Ongutové

11. ledna 2017 v 9:19 | milasko |  Hunové Siung-nu
Tito kočovníci byl potomci statečných Turků Šato a tedy i Hunů Siung-nu, i když byli smíšeni i s některými dalšími kmeny, zejména s Ujgury. Žili na dlouhém a úzkém území mezi pouští Gobi a Velkou čínskou zdí. Jméno jim dali Číňané, kterým dlouho věrně sloužili při ochraně zdi. Znamená to něco jako "Ochránci brány". Za tuto pomoc dostávali od Číňanů mnohé jejich vymoženosti, jako např. hedvábí, porcelán a různé ozdoby. Hlavní obživu jim poskytovala obrovská stáda koní, vedle toho ale i orali pole a pěstovali zejména proso, ze kterého si vařili kaši. Koně ponechávali do tří let prakticky polodivoké, teprve potom je začali zajíždět, což nebylo bez nebezpečí. Jednalo se o koně nízkého vzrůstu, mimořádně odolné, které nebylo nutné na zimu nijak krmit, protože si obživu uměli najít i pod sněhem. Díky tomu ale pro jejich majitele neplatilo pravidlo známé v Evropě, že v zimě se války nevedou.
Onguti byli poměrně vysoké postavy, mohutní. Velmi si vážili starších lidí. Pokud jim zemřel někdo blízký, rozřezávali si na znamení smutku obličeje, což je zvyk doložený i u Hunů.
Když severní Čínu ovládli Džürčenové, sloužili Ongutové i jim. Džürčenové ale začali se systematickým vyvražďováním sousedních kočovných kmenů. Každé tři roky zorganizovali velký nájezd, při kterém nešlo ani tak o kořist, jako o maximální likvidaci obyvatelstva, aby se nemohlo v budoucnu stát hrozbou. I k těmto akcím byli Ongutové využívání, není ale divu, že se jim to příliš nelíbilo. Část dokonce povstala a pokusila se přesunout do Mongolska. Byli ale poraženi a zlikvidováni Čingischánem, kterého za to Džürčenové odměnili.
Ostatní Ongutové sice sloužili dále, jejich věrnost byla ale asi dosti otřesena. Naopak, Čingischán se sblížil s jejich vládcem Ala-chušem. Ten, když ho o pomoc proti Mongolům žádali Najmani, odmítl a informoval o tom Čingischána. Ten za to dal svou dceru Alachaj-begi Ala-chušovu synovi Šengujovi za ženu. Ala-chuš poté nosil čestný titul gurgan - zeť. Říkal si Ala-chuš džigitchuri gurgan. Poté docházelo opakovaně k sňatkům mezi příslušníky Čingisova a Ala-chušova rodu.
Když pak Čingischán zaútočil proti Džürčenům a začal dobývat severní Čínu, Ala-chuš mu umožnil průchod Velkou čínskou zdí, připojil se k němu s 6 000 bojovníky a poskytl Mongolům také cenné průvodce, což postup za zdí značně ulehčovalo.
Když v roce 1236 podnikl Čingischánův vnuk Batu tažení do Evropy, táhlo s ním i hodně Ongutů, mnozí ve velitelských funkcích. Po dobytí Rusi se pak usadili na různých místech: v Povolží, Přiuralí, na Krymu a také v severním Kazachstánu. Spolupodíleli se tak na utváření mnoha národů východní Evropy i Asie.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 zdenos zdenos | 12. ledna 2017 v 22:44 | Reagovat

Je to paráda,nemam slov .....jen tak dále ve skvělé práci.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama