Leden 2014

Čína v období 16 království. 1. Charakteristika období a jeho počátky

26. ledna 2014 v 9:38 | milasko |  Čína
Období mezi léty 304 - 439 n. l. bývá v čínské historii označováno také jako období 16 království. Jedná se o krátkodobé útvary v severní Číně, které byly většinou vytvořeny nějakou cizí národností, obvykle kočovníky. Mnoho Číňanů prchalo v té době ze svých sídelních oblastí na severu na jih, kde pokračuje vývoj čínské civilizace. Název období má jisté nedostatky. Mnozí vládcové těchto říší se prohlašovali za císaře, čínští historikové ale jako císařství uznávali jen takové celky, které ovládaly velkou část země a byly relativně stabilní. Říší na severu bylo vlastně více než šestnáct, několik z nich ale čínští historikové do oficiálního seznamu nezahrnuli. Toto období je součástí epochy 5 barbarských kmenů, nazvané podle pěti barbarských národů (Hunové Siung-nu, Sien-pi, Tanguti, Tibeťané, Kulové), které ve 4. - 6. století ovládaly severní Čínu.
Většinu obyvatelstva těchto zemí obvykle tvořili Číňani - Chanové. Vládnoucí kočovnická elita se od nich lišila kulturou i náboženstvím, což způsobovalo nestabilitu říší. Tam, kde se vládcové Číňanům více přiblížili a kde byl dostatek zemědělského obyvatelstva, byly říše o něco pevnější (např. několik států s názvy Jen). Paradoxně nebylo největším problémem jejich poměrně malé území, nýbrž nedostatek obyvatelstva, protože tu probíhaly téměř neustálé války, které celé oblasti vylidňovaly.
Hunové vytvořili říše Severní Chan, Severní Liang, Sia a Raná Čao, nepočítaná k 16 královstvím. Sien-pijskými říšemi byly Raná Jen, Pozdní Jen, Jižní Jen, Západní Čchin, Jižní Liang, Západní Jen, Daj, Yuwen a Duan (poslední čtyři se nepočítají mezi 16 království). Tibeťany byla vytvořena Pozdní Čchin. Tanguti měli Ranou Čchin, Pozdní Liang, Čeng a Čouči (nepatří mezi šestnáct). Jedinou říší Kulů byla Pozdní Čao.
Kromě toho existovaly ještě menší říše vytvořené Číňany: Raná Liang, Západní Liang, Severní Jen a také Západní Šu a Žan Wej (Ran Min), které nejsou přičítány k 16 královstvím. Pak tu ještě byla Raná Wej, kterou vytvořili barbarští Tinglingové, taktéž nepočítaná mezi šestnáctku. Zcela mimo i širší seznam jsou dva trvalejší barbarské státy: mu-jungský Togon a tabgačská říše Pej Wej, která nakonec celou severní Čínu sjednotila.
Nemá asi smysl popisovat historii všech 25 říší. Mnohé z nich existovaly jen krátce na malém území a nijak výrazně celkovou politickou situaci neovlivnily. Jiné ale dočasně získaly poměrně velký vliv i území. A jak vlastně celý tento zmatek vznikl?
Po období Tří říší (220-280) se podařilo vojevůdci S´ma Jenovi v roce 280 Čínu opět sjednotit. Svou dynastii nazval Ťin (Západní Ťin, 265-316). Jeho nástupce S´ma Žong byl zcela neschopný a vládla za něho císařovna Jia Nanfeng. Aby si moc udržela, nechala v roce 300 zavraždit nevlastního syna a nástupce trůnu S´ma Yu, což vyvolalo vzpouru dalších členů dynastie S´ma - tzv. povstání osmi wangů (králů). Během něho byla císařovna zavražděna, wangové ale mezi sebou začali bojovat o moc, jeden z nich si na pomoc pozval kočovné Sien-pi, druhý v roce 304 Huny Siung-nu. Vládce posledně jmenovaných, Liou Jüan, obratně využil situace. Byl potomkem šan-jü Jižních Hunů. Ti se brali za manželky čínské princezny z dynastie Chan. Tak si i on mohl dělat nárok na čínský trůn. V roce 304 se prohlašuje velkým šan-jü a wangem a tím celé období 16 království začíná. Roku 308 se stal císařem, svou dynastii nazval Chan (Severní Chan) a zahájil válku proti Ťin, kde ještě pokračovaly vnitřní boje. Byl úspěšný a před svou smrtí (310) ovládal severní Čínu. Hunové vítězili i po jeho smrti. V roce 311 pod vedením vojevůdce Š´ Le dobyli ťinské hlavní město Luo-jang a zajali císaře. V roce 316 ovládli i druhé hlavní město Čchang-an a zajali i následujícího císaře. Západní Ťin přestala existovat, rod S´ma pak vládl na jihu Číny ve Východní Ťin (317-419) s centrem v Nankingu.
V Severní Chan ale začaly v roce 318 vnitřní boje, při nichž byla vyvražděna velká část představitelů vládnoucího rodu Liou. Jeden z přeživších, Liou Jao založil v témže roce novou říši - Ranou Čao. Již následujícího roku 319 se ale dostal do sporu s vojevůdcem Š´Le, ten se od něho odtrhl a vytvořil samostatnou říši Pozdní Čao.

Maďaři 1. Nejstarší historie a příchod do střední Evropy

19. ledna 2014 v 9:55 | milasko |  Říše Chazarů

Středověká legenda odvozuje jejich původ od dvojčat Hunora a Magora, synů Nimroda (Menrotha). Hunor měl být praotcem Hunů, Magor Maďarů. Skutečná nejstarší historie je ale dosti sporná. Jejich dějiny až do poloviny 10. století jsou poměrně nejisté.
Maďarština patří k ugrofinským jazykům, náležejícím do širší uralské rodiny. Původ uralských jazyků je hledán na západní Sibiři, východně od Uralu. Z této oblasti se asi od 5. tisíciletí př. n. l. začaly šířit lovecké kmeny na západ. Ve 4. tisíciletí př. n. l. se formovala praugrofinština, z níž se asi ve 3. tisíciletí př. n. l. vydělily praugrijské a fino-permské jazyky. Představitelé druhé větve se ve 3. a 2. tisíciletí př. n.l posunovaly dále směrem na severozápad. Předkové Maďarů byli po dlouhou dobu v kontaktu s předky íránských národů, o čemž svědčí některé jazykové výpůjčky. Na rozdíl od svých nejbližších příbuzných Chantů a Mansů, kteří zůstali věrní lovu v tajze kolem Uralu, přešli předkové Maďarů na přelomu 2. a 1. tisíciletí př. n. l. ke kočovnému způsobu života ve stepích mezi Volhou, Kamou a Irtyšem. Někdy na počátku našeho letopočtu se přesouvají směrem na jih, blíže k Černému moři. V 1. polovině 7. století byli součástí říše, vytvořené bulharským Onogury (Unogundury) a žili mezi Donem a Azovským mořem. Ve druhé polovině 7. století převzali vedoucí postavení v této oblasti Chazaři a velká část Bulharů se přesunula na západ. Maďaři zůstali ve sféře vlivu Chazarů a asi od 8. století pro sebe začali používat označení Maďaři, což bylo vlastně jméno jednoho ze sedmi maďarských kmenů (Megyer, Nyék, Kürtgyarmat, Tarján, Jenő, Kér a Keszi). První část jména je zřejmě příbuzná s pojmenováním Mansů a znamená mluvit, druhá má význam muž nebo člověk. Byli to tedy lidé, kteří mluví.
V 1. polovině 9. století žili v Levedii mezi Donem a Dněprem. Někdy je název oblasti odvozován od jména zdejšího knížete maďarského či chazarského původu. Pod vlivem Chazarů se u Maďarů vytvořil systém dvou vládců. Nejvyšším představitelem, odpovídajícím kaganovi, byl posvátný vládce kende. Faktickou moc měl ale nejvyšší vojevůdce gyula (u Chazarů kagan-begové z rodu Bulana). Někdy ve 30. letech 9. století se usazuji v Etelközu (Atelkuzu), "meziříčí" mezi dolním Dunajem a Dněprem. K původním 7 maďarským kmenům se jako osmý připojily tři rody Chazarů, kterým se pak říkalo Kabaři. Koncem 30. let bojují jako spojenci Byzance proti Bulharům, počátkem 60. let podnikli nájezd do východofranské říše k Vídni. V té době jim vládl Álmos, otec Arpádův. Maďaři byli pod velkým tlakem kočovných Pečeněhů. V polovině 90. let od nich utrpěli těžkou porážku a ustupují na západ. Almos byl asi obětován bohům, pod vedením gyuly Arpáda se pak usazují asi v roce 895 v horním Potisí. Byli sem pozváni velkomoravským Svatoplukem II., který byl ohrožován Bulhary. Proti těm sice v roce 894 skutečně zaútočili, ale velmi obratně využili situace, kdy Velká Morava byla oslabená vzájemnými spory mezi Mojmírovci, k trvalému ovládnutí nového území. Celou akci zřejmě od počátku plánovali jako přesídlení celého národa, ne pouze jako vojenskou výpravu. Celkem mohlo přijít asi 100 000 - 500 000 lidí, přičemž pravděpodobnější je počet bližší vyššímu z uvedených čísel.
Tato oblast je ale již v mnohem starších pramenech označována jako Ungaria. Např. východofranský král Ludvík Němec uvádí roku 860 pro toto území název Unangariorum marcha (marka). Je pravděpodobné, že šlo vlastně o označení země Bulharů - Onogurů, jejichž vliv sem původně sahal již od 7. století. Zdá se, že okolní národy i nadále používaly staré označení i pro nové obyvatele, což bylo ve středověku celkem běžné.Tak tedy vznikly Uhry. Na vzájemné soužití Maďarů a Bulharů ostatně poukazuje i již zmíněná legenda, kdy Hunor a Magor si vzali dcery alanského vládce Dulo, což je jméno první starobulharské dynastie. K posunu názvu na Hungaria pak mohlo dojít v důsledku dalšího omylu, tedy zaměňování Maďarů s Huny, kteří ostatně v této oblasti také dříve sídlili a k nimž se Maďaři dodnes hlásí. Ovládnutí Uher tak mohlo být vykládáno jako opětovné dobytí území již dříve ovládaného domněle příbuznými Huny.

TOP 10 vín 2013

12. ledna 2014 v 9:34 | milasko |  Soukromé koštování, odrůdy

Jako obvykle jsem sestavil přehled vín, která mě v uplynulém roce oslovila nejvíce. V seznamu jsou dvě desítky nejlepších bílých a červených vín
Bílá vína
Morio-Muskat 2010 Qualitätswein - Weingut Werner Anselmann Edesheim, Falz, SRN, 8 (86) bodů
Riesling 2012 DAC Kamptal - Winzerhof Sax, Rakousko, 8 (86) bodů
Ryzlink rýnský 2011 pozdní sběr. ŘadaAusterlitz - Spielberg Archlebov, Vinařská obec, Žarošice, viniční trať Maliny, 8,5 (89) bodů
Rulandské bílé 2012 výběr z hroznů - Vinařství Josef Dufek, vinařská obec Kobylí, viniční trať Dvořanky, 8 (86) bodů
Neuburské 2010 pozdní sběr - Vinařství Šoman Dolní Dunajovice. Vinařská obec Dolní Dunajovice, viniční trať Plotny, horších 8,5 (88) bodů.
Pálava 2010 výběr z bobulí - Vinařství Volařík. Vinařská obec Věstonice, viniční trať U Venuše,
8 (86) bodů
Sauternes 2007 Appellation Sauternes Controlée - SCE L.R & Fin Preignac, Francie, lepších 8 (87) bodů
Hibernal 2011 pozdní sběr - Žerotín Strážnice. Viniční trať Tmice, horších 8,5 (88) bodů
Pinot blanc 2007 pozdní sběr - Reisten, vinařská obec Pavlov, viniční trať U Božích muk 8 (86) bodů
Veltlínské zelené 2010 VOC Znojmo - Vinařství Waldberg Vrbovec. Vinařská obec Vrbovec, viniční trať Waldberg, 8 (86) bodů

Červená vína
Pinotage 2009 Barista - Jan van Riebeek, Val de Vie, Paarl, W.O. Western Cape, JAR, 8 (86) bodů
Casa Burmester Reserva tinto 2009 DOC Douro, Portugalsko, horších 8 (85) bodů
Quinta do Noval Late bottled Vintage Port 2007 unfiltered, Portugalsko, 8 (86) bodů
Clos de Torribas, Tempranillo 2009 Crianza, Denominació d´Origen Penedes - Bodegas Pinord, Villafranca del Penedes, Španělsko, 8,5 (89) bodů.
Venta del Puerto 18 (CS, Merlot, Syrah, Tempranillo) - Bodegas la Vina, Valencia, Španělsko, 8,5 (89) bodů
Pinot noir 2011 výběr z hroznů. Řada Austerlitz - Spielberg Archlebov, Vinařská obec Archlebov, viniční trať Dubová, 8,5 (89) bodů
Añares 2006 Reserva DOCa Rioja - Bodegas Olarra, Španělsko, lepších 8,5 (90) bodů
Chateauneuf du Pape 2009 Grande Réserve AOC Chateauneuf du Pape - Philippine de Saint-Cyrille, Francie, lepších 8 (87) bodů
Malbec 2009 Barrel select - Bodega Norton, Mendoza, Argentina, 8 (86) bodů
Cabernet Sauvignon 2008 DHC Villány - Gere Tamás Villány, Maďarsko, lepších 8 (87) bodů

Oproti předchozím létům jsem tentokrát neměl takový problém s výběrem podařených červených vín, kterých se mi naopak sešlo dokonce o něco více než bílých.

