Listopad 2015

Mytologie starých Turků. I. Uctívaná božstva. 5. Mladší bohové

20. listopadu 2015 v 6:41 | milasko |  Turkuti
Velcí bohové si vytvářeli pomocníky - menší bohy a duchy. I ti mohli tvořit různá kouzla a zázraky, museli ale plnit vůli velkých bohů.
Bohové cest
Když Tengri rozhodl o něčem důležitém a chtěl to sdělit Turkům či kaganovi, vysílal boha cest na strakatém koni. (Tato barva byla po bílé nejváženější.) Ten mohl lidi odměňovat, ale i trestat. Jiný bůh cest jezdil na černém koni. Ten měl za úkol zjišťovat, co lidi trápí, zda dodržují zákony, jestli kagan a begové správně vládnou a neutiskují lid. O tom pak informoval Tengriho.
Bohyně domácího ohniště
Bohyně domácího ohniště se jmenovala Ot-Ene. Turci si ji představovali jako bíle oděnou ženu se třiceti hlavami. Ohniště bylo považováno za posvátné místo v obydlí. K bohyni se obraceli s žádostí o jeho ochranu a jako oběť kropili oheň mlékem a čajem. Znalost použití ohně prý lidem přinesl moudrý havran, který jim pověděl, jak viděl Tengriho rozdělávat ho křísnutím dvou kamenů o sebe. Ohniště bylo symbolem Slunce, proto mělo kruhový tvar. Bylo nutné ho udržovat v čistotě, zakázané bylo do něho plivat, házet do něho nečistoty, sůl a jedovaté látky, dokonce ani ostré předměty, které by ho mohly poranit. Oheň nesměl být z jurty odnášen. Když do rodiny přišla nevěsta, musela hned přinést ohni oběť, aby ji přijal za domácí.
Bůh ohně
Tento bůh byl synem Slunce a vnukem Tengriho. Byl všemocný a stále se měnil. Protože si Turci mysleli, že dřevo v sobě obsahuje oheň, nepoužívali k sezení dřevěné předměty, ale tlusté látky. Kdo ve snu viděl oheň, toho čekalo štěstí. Pokud ale měl černý dým, znamenalo to neštěstí. Oheň byl nepřítelem zlých duchů, proto cizinci, kteří chtěli navštívit kagana, museli projít mezi ohni, přes které se duchové nedostali.

Mytologie starých Turků. I. Uctívaná božstva. 4. Bohyně Jer-Su a duchové

11. listopadu 2015 v 9:14 | milasko |  Turkuti
Bohyně země - Jer-Su
Hlavním božstvem světa lidí byla Jer-Su (Žer-Su, Jer-Sug, Šersug), posvátná země-voda (yduk Jer-Su), tvořící s Tengrim a Umaj jakousi svatou trojici, ochraňující turecké kmeny.
Podřízeno jí bylo 17 dobrých božstev, která obývala vrcholky hor, prameny řek, jezera a lesy. Nejvýznamnějším z nich byl Io-kan, žijící ve středu země, odkud vyrůstal strom, prorůstající všemi světy. Na jaře a na podzim se konaly na kopcích nebo u řek velké náboženské slavnosti na počest Jer-Su a jí podřízených bohů. Obětovali jí koně ryzáky.
Turci si tuto bohyni představovali jako krásnou ženu v postavy. Její ochrana přinášela štěstí a zdraví. Někdy ale na příkaz Tengriho lidi trestala.
Země byla dědictvím předků, které ale živým nepatřilo. Mohli pouze využívat jejích darů, nebylo ji však možné prodávat.
Symbolem bohyně byl zvláštní znak, připomínající písmeno T, kde ale horizontální linie byla tvořena dvěma trojúhelníky, značícími hory a svislá čára symbolizovala padající vodu. Jejími barvami byla modrá a zelená.
Duchové
Duchové byli stvořeni velkými bohy jako jejich pomocníci. Patřil sem například duch domácího prahu, který ochraňoval obydlí. Jednou za rok na jeho počest ozdobili práh jurty nejlepšími koberci, sezvali příbuzné a zabili obětní zvíře. Duch Sujla vypadal jako orel s očima koně. Viděl na vzdálenost třiceti dnů cesty a o všem informoval Tengriho. Burkut-ata byl duchem deště, pánem mraků. Může způsobovat hromy a blesky. Cu-anasy byl matkou hlubokých vod. Neopatrné mohla stáhnout dolů a zahubit. Žestyrnak (Měděný dráp) byla velmi nebezpečná. Byla to krásná mladá žena, která sváděla poutníky z cesty a svými měděnými drápy je zabíjela. Drobná zvířata a ptáky hubila svým pronikavým hlasem. Kvůli ní se uvnitř obydlí nesměly stříhat nehty. Pokud se nehet dostal do jídla, vyvolal nevyléčitelnou nemoc. Nehet začal uvnitř člověka růst a rozdíral mu vnitřnosti. Žestyrnak mohla člověka očarovat takovým způsobem, že mu svůj nehet vložila do lůžka. Další duchové byli pány vod a hor.

Mytologie starých Turků. I. Uctívaná božstva. 3.2. Bůh podzemního světa Erlik (pokračování).

2. listopadu 2015 v 13:36 | milasko |  Turkuti
Může se zdát trochu zvláštní, že Turci Erlika hodně ctili, u Jenisejských Kyrgyzů byl vůbec nejuctívanějším božstvem. Erlik ale naučil turecké národy kovářství, díky kterému vyráběli skvělé zbraně a zbroj. Byli mu paradoxně vděční i za smrt. Podle jejich představ byli první lidé nesmrtelní. Měli děti, vnuky, bylo jich stále více, až byl svět přeplněný. Už snědli veškerou trávu, vypili všechna jezera a řeky. Nevěděli, co si počít. Začali se radit. Moudrý havran navrhl pozvat do světa lidí smrt. Odletěl na západ do podzemní říše a poprosil Erlika. Ten mu svěřil ducha smrti a havran ho přivedl k lidem. Za odměnu získal havran a jeho potomci právo žít 300 let. Všichni lidé ale žili stejně dlouho a věděli přesně, kdy zemřou. To se jim také nelíbilo. Tehdy Tengri rozhodl, že on sám bude určovat, jak dlouho bude kdo žít.
Lidé se po smrti dostávají do Erlikovy říše, kde vedou život stejný jako předtím: pasou zvířata, jedí maso, pijí kumys, zpívají. Proto své mrtvé Turci na cestu do záhrobí vybavovali vším potřebným. Posmrtný život se příliš nelišil od normálního, bylo tam štěstí i neštěstí, radost i slzy, pouze Slunce a Měsíc tam svítí velmi slabě. Hodně ale záleželo na tom, jak člověk žil předtím na zemi. Pokud žil podle zákonů, uctíval bohy, ctil starší, dostával od Erlika důstojné postavení. Kdo žil špatně, toho duše byla spoutána železnými okovy. Erlik takto nesoudil jen lidi, ale i zvířata. V podzemním světě lidé takto žili do té doby, dokud na ně živí vzpomínali. Proto bývaly obvykle jednou za rok pořádány slavnosti na jejich počest, doprovázené hostinami, soutěžemi v lukostřelbě a závody na koních, jejichž vítězové dostávali bohatou odměnu. Byl-li ale nebožtík zapomenut, změnil se ve stín a nakonec se úplně rozplynul.
Turci chápali Tengriho jako hlavního boha, ale bylo třeba udobřovat si i Erlika různými oběťmi. Protože bylo v podzemním světě vše naopak, konaly se tyto oběti v noci, jednou ročně, koncem podzimu. Obětovaná zvířata neměla rohy, často byla různě zraněná nebo chromá. Všechny věci musely být polámané nebo rozbité. V podzemí se ale opět zcelily. Poškozené věci náležely Erlikovi, proto nebylo například možné používat rozbité nádobí. Pokud lidé zapomněli na tyto oběti, byl Erlikův hněv strašný. Na zem pronikly hrozné nemoci. Přitom ale Erlik nerozhodoval o smrti, ani neodebíral lidem kut, pouze zemřelé přijímal do své říše. Jeho sedm synů bylo dobrých a byli ochránci různých kmenů. Proto byli také velmi vážení. Zato dvě jeho dcery byly sexuálně velmi nevázané, často k sobě lákaly na lože šamany, kteří byli schopni pronikat do podzemního světa.