O turecky mluvících kočovných kmenech (Turkuti, Jenisejští Kyrgyzové, Kypčakové, Pečeněhové aj.) jsem toho již napsal dost, zabýval jsem se ale hlavně jejich politickými dějinami, vojenstvím, částečně materiální kulturou. Nyní bych se pokusil přiblížit jejich mytologii.
Tengri - Duch Nebe - byl nejvyšším božstvem, vševědoucí, řídícím celý svět, někdy byl označován též jako chán. Určoval osudy lidí i celých říší, dával moc vládcům, trestal hříšné. Než přijali důležitá rozhodnutí, museli se vládcové k němu obrátit o radu a získat jeho požehnání. Žil na nebesích, slova Nebe a Tengri jsou vlastně synonyma. Byly mu zasvěcovány hory, jezera, řeky a nejvyšší stromy a obětováni koně. Jeho symbolem byl kruh - Slunce. Zároveň orel symbolizoval jeho moc. Jeho barvou byla modrá.
Tengri tvořil spolu s Jer-Su (Země-Voda) dvě strany jediného, též Otec a Matka. Člověk se rodí a žije na zemi, které ho po smrti opět pohltí. Ale Země dává člověku pouze tělesnou stránku. Rozum, vůli a štěstí má od Tengriho. Nazývá se to "kut" (duše) a lidé se tím liší od zvířat. Ztráta kutu je možná a velice nebezpečná. Může se například od člověka oddělit během snu a putuje v podobě ohýnku. Když spícího náhle vzbudíte, může se stát, že se kut nestihne vrátit a člověk onemocní nebo zemře.
Pokud je kut nešťastný, je to dáno bohy a nejde to změnit, je třeba se s tím smířit. Hlavní roli při seslání takového osudu hrál ohnivý bůh podzemního světa Erlik. Koho Erlik poznamenal, byl nejen nešťastný sám, mohl přinést hoře i jiným lidem. Takovým je třeba se vyhýbat.
Pokud chtěl Tengri někoho potrestat, zasáhl jej šípem-bleskem, jehož bohem byl Nacigaj. Pokud Turci přísahali, olizovali hroty šípů, což naznačovalo, že svědkem je Tengri. Byl-li člověk zasažen bleskem, pokládali to Turci za trest za jeho zjevné nebo utajené hříchy. Zasáhl-li blesk obydlí, opustili ho, protože na něm ležela kletba Tengriho. Pokud blesk zasáhl zvíře, jeho maso Turci nejedli.
Velkou starotureckou náboženskou oslavou byla Tygyr Taich. Konala se počátkem června v den určený vládcem. K posvátné hoře se sjeli všichni významní představitelé a společně obětovali Tengrimu koně. Současně probíhaly podobné oslavy u jiných posvátných hor, jezer či řek, kam se sjížděli všichni lidé z okolí. I tady byli obětováni koně, případně ovce. Nesměla přitom být uražena Země tím, že by na ni dopadla krev obětovaných zvířat. Tu opatrně zachytili a postříkali s ní okolo stojící posvátné stromy. (Těmi byly všechny stromy, rostoucí v nejbližším okolí, bez ohledu na jejich druh. Jakékoliv poškození těchto stromů bylo velice krutě trestáno.) Na kůl potom připevnili hlavu a kůži zvířete. Pokud byla situace nějakým způsobem mimořádná, například v případě nějaké katastrofy, konaly se zároveň rituální souboje meči, které sváděli ti nejlepší bojovníci. Vítězové měli zachránit svůj národ, zabití byli též pokládáni za oběť Tengrimu, jehož měli požádat o pomoc. Zvláštní je, že na tuto oslavu neměly přístup nejen ženy, ale dokonce ani šamani.
Kromě velkého Tengriho existovali i mladší, z nichž někteří žili v jiných obydlených světech: 9 velkých tengri, 5 tengri blesků, 7 tengri hromu, 5 tengri vchodu, tengri čtyř světových stran, tengri osmi hranic světa, 9 tengri hněvu, další tengri řídili hvězdy.
zdenos | 5. října 2015 v 17:13 | 
Ahoj,článek opět jedním dechem.Jak to měli turecky mluvící kmeny,s přijetím víry proroka mohammeda?Jinak Kniha bude snad zítra....uf snad už zítra.