Září 2015

Ochutnávka muškátových odrůd

29. září 2015 v 6:06 | milasko |  Soukromé koštování, odrůdy
Námětem dalšího setkání přátel vína z Pardubicka byly tentokrát muškátové odrůdy. Sešlo se nám celkem sedm vzorků, které jsme ochutnali formou slepé degustace. Každý vzorek byl postupně všemi ohodnocen a obodován, po celé sedmičce jsme teprve zjistili, co jsme vlastně chutnali a následně už každý koštoval podle vlastního výběru.
Muškát moravský 2014 moravské zemské víno - Milan Hanuš Blučina. Obsah alkoholu 11 %. Světlejší zlatavá barva, lehké perlení ve vzhledu, nižší viskozita. Středně intenzivní typická muškátová vůně. Chuť zajímavá, spíše neobvyklá, jemně nasládlá, s tóny bezinek. Kratší až střední dochuť. Víno se mi docela líbilo, v mém i celkovém hodnocení skončilo druhé.
Morio-Muskat 2012 Deuscher Qualitätswein- Anselmann, SRN. Víno bylo pojmenované podle šlechtitele. Obsah alkoholu 10 %. Zlatavá barva, ve vzhledu perlení, viskozita nižší. Slabší muškátová vůně, perlení bylo i v chuti, sladké ale s hořčinkou. Kratší dochuť. Skončilo celkově jako třetí.
Muskat 2014 Sakar, Bulharsko. Víno sytější zlatavé barvy, které bylo zřetelně naoxidované, ani jsem ho nechutnal a - pochopitelně - skončilo poslední.
Muškát moravský 2011 pozdní sběr - Patria Kobylí. Obsah alkoholu 12,5 %. Barva skoro vodová, viskozita vysoká. Vůně intenzivní, odrůdová, příjemná. V chuti zajímavé, vcelku pikantní, i když trochu ostřejší až ocelové, s náznakem minerality. Jako muškát dost netypické, ale mohl bych ho pít a docela se mi i líbilo, ale ostatním ne, skončilo až páté.
Tokaji Sárgamuskotály 2013 Grand Sellection - Tokaji Kereskedöház, Maďarsko. Jedná se o Muškát žlutý, jednu ze součástí tokajských vín. Velmi světlá nazlátlá barva, nižší viskozita. Méně intenzivní nasládlá, nepříliš příjemná, dosti těžká vůně. V těle plnější, byly tu i kyselinky, tóny grepů. Dochuť delší. Pro mě průměrné, celkově ale až šesté.
Muškát moravský 2014 Frizzante - Maděřič Moravský Žižkov. Tohle bylo takové překvapení odpoledne: netypická sytá barva, zřetelné perlení. Chvíli jsme nevěděli, co si o tom myslet. Pak jsem sám odhadl, že to asi bude frizzante, i když bublinky moc nepiji. Obsah alkoholu 12 %. Středně intenzivní příjemná muškátová vůně, v chuti náznaky medu. Osvěžující letní pití, které se na prosluněnou zahradu, kde jsme právě seděli, velmi dobře hodilo. Proto nakonec i zvítězilo (u mě třetí).
Tokaji Sargamuskotály 2012 Sajgo, Maďarsko. Obsah alkoholu 13 %. Světlejší zlatavá barva, vyšší viskozita. Poněkud naoxidované, byla zde cítit jablka. Velmi sladké až mdlé, těžké, dosti plné. Dochuť střední až delší. Mě příliš neoslovilo, celkově skončilo čtvrté.
Body jsme příliš nehýřili, většinou se vína pohybovala mezi 6 - 7, přesto se jednalo o velmi příjemné odpoledne, kdy jsme koštování víneček doplnili i různými dobrůtkami, které každý donesl. Hezkou inspirací byla i dozrávající réva. No a příště bychom se měli blíže podívat na odrůdu Merlot.

Bílí Hunové v Indii

21. září 2015 v 9:46 | milasko |  Kočovní Severoíránci
V sanskrtu byli označováni jako Sveta Hunas. Jejich nájezdy do Indie začaly někdy kolem roku 455 za guptovského vládce Skandagupty, který je ještě odrazil. Po jeho smrti (r. 467) ale byly útoky na jih obnoveny teginem Chingilou. V roce 475 vpadli do Gandhary, poté pronikli z údolí Kábulu do Paňdžábu, plenili jednotlivá města, až dosáhli guptovského sídelného města Pataliputry. Titul tegin označoval asi guvernéra a byl striktně odlišován od hefthalitského kagana, který pocházel zřejmě ze stejné dynastie, ale byl teginovi nadřízený a sídlil v Buchaře. Indická linie ale pravděpodobně vytvořila fakticky samostatné království, které nicméně zůstalo se středoasijským celkem Hefthalitů v úzkém kontaktu a ve spojeneckých vztazích.
Ačkoliv původně asi uctívali Bílí Hunové oheň, je o Toramanovi a Mihirakulovi známo, že byli vyznavači hinduismu, což naznačuje snahu přizpůsobit se místním podmínkám. Toramana vybudoval dobře organizovanou armádu, říše za něj velmi posílila a on ovládl asi polovinu Indie. Zpočátku byl označován jako tegin, později jako maharádža. Jeho syn Mihirakula (též Mihiragula) byl ale velmi krutý. Je známý pronásledováním buddhistů. Údajně zničil až 1400 klášterů, hlavně na severozápadě Indie. V Kašmíru nechal postavit chrám na počest Šivovi. Vedle hinduismu byl ale jistě v říši vyznáván zoroastrismus, což dokazují jeho mince. Mihirakulova moc ale postupně klesala a byl asi roku 528 poražen indickým knížetem Jašodharmánem a přišel o jižní části říše. Následně ho ještě porazil v bažinách při Bengálském zálivu jeho dosavadní vazal Baladitja a přinutil ho stáhnout se do Kašmíru. Po jeho smrti se (možná ne hned) na trůn dostal jeho nevlastní bratr Pravarasena, který byl silným a schopným panovníkem. Založil v Kašmíru město v Šrínagar a nedaleko vybudoval Šivův chrám.
Bílí Hunové byli zřejmě původně kočovníci, postupně se ale usadili. Města mívala dvě části: citadelu a vlastní město, obě obehnané hradbami. Není jasné, jakou řečí hovořili, uvažuje se o nějaké turkické či severoíránském, pravděpodobně v různých částech říše převládaly jiné jazyky, úředním byla však baktrijština, psaná ale řeckou alfabetou. Nejčastěji se uvažuje, že byli severoíránského (východíránského) původu. To by měla dokazovat i jména vládců, překládaná pomocí těchto dialektů. Chingila by měl být "Meč", Mihirakula "Z rodu Mithry (či Slunce". V manželství je u nich doložena polyandrie, brzy došlo k velké sociální diferenciaci. Po smrti byli jejich vznešení představitelé vznešení pohřbeni do dřevěné rakve pod kamennou mohylou s cennými milodary a někdy i s blízkými osobami či otroky.
Jména a přesné roky vlády vládců Bílých Hunů v Indii nejsou úplně jisté, ale chronologie je přibližně následující:
Chingila (455-484)
Toramana (484-515)
Mihirakula (515-533)
Pravarasena (? 537-? 597)
Gokarna (? 597-600)
Chingila II. (600-633)
Judhišthira (633-657)
Lakhana (657-670)
Vždy se jednalo o syny předchozího vládce, pouze Pravarasena byl mladším bratrem Mihirakuly. Judhišthira bývá označován jako poslední král v Indii, za Lakhany ustoupili na sever do Ghazny. Zdá se ale, že některé menší regiony či města severní Indie ještě delší dobu ovládali malí hunští vládcové, a to do 9., dokonce možná až 10. století. Bílí Hunové mohli patřit k předkům bojovných rádžputů v indickém Gudžarátu a Rádžastánu.

Velké říše kočovníků

15. září 2015 v 14:59 | milasko |  Ujguři, Kyrgyzové a další kočovníci

Kniha je na světě!
Včera mi přišel domů balíček autorských výtisků, tak předpokládám, že do knihkupectví už by to taky mohlo dorazit. Zcela určitě ji ale už nabízejí internetové obchody. A co píše o knize redakce nakladatelství Vyšehrad?


Stepní kočovnické národy, obávaní válečníci a zároveň zprostředkovatelé kulturních podnětů, utvářely po řadu staletí historii rozlehlých oblastí Asie a Evropy a zanechaly hlubokou stopu ve světových dějinách. Kniha Milana Škody přináší ucelený pohled na dlouhou řadu těchto kočovnických etnik, jejich dějiny, způsob válčení, společenské uspořádání i kulturu. Postupně představuje jak všeobecně známá kočovnická etnika, především Huny a Mongoly, tak i ta méně známá až zcela zapomenutá, počínaje severoíránskými kmeny (Skythové, Sarmati, Massagetové, Kušánci, Parthové) přes předky Hunů, Huny Siung-nu, zakladatele jedné z největších říší v dějinách Turkuty, Avary, Chazary, Pečeněhy, Zlatou Hordu a národy severní Číny až k proslulé Tamerlánově říši. Stranou nezůstávají ani ty kočovnické národy, které daly jméno dnešním evropským zemím - Maďaři a Bulhaři, ale třeba také Tibeťané a Ujguři. Svým širokým záběrem je kniha Milana Škody, navazující do jisté míry na knihy Jarmily Bednaříkové o stěhování národů, Francích a Hunech, v české historiografické literatuře ojedinělá.

Pinoty z Oregonu a jiné zajímavosti. 3. část

6. září 2015 v 7:14 | milasko |  Soukromé koštování, odrůdy
Třetí pokračování mé reportáže z Oregonu popisuje návštěvu dalšího vinařství z Willamette Valley. Jmenuje se Noble Estate, Vineyard & Winery. Vinařovo jméno Jurasevich svědčilo o nějakých slovanských předcích. Místnost pro ochutnávky působila ve srovnání s předchozím vinařstvím luxusněji, také se tady už za ochutnávku platilo. Z poměrně široké nabídky jsem si vybral šest vzorků.
Pinot gris 2014. 13 % alkoholu. Zlatavá barva, vysoká viskozita. Méně intenzivní nasládlá vůně proslazených citrusů. V těle plnější, olejovité, hodně kořenité. Dochuť středně dlouhá. Dostalo horších 7 (79) bodů.
Viognier 2013. 13,5 % alkoholu. Zlatavá barva, vysoká viskozita. Velmi intenzivní lákavá vůně exotického ovoce. V těle středně plné, jemné, ale s lehkou, poněkud rušivě působící hořčinkou. Dostalo 7 (80) bodů.
Riesling 2013. 11 % alkoholu. Zlatavá barva, vysoká viskozita. Ve vzhledu i v chuti nepatrné perlení. Bylo označeno jako polosladké, působilo ale dost sladce, mělo tóny medu a lípy. Dochuť střední až delší. Ohodnotil jsem 6,5 (77) body.
Pinot noir 2011 Reserve. Obsah alkoholu 13,2 %. Jahodová barva, velmi vysoká viskozita. Hodně intenzivní, lákavá vůně jahod, skvěle uhlazené, krásně pitelné. Dochuť středně dlouhá. Dostalo lepších 7,5 (84) bodů.
Cabernet Sauvignon 2012 Reserve. Obsah alkoholu 14,3 %. Rubínová barva, vysoká viskozita. Méně až středně intenzivní kořenitá vůně s tóny černého rybízu a višní. V těle méně až středně plné, v nepříliš zajímavé chuti peckového ovoce bylo něco cizího. Dochuť středně dlouhá. Dostalo horších 7 (79) bodů.
Petite Sirah 2012. Obsah alkoholu 14 %. Velmi tmavá neprůhledná rubínová barva. Těžká středně intenzivní vůně borůvek. V těle plné, těžší, celkem zajímavé víno s delší dochutí. Dostalo lepších 7 (81) bodů.
Vinařství Saginaw mělo zřetelně lepší červená, ba i ovocná "vína" než bíla, nabídka Noble Estate byla o něco vyrovnanější. V obou případech byly nejlepší Pinoty noir, což poněkud vylepšilo prvotní, ne úplně příznivý dojem z láhve koupené v marketu, o které jsem psal v první části. Takže asi tuhle odrůdu v Oregonu opravdu umějí. Obrázek si ještě doplním, až postupně otevřu několik lahví, které jsem si přes oceán dovezl domů. Samozřejmě, i o nich časem něco napíšu.

Upozornění na blížící se vydání knihy

1. září 2015 v 6:19 | milasko |  Přehledy dějin
Pro ty, kteří si oblíbili články o kočovnících na tomto blogu, tu mám upozornění, že se blíží vydání mé knihy Velké říše kočovníků. Využil jsem v ní mnohé z těchto svých článků, doplnil o nová fakta a to vše propojil do logického celku. V knize je množství barevných a černobílých vyobrazení a vychází 14.9. 2015 v nakladatelství Vyšehrad.