Leden 2017

Malá ochutnávka Cabernetu Sauvignon

29. ledna 2017 v 9:14 | milasko |  Soukromé koštování, odrůdy
Před časem se naše parta vínomilů rozhodla podívat se trochu blíže na světově uznávanou odrůdu Cabernet Sauvignon. Vzorků bylo tentokrát jen šest, takže ve srovnání s jinými posezeními to bylo trošku skromnější, ale na pár pěkných kousků jsme narazili. Jako obvykle jsme hodnotili formou slepé degustace.
Cabernet Sauvignon 2015 - Lindemann´s, Bin 45, Austrálie. Obsah alkoholu 13,5 %. Tmavší barva na přechodu mezi rubínem a granátem, velmi vysoká viskozita. Slabší zakouřená vůně tmavého ovoce, zejména černého rybízu, byla tu také čokoláda. V těle plnější, chuť lehce natrpklá, šťavnaté, s tóny černého rybízu. Dochuť středně dlouhá až delší. Na úvod pěkné víno, kterému jsem dal lepších 7,5 (84) bodů, celkově skončilo třetí.
Cabernet Sauvignon 2007 výběr z hroznů - Réva Rakvice. Vinařská obec Hustopeče, viniční trať Růženy. Obsah alkoholu 12,5 %. Velmi tmavá, neprůhledná švestková barva. Viskozita hodně vysoká. Vůně jitrocelového sirupu a švestkových povidel, velmi silná, kořenitá. V těle středně plné, třísloviny poněkud drsnější, dochuť středně dlouhá. Dostalo ode mě 7 (80) bodů, celkově skončilo poslední.
Cabernet Sauvignon 2013 Wine Farmers, Punti Ferrer, Valle Central Chile. Obsah alkoholu 13 %. Barva tmavého rubínu, viskozita vyšší. Intenzivnější, dosti štiplavá, lehce kořenitá, nepříliš příjemná vůně. V těle středně plné, v chuti maliny, poněkud mdlé, chyběly kyselinky i třísloviny, dochuť kratší. Dal jsem mu horších 6,5 (76) bodu, pro mě nejhorší, byť stále ještě pitelné víno, celkově skončilo páté.
Cabernet Sauvignon 2016 - Valmaduro, D.O. Valle Cantral Chile. Obsah alkoholu 12,5 %. Tmavá malinová barva, vysoká viskozita. Divná těžká, ne zcela příjemná vůně s tóny hub. V těle středně plné, v chuti výrazně lepší než ve vůni. Byly tu višně a černý rybíz, třísloviny poněkud výraznější, delší dochuť. Dal jsem mu lepších 7 (81) bodů, skončilo čtvrté.
Cabernet Sauvignon 2013 - Bodega Norton, Barrel Select, Argentina. Obsah alkoholu 14 %. Velmi tmavá malinová barva, hodně vysoká viskozita. Vůně spíše slabší, ale velmi příjemná, typicky odrůdová, s tóny černého rybízu a švestek. V těle plnější, krásně uhlazené, v chuti kompot z černého rybízu a opět švestky. Třísloviny sice zřetelné ale příjemné. Dochuť delší. Dal jsem mu horších 8 (85) bodů. Stalo se vítězem ochutnávky.
Cabernet Sauvignon 2015 IGP - Le Marquis de Beau Rond, Pays d´Oc, Francie. Obsah alkoholu 13 %. Tmavá rubínová barva, vyšší viskozita, ve vůni černý rybíz a višně. V těle plné, v chuti švestky, šťavnaté, kořenité, hezky uhlazené, kulaté, dlouhá dochuť. Dostalo 7,5 (83) bodů a celkově skončilo druhé.
Příjemné posezení, žádné z vín nebylo úplně špatné, byť první tři v pořadí se od toho zbytku celkovým bodovým ohodnocením dost vzdálila.

Ruský kaganát

20. ledna 2017 v 8:16 | milasko |  Říše Chazarů
Pro někoho možná zvláštní spojení, nicméně o tom, že existoval, není celkem pochyb. Už z roku 839 máme franckou informaci o poslech národa Ros, kterým vládl kagan a kteří přišli k franckému císaři Ludvíkovi I. spolu s byzantským poselstvem. Z 9. století máme o Rusech a jejich kaganech informace také od Arabů a Peršanů. Zcela spolehlivé jsou pak vlastní ruské zdroje z 11. a 12. století. Metropolita Ilarion hovoří o velikých knížatech kyjevských Vladimírovi i jeho synovi Jaroslavu Moudrém jako o kaganech. Nápis na zdi kyjevského chrámu sv. Sofie označuje za kagana zase Jaroslavova syna Svjatoslava. I ve slavném Slově o pluku Igorově je takto označen kníže Oleg Svjatoslavič.
Že tedy Rusové měli kagany, o tom není pochyb. Zbývá ale několik drobných nejasností. Není jasné, kdy a kde Ruský kaganát existoval, kdo byli jeho vládcové a kdo tvořil většinu obyvatelstva. Na to jsou názory tak diametrálně odlišné, přímo navzájem se vylučující, že dobrat se pravdy je asi zcela nemožné. Relativně snadné je to u zmíněných Rurikovců 11. a 12. století. Jedná se vládce mnohonárodnostního celku s centrem v Kyjevě. Většina obyvatelstva byli Slované a vládnoucí dynastie, už od poloviny 10. století poslovanštělá, byla zřejmě varjažského (normanského), tedy germánského původu. Tomu odpovídají původní podoby jmen prvních vládců, které nám sice dneska přijdou dokonale slovanské (ruské!), ale původně šlo o jména germánská (Oleg = Helgi, Igor = Ingvar apod.).
Pokud se ale přesuneme do doby před rok 882, kdy varjažský novgorodský kníže Oleg dobyl Kyjev, spojil obě knížectví a vytvořil celek, pro který se ale až mnohem později začal používat název Kyjevská Rus, dostaneme se na podstatně tenčí led.
Tak kde se měl kaganát rozkládat? Někdo tvrdí, že v Podněpří a centrem by měl být Kyjev. Jiní se ovšem domnívají, že na Donu a další ho kladou někam na sever kolem dnešního Petrohradu. A co obyvatelstvo? Poměrně málo příznivců má uvedená severní varianta, kde by jak vládnoucí vrstva, tak i většina obyvatelstva byli Slované. To dost odporuje jak jinak ne moc přesným geografickým údajům muslimských autorů, tak zejména poměrně jasným informacím o tom, že vládnoucí vrstva Rusů se vzhledem i způsobem života jasně odlišovala od podřízených Slovanů.
Obě jižní varianty sice obě mají určitá opodstatnění a nenabízejí tolik rozporů, jako ta severní, problémů ale zůstává spousta. Tak vládcové by mohli být Turkuti Ašina, v důsledku občanské války odtržená část Chazarů, Alani či Normani. Přijmout posledně jmenované by sice bylo dosti pohodlné vzhledem k dalšímu utváření Kyjevské Rusi, nicméně v 1. polovině 9. století, kdy máme již kaganát doložený, to ještě příliš pravděpodobné není.
Další otázkou je mezinárodní postavení tohoto celku v 9. století. Jako nejpravděpodobnější se jeví jistá forma závislosti na říši Chazarů, přední mocnosti východní Evropy v té době.
A jako poslední oříšek ještě zbývá, proč se zdejší vládcové vlastně označovali jako kagani. Ani to není jasné, ale nejlogičtějším vysvětlením je, že se chtěli připodobnit k mocným kaganům chazarským.

Ongutové

11. ledna 2017 v 9:19 | milasko |  Hunové Siung-nu
Tito kočovníci byl potomci statečných Turků Šato a tedy i Hunů Siung-nu, i když byli smíšeni i s některými dalšími kmeny, zejména s Ujgury. Žili na dlouhém a úzkém území mezi pouští Gobi a Velkou čínskou zdí. Jméno jim dali Číňané, kterým dlouho věrně sloužili při ochraně zdi. Znamená to něco jako "Ochránci brány". Za tuto pomoc dostávali od Číňanů mnohé jejich vymoženosti, jako např. hedvábí, porcelán a různé ozdoby. Hlavní obživu jim poskytovala obrovská stáda koní, vedle toho ale i orali pole a pěstovali zejména proso, ze kterého si vařili kaši. Koně ponechávali do tří let prakticky polodivoké, teprve potom je začali zajíždět, což nebylo bez nebezpečí. Jednalo se o koně nízkého vzrůstu, mimořádně odolné, které nebylo nutné na zimu nijak krmit, protože si obživu uměli najít i pod sněhem. Díky tomu ale pro jejich majitele neplatilo pravidlo známé v Evropě, že v zimě se války nevedou.
Onguti byli poměrně vysoké postavy, mohutní. Velmi si vážili starších lidí. Pokud jim zemřel někdo blízký, rozřezávali si na znamení smutku obličeje, což je zvyk doložený i u Hunů.
Když severní Čínu ovládli Džürčenové, sloužili Ongutové i jim. Džürčenové ale začali se systematickým vyvražďováním sousedních kočovných kmenů. Každé tři roky zorganizovali velký nájezd, při kterém nešlo ani tak o kořist, jako o maximální likvidaci obyvatelstva, aby se nemohlo v budoucnu stát hrozbou. I k těmto akcím byli Ongutové využívání, není ale divu, že se jim to příliš nelíbilo. Část dokonce povstala a pokusila se přesunout do Mongolska. Byli ale poraženi a zlikvidováni Čingischánem, kterého za to Džürčenové odměnili.
Ostatní Ongutové sice sloužili dále, jejich věrnost byla ale asi dosti otřesena. Naopak, Čingischán se sblížil s jejich vládcem Ala-chušem. Ten, když ho o pomoc proti Mongolům žádali Najmani, odmítl a informoval o tom Čingischána. Ten za to dal svou dceru Alachaj-begi Ala-chušovu synovi Šengujovi za ženu. Ala-chuš poté nosil čestný titul gurgan - zeť. Říkal si Ala-chuš džigitchuri gurgan. Poté docházelo opakovaně k sňatkům mezi příslušníky Čingisova a Ala-chušova rodu.
Když pak Čingischán zaútočil proti Džürčenům a začal dobývat severní Čínu, Ala-chuš mu umožnil průchod Velkou čínskou zdí, připojil se k němu s 6 000 bojovníky a poskytl Mongolům také cenné průvodce, což postup za zdí značně ulehčovalo.
Když v roce 1236 podnikl Čingischánův vnuk Batu tažení do Evropy, táhlo s ním i hodně Ongutů, mnozí ve velitelských funkcích. Po dobytí Rusi se pak usadili na různých místech: v Povolží, Přiuralí, na Krymu a také v severním Kazachstánu. Spolupodíleli se tak na utváření mnoha národů východní Evropy i Asie.

