Duben 2015

Pečeněhové a Torci v Uhrách a na Rusi

21. dubna 2015 v 8:56 | milasko |  Ujguři, Kyrgyzové a další kočovníci
Po vpádu Polovců do východní Evropy se některé skupiny Pečeněhů a Torků (= Oguzové či Guzové) staly součástí poloveckého svazu. Nebyli zde ale v rovnoprávném postavení. Přišli o nejlepší pastviny, museli se účastnit jejich pochodů apod. Menší část Pečeněhů se usadila na byzantském území v západním Bulharsku. Poměrně velké skupiny se se usazovaly v Uhrách. Již v 1. polovině 10. století za uherského knížete Zoltána pronikají do severozápadních pohraničních oblastí Uher. Došlo ke sňatku jeho syna Taksonyho s urozenou Pečeněžkou. Když nastoupil Taksony na trůn, přijal u dvora chána Tonuzobu. Ten mu sloužil s celou svou hordou, která byla usazena podél severní hranice u Tisy. Později se Taksonymu podrobili ještě další dva chánové - Bila a Baksa. Ti dostali do správy město Pešť. Koncem 10. století za Taksonova syna přišlo ještě několik hord. V důsledku toho nakonec Pečeněhové ovládali i centrální oblasti Uher. Postupně se mísili s Maďary a přijímali křesťanství. Koncem 11. století se již od místního obyvatelstva vcelku ničím neodlišovali.
V 70. a 80. letech 11. století se Torci a menší skupiny Pečeněhů postupně usazují v jižních pohraničních oblastech ruských knížectví. Částečně k tomu docházelo mírovou cestou, doprovázely to ale i boje. Máme například zprávu z roku 1080, kdy Vsevolodův syn Volodimer porazil Torky. K roku 1093 se vztahuje informace o existenci jejich městečka Torčesk na pravém břehu Dněpru. To zároveň naznačuje tendenci k jejich postupnému usazování. Zdá se, že tyto skupiny postupně obsadily celé jižní pohraničí na levém i pravém břehu Dněpru a vytvořily jakési nárazníkové pásmo federátů, jaké mívali na svých hranicích Římani nebo Číňani.
Ruští kronikáři hovoří o třech velkých skupinách kočovníků v pohraničí. Byli to Pečeněhové, Torci a také Berendějové, což byla ale zřejmě jen jedna zvláštní skupina Torků. Všichni si uchovávali kočovný způsob života, chovali hlavně koně a ovce, nicméně měli už poměrně stálé letní tábory a zimoviště. Jejich vládcové byli vazaly knížat kyjevských, černigovských a pěrejaslavských. Ti usazovali v kočovnických oblastech slovanské zemědělce a vytvářeli zde též pevnosti s vlastními posádkami, takže obyvatelstvo regionu bylo smíšené. V polovině 12. století vznikl ze zdejších kočovných kmenů větší svaz, jehož základem byli Torci. Říkalo se jim Kara-kalpakové (Černé klobouky). Zejména vládcové Kyjeva je využívali v boji proti Polovcům a jiným ruským knížatům. Přes vazalský poměr byl jejich vojenský i politický význam na Rusi mimořádný. Spolu s ruskými bojary měli dokonce poměrně velký vliv i při volbě knížete. Že měli Rusové zájem na jejich udržení, dokazuje příklad knížete (? chána) Kuntuvdeje. Ten měl na počátku 90. let 12. století spor s kyjevským knížetem. Uprchl k Polovcům a ti ho dobře přijali. Společně podnikli několik nájezdů, které ale zřejmě nejvíce postihly příbuzné pohraniční skupiny kočovníků. Brzy ale došlo ke smíru a Kuntuvdej se vrátil na Rus, kde získal bohaté území.
Ke kočovníkům postupně proniká křesťanství, i když v pohřebních milodarech ještě dlouho doznívají jejich tradice v podobě částí koňských těl nebo postrojů. Ruský vliv se projevuje i ve feudalizaci a narůstání sociální nerovnosti uvnitř kočovnické společnosti, což se opět zřetelně projevuje v pohřební výbavě. Chudší bojovníci většinou sloužili jako lehká jízda, aristokracie měla těžší a lepší zbroj.
Po dobytí Rusi Mongoly se Kara-kalpakové stali součástí Zlaté hordy. Část jich byla přesídlena do Povolží, usedlí zůstali v původních sídlech, kde postupně splynuli s místním slovanským obyvatelstvem.

Jihoruské stepi na počátku 2. tisíciletí našeho letopočtu. 2. Války na přelomu 11. a 12. století

14. dubna 2015 v 8:41 | milasko |  Ujguři, Kyrgyzové a další kočovníci
Roku 1093 zemřel kníže Vsevolod, který předtím Polovce opakovaně úspěšně odrážel. Polovci zareagovali poměrně nečekaně. I když již měli připravený pravidelný loupežný vpád, rozhodli se vyjednávat a poslali posly k novému knížeti Svjatopolkovi. Ten je ale nechal uvěznit. Polovci zaútočili, jejich vpád byl úspěšný. Protože síly samotného Svjatopolka byly nedostatečné, požádal o pomoc své bratrance Vladimíra Monomacha a Rostislava. Ani spojené síly ruských knížat nestačily, Rusové utrpěli těžkou porážku, na útěku z boje utonul kníže Rostislav. Následoval další polovecký vpád a další Svjatopolkova porážka. Ten musel žádat o mír, který se podařilo poměrně snadno dojednat v roce 1094. Svjatoslav si vzal za ženu Tugorkanovu dceru. Polovci se poté rozhodli pro vpád do Byzance, který uskutečnili v roce 1095, utrpěli při něm ale vysoké ztráty. Zatímco byli Tugorkan a Boňak na této výpravě, pokusili se dva jiní polovečtí vůdcové Itlar a Kitan uzavřít mír s knížetem Vladimírem. Ten sice předběžně souhlasil, dal jim dokonce rukojmí, pak je, aniž by jednání vůbec začala, pobil. Následně Vladimír společně se Svjatoslavem vpadli do stepí a tento první nájezd Rusů proti Polovcům skončil úspěšně. Itlarův syn pobýval v té době u knížete Olega Svjatoslaviče. Když Vladimír se Svjatopolkem žádali, aby jim ho vydal, byli odmítnuti, což mezi nimi vyvolalo nepřátelství. Mezitím se z tažení vrátili Boňak a Tugorkan a rozhodli se pomstít. Začala opravdová válka. V letech 1095-1096 pustošili Rus, ale boj nakonec skončil porážkou Polovců u Perejaslavle. Padl Tugorkan a jeho syn. Zatímco Svjatopolk slavil vítězství, vpadl ale znovu do oblasti kolem Kyjeva Boňak a zemi strašlivě zpustošil. Ten se stal od té doby trvalým nepřítelem Rusů. V roce 1097 si Svjatopolk pozval na pomoc uherskou jízdu a došlo k bitvě poblíž Přemyšlu. Boňakovi se klasickou kočovnickou taktikou podařilo vlákat Uhry do léčky a následně jich většinu pobít. Válka byla čím dál tvrdší. U Polovců právě v té době dochází k upevňování vnitřní organizace a jejich celkovému posilování. Na druhé straně ale u nich došlo také k přesnému rozdělení území a ke vzniku stálejších sídlišť, tudíž bylo možné jednotlivé vůdce mnohem citelněji zasáhnout - zpustošit jeho vlastní zemi a pobít ženy a děti.
Pěrejaslavský kníže Vladimír Monomach se několik let snažil o jednotný postup ruských knížat. Podařilo se mu to až v roce 1103, kde se mu na sjezdu povedlo přesvědčit dalších šest knížat ke společnému tažení, a to na jaře. Zúčastnit se odmítl pouze Oleg Svjatoslavič. Pro Polovce byla výprava dosti nečekanou, protože Rusové touto dobou tažení obvykle kvůli nutnosti jarních polních prací nevedli. Naopak stáda kočovníků byla po těžké zimě oslabená a neschopná rychlého přesunu na bezpečnější místa. Polovcům nezbylo, než přijmout rozhodující bitvu. Nejprve se střetly předvoje. Vítězství Rusů asi částečně podlomilo morálku Polovců, kteří pak, ač celkově početnější, prohráli i v hlavním boji na řece Sutině (Moločnaja). Ten skončil úplnou porážkou Polovců, při níž bylo zajato 20 knížat a následně získána obrovská kořist.
Ani toto velké vítězství ale zdaleka neznamenalo konec poloveckého nebezpečí. Boňak i v následujících letech pořádal loupeživé nájezdy na Rus, které byly poměrně úspěšné. Měl ale i větší cíl. Chtěl svého severního souseda výrazněji oslabit. Povedlo se mu získat skrytou ekonomickou podporu Byzance, která si sice netroufala proti Rusi otevřeně vystoupit, ale zároveň měla zájem na oslabení této mocnosti. Vojenskou pomoc ale získal Boňak u Šarukana, představitele východního kypčackého svazu z oblasti kolem Doněcku. Chánové východního uskupení do té doby téměř vůbec do ruských záležitostí nezasahovali a spíše se věnovali upevňování své moci. Společné tažení s Boňakem ale bylo dosti lákavé a skutečně k němu došlo v roce 1107. Cílem bylo Pěrejaslavské knížectví. Svjatopolk a Vladimír byli ale dobře připraveni, nepřítele předešli a sami vpadli na jeho území. Podařilo se jim Boňaka zcela zaskočit a napadli jeho hlavní stan. Vyděšení Polovci se skoro nezmohli na odpor, mnoho jich bylo pobito a zajato. Padl i Boňakův bratr Taaz.

Ochutnávka vín z Nového vinařství

5. dubna 2015 v 13:18 | milasko |  Soutěže, ochutnávky, akce
Koncem března se v pardubické Vino -thé-ce konala ochutnávka vín z Nového vinařství, kterou vedl sommeliér pan Luboš Velecký. Pověděl nám toho hodně a zábavnou formou. Vysvětloval, že filosofie vinařství se od vzniku pod vlivem trhu mírně pozměnila. Zpočátku převládala snaha o vyzdvižení terroiru, aniž by se příliš zdůrazňovaly odrůdy a přívlastky. Zákazníci ale na to nebyli příliš zvyklí, bylo nutné se částečně přizpůsobit. Tomu odpovídá řada Cepage, z níž byla většina vzorků, které jsme tento večer pili. Přednostně se vinařství zaměřuje na bílé odrůdy, modré jsou využívány spíše doplňkově. Poněkud kontroverzní byla myšlenka pana Veleckého, že u otevřených lahví nemá smysl pro další uchovávání používat vakuovou pumpu, že to víno spíše poškodí. To že se prý ochrání samo přirozenou cestu. To jsem ještě neslyšel, docela by mě zajímaly další názory.
Ochutnali jsme deset vzorků, osm bílých, jedno rosé a jedno červené. Hosté na závěr sestavili pořadí, jak se jim jednotlivá vína líbila.
Chardonnay 2013 pozdní sběr. Viniční trať Slunečný vrch. 2,5 g zbytkového cukru, 8,1 g kyselin, obsah alkoholu 12,5 %. Zlatavá barva, vysoká viskozita. Jemně nasládlá, méně intenzivní, trochu zahlušená vůně. Tento i následující vzorek potřebovaly trochu déle vydýchat. Cítil jsem tu kompotované hrušky. V těle středně plné, minerální, zřetelnější kyselinky, chuť citrusů. Dochuť středně dlouhá. Dal jsem mu horších 7 (79) bodů. V celkovém pořadí skončilo víno jako šesté.
Ryzlink vlašský 2011 pozdní sběr. Trať Slunečný vrch. 1,6 g zbytkového cukru, 6,7 g kyselin, 12 % alkoholu. Hezká zářivá zlatavá barva, vysoká viskozita. Méně až středně intenzivní, špatně zařaditelná vůně s náznakem meruněk. Středně plné, dobře pitelné víno s tóny citrusů. O něco jemnější než předchozí vzorek, ale s jemnou hořčinkou v dochuti. I tentokrát jsem ohodnotil horšími 7 (79) body. Celkově skončilo jako sedmé až osmé.
Sauvignon 2013 pozdní sběr. Viniční trať Langewarte. 2,7 g zbytkového cukru, 6,7 g kyselin, 12 % alkoholu. Světlejší zlatavá barva, vysoká viskozita. Intenzivní broskvová vůně. V těle plné, jemně olejovité, harmonické. V chuti opět broskve. Dochuť středně dlouhá až delší. Pěkné víno, kterému jsem dal lepších 7,5 (84) bodů.
Rulandské šedé 2013 pozdní sběr. Trať Langewarte. 3,6 g zbytkového cukru, 6,8 g kyselin, 12,5 % alkoholu. Zlatavá barva, vysoká viskozita. Středně intenzivní, příjemná, zajímavá vůně hodně zralého ovoce, medu, sladkého banánu, s náznakem botrytidy. Plné tělo, lahodná chuť sušeného ovoce. Delší dochuť. Dostalo horších 8 (85) bodů. U mě i celkově skončilo jako druhé.
Ryzlink rýnský 2011 pozdní sběr. Trať Langewarte. 8,7 g zbytkového cukru, 8,4 g kyselin, 13 % alkoholu. Zlatavá barva, vysoká viskozita. Intenzivnější těžká široká vůně, v níž dominovaly angrešty. Plné tělo, krásně uhlazené, v chuti citrusy. Středně dlouhá dochuť. Dostalo lepších 8 (87) bodů. Mně i ostatním se líbilo nejvíce.
Tramín červený 2012 pozdní sběr. Trať Langewarte. 12 g zbytkového cukru, 5,8 g kyselin, 12,5 % alkoholu. Světlinká barva, vysoká viskozita. Intenzivní těžká sladká parfémová vůně. V těle plné, chuť velmi výrazná, hodně kořenitá, pro mě to bylo až moc. Středně dlouhá dochuť. Dal jsem lepších 6,5 (78) bodů. Ostatním se líbilo více, skončilo čtvrté.
Cuvée Love 69, Muškát Ottonel + Tramín červený 2014 jakostní víno. 18,5 g zbytkového cukru, 6 g kyselin, 11,5 % alkoholu. Světlejší zlatavá vůně, vyšší viskozita. Velmi intenzivní těžká (až trochu vlezlá) vůně, připomínající dětský pudr. V těle poměrně plné, chuť sice byla lepší než vůně, ale celkově mě neoslovilo. Dal jsem mu 6 (74) bodů. Ani u ostatních příliš nebodovalo, skončilo deváté.
Chardonnay 2011 výběr z hroznů. Trať Slunečný vrch. 19 g zbytkového cukru, 6,2 g kyselin, 13,5 % alkoholu. Zlatavá barva, vysoká viskozita. Intenzivní odrůdová vůně s tóny banánů. V těle plné, sladké, hodně kořenité. Delší dochuť. Dal jsem mu horších 7 (79)bodů. Toto víno skončilo celkově jako třetí.
Cabernet Sauvignon rosé 2014 kabinet. Trať Langewarte. 11,8 g zbytkového cukru, 8,2 g kyselin, 10 % alkoholu. Lososová barva, vysoká viskozita. Středně intenzivní, neobvyklá, ne ovocná vůně. Spíš tu byl chlebový kvas. V těle poměrně plné, chuť trochu štiplavá, s tóny červeného rybízu. Středně dlouhá dochuť. Ohodnotil jsem lepšími 6 (75) body. Toto víno skončilo celkově poslední.
Zweigeltrebe 2012 jakostní víno. Trať Tři díly. 0,5 g zbytkového cukru, 5,6 g kyselin, obsah alkoholu 13,5 %. Tmavá rubínová barva, vysoká viskozita. Intenzivnější sametová vůně tmavého ovoce se smetanou. V těle středně plné, v chuti ale poněkud divoké, s tóny tmavého ovoce. Dochuť středně dlouhá. Ocenil jsem lepšími 6,5 (78) body. Celkově skončilo sedmé až osmé.
Vína z Nového vinařství se mi líbila, ceny se pohybovaly mezi 152 - 212,- Kč. Jak mé hodnocení, tak názory ostatních celkem potvrdily to, že silnou stránkou vinařství jsou vína bílá.