Červenec 2016

Mandžuové 5. Vrchol moci Čching a uzavření Číny v 50. letech 18. století

26. července 2016 v 11:58 | milasko |  Čína
V této době vládl Číně císař Čchien-lung (1735-1796). Velkým problémem na počátku jeho vlády bylo oslabení jádra armády. Velká část prostých mandžuských vojáků a nižších důstojníků totiž výrazně zchudla, mnozí byli zadlužení, o svou půdu přišli nebo se o ni nestarali. Císař proto předal velení praporů novou půdu, z jejíchž výnosů měli být chudí vojáci vydržováni. Dále vytvořil nové vesnice, v nichž usadil rodiny mandžuských vojáků, kterým také přidělil další půdu.
Dalším problémem byla povstání národnostních menšin, z nichž velmi silné bylo na jihu země, kde žije menšina Miao. Trvalo dlouho, povstalcům se dařilo porážet i velké armády, vyslané proti nim, nakonec bylo utopeno v krvi. Podobná situace byla i na západě při boji proti tibetské menšině Tubo.
V 50. letech 18. století přikročil císař k velké expanzi proti zemím západě, kde sice měla Čína určitý vliv, ale zároveň si tyto oblasti udržovaly určitou autonomii. Nejprve byl podroben Tibet, kde propuklo proti Mandžuům povstání, vyslaná armáda ho potlačila. Formálně sice vládl dalajláma, fakticky ale mandžuský náměstek. V Džúngarsku císař vyžil vnitřních bojů mezi chány Dabačim a Amursanou. Amursana byl poražen, prchl do Číny, poddal se a požádal o pomoc, kterou dostal. Sám velel předvoji. Když byla země Mandžuy dobyta, dostal ale velmi podřízené postavení, což vedlo k jeho povstání. To bylo neúspěšné a Amursana prchl k Rusům. Velmi špatná situace Mongolů Chalchy vedla k tomu, že povstali a spolupracovali s Amursanou. I oni byli ale poraženi. Císař nakonec vydal příkaz k totálnímu vyhubení Ojratů. Asi 85 % jich bylo skutečně pobito, 5 % uprchlo do Ruska a asi 10 % zůstalo žít pod mandžuskou nadvládou.
V téže době se pro císaře vytvořila příznivá situace i v Kašgaru, kde žili Ujgurové. Zde proti sobě začaly bojovat dvě skupiny muslimského duchovenstva. Mandžuové vojensky pomohli Burchan-ed-Dinovi získat trůn, následně po něm ale požadovali podřízenost a daně. To odmítl a povstal. Po těžkých bojích byli ale i Ujgurové koncem 50. let poraženi a podrobeni.
Na konci těchto výbojů byla říše Čching na vrcholu své moci, ovládala obrovské teritorium, získala veliké bohatství. Zároveň ale došlo k uzavření Číny. Císař, který znal dobře historii země, došel k závěru, že úpadek Číny byl vždy způsoben kombinací dvou faktorů: cizími vpády, usnadněnými vnitřními povstáními. Proto zcela zakázal vstup "barbarských" evropských cizinců do země. Byl zakázán zahraniční obchod, příjezd cizích diplomatů byl tvrdě kontrolován a omezován.


Mandžuové 4. Říše Čching v 1. polovině 18. století.

2. července 2016 v 7:14 | milasko |  Čína
Na počátku 18. století pokračuje císař Kchang-si v ekonomických reformách zaměřených na zlepšení situace na venkově. Byl vytvořen nový systém daní, který zlepšoval situaci nejnižších venkovských vrstev, zejména těch, kteří se zabývali nezemědělskou činností - různými řemesly, drobným obchodem apod. Snažil se také omezit nenávist Číňanů k Mandžuům tím, že zakázal, aby mohli svévolně zabírat domácímu obyvatelstvu půdu a další majetek. Ve větší míře byli Číňani přijímáni do státní administrativy, zároveň ale určité kvóty pro obsazování úřednických postů zamezovaly nadměrnému soustředění moci v rukou některých čínských rodů.
Toto období je i ve znamení rozkvětu kultury. Vznikají různé encyklopedie, slovníky, různá literární díla. Mnoho vzdělanců a umělců získává dobře placená místa. Byla vydávána i různá díla, zachycující historii a kulturní dědictví Číny, přitom ale docházelo k cílenému zkreslování minulosti v zájmu vládnoucí dynastie, vládla tuhá cenzura. V ideologii je prosazováno neokonfuciánství. Po určitou dobu bylo povoleno působení jezuitů, když se ale pokoušeli posilovat svůj vliv, bylo další šíření křesťanství zakázáno.
Císař si dobře uvědomoval, že jeho pevná nadvláda nad Mongolskem je možná jen za předpokladu, že bude podporován z Lhasy. Proto měl velký zájem podrobit si Tibet. Tam probíhaly mezi léty 1705-1710 vnitřní boje. Císař do nich zasahuje, aby si zde získal vliv. Další oblast, kterou si chtěl podřídit, bylo Džúngarsko. Tam po smrti Galdan Bošogtu nastoupil jeho synovec Cvan Rabdan, kterému se podařilo sjednotit všechny čtyři džúngarské ajmaky. Tak obnovil silný chanát a usiloval o zpětné ovládnutí části džúngarského území, které dříve Kang-si dobyl. Císař se nejprve snažil rozbít chanát vnitřně, když trval na tom, že každý ajmak má být samostatným knížectvím. Roku 1715 začala válka. Cvan Rabdanovi se podařilo 1717 ovládnout Tibet. Následně sem Kchang-si poslal dvě armády, Ojraty odsud vytlačil. Ve Lhase ponechal posádku tvořenou Mongoly. V roce 1722 ale císař zemřel. Nástupcem se stal Jung-čeng (1722-1735). Za něho byla vojska z Tibetu na čas stažena, protože tam ale okamžitě vypukly vnitřní boje, byla tam vyslána nová armáda. Než dorazila, zvítězil ve vnitřní válce velmož Polonaj. Císař mu udělil titul knížete a ponechal ho vládnout, přičemž si ale v zemi získal vliv.
Roku 1729 byla obnovena válka proti Džúngarsku. Ojrati, vedení novým chánem Galdan Cerenem, zpočátku čínskou armádu několikrát porazili, pak pronikli do Chalchy, ale v roce 1733 byli poraženi v rozhodující bitvě na březích řeky Orchonu. Protože válka rozvrátila čchingské finance, souhlasil císař v roce 1734 s mírovým jednáním, které se pak táhlo mnoho let. Mezitím však císař zemřel a jeho nástupcem se stal Čchien-lung (1735-1796).