Březen 2015

Ochutnávka vín odrůdy Pinot noir

23. března 2015 v 17:45 | milasko |  Soukromé koštování, odrůdy
Začátkem března jsme s přáteli udělali domácí ochutnávku Pinotu noir. V osmi lidech, každý přinesl jednu láhev. Degustace byla slepá. Hned na úvod překvapil barvou první vzorek.
Rulandské modré White - Vinařství Pod Martinkou. Podrobnější informace chyběly, víno nemělo etiketu. Barva nijak nenapovídala, že je vyrobené z modré odrůdy. Byla sytější zlatavá, viskozita střední. Vůně intenzivnější, sladká, výrazně ovocná, s tóny ostružin. V chuti svěží, kořenité. Takové celkem příjemné letní pití se středně dlouhou dochutí. Dal jsem mu horších 7 bodů. Na závěr jsme si vytvořili každý pořadí, jak se nám vína líbila, tohle skončilo jako třetí.
Rulandské modré 2011 výběr z hroznů - Vino Podivín. Vinařská obec Pohořelice, viniční trať Drnholecko. Obsah alkoholu 14,5 %. Granátová barva, vysoká viskozita. Intenzivnější vůně, která sice v zásadě byla odrůdová, ale zároveň s jakýmsi rušivým živočišným tónem. V těle středně plné, ostřejší kyseliny. V natrpklé chuti tmavé ovoce. Celkově málo zajímavé víno s kratší dochutí. Dal jsem mu lepších 6 bodů. V celkovém hodnocení skončilo předposlední.
Rulandské modré 2012 pozdní sběr - Zámecké vínařství Bzenec. Řada Herbarium moravicum. Obsah alkoholu 11,5 %. Světlejší rubínová barva, vysoká viskozita. Méně až středně intenzivní vůně s náznakem třešní. V těle méně až středně plné, zřetelné třísloviny, v chuti višně. Takové trochu bezcharakterní nezajímavé víno, byť bez vady. Dochuť středně dlouhá. Dal jsem mu 6,5 bodu. Celkově skončilo šesté.
Rulandské modré 2013 pozdní sběr - Zámecké vínařství Bzenec. Řada Herbarium moravicum. Obsah alkoholu 13 %. Světlejší granátová barva, viskozita střední. Středně intenzivní příjemná odrůdová vůně s tóny třešní a jahod. V chuti vcelku harmonické, třísloviny příjemné, v chuti višně. Středně dlouhá dochuť. Docela výrazný rozdíl mezi dvěma víny ze stejné řady, lišícími se pouze ročníkem, byl vskutku zarážející. Dal jsem mu 7 bodů, ale celkově zvítězilo.
Pinot noir 2011 výběr z hroznů - Celaria Bzenec. Řada Charles Sealsfield Sellection. Vinařská obec Nový Šaldorf, viniční trať Kraví hora. Tmavší barva na pomezí rubínu a granátu, viskozita vyšší. Těžší intenzivnější, přitom ale špatně zařaditelná vůně. V těle plnější, hezky uhlazené třísloviny, chuť marmelády. Trochu komplikovanější ale celkem zajímavé víno se středně dlouhou dochutí. Dostalo ode mě lepších 7 bodů, líbilo se mi o něco více než předchozí, celkově ale skončilo až páté.
Rulandské modré 2010 výběr z hroznů - Tomáš Krist Milotice. Vinařská obec Milotice, viniční trať Šidleny. Obsah alkoholu 12,5 %. Atypická výrazná rubínová barva, viskozita vysoká. Středně intenzivní nasládlá marmeládová vůně. V těle méně až středně plné, v chuti drobné zahradní ovoce. Dochuť kratší až střední. Tohle víno příliš neoslovilo mě ani ostatní. Já mu dal horších 6,5 bodu, celkově skončilo poslední.
Pinot noir 2011 Appellation Bourgogne Controlée - Raoul Clerget, Montagny les Beaune, Cote d´Or, Francie. Jediný zástupce burgundských pinotů. Obsah alkoholu 12,5 %. Rubínová barva, vyšší viskozita. Méně intenzivní vůně s náznakem švestek. V těle plné, harmonické, pikantní, příjemné třísloviny, v chuti třešně. Dochuť středně dlouhá. Dal jsem mu 7 bodů, ale ostatní vesměs méně, takže skončilo až šesté.
Rulandské modré 2006 pozdní sběr - Archivní sklepy Bořetice. Vinařská obec Dolní Dunajovice, viniční trať Dunajovský kopec. Obsah alkoholu 12 %. Nejstarší víno ochutnávky. Tmavší barva na pomezí rubínu a granátu, viskozita vyšší. Středně intenzivní zajímavá těžší, příjemná, ale špatně zařaditelná vůně. V těle středně plné, překvapivě ještě dost výrazné třísloviny i kyselinka. V ovocné chuti hlavně višně. Středně dlouhá dochuť. Ohodnotil jsem lepšími 6,5 body, celkově skončilo druhé.
Po pravdě řečeno, tentokrát jsme se moc nevyznamenali. Donesená vína byla vesměs průměrná. U této odrůdy prostě vína levnějšího cenového segmentu obvykle za mnoho nestojí. Až když si člověk připlatí, může narazit na poklady. S celkovým hodnocením jsem se taky dost často neshodoval, zvláště ženy hodnotily dost jinak.

Jihoruské stepi na počátku 2. tisíciletí našeho letopočtu. 1. Příchod Polovců

17. března 2015 v 6:16 | milasko |  Ujguři, Kyrgyzové a další kočovníci
V prvním desetiletí 11. století začal přesun Kypčaků z oblastí severně od Aralského jezera směrem na západ. Cílem bylo ovládnutí nových území. Soudobé arabské a arménské prameny je označují jako "Žluté", což je zajímavé, protože Rusové jim říkali Polovci. Jedno z vysvětlení jejich pojmenování vychází totiž ze slova polova = sláma. Mnozí historici se domnívají, že měli světlou pleť i vlasy, snad dokonce i modré oči. Původ je hledán u starověkých europoidních Tinglingů z centrální Asie. Téměř určitě tu byla ale i mongoloidní příměs s tmavší pletí a hnědýma očima. Jejich řeč patřila k tureckým jazykům.
Obsazování jihoruských stepí začalo od těch nejbohatších pastvin při Donu. O něco později došly jiné skupiny do Podněpří a k Bugu. V Černomoří v té době dožívaly ještě zbytky Chazarů, Pečeněhů a některých dalších kmenů, které nově příchozí částečně ovlivnily, o čemž svědčí jisté změny ve způsobu pohřebních obřadů, kde došlo k některým "výpůjčkám" od předchozích národů. Zdá se, že se vlastně jihoruských stepích dotvořil nový národ, jehož jádrem byli Kypčakové, ale kromě již výše zmíněných se na jeho vzniku podíleli například i Oguzové a v menší míře i Bulhaři a Alani. To vůbec není u kočovníků nic neobvyklého, spíše naopak. V Evropě dostal i nové jméno - Polovci. Vedle toho se v kronikách objevuje i druhé jméno - Kumáni. Kronikáři je používali jako synonymum, zdá se však, že se vlastně jednalo o název západní větve celého svazu.
K prvnímu pokusu o vpád na území Rusů došlo v roce 1060. Černigovský kníže Svjatoslav Jaroslavič je porazil, mnoho jich pobil, vůdce zajal. Hned následujícího roku ale došlo k novému vpádu a v roce 1068 k dalšímu. I ty byly odraženy, bylo ale jasné, že Rusi vyvstal nebezpečný nepřítel. Již od konce 70. let je ale navíc začínají využívat některá ruská knížata jako spojence ve vnitřních bojích. Zejména to byl Oleg Svjatoslavič a jeho potomci, kteří s Polovci také opakovaně uzavírali manželské svazky.
Koncem 11. století se završil proces konsolidace poloveckých hord, z nichž každá měla jasně vymezená území. Hordy se dělily na jednotlivé rody, které mohly původně patřit k různým národnostem a měly též své země. Každý rod byl tvořen spřízněnými rodinami. Na zimu se Polovci stahovali k moři, protože si nedělali zásoby sena a potřebovali přezimovat v klimaticky příznivých regionech, kde se skot mohl snadno dostat k trávě. Na jaře se pak podél řek stěhovali k severu. Hordě vládl chán, který ale zároveň stál v čele vlastního rodu. Vůdcové rodů mívali často jméno zakončena koncovkou oba (opa), označující sídliště či stanoviště. Při organizování nájezdů na Rus či proti Byzanci dochází k vytváření svazů hord, v jejichž čele stál také chán nebo též chán chánů, volený na shromáždění aristokracie.
V ruských kronikách často figurují chánové Boňak a Tugorkan, jejichž jména dokonce pronikla do folkloru, nejstarší informace o nich ale pocházejí z pera vzdělané byzantské princezny Anny Komnenovny. Kde přesně ležela sídla těchto dvou chánů, není jisté, pravděpodobně ale stáli v čele západní - kumánské části kypčackého svazu.
Počátkem 90. let 11. století Byzanc vážně ohrožovali Pečeněhové, kteří předtím ustoupili před Polovci. Byzantský císař žádal křesťanské státy o pomoc - dostal ji ale od pohanských Polovců, vedenými výše zmíněnými chány. I když byli od začátku zasypáváni bohatými dary, obě strany si nevěřily. Císař se obával, že by se mohli v průběhu bitvy snadno dohovořit s Pečeněhy a Byzantince napadnout. Nakonec ale přece jen k dohodě došli a společnými silami pak Pečeněhy porazili. Byzantinci pak pobili asi 30 000 zajatců, hlavně žen a dětí, což dost vyděsilo Polovce, kteří pobrali kořist a vrátili se domů. Po cestě byli ale sami poraženi uherskými vojsky poblíž Dunaje.

Vydařená vína z počátku roku

9. března 2015 v 13:07 | milasko |  Soukromé koštování, odrůdy
Na počátku tohoto roku jsem měl při výběru vín na domácí koštování dost šťastnou ruku, vše bylo pěkné, našlo se i pár opravdových "pecek".
Alibernet 2011 výber z hrozna Districtus Slovakia Controllatus - Chateau Topolčianky. Nitranská vinohradnická oblast, obec Ladice, vinohradnický hon Čereš. Láhev o obsahu (bohužel jen) 0,5 l. zajímavá kovová etiketa i záklopka. 13,5 % alkoholu, cukernatost při sběru 23 °NM, 8 g zbytkového cukru, 6,1 g kyselin. Tmavá granátová barva s rubínovými menisky, hodně vysoká viskozita. Intenzivní příjemná vůně červeného rybízu a jahod. Plné tělo, hezky uhlazené třísloviny. Lahodná sametová chuť se stopami tmavého ovoce. Delší dochuť. Zajímavé byly velké sedimenty ve sklence i krystalky na korku. Nemůžu si pomoci, ale z toho, co jsem zatím ochutnal, mi přijde, že tuto odrůdu umějí na Slovensku o něco lépe než u nás. Hodnotím horšími 9 (91) body.
Merlot La Joya 2013 Gran Reserva - Bisquert Family Vineyard. D.O. Valle de Colchagua, Chile. Zelená Bordo láhev byla uzavřena plným korkem o délce 45 mm. Obsah alkoholu 14 %, 4 g zbytkového cukru. Tmavofialová barva, vysoká viskozita. Intenzivnější lákavá vůně tmavého lesního ovoce a lehké tóny vanilky. Plné tělo, lahodná chuť višní a švestek, pikantní, kořenité. Středně dlouhá dochuť. Hodnotím 8 (86) body.
Rulandské bílé EGO No 75 2011 výběr z hroznů - Zámecké vinařství Bzenec. Vinařská obec Vracov, viniční trať Vinohrady U Panny Marie. Zelená Bordo láhev byla uzavřena plným korkem o délce 44 mm. Obsah alkoholu 14 %, cukernatost při sběru 23,7 °NM, 9,9 g zbytkového cukru, 6,1 g kyselin. Sytá zlatožlutá barva, vysoká viskozita. Středně intenzivní nasládlá vůně pečiva s vanilkou. Plné tělo, příjemná harmonická chuť proslazeného ovoce, fíků a sladkých hrušek. Příjemná středně dlouhá grepová dochuť. Dostalo 8 (86) bodů.
Sauvignon blanc 2012 - Chateau Lamothe-Vincent, AOC Bordeaux. Zelená Bordo láhev, korek z drti dlouhý 44 mm. Ve víně je kromě Sauvignonu ještě 10 % Semillonu. Obsah alkoholu 12,5 %. Světlejší zlatavá barva se zelenkavým nádechem, viskozita nižší. Středně intenzivní vůně, trochu připomínající moravské kopřivové Sauvignony, i když trocha meruněk se tu také našla. V těle středně plné, pikantní, šťavnaté, v chuti exotické ovoce, hlavně grepy. Středně dlouhá dochuť. Dostalo horších 7,5 (82) bodů.
Rulandské šedé 2011 pozdní sběr - Oldřich Drápal. Vinařská obec Petrovice, viniční trať Kokusové hory. Zelená Bordo láhev byla uzavřena plastovou zátkou. Obsah alkoholu 13 %. Sytější zlatožlutá barva, nižší viskozita. Intenzivnější velmi příjemná vůně exotického ovoce, manga a ananasu. V těle středně plné, velmi chutné, lehce olejovité, hodně kořenité. Dochuť kratší až střední. Dostalo lepších 7,5 (84) bodů.
Sylvánské zelené 2011 výběr z hroznů - Patria Kobylí. Vinařská obec Kobylí, viniční trať Holý kopec. Láhev z hnědého skla byla uzavřena korkem (plátek-drť-plátek) o délce 38 mm. Obsah alkoholu 14 %. Zlatavá barva, viskozita střední. Intenzivnější, velmi příjemná vůně louky. V těle středně plné, mírně olejovité, chuť horší než slibovala vůně, poměrně fádní, s lehkou hořčinkou. Dochuť delší. Dávám horších 7 (79) bodů.
Cuvée Filip 2009 moravské zemské víno - Richard Tichý Hrušky. Vinařská obec Hrušky. Obsah alkoholu 13,5 %. Složení sice nebylo na etiketě uvedeno, měla by tam ale být Nitra, Dunaj, Dornfelder a Neronet. Zrálo 14 měsíců v použitých barikových sudech. Tmavofialová barva, vysoká viskozita. Méně intenzivní jemná nasládlá vůně tmavého ovce. Plné tělo, v chuti jemné, pikantní, hezky uhlazené, s tóny švestek a višní. Dlouhá dochuť. Dávám 8,5 (89) bodů.
Z uvedeného přehledu je zřejmé, že se vesměs jednalo o pěkná až velmi pěkná vína, snad jen sylván z Patrie zůstal trochu za očekáváním.

Zbraně, zbroj a válečné umění Sarmatů. 3. Reformy v sarmatském vojsku. Důsledky pro Řím.

1. března 2015 v 16:50 | milasko |  Kočovní Severoíránci
Od 2. století př. n. l. dochází k zásadním změnám v severním Černomoří. Přicházejí sem nové sarmatské kmeny, před nimiž stávající obyvatelstvo ustupuje směrem na západ. Od té doby začali Sarmati významně ovlivňovat politické dění antického světa. Byly to jednak nové impulsy z východu, ale zároveň kontakt s vyspělými armádami Říma a helénistických státu, které vedly k reformám v sarmatské armády, která přes své kvality v prvních střetnutích s dobře organizovanou těžkou pěchotou příliš neuspěla.
I nadále existovala pěchota, ale její role klesala. Jízda se dělila na těžkou, jejíž kvalita a počet dále vzrůstal. Nyní se již jednalo o skutečné katafrakty. Ti chránili sebe, někdy i své koně pancířem, často kroužkovou zbrojí. Prodloužila se délka těžkých kopí, dosahující nyní 4,5 m. V útvarech ve tvaru klínu proráželi oddíly nepřítele, rozdělili je a zajistili si tak vítězství. Proti jejich přímému útoku byla i kvalitní pěchota často bezmocná. Pro následující boj na blízko pak používali katafrakti dlouhé meče. I oni využívali jako doplňkovou zbraň luk.
Protože se například římští legionáři snažili napadat katafrakty z boku, bodat je do nohou nebo probodávat břicha jejich koní, změnila se v této době poněkud i úloha a výzbroj lehké jízdy. Ta sice i nadále obvykle začínala boj a lukostřelbou se snažila narušit sestavu protivníka, častěji ale zasahuje i do bojů zblízka na křídlech katafraktů. I nadále je tedy hlavní zbraní luk, který se ale od počátku našeho letopočtu prodlužuje, zvyšuje se jeho dostřel a průraznost, což vedlo i k tomu, že nebylo nutné s sebou nosit tolik šípů. Stačilo méně, ale přesnějších střel. Dříve byl luk obvykle doplněn jen krátkou dýkou, nyní ale začali i příslušníci lehké jízdy používat dlouhé meče bez masivních hlavic, typických pro předchozí období. Naprostou nezbytností byla velmi dobrá koordinace jednotlivých složek armády. Do boje podle potřeby zasahují o něco menší jednotky, které spolu dobře spolupracují a dorozumívají s v boji pomocí speciálních symbolů. Často to byla vyobrazení draků.
V 1. století př. n. l. pomáhali Sarmati Mithridatovi Pontskému v boji proti Římanům, v 1. století n. l. sílí tlak Jazygů, Alanů a zejména Roxolanů na Římskou říši. Porážky od sarmatských a parthských katafraktů (např. ve slavné bitvě u Karrh) vedly k tomu, že i v římské armádě se postupně zvětšuje podíl jezdectva a začínají vytvářet oddíly těžké jízdy. Nejprve byly tvořeny barbary a obyvateli východních provincií. Od počátku 3. století n. l. vznikají speciální jednotky katafraktů. Výrazně vzrostl jejich počet ve 2. pol. 3. století za císaře Aureliána. Katafrakti sarmatského původu sloužili v Římě i v císařské gardě. Proces posilování těžké jízdy pokračoval i ve 4. století. V pozdním období se objevuje ještě nový pojem klibanariové (clibanarii). Není úplně jasné, čím se od katafraktů lišili. Zřejmě byli ještě o něco lépe chráněni a snad byli spíše domácího původu. Někdy se ale oba pojmy používají jako synonyma. Změny ve výzbroji se projevují i v jiných částech vojska. Krátké meče a lehké oštěpy jsou nahrazovány dlouhými meči a kopími. Po rozdělení Římské říše hráli katafrakti důležitou úlohu i v armádě Byzance.
Až do 4. století n. l. měli ve stepích severního Černomoří vedoucí úlohu sarmatští Alani, kterým se silou podařilo velkou část sarmatských kmenů podrobit. Ti se ale postupně dostávají do tlaku z východu, odkud na ně začínají útočit Hunové. I jejich armáda byla jezdecká, byla však mnohem pohyblivější a zásadním problémem pro Alany bylo, že hunské luky měly větší dostřel a průraznost. Těžce vyzbrojení, ale relativně méně pohybliví katafrakti, byli snadnými cíli. Rychlé Huny neměli šanci dohonit. Ti se před nimi včas stáhli a nadále je zabíjeli z dálky. Kromě toho, že se mezi Sarmaty, zejména Alany, postupně šíří delší luky hunského typu, existují i určité náznaky, že docházelo i k snahám k odlehčení výzbroje, ty však nebyly dostatečně rychlé a důsledné. Alani byli nakonec poraženi. Část jich byla podrobena, další ustoupili na západ.
Uzavřela se tím jistá kapitola v dějinách válečnictví, i když Sarmati ještě určitou dobu poměrně významnou roli hráli. Jejich přínos do vojenské historie je ale mimořádný. Vytvořili specializovanou těžkou jízdu, která ovlivnila nejen jejich současníky, naznačila ale i další vývoj, jímž se pak vojenství vyvíjelo ve středověku.