Duben 2013

Ochutnávka portugalských vín

30. dubna 2013 v 8:52 | milasko |  Soutěže, ochutnávky, akce
1O. dubna se ve vinném baru Nálada v Pardubicích konala ochutnávka portugalských vín. Nabídka byla poměrně neobvyklá. Když pominu to, že s portugalskou produkcí se zase tak často nesetkávám, byl to hlavně vysoký podíl portských vín, který činil tuto akci mimořádnou. Z devíti vzorků jich bylo totiž pět. Portská vína nemám příliš napitá, rozhodně se u nich nepovažuji za znalce, ale byl tu důvod navíc, abych tuto ochutnávku nevynechal. Degustaci řídil zástupce dovozce pan Josef Kubíček. Vyprávěl se zájmem o portugalských vínech a jídlech a převedl i neobvyklý způsob upálení hrdla láhve rozžhavenými kleštěmi. Atmosféru pak dokreslovala i zapálená silná portugalská vínovice aguardente, která vytvářela příjemné aroma.
Terra Nossa - Vinho Verde DOC. Typická portugalská specialita. Lehké mladé víno s obsahem alkoholu 9,5 %. Zlatavá barva s nazelenalým nádechem a poměrně zřetelným perlením. Slabá vůně s náznakem citrusů, připomínající sekt, což se ostatně potvrdilo i v chuti. Víno bylo svěží, lehce nakyslé, takové lehké letní pití, méně plné s kratší dochutí. Tento zavíňovací vzorek mě příliš neoslovil a dal jsem mu 5,5 (70) bodů.

Burmester Tavedo branco 2011 DOC Douro. Obsah alkoholu 12 %. Barva podobná jako u předchozího vzorku, i zde byl ve vzhledu nepatrný náznak perlení. Jednalo se o kupáž ze čtyř odrůd s nejvyšším podílem Malvasia Fina. Poměrně výrazná vůně, připomínající tóny černého rybízu a dokonce i náznakem kopřiv naše Sauvignony. Následné ochutnání ale přineslo něco zcela jiného a bylo určitým zklamáním. Méně plné tělo, dost tu chyběly kyseliny, bylo poměrně mdlé a přitom ve středně dlouhé dochuti trochu natrpklé. Dal jsem lepších 6 (75) bodů.
Burmester Tavedo tinto 2010 DOC Douro. Obsah alkoholu 12,5 %. Toto víno bylo vytvořeno z pěti odrůd, hlavními byly Touriga Franca a Tinta Roriz (Tempranillo). Tmavofialová barva, vysoká viskozita. Příjemná intenzivní vůně lesních plodů s náznakem dřeva. V těle méně až středně plné, třísloviny byly poněkud drsnější. Dochuť středně dlouhá. První víno, které se mi docela líbilo a s dobrým poměrem mezi kvalitou a cenou (133,- Kč). Dostalo lepších 7 (81) bodů.
Casa Burmester Reserva tinto 2009 DOC Douro. Víno dostalo 90 bodu od časopisu Wine Enthusiast. Obsah alkoholu 14 %. Jedná se o cuvée tří odrůd s hlavním podílem Touriga Nacionál, dále Touriga Franca a Tinta Roriz. Tmavá rubínová barva, velmi vysoká viskozita. Intenzivnější, velmi příjemná vůně ostružin a višní. V těle středně plné, hezky uhlazená chuť s výraznými ale příjemně působícími tříslovinami. Středně dlouhá dochuť. Velmi pěkné víno s poněkud vyšší cenou (391,- Kč). Ohodnotil jsem horšími 8 (85) body.
Quinta do Noval extra dry white Port. První vzorek portských představoval relativně méně známou podobu bílého a suchého vína. Zrálo tři roky v sudu. Obsah alkoholu 19,5 %, 14,2 g zbytkového cukru. Jasná sytější zlatožlutá barva. Vůně na mě nepůsobila příliš dobře. Vedle jablek tu byl až nepříjemně cítit alkohol. Chuť byla ale přece jen lepší. Bylo opravdu suché, v těle plné, s výraznějším alkoholem, poněkud drsnější, s dlouhou dochutí. Dal jsem lepších 6,5 (78) bodů.
Quinta do Noval lágrima Port. Toto víno zrálo čtyři roky v sudu. Obsah alkoholu 19,5 %, 140 g (!) zbytkového cukru. Zlatožlutá barva, vůně trochu připomínala předchozí vzorek, byla ale příjemnější. To se projevilo i v chuti, která byla zřetelně uhlazenější, na druhé straně ale až příliš sladká. Připomínala hruškový kompot. Hodně plné těžké víno s dlouhou dochutí. Dal jsem horších 7,5 (82) bodů.
Quinta do Noval tawny Port. Zrálo v malých sudech za přístupu vzduchu. Obsah alkoholu 19,5 %. Tmavorubínová barva, oproti předchozím vzorkům jemnější vůně. V poměrně uhlazené chuti byly třešně a čokoláda. Dochuť delší. Dostalo 7,5 (83) bodů.

Quinta do Noval ruby Port. Obsah alkoholu 19,5 %. Zrálo v malých sudech bez přístupu vzduchu. Obsah alkoholu 19 %. Velmi tmavá rubínová barva. Jemná svěžejší hroznová vůně s náznakem černého rybízu. V chuti hezky uhlazené s tóny čokolády. Dochuť dlouhá. Hodnotím lepšími 7,5 ((84) body.
Quinta do Noval Late bottled vintage Port 2007 unfiltered. Obsah alkoholu 19,5 %. Právě zde jsme se dočkali upálení hrdla kleštěmi. Velmi tmavá rubínová barva, velmi vysoká viskozita. Jemňounká lehká vůně. V nádherně uhlazené chuti nic nerušilo. Dlouhá dochuť. Nejlepší ale také nejdražší vzorek ochutnávky (521,- Kč) dostal 8 (86) bodů.
Portugalsko je po vinařské stránce určitě zajímavou zemí. Pěstují tu velké množství vlastních kvalitních odrůd révy, které se jinde nevyskytují. To samozřejmě láká k ochutnávání a poznávání něčeho nového.Akce to byla rozhodně zajímavá a příjemná, ještě jsme na závěr trochu poseděli, něco přechutnali a popovídali si. S ochutnávkou jsem měl jen jeden problém. I když devět vzorků není zase tolik, alkoholu v nich bylo opravdu dost.

Vinařské aktuality – duben 2013

24. dubna 2013 v 6:31 | milasko |  Úvahy o víně
Nové poznatky o vlivu červeného vína na zdraví

Již dříve bylo zjištěno, že červené víno pomáhá při regeneraci organizmu po fyzické námaze. Nově se zjistilo, že je prospěšné i pro lidi, kteří naopak velkou část dne prosedí. Resveratrol obsažený v červeném víně stimuluje fyzickou aktivitu a částečně pomáhá k omezení negativního vlivu sedavého způsobu života. Nové léky na bázi resveratrolu by měly pomáhat nemocným s diabetem, srdečními chorobami i rakovinou. Jednou by měly pomoci člověku, aby se dožil až 150 let.


Ampulky s vínem

Jsou milovníci vína, kteří chtějí mít vždy po ruce pohár skvělého vína. Těm by měly pomoci nové skleněné ampulky. Jsou dlouhé 25 a široké 5 mm. Vejde se do nich asi 0,2 l, mají šroubovací uzávěr a měly by být plněny kvalitními víny.


Pokles spotřeby vína v Itálii

Spotřeba vína v Itálii zaznamenala rekordní pokles. Za posledních deset let je to o 22 %. Způsobily to hlavně dva faktory. Jednak se negativně projevila hospodářská krize a změnily se i zvyky spotřebitelů. Zatímco dříve bylo zvykem pít ho téměř denně, dnes si přibližně 50 % dotázaných dává víno jen spíše výjimečně nebo maximálně 1-2 sklenky týdně a 6 % ho nepije vůbec.


Speciální sklenka od firmy Riedel

Tato firmy přišla s novinkou. Pohárem speciálně vyvinutým pro jednu konkrétní odrůdu vína - Malbec. Je vysoký 13,5 cm a v nejširším místě má 8,5 cm. Měl by umožnit maximální uvolňování ovocného aromatu.


Orgiastic Carafe

Pro ty, kteří se o oblíbené víno nechtějí s nikým dělit, zase vyvinuli ve Francii zvláštní kombinaci poháru a karafy. Vejde se sem celá láhev o obsahu 0,7 l. Po naplnění se už není třeba starat o žádné dolévání.


Papež vinařem

Nový papež František se jako první v tomto úřadě bude zabývat vinařstvím. V jeho venkovské rezidenci se bude vyrábět víno červené i bílé. Papež pochází z Argentiny a jeho předkové z Itálie, takže je celkem pochopitelné, že k vínu má blízko. Jeho děd produkoval víno v oblasti Piemontu.


Čínská vláda bude investovat do propagace vinařství

Po velkém mezinárodním úspěchu čínského vína Chateau Reifeng-Auzias Cabernet 2010, které bylo časopisem Decanter v roce 2012 oceněno jako nejlepší víno bordeauxského stylu v ceně do 10 liber, se čínská vláda rozhodla finančně podporovat účast čínských vinařství na evropských soutěžích. V roce 2013 by se čínská vína měla ve velkém množství objevit například na Concours Mondial de Bruxelles, Vinalies internationales, Mundusvini a dokonce i Muvina. Slibují si od toho, že po získání mnoha medailí snadněji proniknou na evropské trhy - do supermarketů i nejlepších restaurací.

Tamerlán. 1. Mládí Timura a jeho armáda

19. dubna 2013 v 6:29 | milasko |  Mongolové
Jeden z nejslavnějších i nejstrašnějších vojevůdců se narodil v malé vesnici poblíž města Keš na území dnešního Uzbekistánu v roce 1336. Jeho celé jméno bylo Timur ibn Taragaj Barlas (Timur, syn Taragajův z kmene Barlasů). Timur je mongolský výraz pro železo. Peršané mu říkali Timur-e Lang, Timur Chromý. Odtud přešlo do evropských jazyků jako Tamerlán. On sám si od roku 1370 začal říkat Timur Gurkání, což znamená zeť. Důvodem tohoto poněkud zvláštního jména je to, že nepocházel z dynastie Čingischána a nemohl proto používat titul chán. Nechal se titulovat jako emír, a když si vzal ženu z chánského rodu, chtěl tímto novým jménem ukázat alespoň na spřízněnost s Čingisovci.
Dětství prožil Timur v Keši. Miloval lov, jízdu na koni, střelbu z luku a další podobné činnosti, které se mu později velmi hodily. Byl odvážný, ale také rozvážný, velmi inteligentní. Podle kosterních pozůstatků byl vysoký 172 cm, urostlý, svalnatý. Jeho lebka patří k mongoloidnímu typu, vlasy měl světle rezavé nebo kaštanové, dlouhé, rovné a měl kratší husté vousy. Barlasové byli kmenem mongolského původu, který ale době Timurově byl již turkizovaný. Jak významnou pozici zaujímal jeho otec, není zcela jasné. Jisté ale je, že byl muslim a že muslimští duchovní výrazně od mládí ovlivňovali i Timura. Jeho rodným jazykem byla čagatajská turečtina, částečně ovládal perštinu a snad trochu i mongolštinu. V polovině 14. století se Čagatajský ulus, jedna z nástupnických mongolských říší, ovládající Střední Asii, rozpadl na dvě části: Mavérannahr mezi Amudarjou, Syrdarjou a jezerem Balchaš a východněji položený Mogulistán. V 60. letech, kdy Timur vstoupil do politiky, byla situace v Mavérannahru zcela nepřehledná. Probíhají obranné boje proti Mogulistánu, vnitřní boje a lidová povstání. Timur je nejprve drobným místním vládcem, sloužícím střídavě oběma válčícím říším, pak velitelem jakéhosi oddílu, vedoucího partyzánskou válku proti cizím uchvatitelům. Během těchto bojů byl Timur těžce raněný na pravé noze. Od té doby byl chromý. Po vytlačení vojsk Mogulistánu si získává v zemi významnou pozici, ale zároveň se zhoršují jeho vztahy s bývalým spojencem, vlivným emírem Husejnem, který se pokoušel v zemi vládnout, i když také nepocházel z rodu Čingischána. Timura podporuje velká část muslimského duchovenstva i mnozí menší místní vládcové. V roce 1370 byl Husejn zabit. Timur svolal kurultaj, který zvolil chánem Čingisovce Sujurgatmyše a jeho samotného jmenoval velkým emírem Turánu, faktickým vládcem. Oženil se s vdovou po Husejnovi, která byla dcerou Čingisovce Kazan-chána, což pomohlo jeho pozici upevnit. Manželek měl ale celkově 18 a s nimi čtyři syny a několik dcer. Timur se nikdy nepokusil stát se chánem, spokojil s emírským titulem, a tak po smrti Sujurtgatmyše v roce 1388 mohl bez problému na chánský trůn nastoupit jeho syn Mahmud (1388-1402). O všem důležitém ale rozhodoval Timur. Oficiálním názvem jeho říše byl Turán. Hlavním městem byl Samarkand, úředními jazyky čagatajská turečtina a perština.
Sousední Mogulistán nechtěl čekat, až nebezpečný emír upevní svou moc a okamžitě provedl nájezd. Následujícího roku Timur odpověděl stejným způsobem. Válka s Mogulistánem byla pak jednou z hlavních otázek zahraniční politiky Turánu a trvala až do roku 1390. Nebyla ale jediná, a tak armádě byla věnována mimořádná pozornost. Byla vybudována podobně jako u Mongolů na desítkovém systému: oddíly po deseti, stovce, tisíci a deseti tisíci mužích (tümen). Ve vojsku sloužili příslušníci mnoha kmenů, jako např. Barlasové, Kypčakové, Najmani, Durbatové, Dulatové, Džalajrové aj. Kočovnická jízda byla jádrem armády. Dělila se na lehkou a těžkou. Příslušníci lehké byli vyzbrojeni lukem, šavlí a sekerou. Těžkoodění jezdci měli přilby, pancíře, štíty, luky, meče nebo šavle. I pěchota zde měla důležitou roli, zejména při dobývání měst. I ona se dělila na lehkou a těžkou. Lehkooděnci měli zpravidla jen luk, težkooděnci se chránili štíty, přilbami a pancíři a bojovali hlavně šavlemi, sekerami a palcáty. Armáda používala vlajky s vyobrazením tří kruhů, což symbolizovalo zemi, vodu a nebe.

