Listopad 2014

Grafické znázornění příbuznosti mezi odrůdami révy vinné

28. listopadu 2014 v 15:47 | milasko |  Úvahy o víně
Články postavené pouze na fotografiích se tu objevují naprosto výjimečně, tohle je jeden z nich. Na olomoucké Floře mě zaujala veliká nástěnka, zachycující vztahy me zi jednozlivými odrůdami révy vinné. Přináším fotografie bez dalšího komentáře a ponechám fajnšmekry, aby se v nich "pohrabali" a našli si, s čím je jejich oblíbená odrůda příbuzná. Přidávám několik záběrů hroznů, které vznikly tamtéž.

Sarmatské kmeny 8. Vývoj od stěhování národů

23. listopadu 2014 v 17:49 | milasko |  Kočovní Severoíránci
Dvousetletá nadvláda Greutungů (Ostrogótů) znamenala pro Černomoří poměrně příznivé období. Gótská a sarmatská kultura se vzájemně obohacovaly. Kolem roku 355 pronikli Hunové do Evropy a ovládli stepi mezi Volhou a Donem. Část zde žijících Alanů ustoupila na západ, někteří na Kavkaz, ale většina byla Huny podmaněna. Poté zničili Hunové v roce 375 říši Greutungů. Řada měst v Černomoří byla zničena. Zbytky lidu smíšené čerňachovské kultury, předtím podrobeného Góty, uprchly do Transylvánie. Alani se pak rozešli po celé Evropě a dokonce až do Afriky, což ve svých důsledcích vedlo k tomu, že tyto menší skupiny se postupně rozplynuly v jiných národech. Podobný osud měli ostatně i Gótové: část zůstala na Krymu a podrobila se Hunům, část společně s některými Alany (a možná menší částí Hunů) ustoupila na římské území, kde se s nimi střetla v bitvě u Hadrianopole. Tato skupina Alanů a Hunů se v roce 380 přesunula do Panonie a kolem roku 400 společně s Vandaly ustupují dále na západ. Pod vedením vládce Respendiala pronikli na konci roku 406 do Galie, kde loupili do roku 408, pak se přesunuli do Hispánie. Zde byli v roce 418 poraženi Visigóty a padl jejich král Adcak. Zbytek se připojil k Vandalům, společně roku 429 odešli do Afriky. Titul Rex Vandalorum et Alanorum byl pak používán až do pádu říše. Jiná menší skupina pod vedením krále Goara sloužila Římanům jako foederáti. Od 2. poloviny 40. let byl jejich králem Sangibán, který ve velké bitvě na Katalaunských polích velel středu římské sestavy. Tato skupina žila v okolí Orleansu a byla v roce 452 podrobena Visigóty. Mnohé spony z období stěhování národů, označované jako gótské, byly nalezeny i v místech, kde Gótové nikdy nebyli. Dost možná byly alanské.
Maďarsko bylo Huny obsazováno od roku 405 do 432. Zde byli podrobeni i Alani. Ti se po Attilově smrti osvobodili. V roce 472 byli poraženi ostrogótským králem Theodorichem. Přitom padli dva vůdcové - Buka a Banaj. Brzy poté si je podrobili Gepidové, pak zprávy o nich mizí.
Pozdně alanským kmenem byli i Antové. Jordanes psal, že Slované mají tři různá jména: Venedi, Sklavini a Antové. Antové žili v 6. století mezi Dněprem a Dněstrem. Roku 602 byla jejich říše zničena Avary.
Západní Alani (snad větev Antů) se pravděpodobně rozšířili i v Polsku. Zde existovala na počátku n. l. praslovanská przeworská kultura, ve které ale ve 3. stol. n. l. dochází ke značným změnám. Objevují se tu typické sarmatské spony a železné, stříbrem inkrustované hroty kopí. Dále též keramika černomořského původu. Ve Slezsku se objevují bohaté hroby vládců, které se do té doby v této kultuře nevyskytovaly. Zřejmě patřily nově příchozím. V 5. století ale byly tyto kmeny podrobeny Huny. Sarmatské tradice v Polsku ale přetrvaly a mnohé polské šlechtické rody odvozovaly svůj původ od Sarmatů, což se odráží i v jejich erbech, na nichž se objevují zřetelné vlivy sarmatských posvátných znaků - tamg.
Pozůstatky Sarmatů z období 4.-6. století představují také tzv. říční mohyly, které se nacházejí na Ukrajině, v Povolží i Kazachstánu. Jedná se o ploché hroby na březích řek v místech, která bývala na jaře zaplavována vodou. S mrtvým tam byl často pohřben i kůň, bývají tu zbraně. V bohatých ženských hrobech se nacházejí krásně vypracované diadémy.
Malé skupiny Alanů žily v Černomoří až do 13. století, na Krymu pak přetrvala skupina, která až do 17. století praktikovala umělou deformaci lebek. Posledním pozůstatkem kdysi početných Sarmatů jsou Osetinci na Kavkaze. Sarmati pronikli k předhůří Kavkazu už ve 4. století př. n. l. Dlouho se ale drželi v přilehlých stepích. Po hunském vpádu ve 4. století n. l. sem přišly nové skupiny Alanů z Povolží. Část se spojila se starším příbuzným obyvatelstvem a zůstala žít v předhůří, jiní se stáhli dále do hor. Od poloviny 7. století byli závislí na Chazarech. Území mezi údolím Kubáně po Dagestán se nazývalo Alanie. Ta zmizela po mongolském vpádu.

Znovu ve Vino-thé-ce

15. listopadu 2014 v 17:30 | milasko |  Soutěže, ochutnávky, akce
Po velmi vydařené ochutnávce moravských vín proběhla koncem října ve Vino-thé-ce v Pardubicích degustace vín z Francie, Rakouska a Itálie od společnosti Bacchus Vins & Champagne, která prezentoval pan Alexander Lochman. Ochutnali jsme celkem devět vzorků.
Falerio 2013 Denominazione di Origine Protetta - Azienda Viniviticola Ciú Ciú, Marche, Itálie. Vyrobeno z odrůd Trebbiano, Passerina a Pecorino. Obsah alkoholu 12,5%. Zlatavá barva, nižší viskozita. Středně intenzivní sladší, lehce kořenitá vůně jablek a květin. Víno spíše lehčího typu s lehce vystupujícím alkoholem, ale jinak vcelku dobře pitelné, s kratší až středně dlouhou dochutí, v níž byla lehká hořčinka. Ohodnotil jsem 6,5 body.
Mas Rabell 2012 Denominació d´Origen Catalunya - Miguel Torres, Španělsko. Vyrobeno z odrůd Garnacha blanca a Parellada. Obsah alkoholu 11,5 %. Světlejší zlatavá barva, viskozita nižší. Méně intenzivní, trochu ostřejší vůně méně zralého angreštu a nějaké byliny. V těle spíše méně plné, lehce minerální s hořčinkou a kratší až střední dochutí. Opět dávám 6,5 bodu.
Riesling 2013 AOC Alsace - Henri Schoenheitz, Francie. Obsah alkoholu 12,5 %. Světlinká barva s nazelenalých nádechem, viskozita vysoká. Středně intenzivní vůně oleje a pneumatik. V těle středně plné, velmi svěží, pikantní, ovocné, s tóny citrusů. Dochuť středně dlouhá. Dávám lepších 6,5 bodu.
Riesling 2013 Herberge - Weingut Hebenstreit, Niederösterreich. Obsah alkoholu 13 %. Hezká zářivá světlejší zlatavá barva, viskozita vysoká. Středně intenzivní sladší ovocná "bonbónová" vůně, na jazyku nepatrné perlení. V těle středně plné, harmonické, svěží. Středně dlouhá dochuť. Dávám horších 7 bodů.
Pinot Noir 2012 - Weingut Hebenstreit, Niederösterreich. Obsah alkoholu 14 %. Rubínová barva, velmi vysoká viskozita. Intenzivnější lákavá vůně třešní v čokoládě, případně griotky. V těle plné, hezky uhlazené, krásně se pilo. Delší dochuť. Za jednoduchou a poměrně nenápadnou etiketou se skrývalo opravdu pěkné víno. Dostalo ode mě lepších 8 bodů.
Mas Rabell 2012 Denominació d´Origen Catalunya - Miguel Torres, Španělsko. Vyrobeno z odrůd Cariñena a Garnacha. Obsah alkoholu 13,5 %. Hezká rubínová barva, hodně vysoká viskozita. Středně intenzivní, těžká, trochu hrubší vůně. Chuť byla ale o dost lepší, i když třísloviny trochu drhly. V chuti maliny. Celkem dobře pitelné víno dostalo 7 bodů.
Syrah 2012 Indication Geographique Protegée Pays d´Oc - Georges Duboeuf, Francie. Obsah alkoholu 13 %. Rubínová barva, vysoká viskozita. Středně intenzivní těžká vůně tmavého lesního ovoce. V těle plnější, s výraznějšími tříslovinami a ovocnou chutí. Středně dlouhá až delší dochuť. Dostalo lepších 7 bodů.
Gotico 2010 Rosso Piceno Superiore DOP - Azienda Viniviticola Ciú Ciú, Itálie. Bylo vyrobeno z odrůd Montepulciano (70 %) a Sangiovese. Obsah alkoholu 14 %. Velmi tmavá rubínová barva, hodně vysoká viskozita. Středně intenzivní široká vůně dřeva, smetany a vanilky. Plné tělo, v chuti borůvky a višně v čokoládě. Dochuť dlouhá. Pěkné víno, dostalo lepších 8 bodů.
Chateau Mont-Redon 2011 - AOC Lirac, Francie. Vyrobeno r odrůd Cinsault, Grenache a Syrah. Obsah alkoholu 14,5 %. Rubínová barva, vysoká viskozita. Méně intenzivní vůně černého rybízu. Plné tělo, v chuti bylo rozhodně více, než slibovala vůně. Byla pikantní, s tóny lesního ovoce a příjemnou kořenitostí. Hodnotím 8 body.
Vína byla pěkná, i když červená zřetelně lepší než bílá. Italské Gotico a rakouský Pinot Noir mohu rozhodně doporučit k vyzkoušení.

Melnik, Shiraz, Malbec a další podzimní vína

9. listopadu 2014 v 12:55 | milasko |  Soukromé koštování, odrůdy
Na podzim se konalo poměrně hodně různých vinařských akcí, tudíž jsem toho doma ochutnal trochu méně, ale postupně se přece jen něco pro článek nashromáždilo.
Les Grands Cédres du Chateau Sipian 2011 AOC Médoc. Zelená Bordo láhev, obsah alkoholu 12,5 %. Vyrobeno z odrůd Cabernet Sauvignon, Merlot a Petit Verdot. Světlejší rubínová barva, vyšší viskozita. Spíše méně intenzivní vůně tmavého ovoce, středně plné, trochu výraznější kyselinky, třísloviny naopak skoro neznatelné. V chuti ostružiny a višně. Dochuť středně dlouhá. Dávám lepších 7 (81) bodů.
Malbec 2010 Barrel select - Bodega Norton, Mendoza, Argentina. Top Bordo byla uzavřena korkem z drti. 50 % zrálo v dubových sudech. Obsah alkoholu 14 %. Tmavá granátová barva, vysoká viskozita. Slabší vůně švestek, ostružina a malin, totéž v chuti, jen velmi lehký dotek dřeva. Velmi dobře pitelné, příjemné třísloviny, dochuť dlouhá. Dávám horších 7,5 (82) bodů.
Cabernet Moravia 2012 pozdní sběr - Vinařství Omasta. Zelená Bordo láhev byla uzavřena korkem (plátek-drť-plátek). Obsah alkoholu 11,5 %. Vinařská obec Hustopeče, viniční trať Růženy. Tmavofialová barva, viskozita vysoká, zřetelné perlení ve vzhledu. Středně intenzivní nepříliš příjemná vůně s náznakem gumy a paprik. V těle méně plné, trpčí, s chutí višní. Poměrně krátké. Víno se mi moc nelíbilo, dávám jen horších 6 (73) bodů.
Shiraz 2010 Yellow Tail, Austrálie. Láhev uzavřena plastovou zátkou. Prakticky neprůhledná barva s rubínovými menisky, viskozita vysoká. Slabší vůně, která se jen pomalu uvolňovala. Byly tu borůvky a maliny. V těle plné, lahodná chuť lesního ovoce, krásně uhlazená. Dochuť dlouhá. Horších 7,5 (82) bodů.
Castillo de Alcoy 2010 Reserva, Denominacion de Origen Valencia - La Font de la Figuera, Španělsko. Zelená Bordo láhev byla uzavřena korkem (plátek-drť- plátek) dlouhým 44 mm. Obsah alkoholu 13,5 %. Vyrobeno z odrůd Monastrell a Tempranillo. Rok zrálo v dobovém sudu. Zlatá medaile z Concours Mondiall Bruxelles. Rubínová barva, vysoká viskozita. Slabá, velmi divná vůně. Po ochutnání se dojem poněkud vylepšil. Středně plné, poměrně šťavnaté, lehce kořenité, s chutí švestek a ostružin. Středně dlouhá dochuť. No, stejně mi to nějak na tu zlatou medaili nesedělo. Jen lepších 6 (75) bodů.
Veltlínské zelené 2009 ledové - Jaroslav Nešpor, Collegium Vinitorum, Moravská Nová Ves. Láhev o obsahu 0,2 l byla uzavřena plným korkem dlouhým 45 mm. Citronově žlutá barva, vysoká viskozita. Slabší sladká vůně kandovaného ovoce a bylin. Těžkého slaďoučkého vína byla plná pusa. Chutí trochu připomínalo citrónové želé a jitrocelový sirup. Dochuť delší. Dávám horších 8 (85) bodů.
Melnik 2009 Uniqato - Damianitza, Bulharsko. Vyrobeno z odrůdy Ranna melniška loza. Zelená Bordo láhev byla uzavřena plným korkem dlouhým 45 mm. Obsah alkoholu 13 %. Prakticky neprůhledná rubínová barva, velmi vysoká viskozita. Zrálo 7 měsíců v barikových sudech. Hodně těžká, intenzivnější silně kořenitá vůně dřeva, tmavých višní v alkoholu. V těle plné. Těžké, kořenité, hodně šťavnaté, výraznější třísloviny. Dochuť středně dlouhá až delší. Dávám lepších 7,5 (84) bodů.
Cabernet Sauvignon 2012 pozdní sběr - Rodinné vinařství Košut. Vinařská obec Moravská Nová Ves, viniční trať Vinohrady. Dostalo stříbrnou medaili na AWC Wienna. Obsah alkoholu 12,5 %. Víno rozhodně upoutalo vzhledem. Na korku byly výrazné krystalky, na boku láhve velké usazeniny, totéž pak na dně sklenky. Zcela neprůhledná barva, velmi vysoká viskozita. Intenzivní, velmi těžká až opojná, přitom ale hodně neobvyklá vůně. Trochu to připomínalo sirup proti kašli, také jostu, ale byl tam i jakýsi náznak kyselého zelí, což ale nebyla vada. Velmi extraktivní, těžké víno, občas mi skřípaly částečky mezi zuby. Chutnalo ale poměrně typicky kabernetově s příjemnými tóny černého rybízu. Lehce natrpklá, středně dlouhá dochuť. Z vína jsem byl opravdu zmatený, chvíli jsem váhal, jestli se mi vlastně líbí, ale nakonec jsem se do něho propil a líbilo se mi, i když mezi vůní a chutí byl jistý nesoulad. Podle vůně bych totiž čekal něco jako sladký moldavský Kagor - a pak přišla chuť spíše natrpklá, pikantní, s poněkud drhnoucími tříslovinami. Rozhodně jsem se u něho ale nenudil. Nakonec lepších 7,5 (84) bodů.
Bylo to docela pestré co se týče zemí, převažovala červená, která se mi ve sklepě nějak moc nahromadila, nakonec ale zvítězilo jediné domácí bílé ledové.

Sarmatské kmeny 7. Jazygové a Roxolani v Podunají

1. listopadu 2014 v 9:46 | milasko |  Kočovní Severoíránci
V polovině 1. století n. l. byli Roxolani nuceni přesunout se na západ od Dněpru. Některé skupiny vytlačily Jazygy a usadily se mezi deltou Dunaje a Dněprem, ale většina postupovala dále na jih. V roce 62 n. l. jsou doloženi v dnešním jižním Rumunsku, 69 n. l. vpadli do Moesie. Nejprve rozbili jednu římskou armádu, druhá je ale překvapila a porazila. V letech 85-89 vpadli do Moesie znovu. Bojovali na straně Dáků proti Traianovi, ale byli roku 107 poraženi. Přesto jim byl poté Římany placen tribut, aby na jejich území díle neútočili. V roce 228 se král Roxolánů (snad Rasparagan) stal římským vazalem. V té době navazují kontakty s Jazygy, kteří žili v Banátu. Situace se změnila, když roku 260 vpadli do Dácie Gótové a Římané ji nakonec v roce 271 museli opustit. Za císaře Galliena (253-268) pořádali Sarmati společně s Góty nájezdy na jih od Dunaje na římské území. V roce 331 se Gótové společně s Taifaly y pokoušeli vytlačit Roxolany z Valašska. Část proto ustoupila na západ na území Jazygů. V roce 377 ustoupily i zbytky, protože sami Gótové byli zatlačeni Huny. Někteří odešli do římské Moesie, jiní se připojili ke svým příbuzným v dnešním Maďarsku.
V Rumunsku je východně od Karpat známo asi 30 míst s nálezy Sarmatů. Pohřební inventář tvoří brože, bronzová zrcadla zdobená posvátnými značkami (tzv. tamgy), železné meče, malé zvonečky, nádoby, vzácně i římské skleněné poháry. Většinou se jedná o západní Alany (Aorsy), v menší míře i východní, což dokazují deformované lebky.
Jazygové se na ústupu před Roxolany dostali ve 20. letech 1. století n. l. do dnešního Maďarska. Zde si podrobili Dáky a Kelty. Keltští Kotinové jim platili daň. Římané Jazygům říkali Sarmati a jejich území označováno jako Sarmatia. V raném období (mezi léty 20-160 n. l.) měli Jazygové s Římany dobré vztahy a sloužili jim jako nájemní vojáci. V roce 5O sloužil jejich jízdní oddíl kvádskému králi Vanniovi, spojenci Říma. Do sousední Panonie nikdy nevpadli. Římanům pomáhali proti Dákům v letech 85-88 a 101. Mezi roky 117-119 proti nim ale bojoval Hadrianus, protože útočili do již římské Dacie ze západu, zatímco z východu sem pronikali Roxolani. Po porážce byla s Jazygy uzavřena smlouva, která pak zajišťovala mír dalších 50 let. Archeologické nálezy naznačují, že Jazygové nebyli příliš početní. Jejich pohřby byly vybaveny velmi skromně, k nejvzácnějším předmětům patřily zlaté destičky, přišité k oděvu.
Vztahy k Římu se změnily za markomanských válek. V roce 167 vpadli Jazygové do Transylvánie, 169 přešli Dunaj a vtrhli do Panonie, byli ale poraženi Markem Aureliem v bitvě na zamrzlém Dunaji. V roce 175 byl uzavřen mír, po němž císař přijal titul Sarmatský. Podmínky míru byly velmi tvrdé. Jazygové se nesměli přiblížit k Dunaji, museli dodat římské armádě 8000 jezdců, z nichž 55OO bylo přesunuto do Británie, ostatní rozmístěni podél severní římské hranice v oddílech po 500 mužích. V Anglii byly po nich nalezeny pozůstatky v Chesteru, kde se nacházela římská pevnost na Hadrianově valu. O jejich osudu se toho mnoho neví, ale většina z nich se asi nikdy zpět nevrátila.
V roce 177 byly boje obnoveny a Jazygům se podařilo změkčit podmínky předchozího míru. Směli plout na lodích po Dunaji a tímto způsobem udržovat kontakty s příbuznými Roxolany, žijícími východně od Dacie. K dalším bojům došlo za císaře Maximina Thraxe v letech 236-238.
Od poloviny 3. století se situace Jazygů zhoršovala. Na sever od nich se usadili silní germánští Gepidové, v roce 260 vpadli do Dácie Gótové, Římané do roku 271 odtud odešli. Sarmati společně se Svévy útočili do Panonie v letech 282-283. Mezi léty 290-313 následovalo osm trestných výprav Římanů, kteří zemi Sarmatů zpustošili. Sarmati byli oslabeni a nebyli schopni se účinně bránit Gótům, kteří je napadli v roce 321. Sarmaty zachránil císař Konstantin, který Góty v roce 322 drtivě porazil. V bitvě padl i gótský král.
Obnovení bojů s Římany bylo asi ovlivněno příchodem nových skupin. Sarmatská společnost se v té době dělila na tři skupiny. Nejnižší vrstvu tvořilo původní zemědělské obyvatelstvo - Dákové. Střední skupinou byli asi původní Jazygové, kteří byli podrobeni další vlnou kočovníků, kteří přišli zřejmě ve 3. století a po nichž zůstaly kurgany zejména severně od Tisy, v nichž je mnoho zbraní, kostry koní a ozdoby černomořského původu. Nacházejí se tu i předměty získané od Gótů a Gepidů.
V roce 332 začala u Sarmatů občanská válka. Povstaly podmaněné kmeny (tzv. Limiganti) proti vládcům (Ardagaranti), kteří byli poraženi. Jejich část uprchla ke Kvádům a Gótům, ale většina ustoupila na římské území, kde byli usazeni v dnešní Vojvodině. V letech 355 a 357 vtrhli Limiganti do Panonie a Moesie, ale byli poraženi císařem Constantiem v roce 358. Poté došlo k obnovení moci Ardagarantů, kteří byli ale roku 359 Římany též poraženi. Další porážky následovaly v letech 378 a 384 od Theodosia. Kolem roku 430 si je podrobili Hunové.