Únor 2013

Vinařské aktuality – únor 2013

27. února 2013 v 6:37 | milasko |  Úvahy o víně
(Foto: www.winegirlwines.com)


Perspektivy čínského vinařství
Podle odhadu expertů by Čína již v roce 2016 měla obsadit šesté místo na světě v produkci vína. Kvalita čínského vína v posledních letech stále roste, což začíná konkurenty čím dál víc ohrožovat, nejvíce zřejmě Francouze. Co se týče celkové spotřeby vína, měla by Čína v témže roce poskočit dokonce na druhé místo za USA a přeskočit tak dokonce Francii nebo Anglii. Dále se očekává, že v nejbližších letech bude klesat objem dovozu vína do země, která se dočasně stala velmi zajímavým odbytištěm například pro Franci nebo Austrálii, ale v důsledku růstu domácí produkce se zřejmě postupně dovoz zřetelně omezí.
Problémy australských vinohradníků
Letošní sezóna je v Austrálii příznivá pro kvalitní vyzrávání hroznů, ale méně už pro samotné vinohradníky, protože nadbytečná produkce výrazně snížila ceny. Jsou tak nuceni hrozny prodávat prakticky za ceny odpovídající pouze výrobním nákladům. Nadějí, která jim zbývá, je zvýšený vývoz do Číny.
(Foto: http://en.wikipedia.org/wiki/File:Carte_vignoble_beaujolais.png)


Krach vinařství v Beaujolais
Odhaduje se, že asi 50 vinařství v oblasti Beaujolais bude nuceno ukončit činnost. Důvodem je velmi špatná úroda v roce 2012, asi o 40 nižší než obvykle, v důsledku čehož výdaje vinařů překročily zisky. Tak špatný rok, kdy neúroda postihla celý region, tu nepamatují.
(Foto: center.gordonswine.com)


Výprodej španělských vinařství
Nepříliš dobré zprávy přicházejí také ze Španělska. Majitelé jsou nuceni prodat asi stovku zdejších vinařství. Přitom jejich ceny spadly o polovinu. Mnohé z nich se nacházejí v historických budovách, vlastní stovky hektarů vinic a mají i dobré kontakty na zahraniční zákazníky.
(Foto: vesti.az)

Červeným vínem proti Alzheimerově chorobě
Skupina britských vědců z Leedsu soudí, že resveratrol, obsažený v červeném víně, pomáhá v boji proti začínající Alzheimerově chorobě. Extrakt z červeného vína se jeví jako slibný pro výrobu léčiv na toto onemocnění.
(Foto:hrs.de)

První mistrovství světa v degustaci
Významný francouzský vinařský časopis La Revue du Vin de France organizuje první mistrovství světa v degustaci. Zatím existovalo jen mistrovství Evropy. Mistrovství se bude konat v říjnu 2013 ve Francii. Zúčastní se asi dvacet družstev z různých zemí. Půjde tu o slepou degustaci 12 velkých vín z různých zemí. V nejbližší době by měla proběhnout přípravná kole v jednotlivých světadílech, z nichž vyjdou účastníci finále. Zájemci se mohou hlásit na adrese: championnat.degustation.rvf@gmail.com
(Foto: www.jingdaily.com)

Chateau Jourdan, Fitou Mont Tauch Réserve a další vína z počátku roku

21. února 2013 v 6:40 | milasko |  Soukromé koštování, odrůdy
Na počátku roku jsem narazil většinou na vína lepšího průměru z různých konců světa, bílá, červená i rosé. Tři byla domácí, dvě francouzská a po jednom z Austrálie a Argentiny.
Pálava 2010 pozdní sběr - Vinařství Bronislav Vajbar Rakvice. Vinařská obec Rakvice, viniční trať Trkmansko. Zelená Bordo láhev byla uzavřena plastovou zátkou. Víno dostalo zlatou medaili na Weinparade Poysdorf a stříbrnou na vinařských Litoměřicích. Obsah alkoholu 12,5 %. Sytější zlatožlutá barva, vyšší viskozita, ve vzhledu perlení. Velmi lákavá středně intenzivní vůně medu a růží. Plnější tělo, velmi uhlazená svěží chuť, víno lehce klouzalo do krku a vybízelo k dalšímu doušku. V kratší až střední dochuti příjemně natrpkle pikantní. Hodnotím horšími 8 (85) body.
Chateau Jourdan 2006 Appellation Premiéres Cotes de Bordeaux Controlée, Rions, Francie. Zelená Bordo láhev byla uzavřena plným korkem o délce 45 mm. Víno zrálo 12 měsíců v dubovém sudu. Získalo stříbrnou medaili na Concours des Grandes Vins de France. Jedná se o cuvée Cabernetu Franc, Cabernetu Sauvignon a Merlotu. Obsah alkoholu 13 %. Tmavofialová barva s mahagonovými menisky, vyšší viskozita. Jemná, velmi příjemně působící vůně ostružin s nádechem vanilky. Středně plné tělo. V chuti třešňový kompot a borůvky, trochu výraznější třísloviny. V dochuti hedvábné i pikantní zároveň, mohlo být ale delší. Ohodnotil jsem 7,5 (83) body.
Petit Verdot Rosé - Australian Bush, South East Australia. Ročník jsem na láhvi neobjevil, ale jednalo se zřejmě o poměrně mladé víno. Láhev z průzračného skla byla uzavřena plastovou zátkou. Obsah alkoholu 13 %. Na rosé dost netypická purpurová barva, vyšší viskozita. Intenzivnější vůně růží a proslazených jahod. Středně plné tělo. Chuť poměrně uhlazená, ale nepříliš zajímavá. Dochuť kratší. Dal jsem 6 (74) bodů.
Fitou Mont Tauch Réserve 2010 AOC Fitou, Caves du Mont Tauch, Tuchan, Francie. Zajímavá atypická zelená láhev a vytlačeným znakem byla uzavřena plastovou zátkou. Víno získalo zlatou medaili na Berliner Wein Trophy. Bylo vyrobeno z odrůdy Carignan. Obsah alkoholu 13,5 %. Velmi tmavá rubínová barva, vyšší viskozita. Slabá nasládlá vůně višní a černého rybízu. V těle dosti plné, hezky uhlazené třísloviny, šťavnatá chuť višní. Příjemná delší dochuť. Dostává horších 7,5 (82) bodů.
Sylvánské zelené 2009 výběr z hroznů - Vinné sklepy Valtice. Vinařská obec Pasohlávky, viniční trať U Akátového lesa. Průzračná láhev Bordolesse, masivní plný korek o délce 45 mm. Obsah alkoholu 12 %. Zářivá zlatavá barva, vysoká viskozita. Středně intenzivní vůně sladkých hroznů a medu. Plnější tělo, kořenité, v chuti pampeliškový med. Hezky uhlazená delší dochuť. Dostává lepších 7,5 (84) bodů.
Veltlínské zelené 2010 kabinet - Vinařství Čech Tvrdonice. Vinařská obec Týnec, viniční trať Vinohrady. Víno dostalo stříbrnou medaili na Weinparade Poysforf. Zelená láhev typu Bordolesse byla uzavřena korkem (plátek-drť-plátek) o délce 45 mm. Zlatavá barva, viskozita vysoká. Středně intenzivní spíše bylinná vůně, trochu připomínající slámu. Plnější tělo, trochu trpčí chuť grepů,. Středně dlouhá dochuť. Dávám lepších 6,5 (78) bodů.
Merlot 2010 Michel Torino. Coleccion - Bodega El Esteco Cafayete-Salta, Colchagua Valley, Argentina. Vinice se nacházejí ve výšce 1 700 m nad mořem. Teplé dny, chladné noci a nízká vlhkost vzduchu zde napomáhají dobrému vyzrávání hroznů. Hnojiva a chemikálie se používají jen minimálně. Zelená láhev typu Top Bordo byla uzavřena plastovou zátkou. Tmavofialová barva, velmi vysoká viskozita. Středně intenzivní vůně třešní, ostružin, dřeva a koření. V těle středně plné, kořenitá chuť třešní, sladké třísloviny. Dochuť delší. Hodnotím horšími 7,5 (82) body.

Všechna vína se dala pít, ale nakonec jsem se nejlépe "obešel" doma. Pomyslným vítězem byla Pálava z Rakvic.

Historie Zlaté hordy. 6. Tochtamyš a Edigej

14. února 2013 v 8:52 | milasko |  Mongolové
Rusové po vítězství na Kulikovském poli získali sebevědomí. Novému chánu Tochtamyšovi sice poslali dary, ale kníže Dmitrij nepokládal za nutné vyžádat si od něho jarlyk. U chána ho navíc pomluvila suzdalská knížata, že se paktuje s Jagellem, což byl sice nesmysl, Tochtamyšovi to ale stačilo jako důvod k nájezdu na Moskvu v roce 1382. Objevil se před ní dost nečekaně, protože mu rjazaňský kníže Oleg ukázal skryté brody přes řeku Oku. Velký kníže nestihl sebrat vojsko, proto Moskvu opustil, aby armádu shromáždil. Domníval se ale, že město má velkou šanci se ubránit. Mělo kamenné hradby a bylo dobře vybaveno obrannou vojenskou technikou. V Moskvě však začala vzpoura, chátra začala loupit, přičemž vzbouřenci vypili spousty alkoholu z bojarských sklepů, oloupili dokonce i metropolitu a kněžnu, kterým ale dovolili město opustit. Suzdalská knížata Moskvany přesvědčila, že mají Tatary do města pustit, že se jim nic nestane. Následoval strašlivý masakr, při němž bylo povražděno údajně 24 tisíc lidí. Tataři se následně rozptýlili po okolí a byli rozprášeni Dmitrijovým spojencem serpuchovským knížetem Vladimírem, jedním z hrdinů bitvy na Kulikovském poli. To postačilo a Tochtamyš se stáhl.
V následujících letech ještě sice Tochtamyš uskutečnil několik menších vpádů na Rus, větší akce si ale nemohl dovolit, protože se postupně jeho vinou zhoršovaly vztahy s Tamerlánem, kterému vděčil za trůn. Po několika vpádech vojsk Hordy do regionů, které po Tamerlán považoval za své zájmové sféry pak následoval dokonce v roce 1387 přímý útok na Samarkand, centrum jeho říše. Tamerlán útočníky tvrdě odrazil pak sám odpověděl dvěma mohutnými taženími, při nichž uštědřil Zlaté hordě další těžké porážky v letech 1391 a 1395. Ty zlomily její vojenskou sílu. Poté byl Tochtamyš zbaven trůnu a emír Edigej, Tamerlánův švagr, který postupně získal v Hordě rozhodující vliv, dosadil Timura Kutluga, synovce chána Uruse. Ten s Tamerlánem uzavřel mír. Tochtamyš se ale nevzdával a pokoušel se získat moc zpět. Vnitřní boje říši dále oslabovaly. Tochtamyšovi se podařilo získat podporu od litevského knížete Vitovta (Vytautas, Vitold), který již ovládal Kyjev a prohlašoval se za velikého knížete Litvy a Rusi. Za pomoc mu byla slíbena i Moskva. V roce 1399 vytáhl Vitovt s mohutnou armádou, čítající podle některých (asi přehnaných) údajů až 100 000 mužů a vyzbrojenou i děly. Byli v ní kromě Litevců, Poláci, Rusové, Tataři, Moldavané a němečtí řádoví rytíři. Horda přitáhla s armádami Timura Kutluga a Edigeje k řece Vorskle. Po neúspěšných jednáních, kdy po sobě obě strany požadovaly uznání závislosti, překročila litevská armáda za mohutné podpory dělostřelectva Vorsklu a zaútočila. Hlavní úder nepřítele zadržovala vojska Edigejova do té doby, než se Timur Kutlugovým oddílům podařilo Litevce obejít a vpadnout jim do týla. Tochtamyš, který tatarskou taktiku dobře znal, z bitvy uprchl. Vitovt utrpěl strašlivou porážku. Ztratil většinu vojska, padlo 20 knížat. On sám se z bitvy se štěstím dostal za pomoci Mamajova vnuka, který za to získal knížecí titul. Tataři pronásledovali nepřítele až ke Kyjevu, kde si vyžádali obrovské výpalné. Mladého chána Timura Kutluga, který díky vítězství posílil svou pozici, nechal Edigej ještě v témže roce zavraždit. Výsledky bitvy pomohly Moskvě, která tím získal určitý oddych a zbavila se litevského nebezpečí. Do té doby mimořádně silná Litva naopak zeslábla a stává se slabším partnerem Polska.
Edigej pak na trůn dosadil Šadibeka, syna předchozího chána, ponechal si ale veškerou moc. Když se mu po několika letech pokusil vzepřít, vyhnal ho a nahradil chánovým synem Puladem. Horda se počátkem 15. století snaží opět posílit pošramocenou mezinárodní prestiž. Na východě má poněkud usnadněnou pozici díky tomu, že v roce 1406 zemřel Tamerlán a v jeho říši začaly rozepře. Na západě opět chán vydává jarlyky ruským knížatům a Tataři se zároveň snaží rozeštvávat Moskvu s Litvou. V roce 1406 pomohli Moskvě odrazit Vitovtův útok, v roce 1408 zaútočil Pulad na Litvu a Edigej na Moskvu, která musela zaplatit vysoké výpalné. Horda však již nezadržitelně spěla k zániku a začala se rozkládat.

Historie Zlaté hordy. 5. Mamaj a Kulikovské pole

7. února 2013 v 7:54 | milasko |  Mongolové
Postupně začínají do bojů o trůn významně zasahovat potomci Tuka-Timura, třináctého syna Džočiho, kteří dlouho hráli v Hordě naprosto podřadnou roli. Byl to jednak Urus, který původně měl ulus kolem Syrdarje a v roce 1361 se mu podařilo ovládnout Bílou hordu. Jak bylo dobrým zvykem, nejprve vyvraždil všechny blízké příbuzné. Usiloval o maximální nezávislost na Zlaté hordě, razil i vlastní mince. Jeho hlavním městem byl Sygnak. V roce 1372 získal i trůn Zlaté hordy, i když na západ od Volhy si udržoval rozhodující vliv Mamaj. Dalším soupeřem v boji o trůn byl Tochtamyš. Ten byl příbuzným Uruse, jenž ale nechal popravit jeho otce. Tochtamyše podpořil mocný středoasijský emír Timur-e Lang, známý v Evropě jako Tamerlán. Pro toho bylo případně opětovné zesílení Zlaté hordy nežádoucí a Bílá horda byla jeho nepřítelem. (K této velké osobnosti se ještě v budoucnu vrátím.) Tochtamyš byl opakovaně poražen, jednou se zachránil jen takovým způsobem,že se šípem v zádech nahý přeplaval Syrdarju. Tam ho polomrtvého zachránil Edigej, který později hrál v Hordě důležitou roli. Timur poskytl Tochtamyšovi další vojáky. Karta se obrátila, když byl Urus v bezvýznamné šarvátce zabit. Jeho syn Timur-Melik byl známý velmi nevázaným způsobem života, bral si podle libosti ženy jiných mužů a jinak byl dost líný. Díky svým schopným vojevůdcům sice Tochtamyše ještě jednou porazil a ten opět prchl k emíru Timurovi, ale nespokojenost s chánovým způsobem způsobila, že před další bitvou se jeho vojáci Tochtamyšovi dobrovolně podrobili. Když na jaře 1378 Tochtamyš dobyl Sygnak, obrátil svá vojska na západ, aby ovládl i země západně od Volhy.
V téže době se Mamaj dostal do konfliktu s moskevským knížectvím. To zvítězilo ve velké bitvě na řece Voži v roce 1378 a stalo se tak logickým spojencem Tochtamyše. Mamaj se domluvil s litevským velkoknížetem Jagellem na společném tažení proti Moskvě. Ten ochotně souhlasil, protože Moskva v důsledku vnitřních sporů na Litvě koncem 70. let dočasně získala zpět vliv na Kyjev, Černigov a některá další území, ovládnutá předtím Algirdasem. Jagello uzavřel dokonce v roce 1380 mír s odvěkým nepřítelem, řádem německých rytířů, aby si uvolnil ruce a mohl táhnout na Don. Zde došlo v témže roce k velké bitvě na Kulikovském poli mezi knížetem Dmitrijem Donským a Mamajem, který