Hunové v Evropě. 3. Attila

14. dubna 2013 v 8:28 | milasko |  Hunové Siung-nu


Nástupci Rugy se stali jeho synovci, Mundzukovi synové Bleda a Attila. Oba měli nadvládu nad částí říše a kmenů. Bleda byl starší a zřejmě měl zpočátku o něco významnější postavení. Společně ale velmi tvrdě vystupují vůči Byzanci. V roce 435 ji smlouvou v Margu (v dnešním Srbsku) přinutili zdvojnásobit roční tribut na 700 liber zlata (asi 229 kg). I oni ale zpočátku spolupracují s Aëtiem. Protože se Burgundi pokoušeli zvětšovat svou říši, došlo po dohodě s ním v roce 436 k druhému hunskému útoku, při kterém zahynul burgundský král Gundahar, vyvražděna velká část národa a jejich říše zničena. Tato událost se stala základem pro slavnou Píseň o Nibelunzích.
V letech 440-442 využili Hunové zaneprázdněnosti byzantských vojenských sil, které byly soustředěny na Sicílii proti Vandalům, kteří krátce předtím dobyli Kartágo. Hunská vojska vpadla na Balkán, dobyla a zpustošila mnoho měst. Císař Theodosius II. sem sice rychle vyslal alanského vojevůdce Aspara, ten byl ale několikrát poražen. Roku 443 byla uzavřena další mírová smlouva, tentokrát se zcela drastickými podmínkami. Byzantinci měli zaplatit okamžitě 6 000 liber zlata jako nedoplatky za předchozí léta a nově začít platit 2 100 liber zlata ročně.