Tibet 4. Vývoj od konce 7. do poloviny 8. století

5. ledna 2014 v 9:23 | milasko |  Čína
V roce 679 zemřel Manromancan a na trůn nastoupil jeho osmiletý syn Durdson. Rozhodující moc měl Doncanův syn, velký rádce Tidin z rodu Gar. Cenpo měl s tímto rodem rozpory, Garové ale měli vedoucí pozice v armádě. V roce 680 vpadli Tibeťané do Číny a byli vytlačeni jen s krajními obtížemi. Čína buduje v pohraničí obrannou linii, ale Tibaťanům se ji daří prorážet. V roce 687 zaútočili na město Kuča v Západním kraji. Čína se pokusila ho podpořit, ale pomocná armáda byla Tibeťany rozbita v roce 689. V Číně dokonce uvažovali o tom, že se Západního kraje vzdají, pak ale rozhodli vyslat novou silnou armádu, které se nakonec v roce 692 podařilo Západní kraj od Tibeťanů osvobodit. Pod čínskou svrchovanost se vrátila města Kašgar, Chotan i Kuča. Zároveň se Kjanové odtrhli od Tibetu, vrátili se pod čínskou svrchovanost a pomohli posílit obranu západní hranice.
V 90. letech se v Tibetu projevují vnitřní rozpory. Válka sice přinášela do země velké bohatství, to bylo ale rozdělováno velmi nerovnoměrně. Většina zůstávala v rukou rodu Gar. Cenpo měl jen malý podíl na moci. Neúspěchů na počátku 90. let využívá cen-po k obviňování představitelů tohoto rodu. V roce 695 ale Tibeťané Číňany opět porazili a od roku 697 začala mírová jednání, jejichž cílem ze strany Tibetu bylo zbavit Čínu vlivu v Západním kraji. Situace Číny nebyla jednoduchá. Na severu bojovala s Turkuty, na východě se snažila potlačit povstání Kitanů. Přesto se snaží rozhovory protahovat. Předpokládá totiž, že neúspěšné rozhovory pomohou k odstranění Garů. To se nakonec podařilo. V roce 698 cenpo s podporou části armády Gary napadl a 200 jich okamžitě nechal popravit. Tidin Gar se pokusil vyvolat povstání, byl ale poražen a spáchal sebevraždu. Jeho syn s částí armády pak ustoupil do Číny, kde byli přijati s poctami a zařazeni do pohraničních vojsk. Tibet tak přišel o 8 000 bojovníků a řadu velmi schopných vojevůdců. Čína naopak posílila a rozhovory o míru přerušila. Válka se obnovila, ale převaha teď byla na straně Tchang, protože Tibetu chyběli zkušení velitelé. V letech 700, 701 a 702 došlo k dalším tibetským nájezdům, protože ale byl při posledním z nich osobně cenpo poražen, mírová jednání se obnovila, byla však přerušovaná dalšími boji. Neúspěšný byl i následný pokus Durdsona o smír cestou žádosti o ruku čínské princezny. V roce 703 ale proti Tibeťanům vypukla povstání v Indii, Nepálu a na jihozápadě dnešní Číny. Durdon se osobně postavil do čela trestné výpravy, padl ale v roce 704 v boji proti říši Nan-čao v dnešní západní Číně. Tlak ze strany Číny ale postupně slábl, protože jejích bojů proti Tibeťanům využili koncem 7. století východní Turkuti, kteří proti Číně povstali a vázali tak stále větší část jejích vojsk.
Tibet si mohl oddechnout a kolem roku 705 se situace uklidnila. Nastoupil cenpo Tide Cuggen, zvaný Meagcom - Šedovlasý (704-754), za nějž své pozice v zemi posilovali buddhisté, poblíž Lhasy byly vybudovány tři kláštery. Jednání s Čínou se obnovila a v roce 710 byla do Tibetu poslána princezna. Přesto se v roce 714 válka opět naplno rozhořela. Na západě Tibeťané pomáhají Arabům v pronikání do Ferghany, jejíž vládce Bašak prchl do Číny a získal zde pomoc, která mu nakrátko vrátila vládu. Tibeťané v té době projevují zájem o islám a žádají dokonce chalífu o vyslání věrozvěstů. Válka s Čínou pokračovala s přestávkami až do poloviny 8. století, přičemž se střídaly úspěchy na obou stranách. V horském terénu většinou vítězili Tibeťané, na rovině Číňani. Ve 20. letech v čínském pohraničí neustále probíhají vzájemné vpády a obě strany střídavě vítězí. Druhá - šedesátiletá válka (670-730) - skončila až v roce 730. Obě strany se dohodly, že hranicí se stane horský hřbet Čilin v dnešní provincii Čching-chaj. Mír trval ale jen sedm let, pak následovaly další vzájemné vpády. V téže době začaly na západě boje Tibeťanů proti Arabům. Ti v této době opětovně usilovali o získání Ferghany a také Taškentu, ležící v čínské zájmové sféře. Protože se nechtěli znovu střetnout s Tchang, vysílají do Číny poselstvo, které bylo sice přátelsky přijato, k dohodě ale nedošlo.
Roku 747 zahájila Čína proti Tibetu vekou ofenzivu, při níž postupně dobývá některé pohraniční oblasti a proniká úspěšně na západ přes Západní kraj. Nakonec se dostává až do Střední Asie, kde se střetla v rozhodující bitvě o vliv v celé oblasti s Araby. Bitva se odehrála roce 751 na řece Talas a skončila čínskou porážkou. Střední Asie se od té doby stala součástí chalífátu a islám jako vládnoucí náboženství zde přetrval až do současnosti.