utrpěl těžkou porážku. Odhady počtu zúčastněných se liší diametrálně, nejpravděpodobnější čísla hovoří přibližně o 50 tisících mužích na ruské straně, nepřítel byl zřejmě silnější. Výsledek byl dlouho na vážkách, rozhodl nakonec úder ruské jízdy do týla hlavních nepřátelských sil. Ztráty na obou stranách byly obrovské, odhady se opět výrazně liší, ale zřejmě zahynula asi třetina ruských bojovníků, mezi nimi 500 příslušníků vyšší šlechty - bojarů. Jagello se velikou armádou zpozdil o jeden den a bitvu nestihl, protože ho zdržel průchod přes nyní nepřátelský Kyjev a Černigov. Litevci alespoň zmasakrovali raněné Rusy, kteří se na povozech pomalu vraceli z bitvy.
Mamaje ale vzápětí čekala další bitva - proti Tochtamyšovi. K té ale nakonec nedošlo. Když se v roce 1380 setkala obě vojska na řece Kalce, odmítli jeho vojáci bojovat a podrobili se, i když Mamajovi nebránili v útěku. Ten uprchl na Krym ke svým spojencům Janovanům, kteří ho ale zavraždili. Jeho syn Mansur našel útočiště na Litvě, kde ho přijali velmi dobře. Jedním z jeho vzdálených potomků byl údajně i car Ivan Hrozný.
Bitva na Kulikovském poli bývá tvrdošíjně prezentována jako první velké ruské vítězství nad Zlatou hordou. To je ovšem velmi nepřesné. Moskva tu vlastně bránila zájmy chána Zlaté hordy proti neposlušnému beklerbegovi. Že se potom dostala do konfliktu s Tochtamyšem, je už jinou záležitostí. Chán rozhodně neprojevoval vděčnost svým spojencům. A to nejen ve vztahu k Rusům. Brzy se obrátil i proti emíru Timurovi, jemuž vděčil za trůn. A pokud jde o první velké vítězství nad Tatary, to se odehrálo již o dva roky dříve na řece Voži, kde byla poražena srovnatelná Mamajova armáda. Ta tu byla téměř kompletně zničena a padl i její velitel murza Begič.

5 let blogu Historie a víno

2. února 2013 v 8:24 | milasko
Vlastně jsem to prošvihl. Až dodatečně jsem si uvědomil, že koncem ledna to bylo pět let, kdy jsem zde začal zveřejňovat první články. Ze začátku to bylo docela těžké, než na mě Seznam nebo Google začali odkazovat, chvíli to trvalo a moc lidí sem nechodilo. Nakonec se ale čtenáři našli, dokonce i z ciziny, na některé články už odkazuje i Wikipedie. Vím, že po technické stránce by bylo asi hodně co vylepšovat, to však zrovna moje parketa není, obsah snad ale někoho oslovil. Takže čtenářům díky za pozornost, určitě se nechystám skončit a snad si i v budoucnu najdou články, které je zaujmou.