Říjen 2015

Ryzlink rýnský-červený, Johanniter, Golubok, Regent a jiné zajímavé odrůdy

26. října 2015 v 18:34 | milasko |  Soukromé koštování, odrůdy
Na podzim jsem moc času a příležitostí na popíjení vínka neměl, narazil jsem ale na řadu zajímavých odrůd. Většina vín byla domácích, po jednom ze Španělska a Slovenska.
Ryzlink rýnský-červený 2011 pozdní sběr - Stanislav Málek Popice. Vinařská obec Popice, viniční trať Svidrunk. Cukernatost při sběru 23° NM, 1,5 g zbytkového cukru, 6,3 g kyselin, bezcukerný extrakt 22,5 g. Obsah alkoholu 12,5 %. Zelená Bordo láhev byla uzavřena plastovou zátkou. Zářivá sytější zlatavá barva s nepatrným perlením ve vzhledu, vysoká viskozita. Intenzivnější příjemná, lehce nasládlá vůně lípy a angreštu. V těle středně plné, hodně olejovité. Celkově ale chuť poněkud zaostávala za slibnou vůní. Působila poněkud ploše, přitom trochu vystupoval alkohol a dochuť byla kratší. Hodnotím lepšími 7 (81) body.
Johanniter 2012 pozdní sběr - Veritas Bošovice. Vinařská obec Klobouky u Brna, viniční trať Ostrá. Obsah alkoholu 13 %, 5,5 g zbytkového cukru a 5,5 g kyselin. Odrůda vznikla složitým křížením, základem je Ryzlink rýnský. Láhev z průzračného skla byla uzavřena plastovou zátkou. Zlatavá barva, perlení ve vzhledu, viskozita střední. Lehká nasládlá, nepříliš zajímavá vůně s tóny anýzu a růží. I na jazyku byla perlení zřejmé. Spíše takové lehčí letní víno, dosti kořenité, celkově mě ale příliš neoslovilo. Dochuť kratší. Dostalo 6,5 (77) bodů.
Golubok 2013 moravské zemské víno - Ing. Jaroslav Stejskal, Vinařství Na Čejči. Ukrajinská barvířka cabernetového charakteru. Zelená Bordo láhev byla uzavřena korkem (plátek-drť-plátek) dlouhým 44 mm. Obsah alkoholu 13 %. Tmavší rubínová barva s fialovými odlesky, vysoká viskozita. Těžká, středně intenzivní vůně tmavého ovoce a koření. V těle středně plné, hezky uhlazené, s nevýraznými tříslovinami. Velmi dobře pitelné s delší dochutí. Dostalo 7,5 (83) bodů.
Saxa loquuntur tres 2011 DOCa Rioja - Bodegas y viñedos Ortega, Tudelillo, Španělsko. Hnědá Top Bordo láhev byla uzavřena plným korkem 50 mm dlouhým. Vyrobeno z odrůd Tempranillo, Garnacha a Mazuelo. Psal jsem již o zástupcích nižších řad s označením uno a dos z jiných ročníků, která se mi ale líbila ještě o něco více. Obsah alkoholu 14 %. Tmavá granátová barva, středně intenzivní široká těžká, hodně kořenitá vůně ořechů, višní, švestek a borůvek. Plné tělo, dosti výrazné třísloviny, zakouřené. Chuť trochu připomínala griotku, pikantní, delší dochuť. Dostalo horších 8 (85) bodů.
Alibernet 2011 slovenské akostné odrodové víno CH.O.P. - Chateau Topolčianky. Štíhlá láhev ze zeleného skla byla uzavřena korkem (plátek-drť-plátek) dlouhým 38 mm. Obsah alkoholu 12,5 %. Zcela neprůhledná tmavofialová barva, viskozita vyšší. Slabší, nepříliš příjemná vůně, snad houby. V těle méně plné. Chuť lepší než vůně, ovocná, černý rybíz, výraznější třísloviny. Dochuť středně dlouhá. Dostalo lepších 6 (75) bodů.
Regent 2013 pozdní sběr - Družstevní vinné sklepy Hodonín. Vinařská obec Velké Bílovice, viniční trať Nová hora. Hybridní odrůda, vzniklá složitým křížením. Obsah alkoholu 13,5 %. 1,7 g zbytkového cukru, 4,9 g kyselin. Zelená pistole se zajímavou etiketou byla uzavřena korkem z drti dlouhým 38 mm. Rubínová barva, viskozita střední. Jemná, poněkud neobvyklá ovocná vůně, trochu ostřejší. Bylo tu dřevo, černý rybíz a nějaká divočina. Příjemně natrpklá ovocná chuť. Středně dlouhá dochuť. Dostalo 7,5 (83) bodů.

Cizí zástupci nakonec obsadili pomyslné první i poslední místo, mezi tím byla vesměs solidní moravská vína

Mytologie starých Turků. I. Uctívaná božstva. 3.1. Bůh podzemního světa Erlik

20. října 2015 v 7:50 | milasko |  Turkuti
Jeho jméno Erlik (Erklig) znamená krvežíznivý a je zobrazován jako obrovitý stařec s černýma očima, s rozdvojeným vousem po kolena, rozevlátými vlasy a černým knírem zatočeným za uši. Žil v podzemí. Jezdil na černém býku nebo na černé loďce bez vesel po podzemní řece Tojmadym, ve které tečou lidské slzy a krev. Jeho palác je z černého bláta a železa stojí na břehu podzemního moře Baj-Tengis. V podzemním světě se dále nacházejí bažiny a také jezera z lidských slz. Erlikovým symbolem byla hvězda, jeho barva byla černá.
V podzemí musel Erlik žít kvůli svým zlým skutkům. Když se svět teprve vytvářel, pokusil se podrobit si svého staršího bratra Tengriho. Ten se ho sice snažil usmířit, ale když to k ničemu nevedlo, poslal proti němu kovového bohatýra Mangdyšire (vytvořeného buď z oceli, nebo bronzu). Proti tomu se postavili synové Erlika, byli ale poraženi. Poté se proti němu poslal Erlik medvěda, jezevce a krtka, které vytvořil, ale i oni byli poraženi. Poté Mangdyšire chytil Erlika a uvěznil ho. Ten prosil Tengriho, aby mu dal alespoň kousek země, Tengri ale dlouho odmítal. Nakonec mu slíbil jen takový kus země, který bude pod Erlikovou berlou. Erlik vrazli berlu do země a pak ji zase vytáhnul. Z díry vylezli divočák, žába, had a další podzemní plazi. S nimi přišly na svět i nakažlivé nemoci. Erlik jim přikázal, aby byli nepřáteli lidí. Poté sám zmizel dírou do podzemí. Tengri mu pak zakázal, aby se objevoval tam, kde svítí slunce.
Podzemní svět byl pustý, a proto Erlik požádal Tengriho, aby ho směl zaplnit svým lidem. Ten věděl, že zlí duchové, kteří tam Erlikovi sloužili, se nemohli rozmnožovat, proto souhlasil. Erlik ale byl obratný a lstivý. Vyrobil si kovárnu, kladivo a kovadlinu. Vždy, když kladivem udeřil, objevil se nový duch. Tak postupně svůj svět zaplnil. Tito duchové pak na Erlikův příkaz dírou opouštěli podzemní svět a pronikali do světa lidí, kde páchali zlo. To nejhorší dělali malým dětem. Unášeli jejich duše do podzemí. Ty, zbavené ochrany Umaj, se postupně měnily v Erlikovy sluhy.
Vchod do podzemního světa se nacházel daleko na západě v místě, kde se nebeská klenba stýkala se zemí. V jeskyni tam žili Erlikovi synové, kteří vchod střežili. (Vyprávění o Erlikovi bude pokračovat.)

Mytologie starých Turků. I. Uctívaná božstva. 2. Pramátí Umaj

13. října 2015 v 6:07 | milasko |  Turkuti
Nejvyšší bohyní starých Turků byla "pramátí paní Umaj". Její jméno znamená labuť. Ta mohla létat po nebi, chodit po zemi i plavat ve vodě. Byla manželkou Tengriho. Zatímco on symbolizoval nekonečnost, ona ohraničenou pozemskou existenci, vymezenou narozením, svatbou a smrtí. Měla zásadní podíl na vytvoření našeho světa. V nejstarších dobách existoval jen oceán, po kterém plula labuť. Ta se jednou ponořila velmi hluboko a ze dna vytrhla zemi, ze které vznikly hory, rostliny i zvířata. Vybraným lidem přinášela úspěch a slávu, proto Turci labutě nikdy nezabíjeli. Pokud se toho někdo dopustil, čekal ho brzký trest, jehož nejčastějším projevem bylo, že viníkovi zemřely děti.
Zatímco kaganové bývali připodobňováni k Tengrimu, jejich manželku - katun - srovnávali s Umaj. Bohyně vyzařovala božské paprsky, které pronikaly do lidí a přetrvávaly v nich až do smrti. Světelné jiskry spojovaly člověka s Nebem. Pokud pohasly, zemřel. Umaj se na zlatých křídlech snášela v podobě krasavice s nebe na zem, aby pomáhala lidem, zejména matkám a dětem. Byla též pokládána za bohyni plodnosti. V rukou měla vždy zlatou číši s kouzelným mlékem. Pokud dítě onemocnělo, krmila ho tímto mlékem, dokud se neuzdravilo. Malé děti, které ještě neuměly mluvit, mohly údajně hovořit přímo s bohyní. Když se mluvit naučily, jazyk bohů zapomněly.
K symbolům bohyně patřil trojúhelník, Měsíc, hřeben, nůžky a šíp. Dalším symbolem byl trojlístek. Proto turecké ženy nosily s oblibou náušnice a jiné šperky s trojlístkem, což jim mělo zajišťovat plodnost a pomáhalo to zahánět zlé duchy.
Umaj byla ochránkyní žen velkých bohatýrů. Díky ní tyto ženy uměly správně vybírat hříbata, která byla vhodná jako budoucí koně bohatýrů. Takové koně pásli na nejlepších pastvinách a vyráběli pro ně zvláštní postroje.
Této bohyni nebyly přinášeny zvířecí oběti, ale byla jí připravována speciální jídla z masa a mléka, která jí obětovali se slavnostními ceremoniemi.

Mytologie starých Turků. I. Uctívaná božstva. 1. Tengri

5. října 2015 v 6:39 | milasko |  Turkuti
O turecky mluvících kočovných kmenech (Turkuti, Jenisejští Kyrgyzové, Kypčakové, Pečeněhové aj.) jsem toho již napsal dost, zabýval jsem se ale hlavně jejich politickými dějinami, vojenstvím, částečně materiální kulturou. Nyní bych se pokusil přiblížit jejich mytologii.
Tengri - Duch Nebe - byl nejvyšším božstvem, vševědoucí, řídícím celý svět, někdy byl označován též jako chán. Určoval osudy lidí i celých říší, dával moc vládcům, trestal hříšné. Než přijali důležitá rozhodnutí, museli se vládcové k němu obrátit o radu a získat jeho požehnání. Žil na nebesích, slova Nebe a Tengri jsou vlastně synonyma. Byly mu zasvěcovány hory, jezera, řeky a nejvyšší stromy a obětováni koně. Jeho symbolem byl kruh - Slunce. Zároveň orel symbolizoval jeho moc. Jeho barvou byla modrá.
Tengri tvořil spolu s Jer-Su (Země-Voda) dvě strany jediného, též Otec a Matka. Člověk se rodí a žije na zemi, které ho po smrti opět pohltí. Ale Země dává člověku pouze tělesnou stránku. Rozum, vůli a štěstí má od Tengriho. Nazývá se to "kut" (duše) a lidé se tím liší od zvířat. Ztráta kutu je možná a velice nebezpečná. Může se například od člověka oddělit během snu a putuje v podobě ohýnku. Když spícího náhle vzbudíte, může se stát, že se kut nestihne vrátit a člověk onemocní nebo zemře.
Pokud je kut nešťastný, je to dáno bohy a nejde to změnit, je třeba se s tím smířit. Hlavní roli při seslání takového osudu hrál ohnivý bůh podzemního světa Erlik. Koho Erlik poznamenal, byl nejen nešťastný sám, mohl přinést hoře i jiným lidem. Takovým je třeba se vyhýbat.
Pokud chtěl Tengri někoho potrestat, zasáhl jej šípem-bleskem, jehož bohem byl Nacigaj. Pokud Turci přísahali, olizovali hroty šípů, což naznačovalo, že svědkem je Tengri. Byl-li člověk zasažen bleskem, pokládali to Turci za trest za jeho zjevné nebo utajené hříchy. Zasáhl-li blesk obydlí, opustili ho, protože na něm ležela kletba Tengriho. Pokud blesk zasáhl zvíře, jeho maso Turci nejedli.
Velkou starotureckou náboženskou oslavou byla Tygyr Taich. Konala se počátkem června v den určený vládcem. K posvátné hoře se sjeli všichni významní představitelé a společně obětovali Tengrimu koně. Současně probíhaly podobné oslavy u jiných posvátných hor, jezer či řek, kam se sjížděli všichni lidé z okolí. I tady byli obětováni koně, případně ovce. Nesměla přitom být uražena Země tím, že by na ni dopadla krev obětovaných zvířat. Tu opatrně zachytili a postříkali s ní okolo stojící posvátné stromy. (Těmi byly všechny stromy, rostoucí v nejbližším okolí, bez ohledu na jejich druh. Jakékoliv poškození těchto stromů bylo velice krutě trestáno.) Na kůl potom připevnili hlavu a kůži zvířete. Pokud byla situace nějakým způsobem mimořádná, například v případě nějaké katastrofy, konaly se zároveň rituální souboje meči, které sváděli ti nejlepší bojovníci. Vítězové měli zachránit svůj národ, zabití byli též pokládáni za oběť Tengrimu, jehož měli požádat o pomoc. Zvláštní je, že na tuto oslavu neměly přístup nejen ženy, ale dokonce ani šamani.
Kromě velkého Tengriho existovali i mladší, z nichž někteří žili v jiných obydlených světech: 9 velkých tengri, 5 tengri blesků, 7 tengri hromu, 5 tengri vchodu, tengri čtyř světových stran, tengri osmi hranic světa, 9 tengri hněvu, další tengri řídili hvězdy.