Mandžuové 4. Říše Čching v 1. polovině 18. století.

2. července 2016 v 7:14 | milasko |  Čína
Na počátku 18. století pokračuje císař Kchang-si v ekonomických reformách zaměřených na zlepšení situace na venkově. Byl vytvořen nový systém daní, který zlepšoval situaci nejnižších venkovských vrstev, zejména těch, kteří se zabývali nezemědělskou činností - různými řemesly, drobným obchodem apod. Snažil se také omezit nenávist Číňanů k Mandžuům tím, že zakázal, aby mohli svévolně zabírat domácímu obyvatelstvu půdu a další majetek. Ve větší míře byli Číňani přijímáni do státní administrativy, zároveň ale určité kvóty pro obsazování úřednických postů zamezovaly nadměrnému soustředění moci v rukou některých čínských rodů.
Toto období je i ve znamení rozkvětu kultury. Vznikají různé encyklopedie, slovníky, různá literární díla. Mnoho vzdělanců a umělců získává dobře placená místa. Byla vydávána i různá díla, zachycující historii a kulturní dědictví Číny, přitom ale docházelo k cílenému zkreslování minulosti v zájmu vládnoucí dynastie, vládla tuhá cenzura. V ideologii je prosazováno neokonfuciánství. Po určitou dobu bylo povoleno působení jezuitů, když se ale pokoušeli posilovat svůj vliv, bylo další šíření křesťanství zakázáno.
Císař si dobře uvědomoval, že jeho pevná nadvláda nad Mongolskem je možná jen za předpokladu, že bude podporován z Lhasy. Proto měl velký zájem podrobit si Tibet. Tam probíhaly mezi léty 1705-1710 vnitřní boje. Císař do nich zasahuje, aby si zde získal vliv. Další oblast, kterou si chtěl podřídit, bylo Džúngarsko. Tam po smrti Galdan Bošogtu nastoupil jeho synovec Cvan Rabdan, kterému se podařilo sjednotit všechny čtyři džúngarské ajmaky. Tak obnovil silný chanát a usiloval o zpětné ovládnutí části džúngarského území, které dříve Kang-si dobyl. Císař se nejprve snažil rozbít chanát vnitřně, když trval na tom, že každý ajmak má být samostatným knížectvím. Roku 1715 začala válka. Cvan Rabdanovi se podařilo 1717 ovládnout Tibet. Následně sem Kchang-si poslal dvě armády, Ojraty odsud vytlačil. Ve Lhase ponechal posádku tvořenou Mongoly. V roce 1722 ale císař zemřel. Nástupcem se stal Jung-čeng (1722-1735). Za něho byla vojska z Tibetu na čas stažena, protože tam ale okamžitě vypukly vnitřní boje, byla tam vyslána nová armáda. Než dorazila, zvítězil ve vnitřní válce velmož Polonaj. Císař mu udělil titul knížete a ponechal ho vládnout, přičemž si ale v zemi získal vliv.
Roku 1729 byla obnovena válka proti Džúngarsku. Ojrati, vedení novým chánem Galdan Cerenem, zpočátku čínskou armádu několikrát porazili, pak pronikli do Chalchy, ale v roce 1733 byli poraženi v rozhodující bitvě na březích řeky Orchonu. Protože válka rozvrátila čchingské finance, souhlasil císař v roce 1734 s mírovým jednáním, které se pak táhlo mnoho let. Mezitím však císař zemřel a jeho nástupcem se stal Čchien-lung (1735-1796).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 zdenos zdenos | 3. července 2016 v 18:37 | Reagovat

Opět zajímavé čtení😉

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama