Srpen 2014

Sarmatské kmeny 4. Éra Aorsů na přelomu letopočtu

31. srpna 2014 v 11:16 | milasko |  Kočovní Severoíránci
Počátkem 2. stol. př. n. l. dochází k dalším posunům severoíránských kmenů. Skytho-Sarmati byli nuceni ustupovat pod tlakem příbuzných sarmatských kmenů, přicházejících z východu a žijících do té době východně od Donu. Jednalo se o Roxolany, kteří se stali vedoucí silou v severním Černomoří. Jejich posun na západ od Dněpru znamenal počátek nové éry. Jejich jméno je někdy vykládáno jako "Světlí Alani". Některé původní kmeny ustoupily na západ, jiné se stáhly na Krym, kde vznikla říše Tauroskythů. Krymští vládcové udrželi kromě Krymu ještě úzký pás stepí kolem ústí Dněpru a Jižního Bugu.
Příčiny těchto změn je třeba hledat daleko na východě. Koncem 3. století př. n. l. začala velmi rychlé růst říše Hunů Siung-nu, kterým v té době vládl šan-jü Mote. Archeologické nálezy ve východních částech teritoria severoíránských kmenů, jako je Sedmiříčí nebo oblast horního Irtyše dokazují zásadní změny ve složení obyvatelstva od konce 3. stol. př. n. l. Shodné rysy mezi kulturou Pazyryku a novým lidem, který do tohoto regionu vtrhl, se zdají být důkazem proto, že právě odtud přišli noví příchozí. Mezi léty 174 a 160 př. n. l. utrpěli Jüe-č´ porážku od Hunů a museli opustit své země. Došlo k masovému přesunu saksko-massagetských kmenů z delty Syrdarji v polovině 2. stol. př. n. l. Některé z těchto kmenů dobyly Baktrii v roce 135 př. n. l. a zničily řecko-bakterskou říši. Vtrhly též do severní Indie. Vítězství Hunů bylo umožněno do značné míry hunskému vynálezu nového typu kompozitního luku. Šípy byly delší a měly trojhranné hroty. Hunská vítězství vyvolala počátek přesunu severoíránských kmenů ze stepí Kazachstánu a Střední Asie, který pak trval až do 4. století n. l.
Když byly počátkem 2. stol. př. n. l. Huny ovládnuty stepi východního Kazachstánu, staly se zdejší kmeny jakýmsi předvojem sarmatských kmenů, bránících se nepříteli. V té době se mění způsob pohřbívání. Hroby se zmenšily, nově se v nich objevují boční výklenky. Pohřbení byli kladeni hlavou na severozápad. Pohřební inventář byl skromný - malé nádoby, kostěná šídla, železné nože. Zlato se objevuje jen vzácně. Změny způsobila nová vlna příchozích, kteří ustupovali před Huny. Část původního obyvatelstva zůstala v původních sídlech a smísila s nimi. Jiní ustoupili na západ do zemí prochorovské kultury.
Většina nových kmenů přišla ze středního Kazachstánu, i když kultura kmenů, které obsadily území mezi jižním Uralem a Kaspickým mořem má mnohé shodné rysy s předchozími kulturami Sedmiříčí.
Nejpočetnějšími kmeny, které se usadily mezi dolním Uralem a dolní Volhou, byli Aorsové. Je možné, že to jméno převzali z předchozího období, protože podle některých autorů se používalo už pro představitele prochorovské kultury. Ta v tomto období končí.
Aorsové znamená Bílí, což ale v chápání kočovníků mělo někdy i význam západní. To naznačuje jejich příbuzenství s východními Alany, tím spíše, že pro Aorsy používali někteří antičtí autoři označení západní Alani. Na rozdíl od Jazygů a Roxolánů, kteří měli původ ve srubové kultuře pouze s menší příměsí andronovské, byli ale Aorsové potomky andronovské kultury, kteří však po příchodu asimilovali některé místní skupiny prochorovské kultury. Jejich rozmach souvisí s úpadkem Massagetů kolem roku 160 př. n. l. Následně si pokořili sarmatské kmeny dolní Volhy nebo je přiměli ustoupit na západ. Roxolani ustoupili k dolnímu Dněpru, přičemž přinutili Skytho-Sarmaty a Jazygy ustoupit ještě dále na západ.
Podle údajů čínské dynastie Chan měli Aorsové 100 tisíc lučištníků. Čína se je kolem roku 125 př. n. l. pokoušela získat jako spojence proti Hunům, z čehož se dá vyvodit, že jejich území mohlo někde s hunským sousedit. Strabón popisuje Aorsy ve stepích jižního Uralu, přes jejichž území procházeli důležité obchodní cesty. To bylo zdrojem jejich bohatství, takže nosili zlaté ozdoby. Nálezy v kurganech vládců na dolní Volze a Donu, např. Kalinovka u Volgogradu, skutečně ukazují na značné bohatství elit. Jejich vládce Spadin údajně postavil 200 tisíc jezdců, kteří zasáhli do vnitřních bojů v Bosporské říši v polovině 1. století př. n. l.

