Tibet 5. Situace ve 2. polovině 8. století

23. března 2014 v 8:31 | milasko |  Čína
V roce 755 zemřel Meagcom a na trůn nastoupil nezletilý Tisrondecan (755-797). Faktickou moc získali představitelé aristokracie Mažan a Takralukon stoupenci bönu. Mažan vypověděl ze země indické a nepálské buddhistické mnichy, bránil šíření buddhistické literatury. Zároveň dochází k jakési reformě bönu. Došlo k sepsání základních věroučných pravidel. Buddhisté se ale nevzdali. Rozhodli se zbavit se Mažana. Jejich víra jim bránila zabít ho, proto ho vylákali do podzemní hrobky, zavřeli ho v ní a on tam zemřel. Poté získali buddhisté v zemi opět vliv a Mažanovi stoupenci byli vypovězeni. Cizí buddhističtí mniši se mohli vrátit do hlavního města. Cenpo se uchopil moci. V Lhase uspořádal disputaci mezi buddhisty a stoupenci bönu. Buddhisté v ní zvítězili. Následně došlo k jistému kompromisu, když část posvátných knih bönu sice byla spálena, zbytek ale buddhisté přijali. Mnozí stoupenci Mažana a bönu se s tím ale nesmířili a odešli v roce 754 do Číny. Tam byli velmi dobře přijati. V Číně ale poté došlo v roce 755 k povstání vojevůdce An Lu-šana, což zdejší vládu přinutilo stáhnout vojska z tibetských hranic, aby mohla povstání potlačit. Menší vládci Západního kraje začali odvádět Tibetu poplatky. Tibeťané se dočasně domluvili s další silnou mocností - s Ujgury v Mongolsku - a prakticky si rozdělili nadvládu nad centrální Asii. Obě mocnosti nabídli (ne nezištně) Číně, že jí pomohou s potlačením An Lu-šanova povstání. Čína si vybrala Ujgury, jejich kagan dostal čínskou princeznu. Cenpo byl uražen a zahájil útok přímo proti tchangskému hlavnímu městu. Čínská armáda byla obrácena na útěk a Tibeťané vstoupili roku 763 do Čchang-anu, který důkladně vyplenili. Na trůn dosadili nového císaře. V následujících letech dobyli další části Číny, kterou tak zbavili přístupu na západ. Bojů Tibeťanů na východě ale využili Ujguři, kteří pro změnu obsadili některá města Západního kraje, která byla předtím závislá na Tibetu. V roce 783 byl uzavřen další mír s Čínou, stanovující nové hranice na horním toku řeky Jinshui. To byl konec třetí tibetsko-čínské války (737-783). Teritoriální ústupky Číny byly obrovské, přesto nakonec odmítla vydat některá slíbená města a Tibeťané zaútočili v roce 786 a obsazují další města Západního kraje, která ještě držely čínské posádky nebo Ujguři. Do roku 791 ovládli například Tun-chuang nebo Chotan a Ujgury z oblasti vytlačili. V té době se Tibet zařadil mezi přední mocnosti světa. Vítězná armáda byla, pochopitelně, tvořena nikoli buddhisty, ale stoupenci bönu. Přitom panovník a buddhisté cizího původu, kteří ho obklopovali, usilovali o mír.
Tisrondecan se snaží o vnitřní upevnění země. Chce posílit pozici buddhismu. Pozval proto z Indie mága Padmasambhavu (guru Rinpočhe), který vynikal v magii a kouzlech, v čemž jasně převyšoval kněze bönu. Získal si mnoho příznivců. Jeho učení se začalo říkat tantrajána. Jeho učedníci nosili rudé pláště, nenechali se omezovat tradičním buddhistickým asketismem ani přísnými morálním pravidly. Jejich kouzla ale udělala na prosté Tibeťany velký dojem a tato verze buddhismu měla podstatně větší úspěch. Kompromis nového učení s bönem pak vedl k vytvoření lámaismu, což je pojem v samotném Tibetu neznámý a vzniklý v Evropě. Nicméně právě toto učení se stalo za vlády Tisrondecana oficiálním náboženstvím Tibetu. Pro jeho upevnění byl kolem roku 770 nedaleko Lhasy vybudován klášter Samjä. Země se stává teokratickým státem, monarcha se mění v božstvo - ochránce zákona. Nová víra ale stále měla odpůrce. Byli jimi jednak nekompromisní stoupenci tzv. "černého" bönu, dále pak buddhisté, kteří nesouhlasili s Padmasambhavovou verzí. Došlo k další disputaci ve Lhase, tentokrát mezi buddhistickými směry. Tentokrát se v celé záležitosti přímo angažoval cenpo, jehož snahou bylo dosažení náboženské jednoty. Výsledkem bylo vypovězení kněží čínského původu, hájících odlišnou buddhistickou školu. Šlo jistě i o oslabení politického vlivu Číny. Také bön byl zakázán. Cenpo dal jeho kněžím na vybranou: přejít k buddhismu nebo emigrovat. Většina se rozhodla zůstat, svou skutečnou víru a také posvátné spisy však ukryli. Lámaismus fakticky ovládl pouze centrální oblasti kolem Lhasy, jinde bön nadále přežíval a tvrdě se bránil. Všechna neštěstí, jako byly povodně, nemoci apod., byla jeho uctívači lidu vykládána jako tresty za odpadnutí od staré víry. Důležitou roli sehrála velká epidemie neštovic. Kněží bönu z ní obvinili cizince-buddhisty.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama