Duben 2017

Ojrati 4. Džúngarský chanát

27. dubna 2017 v 10:43 | milasko |  Mongolové
Jednalo se o rozsáhlou říši, která se v 17. a 18. století rozkládala v částech dnešního Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Mongolska, Číny a Ruska. Ležela od dnešního Tibetu a Číny na jihu po Sibiř na severu, od Uralu na západě po Mongolsko na východě. Jádro bylo v Džúngarsku, které má jméno po nich. Znamená to "Levá ruka", což označuje levé křídlo mongolské armády, které původně obvykle zaujímali. Obyvatelé se hlásili k buddhismu. Říše bývá tradičně označována jako chanát, i když vládcové používali jiné tituly, jako např. tajši nebo dalajlámou udělený titul Erdeni.
Chanát založil počátkem 17. století potomek Esena-tajšiho Gumeči, známý jako Chara-Chula-tajši a náležející k Čorosům, subetnosu či rodu Derbetů. Vedle Čorosů zde byla další část Derbetů, Chojtové, třetí základní skupina si ponechala původní jméno Derbetů. V důsledku úspěšných bojů proti Číně, Rusku a s některými kmeny ze Střední Asie se v 30.-70. letech 17. století říše neustále zvětšovala. Za vlády Erdeniho Batura- chuntajdžiho v polovině 17. století zahrnovala vedle Džúngarska rozsáhlé části dnešního Kazachstánu, čínského Sin-ťiangu (Západního kraje), Mongolska a jižní Sibiře.
Upevňování a zvětšování chanátu pokračovala i za dalšího vládce Chengeho, který byl ale v roce 1670 zavražděn nevlastním bratrem.
Jeho mladší bratr Galdan povstání potlačil, ale porazil i Chengeho syna Cevan-Rabdana. V roce 1677 obdržel od dalajlámy titul Bošogtu-chán. V témže roce zasáhl do sporů o následnictví mezi Ujgury v Kašgaru. Dosadil zde vládce a díky tomu se mu podařilo dále rozšířit vliv v Sin-ťiangu. V 80. letech si podobně získal vliv v Jarkendu, Turfanu a Cha-mi. V roce 1683 porazil u Taškentu Kazachy, ale vzápětí došlo k velké bitvě s kazašským chánem Žangirem u řeky Orbulak, v níž byla padesátitisícová džúngarská armáda poražena jen asi dvacetitisícovou armádou protivníka, který ale poprvé ve větším měřítku použil střelné zbraně, které zkosily přední řady Ojratů. Následně jim pak vpadlo do zad vojsko emíra ze Samarkandu. Boje s Kazachy pokračovaly i v následujících desetiletích. V 80. letech 17. století se chán pokoušel podrobit si i Chalcha- Mongoly, ti se ale nakonec podřídili Mandžuům, což vedlo v roce 1690 k válce s Čínou, kterou nakonec v roce 1696 prohrál a spáchal sebevraždu. Nástupcem se stal jeho synovec Cevan-Rabdan. Za něj válka s Čínou pokračuje, přičemž se obě mocnosti zároveň snaží podřídit si Tibet, kde ale ve 20. letech 18. století převládl čínský vliv. V téže době ale vedl Cevan-Rabdan úspěšnou válku proti Kazachům. Roku 1723 ovládl Taškent, Chodžent a Samarkand.
Ve 30. letech 18. století válčil proti Číně dosti úspěšně chán Galdan-Ceren. Jeho cíl bylo ovládnout Chalchu. To se se mu sice nepodařilo, mír v roce 1739 byl ale uzavřen za výhodných podmínek. Také válka na západě probíhala úspěšně. V roce 1743 byl zajat kazašský chán Abylaj. Po Galdan-Cerenově smrti začaly ale v roce 1755 spory o trůn. Jeden z uchazečů, Amursana, si na pomoc pozval Mandžuy. Ti tvrdě využili situace. Džúngarsko bylo podrobeno, bylo pobito asi 90 % obyvatelstva. Jen asi 10 000 Derbetů pod vedením knížete Cerena se po těžkých bojích probilo na západ do Kalmyckého chanátu. Některé menší skupiny pak unikly do Afghánistánu, kde byly přijaty do vojenských služeb.

Domácí ochutnávka vín z odrůdy Müller Thurgau

19. dubna 2017 v 19:19 | milasko |  Soukromé koštování, odrůdy
Naše partička vínomilů se zase jednou sešla u koštování. Tentokrát byla vybrána rozšířená odrůda Müller Thurgau. No, po pravdě, už jí není všude tolik, co bývalo. Ve vinotékách moc nebývá, zákazníci prý o ni příliš nestojí, v marketech ji sice stále najdeme, ale spíše u vín nižších kategorií. Takže sehnat ji nebylo zase tak jednoduché, jak by se zdálo. Není proto divu, že při osmi lahvích se nám sešly dvě stejné. To jsme ale zjistili až na závěr, protože jako obvykle se jednalo o slepou degustaci. O co se vlastně jednalo, co se nám líbilo více a co méně, jsme zjistili až na závěr po ohodnocení.
Müller Thurgau - Vinařství Štiglic Šardice. Víno světlejší zlatavé barvy, se střední viskozitou. Vůně poněkud ostřejší, byť vcelku odrůdová, s jemným náznakem muškátu a ovoce. Méně až středně plné, v chuti mdlejší, trochu chyběly kyselinky. Byla tu kořenitost a tóny grepů. Kratší až středně dlouhá dochuť. Příliš nezaujalo a skončilo až šesté.
Müller Thurgau 2015 pozdní sběr - Chateau Valtice. Víno zlatavé barvy se střední viskozitou. Intenzivnější těžší nasládlá, nepříliš typická, spíše tramínová vůně s tóny růží, broskví + něčeho, co naznačovalo jistou vadu. V těle méně až středně plné, chuť ještě horší než vůně, lehké perlení na jazyku, poněkud kyselejší, kořenité, s náznaky broskví a grepů. S tímto vínem jsme se setkali ještě jednou, obě se nelíbila a zaujala poslední dvě místa.
Müller Thurgau 2016 akostné víno - Chateau Zumberg, Vinohradníctvo Pavelka a syn, Pezinok, Slovensko. Velmi světlá barva, viskozita vysoká. Intenzivní, velmi příjemná vůně připomínající poněkud jednoho z rodičů odrůdy, Ryzlink rýnský. Byly tu tóny květů, medu a ovoce. I zde bylo lehké perlení na jazyku, hodně kořenité, v chuti náznak černého rybízu. Dochuť delší. Tohle víno se celkem líbilo a skončilo jen těsně s bramborovou medailí.
Müller Thurgau 2015 kabinetní víno - Zámecké vinařství Bzenec. Zlatavá barva, viskozita střední. Intenzivnější sladká těžká, trochu zvláštní vůně s tóny ovoce, zejména broskví. V těle plnější, lehce olejovité. V chuti citrusy, dochuť delší. V bodování předběhlo předchozí vzorek a skončilo třetí.
Müller Thurgau 2016 jakostní víno - Znovín Znojmo. Zářivá světlejší barva, viskozita vysoká. Intenzivní vůně černého bezu, muškátu a ovoce. V těle plné, kořenité, s příjemnou hořčinkou a chutí grepů. Dochuť delší. Toto víno skončilo celkově druhé.
Müller Thurgau 2015 pozdní sběr - Annovino Lednice. Zlatavá barva, viskozita nízká. Velmi slabá ovocně květinová vůně. V chuti mdlejší, lehce olejovité, uhlazené, s tóny grepů a hořčinkou, tentokrát spíše rušivou. Dochuť středně dlouhá. Víno nemělo nějakou vadu, ale bylo takové nezajímavé. Skončilo na pátém místě.
Müller Thurgau 2015 moravské zemské víno - Vinařství Konečný Moravský Žižkov. Zlatavá barva, viskozita střední. Intenzivnější vůně sladkého ovoce a muškátu. V těle středně plné. V chuti čisté, šťavnaté, příjemně ovocné, svěží. Dochuť středně dlouhá. Toto víno zvítězilo.
Fatální neúspěch obou vín z Chateau Valtice mě velmi překvapil. O to více, že jedno z nich jsem na ochutnávku přinesl sám a očekával slušné umístění. Vína z tohoto vinařství (byť z jiných odrůd) jsem pil už mnohokrát a zatím mě nezklamala. Tak tohle se jim ale nepovedlo. Vín od pana Konečného jsem zatím vypil o něco méně, ale vesměs se jednalo o velmi příjemná setkání. Určitě stojí za další seznamování.

