Historie Zlaté hordy. 5. Mamaj a Kulikovské pole

7. února 2013 v 7:54 | milasko |  Mongolové
Postupně začínají do bojů o trůn významně zasahovat potomci Tuka-Timura, třináctého syna Džočiho, kteří dlouho hráli v Hordě naprosto podřadnou roli. Byl to jednak Urus, který původně měl ulus kolem Syrdarje a v roce 1361 se mu podařilo ovládnout Bílou hordu. Jak bylo dobrým zvykem, nejprve vyvraždil všechny blízké příbuzné. Usiloval o maximální nezávislost na Zlaté hordě, razil i vlastní mince. Jeho hlavním městem byl Sygnak. V roce 1372 získal i trůn Zlaté hordy, i když na západ od Volhy si udržoval rozhodující vliv Mamaj. Dalším soupeřem v boji o trůn byl Tochtamyš. Ten byl příbuzným Uruse, jenž ale nechal popravit jeho otce. Tochtamyše podpořil mocný středoasijský emír Timur-e Lang, známý v Evropě jako Tamerlán. Pro toho bylo případně opětovné zesílení Zlaté hordy nežádoucí a Bílá horda byla jeho nepřítelem. (K této velké osobnosti se ještě v budoucnu vrátím.) Tochtamyš byl opakovaně poražen, jednou se zachránil jen takovým způsobem,že se šípem v zádech nahý přeplaval Syrdarju. Tam ho polomrtvého zachránil Edigej, který později hrál v Hordě důležitou roli. Timur poskytl Tochtamyšovi další vojáky. Karta se obrátila, když byl Urus v bezvýznamné šarvátce zabit. Jeho syn Timur-Melik byl známý velmi nevázaným způsobem života, bral si podle libosti ženy jiných mužů a jinak byl dost líný. Díky svým schopným vojevůdcům sice Tochtamyše ještě jednou porazil a ten opět prchl k emíru Timurovi, ale nespokojenost s chánovým způsobem způsobila, že před další bitvou se jeho vojáci Tochtamyšovi dobrovolně podrobili. Když na jaře 1378 Tochtamyš dobyl Sygnak, obrátil svá vojska na západ, aby ovládl i země západně od Volhy.
V téže době se Mamaj dostal do konfliktu s moskevským knížectvím. To zvítězilo ve velké bitvě na řece Voži v roce 1378 a stalo se tak logickým spojencem Tochtamyše. Mamaj se domluvil s litevským velkoknížetem Jagellem na společném tažení proti Moskvě. Ten ochotně souhlasil, protože Moskva v důsledku vnitřních sporů na Litvě koncem 70. let dočasně získala zpět vliv na Kyjev, Černigov a některá další území, ovládnutá předtím Algirdasem. Jagello uzavřel dokonce v roce 1380 mír s odvěkým nepřítelem, řádem německých rytířů, aby si uvolnil ruce a mohl táhnout na Don. Zde došlo v témže roce k velké bitvě na Kulikovském poli mezi knížetem Dmitrijem Donským a Mamajem, který utrpěl těžkou porážku. Odhady počtu zúčastněných se liší diametrálně, nejpravděpodobnější čísla hovoří přibližně o 50 tisících mužích na ruské straně, nepřítel byl zřejmě silnější. Výsledek byl dlouho na vážkách, rozhodl nakonec úder ruské jízdy do týla hlavních nepřátelských sil. Ztráty na obou stranách byly obrovské, odhady se opět výrazně liší, ale zřejmě zahynula asi třetina ruských bojovníků, mezi nimi 500 příslušníků vyšší šlechty - bojarů. Jagello se velikou armádou zpozdil o jeden den a bitvu nestihl, protože ho zdržel průchod přes nyní nepřátelský Kyjev a Černigov. Litevci alespoň zmasakrovali raněné Rusy, kteří se na povozech pomalu vraceli z bitvy.
Mamaje ale vzápětí čekala další bitva - proti Tochtamyšovi. K té ale nakonec nedošlo. Když se v roce 1380 setkala obě vojska na řece Kalce, odmítli jeho vojáci bojovat a podrobili se, i když Mamajovi nebránili v útěku. Ten uprchl na Krym ke svým spojencům Janovanům, kteří ho ale zavraždili. Jeho syn Mansur našel útočiště na Litvě, kde ho přijali velmi dobře. Jedním z jeho vzdálených potomků byl údajně i car Ivan Hrozný.
Bitva na Kulikovském poli bývá tvrdošíjně prezentována jako první velké ruské vítězství nad Zlatou hordou. To je ovšem velmi nepřesné. Moskva tu vlastně bránila zájmy chána Zlaté hordy proti neposlušnému beklerbegovi. Že se potom dostala do konfliktu s Tochtamyšem, je už jinou záležitostí. Chán rozhodně neprojevoval vděčnost svým spojencům. A to nejen ve vztahu k Rusům. Brzy se obrátil i proti emíru Timurovi, jemuž vděčil za trůn. A pokud jde o první velké vítězství nad Tatary, to se odehrálo již o dva roky dříve na řece Voži, kde byla poražena srovnatelná Mamajova armáda. Ta tu byla téměř kompletně zničena a padl i její velitel murza Begič.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zdenos Zdenos | 10. února 2013 v 12:38 | Reagovat

Nemam slov! clanek perfektni a hlavne ctivy a vthahujici do   zajimavosti:) uz se tesim az nakousnes TAMERLÁNA to budou jatka:).Ja ti to reknu ponekolikate Klobouk dolu pred tvimy znalostmy.Uz si cetl PASTEVECKA SPOLECNOST V PROMENACH CASU?rikal jsem ti o ni ze je dostupna na google knihy.Kdyz sito tak probiram a ctu si o dejinach vychodnich nomádú,tak se jenom divim ze to západní civilizace ustála.

2 milasko milasko | Web | 10. února 2013 v 16:10 | Reagovat

[] Ještě jsem se k tomu nedostal, ale dík za tip.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama