Březen 2014

Vinařské aktuality březen 2014

29. března 2014 v 9:34 | milasko |  Úvahy o víně
Novinky gruzínského vinařství
UNESCO rozhodlo zařadit tradiční způsob výroby vína v Gruzii ve speciálních velkých nádobách zvaných kvevri do světového kulturního dědictví. Hrozny kvasí v této nádobě zapuštěné do země. Po dokončené procesu kvašení jsou nádoby utěsněny a leží zde do jara, kdy jsou otevřeny a víno připraveno ke konzumaci. Tato technologie je unikátní a ekologická, výsledný produkt je čistý, přírodní.
Gruzie se rozhodla vydat milionové sumy na ochranu vinic, čajových plantáží aj. proti kroupám. Výzkumné centrum Delta , které má projekt realizovat odhaduje, že se škody sníží asi o 90 %. Kroupy tady totiž pravidelně způsobují poničení významné části produkce. Jak to provedou ale zpráva bohužel nevysvětluje.

Krach krymského vinařství?
Připojení Krymu k Rusku by mělo trochu překvapivě ublížit zdejšímu vinařství. A To docela dramaticky. Předpisy o vinařství ukrajinské a ruské se totiž dost výrazně liší a hrozí, že krymští vinaři budou nuceni na delší dobu pozastavit svou činnost do té doby, než se přizpůsobí novinkám. Pro některé to může znamenat úplný krach. Minimálně musí získat licence a koupit si zařízení na automatickou evidenci hotové produkce.

Zázraky do tří dnů?
Americký přístroj Miracle Machine prý dokáže do tří dnů přeměnit vodu na víno. Tedy po přidání nějakých ingrediencí. Podrobnosti technologie jsou prozatím drženy v tajnosti, ale údajně je výsledek stejný jako když si koupíte láhev za dvacet dolarů!?

Kde se pije nejvíce vína na osobu?
Tak není to ve Francii nebo Anglii. Nejvíce toho vypijí zbožní obyvatelé Vatikánu. A to 74 litrů vína ročně. To je dvakrát tolik než v Itálii nebo Francii. Je to ale částečně zkreslené tím, že zde je spotřební daň na víno velmi nízká a ve zdejších obchodech asi nakupují i návštěvníci z jiných zemí. Na druhém místě je Lucembursko se spotřebou 56 litrů na osobu.

Ženy potřebují k pocitu štěstí pít víno

Novozélandští vědci tvrdí, že nejšťastnější jsou ženy, které si pravidelně vypijí s mužem sklenku vína. Není tím vůbec myšleno nějaké společné opíjení, ale třeba jednou týdně společně strávit večer u skleničky. To prý má mimořádně dobrý vliv na příjemnou atmosféru mezi partnery.

Tibet 5. Situace ve 2. polovině 8. století

23. března 2014 v 8:31 | milasko |  Čína
V roce 755 zemřel Meagcom a na trůn nastoupil nezletilý Tisrondecan (755-797). Faktickou moc získali představitelé aristokracie Mažan a Takralukon stoupenci bönu. Mažan vypověděl ze země indické a nepálské buddhistické mnichy, bránil šíření buddhistické literatury. Zároveň dochází k jakési reformě bönu. Došlo k sepsání základních věroučných pravidel. Buddhisté se ale nevzdali. Rozhodli se zbavit se Mažana. Jejich víra jim bránila zabít ho, proto ho vylákali do podzemní hrobky, zavřeli ho v ní a on tam zemřel. Poté získali buddhisté v zemi opět vliv a Mažanovi stoupenci byli vypovězeni. Cizí buddhističtí mniši se mohli vrátit do hlavního města. Cenpo se uchopil moci. V Lhase uspořádal disputaci mezi buddhisty a stoupenci bönu. Buddhisté v ní zvítězili. Následně došlo k jistému kompromisu, když část posvátných knih bönu sice byla spálena, zbytek ale buddhisté přijali. Mnozí stoupenci Mažana a bönu se s tím ale nesmířili a odešli v roce 754 do Číny. Tam byli velmi dobře přijati. V Číně ale poté došlo v roce 755 k povstání vojevůdce An Lu-šana, což zdejší vládu přinutilo stáhnout vojska z tibetských hranic, aby mohla povstání potlačit. Menší vládci Západního kraje začali odvádět Tibetu poplatky. Tibeťané se dočasně domluvili s další silnou mocností - s Ujgury v Mongolsku - a prakticky si rozdělili nadvládu nad centrální Asii. Obě mocnosti nabídli (ne nezištně) Číně, že jí pomohou s potlačením An Lu-šanova povstání. Čína si vybrala Ujgury, jejich kagan dostal čínskou princeznu. Cenpo byl uražen a zahájil útok přímo proti tchangskému hlavnímu městu. Čínská armáda byla obrácena na útěk a Tibeťané vstoupili roku 763 do Čchang-anu, který důkladně vyplenili. Na trůn dosadili nového císaře. V následujících letech dobyli další části Číny, kterou tak zbavili přístupu na západ. Bojů Tibeťanů na východě ale využili Ujguři, kteří pro změnu obsadili některá města Západního kraje, která byla předtím závislá na Tibetu. V roce 783 byl uzavřen další mír s Čínou, stanovující nové hranice na horním toku řeky Jinshui. To byl konec třetí tibetsko-čínské války (737-783). Teritoriální ústupky Číny byly obrovské, přesto nakonec odmítla vydat některá slíbená města a Tibeťané zaútočili v roce 786 a obsazují další města Západního kraje, která ještě držely čínské posádky nebo Ujguři. Do roku 791 ovládli například Tun-chuang nebo Chotan a Ujgury z oblasti vytlačili. V té době se Tibet zařadil mezi přední mocnosti světa. Vítězná armáda byla, pochopitelně, tvořena nikoli buddhisty, ale stoupenci bönu. Přitom panovník a buddhisté cizího původu, kteří ho obklopovali, usilovali o mír.
Tisrondecan se snaží o vnitřní upevnění země. Chce posílit pozici buddhismu. Pozval proto z Indie mága Padmasambhavu (guru Rinpočhe), který vynikal v magii a kouzlech, v čemž jasně převyšoval kněze bönu. Získal si mnoho příznivců. Jeho učení se začalo říkat tantrajána. Jeho učedníci nosili rudé pláště, nenechali se omezovat tradičním buddhistickým asketismem ani přísnými morálním pravidly. Jejich kouzla ale udělala na prosté Tibeťany velký dojem a tato verze buddhismu měla podstatně větší úspěch. Kompromis nového učení s bönem pak vedl k vytvoření lámaismu, což je pojem v samotném Tibetu neznámý a vzniklý v Evropě. Nicméně právě toto učení se stalo za vlády Tisrondecana oficiálním náboženstvím Tibetu. Pro jeho upevnění byl kolem roku 770 nedaleko Lhasy vybudován klášter Samjä. Země se stává teokratickým státem, monarcha se mění v božstvo - ochránce zákona. Nová víra ale stále měla odpůrce. Byli jimi jednak nekompromisní stoupenci tzv. "černého" bönu, dále pak buddhisté, kteří nesouhlasili s Padmasambhavovou verzí. Došlo k další disputaci ve Lhase, tentokrát mezi buddhistickými směry. Tentokrát se v celé záležitosti přímo angažoval cenpo, jehož snahou bylo dosažení náboženské jednoty. Výsledkem bylo vypovězení kněží čínského původu, hájících odlišnou buddhistickou školu. Šlo jistě i o oslabení politického vlivu Číny. Také bön byl zakázán. Cenpo dal jeho kněžím na vybranou: přejít k buddhismu nebo emigrovat. Většina se rozhodla zůstat, svou skutečnou víru a také posvátné spisy však ukryli. Lámaismus fakticky ovládl pouze centrální oblasti kolem Lhasy, jinde bön nadále přežíval a tvrdě se bránil. Všechna neštěstí, jako byly povodně, nemoci apod., byla jeho uctívači lidu vykládána jako tresty za odpadnutí od staré víry. Důležitou roli sehrála velká epidemie neštovic. Kněží bönu z ní obvinili cizince-buddhisty.

Výstava vín ve Vranovicích

16. března 2014 v 8:57 | milasko |  Soutěže, ochutnávky, akce

8.3. jsme se byli podívat na již 45. výstavě vin ve Vranovicích. Obec leží v severním výběžku Mikulovské podoblasti, je tu registrováno asi 16 ha vinic a přibližně 50 pěstitelů révy. O akci jsem předem skoro nic nevěděl, vybral jsem ji celkem náhodně. Představoval jsem si spíše menší výstavu vín místních vinařů, skutečnost byla ale dost jiná. Jeli jsme plným osobním vlakem z Brna - a ve Vranovicích skoro všichni cestující vystoupili. Pochopitelně šli také na výstavu a před sportovní halou, kde se akce konala, stála docela velká fronta. Pochopil jsem, že to bude podstatně větší, než jsem čekal. Vstupné bylo 180,- katalog za 20,- sklenka 50,-. Uvnitř velkého sálu byly stovky lidí. Z katalogu jsem vyčetl, že je k dispozici skoro 700 vzorků z asi 25 obcí. Tedy nic malého Jako milovníka různých kuriozit mě v katalogu zaujaly Csersegi Füszeres, Siegerrebe, Scheurebe, Muškát Oděský nebo Domina. Celková úroveň vín mě také příjemně překvapila. Až asi na dva vzorky se mi všechno dost líbilo. Nejvíce asi dva hodně odlišné vzorky: Kerner 2013 pozdní sběr - Mrkvica Luboš Vranovice a (!) Muškát Oděský 2013 pozdní sběr - Trčka Michal Uherčice. Ten muškát jsem ze zvědavosti prostě ochutnat musel, přitom jsem ale žádný zázrak u spíše stolní odrůdy nečekal. Opak byl pravdou. A co se mi ještě líbilo: Hibernal 2013 pozdní sběr Horák Milan - Velké Němčice, Rulandské bílé 2011 výběr z hroznů - Mach Radek Vranovice, Ryzlink vlašský 2013 pozdní sběr - Pezlar Jaroslav Vranovice. Z červených Svatovavřinecké 2012 - Mádl Stanislav Velké Bílovice a Cabernet Sauvignon 2011 Hlaváček Miroslav Nosislav.
Až dosud jsem celkem chválil, byly i věci, které se mi líbily méně. I když obsluhující u stánků opravdu "kmitali", byla u nich vždy velká fronta, k některým odrůdám jsem se skoro neměl šanci dostat. Přesněji řečeno dostat včas. Protože lahví bylo k dispozici málo a vítězné vzorky byly rychle pryč. Pak už se někde dalo jen paběrkovat. (Záleželo samozřejmě na atraktivnosti odrůdy.) Ne úplně šťastné bylo i to, že každá odrůda měla samostatné číslování od jedničky. Což znamenalo, že člověk musel hledat, kde se která odrůda vlastně skrývá. Najít třeba Veltlínské zelené nebo Ryzlink vlašský nebyl problém, podstatně horší bylo objevit takové odrůdy, kde existoval jen jeden či dva vzorky. V některých případech se mi to nepodařilo ani po dotazech u pořadatelů.
Později odpoledne bylo možné si vystavené vzorky i koupit. Ovšem cestou pokusu a omylu. Člověk si předem zaplatil určité množství lahví, přičemž všechny bez ohledu na pořadí a přívlastky stály jen 70,- Kč. Pak bylo ale potřeba najít nějakou zajímavou láhev, což bylo pochopitelně poněkud obtížné, protože ty nejlepší byly dávno vypité. Přesto se ještě některá hezká vína najít dala. Cena byla sice krásná, ale je třeba vzít v úvahu, že láhve byly již před začátkem akce otevřené a znovu uzavřené jen plastovým uzávěrem. Kdo ale plánoval jejich rychlé vypití, asi neprohloupil. Nevím, jaká byla jejich cena v uzavřené podobě, ale srovnatelná vína někde ve vinotéce by stála i několikanásobně více.
Tak nevím, jestli té kritiky nebylo moc, protože celkově se mi akce líbila, klidně bych se tam zase podíval. S pořadateli jsem si popovídal, byli velmi vstřícní, tak pokud budou reportáž číst, snad nebudou moje připomínky brát příliš negativně, ale spíš jako inspiraci pro to, co by třeba šlo vylepšit.
Zaujala mě i pozvánka na konkurenční akci Klubu (ne)přátel vody.

Old Vine Zinfandel a další únorová vína

8. března 2014 v 8:03 | milasko |  Soukromé koštování, odrůdy
Mezi únorovými víny z domova i různých konců světa se našla dvě velmi pěkná, obě zahraniční.
Veltlínské červené rané 2011 pozdní sběr - Vinařství Volařík Mikulov. Vinařská obec Perná, viniční trať Věstoňsko. Láhev ze zeleného skla byla uzavřena šroubovacím uzávěrem. Obsah alkoholu 12,5 %. Zlatavá barva s nádechem do zelena. Lehké perlení ve vzhledu, viskozita střední. Méně intenzivní nasládlá ovocná vůně. Pod tím byl ale zvláštní podtón, který připomínal slané pečivo a dokonce tu byl i náznak masa. Středně plné tělo, velmi olejovité, kořenité, jemně minerální, s tóny grepu. Dochuť kratší. Lehčí, celkem příjemné víno. Dávám 7 (80) bodů.
Pinot noir 2010 Rezerva - Cramele Halewood, Prahova Valley, Rumunsko. Obsah alkoholu 13 %. Atypická láhev ze zeleného skla byla trochu překvapivě uzavřena pouze nejjednodušším korkem z drti o délce 44 mm. Višňová barva s nahnědlými menisky, vysoká viskozita, kapičky jen neochotně stékaly po sklence. Jemná, méně intenzivní vůně jahodové marmelády, višní a rybízu. Plnější tělo, krásně uhlazené, jemné, s nepříliš výraznými tříslovinami. Ovocná chuť malin a jahodové marmelády. Dochuť delší. Další důkaz toho, že v rumunské produkci se dají najít velmi pěkná vína. Hodnotím horšími 8,5 (88) body.
Campus Oaks, Old Vine Zinfandel 2010 - Gnekow Family Winery, Collegeville, Kalifornie. Obsah alkoholu 14,5 %. Zelená Top Bordo láhev byla uzavřena korkem (plátek-drť-plátek) délky 45 mm. Víno z rodinného vinařství, hrozny pocházely z keřů starších 80 let. Tmavá granátová barva, vysoká viskozita. Středně intenzivní vůně tmavého ovoce. Byly tu ostružiny, maliny a třešně, dále pak tóny vanilky. Plné tělo, zajímavá, skoro až sladká chuť, i když víno bylo suché. Byla tu višňová marmeláda, hodně vanilky a trocha kouře. I třísloviny působily zajímavě. Byly sice zřetelné, ale zároveň krásně zakulacené a spíše hladily. Velmi vysoký obsah alkoholu byl dobře zakomponovaný, nijak nerušil. Delší dochuť. Opravdu vypiplané víno, kterému jsem dal lepších 8,5 (90) bodu.
Cabernet Sauvignon 2010 The Winemaker Reserve - Nederburg Wines, Paarl, JAR. Obsah alkoholu 14,5 %. Zelená Top Bordo láhev s kvalitní záklopkou byla uzavřena korkem z drti dlouhým jen 38 mm, což u Reservy bylo opravdu překvapivé. Tmavofialová neprůhledná barva s rubínovými menisky, vysoká viskozita. Středně intenzivní, nepříliš lákavá, hodně zakouřená až uzená vůně tmavého ovoce s tóny višní. Plné tělo, chuť podstatně lepší než vůně. Hezky uhlazená. Byly tu višně a kompot z černého rybízu + vanilkový podtón. Dochuť dlouhá. Hodnotím horšími 7 (79) body.
Kagor Golden- Vinaria Bostavan Kišiněv, Moldávie. Obsah alkoholu 11,5 %. Láhev barvy khaki byla uzavřena šroubovacím uzávěrem. Tmavá barva na pomezí rubínu a granátu, viskozita nižší. Slabá vůně švestek. V těle méně plné. Mdlejší chuť švestek. Dochuť kratší. Nejslabší z Kagorů, které jsem dosud pil a které mi jinak docela chutnají. Dostalo 6 (74) bodů.
Františkovo domácí Rulandské bílé 2011 Moravské zemské víno - Vinařství rodiny Špalkovy Nový Šaldorf. Viniční trať Kraví hora. Obsah alkoholu 13,5 %. Cukernatost 21,2 °ČNM. Štíhlá láhev ze zeleného skal byla uzavřena šroubovacím uzávěrem. Velice slabá vůně, špatně zařaditelná, s náznakem sladkého pečiva. Viskozita vysoká. Plné tělo, alkohol trochu výrazněji vystupoval. Celkem příjemná jemně kořenitá chuť, opět obtížně zařaditelná. Snad sladká jablka. Delší dochuť. Dostává 6,5 (77) bodu.
Pomyslná zlatá medaile putuje tentokrát do USA. Víno mi odtud osobně dovezla dcera a udělala mi tím radost.

Maďaři 3. Vytváření uherského státu

2. března 2014 v 17:06 | milasko |  Ujguři, Kyrgyzové a další kočovníci

Po další těžké porážce, kterou Maďaři utrpěli tentokrát od Byzance v bitvě u Arkadiopole roku 970, kde byli spojenci kyjevského knížete Svjatoslava, se novým vládcem Maďarů stal Arpádův pravnuk Gejza. Za situace, kdy mnohé říše v Evropě zvětšují svá území pod záminkou šíření křesťanství, začalo být i pro přežití Maďarů přijetí křesťanství nezbytností. Vzhledem ke zhoršeným vztahům s Byzancí, která snažila obnovit svůj vliv na Balkáně, se Gejza raději obrátil do Německa k novému římskému císaři Otovi I. Ten vyslal do Uher misi a Gejza se na počátku své vlády nechal pokřtít. Počátkem 90. let přichází do tehdejšího centra Uher Ostřihomi mise vedená pražským biskupem svatým Vojtěchem. Ten v roce 995 pokřtil Gejzova syna Vajka - pozdějšího svatého Štěpána. Gejzovi se podařilo výrazně posílit panovnickou moc, navazuje i dobré vztahy se sousedy. Pro Štěpána získal za manželku Gizelu, dceru bavorského vévody Jindřicha II. Svárlivého. Gejza podrobil a údajně i osobně zabil svého bratra Michala, který ovládal Nitransko. Jsou budovány hrady a pevnosti, do nichž se Gejzovi podařilo jako posádku získat mnohé prosté bojovníky (jobbágy), kteří po skončení nájezdů obtížně nacházeli obživu, proto opouštěli původní rody, rodová společnost se postupně začíná rozkládat a je nahrazována rodinami. Hrady (vár) byly vlastně rozsáhlejšími sídlišti, obehnanými kamennou hradbou nebo jen valem. Jádrem armády se pomalu stává těžká jízda, do níž byli často najímaní elitní bojovníci cizího původu - Varjagové, Bulhaři Chorvati aj.
Když v roce 997 Štěpán nastupoval na uherský trůn, měl výborné předpoklady pro sjednocení Maďarů a dotvoření uherského státu. Okamžitě potlačil vzpouru svého příbuzného Koppányho, který ovládal východ země. Štěpán v bitvě použil obrněné rytíře, kteří podobně jako na Lechu slavili nad tradiční lehkou maďarskou jízdou úspěch. Koppany byl rozčtvrcen, jeho území podrobeno.
V roce 1000 získal Štěpán královské insignie od papeže Silvestra II., který byl přítelem císaře Oty III. Štěpán sice odmítal uznat svou závislost na císaři, přesto je ale pravděpodobné, že papež jednal po dohodě s Otou. Papežství mělo totiž velký zájem získat si výraznější pozici v zemi, o níž z hlediska náboženského usilovala i Byzanc. Pokračovala i christianizace země. V roce 1007 bylo založeno arcibiskupství v Ostřihomi. Prvním arcibiskupem se stal Vojtěchův přítel Radla (Astrik).
V roce 1003 vytáhl Štěpán do Sedmihradska proti dalšímu příbuznému Gyulovi, který se nakonec podrobil bez boje. Posledním velkým soupeřem byl Achtum na jihu v povodí Maruše. Ten byl poražen asi v roce 1008. Poté Štěpán rozšiřuje svůj vliv na Slovensko, o které soupeří s mocným polským panovníkem Boleslavem Chrabrým. Do konce 20. let 11. století toto území ovládl. Říši vnitřně rozdělil na 45 žup (komitátů) v čele s županem (ispán).V roce 1038, když Štěpán zemřel, byly už Uhry konsolidovaným a uznávaným státem s přibližně jedním milionem obyvatel.
Na doplnění je možné ještě uvést některé další momenty, důležité pro definitivní dotváření Uher i Maďarů. Koncem 11. století se kolem Balatonu a na východním Slovensku usadily zbytky bývalého nebezpečného nepřítele Maďarů. Jednalo se o Pečeněhy, kteří předtím utrpěli několik zničujících porážek od Byzance. Ti zde postupně splynuli s místním obyvatelstvem. V roce 1102 získal král Koloman chorvatskou korunu a došlo tak ke vzniku uhersko-chorvatské personální unie, která pak existovala až do roku 1918. V 1. polovině 13. století se v dnešním Maďarsku v Potisí ještě usadil další kočovný kmen - Kumáni. Ti sem ustoupili před Mongoly a poměrně dlouho se uchovávali vlastní svébytnost.