Turci Šato. 2. Šato v Číně, mocenský rozmach

3. ledna 2017 v 10:33 | milasko |  Hunové Siung-nu
Další důležitou etapou pro Šato bylo velké rolnické povstání, vedené Chuang Čchaem, které vypuklo v Číně v roce 874. Povstalcům se podařilo dobýt i tchangské hlavní město Čchang-an. Číňani se v zoufalé situaci obrátili o pomoc k vůdci Šato, Li Kche-jungovi, kterému se říkalo "Jednooký drak". I když měl jen asi 17 000 bojovníků, povstalce drtivě porazil v roce 883 v bitvě na řece Wej. Chuang Čchao spáchal následujícího roku sebevraždu. Li-Kche-jung byl jmenován ministrem a gubernátorem. Nic by mu nebránilo, aby se prohlásil císařem, byl ovšem mimořádně loajální. Když ale v roce 907 svrhl posledního tchangského císaře Ču Wen, dvojnásobný zrádce, který nejprve zradil Chuang Čchaa a podpořil dynastii Tchang, aby ji ve vhodné chvíli zničil a prohlásil se císařem nové dynastie Pozdní Liang, vystoupil Li Kche-jung proti němu. Nejprve se proti uzurpátorovi spojil s vůdcem Kitanů Jie-lü Ambaganem, ten ho však zradil a nabídl spojenectví Ču Wenovi. Ten ale odmítl. Poslal proti Šato několik armád, ty byly rychle poraženy.
Když v roce 908 Li-Kche-jung zemřel, nastoupil po něm jeho syn Li Cchun-sü. I ten byl schopným vojevůdcem. Podařilo se mu odrazit i Kitany a do roku 923 vítězně dokončil válku proti Liang. V témže roce se prohlásil císařem dynastie Pozdní Tchang. Nakrátko sjednotil severní Čínu, ale v roce 926 byl svržen povstáním generála Li S´-jüana, který se stal novým císařem. Říše měla velké množství problémů. Pouhých 50-100 Šato vládlo asi 50 milionům Číňanů. Ti byli velmi nespolehliví, často se jednotlivé oblasti odtrhávaly. Na severu probíhaly neustále těžké boje se silnými Kitany.
Proti útokům Kitanů bránil říši nejschopnější turecký generál Š´Ťiang-tchang. Když císař zemřel, povstal jeho adoptovaný syn, Číňan Wang, který si rychle získal podporu u čínského obyvatelstva, zemi si podrobil a nechal v roce 934 zabít zákonného nástupce. Dostal se ale do sporu s generálem Š´Ťiang-tchangem, jehož dva syny nechal popravit. Generál se obrátil o pomoc ke svým dosavadním nepřátelům, Kitanům, na jejichž vládci uznal závislost. Ti ho vojensky podpořili a Wang se v bezvýchodné situaci upálil i se svou rodinou.
Š´Ťiang-tchang se prohlásil císařem nové dynastie Pozdní Ťin, která byla ale ve vazalském poměru ke Kitanům. Proti novému režimu propukala četná povstání. Toho využívali Kitanové, kteří postupně odtrhávali různá území. I když některé další kočovné kmeny, v obavě před sílící mocí Kitanů, nabídli Š´Ťiang-tchangovi, že postaví silnou armádu, pokud je proti nim povede, on odmítl. Po jeho smrti se vlády zmocnil jeho synovec Š´Čung-kuej, který se pokusil zbavit se kitanského vlivu. Ti v roce 944 zaútočili. Nejprve byli sice odraženi, poté ale podplatili některé významné čínské úředníky, v roce 946 zaútočili znovu, tentokrát úspěšně posledního císaře Pozdní Ťin zajali, jeho říši zničili, území si podrobili.
Po odchodu jádra kitanské armády zpět na sever povstali Číňani i Šato pod vedením Turka Liou Č´-jüana. Vyhnali cizince a založili dynastii Pozdní Chan. Ta však neměla dlouhého trvání. Zakladatelova syna svrhl již v roce 951 Číňan Kuo Wej. Zbytky Šato si ještě v provincii Šan-si vytvořili vlastní říši Severní Chan, která se díky kitanské pomoci udržela do roku 979, kdy podlehla čínské říši Sung. Poté Šato postupně mizí z dějin. Jejich potomky byli pravděpodobně Ongutové.