Červenec 2013

Carta de Oro, China Plum Wine, Altos de Tamaron a další vína vrcholného léta

28. července 2013 v 7:34 | milasko |  Soukromé koštování, odrůdy

Po vydařené sérii z počátku léta jsem na jeho vrcholu, po náročném ležení u vody vybíral pro večerní oddych na terase vína spíše jednodušší, bílá i červená, domácí i zahraniční. Byla mezi nimi i jedna zvláštnost: čínské švestkové "víno". A jak to dopadlo?


Sauvignon 2010 pozdní sběr - Beneš Hrušky. Vinařská obec Hrušky, viniční trať Hastrmany. Víno dostalo zlatou medaili na Valtických vinných trzích 2011. Zelená Bordo láhev byla uzavřena korkem (plátek-drť-plátek) o délce 45 mm. Obsah alkoholu 12 %. Hezká světlejší zlatavá barva, velmi vysoká viskozita. Vůně se zajímavě vyvíjela. Nejprve byla trochu zadušená a převládaly v ní spíše tóny kyselejšího ovoce - měně zralých angreštů a černého rybízu. Postupně ale jako by sládla a přecházela do oblasti medu a květin. V těle středně plné, chuť lahodná, velmi svěží, byly tu hlavně angrešty a meruňky. Dochuť delší. Dávám lepších 7,5 (84) bodů.
Malbec 2009 Oak Cask - Trapiche, Mendoza Argentina. Zelená Top Bordo byla uzavřena korkem z drti o délce 45 mm. Obsah alkoholu 14 %. Pěkná tmavě rubínová barva a fialovým nádechem, velmi vysoká viskozita. Vůně méně intenzivní s tóny dřeva a tmavého ovoce. V těle plnější, velmi hezky uhlazené, s chutí borůvek a višní a jemnými tříslovinami. Dochuť delší. Toto víno jsem pil asi před rokem a bylo zřetelně lepší. V obou případech bylo koupené v marketu, ale každé jinde. Možná bylo to druhé skladované v horších podmínkách. Tentokrát hodnotím horšími 7,5 (82) body.
Carta de Oro 2009 Crianza, DOCa Rioja - Bodegas Berberana, Španělsko. Zelená Bordo láhev byla uzavřena korkem (plátek-drť-plátek) délky 45 mm. Víno leželo 18 měsíců v barikových sudech a bylo vyrobeno z 80 % Tempranilla a 20 % Garnachy. Obsah alkoholu 13,5 %. Tmavá granátová barva, vysoká viskozita. Slabší vůně malin a náznak kouřovinky. Plnější tělo, hezky uhlazené, šťavnaté, ovocité, s chutí višní. Dochuť delší. Zde dávám horších 7,5 (82) bodů.
China Plum Wine - White Rabbit. Po obědě v čínské restauraci nám jako pozornost podniku nabídli čínské švestkové víno. Zdálo se mi to docela zajímavé, i když chtělo jednoznačně více vychladit. Tak jsem si pro zajímavost jednu láhev koupil domů (Za 150,- Kč, 750 ml.) Bylo v láhvi z průzračného skla s korkovou zátkou. Obsah alkoholu 13 %, ročník neuveden. A jak to vypadalo po vychlazení? Docela slušně. Mělo mahagonovou barvu a vysokou viskozitu. Dosti intenzivní vůně připomínala švestkový kompot a něco podobného bylo i v chuti. Bylo to hodně sladké. Kolik to mělo cukru, to nevím, ale určitě hodně. Dalo se toho vypít jen trochu, ale neurazilo. Hodnotí se to obtížně, je to něco úplně jiného, ale 7 (80) bodů by si zasloužilo.
Altos de Tamaron 2010 Oak aged, Denominación de Origen Ribera del Duero - Olmedillo del Roa, Španělsko. Zelená Bordo láhev byla uzavřena kokem o délce 45 mm. Víno bylo vyrobeno z odrůdy Tempranillo. Obsah alkoholu 13 %. Tmavá rubínová barva, vysoká viskozita. Nepříliš výrazná vůně tmavého ovoce. Středně plné v těle, natrpklá chuť ostružin a višní. Středně dlouhá dochuť. Celkově jsem od vína z jedné z nejlepších španělských oblastí a z kvalitní a mnou oblíbené odrůdy očekával více. Dávám 6 (74) bodů.
Sauvignon 2011 pozdní sběr - Vinium Velké Pavlovice. Vinařská obec Klentnice, viniční trať Bavorsko. Světlá Bordolesse byla uzavřena korkem (plátek-drť-plátek) o délce 45 mm. Obsah alkoholu 12,5 %. Světlá nazelenalá barva, viskozita vyšší. Nepříliš příjemná vůně s nádechem kopřiv. V těle poměrně plné, chuť sladkých angreštů, dochuť kratší až střední. Víno mě příliš nezaujalo, dal jsem mu horších 6,5 (76) bodů.
Feteasca alba 2010 Vin cu indicatie geografica - Casa de Vinuri Husi, řada Sin of Dracula, Rumunsko. Průzračná Bordo láhev byla uzavřena korkem z drti dlouhým 42 mm. Obsah alkoholu 12 %. Sytě žlutá barva, viskozita střední. Nepříjemná naoxidovaná vůně. Středně plné tělo, z neharmonické chuti vystupoval alkohol. Dochuť delší. Nedávno jsem pil z této řady Fetescu neagru. Ta byla zřetelně lepší, dostala 78 bodů, tentokrát ale pouze horších 5 (64) bodů.


Jak je vidět, žádných velkých překvapení jsem se nedočkal. Když, tak spíše poněkud nepříjemných. Jen Benešův Sauvignon byl opravdu pěkný.

Bitva u Hradce Králové roku 1866

22. července 2013 v 7:35 | milasko |  Přehledy dějin

Začátkem července proběhla na Chlumu, bojišti slavné bitvy u Hradce Králové, rekonstrukce její části, konkrétně boj o tzv. baterii mrtvých. Zůčastnilo se jí asi 400 dobrovolníků z různých zemí světa. Přikládám některé fotografie. Kdo by jich chtěl vidět více, viz: http://milasko.rajce.idnes.cz/Hradec_Kralove_1866_-_baterie_mrtvych
Rakouská jízda
Postup pruské pěchoty
Pruští husaři
Odpalování rakouské rakety
Srážka rakouských kyrysníků s pruskými husary
Boj jízdy
Rakouská baterie
Závěrečný pruský útok
Závěrečné defilé účastníků

Dámy v dobovém oblečení

Chateauneuf du Pape Grande Réserve, Anares Reserva DOCa Rioja, Malbec Barrel select a další skvělá vína z počátku léta

16. července 2013 v 7:42 | milasko |  Soukromé koštování, odrůdy
Na počátku léta jsem měl velmi šťastnou ruku při vybírání vín na domácí ochutnávaní. Strefil jsem se do několika velmi pěkných zahraničních červených vín, která jsem také dost vysoko bodově ohodnotil. Dvě bílá domácí se ale v této konkurenci neztratila a jedno z nich nakonec obsadilo pomyslnou druhou příčku.

Chateau Les Hauts Marcieux, Cru Bourgeois 2007 AOC Haut-Médoc, Francie. Zelená Bordo láhev, obsah alkoholu 12,5 %. Vyrobeno z odrůd Merlot a Cabernet Sauvignon. Tmavá granátová barva, velmi vysoká viskozita. Méně intenzivní lehce nasládlá vůně černého rybízu, dřeva a lehký nádech vanilky. V těle středně plné, chuť hodně kořenitá s trochu výraznějšími tříslovinami. Středně dlouhá dochuť. Celkově mi víno nepřišlo příliš zajímavé, ocenil jsem ho 7 (80) body.
Malbec 2009 Barrel select - Bodega Norton, Mendoza, Argentina. Vinařství bylo založeno v roce 1895, vinice se nacházejí v nadmořské výšce 1100 metrů a keře jsou starší než 15 let. Víno leželo 12 měsíců ve francouzských barikových sudech. Zelená láhev Top Bordo byla uzavřena korkem (plátek-drť-plátek) o délce 45 mm. Obsah alkoholu vysoký - 14 %. Velmi tmavá rubínová barva s fialovým nádechem, viskozita hodně vysoká. Zvláštní středně silná vůně švestek, jitrocelového sirupu a dřeva. Plnější tělo, i chuť byla poměrně neobvyklá, ale velmi uhlazená, sametová. Připomínala švestková povidla a byly zde příjemné sladké třísloviny. Delší, velmi jemná dochuť. Víno se pilo velmi lehce, vysoký obsah alkoholu vůbec nerušil. Dávám 8 (86) bodů.
Pálava 2010 výběr z hroznů - Vinařství Naturvini Bavory. Vinařská obec Rakvice, viniční trať Krefty. Moje první seznámení s novým vinařstvím Patrika Staška, který před jeho založením prošel řadou našich známých vinařství. Zelená láhev burgundského typu byla uzavřena korkem plátek-drť-plátek. Obsah alkoholu 11,5 %. Světle zlatavá barva, viskozita velmi vysoká. Méně intenzivní vůně proslazeného ovoce a růží. V těle středně plné, hodně kořenité, poměrně pikantní, jemně nasládlé. Dochuť středně dlouhá. Dostává lepších 7 (81) bodů.
Chateau Les Tuileries 2010 AOC Bordeaux. Zelená láhev typu Bordo byla uzavřena plastovou zátkou. Obsah alkoholu 12,5 %. Rubínová barva s fialovými tóny, vysoká viskozita. Slabá, obtížně zařaditelná a nepříliš lákavě působící vůně. Byl tam náznak černého rybízu ale také travnaté tóny. V těle méně plné, chuť ostřejší, málo uhlazená. V delší dochuti byl cítit hlavně alkohol. Dávám 6 (74) bodů.
Neuburské 2010 pozdní sběr - Vinařství Šoman Dolní Dunajovice. Vinařská obec Dolní Dunajovice, viniční trať Plotny. Zelená láhev typu Bordolesse byla uzavřena plastovou zátkou. Zlatá medaile z Vinařských Litomeřic 2011. Obsah alkoholu 12 %. 5,6 g zbytkového cukru, 6 g kyselin, 23,5 g bezcukerného extraktu. Sytější zlatožlutá barva, vysoká viskozita. Méně intenzivní nasládlá vůně malin a nektarinek. Plné tělo, velmi příjemná, hodně kořenitá, řízná chuť meruněk a nektarinek, lákající k dalšímu napití. Delší dochuť s jemnou ale příjemnou hořčinkou. Hodnotím horšími 8,5 (88) body.


Añares 2006 Reserva DOCa Rioja - Bodegas Olarra, Španělsko. Tmavohnědá Bordolesse byla uzavřena plným korkem o délce 50 mm. Víno leželo 18 měsíců v barikových sudech, to se ale ve výsledku projevilo jen velmi jemně, víno mělo spíše ovocný charakter. Bylo vyrobeno z odrůd Tempranilo (90 %), Garnacha (5 %) a Mazuelo/Graciano (5 %). Dostalo 92 bodů od Wine Spectatoru.a zároveň bylo ohodnoceno jako nejlepší víno do 20 dolarů za láhev. Obsah alkoholu 14 %. Tmavofialová barva, vysoká viskozita. Středně intenzivní ale zajímavá široká vůně višňové marmelády, borůvek, švestek a koření. V těle plné, lahodná, nádherně uhlazená chuť malin, brusinek a višní, velmi kořenité. Hodně dlouhá dochuť. Dávám lepších 8,5 (90) bodů.
Chateauneuf du Pape 2009 Grande Réserve AOC Chateauneuf du Pape - Philippine de Saint-Cyrille, Francie. Masivní láhev burgundského typu s vytlačeným znakem apelace měla sice kvalitní záklopku, ale překvapivě dost obyčejný korek z drti o délce 44 mm. Obsah alkoholu 14 %. Velmi pěkná rubínová barva, vysoká viskozita. Středně intenzivní vůně malin, a koření. Středně plné tělo, v chuti krásně uhlazené s jemnými tříslovinami. Víno příjemné chuti kompotu z černého rybízu a borůvek, pikantní, jemně kořenité. Vysoký obsah alkoholu nebyl při pití vůbec znát. Dochuť delší. Dávám lepších 8 (87) bodů.
Nejsilnější zastoupení měla tentokrát francouzská vína, přesto si prvenství nakonec odnesla Reserva ze španělské Rioji. Šomanovo Neuburské mi ale také udělalo velkou radost a potvrdilo, že z této odrůdy se dají dělat vína velmi zajímavá.

Hunové v Evropě. 6 Fyzický vzhled, způsob života a kultura

10. července 2013 v 8:08 | milasko |  Hunové Siung-nu
Římané nám zanechali poměrně odpudivý popis hunských mužů, je ovšem otázkou, do jaké míry je pravdivý. Prý si úmyslně noži rozřezávali tváře, aby nepřítele zastrašili už svým vzhledem. Na ramenou a pažích byli tetování. Měli nevýrazné tváře s řídkými vousy, tmavou barvu kůže. Nos měli plochý a údajně ho novorozencům ještě úmyslně převazovali, aby se dobře vešel do přilby. Vlasy měli zčásti vyholené, vzadu si je stahovali do copů, které si někdy obarvovali do kaštanového odstínu. Máme u nich doložený zvyk umělé deformace lebek, který po nich převzali nejprve Alani a pak i část germánské elity. Podle dochovaných nálezů bylo mezi Huny asi 20-25 % mongoloidů. Odívali se do oděvů, sešitých z kožešin (snad svišťů) nebo látek a ty nosili, dokud se na nich nerozpadly. Na nohou měli kamaše z kozinky. Na hlavě nosili šišaté plstěné čapky. Na nich nosily ozdoby ve tvaru cikády, které byly odznakem hodnosti. Bohatě vykládány drahými kameny byly opasky, pochvy mečů a koňské postroje. Ženy nosily bohatě zdobené a vyšívané oděvy, náramky, spony, náhrdelníky, korále, diadémy a jiné ozdoby.
Základní jednotkou společnosti byla rodina, obývající jeden stan. Šest až deset stanů tvořilo tábor, rod měl několik táborů. Několik rodů tvořilo kmen. Ten mohl mít kolem pěti tisíc lidí. Celý národ (il) pak sestával z několika kmenů. Až do počátku 5. století zřejmě nebyli příliš pevně organizování. Existovali náčelníci kmenů i vůdcové kmenového svazu. Postupně ale dochází k centralizaci moci, což vrcholí za Attily. K nejmocnějším mužům jeho dvora náleželi velký vezír Onegesius a jeho bratr Scottas. Oba byli velmi vzdělaní a hovořili několika jazyky. Dále sem patřil náčelník Berik, který se staral o diplomatické záležitosti, vojevůdce Edekon, tajemník Orestés, Attilův strýc Ebars a nejstarší syn Ellak. Z cizích náčelníků měl asi největší Attilovu důvěru král Gepidů Ardarich a poněkud záhadný Laudarich, jehož jméno zní východogermánsky a bývá proto dost často označován jako král Ostrogótů. Těm ale vládli v této době bratři Valamir, Theodemir a Videmir, tudíž je to nepravděpodobné. Uvažuje se též, že by mohl být druhým králem Gepidů. Ti měli celkově za Attily privilegovanější pozici než Ostrogóti, jejichž vládci k nejužší elitě Attilovy říše nepatřili.
Hunové běžně kočovali v menších skupinách ve stepi. Chovali dobytek, koně, kozy a ovce. Důležitý pro obživu byl i lov zvěře. Oděvy vyráběli z kožešin, vlněných i lněných látek. Ovce byly důležité pro výrobu kožené obuvi, z plsti vyráběli čapky ale i stany. Bohatí Hunové si po usazení v Karpatské kotlině nechali stavět dřevěné domy, Onegesius dokonce luxusní dům kamenný. To byla ale výjimka, i sám Attila měl obydlí z trámů a prken. Nejdůležitější byli pro kočovné válečníky pochopitelně koně. Ti byli velmi oškliví, robustní, ale mimořádně vytrvalí. Měli velké hlavy a krátké nohy. Přesto je Hunové prodávali a to s velkým úspěchem. Pouze za války to bylo zakázané. Hunové byli vynikající jezdci, doslova srostlí se svými koňmi. Ze sedel nesestupovali při obchodování, ani při nejvýznamnějších jednáních. K přepravě používali i vozy se dvěma nebo čtyřmi koly. Řemesla byla spojena s jejich způsobem života. Byli tu tesaři, kožešníci, sedláři, hrnčíři, šperkaři, kováři, zbrojíři. Ceněnými specialisty museli být výrobci jejich proslulých luků. Typickou památkou po Hunech byly jejich kotle, vysoké asi 50 cm. Byly z mědi nebo bronzu a možná sloužily k vaření koňského masa, které se jedlo při pohřebních rituálech, protože se nacházejí společně s milodary a obojí bývá často poškozené ohněm.
A jak vypadaly zbraně a zbroj? Především je třeba zmínit asymetrický kompozitní reflexní luk. Měl uprostřed a na krajích kostěné nebo rohovinové části, ty byly spojované dřevěnými díly a šlachami. Používaly se asi 70 cm dlouhé šípy s pěticentimetrovými trojhrannými hroty, železnými nebo kostěnými. Laso sloužilo ke strhávání nepřátel z koní. Od Alanů asi převzali i dlouhá kopí. Pro boj na blízko používali Hunové dvojbřité meče o délce 80-120 cm s úzkou čepelí a robustní záštitou. U velmožů byly velmi bohatě zdobené zlatem a drahokamy. Hlavy si chránili kónickými helmami s chrániči nosu. Podobu štítu neznáme, ale pravděpodobně se používaly lehčí ze dřeva a kůže. Brnění bylo asi vzácnou výsadou velmožů, dědilo se, proto není z hrobů moc doložené. Zřejmě ale používali šupinovou zbroj nebo koženou krytou kovovými pláty. Hovořím-li o válčení, nelze zapomenout na další předměty, které v boji poskytovaly Hunům velkou výhodu. Jedná se o sedla a třmeny. Sedla byla většinou opatřena dřevěným rámem, případně byla tvořená dvěma koženými polštáři, vycpanými chlupy a plstí. Před jejich příchodem nebyla ve střední Evropě známá. Totéž platí i o třmenech. To vše zaručovalo Hunům mnohem větší stabilitu při jízdě a v bitvě.