Cabernet Sauvignon – Syrah 2010 Reserva – Viña MontGras, Colchagua Valley, Chile

24. srpna 2014 v 8:45 | milasko |  Soukromé koštování, odrůdy
Na vína z chilského vinařství MontGras jsem zatím narazil jen dost vzácně. Prvně jsem měl možnost vychutnat si celou láhev. Jak se mi líbila, o tom více v následující recenzi.

Láhev jsem koupil se štěstím v Kauflandu. Normální cena byla 219,- Kč. Protože jsem si všiml, že jich mají již jen málo, rozhodl jsem se koupi neodkládat. Jaké (a příjemné!) překvapení mě v obchodě čekalo, když právě ten den ho zlevnili na 100,- Kč. Měli jen dvě láhve, takže jsem je pochopitelně vzal.
Vinařství Viña MontGras založili v roce 1992 bratři Hernán a Eduard Grasové v lokalitě Palmilla v Colchagua Valley v Chile. Od počátku se zaměřili na vysokou kvalitu vín, která následně získala množství domácích i zahraničních ocenění ( např. při International Wine Challenge, Concours Mondial Bruxelles). Roční produkce je kolem 4,5 mil. l. Osázená plocha činí asi 460 akrů.Vína vyrábějí v šesti řadách, obvykle zrají mezi 6-12 měsíci v sudech. K těm nejlepším patří vína z řady Quatro, která jsou na chilské poměry výjimkou, protože obvyklejší jsou jednoodrůdová vína, zatímco zde se jedná o cuvée čtyř odrůd: Cabernet Sauvignon, Merlot, Malbec a Carmenere. Vína označená jako Reserva jsou vyráběna z pečlivě vybraných ručně sklízených hroznů a zrají v sudech z francouzského a amerického sudu.
Cabernet Sauvignon - Syrah 2010 Reserva je tvořeno 60 % Cabernetu Sauvignon a 40 % Syrahu. Hrozny byly sklizeny z vybraných poloh v San José v oblasti Colchagua Valley na jaře roku 2010. Podle stránek vinařství zrála polovina 9 měsíců v sudech z francouzského (65 %) a amerického dubu. Etiketa je jednoduchá ale vkusná. Poskytuje dostatek základních informací, které se ale liší od údajů na stránkách vinařství. Etiketa totiž uvádí, že Cabernet zrál 12 měsíců v sudech, zatímco Syrah v tanku. Což ale asi spotřebitel nepozná. Jinak jsou internetové stránky vinařství vkusně a přehledně vyvedené.
Obsah alkoholu je 14,5 %, víno má 2,2 g zbytkového cukru a 4,8 g kyselin. Bylo vyrobeno 18 000 lahví. Archivační potenciál je uveden 5 let. Tato vína z předchozích ročníků dostávala od Roberta Parkera 89-90 bodů. Tmavozelená láhev typu Top Bordo byla uzavřena plným korkem délky 44 mm.
Barva je velmi tmavě rubínová, prakticky neprůhledná. Víno má vysokou viskozitu. Vůně je velmi intenzivní, nesmírně lákavá. Nejprve se uvolňovaly tóny tmavého ovoce, ostružin, višní a malin. Jak se víno otevíralo, přidávala se kořenitá vůně cedrového dřeva a lehký náznak vanilky.
Víno mělo plné tělo, lahodnou jemně zakouřenou chuť borůvek a višní. Třísloviny byly krásně uhlazené. Vysoký obsah alkoholu nepůsobil nijak rušivě. Dochuť byla delší.

Celkově se tedy jednalo o jednoznačně výbornou koupi. Poměr kvality a ceny vycházel velmi dobře.
Shrnutí údajů o tomto víně:
Odrůda: Cuvée Cabernet Sauvignon (60 %) a Syrah (40) %)
Ročník: 2010
Kategorizace: Reserva
Zatřídění dle zbytkového cukru: suché
Výrobce: Viña MontGras, Colchagua Valley, Chile
Obsah alkoholu: 14,5 %
Obsah zbytkového cukru: 2,2 g/l
Obsah kyselin: 4,8 g/l
Doporučená archivace: 2015
Cena: 100,- Kč ve výprodeji Kauflandu v březnu 2014
Hodnocení: lepších 8,5 (90) bodů

A znovu Ryzlink rýnský

17. srpna 2014 v 19:03 | milasko |  Soutěže, ochutnávky, akce
Začátkem července se v Mlsounově kavárně a vinárně v Hradci Králové konala ochutnávka Ryzlinku rýnského. Devět vzorků nám v pěkném prostředí představil pan Petr Kupček.
Ryzlink rýnský 2013 kabinet - Jindřich Kadrnka. Rodinné vinařství z Březí. Vinařská obec Březí, viniční trať Liščí vrch. Obsah alkoholu 11,5 %, 4,2 g zbytkového cukru. Leželo pět měsíců na jemných kalech. Sytější žlutá barva, vysoká viskozita. Nezačali jsme úplně šťastně, protože víno mělo lehčí korkovou vadu, která sice umožňovala ochutnání, rozhodně však nevybízela k dopití skleničky. Dala se ještě vycítit nasládlá bylinná vůně a poměrně plné tělo. Z pochopitelných důvodů jsem ale bodově nehodnotil.
Starosvětské 2012 moravské zemské - Koráb Boleradice. Cukernatost při sběru 22,5 °NM, obsah alkoholu 13 %, réva pocházela ze starých keřů, víno nebylo čeřeno ani filtrováno. Sytě žlutá barva, velmi vysoká viskozita. Středně intenzivní vůně oleje a másla. Středně plné tělo, dosti kořenité. Chuť, která mi nepřišla úplně odrůdově typická, byla poněkud hrubší. Dochuť kratší až středně dlouhá. Hodnotil jsem lepšími 6,5 (78) body.
Riesling 2013 Kabinett - Weingut Hauck, Rheinhessen, SRN. Obsah alkoholu 12 %. Zlatavá barva, vysoká viskozita, lehké perlení ve vzhledu. Lehká svěží vůně s náznakem meruněk. Středně plné tělo, perlení bylo i ve svěží citrusové chuti. Dochuť krátká. Dávám lepších 6 (75) bodů.
Rýňák 2012 pozdní sběr - Vinařství Piálek a Jäger Nový Šaldorf. Vinařská obec Dyjákovičky, viniční trať U Sklepů. Obsah alkoholu 12,6 %, 8 g zbytkového cukru, 6,3 g kyselin. Světlejší zlatavá barva s našedlým nádechem, viskozita vysoká. Velmi slabá sladká vůně zralých broskví. Středně plné, uhlazené, v chuti nektarinky. Dochuť kratší. Hodnotím horšími 7 (79) body.
Ryzlink rýnský 2011 pozdní sběr - Vinařství Plešingr. Vinařská obec Strážnice, viniční trať Podkovné. Obsah alkoholu 12 %, 11,2 g zbytkového cukru, 6,1 g kyselin. Vinařství vyrábí vína z nakoupených hroznů. Barva žlutá, viskozita vysoká. Méně až středně intenzivní těžší vůně s lehce vystupujícím alkoholem a tóny černého rybízu. V těle plné, hezky uhlazené, lehce olejovité, s chutí žlutých jablek. Dochuť střední až delší. Dávám 7,5 (83) bodů.
Ryzlink rýnský 2012 pozdní sběr - Maryša Šitbořice. Zlatavá barva, vyšší viskozita. Hodně sladká těžká vůně přezrálých jablek. Svěží pikantní víno, v chuti překvapivě spíše tmavé ovoce. Dochuť středně dlouhá. Dostává 7 (80) bodů.
Ryzlink rýnský 2012 pozdní sběr - Kadlubcovi Lipov. Vinařská obec Lipov, viniční trať Trstěné. Obsah alkoholu 12 %. Sytě žlutá barva, vysoká viskozita. Těžší sladká vůně s neobvyklými, byť ne nepříjemnými tóny luštěnin a zelí. Obojí asi působí napsané hodně divně, vadné ale víno nebylo. V těle plné a snad až příliš sladké. Dávám horších 7 (79) bodů.
Ryzlink rýnský 2012 pozdní sběr - Žerotín Strážnice. Obsah alkoholu 11,5 %. Zlatožlutá barva, vysoká viskozita. Méně až středně intenzivní odrůdová lipově-ovocná vůně. Plné, šťavnaté, velmi uhlazené s dobře vyváženými cukry a kyselinami. Středně dlouhá dochuť. Pro mě nejlepší víno ochutnávky, které jsem ocenil lepšími 7,5 (84) body.
Ryzlink rýnský 2011 výběr z hroznů - Vinařství Plešingr. Vinařská obec Lužice, viniční trať Na stráni. Obsah alkoholu 13,5 %, 31,5 g zbytkového cukru. Výrazná sytá až medová barva, velmi vysoká viskozita. Těžká sladká medová vůně, totéž i v chuti. Dochuť dlouhá. Hodnotím 7 (80) body.
Vína byly spíše sladší, nicméně některá byla velmi pěkná. Některá vinařství jsem neznal, ale známá a osvědčená Žerotín a Plešingr nezklamala.

Barbaresco, Rubin a další červencová vína

10. srpna 2014 v 20:20 | milasko |  Soukromé koštování, odrůdy
Během vrcholného léta jsem ochutnal docela pestrou škálu převážně zahraničních vín z pěti zemí, našla se ale i dvě pěkná domácí. Narazil jsem i na některé méně obvyklé odrůdy.
Vin de Crete 2005 - Kourtaki, Řecko. Zelená Bordo láhev byla uzavřena plným korkem délky 45 mm. Obsah alkoholu 12 %. Mahagonová barva, viskozita střední. Středně intenzivní vůně sušených švestek. Středně plné tělo. Dobře pitelné lehčí víno s natrpklou chutí višní a uhlazenými tříslovinami. Dochuť středně dlouhá. Dostává horších 7,5 (82) bodů.
Malbec 2011 - Trapiche, Mendoza, Argentina. Řada Varietals. Zelená Bordo láhev byla uzavřena plastovou zátkou. Obsah alkoholu 13,5 %. Tmavá rubínová barva, vyšší viskozita. Intenzivní těžká lehce zakouřená ovocná vůně. Plnější tělo, v chuti švestky a třešně, sladké třísloviny. Dlouhá dochuť. Dávám horších 7,5 (82) bodů.
Cabernet Sauvignon 2012 Camas, Vin de Pays d´Oc - Anne de Joyeuse, Francie. Zelená Bordo láhev byla uzavřena plastovou zátkou. Obsah alkoholu 13,5 %. Rubínová barva, viskozita vysoká. Středně intenzivní těžší vůně tmavého ovoce, hlavně černého rybízu. Méně až středně plné. V poněkud mdlejší chuti bylo tmavé ovoce. Dochuť delší. Dostalo lepších 6 (75) bodů.
Rulandské bílé 2011 pozdní sběr - Mikrosvín Mikulov. Řada Donawitz. Vinařská obec Dolní Dunajovice. Zelená Bordo láhev byla uzavřena korkem (plátek-drť-plátek) dlouhým 44 mm. Vysoký obsah alkoholu - 14,5 %. Citronová barva, viskozita nižší. Středně intenzivní vůně s tóny chlebovinky a náznakem mandarinek. V těle plnější, velmi olejovité, kulaté, jemně kořenité. V sladší chuti ovocného likéru byly tóny mandarinek a banánu. Středně dlouhá dochuť. Dostává lepších 7,5 (84) bodů.
Barbaresco 2007 Denominazione di Origine Controllata e Garantita - Ricossa, Antica Casa, Itálie. Láhev z hnědého skla byla uzavřena plným korkem délky 45 mm. Vyrobeno z odrůdy Nebbiolo. Zajímavá barva nahnědlými menisky. Poněkud slabší vůně višní a polévkového koření. Plné tělo, velmi kořenité, hodně ovocné, v chuti višně a rybíz, třísloviny trochu výraznější. Dochuť dlouhá. Dostalo horších 8 (85) bodů.
Veltlínské zelené 2008 slámové víno - Neoklas Šardice, Augustiniánský sklep. Vinařská obec Šardice, viniční trať Dubový-Červenice. Hnědá láhev o obsahu 0,2 l byla uzavřena plným korkem dlouhým 38 mm. Obsah alkoholu 8 %, 238 g zbytkového cukru. Barva medu, viskozita střední. Intenzivní líbivá vůně kandovaného ovce, sladkých banánů a medu. Chuť sice velmi sladká ale lahodná. Byla tu šťáva z ananasového kompotu, výluh z bylin a med. Dochuť delší. Ocenil jsem lepšími 8 (87) body.
Muscat & Dimiat 2012 Regional Wine - Ethno, Thracian Valley, Bulharsko. Dimiat je bulharská odrůda, používaná na výrobu lehčích voňavých bílých vín, určených pro rychlejší spotřebu. Atypická láhev byla uzavřena plným korkem délky 45 mm. Obsah alkoholu 13 %. Poměrně intenzivní vůně muškátu a citrusů, která ale rychle vyprchávala. Světlinká zlatavá barva, viskozita střední. Chuť bez výraznějšího charakteru, v těle méně plné. Typické víno pro letní pití, které se lehce pije, není příliš složité, působí velmi lehce, i když v dochuti docela zřetelně pálil alkohol. Dochuť krátká. Víno bylo koupeno přímo v Bulharsku, cena v přepočtu asi 100,- Kč. Dostalo lepších 5,5 (72) bodů.
Rubin 2009 Uniqato, Vino s zaštitěno geografsko ukazanije (Protected Geographical Indication) - Damianitza, Thrácká nížina, Bulharsko. Rubin je kvalitní bulharská odrůda, vyrobená z Nebbiola a Syrahu. Láhev o obsahu 0,375 l byla uzavřena plným korkem délky 45 mm. Limitovaná edice 28 000 lahví. Zrálo v sudech z francouzského dubu. Velmi prostá etiketa se záhadnými znaky by možná laika od nákupu odradila. Cena v Bulharsku v přepočtu asi 120,- Kč. (Ta byla skoro výprodejová, protože sedmičkové láhve stály v jiných prodejnách více než dvojnásobek, tak kolem 270,- Kč. Přitom tyhle malé lahve obvykle bývají naopak dražší. Však jsem taky koupil poslední dvě!) Barva na pomezí tmavého rubínu a granátu, viskozita velmi vysoká. Slabší vůně, která se jen pomalu uvolňovala. Bylo tu tmavé ovce, višně v alkoholu, náznak černého rybízu, hodně zakouřené. Plné tělo, v chuti lahodné, uhlazené, s tříslovinami sice zřetelnými ale spíše příjemně sladkými. Byl tu višňový kompot a josta. Dochuť dlouhá. Ohodnotil jsem lepšími 8,5 (90) body.
Setkání s bulharským Rubinem bylo velmi příjemné, ale ani italské Barbaresco a šardický veltlín nebyly určitě špatnou volbou.

Sarmatské kmeny 3. Období raných Sarmatů – 4.- 3. století př. n. l.

4. srpna 2014 v 9:19 | milasko |  Kočovní Severoíránci
Oslabení perských Achaimenovců koncem 5. stol. př. n. l. umožnilo ve Střední Asii Chórezmijcům zbavit se jejich nadvlády a na přelomu 5. a 4. stol. př. n. l. vznikl silný svaz Massagetů a jim příbuzných Chórezmijců. Když mezi léty 330-328 př. n. l. ovládl Sogdianu a Baktrii Alexandr Makedonský, nepodařilo se mu tento svaz podrobit. Boje s makedonskou falangou ale přispěly k dotvoření nové bojové taktiky Massagetů. Klíčovou úlohu začínají hrát katafrakti - těžká kavalerie. V následujícím období konce 4. a 3. století př. n. l. si Massageti podrobili mnohé obyvatele stepí, kteří žili na sever a východ od helénistických říší, což vedlo také k posunům některých severoíránských kmenů. To zároveň vedlo k rozšíření prvků perské kultury do těchto oblastí. Novinkou je například zdobení různých zlatých předmětů barevným sklem nebo polodrahokamy. Vliv severoíránských kmenů dosáhl až k hranicím Číny, kde se do závislosti na jejich nejvýchodnější skupině - Jüe-č´ dostávají koncem 3. století př. n. l. Hunové Siung-nu. Až v roce 165 př. n. l. je Hunové porazili a zatlačili zpět na západ a jih.
Jižně od Orenburgu kolem řeky Ilek se v 5. stol. př. n. l. objevily nové kmeny, zcela odlišné od místní samarsko-uralské větve sauromatské kultury. Jsou ale kulturně velmi blízké Massagetům a také kmenům ze středního Kazachstánu, například budováním bočních výklenků u hrobových jam a také orientací hlav tvých na jih, namísto západu nebo východu. Pohřbení patřili k pamírsko-ferghanskému rasovému typu. Noví příchozí zřejmě přišli z oblasti delty Syrdarji a patřili k Massagetům. Vzniká tu nová prochorovská kultura. Ta se zformovala ve východní části teritoria samarsko-uralského větve kolem Orenburgu, ale brzy se začala šířit směrem na západ k Volze. Kultura se zřetelně změnila. Zmizely skythské vlivy a místo nich převládly západosibiřské ze středního Kazachstánu. Postupně nová kultura ovládla celé původní sauromatské území. I prochorovská kultura se ale rozdělila na dvě větve, odpovídající přibližně dělení v době sauromatské., což asi bylo ovlivněno právě působením původních místních kmenů na nově příchozí. Na dolní Volze žila saratovská skupina, významnější byla orenburská skupina ve stepích jižního Uralu. První z nich bývá ztotožňována s Roxolany, druhá s Aorsy.
Hroby prochorovské kultury bývají poměrně bohaté, obvykle je v nich jen jeden pohřbený, někdy ale jde o pohřeb muže se ženou nebo ženy s dětmi. Mužské hroby obvykle obsahují zbraně: dlouhé meče, kinžály a hroty šípů (ty se ale běžně vyskytují i v ženských hrobech). Bývají tu také kostry ovcí a koní, ozdoby z barevného skla či polodrahokamů, v nejbohatších hrobech pak bronzové nebo zlaté náramky a náhrdelníky. Úplně zmizely kamenné oltáříky, tak rozšířené v pohřbech sauromatské kultury.
Od 4. století př. n. l. žili ve stepích mezi Donem a Kavkazem sarmatští Sirakové. Původně žili na dolním Donu, ale byli odtud vytlačeni kmeny prochorovské kultury. V jejich kurganech se nacházejí železné nože, bronzové náramky, náušnice, skleněné ozdoby, jantarové perličky, ale i řecké amfory.
Posuny massagetských a sarmatských kmenů výrazně ovlivnily i černomořské Skythy. Přítomnost Sarmatů na západ od Donu je prvně doložena k roku 338 př. n. l., ale je možné, že se tam objevili již dříve, možná již na přelomu 5. a 4. stol. př. n. l. To mělo velké následky. Dosavadní skythská kultura se zásadně změnila. Rozšířila se sarmatská výzbroj, ale došlo i ke změně rasového typu pohřbených skythských vládců. Ten nově odpovídá Sauromatům od dolní Volhy z předchozího období, zatímco lebky otroků a nižších vrstev jsou nadále skythské.
Archeologické nálezy dokládají, že na přelomu 5. a 4. století př. n. l. došlo ke zničení skythských osad v Podněpří. Zdá se, že Hérodotem popsaní Skythové královští ztratili v tomto období vedoucí postavení a byli nahrazeni Sauromaty. Kultura již není čistě skythská, ale má smíšeny skythsko-sarmatský charakter. Většina obyvatelstva zůstala na místě a postupně došlo k míšení obou skupin, takže nadále by je vlastně bylo možné označovat jako Skytho-Sarmaty. Jim patří i mimořádně bohatý kurgan Kul Oba na Krymu, vybudovaný asi na počátku 3. století př. n. l. Úplnou raritou je pak další bohatý kurgan Čertomlyk, díky tomu, že pohřbený vládce patřil k rasovému typu ze Sibiře a našly se tu také lité bronzové kotle sibiřského původu. Vládci Skythů královských ustoupili s části věrných na západ do oblasti Dobrudži, kde jsou doloženi od počátku 4. století př. n. l. Jejich představitelem byl král Ateus.
Nově příchozím do skythských zemí se začalo říkat Sarmati. K této skupině patřili i Jazygové. Koncem 2. století př. n. l. žili podle Strabona ve stepích mezi Dněprem a Dněstrem. Sem se přesunuli ve 4. a 3. století př. n. l. z předchozích sídel mezi Azovským mořem a dolním Dněprem. Společně se Siraky patřili Jazygové k jihovýchodní skupině Hérodotových Sauromatů.