Byzanc ale již v roce 444 platit přestala. Attila pak v roce 445 zavraždil svého bratra a stal se jediným vládcem říše. V roce 446 porazil odbojné Akaciry na východě své říše a 447 spolu s Gepidy a Ostrogóty znovu zaútočil na Byzanc. Ta byla oslabena jakousi smrtící epidemii a strašlivým zemětřesením, které dokonce zničili i velkou část konstantinopolského opevnění. To bylo ale velmi rychle nejen obnoveno, ale ještě rozšířeno, takže město bylo chráněno trojitým pásem hradeb. Vstříc Attilovi vyslali z Byzance silnou armádu, která byla sice v bitvě na řece Utu poražena, ale i on utrpěl těžké ztráty. Zpustošil sice ještě Thrákii a dobyl většinu významných měst, ale zaútočit proti obnoveným hradbám Konstantinopole se neodvážil. Přesné podmínky míru z roku 448 neznáme, byly ale zcela jistě opět kruté. Byzanc musela na Balkáně vyklidit území jižně od Dunaje o délce asi 500 a šířce až 200 km.
V roce 449 přijeli do Konstantinopole dva z nejmocnějších mužů Attilova dvora, vojevůdce Edekon a tajemník Orestés. Attila Byzantince obviňoval, že podmínky míru nedodržují, zejména že zadržují utečence z jeho říše, které byli povinni mu vydávat. Mocný ministr eunuch Chrysafios se Edekona pokusil podplatit, aby Attilu zavraždil. Ten naoko souhlasil a úplatek přijal, ale pak vše svému pánovi vypověděl. Ten pak požadoval Chrysafiovu hlavu, ale nakonec se spokojil s dalším zlatem a v roce 450 byla uzavřena další smlouva, která byla pro Byzanc překvapivě příznivá, protože jim vracela nedávno ztracená území v Podunají. Příčina takové Attilovy smířlivosti spočívala zřejmě v tom, že již plánoval tažení na západ, i když možná v trochu jiné podobě, než jakou nakonec uskutečnil v roce 451. Chystal se k tažení proti Visigótům v Galii, což bylo v zájmu západních Římanů a o což ho žádali i vyslanci vandalského krále Geisericha, tradičního nepřítele Gótů.
Nakonec to dopadlo úplně jinak. Roli sehrálo několik náhod. Byzantský císař Theodosius II. v roce 450 spadl z koně a náhle zemřel. Jeho nástupce Marcianus Hunům vzkázal, že pro ně nemá zlato, pouze železo. Attilova říše se ale bez zlata a kořisti nemohla obejít. Karpatská kotlina byla pro hunská stáda malá, k obživě to nestačilo. Navíc si náčelníci podřízených kmenů rychle zvykli na bohaté dary, které pomáhaly udržovat jejich věrnost. Attila se proto rozhodl využít neobvyklé nabídky k sňatku, kterou dostal ze Západořímské říše. Sestra císaře Valentiniána III. Grata Iusta Honoria se zamilovala do svého sluhy. Když se aférka provalila, byl služebník popraven a Honoria poslána do domácího vězení. V zoufalství poslala v roce 450 Attilovi svůj prsten a nabídla mu svou ruku. Attila se rozhodl využít příležitosti, se svatbou souhlasí a žádá jako věno Galii. Bratr Honorii urychleně provdal, ale události se již daly do pohybu. Attila si pochopitelně nechtěl nechat takovou lákavou možnost ujít. Další záminkou k tažení do Galie byla smrt franckého krále na podzim roku 450 a spory o trůn mezi jeho dvěma syny. Zatímco jeden hledal podporu u Římanů, druhý se obrátil o pomoc k Attilovi.

Povedený Cabernet z Villány a další vína z konce zimy

7. dubna 2013 v 9:57 | milasko |  Soukromé koštování, odrůdy
Když už mělo být podle kalendáře jaro, venku však vládla stále pořádná zima, otevřel jsem postupně sedm lahví. Čtyři byly z domova, po jedné z Maďarska, Austrálie a Itálie.

Cabernet Sauvignon 2008 DHC Villány - Gere Tamás Villány, Maďarsko. Víno od předního vinaře z oblasti nejlepších maďarských červených vín. Zelená Bordo láhev byla uzavřena plným korkem o délce 45 mm. Obsah alkoholu 13,5 %. Velmi tmavá granátová barva, viskozita hodně vysoká. Jemná, středně intenzivní nasládlá vůně třešní, mléčné čokolády s lehkou kouřovinkou. Středně plné tělo, v hezky uhlazené chuti byl višňový kompot a příjemně sladké třísloviny. Středně dlouhá až delší dochuť. Toto pěkné víno dostalo lepších 8 (87) bodů.

Veltlínské zelené 2011 jakostní odrůdové - Vinné sklepy Valtice. Průzračná láhev Bordolesse byla uzavřena korkem z drti o délce 38 mm. Jasná světle žlutá barva, viskozita střední. Intenzivnější muškátová vůně. V těle spíše méně plné, chuť celkem příjemná, svěží, kořenitá, s jemnou mandlovou hořčinkou. Dochuť kratší. Dostává 6 (74) bodů.

