Historie Zlaté hordy (Ulus Džočiho). 2. Batu

25. prosince 2012 v 18:38 | milasko |  Mongolové
Dobýváním Kyjevské Rusi jsem se již jednou zabýval (viz) a nebudu proto podrobnosti znovu opakovat. Připomněl bych jen to, že ta byla v době mongolského útoku ve stádiu jednoznačného rozkladu. Knížata bojovala proti sobě, v době vrcholící invaze si ani nejbližší příbuzní nepomáhali, pokračovali ve vzájemných svárech, případně namísto přípravy obrany vedli expanzivní politiku. I když si mongolský útok vyžádal velké ztráty, nebyla následující nadvláda ani zdaleka tak krutá, jak bývá všeobecně popisováno. Navíc se Mongolové nijak nesnažili Rusy ovlivňovat po stránce náboženské a kulturní. Tento fakt je třeba zdůraznit v souvislosti s tím, že v téže době sílily snahy o podrobení Rusi ze strany katolického západu (papež, řád německých rytířů, Švédové), což mohlo mít důsledky mnohem závažnější. Tím spíše, že prozápadní skupiny byly zejména na severu a západě bývalé Kyjevské Rusi (Novgorod, Halič) poměrně silné. Tento poměrně dlouhý a trochu příliš obecný úvod je nutný pro pochopení zdánlivě málo pochopitelného faktu, proč se mnohem početnější Rusové dlouho nepokoušeli se vymanit z této cizí nadvlády a byli vůči chánům poměrně loajální i v obdobích vnitřních sporů a oslabení. Podrobněji se poměry na Rusi ale také na Litvě, která hrála ve východní Evropě velmi významnou roli, budu zabývat později.
V letech 1236 - 1242 se konalo velké západní tažení, jehož cílem bylo zejména podmanění Polovců, dále pak Kyjevské Rusi a Povolžského Bulharska. Velením byl pověřen Džočiho syn Batu. Když se koncem roku 1241 dozvěděl o smrti velkého chána Ögödeje, tažení ukončil a vrátil se na východ. Všechny cíle výpravy byly v této době vrchovatou měrou splněny, ulus Džočiho se díky tomu zásadně rozšířil, ale bylo třeba vyřešit otázku nástupnictví. Když byl v roce 1246 konečně zvolen velkým chánem Güjük, nebyla situace pro Batua vůbec příznivá. Velký chán byl jeho nepřítelem a měl k dispozici alespoň 130 tisíc vojáků, Batuovy síly byly minimálně o sto tisíc menší, z toho vlastních mongolských veteránů jen asi 4 tisíce. Pokud se měl ve svém ulusu udržet, musel se nutně domluvit se zdejším obyvatelstvem. Všechna ruská knížata uznala jeho svrchovanost a jejich další vztahy byly poměrně korektní. Jádrem armády se zde proto nakonec stali původní úhlavní nepřátelé Mongolů - Polovci. Důležitou roli měli i Povolžští Bulhaři. Veškeré kočovné a polokočovné obyvatelstvo Hordy začíná být postupně nazýváno Tatary. To je vlastně kouzelný nesmysl. Tataři byli Mongoly podrobeným národem, hovořícím mongolsky, zatímco Tataři z Hordy hovořili turkickým (tureckým) jazykem, který postupně zatlačil mongolštinu, jež sice nadále byla oficiální řečí, hovořila jí ale jen nejužší elita.
V roce 1248 Güjük sebral velké vojska a chystal se na tažení proti Batuovi, náhle však zemřel, pravděpodobně otráven. Po churalu v roce 1251, který zvolil velkým chánem Batuova přítele Möngkeho, došlo k dočasnému rozbití ulusu Čagataje, dalšího z Čingischánových synů. Batu díky tomu získal bohatá obchodní města ve Střední Asii.
V 50. letech se některá ruská knížata chtějí Hordě vzepřít a hledají oporu na západě. Hlavou opozice byl Daniel Haličský. S ním se spojil i vladimírský kníže Andrej, což vedlo k mongolskému nájezdu v roce 1252. Andrej uprchl do Švédska a jarlyk na vrchní vládu byl předán jeho bratru Alexandrovi Něvskému, který byl blízkým přítelem následníka trůnu v Hordě Sartaka. Daniel vyhnal v roce 1254 ze své země mongolské baskaky (výběrčí daní). Trestná výprava Mongolů byla ale tentokrát poražena.
Někdy na přelomu let 1255/1256 zemřel Batu, pak krátce vládl jeho syn Sartak, brzy ale zemřel i on, pravděpodobně otráven na popud jeho strýce Berkeho. Vládcem se tak formálně stal nezletilý Sartakův syn Ulakči, za něhož měla jako regentka vládnout Batuova vdova Borakčin-chatun. Když byl o rok později otráven i Ulakči, chtěla Borakčin dosadit dalšího vnuka a k tomu potřebovala získat pomoc. Hledala ji v Íránu u zdejšího mongolského vládce Hülegü. Vše se ale prozradilo a Borakčin byla popravena.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Zdenos Zdenos | 3. ledna 2013 v 2:47 | Reagovat

ahoj milane narazil jsem na peknou knihu PASTEVECKA SPOLECNOST V PROMENACH CASU KAZACHSTAN A KYRGISTAN je tam pekne popsana do ba o ktere ty pises od sesteho stoleti n.l az po 13 stol.probiraj se tam hodne Kaganaty:)                          vse nejlepsi do roku 2013.

2 milasko milasko | 3. ledna 2013 v 6:32 | Reagovat

[1]: Tak to neznám. Je to něco nového? Díky za přání a nápodobně.

3 Zdenos Zdenos | 4. ledna 2013 v 0:14 | Reagovat

Cau Milane,poslal jsem ti dve reakce na clanek a ono se to vyhodnotilo jako SPAM.hele je neco pravdy o tom ze Pecenehove mluvily Kypcackymi jazyky?

4 milasko milasko | 4. ledna 2013 v 8:21 | Reagovat

[3]: Ahoj! K Pečeněhům tu mám samostatný článek, co se týče jazyků, viz: http://milasko.blog.cz/1111/rasove-a-jazykove-deleni-tureckych-kmenu

5 Zdenos Zdenos | 9. ledna 2013 v 15:32 | Reagovat

[4]:Pastevecka spolecnost v promenach casu" je dostupna na Google Knihy tam si zadas jen nazev a mrknes se na to:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama