Červen 2015

Ochutnávka vín z odrůdy Rulandské šedé

28. června 2015 v 14:09 | milasko |  Soutěže, ochutnávky, akce
V červnu se naše malá společnost přátel vína sešla v Čeperce u Jirky (jbes) nad Rulandským šedým. Jako obvykle jsme donesli po lahvičce na osobu a něco dobrého na zakousnutí. Bylo nás osm, koštovaných vzorků bylo ale nakonec devět. Docela se nám zalíbil systém slepé degustace a použili jsme ho i tentokrát. Nejprve jsme ochutnali ze všech lahví, po každém vzorku se všichni vyjádřili slovně i víno obodovali podle desetibodové stupnice. Po celé sérii se vše sečetlo a zjistili jsme, jak který vzorek dopadl. Teprve poté byla vína odhalena a v druhém kole si již každý ochutnával podle vlastního vkusu.
Rulandské šedé 2011 pozdní sběr - BM vinařství Jan Balga Tvrdonice. Vinařská obec Mikulov, viniční trať Šibeniční vrch. Obsah alkoholu 12,5 %, cukernatost při sběru 22,8 ° NM. Sytější zlatavá barva, vysoká viskozita. Středně intenzivní, velmi příjemná vůně proslazených pomerančů + náznak květin. Plné tělo, hodně olejovité, příjemně nasládlé, uhlazené. Dochuť středně dlouhá až delší. Dal jsem mu 8 bodů, jak u mě, tak i celkově zvítězilo.
Rulandské šedé 2014 moravské zemské víno - Víno Hruška. Obsah alkoholu 12 %. Zlatavá barva, vysoká viskozita. Intenzivnější těžká příjemná vůně sladkých žlutých jablek, citrusů a bylin. V těle méně až středně plné, v chuti grepy, lehká hořčinka. Středně dlouhá dochuť. Dal jsem mu horších 7 bodů, u mě bylo šesté, celkově sedmé.
Rulandské šedé 2014 akostné víno, D.S.C. - Víno Nitra. Obsah alkoholu 12 %. Sytější zlatavá barva, vysoká viskozita. Méně intenzivní, sice zajímavá, ale spíše nezařaditelná vůně s náznakem citrusů, sladkého pečiva a vanilky. V těle středně plné, hodně olejovité, velmi uhlazené, s příjemnou kyselinkou, citrusy v chuti, se středně dlouhou dochutí. Dal jsem horších 7,5. U mě skončilo druhé, celkově třetí.
Rulandské šedé 2010 zemské víno - Josef Valihrach Krumvíř. Zlatavá barva nízká viskozita. Méně až středně intenzivní vůně sladkých citrusů a přezrálých hroznů, pro mě nepříliš lákavá. V těle méně až středně plné, v chuti poněkud nahořklé, nijak zvlášť příjemné. Kratší až středně dlouhá dochuť. Dal jsem 6,5 bodu, u mě skončilo na sedmém, celkově na pátém místě.
Rulandské šedé 2012 pozdní sběr - Oldřich Drápal. Vinařská obec Velké Pavlovice, viniční trať Nadzahrady. Obsah alkoholu 12,5 %. Zlatavá barva, lehké perlení ve vzhledu, viskozita nízká. Méně až středně intenzivní sladká vůně žlutých melounů a hrušek, i v chuti bylo lehké perlení. Hodně svěží, nepříliš složité víno, na delší pití. V chuti sladké citrusy a náznak pečiva. Kratší až střední dochuť. Dal jsem 7 bodů, u mě skončilo čtvrté, celkově až šesté.
Rulandské šedé 2014 pozdní sběr - Ludwig, Archivní sklep. Vinařská obec Dolní Pole, viniční trať Staré. Obsah alkoholu 11,5 %. Zlatavá barva, nižší až střední viskozita. Těžší, celkem příjemně působící, ale absolutně nezařaditelná vůně s náznakem jablek. V těle středně plné, na jazyku dost štiplavé, zoxidované, nezajímavá chuť, ostřejší hořčinka. Dochuť kratší. Dal jsem horších 6 bodů, tohle víno se shodně nelíbilo mě ani ostatním a skončilo osmé.
Rulandské šedé 2014 - Vinařství Buchta Zaječí. Světlejší zlatavá barva, viskozita spíše nízká. Středně intenzivní odrůdová vůně s tóny sladkých citrusů, pečiva a hrušek. Plné tělo, v chuti velmi příjemné, uhlazené. Byl tu med a citrusy. Dochuť kratší. Dostalo ode mě lepších 7 bodů a třetí pořadí, celkově skončilo druhé.
Rulandské šedé 2014 pozdní sběr - Pískovcový sklep Zaječí. Toto víno bohužel kvasilo, bylo zjevně vadné a nepil jsem ho. Pochopitelně skončilo bez bodového ohodnocení jako poslední a proto se následně na stole objevilo jako náhradní víno deváté.
Pinot grigio delle Venezie 2011 IGT, Furlan, Itálie. Obsah alkoholu 12 %. Výrazná ostřejší zlatavá barva, viskozita střední. Méně intenzivní nasládlá těžší vůně citrusů. V těle středně plné, příjemné, s lehkou hořčinkou, která ale nerušila, v chuti opět citrusy. Dochuť kratší až střední. Dostalo 7 bodů, u mě bylo páté, celkově čtvrté.
Až na dvě nebo tři výjimky se nám tentokrát sešla poměrně pěkná vína, posezení se vydařilo a už chystáme další podobnou akci,

Říše Po-chaj

21. června 2015 v 10:11 | milasko |  Čína
Po-chaj (též Parhe nebo Balhae) byl první státní útvar vytvořený tunguzo-mandžuskými kmeny. Jednalo se o Moche (Mukriny). Ti žili kolem řek Sungari, Ussuri a a Amuru usedlým způsobem života, pěstovali hlavně proso, chovali koně a prasata. Dělili se na sedm kmenů, z nichž každý měl své vojsko o síle asi 3-7 000. Existovaly zde již zřetelné majetkové rozdíly, byla tu rodová šlechta, prostí svobodní a v menší míře i otroci. Vznikala tu i první města. Říše vznikla v oblasti Mandžuska, dnešního ruského Přímořského kraje a v severní části Korejského poloostrova v souvislosti s expanzí čínské dynastie Tchang v 7. století. Ta se snažila podrobit si turecké, mongolské, tunguzo-mandžuské kmeny a Koreu. V roce 630 zničila Východoturkutský kaganát a roku 668 severokerejskou říši Kogurjo. Útlak zdejších kmenů vyvolal v roce 696 povstání mongolských Kitanů, Korejců a také tunguzo-mandžuských Mukrinů (Moche). Vůdce posledně jmenovaných Dao-wang se prohlásil v roce 698 knížetem říše Po-chaj.
Většinu obyvatel tvořili Mukrinové, žili zde i Korejci. Vládnoucí dynastie se jmenovala Da. Tchang se je zpočátku pokoušela podrobit, protože se ale pro ni stali mnohem vážnějším nebezpečím Modří Turci, kteří fakticky obnovili Východoturkutský kaganát, podařilo se nakonec počátkem 8. století dohodnout pro obě strany přijatelný kompromis, kdy Čína říši uznala, Po-chaj zase souhlasila jistou mírou závislosti na ní. Ta spočívala v odevzdání vznešených rukojmí, kteří ale sloužili v čínské armádě jako vysocí důstojníci, díky čemuž získávali důležité informace a navíc poznávali čínskou kulturu. Číně byly sice odváděny i určité poplatky, ty byly ale bohatě kompenzovány dary, které zase Čína posílala vládcům Po-chaje. Za vládce Wen-Wanga ve druhé polovině 8. století byly navázány obchodní a diplomatické kontakty s Japonskem a bylo vytvořeno pět hlavních měst (nejvyšší, centrální, východní, západní a jižní). Jako jazyk kultury, obchodu a diplomacie sloužila čínština. Státní správa také vycházela z čínských vzorů. Nejvyššími úředníky byli tři státní radové, levý, pravý a centrální (nejváženější). Dále zde byla čtyři ministerstva: spravedlnosti, financí, ceremoniálů a obrany. Úředníci se dělili do devíti stupňů, každý s jinou barvou oblečení. Armádě velelo osm generálů se zajímavými tituly, jako např. himalájský medvěd nebo hnědý medvěd. Místní správu představovalo 5 provincií, dále se dělících na 62 okruhů.
Vrcholu moci dosáhla říše za Süan-wanga na počátku 9. století. Rozvíjela se kultura, zřetelně ovlivněná tchangskou, úspěšný byl zahraniční obchod. Z Po-chaje se vyváželi koně, ženšen, kožešiny sobolů, tygrů a medvědů, hedvábí, med a lovečtí sokoli. Počátkem 10. století začala dlouhá obranná válka proti Kitanům. Ti nakonec v roce 926 Po-chaj zničili. Vládnoucí rod byl vyvražděn, aristokracie byla násilně přesídlena na území Kitanů, někteří obyvatelé uprchli do Koreje. Předpokládá se ale, že část Moche se stala předky významných Džürčenů.

Jihoruské stepi na počátku 2. tisíciletí našeho letopočtu. 4. Situace na přelomu 12. a 13. století

14. června 2015 v 15:01 | milasko |  Ujguři, Kyrgyzové a další kočovníci
V roce 1183 podnikli Rusové velkou výpravu proti Polovcům. U ústí řeky Orel je napadl chán lukomorské hordy Kobjak, utrpěl ale těžkou porážku a byl popraven. Nejsilnějším chánem byl v této době Končak, syn Atrakův, který spojil hordy svého otce i strýce Syrčana. Proti němu se vypravil v roce 1185 kyjevský kníže Svjatoslav a porazil ho na řece Chorole. Toho se pokusil využít novgorodsko-severský kníže Oleg a v témže roce uspořádal proti Končakovi další výpravu, o níž vzniklo slavné "Slovo o pluku Igorově". O tom, kde se odehrála rozhodující bitva, se vedou spory. Jisté ale je, že Končakovi se během velmi krátké doby podařilo spojit se s několika dalšími poloveckými hordami, soustředit skutečně velké síly a Rusy obklíčit. Ti utrpěli katastrofální porážku, sám Oleg byl zajat, i když se mu později podařilo uprchnout. Končak vítězství využil k úspěšnému vpádu na Rus.
Od konce 12. století přestali Polovci podnikat nájezdy proti Rusům. Jejich stáda ale v této době úspěšně narůstala a to, společně s rozvojem obchodu, vedlo k relativnímu blahobytu. Počátkem 13. století zemřel Končak a nahradil ho jeho syn Jurij, který sjednotil všechny východní Polovce. Ani Rusové v této době neútočili, i když nadále využívali některé polovecké oddíly při vnitřních bojích. Ještě v roce 1234 tak bylo Polovci vypleněno okolí Kyjeva. Obvykle byli najímáni Polovci ze západní větve, mezi nimiž měl nejsilnější postavení chán Kotan.
V letech 1222-1223 došlo k prvnímu mongolskému vpádu do východní Evropy. Nejprve došlo k bitvě proti spojeným Alanům a Polovcům, která neměla vítěze. Poté se ale podařilo Mongolům přesvědčit Polovce, že jsou si navzájem bližší než Alani. Polovci poté Alany zradili a opustili a ti byli poraženi. Mongolové ale následně objevili polovecké stepi, které se jim zalíbili a zaútočili na překvapené Polovce, kteří věřili míru a nebyli na další boj připraveni. Vystrašení pak uprchli k Rusům, které požádali o pomoc. Rusové souhlasili tak došlo v roce 1223 k velké bitvě spojených rusko-poloveckých vojsk na řece Kalce proti Mongolům, kteří jasně zvítězili. Jednou z příčin porážky bylo, že Polovci poměrně brzy z bitvy uprchli a zradili tak opětovně své spojence. Mongolové byli ale krátce poté poraženi Povolžskými Bulhary a východní Evropa si mohla ještě na krátko oddychnout. V letech 1228-1229 ale následoval další útok na Polovce. Někteří odešli do Uher, kde přijali katolické křesťanství a dostali zemi. Potomci chána Tugorkana odešli na sever a našli ochranu na Litvě.
Konečný úder pak následoval ve 30. letech. V oblasti kolem Volhy se snažil bránit Bačman, který asi pocházel z Boňakova rodu. Byl zajat a popraven. Roku 1237 uprchla do Uher další polovecká horda, vedená Kotan-chánem, byla tu usazena, následník trůnu Štěpán se oženil s Kotanovou dcerou. Přijetí Kumánů nakonec posloužilo jako záminka k mongolskému vpádu, který v roce 1241 Uhry strašlivě zpustošil. Část Polovců ale nebyla poměry v Uhrách spokojena, v roce 1282 odešli k Mongolům do oblasti Podněstří a podnikali odtud vpády do Uher.
Většina Polovců zůstala žít pod mongolskou nadvládou v jihoruských stepích a stali se tak klíčovou složkou kočovného obyvatelstva Zlaté hordy, protože vlastních Mongolů tu žilo jen málo.

Solaris, Rulerr, Chorvát a to další

7. června 2015 v 8:55 | milasko |  Soukromé koštování, odrůdy
I tentokrát jsem při domácím koštování "navštívil" Moravskou Novou Ves, sešly se mi hned tři Ryzlinky rýnské dosti rozdílné úrovně a také tři neobvyklé odrůdy. Většina vín byla domácího původu, dvě byla francouzská.
Rulerr 2014 zemské víno - Jaroslav Nešpor, Collegium Vinitorum Moravská Nová Ves. Zelená Bordo láhev byla uzavřena plným korkem dlouhým 45 mm. Obsah alkoholu 12,5 %. Zlatavá barva, nižší viskozita. Méně intenzivní sladká, špatně zařaditelná vůně. Příjemná uhlazená kořenitá chuť, středně dlouhá dochuť. Ve srovnání s ročníkem 2012 (který byl pouze v 0,5 l láhvi), o němž jsem psal nedávno, bylo toto víno horší, i když neurazilo. Ohodnotil jsem lepšími 7 body.
Rulandské modré 2011 - Vinařství Vajbar Bronislav, Rakvice. Vinařská obec Velké Pavlovice, viniční trať Trkmanská. Khaki Bordo láhev byla uzavřena korkem (plátek-drť-plátek), dlouhým 42 mm. Obsah alkoholu 14 %. Cukernatost při sběru 26 ° NM, 3,6 g zbytkového cukru, 4,3 g kyselin. Na odrůdu dost tmavá barva s tóny do fialova a cihlovými menisky. Zdálo se optimálně vyzrálé. Široká vůně tmavého ovce a marmelády, v těle středně plné, hezky uhlazené, příjemně pikantní. Středně dlouhá dochuť. Líbilo se mi hodně, dal jsem 8,5 bodu.
Chorvát 2014 mladé víno - Vinařství Trojanovi Moravská Nová Ves. Zelená Bordo láhev byla uzevřena korkem z drti dlouhým 38 mm. Sytější zlatožlutá barva, viskozita nízká. Velmi slabá nasládlá vůně angreštu s náznakem pečiva. Svěží chuť zelených jablek s lehkou, celkem příjemnou hořčinkou. Dochuť kratší. Dal jsem lepších 6 bodů.
Ryzlink rýnský 2012 pozdní sběr - Vinařství Veverka Čejkovice. Hnědá Bordo láhev byla uzavřena korkem z drti dlouhým 45 mm. Obsah alkoholu 12,5 %, 8,4 g zbytkového cukru, 7,7 g kyselin. Světlejší barva s lehkým nazelenalým nádechem, vyšší viskozita. Intenzivnější vůně hrušek a citrusů. V těle středně plné, příjemné, dobře pitelné, s chutí jablek a středně dlouhou dochutí. Dal jsem lepších 7 bodů.
Cotes du Rhone 2014 AOP - J-L Quinson Romaneche-Thorins, Francie. Zelená láhev burgundského typu byla uzavřena plným korkem o délce 44 mm. Obsah alkoholu 13 %. Vyrobeno z odrůd Syrah, Mourvedre a Grenache. Světlejší rubínová barva, viskozita střední. Slabší vůně jahod se smetanou. V chuti byly spíše višně, dochuť středně dlouhá. Dostalo lepších 7 bodů.
Chateau de Grézels 2011 Malbec-Merlot AOC Cahors Prestige, Francie. Zelená Bordo láhev byla uzavřena plastovou zátkou. Obsah alkoholu 12,5 %. Velmi tmavá neprůhledná barva, vysoká viskozita. Příjemná těžší vůně ostružin, listů černého rybízu a tabáku. V těle plné, velmi uhlazené, chuť tmavého ovoce, středně dlouhá dochuť. Ocenil jsem 7 body.
Ryzlink rýnský 2011 pozdní sběr - Neoklas Šardice, Augustiniánský sklep. Atypická láhev ze zeleného skla byla uzavřena korkem (plátek-drť-plátek) o délce 44 mm. Obsah alkoholu 12 %. Zlatavá barva, viskozita střední. Méně intenzivní květinová vůně. V chuti poměrně prázdné, nezajímavé. Středně dlouhá dochuť. Dostalo lepších 5,5 bodu.
Ryzlink rýnský 2007 pozdní sběr - Josef Valihrach Krumvíř. Zelená Bordo láhev byla uzavřena plným korkem dlouhým 44 mm. Obsah alkoholu 13 %. Sytá medová barva, viskozita nízká. Velmi slabá vůně medu, žlutých jablek a oříšků, po delším vydýchání se objevily i typické lipové tóny. V těle středně plné, velice olejovité, hodně kořenité. Dlouhá dochuť. Dostalo horších 7,5 bodu.
Solaris 2012 výběr z bobulí - Veritas. Složité německé hybridní novošlechtění. Vinařská obec Klobouky u Brna, viniční trať Ostrá. Zelená láhev o obsahu 0,5 l byla uzavřena korkem (plátek-drť-plátek) dlouhým 44 mm. Medová barva, vysoká viskozita. Středně intenzivní vůně přezrálých banánů a dalšího exotického ovoce. V těle středně plné, chuť velmi příjemná, hodně kořenitá. Vysoký obsah cukru byl vyvážen svěžími kyselinkami. Delší dochuť. Dostalo horších 8 bodů.
Nejlépe dopadlo Vajbarovo Rulandské modré, nezklamala doposud málo známá odrůda Solaris.

Kumáni vládci Bulharska

1. června 2015 v 6:10 | milasko |  Ujguři, Kyrgyzové a další kočovníci
Od počátku 12. století pronikali do Bulharska, které bylo tehdy pod byzantskou nadvládou, Kumáni. Usazovali se hlavně při dolním Dunaji. Když v 70. letech začalo povstání Bulharů proti Byzanci, zapojili se do něho velmi aktivně i Kumáni. V čele byli dva bratři kumánského původu Asen a Petr. Oba se stali bulharskými cary a založili dynastii Asenovců. Asen znamená kumánsky zdravý. Asenovi I. se přezdívalo Bilgun - moudrý. (Bulharští historici ale teorii o kumánském původu Asenovců většinou odmítají.)
Kumánská šlechta hrála v životě země důležitou roli. Asenovým nástupcem se stal jeho mladší bratr Kalojan. Původně se jmenoval Joanica, řecký kulturní vliv vedl k tomu, že si začal říkat Kalojan. Od papeže získal titul krále Vlachů a Bulharů.
Když v roce 1204 ovládli Konstantinopol západní křižáci a zřídili si tu Latinské císařství, stal se Kalojan proti nim spojencem Nikajského císařství, navazujícího na Byzanc. V roce 1205 rozdrtil latinského císaře Balduina I. u Adrianopole. Zajal ho, když mu ale zajatec svedl manželku (též kumánského původu), nechal ho zavraždit. V roce 1207 byl při obléhání Soluně sám zavražděn ve spánku kumánským velitelem Manastarem.
Příčinou byla nespokojenost šlechty bulharského i kumánského původu s tvrdou vládou a snahou o centralizaci. Na trůn nastoupil Asenův synovec Boril, který nebyl příliš schopný. Když se proti němu postavil jeho bratranec Ivan Asen (syn Asena I.), pokusil se uprchnout z hlavního města Tarnova, byl ale zajat a oslepen. Na trůn nastoupil Ivan Asen II., za něhož moc a prestiž Bulharska výrazně vzrostla. Ve 30. letech 13. století sahala jeho říše od Jaderského k Černému moři a byla nejsilnějším státem na Balkáně. Za jeho vlády v 1. polovině 13. století příliv Kumánů do Bulharska zesílil, protože na Rusi je začali zatlačovat Mongolové. V severovýchodním Bulharsku existují z této doby kumánské kamenné sochy. Většina příchozích pocházela ze západní - kumánské větve Polovců - část ale pocházela i z východní. I když většina Kumánů v Bulharsku brzy přešla k pravoslaví, část se ještě nějaký čas držela víry svých předků. Přesto postupně s početnějším domácím obyvatelstvem splynuli.
Po jeho smrti v roce 1241 ale začala moc Bulharska upadat. Asenovci, vládcové kumánského původu, zde vládli do roku 1280.