Historie Zlaté hordy. 6. Tochtamyš a Edigej

14. února 2013 v 8:52 | milasko |  Mongolové
Rusové po vítězství na Kulikovském poli získali sebevědomí. Novému chánu Tochtamyšovi sice poslali dary, ale kníže Dmitrij nepokládal za nutné vyžádat si od něho jarlyk. U chána ho navíc pomluvila suzdalská knížata, že se paktuje s Jagellem, což byl sice nesmysl, Tochtamyšovi to ale stačilo jako důvod k nájezdu na Moskvu v roce 1382. Objevil se před ní dost nečekaně, protože mu rjazaňský kníže Oleg ukázal skryté brody přes řeku Oku. Velký kníže nestihl sebrat vojsko, proto Moskvu opustil, aby armádu shromáždil. Domníval se ale, že město má velkou šanci se ubránit. Mělo kamenné hradby a bylo dobře vybaveno obrannou vojenskou technikou. V Moskvě však začala vzpoura, chátra začala loupit, přičemž vzbouřenci vypili spousty alkoholu z bojarských sklepů, oloupili dokonce i metropolitu a kněžnu, kterým ale dovolili město opustit. Suzdalská knížata Moskvany přesvědčila, že mají Tatary do města pustit, že se jim nic nestane. Následoval strašlivý masakr, při němž bylo povražděno údajně 24 tisíc lidí. Tataři se následně rozptýlili po okolí a byli rozprášeni Dmitrijovým spojencem serpuchovským knížetem Vladimírem, jedním z hrdinů bitvy na Kulikovském poli. To postačilo a Tochtamyš se stáhl.
V následujících letech ještě sice Tochtamyš uskutečnil několik menších vpádů na Rus, větší akce si ale nemohl dovolit, protože se postupně jeho vinou zhoršovaly vztahy s Tamerlánem, kterému vděčil za trůn. Po několika vpádech vojsk Hordy do regionů, které po Tamerlán považoval za své zájmové sféry pak následoval dokonce v roce 1387 přímý útok na Samarkand, centrum jeho říše. Tamerlán útočníky tvrdě odrazil pak sám odpověděl dvěma mohutnými taženími, při nichž uštědřil Zlaté hordě další těžké porážky v letech 1391 a 1395. Ty zlomily její vojenskou sílu. Poté byl Tochtamyš zbaven trůnu a emír Edigej, Tamerlánův švagr, který postupně získal v Hordě rozhodující vliv, dosadil Timura Kutluga, synovce chána Uruse. Ten s Tamerlánem uzavřel mír. Tochtamyš se ale nevzdával a pokoušel se získat moc zpět. Vnitřní boje říši dále oslabovaly. Tochtamyšovi se podařilo získat podporu od litevského knížete Vitovta (Vytautas, Vitold), který již ovládal Kyjev a prohlašoval se za velikého knížete Litvy a Rusi. Za pomoc mu byla slíbena i Moskva. V roce 1399 vytáhl Vitovt s mohutnou armádou, čítající podle některých (asi přehnaných) údajů až 100 000 mužů a vyzbrojenou i děly. Byli v ní kromě Litevců, Poláci, Rusové, Tataři, Moldavané a němečtí řádoví rytíři. Horda přitáhla s armádami Timura Kutluga a Edigeje k řece Vorskle. Po neúspěšných jednáních, kdy po sobě obě strany požadovaly uznání závislosti, překročila litevská armáda za mohutné podpory dělostřelectva Vorsklu a zaútočila. Hlavní úder nepřítele zadržovala vojska Edigejova do té doby, než se Timur Kutlugovým oddílům podařilo Litevce obejít a vpadnout jim do týla. Tochtamyš, který tatarskou taktiku dobře znal, z bitvy uprchl. Vitovt utrpěl strašlivou porážku. Ztratil většinu vojska, padlo 20 knížat. On sám se z bitvy se štěstím dostal za pomoci Mamajova vnuka, který za to získal knížecí titul. Tataři pronásledovali nepřítele až ke Kyjevu, kde si vyžádali obrovské výpalné. Mladého chána Timura Kutluga, který díky vítězství posílil svou pozici, nechal Edigej ještě v témže roce zavraždit. Výsledky bitvy pomohly Moskvě, která tím získal určitý oddych a zbavila se litevského nebezpečí. Do té doby mimořádně silná Litva naopak zeslábla a stává se slabším partnerem Polska.
Edigej pak na trůn dosadil Šadibeka, syna předchozího chána, ponechal si ale veškerou moc. Když se mu po několika letech pokusil vzepřít, vyhnal ho a nahradil chánovým synem Puladem. Horda se počátkem 15. století snaží opět posílit pošramocenou mezinárodní prestiž. Na východě má poněkud usnadněnou pozici díky tomu, že v roce 1406 zemřel Tamerlán a v jeho říši začaly rozepře. Na západě opět chán vydává jarlyky ruským knížatům a Tataři se zároveň snaží rozeštvávat Moskvu s Litvou. V roce 1406 pomohli Moskvě odrazit Vitovtův útok, v roce 1408 zaútočil Pulad na Litvu a Edigej na Moskvu, která musela zaplatit vysoké výpalné. Horda však již nezadržitelně spěla k zániku a začala se rozkládat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Zdenos Zdenos | 16. února 2013 v 19:07 | Reagovat

perfektni clanek! :-)

2 Zdenos Zdenos | 21. února 2013 v 16:53 | Reagovat

Cau Milane,chtel bych se te zeptat,jak se vymezovaly hranice mezi východnímy nomády? Myslim tím,jak kdo poznal ze "tady koncí rise chazaru a tady zaciná říše povolžských bulharů".Existovali nejake hraniční milníky?Co ty pohanské Baby,to asi nebude milnik.

3 milasko milasko | Web | 21. února 2013 v 21:26 | Reagovat

[2]:Baby opravdu nejsou milníky a označují hroby nějakých zemřelých hrdinů. Přesně vymezené hranice neexistovaly, spíše přibližné podél řek, pohoří atd.

4 Margarita Margarita | Web | 16. března 2013 v 17:16 | Reagovat

Moc pěkný článek!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama