Tibet 4. Vývoj od konce 7. do poloviny 8. století

5. ledna 2014 v 9:23 | milasko |  Čína
V roce 679 zemřel Manromancan a na trůn nastoupil jeho osmiletý syn Durdson. Rozhodující moc měl Doncanův syn, velký rádce Tidin z rodu Gar. Cenpo měl s tímto rodem rozpory, Garové ale měli vedoucí pozice v armádě. V roce 680 vpadli Tibeťané do Číny a byli vytlačeni jen s krajními obtížemi. Čína buduje v pohraničí obrannou linii, ale Tibaťanům se ji daří prorážet. V roce 687 zaútočili na město Kuča v Západním kraji. Čína se pokusila ho podpořit, ale pomocná armáda byla Tibeťany rozbita v roce 689. V Číně dokonce uvažovali o tom, že se Západního kraje vzdají, pak ale rozhodli vyslat novou silnou armádu, které se nakonec v roce 692 podařilo Západní kraj od Tibeťanů osvobodit. Pod čínskou svrchovanost se vrátila města Kašgar, Chotan i Kuča. Zároveň se Kjanové odtrhli od Tibetu, vrátili se pod čínskou svrchovanost a pomohli posílit obranu západní hranice.
V 90. letech se v Tibetu projevují vnitřní rozpory. Válka sice přinášela do země velké bohatství, to bylo ale rozdělováno velmi nerovnoměrně. Většina zůstávala v rukou rodu Gar. Cenpo měl jen malý podíl na moci. Neúspěchů na počátku 90. let využívá cen-po k obviňování představitelů tohoto rodu. V roce 695 ale Tibeťané Číňany opět porazili a od roku 697 začala mírová jednání, jejichž cílem ze strany Tibetu bylo zbavit Čínu vlivu v Západním kraji. Situace Číny nebyla jednoduchá. Na severu bojovala s Turkuty, na východě se snažila potlačit povstání Kitanů. Přesto se snaží rozhovory protahovat. Předpokládá totiž, že neúspěšné rozhovory pomohou k odstranění Garů. To se nakonec podařilo. V roce 698 cenpo s podporou části armády Gary napadl a 200 jich okamžitě nechal popravit. Tidin Gar se pokusil vyvolat povstání, byl ale poražen a spáchal sebevraždu. Jeho syn s částí armády pak ustoupil do Číny, kde byli přijati s poctami a zařazeni do pohraničních vojsk. Tibet tak přišel o 8 000 bojovníků a řadu velmi schopných vojevůdců. Čína naopak posílila a rozhovory o míru přerušila. Válka se obnovila, ale převaha teď byla na straně Tchang, protože Tibetu chyběli zkušení velitelé. V letech 700, 701 a 702 došlo k dalším tibetským nájezdům, protože ale byl při posledním z nich osobně cenpo poražen, mírová jednání se obnovila, byla však přerušovaná dalšími boji. Neúspěšný byl i následný pokus Durdsona o smír cestou žádosti o ruku čínské princezny. V roce 703 ale proti Tibeťanům vypukla povstání v Indii, Nepálu a na jihozápadě dnešní Číny. Durdon se osobně postavil do čela trestné výpravy, padl ale v roce 704 v boji proti říši Nan-čao v dnešní západní Číně. Tlak ze strany Číny ale postupně slábl, protože jejích bojů proti Tibeťanům využili koncem 7. století východní Turkuti, kteří proti Číně povstali a vázali tak stále větší část jejích vojsk.
Tibet si mohl oddechnout a kolem roku 705 se situace uklidnila. Nastoupil cenpo Tide Cuggen, zvaný Meagcom - Šedovlasý (704-754), za nějž své pozice v zemi posilovali buddhisté, poblíž Lhasy byly vybudovány tři kláštery. Jednání s Čínou se obnovila a v roce 710 byla do Tibetu poslána princezna. Přesto se v roce 714 válka opět naplno rozhořela. Na západě Tibeťané pomáhají Arabům v pronikání do Ferghany, jejíž vládce Bašak prchl do Číny a získal zde pomoc, která mu nakrátko vrátila vládu. Tibeťané v té době projevují zájem o islám a žádají dokonce chalífu o vyslání věrozvěstů. Válka s Čínou pokračovala s přestávkami až do poloviny 8. století, přičemž se střídaly úspěchy na obou stranách. V horském terénu většinou vítězili Tibeťané, na rovině Číňani. Ve 20. letech v čínském pohraničí neustále probíhají vzájemné vpády a obě strany střídavě vítězí. Druhá - šedesátiletá válka (670-730) - skončila až v roce 730. Obě strany se dohodly, že hranicí se stane horský hřbet Čilin v dnešní provincii Čching-chaj. Mír trval ale jen sedm let, pak následovaly další vzájemné vpády. V téže době začaly na západě boje Tibeťanů proti Arabům. Ti v této době opětovně usilovali o získání Ferghany a také Taškentu, ležící v čínské zájmové sféře. Protože se nechtěli znovu střetnout s Tchang, vysílají do Číny poselstvo, které bylo sice přátelsky přijato, k dohodě ale nedošlo.
Roku 747 zahájila Čína proti Tibetu vekou ofenzivu, při níž postupně dobývá některé pohraniční oblasti a proniká úspěšně na západ přes Západní kraj. Nakonec se dostává až do Střední Asie, kde se střetla v rozhodující bitvě o vliv v celé oblasti s Araby. Bitva se odehrála roce 751 na řece Talas a skončila čínskou porážkou. Střední Asie se od té doby stala součástí chalífátu a islám jako vládnoucí náboženství zde přetrval až do současnosti.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama