trochu chyběly kyseliny. V kratší dochuti byla lehká hořčinka. Hodnotím 6 (74) body.
Tokaji Furmint Dominium 2006 suché. Láhev o obsahu 0,5 l, 4,5 g zbytkového cukru, 7,2 g kyselin, 13 % alkoholu. Barva zlatavá, viskozita vyšší. Výraznější vůně s tóny botrytických hroznů. V těle středně plné, hezky uhlazené, se středně dlouhou dochutí. Dostává lepších 6,5 (78) bodů.
Tokaji Szamorodni 2002 suché. Na rozdíl od tokajských výběrů, které mají vždy určité množství ručně nasbíraných puten bobulí napadených ušlechtilou plísní, se u tohoto typu botrytické bobulky ručně nevybírají a sklízejí se celé hrozny tak, jak se "samo urodilo". Sytá jantarově žlutá barva, viskozita vysoká. Výrazná vůně s botrytickými tóny. V těle hodně plné, chuť se už zdála trochu za zenitem. Středně dlouhá čistá dochuť. Dostává lepších 6 (75) bodů.

Tokaji Fordítás 2008 sladké. Forditás jsem zatím vůbec neznal, podle pana Salivara se jedná o jakousi tokajskou podobu druháku, která vzniká tak, že po vylisování se hrozny určené pro tokajské výběry znovu zalijí vínem a nechají opětovně macerovat. Obsah alkoholu 12 %. Hezká zlatožlutá barva, viskozita nižší. Výrazná vůně jitrocelového sirupu a fíků. V těle poměrně plné. Chuť sice hodně sladká, to bylo ale částečně vyrovnané vyšší kyselinkou a zajímavou hořčinkou. Dochuť středně dlouhá až delší. Dostává lepších 7 (81) bodů.

Tokaji Aszú 2005 sladké, 5 puten. Obsah alkoholu 11 %, 128 g zbytkového cukru, 7,2 g kyselin. Sytá zlatožlutá barva, viskozita vyšší. Jemná, středně intenzivní lákavá vůně pampeliškového medu. V těle hodně plné, lahodná chuť, dochuť středně dlouhá až delší. Dostalo ode mě lepších 7,5 (84) bodů.
Akce se mi celkem líbila, i když počáteční vína mě úplně nenadchla. Jídla byla vesměs velmi dobrá a zajímavá, celkově to ale ve spojení s víny bylo skoro až moc kalorií.