Tamerlán. 2. Války s Mogulistánem, Persií, Chórezmem a počátky konfliktu s Tochtamyšem

4. července 2013 v 12:26 | milasko |  Mongolové
K nejdůležitějším otázkám Timurovy zahraniční politiky patřila téměř neustálá válka s Mogulistánem. Tato říše vznikla v polovině 14. století v souvislosti s rozkladem Čagatajského ulusu a rozkládala se na jihovýchodě Kazachstánu, v Kyrgyzstánu a v čínském Západním kraji. Obyvatelstvo tvořili převážně kočovníci, mezi nimi hodně Mongolů. Nejvýznamnějším kmenem byli turecky mluvící Dulatové. Způsob vlády byl dosti podobný Timurově Turánu. I zde byli nominálními vládci chánové z Čingischánova rodu, ale faktickou moc drželi v rukou emíři. Emír Kamar ad-din uskutečnil proti Timurově říši nájezdy v letech 1370, 1371 a 1376. Timur odpověděl celkem sedmi taženími mezi léty 1371-1390. První skončilo bez jasného výsledku uzavřením příměří, při druhém ale poblíž Tarazu nepřítele porazil a získal velkou kořist. Při třetím tažení v roce 1375 sice poměrně úspěšně protáhl nepřátelskou zemí, ale její armádu neporazil. Emír Kamar ad-din vzápětí vpadl do Ferghany, část území obsadil a vyhnal odsud Timurova syna, který oblast spravoval. Okamžitě následovala čtvrtá Timurova výprava, která protivníka zatlačila. V letech 1376-1377 proběhlo páté tažení, při němž byl nepřítel poražen západně od Issyk-kulu. Ani při šestém pochodu v roce 1383 se ale nepovedlo nepřítele zcela zničit. Většina výprav totiž nebyla vedena dostatečnými silami a nepřátelští kočovníci měli obvykle dost možností se stáhnout. To se podařilo až při sedmé výpravě v letech 1389-1390. Tentokrát soustředil Timur velkou armádu tvořenou zkušenými veterány. Ti pronikli do Západního kraje, kde dobyli město Karašahr, jiný oddíl obsadil vzdálenou Turfanskou oázu. Kamar ad-din byl definitivně poražen a na útěku zemřel. Situace se pokusil využít chán z Čagatajova rodu Chyzr Hodža, který chtěl obnovit vliv Čingisovců v Mogulistánu a vytvořit nezávislou říši, byl ale také poražen. Nakonec poslal Timurovi svou dceru za ženu a poddal se. Mogulistán tedy přežil, ale přestal být hrozbou.
Dalším zásadním problémem byl vztah ke Zlaté hordě. Timur pomáhal v 70. letech chánu Tochtamyšovi, aby získal zdejší trůn. Ten se mu ale příliš neodvděčil. Stal se proti Timurovi spojencem Chórezmu, jehož severní část byla původně součástí Zlaté hordy, ale v roce 1360 se osamostatnila. Zdejší vládce Husejn-sufi pak ještě v roce 1371 připojil i jižní část země, která spadala pod Čagatajský ulus. Timur se dvakrát pokusil o vyjednávání, když byli ale jeho poslové uvězněni, zahájil válku. Uskutečnil celkem pět tažení. Chórezm zřejmě opět uznal nějakou míru závislosti na Hordě a tím získal Tochtamyšovu pomoc. Ten se spojil i s emírem Mogulistánu Kamar ad-dinem. Mezi léty 1380-1384 se Timurovi podařilo během několika tažení ovládnout většinu Persie, rozdělené v té době na několik menších říší, a také Zakavkazsko. Do těchto nových oblastí začal ale následně útočit Tochtamyš. První výprava v roce 1385 využila momentu překvapení a vrátila se s bohatou kořistí, ale druhý nájezd v roce 1387 byl už odražen. Timur dal zajatcům milost, protože na válce proti Hordě ještě neměl zájem. Jeho pozornost stále poutal Mogulistán a nechtěl válku na dvou frontách. Navíc probíhalo proti němu mezi léty 1381-1387 velké povstání v Persii. To naopak potlačoval s obrovskou krutostí. Zajatce zazdívali zaživa do pevnostních zdí, byly budovány pyramidy z desítek tisíc uťatých hlav. Nejhůře dopadlo město Isfahán, které se nejprve bez boje poddalo, ale pak povstalo a pobilo Timurovu posádku. Následně bylo povražděno asi 70 000 lidí a z jejich hlav vybudovány věže v různých částech města. V roce 1387 uskutečnil Tochtamyš spolu s Chórezmijci velký vpád do oblasti Samarkandu a Buchary. Dobře opevněná města se ale úspěšně bránila do té doby, než přišly posily. Timur na čas přerušil válku v Persii a vrátil se domů. Nepřítel, který byl roztažený na příliš široké frontě, nemohl klást úspěšný odpor a pokoušel se stáhnout na sever. Timur ale Tochtamyše v roce 1388 dostihl u Chodžentu a uštědřil mu těžkou porážku. Následovala v témže roce poslední Timurova výprava proti Chórézmu. Ten byl podroben, hlavní město Urgenč bylo dobyto a zničeno, místo pak bylo oseto ječmenem. Velká část obyvatelstva byla odvedena do Samarkandu.