Barolo, Feteasca neagra, Mavrud, Laurot, Kotrč, Milia a Cabernet Cortis – série zajímavostí

11. dubna 2017 v 15:11 | milasko |  Soukromé koštování, odrůdy
Počátkem jara se mi při domácím ochutnávání sešla řada ne zcela běžných odrůd. Ochutnal jsem vína naše, ze Slovenska, Bulharska, Rumunska a Itálie.
Laurot jakostní bio víno - Vinselekt Michlovský Rakvice. Ročník neoznačen. Obsah alkoholu 12 %. Poměrně složité moravské novošlechtění, mezi rodiči jsou Merlot, Svatovavřinecké a Frankovka. Zelená Bordo láhev byla uzavřena korkem (plátek-drť-plátek) dlouhým 44 mm. Hezká světlejší rubínová barva, viskozita střední. Méně až středně intenzivní těžší vůně švestkových povidel. Neobvyklá zajímavá chuť s tóny bylin, v těle méně až středně plné, výraznější třísloviny. Dochuť kratší až střední. Dostalo 7 (80) bodů.
Milia - 2015 hrozienkový výber - Frtus Levice, vinohradnická oblast Nitrianská, vinohradnický region Tekovský, vinohradnická obec Rybník, víno s chráneným označením povodu, Slovensko. Khaki láhev o obsahu 0,375, plný korek dlouhý 45 mm, obsah alkoholu 10 %. Odrůda byla vyšlechtěna v Šenkvicích křížením Mülleru Thurgau a Tramínu červeného. Zlatavá barva, vyšší viskozita. Slabší neutrální vůně, plné tělo, poměrně svěží. Chuť sladkých hroznů a žlutých jablek. Středně dlouhá dochuť. Dostalo lepších 7,5 (84) bodů.
Mavrud 2013 Katarzyna Vineyards, Mezzek, Thrácká nížina, Bulharsko. Zelená Top Bordo láhev byla uzavřena kvalitní plným korkem dlouhým 45 mm. Obsah alkoholu 14,5 %. Tradiční bulharská odrůda. Tmavší rubínová barva, velmi vysoká viskozita. Vůně spíše slabší ale velmi příjemná, byly tu švestky a višně v čokoládě. Lahodné, krásně uhlazené, plnější, kořenité, v chuti podobné tóny jako ve vůni. Dochuť delší. Dostalo lepších 8 (87) bodů.
Cabernet Cortis 2015 výběr z hroznů, bio - Víno Cibulka. Lednické zámecké. Vinařská obec Klobouky u Brna, viniční trať Ostrá. Kříženec Cabernetu Sauvignon a Solaris. Zelená Bordo láhev, obsah alkoholu 13,5 %. Rubínová barva, viskozita střední. Slabší vůně proslazených višní, v těle středně plné, výrazná ovocná chuť, hodně šťavnaté, svěží, velmi dobře pitelné. Středně dlouhá dochuť. Dostalo lepších 7 (81) bodů.
Feteasca neagra 2013 - Cramele Recas, řada, Paparuda, Rumunsko. Původní rumunská odrůda. Zelená láhev se šroubovacím uzávěrem. Obsah alkoholu 13 %. Tmavá barva na pomezí rubínu a granátu, velmi vysoká viskozita. Intenzivní široká vůně lesního ovoce, tabáku, sušeného ovoce a fialek. Plné tělo, bohatá chuť švestek a borůvek se smetanou. Dochuť delší. Dostalo lepších 8 (87) bodů.
Kotrč 2015 - Víno z Petrovských Plžů. Koupeno přímo v areálu sklípků v Plžích, nejsou zde bližší údaje o vinařství či zatřídění. Zelená Bordo láhev byla uzavřena korkem z drti dlouhým 38 mm. Poměrně raritní odrůda byla vyšlechtěna v Polešovicích křížením Košutova hroznu a Tramínu červeného. Světlá žlutá barva, viskozita vysoká. Jemná nasládlá vůně hroznů a květin. Středně plné tělo, příjemná tramínová hořčinka, lehce olejovité. Dochuť středně dlouhá. Dostalo 7 (80) bodů.
Barolo 2011 - Ricossa Antica casa, DOCG, Itálie. Masivní láhev z hnědého skla s kvalitní záklopkou a plným korkem dlouhým 44 mm. Obsah alkoholu 14,5 %. Jedno z nejznámějších vín z Piemontu je vyráběno z odrůdy Nebbiolo. Zraje minimálně 2 roky v dubovém sudu a rok v láhvi. Jemná, méně výrazná ale široká a příjemná vůně švestek, ostružin, višní, dřeva, lékořice a čokolády. Plnější tělo, dosti výrazné kyseliny i třísloviny, přesto velmi chutné, s tóny ostružin a višní v čokoládě. Dochuť delší. Dostalo lepších 8 (87) bodů.
Vítěze tato série nemá. Stejný počet bodů jsem dal vínům z Itálie, Rumunska a Bulharska. Feteasca neagra a Mavrud jsou příkladem velmi zajímavých původních balkánských odrůd, které rozhodně stojí za ochutnání

