Říjen 2013

Sien-pi. 2. Tabgači, Mu-jungové a říše Togon

25. října 2013 v 8:55 | milasko |  Hunové Siung-nu
Tabgači i Mu-jungové patřili k staromongolským kmenům, které byly ve 2. století n. l. součástí velké sien-pijské říše, vytvořené Tchan-š´chajem. Ta se rozpadla v roce 235. Tabgači si poté vytvořili vlastní chanát v čele s Tujinem. Od 1. století př. n. l. žili v Zabajkalsku, ve 3. století n. l. je ale sucho přinutilo přesunout se na jih do stepí na východ od Ordosu. Od ostatních Sien-pi se odlišovali zvykem splétat si cop, což zřejmě převzali od svých sousedů Tunguzů. Snahy o dobré vztahy s Čínou se nevydařily. Čínské intriky nakonec způsobily, že po smrti chána Silu v roce 285 se říše na čas rozdělila na tři samostatné úděly, ale v roce 307 je opět spojil Toba Ilu. Roku 376 zničil chanát tangutský cisař Fu Tien. Po zániku jeho říše v roce 386 byl chánem zvolen Toba Guj. Ten se v roce 398 prohlásil císařem říše Pej Wej, která nakonec dobyla celou severní Čínu a ovládala ji až do poloviny 6. století. V ní se Tabgači brzy rozplynuli v čínském moři a tabgačský účes byl zakázán.
Mu-jungové žili na pomezí severovýchodní Číny a Vnitřního Mongolska. V roce 281 se jejich kníže Mochoba přestěhoval se svým lidem do oblasti kolem dnešního Pekingu a založil dynastii Mu-jung. V témže roce dostal jeho vnuk Šeguj za vojenskou pomoc od čínského císaře titul velký šan-jü. Šegujův syn Mu-jung Chuj pořádal velké nájezdy na Čínu a pokládal se za hlavu všech Sien-pi. V roce 307 se prohlásil Velkým šan-jü Sien-pi. Jeho nástupcem byl Mu-jung Chuan. Ten měl velmi dobré čínské vzdělání. V roce 337 vyhlásil v severovýchodní Číně říši Jen. Ta existovala do roku 370, kdy ji zničili Tanguti. V roce 384 byla obnovena jako Pozdní Jen Mu-jung Čujem. Ten původně musel z říše Jen uprchnout k Tangutům. Velmi dobře sloužil jejich císaři Fu Tienovi, dokonce mu zachránil život, pak se ale od něho odtrhl. Obnovená říše ale vydržela jen do roku 409, kdy byl poslední vládce zabit vzbouřenou vlastní gardou. Číňan Fen Ba, spřízněný s Mu-juny, založil v témže roce říši Severní Jen. Tu v roce 436 zlikvidovala říše Pej Wej. Další skupina pod vedením Mu-jung Čuna ovládla v roce 386 bývalé hlavní město Číny Čchang-an a vyhlásila si říši Západní Jen. Po deseti letech ji zlikvidoval Mu-jung Čuj. Krátce pak ještě existovala i Jižní Jen, zničená roku 410 Číňany a poslední vládce Mu-jung Čao byl popraven.
V roce 310 se od Mu-jung Chuje odtrhl jeho bratr Mu-jung Tujuhun a s částí lidu odkočoval na západ k jezeru Kukunor. Zde nakonec v roce 312 vytvořil říši nazývanou Togon. Název vznikl zkomolením jeho jména. Říše se vnitřně nedělila podle rodového, nýbrž podle vojenského principu na jednotky vedené setníky a tisícníky. Nebyly vybírány žádné pravidelné daně, pouze v případě nutnosti se potřebná suma vybrala od bohatých rodin. Typickým oděvem byly kožichy, široké sukně a plstěné čapky. Ženy nosily copy a zaplétaly si do nich perly a zlaté ozdoby. Dlouhou dobu byl Togon vazalem tabgačské říše Pej Wej, po jejím rozkladu získává nezávislost. V roce 540 se Mu-jung Kuajliu prohlašuje chánem. Roku 634 musela říše uznat závislost na čínské říši Tchang. Její císař rozhoduje, kdo bude chánem. Tchaj-cung dosadil na trůn Mu-jung Šuna, ten byl ale již v roce 635 vlastními lidmi zavražděn. Poté císař dosadil jeho nezletilého syna Mu-jung Nocheba, plně oddaného Číně. Za ženu mu dal čínskou princeznu. Nochebo zavedl v zemi čínský kalendář a posílal mladé Togonce sloužit na císařský dvůr. Brzy proti němu vznikla opozice, která se orientovala na spolupráci s Tibetem. Spiknutí bylo ale odhaleno a tvrdě potlačeno. Poté na Togon zaútočili Tibeťané. Nový císař Gao-cung neposlal pomoc včas, i když udržení země bylo pro Čínu velmi důležité kvůli zachování bezproblémového spojení se Západním krajem. Nochebo byl poražen v roce 663 v bitvě na horním toku Žluté řeky. Uprchl pak do Číny. Ta se dodatečně ještě pokusila zemi dobýt zpět, ale neúspěšně. Říše Togon, poslední z mu-jungských, zanikla.

Sien-pi. 1. Tchan-š´-chajova veleříše

18. října 2013 v 12:36 | milasko |  Hunové Siung-nu
Sien-pi byli staromongolským kmenem. Jejich předky byli kmeny Tungchu, podrobené ve 3. století př. n. l. Huny Siung-nu. Žili poté v severovýchodním Mandžusku, spolu s dalším příbuzným kmenem, Wuchuany. Byli to typičtí kočovníci, pasoucí svá stáda skotu ve stepích a obývající jurty a stany. Neměli příliš pevnou organizaci. Dělili se na 120 rodů, z nichž každý se spravoval hodně samostatně a měl v čele voleného stařešinu. Nebyly ani vybírány daně. Velké rozdíly v majetku neexistovaly. Pokud nějaký muž přišel v důsledku cizího vpádu nebo chorob o své stádo, každý soused mu musel darovat ovci. Tak se mohl poměrně brzy zase vyrovnat ostatním, případně si ještě výrazně polepšit při nějaké loupeživé výpravě. Svatby se odehrávaly obvykle v dubnu u řeky Siramuren. Muž si před sňatkem oholil hlavu. Ve výzbroji bojovníků byly luky, palaše, pancíře a štíty, ne však kopí, takže taktika úderu těžké jízdy na kopí u nich ještě nebyla známá.
Ještě v roce 45 n. l. se Sien-pi pokusili společně s Huny o neúspěšný vpád do Číny, ale už v roce 49 poslal jejich stařešina Bajanche poselstvo do Číny s návrhem společného boje proti Hunům. Uskutečnil proti nim nájezd a od Číňanů dostal zaplaceno za každou hunskou hlavu. V roce 54 dostal Bajanche od Číny peníze pro změnu za nájezd proti Wuchuanům, kteří plenili čínské pohraničí. V roce 93 se spojila Čína, Sienpi-pi, Tinglingové a Češi (obyvatelé Turfanu) proti Severním Hunům, porazili je v bitvě u Ich-Bajanu a jejich říši zničili. Poměrně velká část Hunů (100 000 rodin) se pak spojila se Sien-pi a splynula s nimi. Ti tak značně posílili. Už od roku 97 začali útočit proti Číně. V 1. polovině 2. století pak probíhá v pohraničí téměř neustálá válka, při níž Číně proti Sien-pi vydatně pomáhají Jižní Hunové, kteří na ní uznali závislost a fungovali podobně, jako třeba v Římské říši kmeny foederátů.
Opravdovým nebezpečím pro sousedy se Sien-piové ale stali až ve druhé polovině 2. století za vlády Tchan-š´-chaje (155-181). Již před ním existovali jacísi vůdci kmenového svazu s titulem dažen, faktická jednota ale neexistovala. Legenda o Tchan-š´-chajově narození nepostrádá na komičnosti. Po návratu z tříletého vojenského tažení se jeho "otec" nestačil divit, že se mu právě narodil syn. Nepomohlo ani velmi pravděpodobně znějící vysvětlení, že žena otěhotněla poté, co se ve stepi lekla hromu a do úst jí spadla kroupa. Chlapec tak vyrůstal bez otce. Byl ale od mládí mimořádně schopný a již asi ve čtrnácti letech byl zvolen za stařešinu. Velmi rychle si pak podřídil ostatní stařešinu a stal se jediným vládcem, i když nepoužíval žádný zvláštní titul. Podrobil si Tinglingy a Wu-suny, porazil silnou říši Fu-jü, na západě zatlačil Huny. Jeho říše se táhla v délce asi 6 500 km od Volhy po Ussuri. Centrum leželo na horním toku Orchonu v Mongolsku. Tchan-š´-chaj začal pořádat velmi úspěšné nájezdy do Číny. Císař mu nabízel titul wang (král) a princeznu za ženu, on ale odpověděl dalším nájezdem. Celou říši rozdělil na tři části: střed a západní a východní křídlo. Smrt svého tvůrce ale říše dlouho nepřežila. Krátce vládl jeho starší syn Choljan, který ale nezískal všeobecné uznání a brzy padl při nájezdu do Číny, zabit střelou z kuše. Za druhého, ještě nezletilého mladšího syna Cjanmana pak vládl strýc Kujtu. Když Cjanman dospěl, začal se strýcem bojovat o moc a říše se rozpadla na dvě části. Víme ještě, že když zemřel Kujtu, vládl nějaký čas jeho bratr Butugen. V roce 235 se říše definitivně rozpadla. Hlavními dědici se stali Tabgači (Toba) a Mu-jungové.

Vinařské aktuality – říjen 2013

7. října 2013 v 11:40 | milasko |  Úvahy o víně
Máte málo pohybu? Pijte červené!
Sedavý způsob života může zapříčinit řadu zdravotních potíží. Zmírnit je může i pití červeného vína, které obsahuje řadu látek, jež organismu pomáhají tyto problémy překonat. Ať už se to týká cév, metabolismu či dýchání, červené víno při rozumném pití představuje pro úředníky nebo učitele lék.
Víno udržuje člověka mladým
Američtí vědci z Harvardu lépe prozkoumali mechanismus působení resveratrolu obsaženého ve víně na zpomalení stárnutí organismu. Tento výzkum by měl pomoci i při vývoji léků zmírňujících negativní projevy stárnutí.
Vliv červeného vína na imunitu
Vědci ze státní univerzity v Oregonu zjistili po porovnání několika set látek, že na posilování imunity má nejlepší vliv resveratrol obsažený v červeném víně. Pomáhá bojovat s nebezpečím rakoviny a cévních onemocnění. Velmi příznivě na člověka ale působí i konzumace borůvek.
Pokroky anglického vinařství
Že je britský trh s vínem jedním z nejvýznamnějších na světě, to není nic nového. Novinkou je ale to, že se zde postupně začínají prosazovat i vína domácí produkce. Oteplování planety v poslední době zlepšilo i podmínky pro zdejší vinařství. Výsledky na mezinárodních soutěžích jako je The International Wine & Spirit Competition (IWSC) ukazují, že s anglickými víny je třeba počítat.

Alkoholik = člověk s velkým úvěrem?
Zajímavou shodu, která nemůže být náhodou, našli ruští statistici. Zjistili, že regiony, kde je největší procento alkoholiků, se poměrně přesně shodují s těmi, kde mají lidé nejvíce úvěrů. Nejde o oblasti typicky ruské, ale spíše okrajové, osídlené menšinami, jako je Jamalo-něněcký nebo Chanti-mansijský okruh, případně Čukotka. V těchto místech, kde alkoholismus výrazně překračuje celostátní průměr, zaznamenávají banky největší přírůstky úvěrů. A třeba Čečenci, kteří pijí velmi málo, si úvěry skoro neberou.
Nejlepší německá vína
Německá zemědělská společnost Deutsche Landwirtschaftsgesellschaft DLG oceňuje každoročně nejlepší německá vína při tzv. DLG-Bundesweinprämierung. Jedná se o mimořádně prestižní záležitost a medaile mají tedy velkou hodnotu. Bylo hodnoceno 330 vinařství ze všech 13 vinařských regionů. Nejvyšší ocenění putovala nejčastěji do oblasti Baden (17x), Pfalz (14x) a Rheinhessen (11x). Jako nejlepší kolekce suchých bílých byla oceněna vína z Weingut Theo Enk, Dorsheim (Nahe), z červených suchých Weingut Leopold Schätzle, Endingen (Baden), ze suchých barikových Winzergenossenschaft Sasbach am Kaiserstuhl (Baden). Čestnou cenu za nejlepší sortiment ryzlinků získal Weingut Horst Sauer, Volkach-Escherndorf (Franken).