Merlot Australian Bush. South Eastern Australia. Ročník neuveden. Zelená Top Bordo láhev byla uzavřena plastovou zátkou. Obsah alkoholu 14,5 %. Víno bych nejspíš podle barvy ani vůně na Merlot netipoval. Poměrně světlá mahagonově-cihlová barva, viskozita vysoká. Slabší neurčitá nasládlá ovocná vůně. V těle poměrně plné, ovocná, hodně kořenitá chuť, málo výrazné třísloviny. V kratší až střední dochuti dosti vystupoval alkohol. Hodnotím 5,5 (70) body.

Veltlínské zelené 2010 VOC Znojmo - Vinařství Waldberg Vrbovec. Vinařská obec Vrbovec, viniční trať Waldberg. Zelená Bordo láhev byla uzavřena plným korkem o délce 38 mm. Obsah alkoholu 12,5 %, Cukernatost při sběru 22,6° NM, 6,9 g zbytkového cukru, 6,9 g kyselin, 23,1 g bezcukerného extraktu. Sytější zlatožlutá barva, vysoká viskozita. Intenzivnější vůně žlutého melounu, hrušek a koření. Plnější tělo, velmi příjemná harmonická chuť. Vyšší zbytkový cukr byl vybalancován i vyšší kyselinkou. Víno neodolatelně lákalo k dalšímu ochutnávání. Kořenité, přitom hezky uhlazené, se středně dlouhou dochutí. Dostává 8 (86) bodů.

Sauvignon 2011 pozdní sběr - Habánské sklepy. Vinařská obec Velké Bílovice, viniční trať Dlouhá hora. Atypická štíhlá láhev ze zeleného skla s vytlačeným latinským nápisem Cellarii habaniensis byla uzavřena plným korkem o délce 45 mm. Obsah alkoholu 13 %. Zlatavá barva s jemným nazelenalým nádechem, viskozita střední. Středně intenzivní, bylinná, lehce nahořklá vůně řadila tento Sauvignon spíše ke těm kopřivovým, i když lehký broskvový nádech se tu také našel. Po vydýchání byly ovocné tóny výraznější. Plnější tělo, výrazně kořenité víno s peckovou hořčinou v dochuti. Dávám lepších 6,5 ((78) bodů.

Rulandské modré 2007 pozdní sběr - Vinné sklepy Valtice. Vinařská obec Novosedly, viniční trať U Božích muk. Zelená Bordo láhev byla uzavřena plným korkem dlouhým 45 mm. Velmi tmavá granátová barva, vysoká viskozita. Jemná slabší vůně malin, ostružin a povidel. Plné tělo, bohatá, velmi příjemná a uhlazená chuť zralých švestek s neznatelnými tříslovinami. Středně dlouhá dochuť. Dostává horších 8 (85) bodů.
Chianti 2009 Riserva DOCG - San Colombano, Siena, Itálie. Zelená Bordo láhev byla uzavřena plným korkem o délce 45 mm. Obsah alkoholu 13 %. Vyrobeno z odrůd Sangiovese a Canaiolo. Tmavofialová barva, vysoká viskozita. Méně intenzivní, ale přitom až nepříjemně ostrá vůně višní s jakýmsi zatuchlým podtónem naznačovala nějakou menší vadu. V těle středně plné, chuť působila dost ploše, nezajímavě, zároveň bylo víno dosti trpké. Dochuť krátká Dávám 6 (74) bodů.
Tato série byla tedy poměrně nevyrovnaná, čtyři vína příliš neoslnila, tři byla velmi pěkná, to nejlepší pocházelo z maďarské oblasti Villány, kde červená vína opravdu umějí.

Hunové v Evropě. 2. Dvě „hunské paniky“

1. dubna 2013 v 21:02 | milasko |  Hunové Siung-nu


Vpád Hunů do Evropy v roce 375 je pokládán za počátek stěhování národů, kdy kmeny na ústupu před nimi strhávaly další a další a do pohybu se tak dostala velká část Evropy. Nejednalo se ale o jednotný proud událostí, ani sami Hunové nepostupovali plynule na západ. V počátcích celého dění byly dvě "hunské paniky", které od sebe oddělovalo pětadvacet let, což se nám sice při pohledu na tak staré události jeví jako krátké období, současníci to ale viděli úplně jinak.
První panika začala v roce 376, kdy na západ ustupují Gótové. To mělo zničující následky pro Římskou říši, protože porážka, kterou od nich její armáda utrpěla v roce 378 u Hadrianopole, měla katastrofální dopad na schopnost Římanů bránit nadále své hranice vlastními silami. Před Huny pak ustupují na římské území další barbaři, kteří pustoší některé její provincie. Píše o tom v roce 378 milánský biskup sv. Ambrož: "Hunové vtrhli na Alany, Alani na Góty, Gótové na Taifaly a Sarmaty..." I s těmito barbary musel Řím tvrdě bojovat. Ve skutečnosti až do rozpadu jednotné Římské říše nepředstavovali hlavní problém Hunové, ale národy, které před nimi prchaly. Přímých střetů s Huny bylo minimum, nebyly nijak významné, došlo dokonce i ke spojenectví. Příčina je jednoduchá: Hunové se v tomto období usadili na východě Evropy v severním Černomoří a s Římany přímo nesousedili. Za římské zlato byli ale ochotni útočit na jeho nepřátele. V roce 379 vytlačil Theodosius I. menší skupiny Hunů z Balkánu, v roce 388 pomohly hunské oddíly témuž Theodosiovi v boji proti usurpátorovi Maximovi. Až v roce rozkladu Římské říše, tedy 395, došlo k větším vpádům. Jedna skupina vtrhla do Moesie a Thrákie, jiná poplenila Arménii a Sýrii.

K druhé panice došlo v prvních letech 5. století. Zdá se, že právě v této době se Hunové začali přesouvat na západ do střední Evropy, což mělo podobný dopad jako jejich předchozí vpád do Evropy. Středoevropské kmeny před nimi ustupují, důsledky pro římské impérium jsou ještě citelnější, protože barbaři již nemají mnoho možností, kam by mohli ustupovat. Zbývá římské území. I nadále jsou ale vztahy Hunů s Římany, zejména západními, poměrně dobré.
Když v roce 405 vpadla do Itálie mohutná horda germánských válečníků prchajících před Huny, v jejichž čele byl Gót Radagaisus, dohodl se římský vojevůdce Stilicho s hunským králem Uldinem a ten Germány počátkem roku 406 pomohl zmasakrovat. Na Silvestra 406 ale při ústupu před Huny prolomilo velké uskupení barbarských kmenů obranný římský limit na Rýně a do Galie se dostali Vandalové, Svévové, Alani a Burgundi. Zatímco většina zmíněných pokračovala dále do Hispánie, respektive severní Afriky, Burgundi se usadili v oblasti kolem Wormsu.

V roce 408 došlo k nepříliš úspěšnému vpádu Uldina do Moesie, což vedlo v dalších letech k intenzivnímu vylepšování opevnění východořímských měst na Balkáně i samotné Konstantinopole a k výraznému posílení dunajské říční flotily. Roku 412 vyjednávali východořímští vyslanci někde na sever od Černého moře s hunským vládcem Donatem a zákeřně ho zavraždili. Následně si bohatými dary získali přátelství jiného hunského krále Karatóna.
V roce 422 zaútočil do Thrákie hunský král Ruga poté uzavřel roku 424 mírovou smlouvu s východořímskou říší a usazuje se v Potisí. Za mír mu byl z Konstantinopole vyplácen roční tribut ve výši 350 liber zlata. Roku 425 přitáhl do Itálie se silným hunským vojskem vojevůdce Aëtius, který chtěl podpořit usurpátora Johanna, který se tu zmocnil trůn. Než Aetius dorazil, byl už ale Johannes popraven. Aetius se následně usmířil s císařovnou Gallou Placidií, která chtěla zajistit trůn pro svého syna Valentiniána III. Hunové byli usmířeni bohatým výkupným a snad právě v této souvislosti dostali jako spojenci svěřenu provincii Pannonii, kde se usadili. V dalších letech pak Aëtiovi opakovaně pomáhali. V roce 426 pomohli porazit Visigóty, kteří se v roce 418 usadili na jihu Galie a pokoušeli se zde své království dále na úkor Římanů rozšiřovat. V roce 430 zaútočil hunský král Oktar na Burgundy, byl ale poražen a umírá. Již v roce 434 zemřel jeho bratr a spoluvládce Ruga.