Ojrati 3. Kalmycký chanát

1. dubna 2017 v 18:54 | milasko |  Mongolové
Kalmycký chanát byl vytvořen Ojraty, zejména z kmene Torgutů (v menší míře i Chošutů), proto se mu také někdy říká Torgutský chanát. Torguti kočovali koncem 16. století kolem Irtyše, kde vedli vleklé války s jim příbuznými Chošuty. V roce 1613 se pod vedením Orluka-tajšiho, který byl kerejtského původu, přesunuli na západ k řece Ural, v roce pak 1630 k Volze. V roce 1633 si podrobili Nogajskou hordu. Druhým vládcem byl Orlukův syn Šukur-Dajčin. Ten sice mezi léty 1645-1655 útočil na Rusy, pak s nimi ale uzavřel dohodu, uznal závislost a zavázal se k vojenské pomoci. Sídla Kalmyků sahala od Tereku na jihu po Samaru na severu a od Donu na západě po Jaik (Ural) na východě. Rusové jim už od 16. století říkali Kalmykové, což snad znamená něco jako "Ti, kteří se oddělili". V době příchodu Kalmykové zatlačovali nejprve astrachaňské Tatary a v 60. a 70. letech 17. století úspěšně bojovali proti krymským Tatarům. Tím se také na ruské straně zapojili do rusko-turecké války (1672-1681), kdy Tataři byli spojenci Turků. Tajši Ajuka přijal v roce 1690 titul chána. V roce 1696 pomáhal vojskům Petra Velikého dobýt Azov. Jeho jízda mu pomáhala i v severní válce proti Švédům a účastnila se i slavného Petrova vítězství u Poltavy v roce 1709. Po celé 18. století Kalmykové opakovaně pomáhali Rusům při dalších konfliktech s Turky a Švédy. V polovině 18. století za vlády Donduka-Dašiho k nim přesídlilo ještě mnoho Derbetů z Džúngarska.
Jak je vidět, vztahy Kalmyků s Rusy byly převážně přátelské, přesto se v roce 1771 většina z nich pod vedením chána Ubašiho rozhodla přesunout se do Džúngarska. Důvody nejsou úplně jasné. Faktem je, že se Kateřina II. pokoušela omezit chánovu moc a v kalmyckých stepích se začali usazovat ruští rolníci, zcela určitě v tom ale důležitou roli sehrála i věštba buddhistických kněží. Kateřina Veliká se přesunu snažila všemožně zabránit. Vyslala proti nim vojska Rusů, uralských kozáků a podřízených Kazachů. Nejprve se je uralští kozáci pokusili zastavit na nedávno vybudované pevnostní linii na řece Ural, ale to se jim nepodařilo. Většina pevnůstek byla zničena, Kalmykům se podařilo řeku překročit i se svými stády. Poté s nimi začala bojovat ruská vojska generála Traubenberga, ale ani ta neuspěla. Jako poslední se Kalmykům postavili Kazachové. Bez podpory ruského dělostřelectva, o kterou neúspěšně žádali, byli i oni poraženi. Kalmykové sice prošli i přes jejich území, ztratili ale skoro veškerý dobytek a také většinu lidí. Podle odhadů došlo do cíle z původních asi 170-180 tisíc Kalmyků jen asi 50-70 tisíc.
V původních sídlech v Povolží zůstali všichni Derbetové a část Torgutů a Chošutů, celkově asi třetina původního počtu obyvatel chanátu. Ti sice zůstali Rusům věrní, ale chanát citelně zeslábl a Kateřina ho v roce 1771 zvláštním výnosem zrušila. I ti zbylí pomáhali Rusům ve válkách a zabojovali si i proti Napoleonovi, když v roce 1812 vpadl do Ruska. Spolu s ruskou armádou došli v roce 1814 až do Paříže. Někteří dokonce dostali medaile "Za dobytí Paříže".